Pouští vás v autobuse sednout v pokročilém těhotenství?

Sturnus vulgaris tak já tlustá nejsem a mě taky nepustí sednout i když bříško už je dost v kabátě vidět.....Prostě čuměj do knížky a nebo vejraj schválně z okna hovada nelidský...na každou svini se vaří voda!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
No přeci jen je lepší jet autem🙂)))

sturnus: já tedy tlustá jsem,ale v 7.měsíci jsem prostě vypadala jako tlustá těhotná ženská 😀 ..prostě to bylo poznat.... 😉 no a za celou dobu mého těhotenství se mi stalo jen 4x(počítala jsem si to),kdy mě někdo pustil sednout(a to jsemhodně jezdila). Rodila jsem v červenci a tak jsem v těch parnech jezdila MHD do Motola, většinou si mě lidi v tramvaji i busu všimli, ale odvraceli pohled 😠 😠 .Ale zase musím říct, že s kočárkem lidi pomáhají a ochotně 🙂

ahojte....
mela jsem obr bricho, cekala jsem dvojcata....nejezdím sice MHD, ale napríklad v cekárne u dr. jsem si vzdycky o místo rekla!!!!! Taky treba ve fronte na toaletu apod.....
a vzdycky me ochotne pustili 😉 😎

já pustím staré nemocné a těhotné a mamky s prďošama na rukou a plnou taškou...nemám problém....ale sere mě, že kolikrát je babka o krice rychlá v hledání místa, nebo se rozhlédne a schválně so postaví k tomu co vypadá mladě a nervozně pokašlává, a ještě má pěticentrimetrový podpadky, tak takovým ludrám neustoupím, občas mě někdo zezadu vytáhne za budu či kapucu ale slovně se nedám...tvlášť takové ty akční babky a dědci co celeé dopoledne jezdí mhd do kaufu a zpět....vím, jednou budu stará jako oni, ale slušně požádám , kolikrát jsem svědkem, že vulgárně a sprostě se dožadují místa přitom mají jít starrší příkladem těm mladým...přitom by stačilo slušně říct prosím Vás......takže když někdo po mě kamenem, já po něm třema a v těchto případech to u mě platí dvojnásob 😉

Je pravda, že s kočárkem pomáhají ochotně, ale to přepustění místa na sezení těhulím...... to jim nějak nejde 😒
Já jezdím po Praze MHD a vybírám si výhradně nízkopodlažní busy a tramvaje a pokaždý, když někdo stojí na zastávce se mnou, tak mi chce pomáhat dovnitř 😀 , tak vždycky s díky odmítnu, že to zvládnu sama.

je pravda, že když se naučíme slušně žádat o místo čí o pomoc a i ti mladí se s tím setkají častěji je pravděpodobné, že při dalším setkání s těhulí nebo maminou jim to už nepřipadne tak divné, že potřebují sednout. Ale taky je pravda že když se ochotný mladý potká několikrát s odmítnutím, má to podobný efekt, tak ať si řekne, jak to mám poznat. Nevadí, ale opravdu to chce šlušně, omluvist se za vyrušení četba a pod a požádat, nestává se mi že by mi nebylo vyhověno, a to jsem tlustá a břicho zatím není moc vidět, přesto nemám problém. Jen se nevzdat a pozor, beru jako důvod učinit jiný pokus pokud zrovna narazím na někoho kdo se omluví že je po operaci nebo s čerstvě sundanou sádrou. Nemám problém s úsměvem říct nevadí pokusím se jinde, nevěděla jsem a popřát pěkný zbytek dne, ale nedělám to jako gesto, ale je cítit upřímnost, já se ted usmívám téměř pořád a rodiče mne naučili prosit a děkovat za vše i za pětku do žákajdy.

Myslim, ze e.k.t strucne shrnula, co mam na mysli. Dodala bych, ze prave jadro problemu vidim v tom, kdyz si nekdo neco drze nebo urazene vynucuje. Mozna je to urcite prehnane ocekavani a na to navazujici zklamani. To neni jen otazka tehotnych, ale i prave zminovanych duchodcu. Opravdu neni MUJ problem, ze bych nepostela sednout, ale z principu bych nepustila sednout nekoho, kdo pote, co vstanu, se na me jeste arogantne diva stylem: "To ti to trvalo." nebo mi neco podobneho dokonce rekne. Stejne tak me trochu zarazi jista "sebestrednost" nekterych lidi, kdyz si mysli, ze je okoli zamerne ignoruje. Verim, ze mezi nami jsou i taci, ale jsem presvedcena, ze vetsina lidi je skutecne zabrana (hlavne cestou z prace) do vlastnich myslenek nebo proste jen tak vyflusnuta, ze na nic ani nedokaze myslet, a opravdu jen tupe zira z okna. Co se tyce cteni, jo, taky si obcas ctu, jezdim totiz z prace a do prace prakticky z konecne na konecnou, takze 2x35 minut chci nejak smysluplne vyuzit. A je mozne, ze se obcas zactu a toho duchodce nebo tehotne si vsimnu az na dalsi zastavce.

to je právě ono, kdo nic něžádá, nic nedostane. A platí to ve všem

tak moje zkusenosti jsou prevazne z UK, v cechach jsem za tehu byla parkrat a to jsem se ani nenamahala se nad tim pozastavovat, ze nikdo nikoho nepousti. Ja poustela vzdycky starsi lidi, proste mi to prijde, ze my jsme vychovani jinak nez ti spratci v dnesni dobe 😀 a dokonce i jako tehu jsem pustila starou babicku, ja to v pohode ustojim tech deset minut, ale ona chudak o berlickach vypadala, ze by ji to oddelalo...

Ale tady v UK, nedavno jsme s manzou museli jet do Londyna na ambasadu, mame to cca 30 minut totalne napraskanym rychlykem { Reading, kde zijeme je na hlavni trase do londyna, takze cestovani vlakem = sebevrazda} cestu tam vlak totalne napraskany chlapama v kvadrech, laptopy na kline a noviny a vsichni pekne sedeli a popijeli kavicku a ja tam s mym 32tt pupkem stala, manza rika, ze mi nekoho zvedne tak mu rikam, ze neni potreba, ze nekoho zvednu sama 😀 tak jsem proste pristoupila k jednomu z tech kravataku a rikam mu, panovi urcite nebude vadit pustit nekoho sednout, ze jo, no noviny se daji precist i ve stoje a uz jsem mu noviny zvedala od ksichtu a vylozene jsem mu bricho strkala do obliceje..takze se teda zvednul a sel si stoupnout do ulicky, manza se tlemil,ale ja si rikam, ze takovych pitomcu, co si hrajou na dulezity obchodniky a nemaj nejmensi spetku slusnost je bohuzel dneska tolik, ze kdybych sama cekala az se z nich nekdo zvedne tak mam smulu..

Na ceste zpatky to bylo to samy, ale tam se zvedla jedna slecna { co sedela vedle kravataka} a povida dost nahlas, v dnesni dobe se slusnosti od chlapa nedockate, tak pojdte, ja vas pustim sednout, tak ji rikam, ze to je pravda, ze jejich manzelky by se za ne stydely az hruza.. 😀