• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Předčasný nástup do práce po mateřské. Jak to zvládáte?

20. října 2011 
Ahoj holky, od zari jsem zacala pracovat na castecny uvazek v praci kde jsem byla pred rodicovskou. Nastoupila jsem po 2 rodicovskych, mensi dcera ma jen 2 roky, starsi 4 roky. Bylo to castecne kvuli penezum, castecne kvuli starsi dceri-chteli jsme ji dat do skolky protoze se potrebuje socializovat a byt mezi detmi.
V praci mi perfektne vychazi vstric, deti chodi do soukrome skolky, starsi ted od listopadu prijali do statni. Deti uz jsou na skolku zvykle, ja uz si taky zvykam v praci, nemam zadne velke potize, rychle jsem se zadaptovala. Je to zajimava prace...
ALE...strasne se mi styska, mam uz z toho depky, pripada mi vsechno zbytecne-ze jsem v praci-ze mnohem uzitecnejsi jsem si pripadala doma kdyz jsem se venovala detem. Mladsi je strasne zlata, moc si ji uzivam. Jeste ke vsemu pracuji jen 3 dny v tydnu a fajn si privydelam.
Nevim co s tim...meli jste podobne pocity po nastupu do prace? Za jak dlouho jste to prekonali?
19. říj 2011 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@susik77 ahoj
úplne ti rozumiem, mala som veľmi podobné pocity ako ty :unamused:
od malého som šla do práce, keď mal 2,5roka- a ten polrok skoršieho odchodu som si dlho vyčítala, napriek tomu,že som bola z domu denne len 5hod. nepoteším ťa-asi som moc citlivá,ale prešli 2 roky, kým som dokázala o tom hovoriť,premýšľať bez sĺz :pensive:
teraz som čerstvo-asi 2 mesiace- od malej v práci, od nej som šla keď mala 2roky 3mes., jasné, že pre peniaze,ktoré veľmi chýbali-ale pocity mám veľmi podobné :frowning2: tiež by som chcela byť ešte doma, mne bolo doma fajn
proste-prejde to, určite, každý potrebuje iný čas....
a aj napriek tomu, že rozum hovorí, že už ďalej sa to nedalo inak, srdce je smutné, že skončilo to obdobie- s dieťatkom doma :confounded:
19. říj 2011 v 18:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@susik77 Stačí ti, když ti napíšu, že jsem ted paradoxně byla ráda, když měl Petr nudli u nosu, protože jsme spolu mohli strávit pár klidných dní, jako dřív? Jsem pragmatik, racionální člověk, ale tohle mě prostě vzalo. Už před koncem mateřské jsem byla naměkko, první měsíc školky a práce mě ten shon a stres docela pohltil, ale ted mě to mrzí, i když vím, že je to normální, běžné, přirozené, mě to je prostě líto, že už se nikdy nevrátí ty pohodové dny s malým doma. Neupírám mu vstup do velkého světa, mezi děti, není to opičí láska, práce mě baví - a přesto bulím jak želva, občas:frowning2:.
Kdy to přejde - nevím, doufám v jaro, až bude zase celé dny hezky, bude víc možností jak strávit společný čas....
19. říj 2011 ve 20:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
ked mal maly dva roky a dva mesiace, zacala adaptacia do jasli, bolo to strasne pre oboch, on plakal tak a ja som takmer revala v parku, kde som cakala, kedy ubehne ta hodina, potom dve a pod.... nastupu do prace som sa bala rok vopred, milovala som tie chvilky s nim, dlhe prechadzky, stale spolu a tak.... a ako sa postupne adaptoval, zacal sa tesit zo spolocnosti deti. Prisli choroby a my sme ostali doma, ja rada, ze sme spolu ale on chcel ist za detickami..... potom zacalo viac zdravot.problemov, zrazu som vsetku dovolenku minula na lekara, nemocnicu, vsetky dni co mam zo zakona na navstevu lekara s malym su fuc a to vsetko sposobilo, ze sa velmi tesim, ked mozem ist do prace, ze maly je zdravy, ze sa cely den blazni v jasliach, ze mi vecer porozprava co tam robil...... maju tam kopu aktivit, bohaty program, tak som rada. Aj prac.cas mam zariadeny tak, ze rano ho manzel zavezie do jasli, ja od 7 robim a po 15-tej to zabalim a o 15.30 sme s malickym spolu a rovno sa hodime oproti do parku, kam sme chodili volakedy.
Volakedy som si myslela, ze sa s tym nevyrovnam, na maleho som sa naviazala, kojila som ho este nedavno, po navrate z prace si este trochu cucol, proste dve velke lepidla, co sa nevedeli od seba odlepit.... a zrazu sa citim v pohode s tym ako to je..... az ma to prekvapilo.... ale mozno je to tym, ze drobcek bol od narodenia hodne aktivny, velmi malo spal, bola som stale v strehu, nevedela som co to je, aby dieta spalo cez den par hodin, on len pol hodku a hotovo, od narodenia, takze v podstate ked som nasrupila do prace, prvy krat som si oddychla, vypila kavu v klude kym je tepla a pod :slight_smile: a to mam v robote prace veru dost.
sla som do prace skor koli peniazom, hypoteke a moznej strate zamestnania, kedy som nenastupila zrovna vtedy, teraz som rada, ze mame obdovie adaptacie za sebou.
U mna ukoncili depky z odlucenia tie caste zdravotne problemy, kedy som nechcela nic ine len normalny "fadny bezny" zivot ako maju ini ludia - ist do roboty, lebo to znamena, ze moje dieta je zdrave a moze v jasliach robit koniny a sklbat toaletak s partakmi po celych zachodkoch. a vidim ako mu kolektiv robi dobre, je sebavedomejsi, priebojny a nie je uz taky zavisly na maminke...

robis len 3 dni, bud rada, ze sa ti deti mozu takto postupne adaptovat na kolektiv, lebo je to ine ako hranie sa v parku a na piesku, v jasliach a skolke su urcite pravidla, na ktore si drobci zvyknu, budu pri nastupe do skoly odolnejsi. ja som bola ako dieta doma 5 rokov a potom som to mala v skole tazke, take teliatko nesmele nepriebojne :grinning:
19. říj 2011 ve 20:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
diky za prispevky. som rada ze v tom nie som sama, som myslela ze som dobre labilna. ja malu este kojim tak asi aj hormony este mavaju hore-dole...
19. říj 2011 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, ja jsem zacala pracovat na castecny uvazek, kdyz mela mala 7 mesicu. Vetsinu z domova a jeden den v tydnu v praci. Musim rict, ze jsem z toho byla nervozni predem, ale pak jsem videla, ze to funguje. Mohlo by to tak byt naporad, jenom 1 den v praci :slight_smile: . Doufam, ze to tu necte muj sef, ale nakonec jsem za ten jeden den mimo rada - jdu si do prace odpocinout. Nemyslim tim, ze si tam valim sunky, ale ze se mentalne soustredim na neco jineho nez na dite. Taky docela pomaha to, ze me moje prace opravdu bavi.
No ale ted mam zase dopredu depku, jake to bude, az se vratim na plny uvazek ... bude mi hodne chybet dcerka. Doufam, ze si rychle zvyknem...Moje svagrova se ted po dlouhe dobe vratila do prace, ma celkem 3 deti. Vypada jako svuj stin, ma desnou honicku, skola, skolka, druzina, prace atd. Nekdy si rikam, ze jsme si to my zensky s tou emancipaci trochu zavarily. Sice muzeme delat, co nas bavi, ale porad je tu rodina, deti, o ktere se musime taky postarat a ktere nam pak vlastne chybi...
19. říj 2011 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
No ja si to davam dohromady-asi som si to mala aj napisat. V podstate okrem toho ze musim hodit deti do skolky a vyzdvyhnut to ma perfektne vyhody. Mam super benefity, vychadzaju mi v ustrety s nahradzovanim ked su deti chore, mam dobry projekt. sice cestujem ale len na 1 - dnove sluzobky. Deti sa uplne zmenili od zac. septembra, posluchaju, su disciplinovanejsie, neboja sa cudzich ludi, vedia sa pekne same zahrat :slight_smile: Do skolky sa tesia. To ja toto obdobie horsie prezivam ako oni :sunglasses:
Asi si proste budem musiet cez toto obdobie nejak prejst. Ale je fajn vediet ze aj ini maju podobne pocity :slight_smile:
20. říj 2011 ve 12:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@alamo nezavarili jsem si to s emancipaci, jen jsem ji nedokoncili a nenaucili se byt zdrave sobecke a nechat take nejakou praci na chlapy:slight_smile::slight_smile::slight_smile:.
20. říj 2011 ve 12:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
nezavarily jsme si to s emancipaci, jen jsme ji nedokoncily a nenaucily se byt zdrave sobecke a nechat take nejakou praci na chlapy:slight_smile::slight_smile::slight_smile: oprava preklepu:slight_smile::slight_smile::slight_smile:
20. říj 2011 ve 12:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek