• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Mám strach mít miminko

13. listopadu 2011 
Máš strach? přijdi si popovídat :wink:
26. lis 2008 v 16:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Každej se mě ptá "a co miminko?" jako by to byla povinnost mít dítě ,nebo bejt těhotná,když se dva lidi berou :unamused:
Mám ztoho strach a čím víc otom přemejlším,tím je to horší.... u mě je to třeba i to,že mám takovou jednu blbou nemoc a když mě vysadili léky,kila mi jdou nahoru za tři měsíce mám deset kilo nahoře a nekontrolovatelně to jde pořád nahoru :frowning2: jsem sama nad sebou nervózní,nic neobleču a furt si říkám,kam toto půjde,kam to bude pokračovat a co pak v těhotenství???Co potom?budu poslouchat jaká sem matrika? jak vypadám,nezvohnu si ani zavázat tkaničku u bot atd...připadám si, že bych mě ztoho čekání jestli dostanu menzes,nebo ne ,že mě ztoho už hrábne,nebo bych snad měla někoho navštívit a popovídat si?
Třeba postačí si popovídat tady a třeba někdo má stejné obavy, třeba někdo tady napíše a popovídáme si tady... :slight_smile:
26. lis 2008 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj brnando, vykašli se na všechny, vždyť je to jen vaše věc jestli mít dítě. Já jsem tedy ve fázi, kdy dítě chci i za cenu že přiberu, ale úplně tě chápu. Já jsem za poslední 2 roky přibrala 15 kg, 10 tím, že jsem nastoupila do sedavého zaměstnání a 5 protože jsem přestala brát HA. A opravdu to neni vůbec hezký pocit, přibírat a ani nevědět pořádně proč :frowning2: A k té menstruaci, to já takhle neřešim, naopak jsem na jednu stranu ráda, když jí dostanu, protože ji mám hrozně nepravidelnou a mám dlouhé cykly :wink:
27. lis 2008 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
....abych řekla pravdu, dost dobře nerozumím tomu, co chce brnanda slyšet.... :confused: .... ptáš se a zároveň si odpovídáš...... Mít dítě není povinnost, když máš strach, tak si dítě nepořizuj,nebo si nech čas na to, jestli se tvůj názor změní.....určitě se do ničeho nenuť.
27. lis 2008 v 19:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mit dite je zazrak a stesti. Az teprve,kdyz ho nemuzes mit si to uvedomis.
Ja cekam vymodlene detatko po tretim pokusu umeleho oplodneni a kila navic jsou to posledni,co me napadne.
Pri stimulaci hormony jsem nepribrala sice nic,ale ted v tehotenstvi jo a prave to,ze si nemuzu zavazat tkanicky si silene uzivam. Kazdy to ale bereme jinak.
Jak pise Nika,kdyz dite nechces,tak si ho neporizuj,ja takove lidi rozhodne neodsuzuju :wink: Mej se!
27. lis 2008 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
bojis se toho, ze priberes, nebo toho, ze ho nevychoves?:slight_smile:
28. lis 2008 v 10:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky.
Moc toto tema nechapu, ale mam stejny nazor jako vy. Je mi 19 let, ale po miminku touzim mozna vice nez kterakoli jina starsi zena.
Brnanda myslim si, ze az bude ten spravny cas na miminko, tak to urcite poznas. Kila pujdou stranou, vim o cem mluvim, jeste pred rokem a pul jsem zapasila s anorexii, ale miminko zvitezilo
28. lis 2008 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky holky taky mam strach ale spíše stoho že neotěhotním nikdy toho se bojím nejvíce ale strach mít stoho že mít dítko??ne nemam spíše si ho nesmírně přeji a nejde to to je problém ale mít strach s pár kil??nemám bo si myslím že správnou životosprávou a trochu cvičení si myslím že to trochu pomůže,mam pár kil nahoře ale hlavu si stoho nedělam a pokud by to bylo až moc asi bych pro to něco udělala abych zhubla,ale ted se cítím na pohodu.

Nevím neboj se toho možna po porodu tak zhubneš až stebe bude kuže a kost a ne matrika tak se neboj nad tím neuvažuj a raději uvažuj jak je krasna věc držet novy život v naručí pá
28. lis 2008 ve 12:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já myslím, že brnanda má úplně normální obavy, které má každá žena, když začne uvažovat o miminku. Nemluvím o těch, které si zažívají peklo a nemůžou otěhotnět nebo které už o nějaké miminko přišly, to je úplně o něčem jiném. Taky jsem po vysazení HA měla podobné obavy (ne tak o vzhled, ale spíš o to, jak se změní můj život a jak zvládnu vychovávat dítě, apod.). Po tom, co jsem o své první mimi přišla a pochopila jsem, že na ničem jiném, než na tom maličkém nezáleží a nic není v životě důležitější, jsem přesně věděla co chci a obavy jsou téměř pryč.

Takže nechej tomu volný průběh, moc nad tím nepřemýšlej a myslím, že se tvé obavy časem rozplynou. A pokud nerozplynou, tak možná přijdeš na to, že ditě nechceš a taky se nic nestane. Já ale myslím, že přijde ten první moment. :wink:
28. lis 2008 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky podle mě tím basník chtěl říct, že dítě určitě chce, ale zároveň to přinaší i pochybnosti a strach nad sebou samou. Kila co Brňadna přibrala jsou po praškách co vysadila :wink: Já jí ůplně chápu, chci taky dítě , ale ne pro to že je ten správný věk a nebo protože už neunesu tlak okolí a jejich pitomé otázky. Dobře znám stresy když se má přiblížit mrcha a já se pozoruji a každej menší zvrat na mém těle už rozebirám jako těhu a pak když dojde mrcha je mi hrozně a jsem jako by zase na startu a furt si řikám jak to hle dlouho můžu psychicky vydržet? A stojí mi to vůbec za to? Pak si odpovím stojí, ale takovej ten strach mě doprovazí pořád. Nějaká vnitři nejistota zda dělám správně, ale když jsem poprvé ty dvě vysněné // viděla tak jsem měla takovou radost to se nedá popsat a strach byl ten tam , ale jelikož ten pocit štěstí netrval ani tři měsíce tak si řikám jít do toho znova a co když přijde zase to zklamaní, ale pak si vzpomenu na to co jsem cítila hnedka na začátku těhu a řikám si je to sice běh na dlouhou trať, ale já do toho cíle doběhnu :wink:
Znám hodně lidí co chce dítě a když se jich zeptám co je k tomu vedlo řeknou mi no už asi tikají hodiny ne tak bych měla? A já odpovím dítě není pes nebo hračka je to celoživotní zaležitost skoro 24 hodin denně :wink:
28. lis 2008 ve 12:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ani jsem netušila,že se na toto někdo podívá.. já sem s evyjádřila špatně..když sem to psala, byla sem plná emocí,né že bych nebyla i te´d.. jsem trombofilik a hemofilig a potíže, po vysazení léků co mám ,jsou otřesné a moje psychika jde do pryč... jsme podruhé vdaná, první manžel mi utekl,že sme děti mít spolu nemohli , a já si vzpoměla jak sem trpěl, ty roky, co sme se snažili.. otřesné migrény 24hodin denně, chodila sem spát a myslela sem,že mám vlak u hlavy!bolesti a bolesti a bolesti a nesměla sem si vzít žádý brufen nebo něco.Stejně i za toto všechno mi utekl za kolegyní,se kterou má dva syny.
Mám strach,ze všeho .. jsem asi hňup,ale i ty kila mě straší, nejde mi o okolí,ale manžel si ani neuvědomuje,a když kolikrát viděl ..naposledy při pohledu na L.Borhyovou v tv zprávách- on nahlas řek" to je matrika" a já na něho koukala a říkám,co bys chtěl? je těhotná a sluší jí to! a představa toho,že by si toto myslel i o mě,ikdyž on je hodný milý ,ale já toto furt nosím v sobě.

Misicka455.. ty víš o co přesně de, pochopilas mě a máš pravdu, i já si vzpoměla, jaké to tehdá před x lety bylo,kdžy se tam objevila druhá čárka...ale taky vím,jaké to bylo,když sem musela jít na přerušení,protože byli problémy.
Každej mi říká.. ty si všechno moc bereš,ale nikdo si nepopovídá.. od švagrové pořád slyším,vám se to povede, přeju vám to.. myslí to dobře,ale normálně mě to vždycky akorát rozbrečí.
Já nemám sílu bojovat tady po 4měs. a někdo tu sílu má bojovat i celý život a já bych ju taky chtěla mít. :cry:
Nejde o věk,nejde o tikající hodiny, jak tady se psalo...je to pitomé téma.. naěla sem tu téma mít či nemít,ikdyž tam řešej situace s bydlením a pod. :unamused:
29. lis 2008 v 08:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Brňando, mám skvělou psycholožku, jestli chceš, pošlu ti na ni kontakt do IP :wink:
29. lis 2008 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jen tak mimochodem, ví manžel, co je matrika? :wink:
29. lis 2008 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
jo to ví :grinning: .. jenže znáš chlapy... asi bych spíše měla přestat chodit smeka, zabívats e co kdyby a co bude a jeslti jo a nebo ne a pod. a vrátit s edo starých kolejí,kdy sem si užívala života anetrávila 3hodiny denně tady čtení smutných diskuzí a pod.
29. lis 2008 v 10:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, koukla jsem na toto téma, protože mě to zaujalo. A chci vám jen napsat, že já jsem měla strašný strach mít mimčo. V našich rodinách i kamarádi buď mít děti nemůžou nebo nechcou, takže "babičky" pořád tlačily a přály si vnoučata. Přítel už taky chtěl mimčo a já čím víc se očekávalo, že my teda ho mít budem, tím víc jsem se bála. Jsem ten typ, že když si přečtu něco negativního, tak se bojím, že se mi to stane taky. Takže jsem měla hrůzu z těhotenství, z toho jak budu tlustá, z porodu a i z toho, jestli se o dítě dokážu postarat a jestli bude zdravý. Navíc když jsem viděla v kočárku řvoucí dítě, tak jsem utíkala pryč. Pak se to nějak zlomilo, možná hodiny začly tikat a teda vysadila prášky. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, asi jsem měla nejmenší radost ze všech. Bála jsem se, že to nezvládnu. Další "šok" byl, když jsem se dozvěděla ,že to bude holčička. Strašně moc jsem chtěla kluka. No nakonec těhotenství bylo naprosto super, byla jsem klidnější, vyrovnanější, chodila jsem až do 38 týdne do práce prostě jsem si to užívala. Snažila jsem se nečíst žádný články, který by mě mohly vylekat :sweat_smile: Nakonec jsem přenášela, takže jsem šla na vyvolaný porod, ale vůbec jsem si to neuvědomovala, bylo to všechno tak rychlý.. teď máme krásnou zdravou holčičku a jsem nejšťastnější na světě. Je to náš poklad a vůbec nechápu, jak jsem mohla přemýšlet nad tím, že děti nebudu chtít. A k té tloušťce - já jsem pořád slyšela jak mi to sluší, měla jsem 18kg nahoře, ale nosila jsem pěkný oblečení, ne takový ty šílený lacláče, ve kterých vypadá mamina odpudivě. Brňando a že to řekl o Borhyové, o tobě to určitě neřekne, vždyť budeš nosit jeho mimčo a když ucítí jak kope, tak bude štěstím bez sebe. Uvidíš, že budeš pro něho krásná. Přeju ti, aby vám to vyšlo a všechno bylo v pořádku. Nevím, přesně co ta tvoje nemoc je, ale určitě to zvládneš.
29. lis 2008 v 10:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
elitera... ne, musím si stím poradit sama.. mě dodává energii i to,že tady někdo vůbec napsal,že vidím,že ten strach nemám sama ,nebo že nejsem blázen ,-) máš pravdu vtom, mám vsobě blog z dětství,ale ten mi nikdo z paměti bohužel neoddělá ani sebevíc vynikající psycholožka :wink: a děkuji za nabídku jak si psala v ip...

dzej.. ano mě každej taky říká, že se to pak vše změní a že budu nejšťastnější člověk na světě.. v vzpomínáš si,když t rodiče říkali,ne stím nechoď ,-) toto nedělej, a pod..?.. každej to našust udělal :grinning: a až pak uznal,že měli rodiče pravdu.
Asi člověk toto potřebuje ,jako já ,myslím jako že to jednou taky třeba někomu povím ,-) jak sem byla střelená,že sem měla obavy a pod. a že sem nej nejšťastnější ztoho,že to dítě pak bude :wink:
Všeho se bojím jak trotl ..nejhorší je,že sem nikdy taková nebejvala...
29. lis 2008 v 17:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
brnando ja jsem pitomec, ja myslela, ze se bojis, ze priberes...to je mi lito a verim, jak to musi byt k nevydrzeni ten kolotoc... :pensive:
po tom, cos zazila se nedivim, ze se bojis vseho..
29. lis 2008 v 18:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Brňando, s blokem z dětství (obecně z minulosti) umí pomoct kineziologie. I tam bych ti mohla poskytnout kontakt :slight_smile: Rozhodně ale držím palce, ať se z toho vyhrabeš co nejlíp a nejrychlejc :dizzy_face:
29. lis 2008 v 18:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
brnando,
naprosto chapu tvoje obavy. Ja sice v tehu byla stihla jak proutek,ale vim,jake to je mit problemy shormony,psychikou a se vsim a kdo to nezna,tak to nepochopi. TEhotenstvi je hodne narocne pro zdrave zeny,natoz pro nekho se zdrav.problemy.
My se ted snazime o druhe a mam hruzu,ze zas potratim,loni jsem potratila,mam hruzu,ze mimco bude postizene,mam hruzu,ze se budu snazit rok a nic nebude,mam hruzu ze manza prijde o praci a dve neuzivime.................je to velka zodpovednost mit dite a je dobre,ze se ti to honi hlavou. Bohuzel matrona budes :wink: ,jako kazda jina tehu a po porodu to jaka kazda zase das dolu :wink: A mozna jeste rychleji s touh honickou okolo miminka nez si myslis.
29. lis 2008 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, zaujalo mě to téma a tak sem nakoukla, u mě je to tak, že se mnou pořád mlátí nějaký strach, který ¨dřív střídaly záchvaty beznaděje ale tu ztracenou naději mi znovu vrátilo naše vymodlené a tolik moc chtěné děťátko

mám taky nějaké zdravotní problémy, ale ty nevysvětlují příčinu toho, proč sem jednou potratila a podruhé šlo o biochemické těhotenství. anabáze od té doby, kdy jsme se na tom, že chceme dítě doma shodli, se tahnou na roky.

a přesto...když nepočítám strach o to, jestli zase potratím, jestli něco bude na UZ, jestli bude srdíčko, jestli nebudu mít zamlklý potrat, ¨jestli bude naše děťátko zdravé, v těhotenství sem měla několikrát pocit, že jsem to tentokrát asi přehnala, že dítě sme si neměli pořizovat (ano i přes to, že početí a to, že jsem těď 27 t těhotná byl velký zázrak a pro nás dva nesmírná radost)

ty pochybnosti jsou asi v pořádku, asi si přes ně uvědomujeme tu tíhu zodpovědnosti, kterou máme když se chystáme na příchod nového člena rodiny a když to pak přijde. myslím, že ten kdo má pochybnosti, může být dobrým rodičem.doufám...

a co se týká kil, já sem do 16 tt přibrala asi 8 kilo, i když sem se nijak nepřežírala a na sladké ujetá nejsem, ale tělo to tak prostě chtělo. manžel si ze mě nejdřív dělal legraci, říkal mi knedlíku a buchto, byla sem dost naštvaná a i když to těhotenství bylo strašně moc chtěné a vymodlené, i tak sem změny na svém těle musela nejdřív trochu strávit a myslím, že ybch tím musela projít i bez jeho keců (manžel není saďour, dělal si legraci ale pak pochopil, že musí hlavně chválit a podporovat a tak to i dělá, narůstající bříško obdivuje, zvětšující se zadek rozhodně není terčem výsměchu nebo otrávenejch pohledů :wink: )

prostě těch změn je celkem dost a probíhají v relativně krátkém čase a to není žádná legrace, tak je to jedna z věcí, které prostě některé těhulky řeší a já myslím, že to je normální.snad to není jen tím, že sem taky jednu chvilku řešila, ale myslím, že je to v tom, že se prostě změní tělo, a pak opravdu přijde chvíle, kdy se ty změny na vlastním těle začnou těhulíně líbit :wink:

ale rozhodně to není středobod zájmů v těhotenství, já sem byla v nervech jen pár dnů, možná se to párkrát objevilo během několika týdnů, ale teď to neřeším, vím že mimi potřebuje airbag proti nárazům :grinning: a teplíčko.

podle mě je takový strach celkem normální, jak před těhotenstvím, tak v průběhu něj
29. lis 2008 v 19:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
kacena00- to si napsala krásně "mimi potřebuje airbag proti nárazu a teplíčko " :dizzy_face: to zní tak roztomile.


emamamamu- já přibírám už te´d a to těhu ještě nejsem ...za 4 měsíce -nechali mi jen léky na ředění krve,ale ty s kilama nemají nic společnýho ,-) a dali léky jak já říkám "chcací prášky "chicht - na odvodnění a ikdyž si ten čůrací prášek vezmu,stejně - ráno mám o 2kila míň,protože s eodvodním a večer mám snad o kilo ještě víc,než předtím .

simone.. po tom,co sem tady četla tolik diskuzí se ani ti nedivím,protože za patrnou blbost já budu považovat jako velkej problém,když se něco pak přihodí :grinning: protože si vzpomenu tady určo na nějakou diskuzi a budu v řiťce a nebudu věřit ani doktorům a nic...

Jak sem psala o manželovi,že řek např. naposledy to o té moderátorce.. on není zlý, je hodný pozorný a všechno,co si jen ženská může přát,jen jako chlap si občas neuvědomí,co asi ztý pusy vypustí :wink: jenže jelikož stímto furt bojuju celý život-s kilama- neuvědomuje si,že to na mě hrozně působí a největší problém u mě je ten,že já si všechno ,ale všecičko pamatuju :wink:

Docela mě zaujalo,kolik vás tady napsalo,protože podle prvních přízpěvků jsem si myslela,že sem vážně prdlá do hlavy,ale jak to tady čtu ,vím,že nejsem sama,kdo má někde otazníky.

Celý život jsem svůj soukromej život dávala bokem, věnovala se práci a pejskovi,kteýr mi zbyl z manželství.
Upla sem se na Betynku natolik,že do dnešního dne jsem zvylá být spíše v přítomnosti se zvířaty,než sl idmi,protože jsou hodnější a milejší ..víte jak to myslím :wink:
Pořád jsem si říkala, no jo když mamce bylo 27,já už měla 9let! A bráchovi 7let a co máš ty? ... psa a ztroskotaný manželství.te´d si říkám zase psa a manžela a hypotéku a móóóc otazníků.
29. lis 2008 ve 22:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
a co je ještě u mě problém a to mi hodně lidí vyčítá.. od 14let se starám sama o sebe a já nejsem typ ženské,která si řekne . a tak teď chci mít dítě a udělá si ho aníž by jí nevadilo,že je v podnájmu, zadlužená a pod.Takto to udělala jedna moje kamarádka,kdo ví ,kde jí je konec*vím jen,že se ve finále přestěhovala s chlapem k jeho rodičům,protože si nemohli dovlit pak už ani podnájem platit.
Proto sem furt odsouvala a odsouvala mít rodinu a pod. a vidímto s odstupem času,že asi člověk by takovou hle věc odsouval celej život.
někdy moc lituju, že taková můra nejsem , a že na nic nečekám a co b\ch ráda,že si za tím nejdu , pak na jednu stránku si říkám ,že sem moc hrdá na to,abych byla závislá na rodičích a nebo na tchýni - což moje mamka ta sama nemá a bejt závislá na tchýni- manželovi rodiče teda sou super§ale toto bych nechtěla a nedovolila,ikdybych s eměla strhat prací a makat ještě před porodem .
To mě taky na mě osobně štve..
29. lis 2008 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
brnando tak já jsem měla dětství pěkně na hovno...pardon...proto jsem se naučila se postarat sama o sebe a v 18 jsem vypadla a postavila se na vlastní nohy. S hypotékou, závazkama, ale postavila. A mohla jsem si rozhodovat sama o svým životě. Pořídila jsem si taky psa, který byl a ještě je pro mě velkou oporou, je to člen rodiny, i když teď se chudák musí dělit. Já si myslím, že by ses měla rozhodnout hlavně teda s manželem, co on na to říká? On chce děti? Nebo má už nějaké? Nevím, kolik ti je let, ale miminko tě změní, dá ti nový smysl života, začneš jinak přemýšlet, budeš mít pro co žít. Vždycky to nějak dopadne a uvidíš, že budeš mile překvapená. Já jsem se strašně bála, že jak budu mít mateřskou 7600, že budem "chudáci" a nevyžijem, ale jo, jde to v pohodě. člověk se uskrovní. A v nejhorším jsou možnosti, že si můžeš přivydělat. Ale tak manžel práci má, ne?
30. lis 2008 v 10:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
dzej... mě umřela betynka v září, měla nedožitých sedmnáct let a připadám si ikdyž jsem to nevydržela pořídila po měsíci pak štěně,ikdyž jessi mám ráda,je miloučká, hodňoučká, vyčůraná jako každý štěně, dokáže rozesmát a pod. pořád myslím na betynku a slzu uroním i teď.
Taky sem odešla před osmnáctkou zdomu, kvůli otcovi,který pak odešel o dva měsíce později než já :grinning: dneska se tomu už směji,tenkrát mě to doťalo echt
Manžel chce děti,byli sme rozhodnutí,že demem do toho,ale nějaksi se nám nedaří po finanční stránce,aby sme všechno utáhli.Bohužel jsem z manželství odešla bez ničeho a ještě z dluhama na krku,pak sjem si našla chlapa,který měl dvě děti a já bláznivá jsem do něho nacpala vš, co sem si ušetřila díky babičce,která mě nechala u ní bydlet zadarmo a ještě sion vzal půjčku,kde mě uvedl jako "družku" a mě pak chodili domů k babičce dopisy s výhružkama na exekuci- ani nevím jak se to píše :grinning: no a když sme se dali dohromady s nynějším manželem , on toho člověka znal a pomohl mi i ty dluhy zaplatit , jenže do toho sme kupovali byt, vybavovali od á ddo zet a museli si vzít půjčku že ,-) tu te´d splácíme, máme dvě a on vydělává pěkný peníze, já docela normální ,ale představa toho,že právě zůstanu na těch 7800jen, se toho bojím jak čert kříže.
Už sme s e domlouvali s manželem,že on si pak zařídí aby mohl chodit na devátou hodinu do práce, že bych ráno jezdila normálně do práce (mám práci od 5 a v osm jdu domů,jednou za dva týdny jsem tam do 12hod. mám to na HPP,ikdyž jen mám dojem,na sedm hodin,ale minimum to je a vše je placený a ostatní práce poporavdě řečeno mám na černo :dizzy_face: a od nového roku chci jít na živnosťák,takže bych mohla si přividělat k mateřské právě stou prací ráno,ale popravdě představa,že budu vstávat v půl patý, povalím do práce a budu se muset snažit do půl devátý dostat zase zpět dom je docela brutální a pak bejt s dítětem celý den a nedej bože,kdyby bylo nemocné a já byla vnoci vzhůru uf.. ikdyž to už sem mocinky ve předu co by bylo a nebyo a zase sme u toho.. já se nemůžu radovat,já zase musím přemejšlet co kdyby co by bylo...
To mě na mě tak štve!
30. lis 2008 v 11:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj brnando... ty asi víš nejlépe jaká je vaše finanční situace,ale já si myslím, že se nemušíš bát, že by jste miminko neuživili nebo sebe... Vždyť ty jako maminka na mateřské si můžeš přivydělávat pěkně v klidu doma u miminka, nemusíš nikam jezdit na půl pátou, těch prací je dneska pro maminky docela hodně... a nebudeš taky mít jenom 7800, to je mateřská, ale pak si k tomu ještě přičti přídavky ( nevím úplně jak se přesně jmenují, ale obě moje kamarádky, které teď mají mimča je mají, takže mateřská i přídavky jim dohromady dělají okolo 9700 kc). a vezmi si, že to malé miminko toho "tolik" nepotřebuje a až bude růst a ty potřeby se budou zvětšovat, tak už to zase bude jiná situace a už to budete moct jinak řešit. Je mi líto, že jsi v životě prošla tak špatným :frowning2: to už se nevymaže a člověku zbývá než to nějak strávit... a soustředit se aby ta budoucnost a přítomnost byla fajn... Jak jsi psala, teď máš skvělého manžela, nový, zrekonstruovaný byt s tím vším nový život, zkus z toho být štastná... protože to je důvod ke štěstí... je přece krásn že s tebou manžel chce mít dítě... zkus na chvíli odhodit obavy a představit si váš život jen v té pozitivní stránce, představ si sebe, manžela, miminko, pak klopýtající dítko vedle vás... co cítíš? Mít děti je dar, někdo o ně bojuje celý život, nevzdávej to a nekaz si to zbytečnými obavy, finance, kila navíc, ano já to chápu, že je to těžjé vzdát se těch obav... ale pamatuj si, že všechno jde nějak udělat.
30. lis 2008 v 11:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Já jsem ani netušila,že je tady tolik lidiček,který umí dát tolik pozotiva a i to,že tady píšete hodně pomáhá :slight_smile: Za to moc děkuji.
Už se mi kolikrát stalo,že sem nahlas na otázku jak se máš?řekla "moc dobře" a buch ještě vtentýž den se něco podělalo :grinning: a nebos em řekla" ne ,toto by manžel neudělal,nebo něco podobnýho " a buch a odpoledne nebo večer sme se rafli :grinning: takže od jisté doby neříkám vůbec,ale vůbec nahlas, že sem šťastná, nebo že se mám dobře nebo něco podobnýho :wink:
30. lis 2008 ve 13:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
já si myslím, že terysek005 to napsala nejvýstižněji, hlavně ta poslední věta :slight_smile:
Brnando ty prostě potřebuješ "nakopnout" a radovat se a to mimi ti to dá. Pokud manžel taky chce, není co řešit. A ty peníze, to se nějak udělá. Já pořád kojím, do půl roku jsme za malou neutratili za jídlo ani korunu. Nejdražší jsou plinky. Oblečení, postýlka atd..se dneska dají koupit krásný za pár korun použitý, když člověk nemá nebo nechce nový.A za sebe taky moc neutratím. Jen benzín a nějaký to kafčo, když jdeme s maminama..obědy mám doma. Prostě se to dá, neboj. Taky jsem se bála. Když jsem chodila do práce, tak jsem si koupila co se mi líbilo a najednou představa, že budu mít 7600 a jak říkám, je to v pohodě. A určitě si zkus vyřídit potom ty přídavky. :wink:
1. pro 2008 v 09:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
dzej myslím,že na přídavky mít nárok nebudeme- je nezajímá, že platíme hypošku a pod.. oni ti řeknou to je vaše věc.
A jinak já toto nesnáším "nějak se to udělá" Nijak se nic neudělá! a hlavně ne samo!Já musím makat,abych zaplatila svoje v uvozovkách dluhy, protože já sem chtěla bydlet ne třeba moje mamka, ale já a nemůžu chtít a ani nechci abych musela žadonit u mamky či rodičů přítele,že nemám na plínky a nebo že potřebuju sněčím pomoct . Ani rana...
Asi jo asi potřebuju nakopnout ,to je sice krásná pravda,ale dnešní podmínky jsou k :cry:
1. pro 2008 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
bnando promin, ale v tomhle s tebou musím nesouhlasit! jestli si myslíš, že každému pomahájají d dítětem a financemi rodiče, tak jsi hodně vedle mísu! děti mají i lidi, co na tom opravdu nejsou finančně dobře a nemají na růžích ustláno co se týče peněz, je běžné, že začínající rodiny ty peníze počítají na korunu, aby vyšli! Tak nevím proč pořád mluvíš o tom, že ty nepůjdeš žebrat k rodičům - to po tobě snad nikdo nechce ne? ale pokud máte byt a hypotéku tak asi proto, že jste to chtěli ne? a můžu tě ujistit, že stejně jako vy to má minimálně polovina republiky! dneska si na bydlení půjčuje každej, jinak se to udělat nedá, pokud jsi zrovna nevyhrála v loterii! A že by polovina lidí řešila mít děti nemít děti? Neblázni!!! je mi tě líto, že musíš plait dluhy za bývalého manžela ale znovu tě musím ujistit, že nejsi jediná. A jak už jsem napsala předtím, všechno co člověk chce nějak jde, ty mi připadáš, že si spíš hledáš výmluvu na to proč to dítě nemít.
Jo a při vyřizování přídavků se nevychází pouze z platů, tam uvádíš co všechno musíš platit a splácet, uvedeš tam opravdu všechno, takže se neboj, že by vám je neřiznali, jestli jste na tom opravdu tak špatně. Znám lidi, kteří jsou na tom poměrně dobře ( splácí byt a žijí z mateřské a průměrnoho platu ) a ty přídavky dostávají.
1. pro 2008 v 11:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
já se nevymlouvám skrz toto.. já říkám,že nemám toto ráda,když někdo řekne nějak se to udělá. Nic s enikdy samo neudělá to musíš uznat.
Bohužel o těch přídavjkách zase takové info nemám,já vím,že třeba si stěžovala kamarádka ,že to přesáhli o 25kč a přídavky jim sebrali- nevím,toto nemůžu posoudit,mě to ani nenapadlo abych pravdu řekla,že by sme je dostávali ,-)
1. pro 2008 ve 12:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj brnando. Hele jestli ti někdo říká že jsi matrika a ty se bojíš že těhu víc přibereš tak na to kašli! Já naopak těhu zhubla 4 kila a váha jde pořád dolů a to jsem ve 12 tt kdy ostatní už vesele přibírají. Já být tebou tak si nedělám v hlavě zbytečné bloky. Až budeš těhu budeš mít těch "strašáku" víc a víc. Takže dej se zdravotně dohromady a ostatní přijde samo :wink: držím palce
1. pro 2008 ve 12:10  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek