Maminy motorkářky. Co na to říká okolí?

Zdravím, ještě x let než jsem byla těhotná, tak jsem jezdila za přítelem jako baťůžek. Nyní - dceři je něco přes rok - jsem se rozhodla, že chci být aktivní motorkář. Dělám si papíry na motorku, motorku jsem si také již koupila.
Moc se mi to líbí a musím uznat, že mi to celkem i jde 😅 Než jsem šla do autoškoly, tak mě přítel naučil základy, abych nebyla úplně neznalá a abych byla schopná motorku uvést do pohybu a nijak sebou nefláknout. A tak jsem od instruktora sklidila i uznání 😎 Ale o to tu nejde.

Tohle téma jsem založila z jednoho prostého důvodu...co vaše okolí (babičky, dědové těch našich prcků) na to, že vy matky či otcové (ale spíš matky) hazardujete se svým životem a jezdíte na těch zabijáckých strojích?!

Už od svých čerstvých 18 let jsem aktivní řidič auta, jezdila jsem denně do školy a různě jinde, i jako těhotná a nyní s dítětem v autě. Moje máma ví, že jsem opatrná na sebe i dítě, že přemýšlím za ostatní v provozu atd. Ví, že motorky mám ráda a že kdykoliv to šlo a jde, tak jsem se s přítelem jela projet. A rozhodně až uvedu svůj stroj v provoz, nebudu jeden z těch dárců orgánů, kteří jedou dvěstě v městě.

Jenže - když jsem se jí nyní pochlubila o motoškole a že chci jezdit (to, že už mám i motorku jsem jí zatím raději nesdělovala), tak se naštvala a rozhodně mi dala najevo, že s tím nesouhlasí a že s tím nechce mít nic společného a že jí chci přivést do blázince a že bychom se měli asi dobře pojistit, aby dcera měla něco do budoucna, až se jí rodiče zabíjí atd.
Snažím se na mámu brát ohledy, samozřejmě ale nejsem dcera asi jakou by si představovala, protože jsem se v poslední době nechala - znovu - tetovat a mám kroužek v nose a nyní ještě motorka.
Asi se ptáte proč to tak řeším. Ono je to totiž tak. S přítelem bohužel zatím nemáme vlastní společné bydlení a tak jsem trvale pořád doma s mámou a občas jezdíme do Prahy, když je volný byt u přítelovo mámy.
Proto jsem mluvila o těch ohledech na mojí mámu...protože kdybych bydlela sama někde jinde, neřeším to. Ale protože bydlíme spolu, tak vše jde přes ní a vše se jí "týká" a já mám pořád zatracený pocit, že je mi stále 15 a musím se na vše ptát.

Dlouze jsem popsala svůj problém, upřímně doufám že nejsem jediná, kdo je v takové situaci. A předpokládám, že mamin motorkářek je spousta, tak budu ráda za vaše rady, jak to skoulet s těmi staršími 😀