Je vhodné jít na pohřeb s miminkem? Nemám hlídání
ahoj, chtěla jsem se zeptat co si o tom myslíte. Já nemám hlídání, ale vůbec se mi nechce ji s sebou brát..
já myslím, že na pohřeb podle potřeby se rozloučit, ani nejít ani jít s malým dítětem nemůže nikdo rozumný odsuzovat
no a na hřbitov s malou chodím, jednak u nás je to takový pěkný park a pak je to pro mne jediná možnost, jak ji "ukázat" babičce, protože moje mamka už nežije, ale vím, jak moc by byla ráda, že Kačku máme. a Kačku zase chci naučit nějaké úctě k mrtvým, tomu, že to, bohužel, k životu patří. Byla jsem tak vychovaná, moje babička taky umřela dřív než jsem se narodila a vždycky jsme tam chodili a myslím, že je to tak dobře 🙂
tannawe - to je fakt asi o pocitu, mě se Olšany vůbec nezdají ponuré, jednou jsem tam na procházce zašli náhodou do pravoslavné kaple a dostali i sváču 😀
tannawe:bude to znit asi divne,ale mne se zidovske hrbitovy moc a moc libi 🙂 Zvlast ten zvyk pokladat na hroby kaminky...100x lepsi nez kycovite plastove kvetiny.
říká se dítě by nemělo jít na hřbitov do roka nebo do křtin.kubík ještě neměl rok když mi umřela babička,hlídala nám maminčina kamarádka,ale po pohřbu jsem ho tam stejně vzala aby se on sám mohl se svoji prababi rozloučit,i ted když tam jdeme tak ji posílá pusinku a mává.
kdyby nebylo hlídání tak bych ho na poslední rozloučení s babičkou vzala.
lenkabu:me to divne nezni...ja mam k zidovskym hrbitovum odmalicka vztah a neni to asi ani jen tim, ze jsem zidovka. A hlavne obecne zide maji krasny ritualy co se umrti tyce tak me to nikdy neprislo nejak na mysl, ze bych se smrti mela nejak desit nebo od chozeni na hrbitov chranit mrnky atd. Proste je to soucast zivota 😉
Já bych na pohřeb s miminkem určitě nešla a né kvůli pověře, ale prostě proto, že je tam spousta negativních emocí, všichni pláčou, dítko to velmi intenzivně cítí a je z toho vystrašené. Taky si myslím, že není nutné rozloučit se se zesnulým přímo na pohřbu, zapálit si doma svíčku a vzpomenout si na něj je podle mě ještě hezčí rozloučení..
Byla jsem na pohřbu babičky s mrňousem, když mu bylo osm měsíců. Neměl kdo hlídat a já bych určitě nesla špatně, kdybych tam nemohla být. Prostě se šlo, Pepíno celou akci prospal.
Pověry na mě zkoušela i mamina, ale já na ty kolem dětí nějak nedám, prostě se jimi nehodlám stresovat.
Na hřbitov chodíme odmalinka, můj taťka zemřel, když mi byly tři a sestře půl roku. Několikrát v roce tam zajdeme, zapálíme mu svíčku. Obecně hřbitovy mám ráda, prostě tam chodít pobýt s těmi, kdo už tu nejsou.
A třeba moje sestřenka byla tak nad věcí, že tam s malou chodila na vycházky od útlého věku a oběma se to dost líbilo.