Jedináček nebo dvě děti?

@marcelina14 nečetla jsem celou diskuzi, ale my jsme si plánovali rozestup 2 roky a děti jsou nakonec 2,5 roku. Až do porodu jsem brečívala večer do polštáře, že to nedám, že nezvládám ani dcerku, natož pak 2 děti. A teď? Teď chci i třetí, nechci to zažívat naposledy, to malé ňuňací miminko. Jako jo, je to náročné, ale zase máš ty zkušenosti, víš co a jak, jak kojit, jak utišit, ... Občas starší to miminko zabaví... Časem bych chtěla jít i do třetího, je to krásné mít miminko 😍

@alcar co bude dělat s dvojčaty? No to co s jedním - bude "bojovat". Stejně tak může z rodiny někdo onemocnět, manžel přijít o práci atd. To by pak opravdu nemohl mít nikdo ani jedno...

@yasminna to jsem te asi fakt spatne pochopila 🙂

@eviicka ano presne tak to myslim. 😊

@marcelina14 pripichuji se. mam uplne stejne dilema. vsechno,co jsi popsala, jako bych psala ja. i s tou segrou. mam o sest let starsi segru (take s jinym otcem) a zacaly jsme se bavit az v mych 18.. nad druhym stale uvazuju, nevim.obcas mam pocit ze nezvladam ani jedno a obcas bych strasne druhe chtela. jeste v praci mi nabidli povyseni,pokud nebude druhe dite hned. sefova jde do duchodu,tak bych prevzala jeji misto. pokud ho vezme nekdo jiny,uz se na tuhle pozici nemam sanci dostat,je na cely zivot. takze co s tim? ja teda hlidani mam z manzelovy strany,babicka je schopna vzit si malou i na vikend na chatu. jsem zvedava,k jakemu zaveru dojdes 🙂

Mne i prijde, ze vice deti udrzuje kor na stari trochu vic dusevni zdravi. Kdyz to srovnam u rodicu a tchanovcu. Rodice tri deti, nejmladsi mela mama ve 36 letech, takze teprve konci vejsku. Rodice furt resi jeji studium, prozivaj s ni studentsky zivot, nekam jezdi, porad je nekdo na navsteve...A vypadaj aktivne, zajimaji se o veci..

Tchanovci maji jedineho syna 2 hod autem, nemaji ani sourozence a vlastni rodice uz taky umreli. Znaji hlavne cestu do prace a televizi, kraliky a slepice. A podle me je to znat, jsou takovi nekdy v depresi, nemaji moc zajmu, takovi uzavreni do sebe. Uz o sebe ani moc nepecuji...

Ahoj, nečetla jsem ostatní příspěvky, ale můžu přidat aktualni osobni zkusenost. Děti ma od sebe presne dva roky. Syn je starsi. Těhotenství bylo pro me možná horší, nez ted, jak to je. Ale nic hrozného to neni.
Nemohla jsem si ke konci uz tak se synem hrat, výletovat, litat po hristi. Takže jsem musela vymýšlet nahradni zabavy. Vůbec nevnimal to, že mam břicho (i kdyz jsme mu povídali, ze tam je miminko, atd.). Taky jsem se bála toho, jaké to bude, az budu v porodnici (chlap do te doby byl spise jen - pohrat si a bez za mamkou). Kupodivu to zvládli na 1*. Jediny, kdo to obrecel, jsem byla ja. Když prisel manzel za mnou do porodnice i s malým, maly me nechtel ani videt. Nesmela jsem na nej ani sáhnout,mluvit, nic... jak jsem ale přišla domů, už bylo vše úplně ok.
Malou si hned zamiloval, kdyz muze, sedi u ni, hladi ji, pusinkuje, nosi hracky... a to uz od prvni chvíle.
Ja to zvladam dobre. Nerikam, mela jsem za celou dobu dva "zachvaty" vzteku (male budou ted 4 mesice), ale neni to tak zle 🙂 malý z lopaty nespadl. Venujeme sese mu porad stejne, jen treba tomu mala prihlizi, nebo je do toho zapojena taky 🙂 vyspana jsem 🙂 maly spi uz z 90% celou noc a mala ma podobny rezim jak on. Takze kdyz je nejhur, muzu si odpoledne pospat dve hodiny 🙂
Za me,, i kdyz to jsou nekdy nervy, nemenila bych to 🙂

@guinea Jedno dítě, žádný dítě - jsou naprostý kecy!
Pro mě osobně první dítě žádná zásadní změna nebyla, věděla jsem, co to obnáší mít dítě. Druhý se narodilo až za dva roky, chtěli, jsme dřív - prej jak to jako budu dělat...
Nechápala jsem CO... Já mám většinu známých a příbuzných co mají těch dětí víc, jakože 5 a víc, takže jakej problém s 2? Taky žádnej nenastal a byl to nejpohodovější a nejkrásnější čas. Zanedlouho přišlo třetí, a prostě přibylo dlaší do party, nic zásadního, léto jsem s nima trávila sama, bez hlídání...
Hlídání nemáme, muž je v práci od rána do večera, těhotenství prozvracím.
Taky jsem slyšela u prvního "holky počkejte, to si pak budete říkat, co jste s tím jedním dělaly..." - no, mám 4 malý doma a někdy je to šrumec kroužky, oběd a tak. Ale mít doma jen to jedno pro mě bylo vždycky nejnáročnější - nalepený na mě, pže nikde jinde nikdo není, když se někam hnu, tak za mnou... Když je doma aspoň jeden sourozenec, tak pokud se mimino vzbudí, někdo k němu přijde, starší sourozenci si hrají, mimino jde za nima, mám třeba půlhodinu i hodinu "volno", nikdo na mě nenní přilepenej, můžu v klidu vydrbat záchod a koupelnu chemicky nebo vyžehlit, aniž by někdo tahal šňůru.
Jediná výhoda u jednoho je, že člověk může zalomit s dítětem, naše děti přes den nespí skoro vůbec, rozhodně nepravidelně a rozhodně ne synchro.
U 2 a 3 jsem ještě pracovala, převážně z domu, a to taky šlo jen díky tomu, že se zabavily spolu.
A my litujem nejstarší, že bylo s námi samo, nikdo s nim nedělal blbiny... Kdybys viděla, co dokáže dvouletý se čtyřletým nakecat.... jednak bys měla díru do hlavu, druhak plůlce nemůžeš rozumět... A pak taky vezme knížku a nutí mladšího počítat a vyslovovat... a ten s maximálním soustředěním vydrží hodinu... Já bych nevydržela tak dlouho ani předříkávat a ukazovat, a samozřejmě motivace opakovat cokoli po matce je o dodst menší než dotáhnou staršího bráchu.
To samo jezdění na kole třeba... první dítě to učíš 3 týdny intenzivně, druhý 30 minut, třetího to naučej ty starší už asi komplet nebo to odkouká samo.
Na hřišti s jedním se děsně nudím, když mám s sebou 3 aspoň, tak jsou pořád nějaký interakce...

@netopejr ja si zase pouze jedno dite doma vylozene uzivam. Kdyz jedou starsi dve k babicce, stihnu neuveritelne mnozstvi prace a dalsich veci. Takze za me to plati.

@netopejr moje rec 🙂)) nejhorsi pruda bylo jedno dite-pripadalo mi,ze nic nestiham, dite na me furt prilepene......ted mame tri deti a za me super-ti dva starsi se zabavi spolu a nejmladsi na ne kouka-mam vic casu nez s tim jednim 🙂))) na hristi to same-se synem to bylo-tady nejsou zadne deti-nuda pruda,chtel domu,jak uz byli dva-klidne jsme mohli byt sami a oni si vyhrali 🙂))) za me cim vic deti,tim vetsi sranda 🙂))) a s tim ucenim taky pravda.....syn se zajimal uz od roka o cisla,pismena-takze je vazne pak od toho roka poznal-znalosti nabaloval-ted v sesti letech umi vse-cist,psat,pocitat 🙂))) a nejlepsi na tom je,ze 4leta dcera uz taky vetsinu veci umi a ja ji to neucila 🙂))))) odkoukala od syna nebo ji to zamerne ucil 🙂))))takze ja mam pohov 🙂)))))
a s tim jednim ditetem-je asi neco jineho to prvni a to posledni 🙂)))) ja si to ted taky s tim nejmladsim uzivam-klid,ticho-kdyz jsou starsi ve skolce........ale s tim prvnim to tak nebylo......

Rozhodně dvě. Jednou bude sourozenec jedinej člověk z rodiny co mu zbyde. Čekám třetí a když koukám na ty dva kluky, jak spolu spolupracujou a fungujou tak je to fakt to nejlepší, co může člověk jednomu dítěti dát. Obavy u druhýho jsem měla taky, ale zbytečný. Občas to je rozhodně náročný, ale za tu dvojitou lásku ten jejich vztah, který jim doufám vydrží co nejdýl to za mě rozhodně stojí🙂

@drzticka81 Bezpochyby den dva si i mrně užije klidu.
ALe třetí den bez parťáka se nudí kterýkoli.

Což vlastně ještě k těm sourozeneckým rozdílům, jak to padlo, mám těch různých kombinací blízko, a na svých stupínkových dětech to vidím jasně - s nejbližším parťákem ať tím starším nebo mladším hra nejvhodnější, nejdýl, mladší si při ní přiučí, obě to vydrží dlouho a je to pro ně adekvátní. V kombinaci o 2 stupínky (věk.rozdíl ca 4 roky) si vyhrajou, ale tak půlden max, pak se starší nudí, mladší to vše nemůže dát. Při odstupu 6 let skvělá pomoc a výpomoc a tak, na práci 2 dny super, ale třetí den je to pro to dítě už blbý. A ty odstupy ca 6 let, to je každý dítě už jinde.... jedno si hraje s panenkama, druhý chodí do tanečnách... společná témata až o dost později v dospělosti, nebo taky vůbec. A snad neznám děti, zvlášť tedy stejného pohlaví, blízko při sobě, který by nebyli kamarádi, dost blízcí, dost důvěrní, taky mají stejnou partu kamarádů (taky i tu svoji jinou ze školy třeba nebo z kroužku, kam chodí jen to jedno dítě), ale mají společný zážitky, zkušenosti, prožívají stejný věci ve stejnou dobu a taky je baví stejné hry ve stejnou dobu, jako v 13 hrát s mladším sourozencem pexeso žádný terno není.
Samozřejmě výjimkou jsou všude, ale na opravdovou blízkost u těch větších rozestupů snad ani nevěřím, jakkoli se můžou milovat a zažít toho spolu dost. Hodně je to i vidět tam, kde jsou nějaký děti, větší odstup, další děti...

@netopejr starsi zatim nikam na dele nechodi-max na noc k babicce 🙂))ale i tak ta nejmladsi uz je hhleda a bez nich se nudi 🙂))))
jinak jsem taky za male rozestupy 🙂))) ja mela s brachou 2 roky a rozumela jsem si s nim.......takze nase deti maji 2 roky a pak tri (mela jsem zdravotni problemy,ty jsem si musela vyresit,navic jeste prekecat muze na treti dite,hahaha).......klidne bych brala jeste jedno,ale mam tri sc a muz uz plodit po 40 nechce 🙂))))) mym snem bylo 5 deti.......🙂)))))) miluju velke rodiny 🙂))))za me fajn a mam pro sebe vic prostoru nez s jednim.......

já to tady čtu, že více dětí je výhoda pro maminku, protože se zahrají samy, ale zajímal by mě úhel pohledu těch dětí, když jsou mrňata a musí se dělit o pozornost mámy. Alespoň ty začátky. Já mám s bratrem rozdíl 12 let, takže z mé strany mladšího bez problému, brácha mi byl vzorem. Nevím jak to vnímal ale on. Muž s bratrem mají rozdíl 2 roky a byli vždy spíše soky. Od mala a do dnes si nejsou nijak moc blízcí...

@barbora_rozek Tak já byla chvíli jedináček a celý dětství si pamatuju čekání na sourozence. Když přišel, chtěla jsem dalšího,přišel další....a chtěla jsem ještě...
Rodiče i prarodiče si se mnou hráli, ale na schovku to nebylo. A hrát i nějakou hru nebo karty s děckama je prostě lepší než s dospělejma.
On i Matějček píše, že když už se dva rozhodnou mít dítě, že by se moc přimlouval za to, aby měli aspoň 3. Protože 3 rozostří rodičovskou pozornost, rodiče je nepeskují za kraviny, jedno dítě není naprosto schopné naplnit rodičovksé ambice a očekávání, ale když jsou tři, jedna chodí třeba do baletu, druhá na housle a třetí na atletiku a nikdo není přetíženej.
Navíc dnes schází ta vrstevnická skupina - příbuzní jsou spolu méně, děcka z ulice nebo jednoho baráku už spolu nelítají venku...
A dítě se nejlíp a nejvíc učí od těch o málo starších, hodně sociálních dovedností získává tím, že lecos ukazuje a vysvětluje mladším. Jsou věci, které nenahradíš. A dospělý na hru má čas jen někdy, vrstevníci pořád. Taky se učí, že se dá spát bez absolutního ticha, absoltuní tmy a nevadí jim, že v pokoji někdo dýchá - takže pak je pro ně jednodušší partnerský život nebo cestování.

@barbora_rozek A ti dva bratři s malým rozestupem - oni to chlapci mají jinak, i když se milují, tak se vždycky budou poměřovat, a tam záleží, jakou formu ta soupeřivost má, jaký další faktory do toho vstupují (např. rodiče a jejich přístup), ale to je prostě mužskej princip. 😉 Záleží taky, jaký osobnosti se sejdou.

@barbora_rozek Tak oni se sice dělí o pozornost rodičů, ale zároveň si předávají pozornost sobě vzájemně 🙂 Navíc jak děti rostou, nestojí mamince doma za zadkem jako roční dítě. Dcera se ráda zavře čas od času u sebe v pokojíčku a čte si knížky, maluje a hraje si ,,holčičí" věci 🙂

Ale hlavně holky, 2 děti se dají prostě úplně v pohodě zvládnout aniž by máma měla pocit, že jedno šidí 🙂
Znám rodiny se 4-5 dětmi a tam už to je pak vyšší matematika 😃, ale také to zvládají - pokud jsou finance na to zabezpečení a poskytnutí těm dětem nějakých životních standardů.
Ono se ale těžko představuje ten větší počet dětí, pokud má člověk malé miminko, to chápu. Ale jak rostou, hrozně se to mění 🙂

Ale je fakt, že každý je prostě jiný a vyhovuje mu něco jiného. Ta jedna kamarádka má prostě tu jednu dceru a nikdy nepřemýšlela, nad sourozencem. Říká, že je prostě rozhodnutá mít jedno, že teď už je to pohoda jak malá odrostla a ona může zase více času věnovat práci atd. 🙂 Každý to má nastavené jinak.