Jsem extrémně stydlivá. Co mám dělat?
Holky, nevím co dělat. Jsem hrozně moc stydlivá, už jako malá holka jsem taková byla. Nevím, jestli je to dědičné nebo proč jsem taková. Pamatuji, že když mi bylo 5 let, máma mě poslala do obchodu pro vejce, já tam šla, ale zůstala jsem stát před obchodem. Nemohla jsem vejít dovnitř, protože tam byli lidi. Tak jsem čekala a čekala a čekala až... až přišla máma a doma mě kvůli tomu málem zbila. Pak třeba, bylo mi 6 let mě máma zase poslala do obchodu pro něco. Dívala se s tátou oknem. Já nebyla schopná do obchodu vejít, matně vzpomínám, že před obchodem byli lidi. Máma mi vynadala.
Dnes už jsem dospělá, je mi 29 let a stydlivost nepřešla. Stydím se projít kolem lidí, musím v ruce držet telefon. Třeba včera jsem jela na pohovor a nebyla jsem schopná tam dojít. Nejenom že jsem zabloudila a nedošla na domluvené místo, já se styděla zeptat se lidí o pomoc. Taky třeba když jedu někam, kde to neznám tak si pořád hraji s telefonem a čekám na zastávce. Pak mi dojde, že jsem na špatné zastávce, ale už tam stojí nějakou tu chvílí a je mi trapně odejít, tak tam furt stojím. Až když všichni ti lidi, co tam stáli se mnou odejdou, odejdu i já. Prostě hrůza, jak už nevím co dál dělat.
Nemůžu si ani najít práci, jsem zničená. Bojím se, mám strach, strach z lidí. Nejraději bych byla jen zavřená doma, ale uvědomuji si, že takhle nemůžu žít. Nemůžu být zalezlá jako potkan, chci pracovat, chci být normální. Ale já mám pocit, že práci nikdy mít nebudu. Nejhorší je, že nikdo by mi nevěřil, lidé, co mě znají nebo moje vlastní máma vůbec netuší co prožívám. Před nimi jsem hrozně nad věcí, ale uvnitř sem zcela jiná. Plná pochyb o sobě a ta stydlivost mě ničí. Raději umřít než takhle dál žít.
@nelinecka1 Řekla jsem si, že když mi to navrhnou už i holky tady, tak psychologa navštívím.
Rychle s tim neco delej. Zrejme trpis socialni fobii. Od toho jsou psychologove a terapeuti.
@aklin A myslíš, že to pomůže? Já mám strach, že i ta psycholožka se mi bude smát..
Kdybych to nemela v rodine a nemela to castecne i ja, tak reknu ze jsi trolling. Ale ono se to deje. Muj bratr to ma, akorat s tim rozdilem, ze ten si to ani neuvedomuje a nepripousti a ve svych 34,je na tom hir nez ty. Ten ven ani nevyleze a odmita jezdit autobusem, aby nemusel rikat ridicovi o listek. Ja to castecne mela taky. Vlastne tak nejak to mam porad, ale ja se s tim naucila nejak pracovat, protoze jsem musela. Hodne jsem vystupovala na koncertech a musela jednat a naposled jsem mela psychicky narocnou praci, kde to bez kunikace s kolegy zakazniky a podrizenymi neslo, takze ve chvili, kdy mam uzkost a jde to na me, to na me nikdo nepozna a pusobim ve skutecnosti spolecensky a vyrovnane, i kdyz uvnitr to citim jinak. Je to vsechno vychovou. Na nas se podepsali rodice, u tebe to nebude jiny.
určitě terapeut, tohle není úplně standardní chování a stydlivost..spíš soc. fóbie
smát se ti rozhodně žádnej takovej člověk nebude. nech si pomoct!
@orisek56 Mám dva bratry a jsou na tom stejně, jako tvůj bratr :(
hmm to je síla...tak v tom asi bude dost i vliv výchovy, no....achjo..
to ani jedno z dětí nemáte práci? nebo jsou ještě studující?
@normalnimatka Ne, bratři vůbec ne, já jsem pracovala, nějak jsem se dokázala odhodlat, ale teď jsem půl roku bez práce a je to těžké najít novou.
Opravdu jdi k psychologovi. Pokud mas aspon nějakou kamarádku, pobav se s ni o tom, mohla by tě tam i doprovodit. Me taky takhle pomohla kámoška. Stačilo, že jsem ji měla na telefonu a říkala mi, co mam dělat. S ama bych tam (na psychitrickou pohotovost) nedošla , ale potrebovala jsem to.
Máme v rodině, sociální fobie. Odborníci opravdu pomohli, dneska ten člověk funguje bezvadně. Má práci, byt, koníčky,..Sociální fobie opravdu existuje, je to úplně iracionální, nedá se o jen tak vysvětlit, že ti ostatní lidé před obchodem si ,,jedou svoje" a nezajímají se nějak zvýšeně o toho druhého, neposuzují, apod.
Já to mám úplně stejně, ale když si vezmu nějaké sexy prádélko, dodá mi to odvahu.
@marketanova jenze tady jde o psychicky blok, ktery je hlubsiho a problematictejsiho razu. K tomu ji pradelko nepomuze. Tohle uz je psychickeho razu, typu problem jednani s lidma, uzkost v zaludku,, kdyz mam otevrit dvere k nekomu, kdyz mam nekam zavolat (to mam, obcas ja) to je proste neco jineho. To uz neni jen o nizkem sebevedomi ale zakorenenem problemu, ktery casto cisi z detstvi.
Ani se nedivím, že se bojíš, pokud te mamka, jak píšeš, málem zbila v 5 letech za to, že jsi se bála vejít do obchodu. Měla te pochopit a podpořit a ne se na tebe tolik zlobit. Každopádně psycholog by měl pomoci, držím palce 😉
Jsem na tom podobně, i když jsem se s tím za ty roky nějak vcelku popasovala, ale úplně ok nebudu nikdy. Švagr to má brutální, ale do zaměstnání chodí. V noci. Tedy v místě bydliště, ale po 3 letech doma a v 35 musel. Je to z rodiny, ale ty se neboj udělat ten krok a nechej si pomoct od odborniku. Nikdo se ti smat nebude, i když si to myslíš. Hodne stesti
Nebudou. Oni jsou od toho, aby pomahali, ne aby odsuzovali. Jinak jejich prace by nemela zadny smysl. Neboj se, zvladnes to.
Já ti rozumím. Mam stydlivou dceru. Doma je sebevědomý generál, ale dojít někam a s někým mluvit ..... scifi. Ale ji strkam pomalými kroky dopředu. Když jsem chtěla, aby začala jezdit do školy autobusem, tak jsem prostě par dni jezdila do školy s ni, než sama řekla že už to zvládne. Ty už jsi dospěla a tam ti pomůže psycholog. A ja bych se mámě svěřila. Nevím jaky máte vztah, ale když tě čeká nějaká situace v které si nebudeš jistá tak ti tě mohla podpořit.
@pasiba Mámu nesnáším, je to svině, promiň za výraz.
Aha. Promiň. Pak bych tedy navštívila psychologa a všechny sily soustředila na to, aby si se naučila žit bez větších překážek. Půjde to neboj
Podle mě udělala velkou chybu tvoje matka. Měla řešit co se s tebou děje a ne ty vynadat, kdyby se ty dostalo profesionální pomocí v dětství určitě bysi na tom teď byla líp.
Rozhodně odborná pomoc a není to vůbec reálné nebo tak něco. Hlavně to resit. Nemusí vam ani hned první odborník sedět klidně hledejte a zkoušejte toho pravého kterému budete věřit a pomůže
@orisek56 S většinou souhlasím, mám to podobně, bojuju s tím celý život a ano - v případě tazatelky bych určitě zkusila terapii. Jen si myslím, že s výchovou to souviset vůbec nemusí - mám bratra, který je naopak velmi společenský , dá se říct až exhibicionista...mám pocit, že tam kde já dostala ubráno, on má naopak přidáno...
Jinak, autorko, psycholog se Ti smát určitě nebude, soc. fobie je prý vůbec nejrozšířenější fobie vůbec a kdesi jsem četla, že jí trpí cca 10% lidí...
Dobrý den, určitě vyhledejte odbornou pomoc. Stydí se spoustu lidí, ale vám už to negativně ovlivňuje život. Pokud se bojíte odbornou pomoc vyhledat sama, sverte se své rodině nebo přátelům, určitě vás v tom nenechají. Držím vám moc palce.
Ahoj taky jsem byl takovy
To znám a moc dobře. Jsem taky takový typ. A navíc nevím, jestli je to zvláštnost, nebo je to normální - nikdo z vás se o tom totiž nezmiňuje - já mám ještě problém, že ve situacích, kdy se necítím svá, okamžitě zčervenám v obličeji, na krku, v dekoltu a občas to jde až na celé paže a ruce. Takový strašný červený fleky. A v tu chvíli to vidí i celé okolí a já se kvůli tomu cítím ještě hůř. Mám to odjakživa. Nikoho jiného neznám, kdo by takto zčervenal a flekatěl 👀
A co odborná pomoc, psycholog nebo terapeut?