• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@evaje no dospěla jsem k tomu, že méně je někdy více :wink: . fakt, když na prcka nikdo pořád nehlásí ty pokyny, tak je ok a pak zareaguje na ten jeden, důležitý. než něco houknu, vždycky se snažím si rozmyslet, jestli je to fakt nutný....jde se obejít bez spousty hlášek. je mijasný, že se dvěma je to náročnější, ale řídím se heslem - nech brouka žít.
24. srp 2011 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 No asi nejsem z těch co je zavalují pokyny, ale mám v domě takovou tchýni. Jenže s ní nic nenadělám, ona je taková. Pokud jde o mě, tak když dám povel odjíždíme, nasedat a kluci nereagují, není to zbytečná informace a odjet prostě musím. Někdy je naháním kolem baráku. Už jsem udělala i to, že jsme neodjeli, když teda nešli, ale ne vždy si to můžu dovolit. Je fakt, že to tenkrát starší obrečel a co se týká odjezdů, jsme na tom mnohem lépe. Je to příklad, za všechny. Tchýni nechávám, ať si bojuje sama a s klukama jednám po svém. Dokonce jsem zjistila, že se snažím ani nejít na zahradu, když je tam ona, ale jinak ji máme moc rádi i kluci.
25. srp 2011 v 07:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evaje já vím, s tchyněmi a příbuzenstvem je to potíž... :wink:
25. srp 2011 v 10:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zdravím, tak se musím pochlubit, konečně jsem RABR dočetla. Dost mi dalo závěrečné shrnutí, jinak jsem v tom měla trošku guláš.... Ale snažím se si na to zvykat. Trošku problém je v manželovi, přečetl asi 15 stránek a nějak se mu nechce hnout dál. On není moc na čtení, tak nevím, co s tím. A podle zásad RABRu ho přece nebudu nutit :grinning: Zkoušela jsem se i dívat na semináře, ale u nás ani v okolí nejsou. :unamused:
Taky jsem navrhla, že bychom tak měli komunikovat i spolu(já se snažím), ale manžel, že ne, že stačí na Mirečka. To je podle mě nesmysl, na jednoho mluvit tak a na druhého jinak.
Tak jsem trošku bezradná. Snažím se o tom mluvit tak obden, jestli by si na chvilku nechtěl číst, ale on "nemá čas". :rolling_eyes:
25. srp 2011 v 10:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zvirka netrap sa, ani moj manzel nedokazal precitat Rabr, to by bol pre neho nadludsky vykon :grinning: ja som to riesila tak ze ked sme cestovali autom a soferoval tak som mu precitala zaujimave casti alebo inokedy pri niakej situacii priamo vysvetlila ako je vhodne reagovat a preco...proste postupne som viac a viac presadzovala iny sposob komunikacie. SAmozrejme ze najtazsie je zmenit sam seba :grinning: :grinning: mozem potvrdit, ani my sa nespravame vzdy k sebe podla Rabr dokonale, dokonca aj na maleho obcas pustim niake pikosky, ale dolezite je pochopit ten princip ze dieta si zasluzi respekt rovnako ako dospely a nejednat s nim stale len z pozicie autority.

Zistila ze ked ho necham v klude, nezakazujem, nekricim, nesnazim sa mu vnutit inu cinnost ako chce...tak sa dohodneme bez problemov. Zaujimave je pozorovat napr. spravanie ludi okolo seba, ja sa vzdy zasmejem ked sme vonku a pocujem ako mamina krici tam nechod, tam spadnes, no vidis hovorila som to, nech ta nenapadne s tym hadzat, no vidis akoby som to nepovedala...proste priamo dietatu poradi zakazom co ma "robit" kolkokrat by dieta ani nenapadlo nieco keby mu to rodic zakazom neporadil. :grinning: Alebo kricanie pri ceste, ja som nikdy maleho neobmedzovala len ked islo auto sme spolu isli na kraj a pockali kym prejde, robi to uplne sam a nikdy ho nenapadne vbehnut na cestu. Celkove neciti potrebu mi utekat lebo mu nechavam dost velku volnost ked sme niekde a on vie ze sa moze volne hrat ale tak aby sme sa videli navzajom. To co som riesila v klude nam funguje ale tiez mame veci kde si neviem rady, ale vacsinou zistim ze preto lebo ja robim blbosti. Deti su v podstate strasne mudre a prirodzene a my im to casto komplikujeme.


25. srp 2011 v 11:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Dievcata tak hlasim, ze som aj ja uz knihu docitala, ale mna absolutne neoslovila. Idea je dobra, to je nepopieratelne, ale tie veci okolo a modelove situacie - no ja osobne uplny nesuhlas:frowning2: Z mojej dlhorocnej pedagogickej (a myslim, ze uspesnej:wink:) by som prakticky vyuzila asi minimum a v rodinnej vychove podobne. Kedze som uz zazila obrovske mnozstvo najroznejsich vychovnych problemov a situacii, tak sa na takyto styl vychovneho pristupu pozeram asi trosku inak:wink:, ale tolko moj osobny nazor.
25. srp 2011 ve 12:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pia22 mas jasnacka pravo na svoj nazor, ved kazdy to moze vidiet po svojom, ja si napr. myslim ze je to preto ze automaticky vacsina predpoklada ze to nemoze fungovat a nechce to skusat lebo je to narocnejsie ako sa drzat klasickeho vychovneho stylu. Ja som sa zacala zaujimat o Rabr prave preto ze maly sa prejavoval trosku inak ako ostatne deti a ked som videla okolo seba vychovu stylom zakaz, prikaz, hodnotenie ci poslucha neposlucha, tresty a nasledne reakcie deti tak mi to akosi neprislo uplne OK, napriek tomu ze ja som bola presne tak vychovana. Nastastie kazdy rodic si vacsinou najde svoju cestu a dufa ze je ta spravna :wink:
25. srp 2011 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pia22 vždy´t jo, souhlas, určitě není žádný univerzální recept, jak na to...to bylo na světě krásně....ono ani nejde vychovávat dítě podle nějaké knížky, výhradně, těch faktorů, které výchovu ovlivňují, je moc. Modelové situace jsou v téhle publikaci psané hodně "neosobně", jakoby to člověku nejde přes pusu, ale to je proto, že je prostě knížka...doma si to každý přizpůsobí tak, aby to mohl říkat a dítě aby tomu rozumělo....k tém výchovným problémům - ty mohou nastat, at člověk vychovává s podnětem RABR nebo bez něj, možná by právě RABR mohl pomoci některým z těch vážných problémům předejít? Tím myslím např. to podřizování autoritě - když si dítě nevezme autoritu rodiče jako jedinou motivaci pro svoje chování a naučí se rozhodovat samo, podle svých zkušeností - nebude potom snad vyhledávat autoritu další, bude umět žít bez ní...mohlo by to do budoucna trochu omezit takové to "chytne se nějaké party, podřídí se jí"....
jinak tvůj názor respektuji, rabr není žádné dogma, jen inspirace :wink:
25. srp 2011 ve 12:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1
@berenika39 suhlasim:wink: Tie vychovne problemy, ktore som spominala vyssie, vyplyvali hlavne z mojej profesie a diagnoz, kt. mali moji ziaci, ale vsetko sa postupne dalo zvladnut, patri to k mojej praci:slight_smile:. Moje dieta, tak ako pise zelmirka, sa tiez snazime vychovavat "inak" ako radia bezne vychovne postupy a ako je dnes trendy:wink: a denno-denne sa presviedcame, ze nase rozhodnutie je spravne a ze cesta, ktorou ideme je ta prava. I ked s ponukanym vychovnym systemom ako takym, ktory je predkladany v tejto knihe, nesuhlasim, s radostou v srdci vitam kazdu cestu, ktora ponuka rodicom vychovny sposob bez natlakov, nasilia (ach, kolko ho je teraz rodicom predkladane a kolki ho bez rozumu pouzivaju:frowning2:) a so zachovanim respektu k dietatu ako plnohodnotnej ludskej osobnosti:slight_smile: a tou RabR bezpochybne je. Vela vychovnych uspechov a spokojnosti u deti a rodicov zelam:slight_smile:
25. srp 2011 ve 13:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pia22 píšeš hezky, podepisuju:slight_smile:. stejně je na výchově nejzajímavější to, že se člověk dozví výsledek až za hodně dlouho:slight_smile:. At se daří fajn i tobě:slight_smile:.
