• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@majdula no přesně, dokud jsem neměla děti, tak mě to tak nějak nebralo, ale te´d mě rozbrečí všechno, já učím třeba dějepis a vůbec nevím, jak se k tomu budu po mateřské vracet, mě te´d připadá všechno hrozné - války, hladomory atd. za vším si představím, jak bych to prožívala já a moje děti třeba... a taky se teď strašně bojím budoucnosti, čeho se ještě můžeme dožít... vůbec mám teď takové jakési depresivní období, asi ty Kristovy léta, malé děti, pořád doma... tak doufám, že budu moct pokračovat v té zumbě a aj....
15. zář 2011 ve 14:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
berenika39 s tym placom co keby si skusila dat mu pravo ze moze plakat, proste mu povedat ze ano chapem ze si chces poplakat ked mamina odchadza, ze ti je smutno, mozes chvilku byt smutny, ale cim si vacsi tak to budes zvladat lepsie a plakat nebudes, lebo vies ze maminka vzdy pre teba pride, proste nehovorit stale ze plakat by nemal - neviem mozno to nie je dobry napad, ale v podstate to chapem lebo aj mne je smutno ked ho nechavam bezo mna lenze dom dospela a neplacem
Inak mne sa osvedcilo ku opatrovatelke presne to ze vozi tatinek, vtedy je maly uplne OK, ked veziem ja uz je zle a place. Skoda ze to nejde u vas, ale uvidis ze po case sa to zmeni, ked je v pohode cez den aj ked pre neho prides tak je vsetko OK, vraj je lepsie ak deti pri prichode trosku poplacu ale potom to zvladaju ako keby rano nic a potom cez den by mali problem. :wink:
15. zář 2011 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@1luciferka1 - nějaké kurzy dělá Chaloupka a tuším možná i Krteček, ale google by ti to měl vygooglit nebo se může napsat přímo autorům a zeptat se na termíny. My jsme byli v Chaloupce.
15. zář 2011 v 19:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula - tuším to stálo 2500/os - my to měli tři víkendy od pá do neděle. Pátek od cca 16-20, so a ne od 8:30- 16:00, ale možná si ty časy už nepamatuji přesně. U nás to bylo v mateřském centru, hned vedle byla herna, kde mohly být děti s někým...ale jinak tam děti nebyly. Moc si to nedovedu představit. Leda, že by ti někdo hlídal dítě a ty jsi chodila kojit...Bývá tam tak do 30ti lidí.
15. zář 2011 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna - mám to taky tak. Vidím svět podobně, více v souvislostech a přesně to taky beru přes to, jak bychom to zvládli asi jako rodina - ohrožení. A taky mám takové myšlenky typu starch z budoucnosti - že si přemítám, jaký byl svět za našich babičem, maminek, jaký je za nás a jaký asi bude pro naše děti a jejich děti - ve smyslu bezpečí, potravin, chemie, alergií, zahlcení informacemi, stres, mamon po statcích, rozdíly ve společnosti - že 9/10 lidí na světě se má hůře a z toho ani nevím kolik je ve stavu totální nouze...A příjde mi že za nějakých 50 let (v podstatě od průmyslové revoluce) to jde nějak z kopce, ale ne lineárně, ale exponenciálně... :confounded:
15. zář 2011 ve 20:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 @zelmirka1 - bereniko, u nás taky poslední dny takto. Doma pohoda, auto pohoda, do školky utíkáme a jak příjde do šatny, někdy u nás i před školkou a - já ale budu smutny, ty nebudeš. Já budu plakat...a sice poslední dva dny neplakal nakonec, ale zato jeden den se mu tam líbilo a prý se do všeho vzorně :angry: zapojil , a dneska zase prý dost plakal, počůral se a jak jsme tam přišli, byli venku, Miška zmrzlý, bez slipků jen v teplácích a s přičurnutým kolečkem na převlečných teplácích, natahoval a zase přešlapoval, že se mu chtělo čůrat...
Jinak to dělám stejně - na to, když mi řekne, že bude plakat mu řeknu něco podobného - že ano, to je možné, že se mu zasteskne a že mě je taky smutno trošku, když nejsme spolu...a taky občas povídám, že miminka potřebují být hodně s maminkou, a tak maminka bývá doma na RD :wink: a když pak děti více vyrostou a jsou starší, tak pak už i potřebují být mezi dětmi a tak chodí do školky, a máma se vrátí do práce...A když jsou jetšě starší, tak pak jdou do školy, učí se číst a psát...

Jinak dneska sranda, protože se tam malému asi líbí nějaké starší holčička Andrejka, tak jsem byla celou dobu dneska Andrejka, Miška mi ríkal, že mě má rád a pak si zase hrál na paní učitelku...a že se mu ve školce moc líbí a že tam chce spinkat po obědě...takže jsem ráda, ale ta realita tam pak - je byl smutný, plakal...Jeden den tak, druhý den jinak...Dneska tam byl téměř tři hodiny, a dle učitelky to je brzy, máme brát zatím po dvou hodinách...
15. zář 2011 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna @zelmirka1
dík, já mu to přiznávám, i mu říkám, že vím, jak se cítí, protože mě se chce bulit víc než jemu. nelžu :unamused: mu. řekla jsem mu, že nevadí, když před třídou si popláče, že to pak přejde a budeme se na sebe těšit. dneska brečel děsně, smutně, chtěl jít se mnou do práce....nechtěl mikinu ven, nechtěl jít ven, pak nechtěl jít zpět...pořád prý diskutoval, jak co bude...
I doma katastrofa, je rozhozený, všechno ho vykolejí, neví co chce....tak mi je z toho tak divně.
Ale asi to chce čas, je to teprve týden, ta změna je fakt velká, den co den spolu doma a ted ho ráno někam dovezu a nechám ho tam....v pytli je, že jsem na nervy jako obvykle před svými dny :stuck_out_tongue_closed_eyes: , a on všechno vycítí,,tak se v tom plácáme a nervozita by se dala krájet. Tak jsem to aspon napsala.... :stuck_out_tongue_closed_eyes:
15. zář 2011 ve 20:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik koukám, že bychom mohly založit spolek....netuším, jak dlouho to může trvat, než získají jistotu, že se nic nemění, že je to jen den jinak strávený, že jim neutečem.
15. zář 2011 ve 20:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik juj az mi prislo luto ako pises ze mu bolo smutno aj sa pocural....dobre ze ho zvykas postupne, zrejme to chce cas, tu v skolkach nemaju radi postupny zacvik, chcu hned na cely den ze nech si to deti odplacu a potom bude dobre. Ja urcite Miska budem tiez davat najprv na dve-tri hodiny a predlzovat postupne. Je to pre nich velka zmena. :wink:
Inak moj Misko chodi k tej opatrovatelke a ja ho nemozem vozit lebo inak zacne plakat uz ked vyjdeme z domu. Mame take maminkovske obdobie, aj rozpravku musim citat len a pritom bezne citaval muz, teraz sa normalne rozplace ak nejdem ja.
15. zář 2011 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 to je fajn teorie, tu si zapisuju do hlavy, že je lepší si poplakat jen ráno....když je to přes den dobrý, tak se to brzo upraví :wink:
15. zář 2011 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - juj, chápu tě. Jdu do spolku. Podle mě hodně záleží na tom, jestli se jim tam potom líbí nebo ne - a u nás to je jeden den ok, druhý den i v průběhu se slzama. Naštěstí doma říká, že má rád učitelky, že už se seznámil, že se mu tam líbí a je to fajn. Ale ty slzy během dne tam a to, že mi říká, že tam byl smutný, mě trošku znervozňuje, protože ta hranice mezi tím, že tam chce chodit a nechce chodit je hrozně křehká... A navíc stále chodí jen na krátko, myslela jsem, že zůstane příští týden už od osmi do oběda, ale nevypadá to po dnešku...NO, za tři týdny tam prostě už bude muset být tak 4,5 hodiny. JInak to nepůjde...snad už bude zvyklý a to jsem dneska i uvažovala,že úvazek na 6 hodin by byl fajn, samo jde i o penízky...
@zelmirka1 - u nás je člověče taky trošku maminkovské období. Je na mě hrozně hodný, pečuje, nosí věci, dělí se o jídlo, nabízí, dokonce už z něj vylezlo pár krát, že mě má rád :dizzy_face: Je to nádherné, fakt si to užívám. To postupné zvykání se mi zdá hodně fajn, protože představa, že přivedu dítě do nového prostředí, nikoho nezná a necham ho tam půl dne, je hrozná...přeci je vždy lepší, pokud má na začátku dobré prožitky a postpuně se prodlužuje...
15. zář 2011 ve 22:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik
@berenika39
my sme si tiez na skolku postupne zvykali po polhodine az hodine od minuleho tyzdna a tento tyzden utorok, stredu tam uz bola cele doobedie. musim ju pochvalit, zeuz ani neplace ako sa lucime. minuly tyzden plakavala velmi. sme si tiez hovorili, ze je normalne plakat, ze ja som tiez smutna, ze by bolo super, keby sme mohli byt doma, ale to nejde, lebo potrebujem chodit do prace a ona potrebuje chodit do skolky. ale vzdy jej hovorim, ze ma paradnu skolku a ze by som ja do nej velmi rada chodila, sa rozpraveme, s cim by sme sa hrali a tak.
minuly tyzden som prvy den plakala s nou, druhy den az za dverami a potom som si uvedomila, ze ona zo mna citi tu neistotu, ci som urobila dobre, ze som ju tam dala, tak to teraz hram na istotu, ze vyber skolky je super, aj seba som tak vnutorne naladila a zda sa mi, ze to funguje, lebo odkedy som si ista, tak neplace. aj ked nemozem povedat, ze by sa nevedela dockat, kedy pride do skolky, ale uz sa celkom tesi. aj dnes mame sviatok, tak hovorila, ze zajtra pojde do skolky. mam pocit, ze na doobedie mame skolku zvladnutu. ale iste prispieva k tomu aj to, ze mame skvele ucitelky.
ja mam teraz zase strach z toho, ze uz len tyzden doobeda a potom ju tam musim nechat na cely den a to asi nastanu nove place. je to hrozne, bude tam byvat od osmej do pol piatej, ked pojde o pol deviatej spat, vela casu uz mat na seba nebudeme. ma to mrzi, urcite to nie je idealna situacia, len si nemozem dovolit chodit do prace len pol dna.
15. zář 2011 ve 23:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik petr to má stejně. odpoledne je nadšený, veselý, vypráví, ukazuje, těší se - moc dobře ví, že se nic nebude dít a budeme doma . ráno pořád ok, ale když přijde do tuhého, pláče.
@klementina právě toho se bojím, jsem opravdu jak pružina, musím přes víkend nějak nabrat rozum, protože petr to prostě cítí, vím to. máš pravdu.
15. zář 2011 ve 23:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@klementina, @berenika39 - my dneska dobrý ve školce, Konečně tam poprvé čůral s učitelkou, tak se mi ulevilo. Dneska nebyla ani slza ráno, už mě jakoby moc nevnímal při tom loučení...Já si připadám jako predátor, žívím se totálně jeho pozitivníma povídačkama o tom, že ve školce je to fajn. Čím dělší čas uplynul od nástpuu, tím více jistá si jsem, že to bude dobré.. Legrační na tom je to, že každý druhý den tam bulí, a doma pak chce pyžamko, aby tam mohl spát po obědě a přitom tam bývá tak 2,5 hodiny...Dneska si ho chtěl balit a já to uhrála na to, že jej o víkendu ještě musíme vyprat, aby bylo čisté..po školce jsme jeli i pyžamko vybrat, ale neměli jeho velikost...Takže tohle mi moc pomáhá to zvládnout...ale jasne, jak příjdu pro něj, tak mě tak obejme, je vidět, že je moooc rád a říká mi, že mě má rád, byl smutný beze mě. Já říkám - já jsem taky byla trošku smutná, a on na to - já mooooc. Ale vidím, že je veselý.
@berenika39 - já jsem hodně zkoušela, když Miška plakal přes den nebo ráno - tak pak jak jsem ho vyzvedla nebo ráno před předáním si k němu dřepnout a říct mu, že ho mám moc ráda a že si pro něj vždycky příjdu. Taky se mi zdá, že trošku pomáhalo si vzít třeba autíčko a ukázat ho učitelce nebo náš zase má teď žvýkací období, takže před učitelkou vyplivovává žvýkačku mě na ruku..že jim to chce ukázat...Jakoby něco navíc u toho předání krom toho loučení...U nás možná i pomáhá to, že dítě se předává až ve třídě, kde už jsou hračky a ostatní děti. Bude zase dobře. Jak jste zvládli dnešek?

JInak je sranda, že já vlastně téměř nevím, jestli tam jí nebo nejí a co tam dělají. Nechci se ho pokaždé ptát, tak jen tak nahodím - že vypadá spokojeně, asi se mu ve školce líbilo...a co se dozvím, to se dozvím...
16. zář 2011 ve 13:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik ahoj, super, moc vám to přeju, samý dobrý zprávy! ono to půjde, pomalu, ale jistě...
U nás dneska taky super, ráno jsme vstali a odjeli do neděle na akci:slight_smile:. Potřebujeme oba dobít baterky, zklidnit. peta je jak vyměněný, ve známém prostředí, mezi svými, spokojený, jak blecha. V pondělí pokračujeme :unamused: .

Tak hezký víkend!
16. zář 2011 ve 13:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - taky přeji hezký víkend.v Bude dobře, odpočinete si a půjde to.
16. zář 2011 ve 14:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Milé maminky,ideme si po radu :wink:
syn-skoro 4,5 roka má teraz asi obdobie vzdoru alebo čo to je a nezvládame to :unamused:
do 3,5 roka bol ako medík,počúval,veľmi rozumný,skoro začal hovoriť,dalo sa s ním dohodnúť,nerobil scény...ale posledný pol rok je to hrozné.
Zdá sa mi,že nás nerešpektuje,kričí na nás,dovolí si nás capnúť-hlavne mňa,vyhráža sa nám čo všetko zlé nám urobí :stuck_out_tongue_closed_eyes: včera pred kostolom keď mse boli na omši na mňa kričal,že ma zabije lebo som mu nedovolila niečo :fearful:
nebili sme ho,až teraz za posledný mesiac dostal pár krát od manžela po zadku a raz odo mňa
keď bolo zle snažili sme sa to riešiť dohovorom,vysvetľovaním,pozit.motiváciou...ale teraz nič nezaberá.už aj ja po ňom dosť kričím
do škôlky začal chodiť až teraz v 4 rokoch
náš veľký problém je,že má nejaké "rituály" alebo ako to nazvať a k sa to nespraví je potom zle.Napríklad dnes ráno som bola na WC,spláchla som po sebe a on dobehol za mnou a začal revať,že on mal spláchnuť :unamused: a vresk,krik,zle nedobre bolo...pritom pred 2 dňami bolo to isté a to som mu povedala,že splachujem po sebe sama alebo má dopredu povedať,že spláchne on a nie už potom kričať...včera večer chcel pred spaním čítať rozprávky,ja som bola grogy a mal mu čítať manžel.krik,vresk,začal kričať,vyhrážať sa,jačať,že nechce a samozrejme bol bez rozprávky..v posteli sme sa o tom rozprávali,ale mám pocit,že nič.ráno zase scéna s weckom
a to sa opakuje každý deň,že proste mu zachytím dvere keď na neho letia pri otváraní začne jačať,že som mu nemala pomáhať..chce niečo nájsť,nájdem mu to a začne jačať,že daj to späť ! daj to tam ako to bolo !! chcem aby som mu ukázala ako to bolo presne položené...stále chce všetko mať presne ako bolo,na tom istom mieste...po tej scéne s weckom to bolo tiež o tom,že hodinu sa ma vypytoval kedy bude zase to isté " kedy bude presne 9 x v škôlke a bude zase sobota a ja sa pôjdem vycikať ráno a on spláchne..." a len kedy to bude tak isto..
neviem či ste pochopili s čím máme problém-ale v podstate čím väčšia hlúposť tým väčší krik,amok,vresk...
neboli teraz žiadne zmeny okrem škôlky-ale toto trvá už mesiace a do škôlky chodí len 2 týždne. sťahovali sme sa pred 2 rokmi,ale to len o kúsok Ďalej do iného bytu...ináč je veľmi šikovný-pozná kopec vecí,super pamäť má a tak...ale s týmto si neviem rady
pred rokom som bola u vraj výbornej psychologičky s týmto podobným,že si zakladá veľmi na takých veciach-aby bolo úplne presne všetko po jeho-aj keď nepovie ako to má byť a potom už len reve keď to bolo ináč..ale neporadila mi nič,akurát,že dať ho do škôlky a trénovať odlúčenie odo mňa..
ako reagovať na také situácie? ako h ukľudniť...a ako získať rešpekt lebo mám pocit,že ho vôbec nemá voči nám...
včera keď mal amok-som upútala pozornosť na niečo iné,ale o minútu už zase reval ďalej a jačal...susedia už ho poznajú podľa vresku...svokrovco aj moji rodičia sa ma pýtajú prečo je teraz taký zlostný a nervný a zo všetkého urobí scénu
budem veľmi rada za každé vyjadrenie...kde robíme chybu a ako ďalej na neho
17. zář 2011 v 08:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hranolka22 - ahoj, nemám tak staré dítě, tak chybí zkušenosti...ale příjde mi to jako klasický vzdor, který je u batolat - taky mají od určitého věku rády, když jsou věci určitým způsobem, který jim usnad'nuje orientaci v čase (tohle dělá táta a jen táta může, tohle jen máma, takhle přesně to ráno děláme ...taky toho máme doma hodně, já jen dělám mlíčko, táta jen dává...) a když dtíě příjde do vzdoru, kdy se posouvá ve své osobnosti, tak více lpí na všech těch věcech a neskutečně se vzteká...Mě to docela příjde jako reakce na školku, asi se to tak nabízí...jakoby lpí na tom, co bylo a co chce zachovat. Navíc se mi zdá, že nechce s věcmi pomáhat - jak popisuješ - taky bych ho nechala dokud si neřekne o pomoc nebo mu můžeš pomoc nabídnout, ale ne jít a udělat to za něj - zeptat se - něco ti nejde, chceš ode mě pomoct? Můžeme to udělat spolu? Pokud odmítne, nechala bych ho vztekat, jak se mu líbí...Co vím, tak známa si zažila neskutečn ývzdor asi s pětiletým dítětem, myslím, že tam je nějaký další mylník, kdy se více osamostat'ňují...

Na to jeho vztekání - že já tě zabiju...já bych na to asi reagovala tak - že bych parafrázovala to, co chce říct - jo, chápu, zlobíš se na mě, že nemůžeš tohle a tamto...jasně, mě by to taky štvalo (když nabídneš dítěti empatii v situaci, kdy se vzteká, dáš mu najevo, že mu rozumíš, že chápeš a nenamíříš jeho vztek vůči sobě...navíc ho do budoucna učíš, jak se může vyjadřovat o svém vzteku - místo ječení a já tě zabiju, po čase řekne - já se na tebe zlobím, že mi nedovolíš tohloe a ono...)...

A ještě mě napadá, možná to je totálně mimo - jestli to jeho - kdy to bude a chci to vědět přesně - možná bych zavedla poznávaní hodin, dny v týdnu, kalendář, přesně ukázat...Mě se na to, když se mi dítě vzteká osvědčuje, prostě jen zopakovat (kultivovaně) to, co on chce - ve tvém případě - že jsi mu našla nějakou věc a on přesně chtěl vědět, kde to bylo - což mi pořád připadá jako touha po tom dělat věci sám (tedy z tvé strany čekat na jeho výzvu k pomoci, eventuelně bych mu pomoc nabídla a řídila se jeho NE). Tedy když už jsi mu to podala - tak bych mu řekla - aha, dobře, chtěl jsi to asi najít sám. Tady ti to dám na místo. Příště se tě zeptám, jestli chceš ode mě pomoct než ti přímo pomůžu, dobře?

A nějak bych nesoudila, že něco je hloupost, asi pro dítě je to důležité, a možná se to dá s dospěláckým nadhledem přejít a tvářit se, že to je důležité...netvrdit mu, že tohle je ale pitomost, že kvůli tomu se nemusí čertit, pro něj to je důležité stejně jako pro nás práce, večeře, lékař...

Nevím, jestli to pomůže, třeba něčím jo...já nevím, jak to je s 4,5 letým dítětem...mám jen téměř tříletého...ale to co popisuješ sedí na situaci, kdy náš je ve vzdoru, silném, který dříve nebo později přejde. V kombinaci s tou školkou, kdy asi ještě více lpí na tom, jak co podlě něj má být - co v noci spí? kDyž ho vezmeš ze školky, taky OK? Chodí tam rád?
17. zář 2011 ve 20:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ďakujem za odpoveď
to čo píšeš-ako to možno riešiť,to poznám z netu,už dosť dlho študujem,ale to na Šimka neplatí
zo škôlky to nebude-s tým jeho správaním máme problém už vyše pol roka a do škôlky chodí len 2 týždne...prvé 4 dni ráno plakal,ale len kým som tam bola,potom už ok,chodí len do obeda zatiaľ
na obed nespí od 2 rokov
čo sa týka toho vyjadrovania-tak to mu hovorím,snažím sa vcítiť do neho,on už povie,to ma nahnevalo,to sa mi neopáčilo...aj keď sú to také dôvody,že jeho nahnevalo,že ja sa hnevám-ale to že sa hnevám lebo prvý urobil niečo zlé tak to zamlčí...
čo sa týka času-čísla pozná,v podstate vie aj povedať koľko je hodín,viem ako idú dni v týždni,vie čo je to týždeň-7x sa vyspať...
s tým pomáhaním je to také,že problém je v tom,že on väčšinou dopredu nepovie,že to chce.ideme do výťahu,ja som pri ňom prvá,otvorím dvere a už je zle...pri tých dennodenných činnostiach už viem približne čo chce,ale vždy sa nájde niečo čo mi nenapadne,že on kvôli tomu začne tak vystrájať...keď zase sa dohodneme nech si robí všetko sám tak to nie,to nechce..
tak často sa pristihnem pri tom,že len rozmýšľam nad týmže bože čo urobiť ako aby sa Šimonko nenaštval,že to on mal spraviť...a hlavne keď k tomu dôjde ako to riešiť...samozrejme najčastejšie to robí keď na jeho scény nie je ani miesto ani čas...
17. zář 2011 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hranolka22 - máš ty sama nějaký tip, proč tohle dělá? Nějaké tušení?
17. zář 2011 ve 21:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik
práveže nie...to,že je taký rozumný tak sa snažím s ním rozprávať keď je kľudný po záchvate.ale väčšinou povie,že nevie alebo že preto,že sa s ním málo hráme...
on bol náš prvý syn,vždy som sa mu maxim.venovala,celý deň-čítanie,hranie,vonku...nechávala som mu čas aj na samostatné hranie,vedel sa zabaviť s autíčkami dlho
teraz neskôr si pozrie rozprávku na DVD sám
keď mal 2 roky narodila sa nám dcérka,jasné,že bolo menej času,ale manžel má právu kde je často doma takže sme sa striedali aj pri malej a ja som s ním chodievala sama von či hrala sa len s ním...aj doteraz to tak robíme,aby videl,že máme čas iba pre neho...ale samozrejme po celý deň to nejde veď je tu aj jeho mladšia sestra a tej sa teda venujem oveľa menej :frowning2:
Šimko si vyžaduje veľa pozornosti,to mi za pár dní aj učka v škôlke povedala,že je dosť taký,že jemu a jemu sa venovať
ale keď som s nimi sama tak sa to proste nedá stále,že len on je tu...to sa mu snažím vysvetliť,že prečo je to tak
tak neviem či ozaj len má pocit,že málo sa mu venujeme či je v tom niečo iné :unamused:
zrejme si takto vynucuje pozronosť
robím čo sa dá,ale zdá sa,že to nestačí :frowning2:
17. zář 2011 ve 21:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hranolka22 ahoj, nedalo by se ho nějak zapojit do chodu domácnosti? aby měl pocit, že se s ním počítá (já vím, že to tak je :wink: ), aby on byl starší důležitý brácha? nabídnout mu něco - zeptat se ho, jestli by ho to bavilo, s ním dohodnout pravidlo - že bude denně dělat něco, co ti pomůže, v jeho možnostech, samozřejmě...nevím, pokaždé chystat stůl na společné jídlo, starat se třeba o nějakého nevinného domácího mazlíka, každý den třeba prohlédnout lednici, jestli je v ní to a to, vykládat vždycky nákup z tašek...on se asi potřebuje prosadit, ale tak, aby to bylo jen a jen na něm - aby to byla výhradně jeho práce. kdyby se dodržela ta pravidelnost, uspokojilo by to jeho potřebu řádu, zaměstnalo by ho to.

Ty situace, když už něco uděláš dřív a on chce zpátečku (znám to, petr to taky občas vyrobí :wink: ), tam je to asi jen o tom přiznání....někdy petrovi nabídnu, že hned příště to tak můžeme udělat - a přesně specifikuju, kdy, aby to pochopil (ted už jsme doma, ale poo jdeme zase ven, až se budeme vracet, budeš odemykat ty.
17. zář 2011 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39
to s tým,že ho do niečoho pravidelne zapojiť skúsim,to vyzerá dobre :sunglasses:
musím vymyslieť niečo čo ho bude baviť-lebo už pomáhal variť,piecť,upratovať ale nič ho dlho nebavilo len chvíľočku...
a keď už záchvat má tak si nedá povedať :confounded: napríklad odomknem ja a chcel on,nedá si povedať,že nabudúce to spraví on,on začne jačať,že hneď to musí byť,hneď to máme spraviť,hne´d začne dvere zase zatvárať a trhať mi kľúče...v tomto je ako mulica,strašne tvrdohlavý a len svoje :confounded:
17. zář 2011 ve 22:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hranolka22 fajn, možná by ho to nasměrovalo na něco jiného než jeho "osobu" :wink: . Ale asi by to nemělo být jako povinnost - máma řekla, že budeš pokaždé to a to, je ještě malý, ale zeptat se ho, co by ho bavilo, co by sám chtěl, aby to ve výsledku byla jeho volba. Třeba mu to pracování :wink: přes den připomenout, aby se měl na co těšit.
A pak pochválit výsledek - ne jeho, ale to, co zvládnul.
Třeba se ti podaří tím přecházet situacím, které vás trápí. Lepší, než je pak hasit. :wink:
At se vám daří, dej případně časem vědět..ono to nebude hned, ale je to zajímavá zkušenost.
17. zář 2011 ve 22:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hranolka22 a když chce vrátit tu situaci, chce odemknout, když už je odemčeno - co uděláš? dopřeješ mu to?
Já totiž nikdy nevím....reaguju podel závažnosti situace a místa výskytu :sunglasses:
17. zář 2011 ve 22:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hranolka22 ako by som citala o svojej mladsej dcere Katike :wink: :wink: :frowning2: Na nu treba zlate nervy... :confused:
to je tiez take "resetovacie" decko, respektive bola min. do tych 4,5 roka a aj teraz obcas spravi zachvat, ze chce nieco spravit spat, "resetovat " to.
chran boh je pomoct s niecim co chcela spravit sama, podobne situacie ako u vas su mi doverne zname, dookola s hnevom splachuje a chce naspat hovienko :stuck_out_tongue_closed_eyes: lebo som splachla miesto nej, nosi naspat do skrine saty ktore som jej ja vybrala, a samozrejme vyberie si to iste, chce druhy jogurt ak ho ja otvorim, vyzuje si topanku ktoru jej zapnem...

Ja som to riesila systemom, Rob si vsetko sama... pomaham len na poziadanie, alebo sa spytam Mozem ti pomoct? ak je situacia, ktora sa neda predvidat, napr. si sadala na vysoke pohyblive schody, lebo sa zlakla vysky, manzel ju {bez opytania, no to je krivda :angry: } vzal na ruky, tak dole revala opat a opat nastupovala na schody a tie ju vzdy vratili spat.... Proste je kludne par krat zopakujeme, ze ta vec udalost sa uz vratit neda a hotovo. Nema zmysel to hovorit viac krat, ci nieco zlozito vysvetlovat, ona ked je v amoku, tak krici, nadava po nas, vyhraza sa ze nas zbije, niekedy aj udrie.
Bud si ju nevsimam ak sa da, a jednoducho cakam kym ju zachvat prejde, a len sa snazim aby neublizila druhemu ci sebe. Lahko sa to hovori, ale treba zachovat hlavne klud, nedat sa vytocit hnevom dietata, aby sa to neprenieslo. Potom ked je v klude, si to vysvetlit, ubezpecit ze ho mame radi, Kati uz postupne ma ovela menej tych zachvatov, alebo su miernejsie, tak raz za mesiac, predtym v kuse cely den, tiez som sledovala ze cim ju nenahnevat. Sama casto uzna, ze Som vymyslala, alebo sa ma pyta Mamka, vadi to, ze som kricala na teba?

Ono to raz prejde, maly musi citit ze ho mate radi takeho aky je, ze je nepripustne jeho spravanie nie on sam.. Mozno by este pomohlo, keby si vyzadovala respekt k sebe, nieco v style. Ja som urobila to najlepsie pre teba, co som uznala za vhodne {otvorila som ti dvere} tak aj ty sa ku mne spravaj pekne. Ak chces dvere otvorit ty, povedz dopredu inak to spravim ja.
17. zář 2011 ve 22:56  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@hranolka22 ono ide trochu aj boj o moc a manipulaciu...

tieto deti su silne osobnosti a skusaju, ci je mozne s niekym [rodicom] kyvat ...to je mozno silne slovo, proste vidia ze ich konanie moze ovplyvnovat druhych, Kati casto mala zachvat typu Chcem, nechcem, daj, nedaj...a dookola. Nieco urputne chcela, ak to dostala, tak uz nie, ked som to vzala spat, tak opat chcela...mi to pripadalo, ako by si myslela, ze sme snad na gombiky, zapnut vypnut...

netreba sa dat zatiahnut do takej hry, stopnut to max. po 2 raze. mozno to robia skoro vsetky deti, akurat tie tvrdohlavejsie to skusaju znovu a znovu napriek zasadovosti rodica, a zachvat hnevu ak sa to nepodari...
17. zář 2011 ve 23:15  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@jolinka - to se mi pěkně četlo, malý taky nědo dělá něco podobného, ale ne tak moc a řeším taky někdy to, co
@berenika39 , když už se to stalo a on to chce znova, aby mohl on, tak jak se zachovat a to se mi líbilo, co jsi napsala - že vyžadovat respekti i k sobě samé...
17. zář 2011 ve 23:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
super, víc hlav, víc ví...
17. zář 2011 ve 23:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ahoj rada ta "vidim" :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
no ja som dost nervak a priznam zo zaciatku ma velmi vytacalo co robila Kati, a len velmi pomaly a postupne {aj s krokmi spat} mi trvalo, kym som pochopila ze ide o zmenu mojho postoja. Ja som sa musela naucit nebrat to osobne, nehnevat sa na to ze dieta si chce na mne uplatnit svoju moc. {a este navyse pochopit aj svoj hnev}
... ked som nad vecou, chapem ju preco sa hneva, s kludom jde vsechno lip :wink: :slight_smile: :slight_smile:
17. zář 2011 ve 23:31  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek