Mám nenormální strach o dítě od začátku těhotenství
Chtěla jsem se zeptat, zda někdo má podobný pocit jako já. Od okamžiku, co jsem zjistila, že jsem těhotná jsem se hrozně změnila: jsem najednou strašně přecitlivělá. Myslela jsem, že to přejde, ale řekla bych, že je to čím dál tím horší. Mám hrozný strach o dceru, které je 13 měsíců : když někde čtu o úrazech, bojím se, že se jí něco stane, když o nemocech, bojím se, že vážně onemocní. A pokud slyším nějaký příběh o dětech se špatným koncem okamžitě u toho brečím. Nedávno jsme viděla nějaký pořad o dětské onkologii a od té doby na to musím pořád mysleta ty nemocné děti pořád vidím před očima a brečím. Přitom dřív mě takovéhle příběhy nechávaly v klidu, prostě mě děti nedojímaly, ani jsem vlastně svoje dítě moc nechtěla, to na mě přišlo až po třicítce.Teď už bych bez dcery nedokázala být, jenže :namísto abych se radovala, že mám krásnou zdravou holčičku tak mám pořád nějaké obavy. Myslíte, že to přejde ? Samosebou nejsem smutná pořád, ale jsou chvíle, kdy to na mě přijde a začnu klidně bez důvodu brečet, jen si přečtu něco smutného. S manželem chceme ještě jedno dítě, ale se snažením chci ještě tak rok počkat, tak třeba s druhým miminkem budu uvolněnější. Říkám si, že jsem neměla s těhotenstvím tak dlouho otálet- kdybych měla dítě o deset let dřív, byla bych asi úplně jiná. Omlouvám se za ten román, nějak jsem se potřebovala trochu vypovídat, kamarádkám ani rodičům ani manželovi se svěřit nemůžu, řekli bych, že jsme blázen, že si nevážím toho co mám, protože opravdu nemám ke smutku žádný důvod.
Stručné shrnutí
- Početná skupina rodičů hlásí vznik silné úzkosti o zdraví a bezpečí dítěte už v těhotenství nebo v prvním roce po porodu; v diskusi byly doporučeny konkrétní kroky jako omezení sledování zpráv a smutných dokumentů, vyhledání psychologa nebo psychoterapeuta a postupné zkoušení hlídání u důvěryhodných osob.
- Více přispěvek konkrétně uvádělo, že pravidelné hlídání a péče mimo domov pomohly zmírnit úzkost (příklad: soukromé jesličky 2× týdně; paní, která dítě hlídá 3× týdně).
- Odborná pomoc byla v diskusi opakovaně doporučována; užívají se termíny „psycholog“, „psychoterapeut“, „psychiatr“ a „sezení u psychoterapeuta“ jako konkrétní zdroje pomoci, a bylo zmíněno i zvažování poporodní deprese.
Nejčastější otázky
Q: Kdy je vhodné vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta kvůli strachu o dítě?
A: V diskuzi se opakovaně doporučuje navštívit psychologa/psychoterapeuta nebo psychiatra, pokud úzkost trvá denně a znemožňuje užívat si života s dítětem; jedna reakce přímo radila „šup k psychologovi či psychiatrovi“ s upozorněním na možnost poporodní deprese, která může trvat i rok.
Q: Pomůže psychoterapie nebo sezení u psychoterapeuta při přehnané úzkosti o dítě?
A: Několik přispěvek uvádělo, že „sezení u psychoterapeuta“ pomohlo snížit přehnanou úzkost a že psychoterapie může odhalit kořeny úzkosti v minulosti nebo dětství, což vedlo některé rodiče ke zlepšení.
Q: Pomůže pravidelné hlídání nebo jesličky snížit úzkost z neustálé péče o dítě?
A: Ano; konkrétní příklady v diskuzi: soukromé jesličky 2× týdně uvedla jedna maminka jako pomoc při získání volnosti a snížení starostí, jiná zmínila, že „paní hlídá třikrát do týdne“ a že to psychicky ulevilo.
Q: Jak omezit spouštěče úzkosti jako zprávy, smutné dokumenty nebo diskuse o úmrtích dětí?
A: Doporučení v diskusi zahrnovala konkrétní kroky: přestat sledovat televizní zpravodajství a smutné dokumenty, vyhýbat se diskuzím typu „Zemřelo mi dítě“ a záměrně omezit kontakt s triggery (konkrétní příklad: uživatelka „si zakázala chodit na diskuzi Zemřelo mi dítě“).
Q: Přenáší se rodičovská úzkost na dítě?
A: V diskusi byla shoda, že přehnaná úzkost rodiče může dítěti předat model chování; konkrétní formulace z diskuze: „ta úzkost je z vás cítit a dítě pak z dlouhodobého hlediska nabývá pocit, že je třeba se bát.“
Q: Pomůže stýkání se s méně úzkostnými rodiči nebo „peer modeling“?
A: Některé příspěvky popisovaly pozitivní efekt sociálního kontaktu, například maminka uvedla, že jí pomohlo chodit za kamarádkou, která má dvě děti a „nekontroluje“ vše, a že její chování fungovalo jako terapie a zklidnění.
Závěry z diskuze
Shoda
- Některé obavy o dítě jsou normální, ale každodenní, paralyzující úzkost je signál k vyhledání odborné pomoci.
- Omezení sledování zpráv, smutných dokumentů a fór typu „Zemřelo mi dítě“ je v praxi častě doporučeným krokem.
- Praktické kroky jako pravidelné hlídání (soukr. jesličky 2× týdně, paní hlídající 3× týdně) a setkávání s méně úzkostnými rodiči bývají uváděny jako užitečné.
Sporné názory
- Někteří účastníci považují zvýšenou citlivost a obavy za přirozenou součást mateřství a věk dítěte považují za faktor, který strach snižuje; jiní tvrdí, že jde o neadekvátní úzkost vyžadující psychoterapii nebo psychiatrickou intervenci.
Otevřené otázky
- Zda a jak rychle úzkost spontánně ustoupí s věkem dítěte nebo po narození dalšího dítěte.
- Jak rozlišit mezi normální mateřskou obavou a diagnostikovatelnou poruchou (fobie, poporodní deprese) bez odborného vyšetření.
- Které konkrétní terapeutické přístupy (kognitivně-behaviorální terapie, psychoterapie dlouhodobá apod.) jsou nejefektivnější pro tento typ úzkosti.
Zmíněné značky a firmy
Zemřelo mi dítě, Air France
Zmíněné produkty a metody
psycholog, psychoterapie, psychiatr, sezení u psychoterapeuta, poporodní deprese, soukromé jesličky (2× týdně), paní hlídající dítě 3× týdně, omezení sledování zpráv a smutných dokumentů, diskuse „Zemřelo mi dítě“, film „Poslední vlak“, Fábie
Místa a osoby
Letňany, Osvětimi
senja: pozor, pozor, aby to nebyla poporodní depka. Ségra ji měla skoro rok od porodu. Takže není nemožné, aby se něco takového přihodilo i tobě. Být tebou, radši bych se s někým poradila.
Není to katastrofa, ale máš černé myšlenky a ty by se mohly dále prohlubovat. Šup k psychologovi či psychiatrovi.
Ahoj oživuju staré téma. Poslední dobou bojuju taky se strachem o děti. Mám dvě děti 5 let a 2 roky. Myslím, že je přirozené se bát o dítě, ale od té doby, co starší začala chodit do školky, tak je pořád nemocná. A poslední dobou zjišťuju, že když některá něco chytne, stačí, aby začala pokašlávat, tak začnu mít bolení žaludku, začnu se třepat a hrozně se bojím, co z toho zase bude. Kolikrát brečím i kvůli blbé rýmě. Nosí domů běžné věci jako rýmy, kašle, občas laryngitida, což je nepříjemné, protože se dusí, 2x zápal plic, střevní virózy. V noci, když jsou děti nemocné, nemůžu spát a pořád je kontroluju. Teď starší dcera bojuje s nějakým střevním šmejdem, už týden má průjem, teď už i krvavý, hrozně zhubla, byla jsem s ní u dr. i na pohotovosti, prý to musíme vydržet, až to skončí, ale já mám nervy nadranc, hrozně se bojím, co jí je, nemůžu jíst, spát, dost jsem zhubla, brečím, prostě nevím, jestli tenhle strach je ještě normální. Když jsou děti zdravé, tak jsem v pohodě. Přijde mi, že jsem si vypěstovala fobii z nemocí.
Senja, rozhodně zkus vyhledat odborníka, tohle fakt není normální. A nemáš se za co stydět, důležité je, že ti pomůže. Vždyť ty se z malého vůbec neraduješ! A jaký on bude mít u tebe příklad? Vždyť se to na něj přenáší. Strach o dítě je samozřejmý, ale ne přehnaný! To pak z toho života nic není.