25. srp 2011 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zvirka Musím se tvého manžela trochu zastat :slight_smile: Já jsem tu knihu s velkým nadšením otevřela, ale s velkým zklamáním odkládala. Přelouskala jsem ji sice celou, ale nelíbila se mi (nejde o obsah, ale o styl). Je to můj osobní názor, ale přišla mi dost těžko stravitelná. Oceňuji modelové situace, ale jak už tu zaznělo, měla jsem z toho pěkný guláš.
Jenom opakuji, že nehodnotím myšlenku samotnou, ta je mi sympatická, i když ne se vším se mohu ztotožnit (zčásti asi i vlivem výchovy :grinning: a pohodlnosti). A naprosto PLNĚ souhlasím s tvrzením, že velice často nejde o to CO říkáme, ale JAK to říkáme.
25. srp 2011 ve 14:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
přidávám se k těm, co to tady šmírujou od začátku :sweat_smile: :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
rabr jsem četla, principy se mi líbí, ač ne se všemi souhlasím (např. používám klidně pokyny, prosím mohl bys...., byl bys tak hodný a ......., sem tam máme doma i šikulku :grinning:). s malým se snažíme diskutovat, vysvětlovat, má poměrně široké hranice, přes které sice nejede vlak a na jejichž dodržování jednoznačně trvám, nicméně v jejich rámci si může prakticky dělat, co chce.
manžel rabr nečetl, ani se k tomu nechystá a zpočátku byl poměrně skeptický (doma měl dost autoritativní výchovu), když ale viděl, jaký to má efekt, tak sám od sebe otočil a snaží se s malým taky mluvit úplně jinak :dizzy_face:
25. srp 2011 v 15:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Ahojte, jak se daří?
K té diskuzi o rabru - kdybych asi vychovávala děti klasicky, tak bych měla problém si představit, že to jde i takhle..problém představit si, jak to půjde jsem měla i když jsem to začala na malého aplikovat v jeho 1,5 roce. Ale ono to roste s tím, jak roste dítě a přichází nové situace a to, co mi přišlo naprosto nereálné tehdy, najednou funguje...a co mě se osobně hodně líbí je to, že člověk jakoby ze sebe sejme veliký kus odpovědnosti a starosti...co by tak normálně řešil - že je dítě mokré a "musí" se převlíknout, že se dítě "musí" umýt, že mu musí připemenout a dohlížet, jestli má rukavice, jestli dojedl všechno jídlo, měl by každý večer pocit, že se musí uklidit hračky a že musí k tomu dítě donutit...a najednou, když to člověk nechá více na dítěti a řekne jen - tričko je mokré a dítě se třeba hned nechce převlíknout, tak to ani neřeší, prozože nějak ví, že nakonec se sám od sebe převlíkne...a je to v klidu a vychází to z dítěte...Takže pro mě je to v tomhle ohledu ohromná úleva, že nemusím dohlížet a nutit, aby probíhaly věci správným směrem....stačí říct jak to funguje a počkat až se tak dítě zařídí, nebo se podle toho nezařídí a pak je to jeho rozhodnutí a jeho zkušenost...
25. srp 2011 v 17:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@sova33 no to sa aj môj mm sťažoval, že je zle napísaná - rozdelenie, označenie nadpisov - tak neprehľadne.
26. srp 2011 ve 21:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lindulak Přesně tak, mně se to tak taky jeví. Moc jsem se na tu knížku těšila a zajímalo mě to, tak jsem ji přečetla (ale přiznávám, že jsem dost přeskakovala a tak.
26. srp 2011 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 to je pravda, že sa dá zaobísť bez mnohých hlášok. ja to trénujem nie len na malej, ale aj na mm, lebo jemu niekedy leziem moja ukvákanosť na nervy :grinning: v tomto to majú asi ľahšie tichšie typy...
26. srp 2011 ve 22:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lindulak nebo ty typy, co nemají co říct...taky se na to snažím myslet...ale víš jak to je, celý den doma jen s prckem, těším se na "moudré slovo", a hned jak je možnost, nahodím téma...ne vždy s úspěchem....snažím se u toho myslet :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
26. srp 2011 ve 22:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 môj mm je taký tichší typ, ten komunikuje len to, čo treba nejako riešiť so mnou alebo proste len reaguje na to, čo ja táram. málokedy sa len tak o niečom rozhovorí. teraz ako už robím, tak sa vytáram aj v práci, no aj tak mám potrebu s ním "zdielať" moje zážitky, postrehy a pocity :grinning:
26. srp 2011 ve 22:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lindulak zvláštní, ale můj p je totéž....slova váží, zbytečného z něj nevypadne nic..ale docela je fajn vědět, jak to je, a zbytečně se nesnažit prosadit svou.....takové to "povídej si se mnou!!!" - to je cesta do pekla:slight_smile:
26. srp 2011 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 určite bude u nás "pes zakopaný" v tej neslobode, ktorú Tomi terez prežíva. U nás nebol takmer žiaden výchovný problém, kým mu nezačala malá zasahovať do života. Snažím sa brať to tak, že je to preňho veľká skúška a škola života.Kým predtým sme sa vedeli dohovoriť, keď mal nejaké požiadavky, teraz sa malej sestre nedá vysvetliť, aby neplakala vtedy, keď pozerá rozprávku a pod. jednoducho je to nad jeho sily zvládnuť sa nad to povzniesť a brať na ňu ohľady a úplne to chápem. Dovtedy bola jeho sloboda obmedzovaná rodičmi, s ktorými sa dalo všetko vydiskutovať. teraz je tu niekto, kto ho vôbec nechápe a nayvše sa mu musí prispôbovať. čakám a verím, že lepšie časy prídu, keď bude Adelka rozumnejšia.

U nás aplikovanie RABR zatiaľ celkom pekne funguje. Hoci nie všetko, ale napríklad taký popis alebo ja výroky sú hotové zázraky. Popis v situáciách, keď je v konflikte s Adelkou dosť upokojuje situáciu a taktiež možnosť voľby. napr. keď sa k Tomimu Adelka približuje a on už pení, tak mu popíšem, že Adelka sa asi chce pozrieť, ako sa hraje a vyzvem ho, či by jej neukázal, čo robí alebo nepožičal niečo z jeho vecí a snažím sa dávať mu na výber, či požičia to alebo to. (Samostatné riešenie u nás zataiľ zlyháva, keď sa ho opýtam, čo by sme mohli robiť, tak odpovie, že zbijeme Adelku. :unamused: )

@lindulak
@berenika39 to množstvo slov je jedna z chýb, ktorú sme robili a uvedomila som si to až po prečítaní RABR. Aj keď sme sa vždy snažili deti brať s rešpektom, aj tak kdesi v podvedomí bolo zakotvené niečo, že deti nemôžu pochopiť isté veci na prvýkrát a treba im to hodne dlho a niekoľkokrát vysvetľovať. A tak sme si aj vychovali malého kecálka, ten nám všetko, čo ide robiť zdôvodňuje a ku všetkému má tooooľko poznámok...ale zase možno sme tým u neho prebudili aj záujem o hľadanie príčin a dôvodov diania, lebo je veľmi zvedavý a otázku prečo? začal klásť už ako 2,5 ročný.

Keď mám akékoľvek pochybnosti o tom, či sme zvolili správnu východvnú cestu, spomeniem si, že sú to už storočia, čo sa vedú spory o to, či má väčší vplyv na jedinca dedičnosť alebo výchova. :slight_smile: ideu, s ktorej realizáciou sme začali, keď sa nám malý narodil neopúšťame a stále verím, že je správna, ale zase tí človiečikovia sú taká úžasná zmes všetkého možného, čo "koluje" v našich génoch, že ani najsamlepšia výchovná technika by možno niekotré problémy neodstránila.
27. srp 2011 ve 23:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@nika.r hezky se to čte, přeji, at vám to klape... :wink:
K tomu, jestli má vaše původní časté opakování a vysvětlování vliv na "kecálka" - řekla bych, že ne. Spíš je to tak, že rabr nutí děti víc přemýšlet, rozhodovat, samozřejmě na jejich úrovni, a jakmile objeví řeč, kouzlo otázky (a pochopitelně adekvátní odpovědi), jdou do toho po hlavě. Petr je na tom stejně, komentuje,glosuje, jen tak mimoděk poznamenává - jednoduše "pořád mele", celé dny. A taky si myslím, že oni si kolem třetího roku ověřují, jak nově objevená řeč a její výhody funguje, stejně jako dřív zkoušely, jestli kamínek ve vodě žblunkne pokaždé, když ho hodí.


