Jak docenit vlastní úsilí a najít čas pro sebe?

Ženy, omlouvám se za román, ale toto téma je u nás doma velmi časté už x měsíců. Mám roční holčičku a druhou 3 letou, kterou nám nevzali do školky, takže obě dvě doma. Žijeme ve velkém domě, máme zvířata, stále se někde něco dodělává, buduje, manžel hodně pracuje, aby bylo z čeho budovat a za co jet na dovolenou, platit kroužky pro děti (na tom si trvá sám manžel). Takže vážně nevím, kde mi hlava stojí, jsem už z toho vyloženě vyčerpaná po psychické stránce. Fyzicky to zvládám, i když mám po porodu takové ty klasické problémy - diastáza, oslabené pánevní dno, bolesti zad, hlavy od krční páteře. Párkrát jsem byla na fyzio, jenže vůbec nevím, kde mám ten čas pro sebe brát. Cvičit s oběma dětma je za trest, to je pro mě víc stresu než užitku a celkově je přes den tolik práce, že kolikrát ani ten čas není kde vzít. Manžel mateřskou DOVOLENOU dost zlehčuje a nebere to jako něco náročného. Sám se ve volném času věnuje sportu nebo ještě dělá věci do práce a mě řekne, že si přeci můžu zacvičit, když třeba mladší spí a starší už to přeci pochopí, že teď mě nechá na pokoji a maminka cvičí, ať toho využiju, vždyť jsem přeci doma. Nebo si můžu zacvičit večer, když děti uspím, ale už nepochopí, že večer jsem grogy. On to prostě bere tak, že on chodí do práce, vydělává dost peněz, má fyzické náročnou práci, takže on ten relax a někdy vypnout potřebuje a já jsem doma. Dorazilo mě to teďka na vánoce, kdy se celý týden hodil marod a mě bylo taky příšerně, ale starší natěšená na Ježíška, takže jsem nadopovaná ibalginem a smectou jela x dní od rána až do noci, aby měly děti Vánoce. Cukroví, salát, úklid, zdobení, vše jsem dělala sama s dětma nebo po nocích. Teďka po vánocích si připadám úplně vyčerpaná a manžel to ani neocenil. Ještě ho pobavilo, že si připadám nedoceněná a nechápe, proč jsem na něho hystericky ječela a mlátila doma dveřma. Teď už jsou pro změnu nemocné obě děti. Na tohle téma, už jsme mluvili tolikrát a tolikrát. Po finanční stránce se máme opravdu nadprůměrně. Všechno nám koupí, na dovolenou si zajedeme jen tak několikrát do roka, tam se nám na plno věnuje, ale moji práci doma a kolem dětí nebere moc vážně, tak si říkám, je nějaký způsob, jak se naučit ocenit sama? Jak prostě ignorovat okolní bordel a potřeby ostatních a říct si, ne teď se jdu věnovat sobě? Jak v tom všem chaosu, úklidu, potřebách všech ostatních, dát na první místo sama sebe? Už kolikrát jsme se domlouvali, že bude 2x týdně hlídat, ale vždycky do toho něco vleze, nějak se to zazdí. Nebo lze chlapa přesvědčit o tom, že se doma na té dovolené do zadku opravdu nekopu?