• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jaké bylo vaše šestinedělí?

30. prosince 2013 
Jsem právě na konci šestinedělí a uvědomuju si, jak velký kus cesty jsme s malou ušly. Každopádně to bylo docela náročné a tak by mě zajímalo, jak jste šestinedělí prožívaly vy - jak na tu dobu vzpomínáte, co bylo nejtěžší, co bylo úplně jinak, než jste si představovaly, jakou jste měly podporu v partnerovi, jak často jste brečely, na co rády vzpomínáte...
7. led 2008 v 00:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak pre mna bol najprekvapivejsi a najnarocnejsi pobyt v nemocnici po porode - mala som pocit, ze je tam vsetko zariadene tak, ze to stazovalo cloveku pobyt a starostlivost o babo a aby chcel cim skor vypadnut: vysoke postele, z ktorych sa tazko zliezalo, hlboke voziky pre babo, na ktorych neboli zosuvne mreze, teda bolo treba zliezt z postele, ak si chcela vziat babo k sebe, smetne kose, ku ktorym sa bolo treba zohnut a zdvihnut vrchnak, v noci ladova voda v sprche a neuveritelne narocny denny rezim, ze clovek ani nestihal z jedneho vysetrenia a jednej vizity na druhu (dvakrat sme sa museli plahocit a bludit v nocnych koseliach cez celu nemocnicu, stat a cakat v rade, co hlavne baby po cisarskom zle zvladali) a upratovat pred vizitami ako keby mal prist prezident (vsetky veci vratane uterakov a drobnych veci z nocneho stolika a cestovnych tasiek poodvlakat do kupelky, lebo to nebolo kde dat. Cez den sa teda odpocinut nedalo, okrem vizit a vysetreni chodili aj medici vyskusat si napr.tvoje naliate prsia a ako klesa maternica, upratovacky a praktikantky a cez noc ta zase budili babatka spolubyvajucich, ked uz tvoje male konecne zaspalo. Takze doma som sa citila ako v raji, manzel si prve tri dni vzal dovolenku, lebo som sa potrebovala konecne vyspat. Odvtedy je to pohodicka...
7. led 2008 v 00:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
... a co sa tyka placu, v nemocnici sme so spolubyvajucimi casto plakali z vycerpania manzelom do telefonu, ze to tam nezvladame a nech nas zoberu domov a domka som plakala uz len od dojatia, ked sa malinka na mna zacala prvykrat usmievat tymi svojimi holymi dasienkami.
7. led 2008 v 01:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
jedním slovem depka - hlavně v porodnici - doma to pak bylo den o de dne lepší, 14 po porodu uz je chtěla 2. dítě :grinning: na konci 6ti nedělí už zase ne :grinning:
7. led 2008 v 06:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
V nemocnici hrozné, plakala som koli každej blbosti. hlavne mi bolo hrozne ľúto, že sa malá narodila cisárskym rezom a nie normálne. Malá v noci zle spala a keď by spala cez deń to chodili upratovačky, všelijaké vizity a každý dverami trieskal. Poobede zas každý deň návštevy....takto sme spolu zvládli 6 dní. Domov som sa tešila ako blázon. bol to väčší kĺud, ale aj tak som mala depky z toho, že nič nezvládam, že v živote sa o malú poriadne nepostarám, plakala som každý deň...no hroza. Aj keď samozrejme boli aj dobré chvíle. Malá začala postupne v noci krásne spinkať, až som sa raz zľakla keď spala prvý krát 10 hodín :grinning: Inak očistky som mala veĺmi slabé a ku koncu to bolo iba špinenie, ale zato to trvalo skoro 9 týždňov :confounded:
Myslela som si, že toto obdobie nikdy neskončí, ale teraz na to spomínam už ako na vzdialenú dobu :slight_smile:
7. led 2008 v 06:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobre ranko kocky :slight_smile:
asi budu divna, ale ja na porodnici i na sestinedeli nemam zadne spatne vzpominky...jenom - bohuzel jsem nakonec rodila cisarem ve spinalu, bylo to dost akni, rychle a ja mela o malou strasne velky strach, protoze ji vynechavaly ozvicky a ty pocity, kdyz jsem videla, jak jsou na monitoru ty mezery mezi ozvama, to bylo neskutecny...Barunku jsem tedy ale videla okamzite, ale pak jsem musela byt 24 hodin na JIPce a to bylo peklo...malou mi nosili cca kazde 4 hodiny jen na prisati a ja mela depku z toho, ze je tam chudinecka moje nekde sama samotinka bez mamy :unamused: druhy den po porodu mi slibili, ze kdyz se budu citit dobre, daji mi malou na pokoj, udelala jsem vsechno pro to, aby mi malou dali, kdyz me prevezli z JIPu na normalni pokoj, prvni hodinu jsem pochodovala po pokoji, abych se rozhybala...pak mi malou privezli a uz jsem ji nikomu nedala :wink: v porodce to nebylo spatne, byly jsme na pokoji 2 a mely i koupelnu v pokoji, coz byla super vyhoda pro porody CR...v noci jsem sice moc nespala, s tou jizvou to zvedani z postele bylo peklo a mala pila kazde 2 hodky, ale kazdym dnem to bylo lepsi a lepsi...brecela jsem jenom dojetim nad tim zazrakem z miminka...navstevy byly super, rozptyleni, lidi co mam rada...prislo mi proste, ze ta priroda to nejak zaridila, ze mi vsechno prislo prirozene...a doma? manza mel 14 dni dovcu a to jsme si opravdu uzivali...mala sice nespinka ani ted moc dobre, ale ja mam pocit, ze cerpam furt z nejake zasoby euforickych stavu z toho, ze mame miminko, ze jsem nebyla vubec unavena, chodili jsme na prochajdy, na obidky a strasne si uzivali prvnich dni ve 3, manzel mi strasne moc pomaha, i ted, mame rozdelene cinnosti v domacnosti...od te doby co mam mimi, mam pocit, ze jsem se nikdy necitila tak silne...nic neni problem, vsechno se da nejak zmaknout...vsechnu bolest a veci jako ocistky (presne 6 tydnu) mi Barunka vynahradila uz 1000x...tim tady nechci nikoho nastvat holciny...mrzi me, pokud ma nekdo spatne zkusenosti, prala bych kazde mamine, aby si to mohla od zacatku uzit v pohode...tak se mejte hezky :slight_smile:
7. led 2008 v 07:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tak já sem v šestinedělí neměla žádný depky, problémy,.. Brečela sem jen v porodnici a to dojetím z narození naší holčičky a pak teda ještě párkrát, když mě tam stresovaly sestry s kojením. :angry: Rodila sem SC a kojení se rozběhlo až 3. den, tak z toho sem byla špatná. Manža byl se mnou doma jen 3 dny a musel do práce, takže v něm sem moc podporu neměla, spíš v mojí mamce, která mi vařila. Manža se snažil, když přišel z práce, ale to už většinou malá spala. Jinak byla malá od narození zlatá, moc nebrečí. :dizzy_face: Takže depky u mě nebyly a nejsou. Spíš je mi ted smutno z toho, jak to s ní hrozně letí. Ikdyž se snažím užívat si každou chvilku s ní. :slight_smile: Bolest po SC nebyla tak hrozná, myslela sem, že to bude horší. Hned jak sem přišla z porodnice, tak sem uklidila celý byt, pže tady manža pořádal oslavy, tak to tady bylo jak po výbuchu :angry: Takže u mě fakt pohoda!!! :dizzy_face:
7. led 2008 v 09:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak já své šestinedělí strávila celé v porodnici, neboť su měla po CŘ komplikace a čekala mě ještě jedna operace, jediný co mi dodávalo sílu byla právě Maju, být tam sama asi se zcvoknu, chtěla jsem hrozně moc domů, mít svůj režim a užívat si malé. z hlediska nové role mamči to bylo v pohodě, to mě nic netrápilo, jediný co mi vadilo a to hrozně moc, bylo, že su nemohla ven a nemohla domů, to bylo to nejhorší co mě v šestinedělí potkalo, jinak si stěžovat nemůžu. Pak se člověk více spřátelil aj se sestrama a tak to už bylo taky jiné. Jak nás pustili domů a já byla po operaci, tak vládla už jen naprostá pohoda :slight_smile: venku jsme byli dost často :wink:
7. led 2008 v 09:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky nedá se říct, že bych vzpomínala na něco špatně, ale jedna věc v porodnici byla naprosto otřesná a to, že jsme měli na pokoji komáry. Vím, že to zní asi divně, ale je to tak, každou noc od porodu jsme téměř nespaly, protože jsme po pokoji honili komáry-byli tam třeba 4 za jednu noc, aby nám nepoštípali naše drobečky a já a myslím, že i ostatní dvě kočky co byly se mnou na pokoji jsme byly úplně hotové a absolutně nevyspalé. To by asi opravdu nikdo nechtěl, aby mu novorozené miminko štípl komár... :frowning2:

Jinak šestinedělí bylo samozřejmě náročné, ale tatínek moc pomáhal a myslím, že jsme to zvládli nad očekávání dobře. Ale je pravda, že to, že je to šestinedělí hodně velkej záběr si člověk uvědomí až v čase, kdy najednou zjistí, že už není na oběd oblečenej v pyžamu a že si za den konečně najde čas i na sebe....což už se nám daří :slight_smile: a jsem šťastná hlavně za to, že máme zdravou krásnou a veselou holčičku a na všechno nepříjemné už jsem zapomněla :wink:
7. led 2008 v 09:22  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky pridavam se k tem divnym:slight_smile:)ja mela naprosto zlaty sestinedeli. porod "nadhernej" samo bolestivej ale uzasnej zazitek, kolikrat si ted zavzpominam a su dojata. pravda jednou jsem si malinko v porodnici pobrecela to kdyz mi luci kazdej den odnaseli na mereni bilirubinu protoze ji podle toho meraku vzdy vysel vysoky ale po odberu krve zadnej problem tak mi bylo lito ze ju porad musej pichat a predstava ze takovej malej tvorecek pujde pod ozarovani me desil:slight_smile:)nakonec tam vubec nebyla. jinak v sestinedeli byla luci naprosto zlaty ditko krasne spinkala noci jsme hezky zvladaly. zni to asi nenormalne ale ja nepotrebovala ani zadnou pomoc od jinych zvladla jsem i domacnost. no malinko se to po sestinedeli zhorsilo luci uz tolik nespinka:slight_smile:)ale je to porad zlaty miminko. ani jednou jsems ni nezazila vylozene neprospanou noc a zatim nemela ani zadny hystericky plac trvajici hodiny kdy ditko place bezduvodne dlouho do noci. doufam ze to nezakriknü snad ale ne ted uz je nam 5 mesicu.
7. led 2008 v 09:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nas to slo, zvykly jsme si na sebe hnedka, zadny depky nebo tak...proste pohodicka....
7. led 2008 v 09:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
ještě by ch dodala, že v šestinedělí jsem si poplakala asi dvakrát a to když jsme museli s amlou do nemocnice se zánětem spojive a a potom v jednom měsíci na proplach kanálků-to bylo pro mě hrozné, bylo mi jí strašně líto, ale jinak musím říct, že je to zlatíčko, neprospanou noc nepamatuju, hysterický pláč teda ano, ale to kvůli prdíkům, které už naštěstí nemá :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: takže je to super. :wink:
7. led 2008 v 09:29  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás bylo také pohodové,za to teď začínám být unavená a to malá spí od narození v noci 7 hod. v kuse :slight_smile:
7. led 2008 v 09:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já jsem čekala, že to bude horší, docela to šlo, ale stejně to bylo nejnáročnější období po porodu. V porodnici se to dalo, ale padlo to na mně doma, kdy jsem měla pocit, že absolutně nestíhám, protože jsem měla dělat věci jako před porodem - vařit, uklízet a do toho se ještě starat o malou. A taky mně napadaly takové depkové myšlenky, jako co bych dělala, kdyby se jí něco stalo, kdyby onemocněla apod. Taky mně hodně rozčilovaly návštěvy, pořád u nás někdo byl a já jsem chtěla hlavně klid. V noci jsem byla pořád vzhůru, vůbec jsem se nevyspala a tak jsem si i trochu pobrečela, ale netrvalo to moc dlouho, asi za 14 dní už to bylo lepší a tři týdny po porodu už jsem byla v pohodě.. Na malou jsem si zvykla hned, s kojením problémy nebyly, takže jak se uklidnily hormony, tak už to byla paráda :slight_smile:
7. led 2008 v 09:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak ja nemam negativne spomienky na sestonedelie, porod bol sice skoro 15 hodinovy ale po uvideni mojej malej to bolo uz nic, a potom to bolo tiez v pohodke, v nemocnici boli super ochotni ludia takze nebol problem a po styroch dnoch sme isli domov a tam som nemala cas na nejake depky ani nic podobne, lebo kolotoc okolo malej mi to nedovolil a navyse som isla k maturam, takze asi tak. mne to velmi rychlo a krasne ubehlo. :slight_smile:
7. led 2008 v 09:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, ja a sestinedeli, to je na knihu :grinning: :grinning:

Ja sama to jeste ted nechapu, co mi to jako bylo, ale bylo to strasny :sweat_smile:
Zacalo to uz v porodnici...vsichni na me byli hodni, nic se mi tam nestalo(krome natrhnute pipiny :sweat_smile: ), vsecko jsem zvladala, presto se ze me stala hromadka nestesti..a fakt nevim proc..ja takovej vychechtanec a porod a to nasledne me tak polozi?! :confused:
Par hodin po produ mi volala maminka a ja jsem nebyla schopna do toho telefoni ani romluvit :confused: Proste jsem se rozbulela...pak jsem bulela uz furt.Tajne pod perinou, nebo na zachode ci ve sprse, ale bulela jsem.Byla jsem tak strasne moc plna vsech moznych emoci, ze jsem myslela, ze vybuchnu :confused: Vsechno se ve mne bilo, byla jsem vseho tak plna, pripadala jsem si cela rozharana..bolava :confused: Kuprikladu mi sestra donesla rizoto, ktery ja tak nesnasim a ja se rozbulela :confused: Jsem si pripadala jak ten nejvetsi rozmazlenec na svete, kterej si mysli, ze snad jedinej rodil :pensive: K tomu byla Nelinka hodne urvane miminko, tak to mi na sebevedomi nepridalo, pac jsem to davala za vinu sobe :pensive: Do tpho mi psaly holky, kamaradky z beremese a z konika smsky, tak strasne pekne a podporujici, ze to me taky dostavalo, takze jsem zas bulela dojetim, pak jsem se mrkla na to nase slunko jasne v postylce a slzy jsem zas mela v ocich.Proste hormonalni boure, jako jsem ani v tech nejzivejsich snech necekala....
Pak si nas Jirka odvezl konecne domu...
A tam to na me padlo..clovek by rekl, ze v domacim prostredi bude lip a ono v mem pripade hovno :sweat_smile:
Mela jsem snad miliony strachu dohromady, nekdy opravnene, nektere uplne nesmyslne...ted jen kroutim hlavou..
Prepadla me strasna jistota, ze se nedokazu o Nelinku postarat, ze nedokazu rozpoznat jeji potreby, nasledne je splnit, nedokazu ji utisit, neco ji bude a ja nebudu vedet co..ze mi nepujde kojit, ze bude mit hlad atd atd..pak me deptalo, ze nemuzu fungovat, jak jsem byla zvykla..ze neuvarim, neuklidim(to me prosim trapilo 2. den doma z porodnice), ze si nevyfoukam vlasy...pak jsem byla hotova co sousedi, jestli je Nelinka nerusi...hotova z toho, jak vypadam..hruza...ja takova pohodark a atotalne jsem se naprosto necekane sesypala, vubec jsem nebyla holka do nepohody?!?!!!!
Neprijimala jsem navstevy, jen mou mamku.Nebrala jsem telefony..Hruza..
pritom manzel mi byl obrovskou oporou!!??Tak ceho jsem se tak bala?Doted nevim...
Jo a ukazka toho, jak jsem byla mimo..2. den doma z porodnice jsem nezvladla Nelincino blinkani a hnala jsem nas na pohotovost?!Nastesti tam se ke mne chovali hodne privetive, ne jako k hysterce...
Uf, jsem rada, ze to mam za sebou..fakt ze jo...
skoncilo to asi po 5 tydnech a ja tak rada depce zamavala :sweat_smile:
7. led 2008 v 10:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moje šestinedělí dopadlo úplně jinak,než jsem si představovala. :sweat_smile: Poporodní deprese se u mě objevila už v porodnici,kde mi dali Ádu na 48h. na sluníčko(byl až na konci oddělení a já ho mohla chodit jen kojit :confounded: ),mlíko se mi objevilo až 4 den a Áda se nechtěl vůbec přisát,tak jsme s tím dost bojovali. :cry:
Když jsme odcházeli z porodnice,čekala jsem,že to doma nezvládnu(manžel si vzal dovču jen na 2 dny během 14.dnů) a budu v další depresi. :sweat_smile: Ku podivu se nic takového nekonalo,ale 8. den(co jsme byli doma z porodnice)mi přijela maminka tzv.pomoct a byla jsem v tom znovu. :sweat_smile: Byly to dlouhé 4 dny,než maminka odfrčela domů a já se těšila na pohodičku.Jenže v tu dobu Ádovi ustoupila žloutenka a začaly se projevovat koliky a trápily nás větry. :cry:
Ke konci šestinedělí se mi vytratilo mlíko,tak jsme zkončili na Nutrilonu. :confounded:
Jakmile zkončilo šestinedělí,začalo se to u nás lepšit(krom vztahu s mojí mamkou :stuck_out_tongue_closed_eyes: ).Koliky ustupovaly a tělo se mi začalo vracet do normálu. :slight_smile:
Bylo to sice dost hektické a náročné,ale i tak mám na šestinedělí hezké vzpomínky a věřím,že si to další víc užiju,protože se hodně věcí(jako navštěvy v šestinedělí :grinning: )vyvaruju a budu na všechno líp připravená(zkušenější :wink: ). :slight_smile:
7. led 2008 ve 12:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
myslim, že tím jak jsem - podobně jako alčatko, měla nesmyslné depky, vůbec jsem se nedokázala bránit, přitom normoš jsem veselá kopa, porod OK, tak se mi taky ztratilo mliko, teda ještě kojím, ale je to boj!
7. led 2008 ve 12:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky tak ja taky nemam žadne špatne vzpominky na šestineděli jen než se mala narodila a potom to jsem byla takova ubrečena nechtělo se ji na svět na pokoji jsem byla sama a pořad jsem myslela na davidka 4 ktery byl doma byla jsem strašně litostiva a bylo mi smutno a pak když jsem nakonec porodila po čtyřech dnech vyvolavani cisařskym řezem protože mala nesestupovala tak pak jsem zase brečela že ji nemužu mit u sebe ale doma už bylo vše vpořadku
7. led 2008 ve 12:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja som prezila pohodove a velmi pekne sestonedelie. Rodila som v CR, porod, a pobyt v porodnici bol v pohode, lekari a sestricky tam boli vynikajuci, na izbe sme boli dve, k dispozicii sme mali vlastnu sprchu a wecko. Asi treti den po porode (rodila som sekciou) malicky v noci plakal a ja som ho nevedela utisit. Zacala som pochybovat ci mam dost mlieka a hned rano mi tatino musel kupit knihu o kojeni a hned som bola kludna, ze je vsetko OK. Z porodnice po piatich dnoch sme cestovali rovno domov na Slovensko. Prichod domov bol nadherny. Byvame v dome spolu s rodicmi, prichystali nam krasne privitanie, hned mi nakazali, ze nic nesmiem robit a jedinou mojou povinnostou je byt v pohode a starat sa o maleho. Bol to nadherny cas, kedy nas vsetci rozmaznavali. Babka nam varila, stale chcela pestovat maleho, dedo nedovolil aby som si v byte upratala, hned dofrcal, a zacal upratovat, no a tatino pomahal ako sa len dalo. Ked maly spinkal, hned ma posielali spat, ze si musim oddychnut. Nas Matej je strasne dobre dieta. Od prichodu domov spi skoro celu noc, budi sa len raz na papanie a po papani spi az do rana, vobec neplace, stale sa usmieva, je to pohodak po tatinovi. Cely ten cas som si uzivala s malym, ziadne depresie, pohoda. Nikto nas nerusil, ziadne navstevy. Tie sme povolili az pozdejsie.
7. led 2008 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
danielala: :astonished: :astonished: :astonished:
a kde jsi rodila, prosím tě? tak na tohle by snad měly být paragrafy, to je děsný, takhle trápit mamky, sotva porodily :angry: :angry: :angry:
já rodila v praze na podolí, trochu jsem hudrala, na některý věci, ale bylo to v podstatě fajn, žádný šílený režim, až na ženský doktory a sestry, který teda maj mezery ve svý sociální a emoční inteligenci, že by jima projel tank :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:

depky žádný, nejistota skoro žádná, zvládali jsme v podstatě dobře, pláč akorát z dojetí, že mám tak úžasný miminko a jak je malinký a úplně dokonalý. taťka si vzal 14 dní volno z práce, tak s náma byl doma, babi hodně pomohla, takže dobrý :grinning:
a miminko celkem spavý a hodný, skoro bezprdíkový, takže pohoda...
hodně jsme od začátku šátkovali, takže to tomu taky asi pomohlo, že malá nebyla jen tak v postýlce nebo v kočáru, ale se mnou.
takže šestinedělí celkem euforický, ale potom občas přišly děsný noci, kdy jsme toho moc nenaspali, ale nebylo to často :wink:
7. led 2008 v 15:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
já měla obě šestinedělí taky pohodové.V porodnici jsem byla poprvé na pokoji se správnýma ženskýma, takže jsme se i nachechtay, podruhé jsem byla sama, dr. na mě jako na druhorodičku díkybohu kašlali, takže mě nestačili vystresovat.
Mě jen štvalo, že když jsem se oprávněně :wink: s prominutím nasrala na manžela, díval se na mě takovým chápajícím pohledem, jako na chovance psychiatrie a nebyl schopný se se mnou pořádně zhádat, tak jak to uměl předtím a jak mu to jde dnes.
7. led 2008 v 15:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte baby,
pridám sa aj ja, ráno som sa tu rozpísala a jak som to odoslala zblbol internet a mne to neodoslalo, tak som sa naštvala a píšem až teraz, ale už len v skratke.
Šestonedelie bolo úplne v pohode, žiadne depky, plače, až na jeden veľký plač v nemocnici, keď mi nechceli veriť, že mám zápal prsníka a nechali ma tri dni v horúčkach a smiali sa mi do ksichtu, že to je len naliate mliekom a to má veľa mamičiek. A ja som v takomto stave musela každé 3hod. odstriekavať mlieko pre malého, ktorý bol na JISke, chodiť ho prebaľovať a kŕmiť, chodiť si pre tie grcanice, čo nám dávali jesť na šestonedelie/ležala som na špeciélnej izbe - Izba matiek, je pre matky, ktorým sa narodí bábatko predčasne/. Jedlo vydávali v tom čase v ktorom sa kŕmili bábatká, takže rýchlo prebaliť, nakŕmiť a letieť o 2 posch. vyššie pre jedlo, kde mi vždy vynadali, že idem neskoro, proste na zbláznenie, ale ináč potom doma pohodička. Hormóny so mnou vôbec nešili, ja som bola šťastná a vôbec ma nenapadlo, že by som sa o drobca nedokázala postarať. Keby nebolo nemocnice a v nej zlých skúseností, tak moje šestonedelie je jedno krásne obdobie, kedy som si užívala šťastie z nášho drobca. No a keby nebolo menzesu hneď po šestonedelí, tak by bolo ešte lepšie :grinning:
7. led 2008 v 17:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moje šestonedelie končí túto sobotu a som už úplne fit. Mala som klasický a bezproblémový pôrod. Len malá ma asi riadne dotrhala lebo ma dlho zašívali.
V nemocnici som mala veľké bolesti aj zo zašívania aj z papania maličkej. Ale všetko sme zvládli a teraz si už len vychutnávame spoločné a najmä bezbolestné chvíle.
Prvý týžden doma som trošku plakávala lebo som bola ubolená a zúfalá z maličkej lebo som nevedela čo jej je keď začala plačkať ale teraz sa už len na tom smejem že aká som bola citlivá :wink:
Hneď po pôrode keď som ešte ležala na stole tak som povedala že idem rodiť kludne zase...ale potom na izbe keď prestala pôsobiť epidurálka tak už my tak do smiechu nebolo.To som si povedala že už ďalšie bábo nikdy. Potom bolo ešte najhorších asi tých prvých 10 dní a odvtedy je už celkom fajn. Teraz som už zahojená a šťastná že máme takú krásnu a malinkú babulku a už sa neviem dočkať kedy bude mať zase súrodenca.
Už ani nekrvácam ani nemám žiadne bolesti a aj prsia sú zatial pri kojení v pohode :grinning:
7. led 2008 v 19:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja jsem prodepkarila skoro cele tehu, tak jsem tak nejak pocitala s tim, ze sestinedeli me dodela. Ale stal se zazrak a i kdyz jsem byla samozrejme hodne precitlivela a mala byla extremne plactiva, tak pro me bylo sestinedeli uplne nadherny obdobi a dodnes na nej vzpominam jako na jedno z nejhezcich obdobi vubec. :wink:
7. led 2008 v 19:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Moje šestonedelie bolo zdĺhavé. Po fyzickej stránke trvalo 10 týždňov, po psychickej to bola ozajstna drina. Malý mal kolikku od 3 týždňa, vlastne mi plakal od rána do večera. Bola som zufála, veľa som plakala, nemal mi kto pomôcť, nakoľko žijeme ´daleko od rodín. Od rána do večera som bola sama s malým, nikto ku mne neprehovoril ani muk. Ani neviem ako som to dokázala zvládnuť, no chvala pánu Bohu je to za mnou :wink: čo sa týka pôrodu, tak ten bol perfektný! Rodila som úplne normálnou cestou a bolo to fantastický zážitok :grinning:
8. led 2008 v 10:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
já jsem měla těhotenství naprosto úžasné a pohodové, ale šestinedělí byl horor, nebo aspoň první měsíc. Jak po fyzické stránce, tak po psychické. V porodnici to celkem šlo, nedovedla jsem si představit, že bych mohla porodit a že by to všechno dobře dopadlo, tak jsem byla v euforii z toho, že se to podařilo a že miminko je zdravé. Trvalo mi ale relativně dlouho, než jsem začala cítit, že to miminko je moje a že je miluju. Měla jsem pořád pocit, že je to neznámý tvor, kterému nerozumím, ale o kterého se musím postarat, protože je naprosto bezbranný. Z toho jsem měla slušné depky.
A úplně nejhorší zážitek ze šestinedělí- první návštěva dětské doktorky týden po porodu. Byli jsme objednaní na určitou hodinu, ale přesto jsme v čekárně čekali skoro hodinu, protože k doktorce zrovna přišla nějaká dealerka. Málem jsem v čekárně zkolabovala - nemohla jsem sedět, ve stoje jsem omdlívala, a umírala jsem strachem, že v té čekárně malý něco chytne. :angry: :angry: :angry:
8. led 2008 v 10:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tehotenstvo bolo fajn, ziadne problemy. Bolo o mna skvele postarane, ci uz zo strany mojho doktora, manzela, ale aj v praci. A zrazu prisiel porod a ja som sa zobudila do krutej reality. V porodnici som chytila obrovsku depresiu. Vysetrovali ma pred vsetkymi pacientkami a velmi ma to ponizovalo. Polozili mi pod zadok misu, oliali ma teplou vodou a tak ma vysetrovali. Kazdu chvilku mal vo mne niekto prsty. Prijali ma v stvrtok s kontrakciami a porodila som v sobotu poobede. Mala som bolesti, ale vysmiali ma, ze to su len chrobacie kontrakcie. Citila som sa tak ponizena. Oni maju mozno denne aj 5 - 6 porodov, ale ja rodim raz mozno dvakrat za zivot. Mohli by na to aspon trosku brat ohlad. O porode sa tu rozpisovat nebudem, je to prirodzena vec aj ked moj porod nebol lahky, bez EPI a skoncil kliestami. Najviac ma vsak dojala doktorka ked prisla za mnou po porode. Malu som este nevidela, ked mi oznamila, ze som rodila kliestami (ako keby som o tom nevedela) a povedala, ze deti rodene kliestami mozu mat poskodeny mozog a preto budem musiet s dietatom chodit rok na neurologiu. Ani zaspat som po porode nevedela, v kuse som na to myslela, ze co ked ma naozaj poskodeny mozog. To mi nemohli povedat neskor? Po prelozeni na izbu som dostala este vacsiu depresiu. Uz rano nas budili a merali nam teplotu, vecne tam niekto nabehol, vecne nejake vizity, nevladala som sediet a v jedalni boli hnusne tvrde stolicky, vysoke zelezne postele, na ktore sa tazko liezlo s tou vlozkou medzi nohami. Mala v kuse plakala a nik mi nevedel pomoct. Nikto mi nic nepovedal a ked som sa pytala tak mi len odvrkli. Ked som sa pytala domov, tak nabehla detska doktorka a zacala na mna zvysenym hlasom, ze ako mozem ist domov ked ma mala zltacku. Len som oci otvorila, lebo som ani netusila ze ma zltacku. Zdala sa mi zlta, tak som sa stale pytala, ci nema zltacku a tvrdili, ze nema. Navstevy sa prijimali na chodbe kde bola kopa cudzich ludi, zeny cakajuce na vysetrenia, navstevy. Nevladala som stat a tak kazda navsteva trvala tak 15 minut. Velakrat som nestihla obed ani veceru, lebo som akurat kojila a obed trval pol hodinu a potom zavreli. Ani som nezdvihala telefony. Domov som sla psychicky na dne. Moje spolubyvajuce detto. Vsetky tri sme tam len revali a modlili sme sa nech nas pustia domov. Doma som zacala poriadne krvacat, nevladala som chodit, zapalil sa mi posledny steh, o sedeni som len snivala a na malu som bola sama. Manzel siel na dva tyzdne sluzobne prec. Mala v kuse plakala, nespala. Boli 40 stupnove horucavy ja s malou pod strechou. Bola som zufala. Doteraz sa divim ako som to zvladla. Ale raz dva som sa dala dokopy. A na konci sestonedelia som uz bola uplne fit. Aj psychicky aj fyzicky. Teraz sa tesim z kazdeho dna preziteho s mojou malickou. Ale rodit tak skoro nepojdem :grinning:
8. led 2008 v 11:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak ako citam tak zistujem ze problem nebol v nas ale v prostredi cize v nemocnici a v ludoch pracujucich v nej.Ja som prisla rodit rano o piatej a to si sestricky samozrejme spinkali,tak boli strasne nahnevane,lebo som ich zobudila.Po vysetreniach som si musela preniest tasku s vecami sama na predporodnu salu,lebo princezny(sestricky)nemali tu ochotu aj ked mi plodova voda stekala po nahach...Rano o siedmej sa menili sestry a vtedy som mala asi najlepsie sestricky ake som mohla mat.To bolo stastie...O stvrtej sa na mna zacal valit pot a zacinali bolesti.Nechceli ma rodit iba cakali a cakali lebo som bola malo otvorena.Nakoniec ma vytrepali na porodny stol,ale este stale sme nerodili ale cakali a cakali.Ked som skricala ze UZ VIAC NECAKAM A RODIM,tak ma prisiel odrodit jeden super porodnik.O siedmej sa mi narodila dcerka a o desiatej ma dali na izbu a vtedy to zacalo.Odporna postel na ktorej som nemohla celu noc spat,rano o siestej brutalny budicek s teplomerom a mala na kojenie.Nemala som asi 3 dni mlieko tak iba do mna hustili aby som pila tekutiny a pila a pila.Mala sa mi nevedela prisat a to sestricky nezaujimalo...esteze som mala super spolubyvajuse ktore mi velmi pomohli hlavne pri kojeni.Kazdy denn som plakala,bolo mi hrozne smutno za mojou polovickou,vsetko mi v nemocnici vadilo(odporne jedlo,sestry,vizity atd...ved to poznate)najhorsie mi bolo pocas noci a ked vonku prsalo ako z krhly...bolo mi strasne uzko...Ked som prisla domov bola som ako v raji...Nabuduce rodim doma :grinning:
8. led 2008 ve 23:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, já ani nevím, že jsem nějaké 6-ti nědělí měla. Na nějaké depky a breky jsem prostě neměla čas, musela jsem se, a stále musím, učit do školy a do toho jsme se stěhovali a z malý jsem byla tak šťastná, že jsem se otočila a šli jsem na kontrolu, která dopadla taky v pohodě a úplně stejně si užíváme den za dnem pořád. Prostě své dítě miluju a problémy mi teď absolutně nic neříkají, protože je prostě neřeším. :grinning:
9. led 2008 v 00:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
První dva týdny byly naprosto pohodový, naopak jsem byla nabitá energií, plná euforie ,všechno jsem zvládala, stíhala,doma naklizeno, noční vstávání mi absolutně nevadilo. Psychika prostě v pohodě, po fyzické strance nic moc, celá ,, rozbitá´´, sedět jsem moc nemohla, navíc jsem si připadala s těma kilama jak velryba....Všichni kolem mi říkali - Hlavně přežít šestinedělí a bude to v pohodě, takže to jsem přežila úplně vklidu,ale po tom byly občas a stále jsou krušné chvilky jako boj s nespaním, boj s jídlem...
9. led 2008 v 09:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek