Manželství a děti. Zůstat nebo odejít?

martule20
13. čer 2016

Maminky, jste tu některá v dlouholetém vztahu, která se rozhoduje jestli vztah ukončit nebo zůstat? Mám dvě děti 8 a 5 a je to strašně těžký...

verusky
13. čer 2016

ja mam vztahy bohužel kratsi............., ale bracha se ted rozvadi... od 18 let spolu chodili (spolužáci), ve 23 se vzali, ve 25 1.dite, za dva druhe, za dva neplanovane další a začátek stavby domu, navíc ještě u vidne. byli každý jiny, ale pekny par, mnoho věci delali spolecne, vypadalo to naveky. jenze svagrova před par lety antidepresiva a ted uz vi, ze ji bracha omezuje a chce byt sama (nejlepe s jeho rentou do 70let, tak to je v rakousku). no ja myslim, ze bude litovat, deti v puberte, prodej domu, ona tezce bude shanet praci, navíc nikdy nepracovala...
ale u ni problém malého sebevedomi a bracha je zrovna v oboru sikovny a pak zarlila.
co |Te trapi, povez nam... ja jsem po cerstvem rozchodu po sestinedeli... psychicky teror... ale v předchozím vztahu to bylo necekane a cetla jsem pak, jaky ma rozchod vliv na deti a cim mensi, tim lepsi................ jsi v nejzazsim veku, kdy to deti prijmou.....

emisekkk
13. čer 2016

@martule20 já se rozváděla po 18-ti letech vztahu a dětem bylo 11 a 9 let. Můj názor je, že než zůstávat v nefunkčním vztahu,. tak raději jít od toho. Takové to - být spolu kvůli dětem je dle mého nesmysl, protože dětí nejdou blbci a moc dobře vnímají ten přetlak těch dospěláků, když to dlouhodobě nefunguje. A to se nemusíte hádat jak psi a dělat si naschvály.

verusky
13. čer 2016

ja zas bych bojovala, co to jde, ale na to musí byt dva, schopni respektu a jakžtakž nejake dohody. krize nastane skoro všude... a na vztahu se po case musí pracovat a nekdy třeba i tezce, ale je třeba zkusit, co se da...
dnesni doba trvalym vztahum nepreje....

kacca11
14. čer 2016

Rozvod je az to posledni reseni. Prvne zkusit vsechno mozne jak to dat dohromady. Ale zalezi na konkretni situaci, jestli jde o nasilnika ci alkoholika tak honem pryc, jestli jen odcizeni, vyprchana laska apod., tak s3 snazit vztah obnovit.

duvi21
14. čer 2016

Bojuju o vztah vzdy do posledni chvile. Mam tri deti, kazde s jinym partnerem 😉 Odesla jsem az tehdy, kdy jsem si byla naprosto jista, ze uz to nejde jinak. Ale mam nektere zasady, kdy bych odesla okamzite: kdyby byl zly na deti nb na me, kdyby me fyzicky napadl. O tomhle by se vsak dalo dlouho polemizovat - co je to zly? Dnes mam zasadu - ve vztahu mi musi byt vic dobre nez naopak. Jak se to blizilo ke kriticke polovine, zvazovala jsem rozchod. Ale vzdy jsem o tom s pritelem mluvila. A zatim vzdy to bylo ku prospechu, ta uprimnost. Treba krize, ale nasli jsme reseni takove, abych se opet mohla citit po vetsinu casu ve vztahu spokojene. Pisu obecne, ale zadne konkretnejsi "veci" jsi nenapsala 😉 Jo a takova zajimavost. Chlapi vzdycky tvrdi, ze jsou v pohode a ze jim nic nechybi. I kdyz uz treba zahybaji a utikaji jinam. Nebo ja to tak aspon mela. Takze mam pocit, ze je to vlastne v rukou nas zen, aby se ve vztahu resilo, kdyz je problem. Tvrde a nekompromisne. Stastna mama = stastne dite = statsna rodina. Takze se o to musime postarat my.

naomi6
14. čer 2016

@martule20 Souhlasím s Kacca11. Také bych bojovala o vztah, pokud se nejedná teda o násilníka. Jedna známá odešla od manžela, měli prostě krizi. Teď toho lituje a chtěla by ho zpátky, on už ale nechce. Je to těžké. Zkusila bych třeba i poradnu, prostě udělat vše pro záchranu rodiny. Člověk dal slib - v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci. Ono je jednodušší utéct, ale najdeš pak ještě někoho, kdo ti bude vyhovovat? Nebude mít také nějaké chyby? Hlavně musí chtít ten vztah zachránit oba, pak jde všechno. Snadno se to říká, já vím. Držím palce 😉