• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Od kdy chodíte s dítětem na hřbitov?

20. prosince 2009 
Do roka jsem malýho na hřbitov nevzala a malou taky nevezmu. Na hřbitově se nekřičí a kojenci to nevysvětlíte, takže teď, když už chápe, alespoň v jeho mezích, že se tam nekříčí, že tam spí babičky a dědečci, tak proč ne. Pověry to jsou, ale plinou vždy z nějaké zkušenosti, zvyklosti nebo přesvědčení a schovává se to za nějaké skryté nesmysly. :wink:
17. pro 2009 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
vzhledem k tomu, že ségra bydlí u poměrně rušné křižovatky, tak s mrnětem jezdila denně na procházku na Olšany na hřbitov.Byl tam klid, sttromy jako v parku, žádný bezdomovci a feťáci
a na jaře to tam je moooc hezký :sunglasses:
17. pro 2009 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
nechodim, máme hřbitov daleko, ale problém bych s tím neměla. Pověra že se nemá chodit s dítětem ..nevěřim na to, ale svůj důvod to určitě má. Hlavně asi dřív když byl mor a různý nemoci, tak aby to někdo nechytil... :sunglasses:
17. pro 2009 ve 22:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Se mnou mamka chodila od narození na hřbitov na procházku denně a nic se nestalo.Takže pověrám taky nevěřím.Ale prý jsem vždycky moc řvala.
S malou jsme byli,když jí byly 4 měsíce,to začla řvát taky a my jsme utíkali s kočárem zbaběle pryč. :wink:
No a pak jsme to zkusili,když jí bylo rok a čtvrt,byla to sranda,komentovala to,moc se jí líbily ty andělé všude a říkala,že to jsou nány a jmenujou se Evy. :grinning: Takže to byly veselý dušiščky,protože jsme se tam smáli všichni.
A byli jsme tam ted na dušičky,to už brala jakože vážně,koukala na světýlka,líbilo se jí to.A zas jí tam zaujal ten anděl,jak se tak koukal.Ona vůbec na anděly trpí.Tak zas příští rok asi.
18. pro 2009 v 00:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mi jsme na hřbitově ještě nebyli.No já snad myslím teda :wink: nejsem nijak povvěrčivá.Ale tady u nás je prostě taková tradice že se s detma do roka na hřbitov nechodí.Dle slov mé prababičky:Někdo z mrtvých by si mohl dítě vyhlédnout. :unamused:
Takže mladší lidé tady nanic takového nevěří, ale jen co se blížili dušičky už volala prababička a prateta, a všichni starší 70 let at hlavně neberem Káju na hřbitov.koukala jsem jak spadlá z višně.
18. pro 2009 v 08:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
My máme hřbitovy daleko, takže jsme ještě s malým nebyli, ale procházka do a po parku je lepší :grinning: :grinning:
18. pro 2009 v 09:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo tak to my byly bohuzel na hrbitove s malou asi dva mesice po tom co se narodila...proste ve vajicku a sli jsme zapalit svicku...pak jednou snad i s kocarkem...vubec nam to nedoslo a o te povere jsem se dozvedela pak dele :confused: no tak co se dalo uz delat...ted po roce uz tam asi 2x byla s nami taky pěšky, ale jako ona bere lidem svicky a tak, protoze to nechape, takze se snazim tam s ni spis nechodit :grinning:
18. pro 2009 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
někdo říká že se nemá na hřbitov chodit do roku a někdo zase do křtin,u kubíčka jsme nešli do roku i když mu necelý měsíc před rokem umřela prababička ale měli jsme hlídání.
tobiáška jsme tam netahali do křtin
18. pro 2009 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
tý jo to mi připomíná vlastní dětství, kdy mě hlídala bábi a vodila mě každý týden na hřbitov asi od věku 4 let ne li dřív... ale já to měla i s výkladem typu, a ten se oběsil a ti se utopili na lodi, atd.. :frowning2: no aspon sem odmala nějak pochopila co je to smrt, ale zas fakt nic moc....no když jsem to říkala mamce (dost nedávno) tak z toho byla celkem v šoku..zřejmě se jí bábi nechlubila.. :unamused:
18. pro 2009 ve 13:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ocko zomrel pred 3 mesiacmi, na pohreb som maleho nebrala,mala som co robit so sebou, ale sesternica tam bola s rovnako starym chlapcom, ovsem oni boli z daleka, jej maly bol pocas pohrebu so svojim otcom pred krematoriom. Na cintorin chodime, chodila som aj s dcerou ked bola mala, vacsinou na dusicky, ale teraz to uz bude castejsie kedze je tam pochovany ocko. :cry: :cry:
18. pro 2009 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
já jsem chodila (a chodím) na chalupě donést kytku, svíčku atd., když byla maličká spala většinou v kočárku, ječící bych ji tam asi nevzala, byť si myslím, že by to zrovna tam těžko někoho rušilo ...ale na pohřeb v prosinci, když ji byl rok a půl, jsem ji nevzala - kostele byla zima jak blázen a trvalo to moc dlouho. manžel s ní počkal doma. teď chodíme spolu, že nemá lézt na hroby pochopila rychle, takže nevidím problém.
18. pro 2009 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je zajímavé téma - náhodou jsem o tom letos taky přemýšlela. Na dušičky už jsem byla těhotná, na hřbitovech jsme byli, tak jsem o tom uvažovala. Já na hřbitov za dědečky a babičkami jezdím ráda, bohužel jen jeden mám v dosahu (MHD) a to zrovna není můj vlastní děda a babi. Vlastní jsou ve vzdálenějších městech, na oba musíme vlakem a pak busem. Takže jednoduché to nebude. Ale určitě bych jela i s dítětem. Je to realita, součást rodové tradice, součást naší víry, přijde mi přirozené navštěvovat hrob našich drahých. Vždycky doneseme květinu, zapálíme svíčku, pomodlíme se, zavzpomínáme. Na duchy co kradou děti nevěřím.
Zrovna když jsem letos na jednom byla, ke hrobu nedaleko přišla rodinka, i s malou holčičkou (kolik jí mohlo být, tak 3 asi). Věděla, za kým jdou, všichni se chovali hezky, tiše, uctivě, malá musela poznat, že jde o zvláštní situaci, sama dala na desku věneček, dívala se na maminku jak zapaluje svíčku a ta jí k tomu něco povídala. Přišlo mi to hezké a úplně přirozené.
Mně je třeba dost líto, že na hřbitov k praprarodičům, pratetám se už asi dlouho nedostanu, není to zrovna kousek a spojení nic moc a auto nemáme. Jasně, že na ně vzpomínám i tak, ale když se člověk vrátí do míst, odkud jeho rodina vzešla, zavzpomíná na místě, kde jeho předci odpočívají, je to úplně jiné.
18. pro 2009 v 18:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Na hřbitov beru děti odmalička, jak už tu bylo několikrát zmíněno - nejsem pověrčivá a je to přirozená součíst života. Ano, několikrátr jsem si vyslechla, že jsem pitomá adokonce jsem se setkala s názorem kolegině z práce, že ona nechodí na hřbitov ani jako dospělá, protože se jí to hnusí. No, každý má nárok na svůj názor, ale já chodím na hřbitov ráda, protože tam jsou lidé, které z hlouby duše miluji i po jejich smrti, je tam moje babička, můj dědeček a můj bratr (a samozřejmě i další příbuzní). Už od dětství jsem byla vychovávaná k tomu, že o hroby svým milovaných se musíme starat, že na ně musíme s láskou vzpomínat a tím, že jim přineseme květinu a rozsvítíme svíci jim říkáme, že oni pro nás nikdy nezemřeli, že je máme pořád v srdci. A k tomu vedu i svoje děti. Brát děti na pohřeb je už něco jiného, to bych neudělala ( není to příjemné pro dospělého a pro dítě už vůbec ne), ale na návštěvě hřbitova nevidím nic špatného. Synovi vždy říkám, že všichni co na hřbitově spinkají sedí na obláčku a mají moc velkou radost z toho, že jsme za nimi přišli a že nás vidí a slyší a mi jim můžeme u hrobečku všechno povědět a on babičce vypráví, že hraje fotbal a dává góly, co dostal od ježíška atd., babičku (teda vlastně prababičku) si pamatuje, jsou to dva roky co umřela a on ji měl moc rád . Díky návštěvám hřbitova jsme se obešli bez pláče, protože babička je přeci v nebíčku a chodíme za ni na hřbitov.
18. pro 2009 v 18:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já od narození. A potkávám se tam se spoustou mamin, protože jen tam jsou cestou do města lavičky, kde je možné nakojit.
18. pro 2009 v 18:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
nechodime, jednak to mame daleko a nechodim tam ani sama, natoz s malou....
18. pro 2009 v 18:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
konja: Krásně jsi to napsala, stejně to cítím i já.
Pro mě je rodina hodně důležitá, často na předky myslíme, vzpomínáme, vyprávíme si o nich, o tom jací byli, co dělali, vzpomínáme na zážitky s nimi a navštěvovat jejich hroby mi přijde krásné, přirozené. Vždycky jsme to tak dělali, odkoukala jsem to od babičky, od mamky, doufám, že to zas já předám svým dětem.
Já celkově chodím na hřbitovy ráda, čtu si jména, data, povolání, přemýšlím jaká to tehdy byla doba a vůbec o životě. Letos o dušičkách to u nás vypadalo jako v květné zahradě a večer kolik svíček svítilo. Vždycky je mi líto hrobů, které jsou neudržované, že tam nikdo nechodí.
Takže na hřbitov děti budu brát určitě odmala. Pohřeb je něco jiného. Když nám loni zemřela babička, děti na pohřbu nebyly, ale na smuteční hostině už ano. A to všechny, od 5 měsíců do 10 let.
18. pro 2009 v 19:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Andelka:Jak už jsem psala tak s malou jsem na hřbitově ještě nebyla(nejsem až tak pověrčivá-ale jsme z vesnice a tady je to prostě taková tradice(takže vlastně asi pověrčivá jsem :unamused: )ale jinak já sama na hřbitov za dědou a babi, chodím často.Ale manžel čeká vetšinou s kočárkem před bránou.Připomněla si mně jak já vždycky ráda"šmejdím po hřbitově"a čtu si nápisy a jména.Vůbec na těch cizích(kam jedu jednou za čast), vždycky si musím projít skoro celej hřbitov.Tak jsem ráda že nejsem takhle "divná"sama. :slight_smile:
18. pro 2009 v 19:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
jajka: U mně je to profesní deformace :grinning: ale určitě nejsi sama. Můj muž taky rád šmejdí. :slight_smile:
No a jasně, kdyby malé brečelo nebo tak, tak jednak by s ním někdo počkal venku, jednak bych se tam nezdržovala.
Já su z města, u nás tyhle pověry nejsou. Vlastně jsem to nikdy neslyšela, až tady.
18. pro 2009 v 19:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
andelka:Tahle pověra myslím frčí hlavně u nás v podkrkonoší.ale asi i na jiných místech.¨
A smím se zeptat co máš za profesi?Jsi snad hrobnice? :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
18. pro 2009 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
jajka: Hrobnice ne :grinning: :grinning: ale od h je to taky - historik :grinning:
No já jsem z průmyslového kraje, tady se udrželo málo pověr nebo tradic, jak se tady život rychle měnil a jak se tu střídali lidi z různých oblastí.
18. pro 2009 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Malou na hřbitov berem normálně, nikdy mě nenapadlo, že by se to "nesmělo" a o žádné pověře jsem neslyšela, dokonce naše první kočárkování bylo na hřbitov za manželovými rodiči, takže za babičkou a dědečkem - "ukázat" jim vnoučata.
Malá ví, že na hřbitově spinkají babička s dědečkem a že se na nás dívají z nebíčka.
A já tam na vycházky s kočárkem jezdím taky.
18. pro 2009 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já vzala malou na hřbitov, když jí byl asi měsíc - ukázat ji dědečkovi. Źádnou pověru také neznám. Naopak je to takové klidné místo - nic mi ji tam nebudí... :wink:
19. pro 2009 ve 13:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak my bereme malého na hřbitov o mala,nejsem pověrčivá,chci aby věděl že že to je součást života :wink:
19. pro 2009 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
JO, pokud ta kostrbatá prudká cesta na hřbitově byla za různého počasí vůbec kočárkem průjezdná. Žádný jiný důvod nemám.
20. pro 2009 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek