• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@bubelko jasne, ze clovek zisti o druhom cloveku vela, az ked s nim zacne zit a ked zdielaju spolu zivotne situacie, tak vtedy zistis, aky je tvoj partner, pretoze chodenie je tak akurat oruzovych okuliaroch, a vtedy vsetko clovek prehliada, moj manzel je skvely otec, deticky vzdy zoberie niekam, urobi im program, snazi sa, len je velmi malo doma a to mi vadi, ale samozrejme clovek nemoze mat v dnesnej dobe vsetko aj peniaze aj rodinu, dnes je to bud alebo, a tak sme sa rozhodli ze ideme za nim, aby sme teda mohli byt spolu a deti aby sa ma stale nepytali kedy uz pride tato domov, len je to tazke, ked vsetko tu mas zrazu nechat a ist kdesi, ale clovek si zvykne na vsetko,ale povedala som si, ze necham vsetkemu volny priebeh a nech sa to vyvynie tak ako sa ma
a inac vz ste tam ako dlho uz tam asi ides aj pracovat respektive si pracovala?a planujete tam uz ostat zit, laebo chcete sa vratit na Slovensko a deti ako rozpravaju dvojajzycne alebo zatial len slovensky?
1. čer 2011 v 08:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonaquaba no my sme s muzom spolu 17 rokov, z toho 9 manzelia :slight_smile: takze ruzove okuliare uz dobrych par rokov nemam. islo skor o to, ze ked sa bavim s kamoskami, tak nie kazdej muz je schopny zostat s dietatom, nieto este s dvoma, na dlhsiu dobu sam. kdezto moj s tym nema problem, naposledy chudak ostal doma s detmi a lukas dostal crevny virozu. a hoci ma zhanal, ale nezohnal, musel sa postarat sam. prezliect postel, umyt lukasa - a to 3x dokola. ale zvladol to a prezil bez ujmy na zdravi aj on aj lukas :grinning:
inak muz je tu 10 rokov, ja 8. zatial planujeme ostat tu, hoci ja som tu este nenasla robotu a s dvoma detmi asi ani nenajdme - ibaze by motyka vystrelila, alebo by som si zohnala dobry "vitamin B" (tak sa hovori, ak mas niekoho, kto ta odporuci alebo kvazi dosadi :wink: vitamin beziehung :grinning: ).
deti rozpravaju po slovensky, ale lukas uz zacal aj po svajciarsky, kedze chodi do "spielgruppe". naucil sa za pol roka a to pred tym vobec po nemecky/svajciarsky nerozpraval. tak som rada, lebo sa uz pusti sam medzi deti, povie co a ako. skratka je to ine :wink:
1. čer 2011 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko mas ty teda super chlapa, aj ked si myslim, ze v dnesnej dobe su chlapi uz aktivni pri vychove deti, nie ako v minulosti, v nasich casoch, otcovia len dreli a nemali na deti cas a dnes veru chlapov vidno von s detmi aj kocikovat, co je skvele, a s tou robotu mas pravdu, clovek je rad, ked vobec pri jednom dietati si udrzis robku a to este aj babky zamestnas, aby ti postrazili deti, ked zsu chore, bo zamestnvaatel by ta rovno poslal domov o deti sa starat, a inac tu knihu si precitaala respektovat a cerpas z nej a co povies na nu?ako mam ja na tu Nelu ist ked len ruci a ruci
1. čer 2011 v 18:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonaquaba knihu som necitala, ale vdaka tejto diskusii som zistila, ze vela veci z nej pouzivam. hlavne u lukasa - snazim sa nepouzivat zapor "ne-", neobmedzovat priestor, nezakazujem, skor navadzam ako veci pouzivat - u jonasa mi to zlyhava na celej ciare - vid vcerajsi status a par prispevkov dozadu. zato u lukasa to funguje na 90%. ale on je uplne ine dieta ako ten jonas, kludny, premysla skor nez kona. jonas ide po hlave do vsetkeho a na neho platia (aspon teraz) kratke slovne "prikazy" typu: stop, pod sem a co je prekvapive, aj nie. ale uvidime dokedy :grinning:
co sa nely tyka, skusila si nereagovat? teda lepsie povedane vysvetlit, ze jej takto nerozumies, co od teba chce, ze nech ti skusi povedat normalne. ak bude hucat, tak nereagovat. nedavat tomu dolezitost - ci uz tapancom, ci krikom. u nas to zabera, ked ma lukas mrnciaci den. nastastie to nebyva pravidlo :slight_smile:
1. čer 2011 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko no jasne u Nely som uz skusala vsetko mozne, vcera ked vrieskala nevsimala som si ju a ona revaala asi hodinu a potom isla do izby a ked uz ju vsetko preslo, tak som jej povedala, nech jednoducho mi vzduy povie co chce, lebo ked place tak neviem pochopit co ona chce, lae je to aj tak tazke s nou, uz o tyden pride manzel, ja sa tesim viac ako oni, lebo konecne ich zobeire von a mna tym odbremeni a hlavne Nelka vtedy ani nereve lebo Minko sa jej venuje na sto percent a Nelka sem Nelka tam tak potom ked nieje Milan doma tak jej to velmi chyba a potom to tym placom riesi, ale uz bude dobre, lebo pojdeme za nim tak dufam,z e Nelkin rev prestane, no a ako teda deti navadzat veci pouzivat napis mi jeden priklad, lebo ja tiez taketo zakazovanie velmi neoblubujem,
1. čer 2011 ve 20:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonaquaba skratka len upozornim, ze s tym treba jednat jemne ci opatrne, upozornim ho len, ze je to dajme tomu tazke (mixer) alebo krehke (zapekacia misa - ale aj tam uz jedna padla za obet). niektore skutocne nebezpecne veci (noze napr.) som dala z dosahu, takze vobec nemusim riesit. ale klasika - vysavac, kuchynsky riad - misky, mixer, struhadlo - to vsetko mali a maju k dispozicii. najvacsia zabava su momentalne kavove kapsle - davat do krabice a von z krabice. par ich zubami zdeformuje, ale inak pohoda. no stol som sice varovala, opatrne, ale chudak neprezil to. ale to straty su planovane, tak sme vcera pozbierali, povysavali a zanadavali s muzom a islo sa dalej. ale aj tak ma to stve, akurat s tym nic neurobim :wink:
1. čer 2011 ve 21:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko no jasne clovek nexe prekazit detom radost, ze im bude vsetko zakazovat, ale ako tak pises tak ty mas aj cas im vsetko vysvetlovat, to ja nemam na to nervy, ked sa stale nekto nieco pyta, tak sompotom nervozna a stastne to dni ked je moj chlap doma, lebo on ma taku trpezlivost a zelezne nervy, ze im vysvetli vsetko do detailu, ja na to nie som aj ked sa sanzim a ucim sa vela od neho, dnes sme mali krasny den, lebo Nelka absolutne nerevala, normalne uz som pri roznych situaciach cakal, ze kedy zacne a ona nic,t ak som taka stastna :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: , nech to idelen tak dalej, ale zistila som ,ze ked idem po nu do skolky, tak ona potrebuje ist hned domov a chvilu byt vo svojom prostredi a az potom ist von a tak som to dnes aj urobila, tak si chvilu doma oddyhcla ked bola ok tak sama sa pytaala ist von a tak sme sli von a aj tam bola super, no normalne som bola z toho prekvapena a hlavne radaa vecer sa okupala a sups spokojna do postele a uz chrapka si tam aj ona spokojna aj ja, mojich uz taketo veci nebavia do kuchyne liezt a vyberat hrnce, ale zato Andrej kazdu nedelu pecie nejaky kolac, ho to bavi mixovat a haadzat tam ingrediencie, ale valat cesto to aj Nelku bavi tak v nedelu or v sobotu vzdy sa tam vyhraju v kuchyni aj ked u nas je to potom pohroma, ale nech sa priucia niecomu a tesia mozno z nich budu pekari :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: , a aky ste mali den vy co ste porabali?
2. čer 2011 ve 20:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonaquaba no s tym vysvetlovanim je to ako kedy - niekedy je viac casu, inokedy menej. a tiez mi lezu na nervy otazky - preco - donekonecna, 100x denne to iste. :grinning: akoby si overoval, ze vzdy dostane tu istu odpoved. a davam velky pozor na to, ako odpoviem, pretoze vacsinou tu moju odpoved stylu "lebo" dostanem potom naspat. takze radsej vysvetlujem donekonecna. ale tiez mu obcas poviem, ze neviem, lebo uz nestiham vnimat tolko otazok.
varit ho nebavi, akurat zapnut mixer, ale inak nic moc. este na vianoce, to pomahal vykrajovat :slight_smile:

a co sme porabali? boli sme na vylete v zeppelinovom muzeu. najskor autom 100km ku kamaratom, odtial dalsich asi 25 na kompu, kompou do muzea. pozreli muzeum, dali pizzu a zmrzku, pohrali sa na ihrisku, presli sa a kompou spat. no a potom sup domov. prisli sme bolo pol deviatej. jonas na ogrckal sedacku v aute - zabehla mu mrkva a ked kaslal, tak ho trocha naplo. ale nic vazne, akurat robota naviac :grinning: a muz pri prezliekani polozil jedinu dudu na strechu - ja som si to nevsimla a ked som sa pohla, tak spadla na cestu. vratili sme sa sice po nu, ale uz bola spinava a snurka rozpadnuta. dudu sme nemohli pouzit, tak bola po ceste ku koncu sranda :grinning: :grinning: :grinning: ale detom sa pacilo, nam tiez a to je podstatne :wink:
3. čer 2011 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko ano to mas pravdu ved sa aj vravi ako sa do hory vola tak sa z hory ozyva, cize co davas tak dostanes spat a samozrejme ty si stale s detmi, takze ta maju teraz za vzor a vsetko po tebe opakuju tak potom ked impovies lebo tak aj ty dostanes od nich taku odpoved :slight_smile: :slight_smile: ,
u nas je velmi zvedavy Andrej a vsetko chce vediet aked mu poviem lebo tak on ale mami, ved povedz preco tak potom mu aj poviema hned dalsich 30 otazok, tak ma uz aj usta a hlavne hlava niekedy boli z toho :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
a to spolu s chlapom ste si isli na vylet to kedy ti on robi? to je inac najlepsie ze ste takto spolu a ty si sa vlastne vzdala vsetkeho na ukor rodiny, myslim kariera a sebarealizacia, lebo ja stale rozmyslam, ze kedy pojdem do robky, nie ze by som sa ponahlala ale po troch rokoch vratit sa spat a tak ze zase s mangelom nebudem spolu, ale to si vravim, ze on uz budes nami na Slovensku, leboodmietam zit oddelene, ale nakoniec clovek zisti ze aj tak najdolezitejsia je rodinka a hlavne deticky, ktore sme tak velmi chceli a ktore tak velmi lubime :slight_smile: :slight_smile:

dnes Nelina vobec nerevala stastny to den :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: tak som si povedala, ze ide vikend tak pojdeme opekat a ked bude von tak nebude revat tak je krasnej vikend pred nami a snazim sa uz mysliet pozitivne, lebo inac by som len revala po detoch, ale Lucka mi dava tolko pozitivnej energie, ze nechapem, lebo nie som z nej unavena ale stastna ked ju vidim aka je ona spokojna a vysmiata a uz iba tyzden a pride domov mangel tak to ma asi tiez tak ladi a potom hura do Noooooooooooooooooooooooorska :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: , uz mi asi prehrabava tak zatial koncim
pekny vikendik si uzite a teste sa zo zivota tak ako ja dnes a hlavne teraz a dufam ze to tak bude stale :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
3. čer 2011 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna chcem sa spytat ci si citala tu knihu, ktoru si odporucila a co je v nej jedinecne,diky
3. čer 2011 ve 20:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonaquaba právě ji čtu, vjiné diskuzi jsem právě psala hlavní myšlenky z části, kterou už mám přečtenou, tak to sem zkopíruju. Jedinočné je na ní asi to, že se přímo věnuje pproblémům mezi sourozenci, jsou tam modelové situace ve formě obrázků a komiksů a jasné návody, co říkat, co neříkat v určitých velmi typických situacích, které znají všichni rodiče více dětí. Je mnohem čtivější, než Rabr a jsou právě i ty konkrétní příklady, je určená pro širokou veřejnost, což se někdy Rabru vyčítá, že je psaná hodně odborně, takže je fakt těžké, se tou knihou prokousat...
3. čer 2011 ve 20:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
doufám, že to nebude vadit ostatním, že to sem dám, autorky knihy Sourozenci bez rivality napsaly i knihu Jak mluvit, aby děti poslouchaly a ta inspirovala vlastně autory Rabru, kteří nemohli získat autorská práva na její vydání, tak napsali vlastní knihu, takže se to myslím do tématu Rabr i hodí, ty myšlenky jsou vlastně stejné
nějaké myšlenky z knihy Sourozenci bez rivality
Negativní pocity nepopírejte, ale připusťte je, vložte pocity do slov, např. Mami, on mi řekl, že jsem blbec! Místo Nevšímej si ho! raději říct - Tak to tě muselo pěkně naštvat, že jo!
Sourozenci si potřebují své pocity navzájem přiznat - popište jeho pocity a jeho přání (vypadáš pěkně naštvaně, asi by sis přál, aby se tě tvůj bráška nejdřív zeptal, když si chce půjčit tvé věci). Musíte dětem zabránit, aby si ubližovali - žádné ubližování! a ukažte jim, jak svůj hněv vybít jinak - řekni mu, ať se tě příště zeptá, napiš mu to, nakresli, jak jsi na něho naštvaný, bouchni si do polštáře atd.
3. čer 2011 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
dále: Snažte se ubránit srovnávání, místo toho se zaměřte na situaci, která vás rozčiluje - např. Copak si neumíš pověsit tu bundu normálně jakko tvůj bratr? Raději řekněte - Vidím novou bundu na zemi, nelíbí se mi to. Ta bunda patří do skříně. A druhému dítěti, které si ji správně pověsilo řekněte - Vidím, že je pověšená bunda, mám velkou radost, že je chodba uklizená! Takže neříkat mu - Umíš se mnohem lépe oblékat než tvůj bratr.
Děti nemusí být brány jako rovnocenné - každé si však zaslouží cítit se jedinečně. Místoo toho, abycho dětem dávali stejné množství čehokoli (stejně jídla, stejně času, stejné hračky...) dejte jim podle toho, kolik potřebují (mami, on má více jahod než já? neříkat - ale vždyť máte úplně stejně, raději se zeptat - chceš přidat? a když už nemáme, tak říct nebo napsat na ledničku -- příště koupit více jahod pro Lucku). Místo toho, abyste dávali stejnou lásku všem (miluju vás oba stejně), dejte jim najevo, že každé milujetee svým specifickým způsobem (ty jsi jen a zase TY, na celém světě není jediný člověk, který by tě mohl zastoupit, jsem moc ráda, že tě mám). Místo toho, abyste se všem snažili věnovat stejné množství času (teď si budu 10 minut povídat s tebou a pak 10 minut s tvou sestrou), rozdělte svůj čas podle potřeby svých dětí (vím, že jsem se teď dlouho věnovala tvé setře, ale ona musí napsat slohovku. Hned, jak to tady doděláme, přijdu za tebou a řekneš mi vše, co potřebuješ)
Nenechme nikoho, aby strkal dítě do nějaké role - ani jeho rodiče, ani dítě samotné, ani jeho sourozence. Hodně rodičů dělí své děti na toho hodného a toho zlobivého - to je špatně, děti se tak pak samy vidí a chovají se podle toho a i okolí se k nim tak potom chová .Děti, které mají nějaký handicap, nemusíme vidět jako problémové, tyto děti potřebují přijetí, že někdy s něčím mají starosti (čtení je někdy těžké), ocenění za jakýkoli úspěch i sebemenší a pomoc při snaze najít řešení.
3. čer 2011 ve 20:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
mě v té knížce nejsvíc dostalo vysvětlení, proč vlastně děti mezi sebou soupeří - u toho synovce to sice není tak, že by Danielka byla jeho přímá sestra, ale asi jste spolu často a tak se i u něj asi takto projevuje žárlivost na ni, že je menší, roztomilejší, že je to holka atd.
Takže z knížky - Zkuste si představit, že váš manžel za vámi přijde, položí vám ruku kolem boků a řekne - Miláčku, moc tě miluji, jsi tak okouzlující, že jsem se rozhodl, že si pořídím další ženu jako ty! Když nová manželka přijde, je velmi mladá, krásná a milá, když jdete poprvé splečně na procházu, lidé vás zdraví, a všichn ji obdivují. Nová manželka potřebuje oblečení, váš manžel vytáhne věci z vaší skřáně a řekne, že vám už jsou stejně malé, protože jste stejně přibrala. Nová manželka dospívá jedna radost, vyklube se z ní inteligentní a schopná mladá dáma, když pracujette na počítači, který vám koupil váš manžel, nedaří se vám. Nová manželka řekne - pus´t mě k tomu, já vím, jak s tím zacházet! když jí řeknete, že te´d na něm pracujete vy, tak se rozbrečí a běží za manželem, manžel vám řekne - to jí nemůžeš na chvíli ten počítač půjčit?
jednou večer najdete svého manžela, jak sedí na gauči s novou manželkou, objímají se a chichotají, najednou zazvoní telelfon a manžel oznámí, že musí kvůli naléhavému případu náhle odejít, požádá vám, abyste zůstali doma s novou manželkou a postarali se o ni.
Takhle nějak se cítí provorozené dítě, když dostane bratříčka nebo sestřičku.
když svému manželovi řeknete, že už to nevydržíte, ať pošle tu novou manželku konečně pryč, tak určitě nechcete slyšet tohle : -to je nesmysl, není nejmenší důvod
- pěkně mě s tím štveš, nechej si to laskavě pro sebe
- moc dobře víš, že sse jí zbavit nemůžu, jsme rodina
- prostě se s tím musíš vyrovnat a neotravuj mě s každou maličkostí
- nevzal jsem si jen kvůli sobě, ale taky kvůli tobě, aby sis měla s kým povídat
- ale no tak miláčku , já vás mám přece rád obě!

Místo toho bysme rády slyšely - nevěděl jsem, že ti to toli vadí, viím, že je to pro tebe moc těžké, Asi je to pro tebe těžké žít tady ještě s někým jiným, řekni mi úplně všechno, co ti vadí a co tě trápí, záleží mi na tom, co si myslíš
3. čer 2011 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
to o tom synovci a Danielce se mi tam dostalo omylem z jiné diskuze - a omlouvám se za překlepy... :slight_smile:
3. čer 2011 ve 20:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna vdaka moc za cenne rady, urcite si z toho clovek vyberie ahlavne sa to budem snazit apikovat, a este sa chcem spytat, ci existuje diskusia na tuto temu o ktorej teraz pises a ak by ti to nevadilo, ze by simi poslala link, dakujem mockrat a pekny vikend
3. čer 2011 ve 21:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonaquaba přímo o sourozencích diskuzi nevím, tohle jsem psala holkám z diskuze ze stejného termínu, ale ještě bych ti poradila třeba tuhle diskuzi http://www.modrykonik.cz/diskuse/tema/deti-2-vychova-trosku-jinak/?page=last&post=last&lastref=il taky tam najdeš hodně cenných rad
3. čer 2011 ve 21:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
juj veľa ste toho popísali... prišla som nakuknúť
@bubelko k otázke prečo prečo prečo od detí, podľa RABR tuším čo som čítala je vhodné niekedy deťom povedať " no čo myslíš prečo?", hlavne ak sa jedná o vec, ktorú si už dieťaťu 100x povedala. TAk skús ...

ale idem po radu už to u nás dlho trvá a niekedy je to ozaj nevhodné od dcérky, jej negativistické správanie voči ľuďom, ktorí sa jej prihovoria. Všetko neguje ty si Livka "nie ja nie som Livka", ty si aká slečna " ja nie som žiadna slečna", mračí sá, škúli ohriakuje sa tej dotyčnej. Dokonca minule u lekárky sa osopovala. Vždy jej po tom keď sme samé vysvetlím, že keď sa niekto pozdravý je slušné sa tiež odzdraviť a ona mi na to "neni slušné" no už ozaj niekedy neviem ako reagovať a hlavne, kedy môžem očakávať koniec tohto obdobia.
3. čer 2011 ve 23:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@basika s tou reakcí na okolí - negativní - petr to dělal docela dlouho, možná půl roku bylo to proto, že se cítil nejistý - bud se styděl, případně bál, nebo nevěděl, jak má reagovat - tak zvolil nějakou formu, pro něj v tu dobu normální - přesně jak píšeš, všimla jsem si toho a pochopilla to, když jsme s sebou měli odrážedlo. stačilo, aby na něj někdo promluvil, aby po něm někdo cizí něco chtěl, a on jak byl vyplašený, slezl a bouchnul tou motorkou o zem. podotýkám, že to jindy nikdy nedělal, motorku miloval, parkoval ji a umýval a tak. jen tím dával najevo strach, nejistotu. může to být u vás podobné. rozhodně bych to nějak nepitvala. pověz jí nějak, že jí chápeš, že zrovna ted nechce být "milá a vstřícná", ale že stačí třeba mlčet? nebo ji v těch kritických situacích, když už to čekáš, vezmi na ruku, sedni si k ní...můžeš klidně v tu chvíli promluvit za ní, je to jen přechodné období. .bude v tobě mít jistotu. ale nesnažila byh se to přeprat. přejde to.
petra to přešo úplně samo, když se "otrkal".
a to vysvětlování potom - zkusila bych spíš předem, připravit se na to..vím, že ne vždycky to jde...
5. čer 2011 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 ďakujem za reakciu. No práve, že niekedy nejde skôr sa na to pripraviť. Tiež to beriem ako obdobie a viem, že nejako extra sa to ani riešiť nedá, snažím sa to len pochopiť a prípadne premyslieť ako približne reagovať i keď niekedy je aj tak, že nereagujem vôbec. Aje to u nás presne tak ko píšeš, že sa hanbí, nevie ako má odpovedať presne si to vystihla.
5. čer 2011 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@basika jojo. moc mě mrzelo, když mi někdy (a ne jednou) někdo řekl, že "by potřeboval trochu přitáhnout, aby neházel s hračkou, nebo se rovnou vrhli na petra, s hlášením: no teda kluku, copak to se dělá, musíš motorku zvednout, ty jsi ale.....nebo že si ty děti ničeho neváží...atd...a věř, že petas je poslední, kdo by si svoji motorku jakkoliv poškodil:slight_smile:. Proto jsem to pochopila.
Nás dopředu posunulo to společné reagování, sedla jsem si na bobek k němu a mluvili jsme "spolu". Byl klidnější, nebyl na ten svůj problém sám. Ale fakt to přešlo...čas....
5. čer 2011 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
akurat pustam malej Bambulku a teda dedo Jozef je uplne tradicna vychova... zjedla si privela cukrikov - "nezjedla" - "ale ano"..."preco stale kricis?" "to sa nepatri" "take velke dievcatko" atd atp

baby, moja mala je tiez strasne neviem ci hanbliva, alebo bojazliva, ale pri vacsine dospelych sa skryva za mna a krici "nienie" alebo dokonca sa rozplace a hovori "pojdeme domov, pojdeme domov" - co s tym? ja sa snazim potvrdit jej pocit, ale ako jej mam sprostredkovat, ze sa bat nemusi? inak, co ma matie je, ze niekedy sa sprava s tym istym clovekom normalne, aj si pokeca a pohra sa s nim, inokedy place a nechce sa nanho ani pozriet, ked ju oslovi, tak krici "nie nie" - jasne, ze nemusi mat vzdy naladu, ale az taka reakcia?
niekedy sa s nou v klude o takychto situaciach rozpravam (teda skor vediem kratucky monolog), ale zatial bezo zmeny
a teraz mame obdobie "moje" - vylezie na smyklavku a krici dole, aj ked tam nikto nie je, ze "nie nie, nezoberie" - akoze jej formicky v piesku :grinning: ale zas je strasne zlata, lebo ked si chce nieco pozicat, tak pride k cloviecikovi a rucickami madli a hovori "prosim prosim motorku" - len nie vzdy jej deti chcu pozicat, tak sa potom blbo vysvetluje, ze ked nepozicias ty, nepozicaju ani tebe, lebo az na svoju motorku zvycajne po chvilke nie nie lopatku a pod pozicia (bez toho, aby som jej to hovorila)
6. čer 2011 ve 13:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prsky tak ja mam opacny problem...s hocikym kto je dospely by v pohode aj odisla (okrem svokry) ale pred detmi ma akoby som to povedala "respekt" aj na MDD sme boli v meste a ona sa hrala sama obdalec od deti ...nasla tamnejaku loptu s tou sa hrala a ked jej ju zobrali tak to nechala tak a isla sa hrat na travnik kde nebola ani noha a tam si trhala travu...medzi deti ani za svet:frowning2: ma jedneho kamarata ktoreho sa uz neboji ale inak...
6. čer 2011 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prsky - moje, moje jsme taky měli. A mami hlídej, aby nevzal chlapeček (a na hříšti jen my sami :grinning: ). K tomu půjčování - já malému říkám - že je to chlapečka a že je to na chlapečkovi, jestli mu to půjčí nebo ne. Stejně tak říkám malému, že je to jeho a může to půjčit nebo říct, že to te'd potřebuje a nepůjčí. Když mu někdo nechce půjčit, tak mu jen řeknu, že asi tu věc zrovna potřebuje nebo ji prostě nechce půjčit. Je jeho a může si o tom rozhodovat.


@reruna - to je krásný příměr s tou manželkou. Supr rady.
6. čer 2011 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte chcela by som vas poprosit o radu...nas maly zacal prednedavnom hadyat veci, teraz sa to zhorsilo lebo zacal kopat...kope do psa, do mna, do deti a velmi sa tomu raduje akoze sranda...nie ze by som mu to dovolovala...to nie stale proti tomu bojujem zakazujem, vysvetlujem....uz dostal aj po zadku a nic...velka sranda...poradte ak viete prosim ako na to...uz nepomaha ani ked idem prec...nic... :frowning2: :frowning2: :frowning2:
7. čer 2011 ve 13:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jankaku - k tomu házení hračkama - řekla bych mu - házet můžeš balonem (venku nebo doma, podle toho, jak to máte - ale jde o to mu nabídnou okamžitou variantu, kterou může dělat hned te'd s házenim - př. házet balon na gauč..), hračky se můžou rozbít (tedy vynechat zákaz, že to nesmí ani ho nesprdávat, jen mu dát jasnou info, že házet se hází s balonem, hračky se můžou rozbít...). K tomu kopání - u nás nejvíce na tyto výpady pomáhalo to převést do srandy /i ten váš ji z toho má/ a čím více jsem tlačila, že mě to bolí, tím více on to chtěl dělat .... já bych ho asi začala honit, naháhět, prostě nějakou pohybovou srandu. A úplně bych vynechala ty zákazy a vysvětlování...za čas ho to přejde. JInak u těch dětí venku - tam to chce zasáhnout - žádné kopání, a odnést dítě bokem. Bude se asi čertit, a tam počkat až se uklidní (pokud je to nějaká forma obrany, že kope děti, které mu něco udělaly, tak mu dát empatii - že chápu, chceš se bránit - jakoby po dobu, co se bude vztekat, tak mu nic nevysvětlovat, ale jen dát empatii, že ho chápeš. Pokud kope děti jen tak, tak mu říct jak se bude čertit po tom odnesení, že chápeš, že se mu to nelíbí, že jsi ho odnesla...a až se uklidní, tak mu říct, že kopáním může dětem ublížit, když se mu něco nebude líbiít, může říct to a to (podle situace). A kdyby to nemělo fungovat, tak mu říct, že pokud bude dále děti kopat, tak budete muset jít domů. Že asi není dneska schopný přestat a tak raději půjdete domů. Zítra to můžete zase zkusit. - tedy všechno říkat jakoby chápajícím hlasem, ne že za trest, ale prostě v klidu mu to oznamovat...Podle mě začal kopat více, protože jste na něj začali tlačit, že to nesmí, že se to nedělá...jinak mu taky můžeš říct, že kopat se může do balonu a začít s ním kopat do balonu.

K tomu házení ještě - zkuste ho vzít na most a házet kamínky z mostu - možná má citlivé obodbí na házení, kopání - ptořebuje to trénovat, takže nastavit podmínky, s čím může házet a kopat.
7. čer 2011 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jankaku Ahoj, u nas presne to same, evidentne je to vekem, ujistuju se o tom porad vic, protoze i vrstevnici placaji, kousou a kopou :slight_smile: Tedy jen ti, kteri nejsou systematicky trestani svymi rodici, ze se to nesmi delat, jinak nasleduje prisnej trest (mam ve svem bezprostrednim okoli a zkusenost je ta, ze to pak delaji stejne, ale tajne, kdyz rodice nevidi :fearful: )

U nas zakazy nefungovaly, jak pises, desna sranda, smich. Trestat prisneji nechci. Vysvetlovani nezabralo hned, ale vyplatilo se, pomalicku uz nese ovoce, uz prijde sam rovnou udelat mala mala a rika, ze Jada nekousa maminku :slight_smile: Oplacet jsem mu to nechtela (aby videl, ze to taky boli), ale pomohlo mi, ze se po nem ohnala nase fena (nekousla, ale prastila ho zubama, pro nej to ale bylo jako kousnuti), pochopil, ze kousani boli. Nejvic se mi se osvedcilo prevest pozornost na neco jineho - "kopeme tady do kresla... kousni si, jen si kousni do polstare, poradne" :grinning:

Hlavne bud v klidu, prejde to.
7. čer 2011 ve 22:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik citam tvoje rady a su fakt dobre, s tym pozicovanim sa mi to paci, ze dietatu to treba vysvetlit ako pises, aj ja to skusim s mojimi deturencami tak aplikovat, len mi prosim ta porad co im mam povedat, ked sa zacnu bit o hracky a potom je uz len krik a rev, dik moc
10. čer 2011 v 09:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonaquaba měla bys říct - vidím, že si chcete hrát oba s jednou hračkou, to je ale velký problém, 2 děti a 1 hračka, ale jsem i absolutně jistá, že vy dva se dokážet domluvit, jak si s ní hrát oba dva - a pak odejít a nechat je, ať se domluví, když to nepomůže, tak se vrátit a nabídnout řešení, třeba ty si na auto sedneš a ty ho můžeš tlačit, ty děláš bublinky a ty je chytáš atd. a když to zase nepomůže, tak jim hračku odebrat, že ji vrátíš, až se spolu domluví. Zároveň zavést pravidlo, že se nebere druhému hračka z ruky, že se musí o hračku říct a počkat, až ten druhý ji půjčí. Když se už bijou, tak je zastavit, odtrhnout, říct, vidím, že jste oba moc naštvaní, ale tady se netoleruje žádné bití, ty běž na chvíli do svého pokoje a ty do svého (nebo do různých místnostní) a až vychladnou, tak se o tom pobavit - to je z knihy Sourozenci bez rivality
11. čer 2011 v 07:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna vďaka moc za radu, keď sa hádajú o nejakú hračku,tak samo, že sa im snažím vysvetliť, že chvíľu sa pohrá jeden a keď druhý sa dohrá, tak mu ju požičia, ale u nás to jednoducho nefunguje tak, lebo Andrej začne hneď kričať, že on to chce aj keď je to Nelkine a on je veľmi všetečný, len ja a ja a ja a nikto iný neexistuje len on, tak je to ťažké mu niečo vysvetľovať, aj kedď sa to už lepší, lebo je už starší, ale samozrejme človek sa snaží, len nie vždy je to podľa našich predstáv sú to len predsa deti a každý má svoje potreby a chce ich realizovať a niekedy je to ťažké, aby sme vyhoveli každému, ešte raz vďaka moc za radu a pekný víkend prajem
11. čer 2011 v 11:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek