Duchařské příběhy. Máte některá nevysvětlitelný zážitek?
V jedné diskuzi se zmínili minulé životy, a mě napadlo, založit diskuzi na téma duchové a jiné nadpřirozené jevy. Máte některá nějaký nevysvětlitelný zážitek?
@katkas75 Budes se divit, ale uz mam davno za sebou nejake to prvotni zapálení. Ale i fazi, kterou popisujes ted. Ten rozum, prozreni, rozladeni i pokracovani na vlastni pest. Pokora je hlavne pravdivost. Muze byt i falesna...nebo takova bezpecna komurka. Coz tedy pisu obecne, verim, ze mas v srdci tu pravou. A další moje faze je..ze jsem se ke krestanstvi a cirkvi vratila jako marnotratny syn. Jedine, za co je potreba se stydet je hrich, a ne hledani. Cirkev tvori hrisni lide...zpetne vidim, v cem vsem pokulhavala, ale zadne dogma u mne osobne nepadlo, ackoli s nimi bylo ruzne otrasano. Prece je psano, ze se ji zly duch pokusi znicit, ale nepodari.se mu to, protoze je Kristova. Ale nevim, proc vzdy vsichni zacnou resit cirkev, kdyz se nadnese neco duchovniho. Preju vse dobre tobe osobne. Vic nechci tu diskuzi zivit.
Myslím, že my tady to nerozlouskneme, kde je pravda, co je správné x špatné, za mě cokoliv extrémního a ortodoxního ještě žádný užitek nepřineslo, řekla bych, že takovej střed je ok 🙂 shodneme se, že něco existuje, at je to Bůh pro jednoho, nebo třeba univerzum pro druhyho, mimozemšťani pro třetího.. 🙂 ať si každý věří v co chce, jak chce, když mu to prinese klid a mír v srdci, tak proč ne ;) pojďme se vrátit k původnímu tématu, ducharskym zážitkům a nevysvetlitelnym jevům, jestli můžeme, to mě bavilo :D máte ještě někdo něco? ;)
@billythekid taky se mi zjezilo vse!
Tak přidám ještě něco. V 19 jsem měla přítele se kterým to neklapalo, tak jsem si našla kamaráda (opravdu JEN kamaráda). Ale on se do mě zamiloval... Ale i přesto, že jsem mu vysvětlila že nic nebude víc, jezdil za mnou, psali jsme si každý den, i proto mi pořád dobíjel kredit... Jednoho dne v našem městě byly slavnosti. A on se tam večer objevil. Díval se na mě smutně z dálky, a psal, jestli si na něj neudělám čas. Jenže se mnou byl tehdejší partner, a nemohla jsem. Tu noc se můj partner zase ožral, a mě došla trpělivost. Začala jsem uvažovat, zda nepřijmout nabídku mého kamaráda, a být s ním. Chtěla jsem mu to napsat, ale já s tím otálela. Nikdy by mě nenapadlo, že tím způsobím takovou tragédii 😢 Za dva dny jsem šla s mámou domů. Nad vchodovými dveřmi měli hodiny. Mamka prošla normálně, já šla za ní, a ty hodiny mi spadly na hlavu. Bolelo to, a když jsem koukla na zem, hodiny byly rozbité doslova na kousíčky. Ihned nás napadlo že je to zlé znamení. Ale obvolaly jsme všechny nejbližší, a byli v pořádku. Tak jsme si oddychly. Jenže... Odpoledne jsem byla už u sebe doma, když mi volalo skryté číslo. Byla to kriminálka. Ptali se, zda znám Petra H., že u něj našli potvrzení o dobití kreditu na moje číslo. A ať přijdu na policii ho identifikovat. Tam jsem se dozvěděla, že spáchal sebevraždu, lehl si na koleje a čekal na vlak 😢 Neměl u sebe víceméně nic, a já byla jediná, kdo jim mohl říct, kdo to byl, co tu dělal (byl slovák) atd. Výslech trval dlouho do noci, chvílema jsem si připadala, jako bych ho zabila já. Dokonce zjišťovali, proč jsem s ním nechtěla chodit, a byli se zeptat v restauraci, zda jsme tam opravdu jednou byli na večeři. No nakonec mi policista naznačil, že spáchal sebevraždu kvůli mně, z nešťastné lásky. I když už uběhlo 12 let, vyčítám si, že jsem mu včas nenapsala, že bysme to spolu mohli zkusit. Vyčítám si jeho smrt. Dodnes vidím ty jeho nešťastné oči, když jsem ho viděla naposled. Doufám že mi jeho duše odpustila... No a ty hodiny mi spadly na hlavu v tu dobu, kdy byl na kolejích 😢
A ten stejný rok se stala ještě divná událost. Vyzvedl mě jiný kamarád autem, měli jsme jet na bowling. Když jsem k němu nastupovala, vypadlo ze mě "nezabiješ mě, že ne? " Oba jsme se nad tím podivili, co to melu, ale dál jsme neřešili a jeli do sousedního města. Dojeli jsme k bowlingu, a mně najednou bylo hrozně divně. Strašná úzkost, smutek. A řekla jsem mu, ať se nezlobí, ale ať mě odveze domů. Nakonec souhlasil. Po cestě jsme ale měli bouračku, auto na odpis, naštěstí jsme my i řidič z druhého auta vyvázli bez zranění, já jen s odřeninama. Když jsem se snažila dostat z auta, cítila jsem, jak na mě někdo upřeně zírá ze zadního sedadla. Ale nikdo tam samozřejmě nebyl. Asi to byl můj anděl strážný, protože jsem si neuvědomila v šoku, že díky "hodinám" je auto uprostřed silně frekventované křižovatky, a v klidu jsem do křižovatky vstoupila. Bylo štěstí že nikdo zrovna nejel, jinak by mě srazil... Mohla jsem být šťastná že jsem přežila, ale... Následující dva dny jsem byla jako tělo bez duše, byla jsem naštvaná, proč jsem tam radši neumřela, a mamce jsem pořád dokola opakovala, že to není konec, že se něco stane. No bohužel jsem měla pravdu. Třetí den po mé nehodě umřel můj děda. Byl i na pitvě, příčina smrti neznámá. Byla jsem nešťastná, dědu jsem měla moc ráda, ale najednou se mi jakoby ulevilo. Jako by se mi moje duše vrátila... Bude to znít šíleně, ale já jsem přesvědčená, že smrt chtěla někoho z naší rodiny. A když se jí to nepovedlo u mě, vzala si dědu. A také jsem přesvědčená, že děda svou smrtí "vykoupil"moji duši.
To s tím kamarádem je smutné, ale nemůžeš za to, že si vzal život. Asi byl nešťastný i z jiných věcí a jen se to na něj nakupilo a nezvládl to... Doufám, že duše toho kamaráda našla klid.
@odula teologii jsem nestudovala. (Literaturu pojednávající o tomto tématu si může najít každý dobrovolně, ne jen student.) Jen jsem hledala informace, životní cestu... V životě mě potkaly různé situace - veselé, smutné, těžké. Ale to ostatně každého. Mně je docela jedno, čemu kdo věří, jak si žije. Každý má tu cestu svoji a dokud není u cíle, tak ať si jde😉 Jen mně není příjemný fanatismus. A je úplně jedno, čeho se to týká. (A taky absence vlastního názoru a uvažování. Ale to je také každého věc.) Já se snažím v životě mít odvahu a sílu názor nehledě na následky (ale kdoví, co za zkoušky doba přinese), ale také se nebát ho změnit.😊
Ale musím souhlasit s tím, že to sem skutečně nepatří a diskuze držící se původního tématu byla opravdu zajímavá. Pro mě rozhodně!
A tak abych také něčím přispěla: Bydlela jsem čerstvě sama na bytě. Občas mě probudily zvuky, pocit, že tam někdo je. Nepříjemno. Postupně to gradovalo, až jednou v noci jsem slyšela, jak někdo dupe po schodech k bytu (byl v patře a ony byly železné). Jako by tam něco behalo nahoru dolů a bušilo mi na dveře. Nikdo to být nemohl, být byl za zakódovanou bránou. Bála jsem se jako prase, nebyla schopná dát dohromady jedinou myšlenku. Chtěla jsem se i pomodlit, ale nemohla jsem si vzpomenout na jediné slovo. Pak jsem jen v duchu řekla "pomoc, prosím" a bylo ticho. A ze střešního okna zasvitil na moji postel sloup jasného světla a z něj se ke mně snesly dvě holubice. Natáhla jsem k nim i ruku. Pak jsem usnula. Fakt si myslím, že jsem tehdy nespala a nebyl to sen. Ale je to dávno 😊
V co já věřím, je reinkarnace.. Věřím, že duše se rodí zas a znovu a že ty stejné, se v těch životech potkávají. Důkaz pro to samozřejmě nemám 🙂 jen to, ze někoho potkáte, znáte chvíli a přesto jakoby celý život. Znáte to?? Poznala jsem takhle dvě svy kamarádky, po pár minutách to bylo prostě jak po letech. Možná je to jen naka vzájemná chemie, těžko říct..
Peťa, brácha mojí kamarádky ze střední, nikdy jsem ho neviděla znala jsem ho jen z vyprávění, ale podvědomě jsem věděla že sním budu, nedokážu to vysvětlit proč. Dokončila jsem střední a s kamarádkou jsme se sešli, zrovna si její bratr prošel rozchodem, tak ji holky navrhla ať mu dá na mě kontakt a když bude chtít ať mi napíše. A víte jak to dopadlo? Jsme spolu 10 let a máme dvě krásně děti. Takže oba věříme, že jsme se setkali už v minulém životě....
@beruna84
@katkas75 Byt konzervativni a tradicni, to nemusi byt vzdy jen bezmyslenkova cilena indoktrinace. Takove zjednoduseni je uplne stejne ultras. Nejake nevyzadane zkusenosti s dusemi mam, ale diky Bohu, odesly v pokoji. Ale treba spousta prihod tady, co se tyce snu a myslenek, bych osobne tak silne a nadprirozene nevidela.
@beruna84 i já v ní věřím. Ale nechci uvádět proč, to patří mezi ty "nadpřirozené" zážitky, které jsou jednak dost intimní a jednak samotné popsání by bylo obsáhlé. A nepodstoupila jsem nikdy žádnou regresní terapii. Ale věřím.
@bonavoxa určitě mají některé z nich zcela prozaické vysvětlení. Třeba nám se doma dost často spouští dvě hrací hračky. A to i když mají vyměněné baterie. A hrají poté docela dlouho, žádná jedna písnička. Vždycky říkám, že si synek přišel hrát (zemřel před třemi lety). Ve skutečnosti je mi jasné, že tam bude nějaká závada.
Někdy, když čtu tyhle ducharske historky, říkám si, které jsou asi 'opravdicke' a které smyšlené nebo nějak jinak vysvětlitelné. Nastavila jsem si vlastní pravidlo pro rozpoznávání: když je to opravdové, cítím, jak se mi ježí chloupky a mám husinu. U těch druhých ne. A pozor, vůbec nezáleží na tom, jak děsivě ten příběh zní. A stejně tak je to tady, u některých příběhů bych zmrzla, jak mě mrazí 😉 To jen tak na pobavení.
@purplerain tak to je fakt, s tím mrazenim, něco člověka zasáhne víc, něco méně.. Řekla bych, že do jistý míry je to tak, že s tím příběhem rezonujes, něco v něm brnklo na tu správnou strunu.. 🙂
Možná to sem tak úplně nepatří - ale máte někdo zkušenost s tzv. vědomým snem? Jakože víte, že zrovna sníte, že to není realita, a můžete si v tom snu dělat, co chcete? Např. chci létat, tak letím, chci někoho potkat, tak se tam objeví 😁 Mně to občas šlo od dětství - jakože uvědomit si, že sním, a něco si tam přimyslet. Nebo se cíleně probudit, když byl sen děsivý. Až nedávno jsem zjistila, že to není běžná "dovednost". V mém okolí to tak nemá nikdo. Manžel na to narazil v souvislosti právě s astrálním cestováním. S tím teda zkušenost nemám, jen ty sny. Teď se na to zkouším i zaměřit - když se mi něco zdá, uvědomit si, že tělo spí v posteli a toto je sen, a zkoušet tam různé věci.😊
@katkas75 ano mám to tak, před časem jsem to sem chtěla i napsat, ale pak jsem si říkala, že to taková pecka není :D říká se tomu lucidni snění. Mívám to často a když se mi to stane, mam radost a hned si preju létat, případně mít kouzelnou hůlku a s ní vse v tom snu zvládnout a překonat :D :D myslela jsem si ale, že je to vcelku běžná věc 🤷🏼♀️
@katkas75 jeden čas se mi to často stávalo, teď už méně, ale pořád někdy ano. Třeba se mi zdá, že jsem u moře, teploučko, relax a já si to vědomě řídím - že si chci jít zaplavat a tak jdu, teď ještě do plážového baru a pořád si u toho uvědomuji, že je to sen a řídím ho. Ale jako dítěti se mi často opakovala jedna noční můra. Věděla jsem, že se mi to zdá, co přesně bude následovat, ale nikdy jsem to nedokázala ovlivnit ani se vzbudit. Nicméně na tom nijak vědomě nepracuji.
@katkas75 já jsem tohle měla tak kolem dvanácti let, že se mi zdálo něco špatného a já jsem sama sobě říkala - neboj se, je to jen sen, probuď se a probudila jsem se. Nebo jsem se probudila, ale byl to další sen (jako sen ve snu) a takhle třeba třikrát za sebou. Ale dělo se mi to fakt jen kolem toho dvanáctého, nebo možná třináctého roku.
@katkas75 Jednou se mi zdál se sen, už si nepamatuji o čem, ale v tom snu jsem si řekla, počkat tohle vůbec neodpovídá realitě, to je úplná blbost, to se mi jen zdá a za chvíli jsem se probudila.
@levandule_k Taky doufám že jeho duše našla klid. Ale stejně i po těch letech mě to bolí... 😢
@beruna84 Taky věřím v reinkarnaci, s manželem si myslíme že jsme se znali i v minulém životě. Když jsme si poslali poprvé fotku, ihned jsme někde v duši cítili, že se známe...
A holky, blíží se Vánoce, nemáte i nějaké vánoční strašidelné příběhy? Třeba že by se vyplnily vánoční pověry, atd...
Není to vánoční, spíše skoro prvomájový příběh. Rozešla jsem se tehdy koncem března s přítelem a potom mě to moc mrzelo. Ale hrdost mi nedovolila mu volat nebo psát. 30.4. na noc čarodějnic jsem si řekla, že ho zkusím přivolat. Našla jsem si v knize o čarodějnictví rituál, jak to udělat a představovala jsem si, jak na prvního máje vejde do dveří a pak budeme spolu. Brala jsem to jako částečně legraci a částečně zoufalý pokus. Jaké bylo moje překvapení, když se na prvního máje, asi v deset večer,ozvalo klepání na dveře a můj bývalý tam stál s rozkvetlou větví v ruce a že prý jestli nechci políbit 😄 no, chtěla jsem a ještě jsme spolu nějaký čas chodili. Dneska, s tím, co vím a čemu věřím, bych tenhle hokus pokus nedělala. Ale vyšel. Náhoda? Kdo ví 😉
A jeste jeden pribeh si dovolim pridat.pribeh meho taty.byli trochu proklety studijni kruh na vs,maly celkem.sel s nej kamaradem na vylet,posledni pred odjezdem kamarada na expedici,kde kamarad fotil,byl zdravotnik.jeden z jejich spoluzaku byl v te dobe uz mrtvy,schizofrenie a lehl si na koleje nebo rakovina ho zabila,uz nevim.byli uz po skole,pracovali.nejak ujel posledni bus,museli daleko pesky, byli unaveni.pak zastavilo auto,ktery ridil chlap velice podobny mrtvemu spoluzakovi, vedeli,ze uz je mrtvy.kamarad nastoupil,jel,byl hotovy.tata ze pesky pujde.chlal pry jel jak cvok rychle,tam kde nemel,ale dojeli ok,kamarad se tatovi pak druhy den ozval.pak expedice a tam spadl s dvouplosnikem pri preletu jedne zname hory..jako vylet navic se da rict,leteli jen dva,nebylo to povinnou soucasti...takze zahrobni spoluzak si pro nej prisel..mozna kdyby tata tez nasedl...navic ten kamarad co umrel pri poslechu urcite skladby,vazna hudba,ale presne nevim,byl vzdy zachmureny a mel neprijemny pocit,ze ho neco drti a pada..jmenuje se po nem nas mladsi syn,viz predchozi prispevek muj jak se predstavil v tehotenstvi.
