• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Přítel se svatbě vyhýbá. Přemýšlím, že bych ho požádala

9. prosince 2011 
Chtěla bych se vdávat, ale přítel se tomuto tématu vyhýbá a vždy mi řekne že si mě někdy vezme, a už jsem několikrát přemýšlela o tom že bych mu to navrhla já. I když mi to přijde divné, protože vím že by to měl navrhovat kluk...a bojím se, že budu čekat dlouho :cry:
20. črc 2011 ve 20:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jak to budeš opakovat moc často tak mu to znechutíš ,ale jednou bych si sním sedla a řekla bych mu ,že si ho toužím vzít a co nejdříve a že bys byla ráda kdyby jste si solečně našli nějaké společné datum :slight_smile:
20. črc 2011 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@lucinka_jirackova - hodně dlouho jsem tvrdila, že se vdávat nechci. Vlastně od svých 12 let, kdy se naši rozvedli a to už je mi přes 30. Když někdo z příbuzných nadhodil téma svadba, tak jsem říkala, že se vdávat nechci nebo že si mě přítel stejně nechce vzít. On zase tvrdil, že ho nechci já. :grinning: Teď čekáme druhého prcka, mně nějak začalo vadit, že se dcerka jmenuje jinak než já a nadhodila jsem to před přítelem. Jen tak nezávazně, že bych se ráda jmenovala stejně. No a nedávno mezi řečí prohodil, že o nás všech přemýšlel a že bychom se mohli časem vzít. Oficko mě ještě nepožádal, ale počítám, že pokud si to s tou svadbou nerozmyslí, tak do roka bychom mohli být svoji :dizzy_face:
20. črc 2011 ve 20:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Proč tak spěcháš do svatby? :sweat_smile: Já bych to teď už neudělala :grinning: Jde akorád o papír,ale jak píše sonicata1 nade mnou,hlavně do něj pořád nehuč,my se brali po 7 letech :grinning:
20. črc 2011 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
sonicata1 máš pravdu...

beruska24.9 my máme jednoho syna a jmenuje se po příteli a občas to taky mezi řečí nahodím ale pořád nic, synovi je 9,5 měsíce a ještě nedávno jsem musela dokládat rodný list aby mi věřili že je to můj syn, tak jsem si ho musela dát do občanky...

crca tenhle den si plánuju a přestavuju už od 10 let...a konečně jsem našla kluka se kterým bych chtěla ten den prožít, ale příteli se do toho nějak nechce...a když jsem viděla jakou krásnou svatbu měla minulý rok sestra mého přítele...tak jsem si ji začala přát ještě víc :slight_smile:
20. črc 2011 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucinka_jirackova Svatba je krásná věc ještě když je z lásky ,ale bohužel je šílená doba vše stojí kupu peněz ! Ale jak jsem psala sednout si a říct si upřímě o svých tužbách a přání to není nic proti ničemu a řekni mu to klidně tak jak si to psala že si to přeješ od mala a že on je ten pravý ! Ale divím se když šel stebou do děcka to je jinej závazek než svatba to je jen kus papíru v podstatě jen smlouva od které se dá odstoupit ! Ale dítě to je jinčí kafe tak se divím ,že když dítě ano tak svadba ne !Zkus si sním sednou a upřímě mu vše v KLIDU říct ! Ikdyž stebou určitě cloumají šílené pocity ,že on je tak jakože chadný v této oblasti udrž se a hlavně se nikdy nedostaň na úroveň vyčítání a hučení ! Prostě a jednoduše jen řekni tak jak to teda bude poď pokecáme o tom :wink:
20. črc 2011 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lucinka_jirackova - my máme téměř dvouletou dceru a čekáme dalšího prcka. A ten se bude také jmenovat po tatínkovi. Takže já jediná mám jiné příjmení, ale fakt to nehrotím. Jen bych ráda, kdybych se jmenovala stejně než půjde malá do školky :wink:
20. črc 2011 ve 21:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@crca - táta si bral svou druhou ženu (mou macechu) také po nějakých 7 letech, to už spolu měli dvě děti a když to oznamoval svojí matce (mojí babičce) tak se ho zeptala něco ve smyslu: a co tak najednou??? :grinning: :grinning: :grinning:
20. črc 2011 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tak ja mám zase opačný problém. Podobne ako @beruska24.9. tiež som svadbu nikdy nechcela. A ani teraz nechcem. Ale priateľ sa ma snaží presvedčiť už odvtedy, čo som otehotnela. Je aj dosť sklamaný, že ho nechcem. Pýta sa, či ho nemám rada... Ale mne to príde ako úplne zbytočný krok. Nepotrebujem jeho meno, rada sa cítim nezávislá. No na druhej strane - aj tak všetci vedia, že patríme k sebe. Tak načo ten cirkus okolo svadby? Pre mňa by to bol iba zbytočný stres. Keď si predstavím tie ceremónie, celú rodinu a ten humbuk okolo toho... Ani náhodou. Takto je to dobre. Mne to tak vyhovuje. Len neviem, dokedy to budem priateľovi vyhovárať. Keď som mu povedala, že nikdy, bol veľmi urazený, potom som svoju odpoveď zmenila a síce, že za pár rokov uvidíme. Možno sa niečo vo mne zmení a zatúžim po svadbe... No myslím si, že také niečo sa asi nestane... A ako mu to po čase budem vysvetľovať, ozaj netuším... :unamused:


@lucinka_jirackova v každom prípade, držím palce, aby ti to vyšlo... Ale z vlastnej skúsenosti viem, že tlačiť na pílu nepomáha. Čím viac do mňa priateľ hustí, tým menej sa mi do toho chce... :confounded:
20. črc 2011 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@beruska24.9. moja svokra otehotnela v r. 1985 ako 30-ročná a o dva roky neskôr sa vydávala. Reakcia jej otca: "A čože sa tak ponáhľaš? Veď si ešte mladá!" ... v tej dobe :grinning: :grinning: :grinning:
20. črc 2011 ve 21:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lucinka_jirackova Já tě úplně chápu, my jsme se brali po 8,5 letech a téměř 5 letech společného bydlení. Já jsem se za ním přestěhovala na druhý konec republiky a navíc jsem byla vychovaná v prostředí, kde je svatba pořád ještě normální a žádoucí (pokud možno před tím, než se narodí dítě), takže i naši mě neustále bombardovali dotazy, kdy se tedy vezmeme. Nakonec se tak stalo, ale stálo mě to dost "trápení".
Jo, a v jedné věci jsem měla naprosto jasno. Chtěla jsem, aby se moje dítě jmenovalo stejně jako já. A to jsem mu i řekla, když je tak moderní, že si mě nechce brát, já zase budu moderní a prcek se bude jmenovat po mně. NAštěstí jsme tohle nakonec řešit nemuseli :slight_smile:
20. črc 2011 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@beruska24.9. no u nás to byla stejná reakce,s tím,že otázka zněla-musíte?? :grinning: Moje podmínka byla,že se nechci vdávat těhotná,abych si to užila-kdo mohl vědět,že budeme ještě čekat 5 let :grinning: teda než otěhotním :grinning: ,ale je pravda,že jsem aktérkou byla já,vdávat jsem se taky chtěla,jenže to jsem byla mladá a blbá :sweat_smile: Te´d už jsem jen blbá :grinning:
20. črc 2011 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@crca a hlavne sebakritická :grinning: :grinning: :grinning:
20. črc 2011 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Taky jsem se chtěla strašně vdávat už od mala to byl takový můj sen být tou princeznou !!! Ale udělal jsem právě tu chybu že jsem dycky hučela pak vyčítala a ty kluci to fakt neunesly a pak se to začalo bortit ! samozřejmě že nynější přítel taky ví že bych ráda a taky ví že nejdřív svadba pak dítě ! Bohužel se mi to vymklo kontrole a nejspíš jsem těhu (50na 50 ) Ale on sám přišel a řekl jestli budeš těhu tak se vezmem ještě letos a bude ! A když těhu nebudu tak jsem si spolu naplánovali tak trochu že za dva roky by jsem se vzaly a začali zkoušet prcka ! Ale to až po tom co jsem si fakt sním sedla a v klidu to vyřešila ! :wink: jak jsem nahodila výraz hučení a vyčítání a toho ,že mě nemá rád bylo po debatě !!! A nejhorší je pláč a říkat ,že kamrádky už jsou vdaný a ,že ty jsi jediná svobodná ! Bohužel ale těch chlapů co se nechce vdávat je většina !!! :stuck_out_tongue_closed_eyes:
20. črc 2011 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nikdo nikoho nemůže nutit, aby si toho druhého vzal, když nechce a ani naopak nejde nutit toho druhého, aby s ním žil "na hromádce", když to tak nechce a necítí!!! Pro mně osobně je rozdíl žít s přítelem nebo žít se svým "mužem" je pro mě dost podstatné k někomu patřit (né někomu) a nejdůležitější je mít v tomto plánu mít rodinu a děti stejné názory! Neplánovala bych s nikým budoucnost kdo by jí neviděl stejně!!!

Nemám nic proti partnerům co (OBA) chtějí žít "svobodně" . Když, ale jeden z nich to cítí jinak končí tu svoboda pro toho druhého.... :frowning2:
20. črc 2011 ve 22:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
ahoj, je to moc hezký - chtěla bych se vdávat...ale je strašně moc důležitý, aby se i přítel chtěl ženit :unamused: . Až někdy později zjistíš, že ten jeden jediný den, po kterém toužíš, je jen zlomek toho, co je potřeba ke klidnému soužití dalších xxxx let. Přeju, at ti to vyjde, jak si přeješ.
20. črc 2011 ve 23:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Když muž řekne, že se nechce ženit, víceméně to znamená, že si nechává volná vrátka. Naštěstí já mám muže, který udělá vše, co mi vidí na očích, a vše pro moje štěstí. Bohužel ve většině vztazích to funguje tak, že žena udělá vše pro muže, i když sama není úplně šťastná. Kdyby mi chlap řekl, že si mě nevezme, asi by mě to hodně bolelo, ale asi bych překousla. Rozhodně bych ovšem nepřekousla, že se dítě jmenuje jinak než já. Mám svou hrdost a když nechce, abych se jmenovala já jako on, nebude se tak jmenovat ani dítě. Bohužel většina žen má asi strach, že jí ten chlap uteče, když neudělá to, co řekne.

Asi to zní divně, ale co kdybys ho zkusila požádat o ruku ve velkém stylu v duchu amerických filmů??? Možná budeš překvapená jeho reakcí. Když zareaguje negativně, můžeš to obrátit ve srandu. Ale hlavně na rovinu, náznaky na chlapy neplatí :wink:
20. črc 2011 ve 23:32  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Taky bych to udělala, a asi k tomu časem i dojde, že až budem chtít mimčo, tak já řeknu, že se samozřejmě bude jmenovat po mě. A uvidím, myslím, že pak si tu svatbu ještě nechá projít hlavou. Ale pak zas možná já už nebudu vědět, jestli ho ještě chci, když si tak dlouho nebyl nebyl jistý, jestli on chce mě. Je to složitý.
20. črc 2011 ve 23:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petkave - nebýt dětí, tak bych se asi nevdala nikdy :wink: Jen mi nějak pořád víc a víc vadí, že dcerka se jmenuje jinak. A prcek, že se bude také jmenovat jinak. Takže u nás to bude formalita, abych se jmenovala stejně. Ale asi s námi nebude mluvit celá rodina. Protože když svadba, tak jen za přítomnosti svědků, dcerušky a prcka co se narodí. Hlavně táta to nezkousne. No a pak nějakou dobu po svadbě posezení s nejbližším příbuzenstvem. I tak toho bude na mě moc :stuck_out_tongue_closed_eyes: Táta s macechou, moje matka (doufám, že sama), dvě sestry s rodinami, další dvě sestry (nejspíš ještě bez přítelů), přítelovi děti z prvního manželství........z tolika lidí chytám kopřivku už teď :grinning:
21. črc 2011 v 09:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petkave - to je krásné :grinning: Také jsem své první otěhotnění ´´dostala´´ ke 30-tinám.I když teď už je jiná doba.
21. črc 2011 v 09:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@crca - tak já jsem asi na té mateřské také zblbla, když bych teď se svadbou souhlasila :grinning: Ale vdávat se s bříškem rozhodně ne!!!
Kamarádka z sk se měla vdávat a že pak se pokusí o prcka, aby si svadbu řádně užila. Nakonec to dopadlo tak, že dva dny před svadbou zjistila, že je těho :dizzy_face:
21. črc 2011 v 09:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@beruska24.9. veď práve. Ak svadba, tak by som si to predstavovala podobne ako ty. Pozvať celú moju a priateľovu rodinu? To by bola samovražda... A už teraz mi je jasné, že svadba iba so svedkami by nám neprešla. Tak sa radšej držím pôvodného plánu - nemať svadbu vôbec... nejako mi to nechýba, ani neprekáža. Zatiaľ. Uvidíme, čo prinesie čas...
21. črc 2011 v 10:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@alti naprosty souhlas :wink:
@berenika39 Souhlas i s tebou, ale zni mi to trochu jako rada pro nejakou 18letou pipinku, co akorat touzi po bilych satech a kytce a aby byla za princeznu, coz @lucinka_jirackova urcite neni, kor kdyz uz ma s pritelem dite :wink:
@lucinka_jirackova Naprosto chapu tve duvody a drzim palce, at jste nakonec spokojeni oba.
21. črc 2011 ve 12:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jasekd :wink: , tak jsem to nemyslela to určitě neee, spíš to bylo hooodně obecné...jako že v tom okamžiku, kdy člověk tu svatbu chce,plánuje, připravuje, vypadá to jako nejdůležitější věc pod sluncem, ale pak to převálcují jiné starosti a radosti a papír nepapír - je to o lidech.
21. črc 2011 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
no každý to asi vidí jinak... osobně bych nesnesla, kdyby se moje dítě jmenovalo jinak než já a taky přiznávám, že mi svatba přijde jako takový další krok ve vztahu. Já jsem se vdávala ve třetím měsíci, ale svatba byla plánovaná a dítě taky. Svatba byla malinkatá, jen 20 nejbližších příbuzných a o víkendu párty pro cca 20 kamarádů. Finančně to vyšlo tak, že se svatebníma darama jsme byli v plusu asi 5 tisíc (chtěli jsme jako dary jen peníze). Svatba se mi moc líbila, svatební noc byla prostě úžasná. Romantika :slight_smile:
Na chlapa bych ale se svou povahou netlačila, jenom naznačila. Pragmatičky by měly konzultovat s partnerem jenom temín a prostě to zařídit :wink:
21. črc 2011 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 Pokud obecne, tak svata pravda :wink: Jen jsem si rikala, ze kdyby tohle nekdo rekl mne, pokud bych nebyla jeste vdana a chtela bych, tak by mi to prislo divne, pac s mym chlapem jsem 13 let a mam dve deti (ktere tedy prisly az po svatbe), brali jsme se na 10 lete vyroci vztahu, cili uz jsem myslim vedela, do ceho jdu a ze svatba sice neni nejdulezitejse, ale pro me /nas dulezita byla a byl to jeden z nasich nejkrasnejsich zazitku krome deti :slight_smile: Asi i proto, ze byla mala, nic jsme nehrotili a radeji nic moc neplanovali a co se pokazilo, nas tim padem nerozhazelo, byly to jen prkotiny jako uplne jiny dort, odporne pocasi jako dnes (srpen , lijak, vichr, 10 stupnu :angry: ) a par kecu od pribuzne :stuck_out_tongue_closed_eyes: Pro me by bylo nejdulezitejsi to spolecne jmeno, nechci nikoho presvedcovat, ze jsem skutecne matka svych deti, ale zas dat jmeno po sobe, na to jsem konzerva, byli by po tatovi, i kdyz syn by moji rodine takhle zachranil rodovou linii, ktera s mym tatou vymre...
21. črc 2011 ve 13:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Taky mi přijde "divné", když mají dva dítě a jeden z nich nechce svatbu... a co znám takové případy ze svého okolí, tak na tu svatbu stejně dřív nebo později došlo (pokud už nebyli víckrát rozvedení nebo tak :slight_smile: ). Svatba je hezká, i když to je jen papír (ano, je to tak, technicky vzato o nic jiného nejde!). Já jsem měla to "štěstí", že jsem oba veděli, že se vezeme a navíc jsem nechtěla mít mimčo "za svobodna" - jsem asi staromódní :grinning:, ale když s někým žiješ x let, máte dítě (děti), tak mi to odmítání svatby přijde zvláštní - i když samozřejmě jsou ti lidé určitě šťastní i bez svatby, problém bývá spíš v tom, že mají najednou třeba ten pocit závazku a necítí se ve vztahu svobodně... no, není to jednoduché :slight_smile: :grinning: :slight_smile:
21. črc 2011 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasekd ok, ono je asi svatba a svatba...někdo to třeba má tak, že: strašně se na ten den těším, chci si to užít, bude to jako pohádka, všichni budeme š´tastný a budeme se na sebe usmívat, slunce nad hlavou a hrdičky z marcipánu na dortu...jo, lehce ironizuju, ale i tak tenhle přístup chápu a beru. Někdo to tak může mít, mě by to zabilo :grinning: .
A pak je svatba spíš racionální, třeba kvůli těm příjmením, někdy kvůli hypotéce, někdy kvůli těhu...
V obou je v ten den láska, obě ty svatby mají stejný cíl. Ale je fuk, jaká z nich to byla, záleží na tom "potom".
A hlavně - někdo to tu už psal, správně je to tak,když s tím souhlasí a chtějí to tak oba partneři. Nic víc, nic míń.
21. črc 2011 ve 13:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Ahoj, taky už máme téměř dvouletou dceru, přemýšlíme o druhém prckovi a svatba v nedohlednu. U nás není problém manželství ale svatba jako taková. Nemůžeme se shodnout, jak by měla vypadat. Já bych chtěla takovou klasiku s rodiči - obřad by se mi líbil až odpoledne a večer raut s rodinou a kamarády. Partner si představuje svatbu pouze se svědky a dodatečně udělat oslavu. Má už jen tátu a mají spolu hrozný vztah - přijde mi, že ho na svatbě nechce, tak trvá na svatbě jen se svědky. Pro mě je to nepřijatelné, rodiče jsou pro mě moc důležití a na své svatbě je chci. Najít nějaký kompromis je v téhle situaci nemožné, takže pokud neustoupím, tak asi zůstanu navždy svobodná. Docela mě to mrzí, taky bych byla ráda, abychom se všichni jmenovali stejně a já za chvilku nemusela vysvětlovat dceři, proč si tatínek nechce vzít maminku.
21. črc 2011 ve 13:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petkave
@beruska24.9. Mně osobně připadá divné, že se někdo nechce sejít se svými sestrami, bratry, rodiči, zkrátka s rodinou. Netvrdím, že mám se všemi super vztah, ale určitě se s nimi ráda vidím. Příležitostí není mnoho, vpodstatě jen ty svatby. Jak to děláte o Vánoce? To raději jedete na dovolenou nebo se před rodinou zamknete doma? Také jsem to viděla v jednom filmu. Každopádně chápu, že v mnoho rodinách jsou jaksi vztahy narušené.
21. črc 2011 v 15:08  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak jestli jde jen o jméno.. jsem vdaná, ale nechala jsem si svoje dívčí jméno. Dcera má příjmení po tatínkovi.
21. črc 2011 v 16:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek