Když partner nechce děti
Ahoj všem, chtěla bych tu poprosit o váš názor. Tento problém asi nebude ojedinělý, překvapivě dost chlapů podle mě nechce děti, na druhou stranu je i dost žen, které se do toho nehrnou a naopak partner by chtěl.
Můj partner je skvělý, strašně hodný, pomáhá mi doma se vším, zařídí cokoliv, v ničem mě nenechá, dovede si se mnou povídat, vyslechnout...prostě báječný člověk, moje rodina ho má také moc ráda. Jenomže ve svých 31 o dětech nechce zatím ani uvažovat. Chce ještě něco v životě zažít, svatba a děti mu nic neříkají. Já už bych je ale chtěla, bohužel jsem o tom nikdy moc nemluvila, až poslední dobou, z čehož je krapet vyděšný a cítí se asi trochu pod tlakem, ale nemohu si pomoct, nemůžu za to, že mě to prostě trápí, nedokážu se z ničeho radovat a žít jako dřív. Řekl mi, že by si přál ty děti chtít, ale že to tak bohužel necítí a že teda možná tak za 5 let...pro mě nepředstavitelné, už teď si vyčítám, že jsem na ně stará (je mi také 31).
Určitě mi spousta z vás řekne, ať od něj odejdu a najdu si partnera, který je chtít bude-ale to je pro mě nepředstavitelné, odejít prostě od člověka, kterého mám ráda a se kterým jsem si představovala budoucnost. Nikdy bych se už ani nedokázala seznámit natož mít rodinu s jiným mužem. Přítel je můj první partner, neuměla bych mít vztah s jiným. Zkouším si jen představit situaci, že bychom se rozešli a brečím jak želva a jediné co vidím, je samota. Ničím bych si nepomohla. Ale na druhou stranu představa jak plynou roky a nic se neděje mě ničí, v podstatě si nedokážu představit, jak by ten vztah vlastně pokračoval.
@lamiaaa Můj muž se taky pořád cítil na děti moc mladý, i když mě už tikaly hodiny. Pořád říkal, že děti moc chce, ale že by klidně ještě deset let počkal (to nám oběma táhlo na třicet). Tak jsem mu vysvětlila, že pokud budeme ještě deset let čekat, bude si pravděpodobně na ty děti najít jinou ženu, protože mě to taky už nemusí jít. Vysvětlila jsem mu, že po třiceti se prostě šance snižují, že ve čtyřiceti taky můžu být v přechodu, a taky že bychom ty případné děti vystavovali většímu riziku vrozených vývojových vad. Muž uznal, že mám pravdu, řekl, že jinou ženskou si na děti ve čtyřiceti hledat nehodlá a teď už čekáme druhé miminko 🙂 A mimochodem nedávno prohlásil, že bez těch dětí je to o ničem, ale to člověk zjistí, až když je má 🙂
Zkus to partnerovi taky tak vysvětlit. Na chlapi často spíš zabírá logika a fakta (vysvětlit, jak se věci mají, jaká jsou rizika toho čekání), než citová stránka (že je to pro tebe důležité apod.). Dej mu taky trochu času to promyslet (ale zas to nepřehánět), aby se necítil zahnaný do kouta. Pokud je tak úžasný a rozumný jak píšeš (a přijde mi z toho, že je, a že o tebe opravdu stojí), tak mu to dojde.
no , zkus si fakt promluvit, s pritelem jsme 16let me je 33 mu 43. Deti nemame. pritel taky furt nechtel deti, svatbu nic, tim ze jsem o deset let mladsi tak jsem na nic netlacila. nejak zivot sam ukazal kudy, antinu jsem musela prestat brat ze zdravitnich duvodu , tak se hlidal, pak z niceho nic ze ho to nebavi a prestal se hlidat. po nejakychn3 letech jsem neplanovane otehotnela - neplanovane to je dilne slovo spis jsme to neresili. no tsk jsme to oba museli vstrebst i kdyz jsem chtela , tak jakmile byl pozitivni test zacla jsem stresovat jestli to zvladnu byt matkou , pritel den nemluvil, druhy prisel z prace ze kluk se bude jmenovat Adam a jolka Aneta a hotovo .. a tak nejak to spadlo a tesili se , bohuzel v 9tt ZT . od te doby vime ze chceme. S pritelem jsme za tech 16let toho zazili plno dobre i zle, a jedine ty musus vedet jestli za to stoji ci ne. Kszdopadne bych se neptala a proste rekla antinu ode dneska neberu, bud to zpravuje nebo nev. rozhodne sam kdyz to nejak zpracuje jela bych dal, s tim ze bych ho nejak netlacila on se musi sam rozhodnout ze se nebude hludat . urcite pomuze se schszet s lidmi co deti cekaji , jiz maji a rikaji jak bez deti je zivot smutny ..
No ja si puvodne prala dite az nekdy kolem 28 manzel (tehdy pritel) chtel deti uz po 3 letech vztahu, budeme ted spolu 6 let. No nechali jsme tomu volny prubeh i kdyz jsem se necitila, ale prptpze od 18 mam tam dole zdrav. problemy jako nasledek anorexie, tak jsem tomu nechala volny prubeh, no po dvolu letech (diky lekarum, kteri mi museli pomoct) se necekane zadarilo. Byla jsem v soku mela jsem nacatou praci, ktera byla do budoucna lukrativni, prisla jsem o vidinu sml. na neurcito,takze budu zacinat od nuly, muz byl a je rad ze malou mame a ja? Ja taky a jsem rada ze to tak dopadlo. Mit prvni dite ve 30 je proste na me moc. ... Kariera a uzivani si do nekonecna je krasna vec, ale k ho...u kdyz clovek nema to prave naplneni podstaty zivota...
O tomhle byste si ale na ferovku meli promluvit, dite musi chtit oba. Dite je spolecny "projekt" partnerskeho zivota. Je potreba respektovat partneruv nazor ale aby taky on vedel, jak je to pro tebe duulezite. Tohle nejde utlacit, nejhorsi co muze byt je jednim z rodicu nechtene dite. Tady musi panovat harmonie, bohuzel lehko se mi to pise ja vim.
Stejne jako rada ostatnich doporucuji necekat. Ja takhle cekala, vzdycky se nasel duvod, pro zkusit dite az za pul roku. V 35 jsem jsem rekla ted a nebo nikdy a dotycny priznal, ze dite se mnou vlastne nechce. Ted je mi 38,mam noveho chlapa, ale za sebou 2 potraty a 2 neuspesne pokusy IVF a jestli se ditete dockam je ve hvezdach.V 31 letech jeste noveho partnera najdes lehko, o 5let pozdeji je to sakra tezke, prave protoze je kazdemu chlapovi jasne, ze si moc neuzijete a budes chtit hned dite.
Nepomoze nic len rozhovor - pokojne, bez kriku a slz, uprimne sa porozpravat a vyjadrit vsetky pocity. Vysledkom by mohla byz zhoda na nejakom casovom horizonte na premyslanie, pripadne odkedy sa zacnete snazit. Dovtedy to neriesit, cestujte, uzivajte si spolocny cas.
Inak myslim, ze ma na to vplyv aj okolie - mate male deti v rodine? co kolegovia, kamarati? ma priatel nejaky uspesny vzor v oteckovi podobneho veku? chodite na navstevy niekde k detom?
Ja sa pridavam k nazorom, ze to, ze dieta momentalne nechce, neznamena koniec vztahu. Bude to pre vas nieco nove, mozno uz niektore veci nebudu nikdy ako predtym. Chapem, ze zenu to vezme, sme nastavene inak, ale musite urobit kompromis obaja.
@lamiaaa Mam znamou, ktera mela dlouhy vztah se svym pritelem-idealni partie. KOupila dum, ktery zrekonstruovala,... cekalo se, ze bude svatba, deti. Dopadlo to po nekolika letech rozchodem-on se nechtel ani zenit, ani mit deti-takovy vecny mladik, snilek.
Ona (davno pres 30')je ted v tom obrovskem dome sama, o nikoho nemuze zavadit(rekla bych, ze je to i jeji narocnosti na muze), upnula se na fenu, kterou nechala pripustit a na Fb dava jeji fotky s popisem typu"tak jsme zase pribrali; tak jsme dnes porodili-vsichni jsme zdravi,....." houpe je, ze ji v tom jeste rodina podporuje...
Kazdopadne toto pisi proto, abys videla mozne nasledky neschopnosti resit tento problem driv, nez opravdu vejde ve skutecnost.
Hezke jaro.
Děkuji všem za názory a zkušenosti. Vážná promluva proběhla a vypadá to špatně, shodneme se na tom, že oba chceme něco úplně jiného a ať se rozhodneme jakkoliv, vždy bude jeden z nás něšťastný. Zároveň jsme se ale shodli na tom, že se máme rádi a zůstat spolu chceme, život si jeden bez druhého prostě nedovedeme představit. Takže jsme spolu dál s tím, že se prostě uvidí, co bude dál. Nezbyde mi, než prostě žít dál a doufat, že k tomu prostě nakonec dospěje ☹ tak mi držte palce, ať se mi bežný ženský sen (mít rodinu s mužem, kterého miluji), kterého je v poslední době ale zřejmě velmi těžké dosáhnout, také splní ☹
@ilonne : že prý prostě uvidí za pár let ☹ také ho to trápí, prý by si moc přál to chtít, prý si uvědomuje, že to je asi špatný postoj, ale nemůže nic dělat s tím, že se na to prostě vůbec necítí. Nevím, obviňuju se, že je to moje vina, že na něj nemám dostatek času, společná dovolená dvakrát ročně asi nestačí ☹, chci to změnit, abychom byli víc spolu, měli více zážitků, atd. Třeba i toto pomůže, jinak už vážně nevím.
@lamiaaa Přeji hodně štěstí. Paradox je ten, že i když to vidím i z druhé strany, opravdu mám první dítě kvůli manželovi, vím, že plácá kraviny. Nešťastný by nebyl. Navíc život muže dítě ovlivní míň. Ještě mě napadla jedna věc. Co udělat seznam věcí, které si chce splnit před dítětem? Třeba 10 snů, které si splním a pak splním tvůj sen tobě... Mě třeba děsně mrzelo, že už jsme nestihli moře. Teď to zas nejde kvůli financím, koupili jsme dům, máme hypo... Strašně mě to mrzelo a žralo. Dneska se tomu směju a ani milion moří bych nevyměnila za svého syna. Ale někdy může hrát roli i nějaká blbost v souvislosti s tím strachem ze zodpovědnosti.
S tim ze chce neco zazit, bych s nim promluvila stylem, ze omezeni to muze byt treba prvni tri roky nebo ctyri,,ale i tak se da spousta veci zazivat i s detmi zase jinym stylem. A po par letech uplne naplno i s nimi. 🙂 naopak ze budete zazitky prozivat a sdlet ve vetsi skupince
Ja treba na vylety a dovolene vzpominam z detstvi nejvic. Nemela jsem nejmodernejsi obleceni uces apod, nechodili jsme porad do kina, ale zase jsme jezdili na kole, na hory, k balatonu, nejake more taky semtam probehlo.. nemyslim, ze se nasi museli extra uskromnovat.
Necetla jsem diskuzi, ale pridam svoji zkusenost. S manzelem jsme 11let, pred 6lety nechtel o svatbe, dome a detech ani slyset. Pak se to v nem zlomilo a ted uz mame 3 deti a dum 🙂 Chvilku jsem tlacila, pak chvilku cekala, aby si na to prisel sam a tak dokola... Je z neho ten nejlepsi otec v okoli, co ma trpelivost, dela spoustu aktivit a cte pred spanim pohadky. Univerzalni navod neni. Jen ho ujistit, ze s detma se da dal chodit do restaurace, cestovat a aby videl konkretne fungujici priklady v okoli.
@lamiaaa verim, ze je to tezke, ale pak si nestezuj, ze jsi/budes nestastna. Jednou jsem potkala kluka, ktery byl v dlouhodobem vztahu a diky vzplanuti mezi nami hned zacal mluvit o detech (s ni deti nechtel, ale ona byla hodne submisivni a jinak pro nej bylo pohodlne v takovem vztahu byt, byl to celkem manipulator, ja ho poslala po chvili k vode). Dalsi pripad, znama si po vztahu, ktery trval od puberty poridila dite v 33ti s "nahodnym darcem", protoze ten puvodni ho zase nechtel..
Pokud chces opravdu v tom vztahu zustat, tak jedine, co by mohlo mit vliv je faktor okoli. Muj muz ma v pracovnim tymu skoro vsechny kolegy s malymi detmi a casto se proste o detech bavi, proste hrdi tatinci, a jeden mlady kolega pry vzdycky rika, ze jak je tak posloucha, tak uz se na deti moc tesi.. takze pokud nema tohle v praci, doporucuji se zacit stykat s kamarady, co deti maji.
blbě řešitelná situace, a v poslední době se tady objevil min. jeden podobnej scénář...:(
jak jsi napsala, odejít nechceš, neumíš si to představit. já bych s ním prostě promluvila a snažila se zjistit, proč se nat o ještě "necejtí"...často to sou iracionální strachy, nebo o něco víc racionální, ale stejně neřešitelný a přišlo by to stejně, za teda těch pět let, ale pocejtili byste to třeba hůř v určitým smyslu..např. zvyknete si moc na ten komfort a nebude se vám už tolik chtět se "obětovat" automaticky kvůli dítěti, člověk je vitálnější, čím je mladší a líp nese nevyspání apod...
máte kamarády s dětma? neodrazuje ho to, když to u nich vidí? nebo nezačlo by ho to po čase lákat? pokud většina vašich kamarádů s váma nebude chodit pařit jako dřív, protože prostě maj děti malý a ta zábava s nima už je možná jen jiným způsobem? :D
pak bych mu taky řekla normální racionální argumenty....čím pozdějc, tím hůř. co se týče početí, potenciálních těhotenskejch problémů, zdraví dítěte, porod, a celková péče o dítě, co se týče energie. jo, je to samozřejmě individuální, ale jsem přesvědčená, že spousta problémů plyne právě z odkládanýho rodičovství. klidně se nech chlácholit, že jsi ještě mladá a bude to v pohodě i za pět let, na první dítě. já to tak nevidim. já bych si připadala ve třiceti taky už hodně stará. pokud je to tvůj první partner, nějak moc nechápu, že na takový rozhovory nepřišlo dřív, už třeba pět pěti lety....
hlavní je pro tebe zjistit, jesi partner děti opravdu CHCE, jen ne teď (což je otázka, jestli tě jen nechce umlčet a uklidnit a oddálit nepříjemný řešení špatný situace), nebo jestli je vlastně nechce a jen se vymlouvá. v druhým případě bych ale opravdu o rozchodu uvažovala...:( je to asi debilní to tak říct, ale pro mě jsou děti víc, jak chlap. byť bych ho milovala sebevíc...:/ prostě bych se kvůli němu neobětovala a nevzdala se rodinnýho života. to je pro mě největší hodnota v životě.
no a ať už ty děti nechce nebo myslí si, že bude snad chtít (ehm, trochu smutnej postoj), tak vyzjisti, proč. co se mu honí hlavou.... a pak se to snažit konstruktivně řešit, abyste došli k tomu, jestli teda jsou to iracinální strachy, kterejma jen odkládá problém a nemá odvahu se tomu postavit, nebo prostě a jednoduše děti nechce. pak jen můžeš doufat, že se po rozchodu s tebou nezaháčkuje s někým, s kým si pořídí děcko za rok...i to se stává:D
@priefi Když ono to hlídání někdy může být k ničemu. Těch problémů může být spousta a mnohdy jde jen o souhru "prkotin". A pak to stejně nejde, i když je žena zdánlivě ok. Ono se mnohdy pak i může stát, že je problém u muže... Není to dnes snadný, nebo jsem jen zaujatá, já mám kolem sebe párů, co mají problém s početím, asi 7... @lamiaaa Ale být v této situaci, uvažovala bych o zmražení vajíček. Je to nepříjemné, zátěž pro tělo, ale pokud jste rozhodnutá dávat partnerovi čas, není to od věci... Ono totiž přírodu opravdu neobelžete... A my ženy to v tomto nemáme snadné.
Plný souhlas s normální matkou....nechápu, že to řešíte až teď, když jste spolu bůhví kolik let...a hlavně nějak nevěřim, že se jen nebojí říct, hele já děti prostě nikdy chtít nebudu. Teď ti budu jen bulíkovat, že třeba za pár let a ty si to třeba do té doby rozmyslíš...takhle to na mě působí. Není nejmladší, chlapa dítě až tolik jako mámu neomezí, pokud chce, tak vůbec, tak to je jen výmluva. Ty se nedočkáš ani za těch pár let, pak sice možná potkáš nového chlapa, ale co když se prcek i tak nepodaří? to je na provaz. Alespoň pro mě by to tak bylo.
@lamiaaa ale jako necejtí se na to VŮBEC, nebo teď a v budoucnosti určitě děti chce?
holka, nedělala bych to. ap okud jo, dej mu nějakej čas.... např. rok. to je dost dlouhá dobaa na intenzivní přemjšlení a užívání si kravin. pak se můžete začít snažit, nemusí to dva roky jít, pak ještě 9 měsíců těhotenství, takže jako.... bude mít čas se s tím srovnat ještě pak. ale musí chtít samozřejmě. "pár let" je dost neurčitý..můžou tobejt taky roky tři. pak ti řekne sorry, a co dál? rozejdete se, ty budeš pár let shánět partnera a pak se snažit teprve otěhotnět? to fakt není rozumný...:(
a moc dobře ti rozumim s tím, že si neumíš představit bejt s někým jiným..... jsem taky se svým jeidným partnerem celej život... a nedokážu si představit bejt s někým jiným. fakt bych se jen z toho rozchodu vzpamatovávala x let a fakt neměla náladu si hledat někoho novýho. ale život s ním bnez dětí si taky neumim představit. řekla bych, že to jsou jen naše strachy ohl. toho, že jsme nikoho jinýho nepoznaly.
Myslím, že když by viděl tvé rostoucí bříško a pak ten malý, křehký uzlíček, který se na něj začne za chvilku smát, za další chvilku brebentit, tak by roztál a byl by šťastný, pokud je to chlap jak píšeš. Ale jak ho k tomu přemluvit nevím. Já svého premlouvala skoro 2 roky, už jsem z toho byla špatná, ale tam šlo o zázemí, což jsem logicky brala, ale emocionálně to ustát, to byl mazec. Pak jsme do toho šli při první možnosti, kdy se to hodilo, ale nečekali jsme se dalších 10 dlouhých měsíců než se zadařilo.
Necetla jsem vse, ale kamarada opousteji postupne pritelkyne,protoze jim tikaji hodinky a on po kazdem sexu kontroluje kondomy jestli nepraskli, neveri ze by brali antikoncepci ci meli neco jineho a to kdyz doslo k tematu na deti rekne ze mozna nekdy a uz to trva x let a uz mu je asi 35, mozna vic... Ty partnerky to proste prestalo bavit a tak odesli od nej, nebudou cekat do 40 a pak bude pozde...
jinak, pokud i na tvoje racionální a pravdivý argumenty ohledně toho, že to za pár let může bejt problém, ale nejen otěhotnění, ale všecko ohledně dětí, dost možná proto, že se před pár lety nechtěl rozhoupat, a je mu to volný, svůj názor nezmění, pak bych byla hodně ostražitá, když tvrdí (pokud tvrdí), že děti rozhodně chce, jen ne úplně teď. tady by bylo na místě se zeptat, jestli teda je nechce náhodou s někým jiným:D ale prostě si myslim že pokud děti opravdu chce, tohle by mělo "fungovat", měl by mít rozum. přece sobě a partnerce nebudu zbytečně zatápět.... a budeš to hlavně ty, kdo může pocejtit ty problémy. takžte je to od něj trochu sobecký. (případnej císařskej řez - souvisí s věkem, neotěhotnění - stresy, podstupování IVF..nic příjemnýho, amniocentéza... nic ho na těle bolet nebude)
@priefi Jo, já v tomto asi nejsem úplně normální, ale jsem opravdu obklopená mnoha páry, kterým to nejde, nebo i dítě už mají, aler trvalo to mnoho let. Jedni známí asi 7 let a mají konečně mimi, druzí se 2 roky snaží a nic pouze dva potraty, další se snaží 5 let a nic a stálo je to už přes 200 tisíc, kamarádka po roce a půl nic a začínají řešit s doktorama a sestra po všech možných vyšetřeních a dvou umělých oplodněních a stále nic... a to mě napadají další dva páry... Prostě si plně uvědomuju, že to riziko je. Ale jasně, neznamená to, že zakladatelka bude mít problém 🙂 Jen já "postižená svým okolím" bych se sichrovala zmražením vajíček. Protože chlap může za rok i zblbnout, zamilovat se jinde... zkrátka pokud ustupovat, pak se snažit zajistit i sama sebe. On v tomhle umí být život krutý. A já osobně beru to, že nám to šlo dobře, jako obrovský dar, ne jako samozřejmost.
@lamiaaa autorko, zrovna včera jsem četla na Seznamu příběh, tobě velmi podobný. 45 letá žena vyprávěla, jak se před dvaceti lety s manželem dohodli nemít dítě, a on si ho nakonec sám, ve svých 52 letech pořídil s mladou milenkou. Hořce litovala, že prý měla myslet více na sebe....abys nedopadla stejně :(
@lamiaaa Promluvte si.. v 31 po dlouhém vztahu (píšeš, že je tvůj první) bych předpokládala, že je na čase posunout se dál. Proč si myslí, že po svatbě si nic neužije? S děckem chápu, že má obavy, to otočí život vzhůru nohama, ale svatba s ženou, se kterou je takhle dlouho, přece nic zásadního nezmění. A když zvládne tenhle krok, kdyz se smíří s touhle "definitivou", můžete se posunout dál. Dát mu 2 roky (natož 5) bez nějakých požadavků mi přijde riskantní, nemusí se stát nic, co by ho někam posunulo. Upřímně bych s ním promluvila o svých obavách.
Mému muži taky trvalo, než se smířil s tím, že už je dospělý 🙂.. Rok se smiřoval s tím, že se vezmeme. Ta jistota, co nám oběma dodala svatba, posunula náš vztah tak nějak na vyšší level. Po dvou letech po svatbě jsme teprve začali řešit potomka, dřív jsme prostě nebyli připravení. A to ještě částečně z rozumu, je mi 33. Ale opět- až po pár týdnech těhotenství jsme si uvědomili, že tohle chceme. Bohužel to nedopadlo, ale aspoň víme, že jsme připravení.
Ale celé začalo to tím, že jsem z mužovo odmítání posunout vztah dál svatbou byla zralá na rozchod, a on si uvědomil, že o mě nechce přijít.
Držím palce.