28. srp 2011 v 09:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nika.r :slight_smile: zaujímavé. aj naša malá je taká "držka", v škôlke povedali, že advokátka a keďže mňa v škôlke volali "stará pravda", tak v tom bude asi aj dedičnosť :grinning: niekedy, keď už som z nej ohučaná, tak si uvedomím, ako ten môj mm asi pri mne trpí, keď má radšej ticho a ja som táraj :grinning:
28. srp 2011 v 09:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jen tak mimo - v týdnu jsme byli u nás Pod lípou :wink: , na zahrádce, Petr teď nějak pobral, že v obchodě, když něco nakupujeme, pak zaplatíme a je to...bezva hra :wink: . Poprosil o penízky a že tetě (hostinské) zaplatí . Jenže on se stydí, mlčí, stojí a nabítí ten peníz...a teta hostinská na něj zhurta: ty kluku, :wink: kdy ty už budeš mluvit, z tebe dostat slovo, koukni všechny děti jak povídají a ty nic....logicky z něj v tu chvíli nevypadlo vůbec nic..
Tak jsem se jen pousmála a nechala tetu tetou :wink: .
28. srp 2011 v 10:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
je hrozně zvláštní, že člověk, když začne mluvit "jinak", tak pak u těch ostatních (mudlů - nerabrů :grinning:) strašně slyší, jak mluví oni.... mně to kolikrát úplně nadzvedává. obzvlášť na pískovišti :stuck_out_tongue_closed_eyes:
28. srp 2011 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@fender tak detske ihrisko je aj pre mna skutocne velka skola... a presne ako pises - zrazu pocujem aj to, co by som este pred par mesiacmi uplne v pohode prepocula... priklad z dneska: na ihrisku babi ako vnucikov dozor a to bolo same: nechod tadial; pusti dievcatko; vylez tam a smykni sa; nekric, lebo sa ti jedna nalepi .... :stuck_out_tongue_closed_eyes:

ozaj, kocky, ked o tom hovorim: ako riesite "nasilie" v blizkosti vasho dietata? myslim tym, ked niekto udrie svoje dieta pred ocami mojej dcerky, mala je z toho uplne zaskocena a mozno aj zmatena... ved my jej vzdy hovorime, ze druhych sa dotykame jemne... rovnako, ako ju prekvapi, ked sa po nej zazenie nejake dieta, alebo ked sa ju nebodaj pokusa odsotit.... ona sa este branit nevie, kedze rozprava iba malo, takze zatial zasahujem ja... moje dieta je zatial velky pacifista, na nikoho neutoci, nikomu neblizi, nevytrha hracky z ruky... zakrocim zvycajne tak, ze utociacemu dietatu sa snazim zachytit ruku a poviem, ze ho nenecham bit moju dcerku... to dieta je z toho zvycajne zaskocene a samo radsej odide... nie som si ale celkom ista, co povedat na to, ked iny rodic udrie svoje dieta a sandra to vidi... ako jej to vysvetlit, ked sama mam pocit, ze toto sa snad ani vysvetllit neda?
28. srp 2011 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ibamy2 odpověď na tvojí otázku mě taky velmi zajímá. Máme tu okolo sebe pár malých dětí, které jsou vychovávány klasickou výchovou, tedy xxx neběhaj tam nebo dostaneš na prdel, xxx tam stejně zběhne, dostane na zadek a Klára jen kouká... pak se na mě podívala a plácla si svojí ručkou na zadeček, tak jsem vůbec nevěděla, jak to mám komentovat :unamused:
29. srp 2011 v 11:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misule82
@ibamy2
ja osobne dianie, ktore doma nerobime nekomentujem a ani som nekomentovala pokial sa ma lukas priamo neopytal a neopyta, preco teta alebo ujo robi to a to? vtedy poviem, ze teta alebo ujo to povazuju za spravne riesenie, ale u nas doma to takto nerobime a robime to inak. ak sa dalej pyta vysvetlujem dalej, ak mu staci takato odpoved, tak do toho dalej nevrtam.

@ibamy2 co sa zasahovania tyka, ja som nezasahovala pokial neslo do tuheho. aj ked sa nevedel branit - pretoze v tom veku ako je tvoja mala sice rozpraval, ale nie po nemecky, takze mu to moc nepomohlo. naucil sa branit sam. najskor tak, ze sa nenechal odsotit a nepustit hracku z ruky, teraz uz aj slovne, aby dotycne deti prestali. to iste u mladsieho. tiez nezasahujem.
ked vsak prisiel za mnou a povedal, prip. mladsi ukazal (nerozprava, ukazuje a naznacuje), tak som isla a vyriesila - ci uz sa opytala, ci si moze pozicat, alebo povedala dietatu, ze nech mu vec vrati, pretoze je nasa.
este som zasahovala vtedy, ak tam boli vacsie deti, ktore nedavali pozor - ale neupozornovala som cudzie deti, len som strazila to svoje a davala nabok od smyklavky ci od preliezky, aby mu niekto nekopol do hlavy ci chrbta.

a co sa tyka babiciek - oni maju iny postoj k detom. nie su to ich "vlastne", takze radsej nebudu riskovat a pustat dieta niekam, kde skratka vidia nebezpecenstvo. jednak uz nemaju take rychle reakcie ako mamy, a druha vec, nie su s tymi detmi 24 hod, 7 dni v tyzdni v kuse, takze nevedia, co dieta zvladne a co uz nie, tak ako mama, ktora ho pozna. takto mi to aspon vysvetlovala svokra, ked som sa jej pytala, preco furt za jonasom beha, ze ved on to zvladne aj sam :slight_smile:
29. srp 2011 ve 13:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Paťko,lečo je na stole!
A čo sním ?
No čo myslíš ?
Zasmial sa a už aj jedol :slight_smile:

myslíte si,že sa dá výchova hyperaktívneho dieťaťa riadiť podľa RABR ? Niečo teda funguje,ale keď toho bolo "veľa" tak akoby mal svet bez hraníc a jednu mu strelila,lebo nie a nie sa zastaviť (nevidím,nepočujem,nepoviem).......pri ADHD je písané(aj odporúčané od psychologičky) ,že treba pevné hranice, jasné príkazy-aby to dokázal jeho mozog spracovať....čo myslíte vy ?
29. srp 2011 ve 13:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ani3012 Este nie som ani zdaleka prebornik v RaBR, len taky zaciatocnik, ale z tych skromnych skusenosti vidim, ze sa to da celkom pekne aplikovat aj na hyperaktivne deti. Aspon u nas to plati - maly je tiez nezastavitelny a ma energiu za desiatich, a odmalicka dava najavo, ako velmi potrebuje pevne hranice. Takze predtym sa to u nas aj tak riesilo (a priznam sa, ze este aj teraz to casto sklzne do tejto roviny, hoci by mozno nemuselo), ale cim je vacsi, tym viac sa toho da "urabrovat". Vidim obrovsky rozdiel medzi jeho spravanim, ked som s nim doma ja a snazim sa mu veci skor vysvetlit a spravat sa k nemu ako k seberovnemu (resp. nie ako k nesvojpravnemu), a ked je u nas rodina alebo my niekde inde, kde sa ho snazia vsetci prevychovavat svojimi naucenymi stereotypmi. Urcite to nie je take jednoduche ako u "obycajnych" deti, ktore nie su hyperaktivne, ale ovocie to prinasa, aspon u nas. Asi treba skusit. :slight_smile:
29. srp 2011 ve 13:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mexx knihu ešte nemám celú dočítanú,takže aplikovať RABR som začala na Patrikovi len nedávno- len neviem,či to nie je neskoro...alebo ako sa povie "Nikdy nie je neskoro!"? :sweat_smile:
fakt sa mi to vymklo spod kontroly a mm sa víťazoslávne usmial,že no ukáž mi tú super novú metódu výchovy.....
knihu aspoň vzal do ruky a prelistoval-ponadával,že to je horšie ako psychológia
29. srp 2011 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek