• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Proč se mé miminko chová divně po návštevě u starých rodičů?

16. června 2008 
Dobrý den, mám skoro 4 měsíčního chlapečka Tadeáška, je to vcelku hodné a pohodové miminko, jen jedna věc mě zlobí a nechápu ji. Jednou za 14 dní v neděli dáváme s manželem Tadeáška na hlídání k jeho rodičům, tak na 3, maximálně 4 hodiny a chodíme si někam sednout s přáteli, zasportovat si, atp. Když si potom pro malého přijdeme a já si ho vezmu do náruče, začne se šklebit a potom spustí pořádný pláč. Vůbec nevím, čím by to mohlo být. Tchyně říká, že je jinak celou dobu hodný, nepláče. Zpočátku mi to tak nepřišlo, ale když se to teď stalo asi po 4., tak už fakt nevím čím by to mohlo být. U manžela v náručí to nedělá, jenom u mě. Mě to potom samozřejmě moc mrzí, protože doma skoro nepláče, to už se musí dít opravdu něco vážného, povídáme si spolu, smějeme se na sebe a je to vše v pohodě. Myslím si, že za chvíli si o mně budou myslet manželovi rodiče, že jsem krkavčí matka, i já si tak připadám, už mám strach si ho u nich vzít do náruče, když si pro něj přijdeme..Jen pro doplnění - na mateřské jsem s ním já, manželovu maminku vídá prcek tak jednou do týdne a tatínka jen o těchto návštěvách..Budu moc vděčná za každou radu, protože já opravdu nevím...Děkuji Jitka
16. čer 2008 ve 14:01  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jitka...možno si chúďatko až vtedy uvedomí, že ťa dlhšiu dobu nevidel..a možno preto ten spontánny plač....nič si z toho nerob...mama je len mama..a to každé malé miminko vie. :wink:
16. čer 2008 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
nedělej si z toho hlavu, to jsou prostě děti...nemyslím si, že by mu u ní bylo líp...to určitě né, on dobře ví, že jsi máma...já když dávala malého k našim a šli jsme třeba do kina a pak jsem se vrátila celá natěšená, tak ke mě ani nešel...a to byl větší..děti mají prostě svoje období...navíc se víc mazlí z mojí mámou než se mnou teď...to se všechno změní neboj...
16. čer 2008 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
tiez si myslim, ze ti dava takto dodatocne najavo, ze si mu chybala. ja som teraz prvy krat nechala klarku samu s ockom...a ked ma po 4 hodinach uvidela, nijako zvlast na mna nereagovala, ani sa netesila. bola som z toho dost mimo, lebo doteraz bola na mna hrozne naviazana. no, take uz su miminka. skusila si mu hned po prichode ponuknut dojcenie?xc
16. čer 2008 ve 14:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Děkuji moc za vaše názory, opravdu mi to pomohlo, cítím se přece jen o něco líp :slight_smile: Manžel mi taky říká, až si z toho nic nedělám, jenže mě to vždy tak moc mrzí..Taky nevím, jestli už třeba pozná to prostředí u nich a je samotné, nebo má pocit, že je někde úplně u cizích lidí..Já totiž s miminky zkušenosti nemám, vždycky si říkám, že se všechno teprve učím na našem Tadeáškovi, občas je mi ho až líto :slight_smile: Třeba když jsme ještě byli v porodnici a já jsem měla ještě ke všemu depresi a teprve jsme se zžívali a já ho například dost nešikovně obléklala, tak mi to bylo líto moc, dokonce jsem kvůli tomu i brečela, protože zrovna se mnou byla na pokoji maminka, taky prvorodička, která už ale měla s miminky zkušenosti a byla moc šikovná. No a já když jsem viděla toho našeho malého červíčka, kterého jsem se pomalu bála vzít do náruče, přišlo mi, že ho hrozně trápím. To už je naštěstí pryč, deprese taky, jen občas když je škaredé počasí, tak to na mě zase trochu padne, ale jinak je to fajn, Tadeášek už je chlapák, má skoro 8 kg a 65 cm, ve všem mi dělá radost, teď už jen aby přestal s tím pláčem, když si ho vyzvedáváme. Jinak ho kojím vždy než od manželových rodičů odcházíme, tam má nachystanou lahvičku s odstříkaným mlékem, teď už ho jednou denně přikrmuji sunarem, a kojím ho většinou i když si pro něj přijdeme, pokud zrovna chvíli předtím nepapal z lahvičky, přece jen, tak dlouho ho tam nenecháváme. Děkuji moc všem!!
16. čer 2008 ve 14:41  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
myslím, že jsi ještě dost úzkostlivá, hodně věcí si moc bereš, jak by řekl můj manžel :slight_smile: , ale neboj, to všechno přejde, každá jsme měli určitě nějaké podobné období strachu, a´t už jakéhokoliv...já např. po propuštění z porodnice pořád měřila malému teplotu a když plakal v noci pořád, tak jsem si říkala, jak jsem špatná matka, že ho neumím utišit a nechtěla jsem ho moc půjčovat, téměř vlastně vůbec...myslím kočárek babičkám...všechno přešlo...děti se mění a ty taky...časem budeš úplně v pohodě...protože ti třeba spadne s postele, nechtěně se překulí...nejsi dokonalá..nesmíš se ničím obvińovat, tvé mimi tě miluje, ještě ti to jen neumí tak dát najevo...
uvidíš, že tohle co řešíš se jednou zasměješ jako blbině, protože přijdou úplně jiné věci... :slight_smile:
16. čer 2008 ve 14:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
no toto mi presne hovorila moja mama, ze som sa takto spravala, ked ma nechala u svokry. ze ked tam nebola, tak som bola ticho a ked sa po mna vratila, tak som sa rozplakala a este som ju aj rucickami bila. podla mna to dieta ventiluje strach, ktory malo za tu dobu, co s nim nie si. deticky maju vraj kratulinku pamat a ked odides, nevedia si uvedomit, ze je to len na chvilu, pre ne to je navzdy, teda do isteho veku.
16. čer 2008 v 16:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja dam jeden vlastny zazitok. tiez ale len z rozpravania svojej maminy. mala som asi styri roky. ked sme isli do skolky v prirode. Velmi tazko sa mi inac v skolke zvykalo a trvalo to dost dlho. Mamina kazdy den volala ucitelke a ona jej vzdy povedala, ze ja som jej prava ruka, chodim s nou deticky utisovat a tiez mamine povedala, ze ju nechce zarmutit, ale ze ja si na nu (maminu) ani nespomeniem. To ale bola z pohladu ucitelky pravda. A ze ked sme prisli, vsetky deti sa rozprchli vysmiate za rodicmi a mamina hovori ze nikdy nezabudene ako som stala posledna na schoiku autobusu s ruksacikom na chrbte a ako som ju zbadal spustila som strasne slzy a ani som sa nepohla....
16. čer 2008 v 16:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mám trošku jinou zkušennost - malýho nechávám u našich třeba 2 hodiny, že si sjedu na nákup, takže je na to zvyklý. Když mu bylo 7 měsíců, byli jsme s přítelem pozvaní na akci, tak jsem si řekla, že to u nich zná, už tam byl i přes noc, ale se mnou, tak jsme ho tam na noc nechali. Byl v pohodě - pěkně papal, spinkal.. Nám moc chyběl a strašně jsme se na něj těšili, až nám ho okolo oběda přivezou (odjížděla jsem od něj v 7 večer) Když ho přivezli, tak nás totálně ignoroval, prostě dělal, že nás nevidí. Bylo to pro mě hrozný, chtělo se mi brečet a od tý doby jsem neměla odvahu ho tam nechat přes noc..
16. čer 2008 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Jo, ty naše dětičky nám dávají zabrat :slight_smile: Jestli jsme i my takhle trápily naše rodiče.. Ale soudě podle toho, co píší ostatní holky, je mi jasný, že jo. No, asi se s tím nedá vážně nic dělat, jen to vydržet a i když to člověka hodně mrzí, já teda když vidím ten jeho výraz, jak se začíná šklebit a křiví papulku, jen jen propuknout v pláč, od toho taky nemám daleko..Děti mají holt vlastní logiku a myšlení, někdy sice nepochopitelnou, alespoň pro mě, ale milujeme je a ony nás snad taky - fakt jsem o tom pochybovala a byla nešťastná, že to dělá jenom na mě a na manžela nic.. Ještě jsem chtěla dodat, že pak bývá většinou takovej protivnej ještě den po tom co byl u babičky a dědy, moc se nesměje, ani paci paci nechce dělat, nepovídá, tak jestli mi takhle dává najevo ˇvýčitkyˇ, nevím..Ale na to mi zase přijde dost malej, ve čtyřech měsícíh, sedmiměsíční mimi už je přece jen takové vnímavější, zkrátka nevím, ale jsou to hlavičky tvrdohlavý, jestli bude malej po mně, tak se máme na co těšit.. :grinning:
16. čer 2008 ve 20:09  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
On to bere (podle mě) jako zklamání, že nejsi s ním - je na tebe zvyklý a s tebou pořád a ty najednou nikde. Prostě trucujou - můj ignorací a tvůj křikem.. Ono to tak nevypadá, ale pálí jim to :grinning:
16. čer 2008 ve 20:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ještě jsem chtěla říct, jak píše Peťule, vůbec si zatím nedovedu představit, že Tedík spadne z postele a tak, snad mi rozumíte jak to myslím, nechci vypadat jako hysterka, to si o sobě nemyslím, ale bude to asi ještě všechno mazec..Určitě se spoustě věcem zasměju jako blbině, to je fakt, už i o té nemocnici si to říkám, když si vzpoměnu jak jsem tam bulila, když Tedýskovi brali krev z patičky, a nešlo to zastavit, pěknej trapas, jenže hormonům člověk neporučí..Každej si tím vším musí projít.. Já mám v péči ještě sestru, jenže tý je teď 17 a já se o ni starám 5 let, takže žádný mimino to fakt nebylo :slight_smile: A jinak bohužel nikoho v příbuzenstvu nebo ze známých s malým miminkem nemám, takže teď jsem si našla tenhle super webík a budu obtěžovat vás.. :slight_smile:
16. čer 2008 ve 20:17  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
criterska si proste mamina jak ma byt. inac s tym padom s postele...klara ma 11 mesiacov a nastastie sa to este nestalo a ani si to neviem predstavit...ja ju pozorujem po kazdom aj jemnejsom udere do hlavy... :confused: uf...vraj odkedy zacnu plazit a lozit, treba ich okamzite zacat ucit zliezat s postele nozickami...
16. čer 2008 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek