Ponesou si děti psychické následky na coronavir?
Včera mne napadlo, myslíte, že si děti ponesou psychické následky, myslím i malé ve formě špatných vzpomínek, či větší jako rozvoj úzkostnych poruch v souvislosti s coronavirovou krizí? Jako starší si pamatuju, ten strach, ustaranost rodičů, když bouchla JE Černobyl.. A i ten strach přenesený na děti. A dnes se o tom mluví daleko víc, ve zprávách nebylo 2 měsíce nic jiného, a i když to rodiče berou bez hysterie, zavřeli jim školy, seděly doma, nosí se roušky, a taky nejede se třeba do zahraničí, lidi přijdou o příjem atp. Otázka je řečnická.
Já jsem udělala za sebe opatření, aby to děti nepocítily - především jsem se sama hodila do klidu a hlavně - nikdy u nás nejely puštěné zprávy, když byly děti vzhůru, tudíž měly informace jen od nás, žádná katastrofická masírka, co není pro dětské hlavičky.
Myslím, že hůř to nesou děti, co jim chybí kamarádi, co mají rodiče ve zdravotnictví a kde jsou lidi bez finanční rezervy, a tudíž tečou nervy z existenčních starostí.
Taky jsem na to myslela. Ale syn to má tak, že pohoda, udělá školu, vypadne ven, nemá ten přísný režim, jako obvykle, vyloženě si to užíval - i když vím, že se bál, první cestování mhd po uvolnění byl vyjukaný, pořád v roušce, myl si ruce a tak....spíš se bojím toho, že bude potom v září (? ) problém s tím nastavit zpět ten systém, vstávání, celý den nabitý, všechno na čas.....z toho mám obavy....ale přiměřené. Děti to podle mě mají jinak - staví se k tomu víc rezervovaně, spíš podle toho, jak se k tomu stavíme my, rodiče. A my pohoda - byl to problém,je to problém, ale jedeme dál. Poradíme si s tím, jsme spolu, abychom to zvládli. Ne, já se nebojím, že se to nějak na něm projeví, negativně. Půl roku jinak, ok, ale není konec světa. Co je to pár měsíců proti celému životu?
Za mě je důležité, jak s tou situací pracuje rodina jako celek.
Fajn zamyšlení, díky za diskuzi.
Nas dikybohu opatreni nijak zvlast nepostihla, nijak se nestresujeme, zijeme vicemene jako predtim, jem jsme vic spolu a min trajdame. Naopak to vnimam prinosne a syn se taky tvari spokojene. Nadavame akorat na hadr a to otevrene i pred synem.
Zprávy v tv taky nesledujeme, ale číslo na ně vyskočí i když pustí Seznam.. Nešíleli jsme ani zpočátku, vysvětlujeme přiměřeně věku (proč jsme nemohli vidět prarodiče atp.), naopak jsme spolu více chodili do přírody jen my čtyři, hráli hry. Mě napadla ta asociace s Černobylem, včera.
A z čeho by měli nést psychické následky? moje děti vůbec netuší, že existuje nějaký Covid19, co je ta nemoc vůbec zač, co způsobuje....
Moje starší dcerka je i nadšená, že zavřeli školku, že nemusí ráno vstávat, že může být se mnou a s mladším bráškou doma a ani se tam nijak nehrne 🙂 A když bouchnul Černobyl, v dubnu 1986 tak jsem ještě nebyla na světě, teprve za 3 měsíce jsem se narodila a jak to naši brali netuším, nikdy jsme to doma neprobírali...
A jaký strach? snažíme se s manželem nestresovat kvůli Covidu19, já jsem na rodičáku s mladším synem, manžel je doma od začátku této koronavirové krize, co uzavřeli hranice, běžně býval doma jen o víkendech, což je pro děti příjemná změna 😉
A žijeme pořád stejně, akorát až budeme v budoucnu prohlížet fotky z jara 2020, kde budeme mít všichni roušky, rozhodně to nebudeme brát tragicky, ale že to byla tehdy taková móda 😀
A jen tak mimochodem - oni v těch zprávách dávají někdy něco poutavého? teď 2 měsíce o Covidu, jinak politika, kdo koho zabil, kdo ze slavných zemřel a samé plky o ničem...nesledujeme a je nám mnohem líp 😉
@veruuu_kubesovic moje ano, ve 12 a 8 letech to vnímají jinak, než dítě předškolní, myslím.
a mmch, nám ten společný klidný čas, kdy se nikam nespěchalo, kdy jsme mohli být spolu, kdy nebylo třeba nikam spěchat, řešit termíny, časy, ráno, večer.....jen vyhovoval. Uvědomuju si to ted, když má Petr už treninky, my máme práci a pomalu se vracíme do toho debilního uspěchanýho stereotypu, stojíme v koloně s autem, čekáme, nestíháme. Já jsem si toho moc moc moc uvědomila v čase coronaviru
@lv
* když budeš kvůli tomu co se děje vystresovaná, dítě to bude brát stejně...
* ovšem když si řekneš, "co mě nezabije to mě posílí" a budeš v pohodě, dítěti bude nějaký Covid úplně fuk...
...o tom je celý Covid19...o všudypřítomném strachu, už se nikdo pořádně nedívá nikomu do očí, neusměje, protože přes roušku to nejde vidět, lidi mají málem infarkt jakmile někdo vedle nich zakašle...a z toho já se fakt hroutit nehodlám 🙂
Covid byl, je a bude...s tím se musíme naučit žít...stejně tak se ale život nezastavil, pořád se něco děje...
Mě třeba Covid naučil, že jsem úplně zbytečně stresovala, ať jsme ve školce na čas, ať dcerku nevyzvedávám poslední ze školky, během dne rychle nakoupit, na procházku, uklidit, uvařit...najednou se téměř vše zastavilo...a já si uvědomila spoustu nesmyslných zbytečností co jsem řešila, za čím jsme se honili atd...
Já se teda musím přiznat, že jsem svým způsobem za covid vděčná. Přes dva měsíce byl s náma manžel doma na home office, věnoval se malý v každý volný chvíli a ten vztah jim to posunulo úplně někam jinam než byl předtím. Taková malá rodičovská. Ale je mi jasný, že každej takovouhle kliku nemá. Zároveň jsme jeli a stále držíme poměrně výraznej social distancing, takže zas chyběly babičky a kolektiv a tak, ale to se dožene. 🙂
@lv souhlas, že ti starší to vnímají jinak, mají volnější přístup k informacím, takže nějaký vliv to na ně má. Nemůžeš je předtím uchránit. Ale zase na druhou stranu si myslím, že je to hodně o tom, jak to vnímají rodiče a děti to pak kopírují. Já mám celý Covid od začátku na háku, nikdy jsem nepropadla tomu strachu co byl a děti to vnímají naprosto stejně, ač na ně na netu nebo v televizi vyskakovali různé zprávy. Ale pro ně je hlavní to, jak to beru já, případně když chtěly něco vysvětlit, zeptaly se.
Ad Černobyl, já si to tedy jako dítě vůbec nepamatuji. Ale moje maminka je stejné nátury jako já, tedy že se z toho rozhodně nestresovala...
@berenika39 souhlasim, přineslo to spoustu možností zamyslet se nad mnoha věcmi. Ne že bych měla víc času, ale mohla jsem si rozvrhnout věci dle sebe a najednou intenzivní 2 měsíce s dětmi, což jsem si fakt užila. A přesně jak píšeš, ted když najednou k HO přibyla docházka do práce, začala ZUŠka, začne škola, tak si to uvědomuju. Na mých dětech to asi následky nezanechá, povinnosti plnily dobře a strávili jsme hafo času venku a v pohybu (na chalupě na samotě u lesa), to si vlastně strašně užily. Říkám jim, že je to prostě zkušenost, na kterou budou časem vzpomínat, že u toho byly, že to zažily...
@lvicek2000 presne
@lvicek2000
@berenika39 holky ten klid vám závidím. Mně spíš přišlo, že lítám jako hadr na holi a mám toho mnohem víc, než že bych měla nějaký klid..... Už se těším, až za ten týden a kousek začne škola a vše se vrátí do původních kolejí.
@lv Moje jsou male, skolkovni, takze si myslim, ze ne. Starsi posoudit nemohu. Ale obecne si myslim, ze az tolik se toho nezmeni. Rodice, co byli pred koronou spokojeni, vyrovnani a stastni, vychovaji deti v tomto duchu bez ohledu na koronu nebo ekonomickou recesi, prizpusobi se. Rodice, co doma nadavaji na vsechno a na vsechny, jsou vecne nespokojeni a vini z toho porad ty druhe, budou v tomto duchu pokracovat a jejich deti jine prostredi znat nebudou. A ty asi maji k psychickym problemum bliz i bez korony...
Ja mam deti jste pomerne male. Dcera 6 let. Ta to vnima a vi, ze je nejaky virus/bacil a ze se musi nosit rousky. Ale spis to ma jako srandu. Vubec to neproziva jako my dospeli. Ale do hlavy ji nevidim. Rikame ji, ze je to jen docasne a ze ten virus jednou zmizi a my ty rousky zase nebudeme muset nosit. Jinak se ji snazime tech informaci usetrit. Ja to sleduju jen na netu, na zpravy v tv nekoukame. Spis na ni vidim, ze ji chybi krouzky, skolka a kamaradi. Ale i to za chvili pomine. Myslim, ze to na ni zadne nasledky nezanecha (i kdyz jeste nevime, co prinese budoucnost, ale to nevime i bez covidu).
A synove maji tri roky, tak u tech to neresim vubec. Jen chudaci budou nastupovat do skolky jakoby odznova, jelikoz do ni chodili od ledna, takze po dvou mesicich se jim to zase utlo.
A jinak ja mela v dobe vybuchu Cernobylu 4 roky a nepamatuju si z toho vubec nic. Jen z mamcina vypraveni.
@blondynka400 no já ale píšu, že jsem neměla víc času, naopak, dneska jsem už na pokraji svých možností, ale prostě asi tím, jak jsem měla možnost být přes den víc venku (jindy v práci) a s dětmi, tak to bylo strašně fajn. Jasně že jsem taky z dalších věcí psycho, ale nemusela jsem vstávat, kvaltovat ráno, honit se, abych všechny stihla někde vyzvednout, převést atd. Jiná věc, že jsem seděla u PC do 1 ráno...
Nevim, zda je to srovnatelne, ale ja si dodnes pamatuju srpen 1968, bylo mi 14 let,kdyz nas zacali okupovat Rusaci.Ten strach, ze bude valka, dokonce jsem nekolik dni spala s mamkou v posteli.Proto ty Rusaky tak nenavidim.Vse si pamatuju 😥slyším hukot letadel, tanku, jak prijizdeli i strelbu.Blby zazitky.A stejne tak jako ja nenavidim Rusaky, tak muj tata nenavidel Nemce, kvuli valce..
@lvicek2000 tak to já ani neměla ten čas být víc venku. "Bohužel" pro mne HO znamenal to, že fakt musím pracovat a ne běhat někde po venku. A bohužel výkonnost s dětmi doma byla značně horší, tím pádem jsem času měla méně, než normálně a ani sedět u pc to půlnoci to nezachránilo. Ale ono je to hodně o povaze práce, co člověk dělá....
Souhlasím se všemi, kdo píši, že největší vliv na děti mají rodiče, co nepodléhají panice, ostatně jako ve všech oblastech běžného života. Ano, i s tím semknutím rodiny, čas trávený spolu (chalupy závidím, my jsme v okrajové části Brna v paneláku, naštěstí jsou okolo lesy, takže jsme popojeli autem, udělali tůru, a jeli zas domu - na to by 2-3x týdně čas rozhodně nebyl), nelítalo se kroužky/sport po odpoledních..
@ahyt to byla větší darda, rozhodně, corona není vidět a slyšet na živo, myslím
@blondynka400 nějak jsem přeřadila na vyšší rychlostní stupeň, se mi zdá, trysk práce, domu a učit, domácnost a homeoffice, jsem někdy vyždímaná jak hrom
Myslím, že senzitivní děti to zasáhnout může v urcité míře
@ahyt tam je to trauma pochopitelné.. Moje máma si taky pamatuje jak na ni mířil rusak zbraní a jak slyšeli vystřely, protože v Liberci to stálo lidské života a mamka bydlela v centru, tak to slyšela.
Osobně si nemyslím, že by tyhle dva tři měsíce děti nějak psychicky poznamenaly, pokud rodiče zbytečně nevyšilovali a pokud se tedy s Covidem nesetkali osobně v nějaké tvrdé podobě, případně jim nikdo neumřel. Pro děti to byla nová zkušenost, moje holky jsou malinké, tříletá si hrdě nasazovala roušku, kvůli nemoci, abychom nikoho nenakazili, nejezdily jsme teda za kamarády, tak to ji chybělo, ale jinak jsme byly pořád venku na zahradě nebo v lese. Chyběla ji tři týdny babička, tak si denně volaly přes video a teď už se zas vídají, takže v pohodě. Synovci, co jsou v pubertě, to brali v pohodě, chyběli jim spolužáci, to jo, ale trauma z toho určitě nemají. U nás to psychicky nejhůř nesla moje mamka, ta se fakt bála a pořád bojí, hrozně ji chyběly vnučky, fakt to nesla špatně, ale už dobrý, už k nám jezdí.
Asi záleží, jak to prožívá rodina, i každé dítě je jiné. Určitě v těch dětech zůstanou silné vzpomínky, nemyslím vyloženě negativní. Kolegyně to přirovnává ke své vzpomínce na uhelné prázdniny, kdy taky byli několik týdnů doma.
Já teda nechápu, kde pořád lidi berou tu hromadu času, co měli. my s mužem jsme dělali na HO, tzn. odpracovat si svoji práci, do toho uvařit oběd, pomoct holkám s úkoly, ze začátku jsem šila roušky, neustále chodím nakupovat mamce. Už se těším, až se všechno vrátí do normálu s tím běžný shonem.
Určitě je také rozdíl, jestli máte chalupu, zahradu nebo bydlíte v centru Prahy. Tam mi to přišlo depresivnější vidět všechny v rouškách jak se vzájemně vyhýbají obloukem, hřiště zavřený... a tedy naše babičky neviděla děti už asi od Vánoc, od začátku karantény se bojí přijet, protože Praha :/
Ja nepanikarim, ale vedu dceru, 6 let, k dukladnemu myti rukou, když prijdeme z venku. Rousku na ven davam jen když jde pěšky v naší čtvrti, jinak moc ne. Povídala jsem ji o tom, všechno uz rozumove chápe., doma si to užívá, žádná újma. Teď už ji chybí deti ze školky teda. Jinak ale jsme vic spolu.. Žádná velká změna. A syn je ještě batole.
Nejvíc lituju rodiče skolaku, že se s nimi musi učit, do tohi jejich vlastní práce, a delat obědy denně... V takových rodinach to deti muzou vnímat blbě, stres rodičů...
U nas celkem pohoda, ale jsem na mateřské a deti malé, to je jina situace.
Já si myslím, že je naprosto v pořádku, že i malé děti vědí, že jsou problémy. Jako v tomto případě koronavirus. Stejně jako si myslím, že je v pořádku, že děti vědí, že lidi mají různé názory a dochází k jejich výměně. Neříkám, hádat se před dětmi, ale normální výměnu názoru by podle mého vidět měly. Nebudu je vychovávat ve skleníku.
To záleží na rodičích. Jak to vysvětlí, jak se chovají.