• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@jolinka - taky tě moc ráda vidím, jak to zvládáte? Mě moc pomohlo to, že se nemusím rozčilovat, když se čertí, ale chápat...A taky cítím, že ten respekt je důležitý a tak se snažím nedostávat do situací, kdy potlačuji jeho důstojnost (typu - dost, prostě tam nepůjdeš a hotovo., ale místo toho říct - už toho mám dost, zlobím se. Jsme tady skupina, byl jsi na sekačkách, te'd řešíme zase to a to, až to dořešíme můžeme jít jetšě na sekačky.) a taky jakoby nevyhrožovat, protože to narušuje respekt vůči oběma stranám - dám výhružku, malý má potlačenou důstojnost, dá se do opozice, já se pokusím splnit výhružku, on neposlechne...já mám ohrozženou vlastní důstojnost a tak to vede k boji o důstojnost...a pak taky jakoby když něco chce, tak jakoby neustoupit jako poražený -že sklopit hlavu a nechat ho a v sobě bublat bezmocností, že zase něco chce a já ho tedy nechám, ale nejraději bych ho nenechala...ale říct mu třeba, dobře vidím, že to hodně chceš, ten tvůj argument mě přesvědčil, že to takto můžeme udělat. Vidíš, to mě nenapadlo...najdeme kompromis pro nás oba.
17. zář 2011 ve 23:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik v boji o moc s dietatom nie je nikto vitaz...
mozno je dobre ze sa mi narodilo take tvrdohlave a nepoddajne dieta, nieco ma to naucilo. Na nu vyhrazky a uplatky neplatili, a to je vlastne dobre, lebo ma to naucilo neuplatnovat to ani na ostatnych detoch, kym poddajne dieta by k tomu zvadzalo..
18. zář 2011 v 00:05  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jolinka
som rada,že nie sme jediní :grinning:
hlavne keď som čítala tvoj príspevok vo mne stúpla nádej,že aj u nás sa to zlepší postupne,dúfam :pensive:
tento týždeň som skoro celý čas na nich sama a už začínam mať toho dosť,stíhať ich-na obed mi nechce spávať už ani mladšia,len občas,večer zaspávajú okolo 8-8:30,niekedy ešte neskôr a vstávajú najneskôr do 5:30 ráno stále..a pri nich som rada ak stihnem na rýchlovku niečo uvariť...
so šimkom je problém aj v tom,že ako vie byť zlostný a kričí a vystupuje ako "frajer" tak vie byť aj zamrčaný,upišťaný,mamííí,jááá a preťahuje a hovorí to tak upišťane..takže väčšinu dňa je bu´d takýto zamrnčnaý alebo nazlostený...práve kvôli tým jeho náladám mám strašne málo času na mladšiu..on si vyžaduje hranie,on on a len on..
aj dnes už máme za sebou 4 "drobné" prieky a jeden záchvat so všetkým a to priamo v obchode...
napríklad prišiel za mnou,že kam sa chystáme?kam ideme? odpovedala som mu,že do kostola a hne´d začal revať,že prečo si mi to povedala?? zabudnem na to?? kedy na to zabudnem?? tak čo s tým,tu je ozaj ťažko kedy mám čo povedať keď on je akoby "senilný" ...hne´d na to mi tvrdil,že on sa nepýtal,že ot nechcel vedieť...
čítala som vás ráno,tak som sa snažila podľa toho jednať...
napríklad sme odchádzali z domu,chcel otvoriť dvere,ale boli zamknuté na kľúč tak mi vraví vyber kľúče a ja otvorím..odomkla som,vybrala kľúče z dverí a nechala ho nech otvorí.otvoril a zase začal revať,že on mal vytiahnuť kľúče...hoci ma o to poprosil...a takéto výstupy sa opakujú
dohodla som sa s ním,že nech si robí všetko sám a čo nebude vedieť nech ma poprosí...ale on ma poprosí a potom aj tak reve,že to on sám mal spraviť...
ešte nás čaká asi dlhá cesta a musím sa obrniť trpezlivosťou,ale občas je to veru riadne ťažké :stuck_out_tongue_closed_eyes:

@blandik pekne si to napísala s tým,ako dieťa neponižovať
skúsim to takto nejako robiť viac aj ja

skôr ale neviem ako si od neho vydobiť viac rešpektu..
18. zář 2011 v 10:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39
keď už pre niečo reve tak tiež to riešim podľa toho ako veľmi reve či vidím,že je to "len tak" alebo to bude na dlhšie a neustúpi ani za svet
ale častejšie mu už nedovolím spätne niečo robiť...zvlášť keď dopredu to vôbec nepovedal a aj ja často čakám chvíľočku či príde,či to chce spraviť
skôr sa ho pýtam-chceš otvoriť dvere,chceš to urobiť ty? ale vždy sa nájde niečo čo bežne robím ja a on zrazu to chcel tiež...
aj dnes som uvidela nožnice pod kreslom,vybrala som ich lebo on robil niečo iné a už videl,že som ich vybrala a hneď krik-ja som ich chcel vybrať,daj ich späť ako boli...tak vravím dobre,dám ich naspäť a môžeš ich vybrať-ale nabudúce mi to povedz dopredu...dala som ich späť a zase krik lebo vraj boli ináč..samozrejme,že som ich dala presne tak isto ako boli,ale to si už vysvetliť nedal..reval,ja som mu len povedala,že som ich dala na to isté miesto a išla preč...potopm prestal a nechal to tak..ale zase skúška pre mňa..a takto to ide celý deň...odkedy sa zobudí až kým nezaspí...doslova :confounded:
smútim za dňami keď sme také banality neriešili,bol u nás väčší kľud,veselo,viac hrania a nie len riešiť dookola jeho záchvaty
18. zář 2011 v 10:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hranolka22 - je to těžké, náš tohle pištění někdy taky dělá a je to o nervy...možná ještě k tomu vydobytí více respektu - zkusit na situace, kdy jsi v tom nefér - že na tebe ječí a předem se nedomluvil, mu říct - nelibí se mi tehhle tön, já se taky snažím nekřičet a domlouvat se na věcech v klidu. Takto nebudu diskutovat. Dá se to říct klidně. (dost to te'd používám, malý se pak zarazí a řekne to klidně, třeba i místo rozkazu rovnou nasadí prosím). Myslím, že tímhle člověk nejde do osobnosti dítěte, neříká mu, že je špatný, ale za sebe řekne, že tenhle ton se mu neposlouchá dobře...a hodně možná pomůže, když tohle začneš říkat jako mantru, místo vlastního rozčílení, zvýšení hlasu...Já jsem si přišla na to, že dítě hodně přibírám k rozhodnutím o věcech, které se ho týkají - předem říkám, že půjdem tam a tam, pokud nemůže hned, tak mu řeknu - máš nějakou práci, já se tady jetšě nachystám, pak ale už čekám, že půjdeme...pokud se začne pak čertit, tak mu jen řeknu - Miško, domluvili jsme se, jsme nachystaní. Je čas jít...pokud začne ječet, řeknu mu, že ho chápu, ještě nechce, ale musíme proto a proto....jakoby předem dohodnu, vysvětlím (oznámím) jak to bude )jak bude starší, tak od něj budu chtít i vlastní názor) a pak na tom trvám, jeho - nemůžu, nechci, nebudu mě pak už nevytočí...a docela vidím, že mu prospívá, když dávám vážnost i jeho aktivitám (že vidím, že máš práci, je to pro tebe důležité). Samo se dvěma dětma je to jiné, je třeba asi více klást důraz na to, že jste team, společně musíte dělat věci a společně si vyjít vstříc...Jestli pozná hodiny, dá se s ním možná domluvit, až bude ručička na čtyřce, odcházím, čekám, že budeš už v předsíni v tu dobu...a pak na tom trvat....
Zdá se mi, že tvůj syn, podle toho, jak to píšeš, nereaguje dobře na změny, má rád stereotypy...takže u něj bych určitě zkusila co nejvíce předem avizovat, co bude a kdy to bude, jak to bude probíhat...
A taky možná - nekopíruje syn chování mladší? prý je výborná knížka - sourozenci bez rivality...

a ještě k tomu, že se ho předem ptáš - chceš otevřít dveře? Chceš spláchnout? Já bych ty otázky nahradila popisem - že Tak, můžeme odejít. Potřebujeme otevřít dveře...jakoby nedávat mu dotazy, to ho možná může čertit, ale jen popsat, co se bude dělat...dá mu to více samostatnoti a hrdosti, když na to sám příjde, že to znamená, že může otevřít dveře, být sám od sebe iniciativní...
18. zář 2011 v 11:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hranolka22 Ako tu tak citam tieto zazitky s tvojim dietatom, a jeho vystupy... Paci sa mi, ako to napisala @blandik o tom neponizovani a podobne. Beriem, ze kazdy mame asi iny styl vychovy a pristup a tak celkove, hoci sa asi vsetky snazime o to iste. :slight_smile: Ale ked citam napriklad toto o tych nozniciach - nie je to uz zo strany dietata kus manipulacie alebo cohokolvek podobneho? :confused: Vnimam to tak, ze jedna vec je presne to rabrovske "respektovanie a neponizovanie" a ze sa snazis respektovat volu svojho syna...ale osobne by som to takto vyhrotene uz vnimala tak, ze to dieta sa mnou snazi mavat, a ja mozem a chcem respektovat, ale nie podkladat sa. :confused: U nas mame tiez vela situacii takych vyhrotenych, nas maly proste skusa, kam az sa da zajst, a do velkej miery potrebuje pravidla. Ale keby som mala mat na vsetko pravidla, aby som to mala pod kontrolou, tak neurobime nic spontanne a o chvilu samu seba privediem do zahuby. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Preto mame pravidiel relativne malo, ale zase na tych musim trvat a nepopustit - pretoze prave na to "povolenie" on caka a okamzite ako sa mu podari v niecom ma zlomit, pojme to velmi vitazoslavne a tym si automaticky pravidlo rusi, nabuduce neuposluchne ani keby som sa postavila na hlavu. Snazime sa vychadzat, vela dovolime a vydiskutujeme, v niecom uz sa neda byt tak benevolentny... Ale pri podobnych vystupoc, ako si to ty opisovala, raz musi nastat chvila, kedy aj on musi pochopit, ze je ista hranica. Napriklad u nas sa to bezne stava s privolanim vytahu - on chce zmacknut gombik, on chce privolat vytah. Ja mu to dovolim, ale nemam cas na to, aby sme cakali hodinu, kym sa on rozhodne stlacit gombik. Ak chce, moze stlacit, a ma to urobit hned, nebudeme cakat, ci sa mu zda gombicek dost dobry na to, aby ho mohol stlacit prave teraz alebo ci my stojime v dobrom uhle, aby mu to vyhovovalo a podobne. Ak pridlho otala, tak jednoducho stlacim ja, a velakrat sa stane presne to, ze zacne vrieskat a mrncat, ze on chcel. Ale vysvetlime si, ze mal moznost, a je jeho problem, ze ju nevyuzil. V pokoji, bez nejakeho hromzenia, proste musi pochopit, ze netoci sa vsetko okolo neho a ze je sice pekne, ze respektujeme jeden druheho, ale z prav vyplyvaju aj povinnosti. Rovnako ako u vas s noznicami sa to u nas stava tiez s roznymi inym vecami. Ja som ale ina - mozno je to ozaj v tom, ze moja tvrdohlavost naraza na tu jeho - ale ak nieco vidi na zemi a nedvihne to, dviham to ja, bez ohladu na to, ci on chcel alebo nie, pripadne mu poviem, ze to moze zdvihnut nabuduce. Ja osobne by som mu tam tie noznice naspat nepolozila, a uz vobec nie, ak dopredu viem, ze to povedie len k jeho dalsiemu mrncaniu a hnevu, ze predtym boli inak alebo podobne. Bezne mame taketo vystupy pri otvarani dveri, ze sa oduje, lebo chcel otvorit on. Ale ja odmietam zatvarat a nechavat otvorit jeho, skor vacsinou skonstatujem, ze moze otvorit nabuduce, ze aj teraz mal tu moznost a nevyuzil ju. Ak mame byt rovnocenni partneri a respektovat sa navzajom, tak nielen ja mam respektovat, ze on nieco chce, ale aj on mna, musi to fungovat vzajomne...inak sa mi to potom vidi uz ako to vyvysovanie jednej strany a ponizovanie druhej. :confused:
18. zář 2011 v 11:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@hranolka22 některé situace co popisuješ znám taky moc dobře... mohlo by to být tím, že kolem 4. roku zláš´t u chlapců je období zvýšeného tvoření testosteronu a s tím souvisí to, že kluci v tomto věku jsou více agresivní, živí a potřebují vydat ze sebe strašně moc energie, pro rodiče je toto období určitě strašně náročné, ale zase to přejde...
19. zář 2011 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, muzu se k vam pridat? kdysi davno jsem RaBR cetla a strasne se mi to libilo, rikala jsem si, ze tohle je presne pro me... bohuzel v praxi se mi to v nekterych situacich absolutne nedari a moc nevim jak to zmenit :sweat_smile: treba vubec nevim jak reagovat kdyz dam deti spat a nejstarsi zacne knourat a kvilet, ze jeste spat nechce (pritom uz je utahanej az hruza), porad vyliza z postele, dloube do segry, ta pak nemuze spat, zacne byt protivna, tim vzbudi i nejmensiho a ja litam jak hadr na kosteti od jednoho k druhymu a vetsinou mi pak uz rupnou nervy, zacnu vyhrozovat atd. posledni dny uz se mi to zacina vymykat kontrole a ja opravdu nevim co s tim... :confounded:
19. zář 2011 ve 14:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mexx
je pravda,že so mnou kýva,častio mám pocit ako som písala,ja ho rešpektujem až moc,beriem ohľad na to čo chce,ako sa cíti a ja som pre neho akoby slúžka,ku ktorej si môže všetko dovoliť...
tie nožnice som mu napríklad dala naspúť,aby ich vzal on,ale zväčša v takých veciach neustupujem.ako si písala,pýtam sa dopredu či chce to spraviť alebo počkám či ho to napadne a ak nie tak spravím ja. a revanie z jeho strany začne ráno po prebudení kvôli niečomu a končí večer v posteli.doslova v škôlke scény nerobí
iba kým som tam ja.napríklad dnes v šatni mi učiteľka začala hovoriť,ako s ním mám cvičiť držanie ceruzky a on začal jačať,že on mi to mňchcel povedať-pritom dopredu som nevedela ani ja ani on,že čo nám chce učiteľka povedať...a už reval,scéna,učka bola prekvapená,že takého ho ešte nevidela...
s MM sa hádame leb chce vidieť výsledky hen´d a hne´d sa vytočí,nakričí na neho a vyhrozí mu nech to nerobí...
snažím sa od soboty praktikovať čo ste písali,aj som si s ním dohodla pravidlá ako to držať v rámci normy to správanie,súhlasil,ale aj tak to ide ďalej...
som z toho nešťastmá,ovládam sa,kontrolujem,čo ako spraviť,aby sme tomu predišli,ale aj tak sa každú chvíľu niečo nájde.jediné pozitívum zatiaľ,že občas ho tie revy prejdú rýchlejšie,ale občas to aj tak rieši aj celý deň..

@reruna
snažím sa ho vybehať keď príde zo škôlky,ale to moc nechce,skôr chce ostať doma a hrať sa so mnou-ako hovorí sám,že chce dohnať čas čo bol v škôlke bezo mňa
...
21. zář 2011 v 09:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hranolka22 No...ved to, ze toto je najtazsie. Ze zmeny nevidno hned zo dna na den, a hoci sa snazime robit to spravne, nemusi to fungovat (hned, a mozno vobec). :sweat_smile: Hm, ale zaujimave...mna by teda celkom zaujimalo, preco to robi, co ho k tomu vedie, preco je tak negativisticky naladeny... :confused: Nas je skor iny extrem, skor vesely a privelmi rozharany, a tazko ho nejako ukocirovat... :sweat_smile:
21. zář 2011 v 09:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mexx
Šimonko takéto nerobil niekedy,nebol s nim problém,všetci ho vždy chválili a sa čudovali,že aký je poslušný a rozumný
a teraz presný opak :frowning2:
prečo to robí? v podstate hovorí väčšinou na to,že je smutný lebo sa s ním málo hráme-pritom pred škôlkou ráno stihneme sa pohrať aj keď príde som stále s nimi-čítame,skladáme lego,maľujeme,proste stále s nimi niečo robím..
MM mi hovorí,že normálne to nie je,najprv chcel psychologičku,ale cca pred rokom nám vôbec neporadila a nepomohla...
teraz to berie tak,že malý sa "vymkol z rúK" a najčastejšie podľahne tomu,že nakričí an neho a padne vyhrážka-neprestaneš vystúpiš z auta,nepôjdeš tam,zoberiem ťi to a to...takže som akoby medi 2 chlapmi :stuck_out_tongue_closed_eyes:
je mi jasné,že zmeny nebudú hen´d,preto som sa obrnila trpezlivosťou,ale veru je to zaberák a ja som večer keď už zaspí doslova psychicky vyžmýkaná a mám dosť...dusno je z toho doma,ale verím,že to zvládneme a a že nie je neskoro to napraviť
ja ho nechcem potláčať,ale chcem,aby nás rešpektoval
21. zář 2011 v 09:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hranolka22 Chapem. Podobne sa to riesi u nas, a tazke je to, ked sa vsetko vymyka z ruk. Aj mne potom obcas uletia nervy, muzovi tiez...a navyse ked sme v kazdodennom kontakte aj s dedkom ci babkou, tak to ma tiez svoje specifika. :rolling_eyes: Presne ta stara skola, co vychovala nas, sa to v najlepsom presvedceni snazi uplatnovat aj na nasich detoch, a akosi nevedia pochopit, ze presne tomu sa snazim vyhnut. :sweat_smile: Niekedy o drzku... :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Mozno len Šimonko prisiel do takeho veku, ze si musi absolvovat aj taketo obdobie, a chytilo ho to prave teraz. My sme priniesli dalsie dieta domov, ked mal V. jeden a pol roka, bala som sa ziarlivosti a ze to bude tazke, ale on to zvladol bravurne. Len moja matka vsade kazdemu hovorila, ako on strasne ziarli a ze to zle nesie (ale to skor z presvedcenia, nesuhlasila s nasim konanim a potrebovala nam nejako dokazat, ze robime chybu). Dokonca sa nam vyhla lakomost, co som sa velmi tesila, lebo ked som videla, aky problem maju ine deti v jeho veku s lakomostou a nechcenim sa delit, tak som cakala nieco ovela horsie u nas. A bolo prekvapivo dobre. Az teraz sa ale dostavame do obdobia, kedy V. zacina byt lakomy, akoby si potreboval to svoje stadium odventilovat a odzit tak ci tak, len to prislo v inom veku. Myslim, ze je to normalne... Ziarlivostne sceny sme zatial nemali, tak neviem, ci dufat, ze nas to obide, alebo cakat, ze sa to prejavi neskor... :sweat_smile:
21. zář 2011 v 09:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hranolka22 ahoj. už je velký, nepobral by takovou dohodu, že ty mu často vyjdeš vstříc a necháš ho udělat, co "potřeboval udělat sám", takže naopak když ty ho o něco požádáš - aby se nečertil zbytečně, aby chvíli počkal, aby tentokrát to bylo jinak - aby i on tobě vyšel vstříc a udělal něco pro tebe?
popravdě od té doby, co si tu o tom resetování, jak to vtipně popsala @jolinka, píšeme, na to narážíme tak docela často. Jakmile tuším problém, musím petra vzít na ruku nebo si k němu sednout, jasně a stručně mu vysvětlit, jak to ted bude, jestli s tím souhlasí, odkýveme si to, a pak konáme. ve většině případů se to povede. KLasika, kdo bude vyndávat nákup na pás u pokladny, kdo bude odemykat auto, skřínku ve školce, jak proběhne akce koupat-jíst-zuby-pohádka kdo ji bude číst....a on už asi ví, o co jde, protože zcela programově si vybere, že pohádku čte brácha, a pak nahlásí, že chtěl, abych pohádku četla já - tím získá další společný čas. Samozřejmě tomu rozumím, dopřeju mu to, ale už jsme začali takové ty dohody uzavírat i u té pohádky: dneska čte brácha, zítra zase máma, ale už to nebudeme měnit......

@hranolka22 - a taky si myslím, že je to prostě období, jakých bylo a je spousta, že to není žádná patologie, prostě si to odžije a přejde to, přeji pevné nervy.
21. zář 2011 v 10:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majatob společné uspávání jsem taky řešila, podobné scénáře u nás probíhaly od té chvíle, co jsme dali menšího ke staršímu do pokojíčka a do velké postele, odkud mohl vylézat. Vyzkoušeli jsme i uspávat každého zvlášť, ale neujalo se to, protože to nějak nešlo zkoordinovat časově, když mm nebyl večer doma, takže jsme prostě posunuli dobu uspávání - starší po obědě většinou nespí, takže je večer ve 20 h unavený tak, že usne do 10 minut, a mladšího nesmím nechat po obědě spát déle jak do 14 h, aby v těch 20 h chtěl jít do postele, máme režim - večer najíst, pohádky v tv, pak vykoupak, přečíst pohádku (já musím ležet v posteli s mladším, aby neutíkal a starší leží ve své posteli sám nebo s mm, když je doma, ve čtení se střídáme - prostě musí být oddělění), pak se zhasne, povykládáme ještě co jsme dneska dělali a co budeme dělat zítra, pak starší zahlásí - a te´d už spíme - a usne a mladšímu nezbyde nic jiného, než taky usnout, ale musím ležet s ním.
Jak bych to dělala, kdybych měla ještě třetí dítě malé jako ty - asi bych nejdříve ze všeho nejmenšího vykoupala, nakojila či nakrmila a dala do postýlky spinkat do ložnice. Pak bych teprve uspávala ty další dva, ideálně v jiném pokoji, než toho nejmenšího.
21. zář 2011 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna nooo... decka vstavaji kolem 7.30, nejstarsi po obede nespi a spat je davam kolem 21-21.30 :sweat_smile: dyl bych asi uz nevydrzela :grinning: my mame taky takovy vecerni ritual, zajdeme na nadrazi pro tatu deti se vyvetraji,spolu se navecerime, okoupem je, pouklizime hernu a pak vlezou do postylek, nejmensimu dam mliko a jeden vecer zpivam pisnicky a druhej cte manzel pohadky. Pokud u toho usnou, tak je to bez problemu, ale kdyz ne, tak je problem, protoze mali s tim problem vetsinou nemivaji a T. zacne knourat a vymyslet a vzlykat, ze spat nechce...ted mi tak dochazi, ze to vetsinou dela kdyz uz je pretazenej, tak mozna to bude v tom :sweat_smile:
21. zář 2011 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majatob no to bych řekla, že bys měla toho nejstaršího dávat spát asi dříve, přece jen, když nespí po o, tak je 21:30 hoooodně pozdě, náš má 4 roky, po o už nespí od těch 3 let, ale většinou chodil spávat v 19 h, te´d teda ve 20:00, ale unavenej večer bývá už hrozně. Když bude ten nejstarší už spát, tak pak ti mladší usnou možná i líp. A to spí všichni v jedné místnosti?
21. zář 2011 ve 22:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna jenze on driv nepujde, to by museli vsichni a zase by vyvadeli mali, protoze jeste nejsou unaveni :sweat_smile: asi neresitelny problem :grinning: jj, spi vsichni v jedne, mame docela maly byt :slight_smile:
21. zář 2011 ve 22:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
potrebujejm poradiť:
knihu som nečitala, planujem ju objednať., Chcem sa spýtať do akeho veku dieťaťa sa da podľa nej pracovať - prevychovávať. Väčšinou tu máte malinke detičky
22. zář 2011 v 10:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majina.b ahoj, kdyby alespon trochu v tomhle systému fungovali dospělí, to by bylo na světě krásně...
je to jen způsob komunikace, nic víc, nic mín. je to o vzájemných vztazích, o respektu jednoho k druhému a vůbec nezáleží na tom, jestli jde o pratnerství dítě-dospělý nebo dospělý-dospělý. jsou tam poopsané různé komunikační dovednosti :wink: pro období školního věku, puberty....
Takže DO jakého věku? Napořád, v ideálním případě. :wink:
22. zář 2011 v 11:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@majatob vůbec netuším, jak můžeš zvládat takovou sestavu :grinning: ...ráda bych ti něco poradila, ale nemám slov :sunglasses:
Obdivuju odvahu, fakt:slight_smile:.
22. zář 2011 v 11:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 diky :grinning: no mame co jsme chteli, tak ted nezbyva nez bojovat :grinning: ale mam stesti na docela klidny deti, tak to jde vetsinou v pohode :dizzy_face: akorat ty vecery me ted trapi, ale snad se to taky casem nejak urovna a do te doby se holt musim obrnit trpelivosti :confused:
22. zář 2011 v 11:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majatob no mě to přijde jako neverending story, prostě pořád kolola...jeden poporoste, přijde to na druhýho, pak na třetího...přejikaždopádně pevný nervy:slight_smile:. a na nic se mě neptej :grinning:
22. zář 2011 v 11:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
22. zář 2011 v 11:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majatob jestli to nejde, aby byl aspoň nejmenší v ložnici a ostatní dva spolu v pokoji, tak je to teda fakt blbý. A co tm, ten večer nebývá doma? Ze by s tím nejstarším zalezli dříve do postele oni spolu?
22. zář 2011 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna tak s trochou snahy by to slo, loznici teda nemame, ale v herne bych mohla rozlozit gauc a dat ho spat tam, ale stejne mi to moc neresi problem, spis bych jeste pak vzbudila malyho prenasenim a bylo by revu o to vic :unamused: M. doma byva, chodime mu naproti na nadrazi, pak prochazkou domu, prijdeme tak kolem ctvrt na devet, pak vecere, koupani, uklid hracek (zadny hrani, fakt jen uklid), no a je te pul desate vetsinou :sweat_smile: teoreticky bysme mohli uklizet jeste nez pujdem ven a pak by jsme to tak o 20 minut zkratili, to me nenapadlo :slight_smile:
22. zář 2011 ve 13:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majina.b - celý život a ne jen s dětmi, funguje to i na partnery a ostatní dospělé okolí - ta filozofie. A na děti se dá od malinka a platí to samé jako i v jiné výchově - s batoletem je těžké pořízení tak či tak, jen mě se zdá a holky tady mají podobnou zkušenost předpokládám, že s respektujícím přístupem je i batolecí vzdor lehčí :wink: Myslím, že právě fajn je pokud si děti na tento přístup zvykají od mala, a myslím, že to krásně funguje i se staršími dětmi, později s puber'táky..protože odpadá komunikace, kde se lidé zra'nují, kde se v konečném důsledku neřeší, co se má udělět, tedy podstata problému, ale to, kdo vyhraje, kdo komu slovně ublížil, kdo se dotkl čí osobnosti...
22. zář 2011 ve 14:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majatob tak to vyzkoušejte s tím uklízením před procházkou, aby šli spát dříve. Ložnici nemáte? Všichni spíte v jednom pokoji? Nějak jsem to nepochopila, mají děti postýlky nebo některé už velké postele? ... malýho určitě nikam nepřesouvej, nevím, jestli ještě v noci kojíš, ale určitě je praktické mít nejmenšího v noci u sebe. Spíš bych z té herny udělala dětský pokoj a přesunula tam ty dva starší, nebo aspoň toho nejstaršího.
A teda máš můj obdiv, tři děti takto brzo po sobě, já nestíhám s těma dvěma a třetí malé mimčo k tomu si už neumím představit, navíc v malém bytě.
23. zář 2011 v 09:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna no, my mame 3+1 - maly detsky pokoj, kde spi, tam jsou dve maly postylky pro Stepana a Bibcu, jedna vetsi pro Tobika a jedna velka pro me, kdyz je potreba abych spala s nema + skrine na detsky obleceni. Pak mame hernu, tam maji vytvarnej koutek, "telocvicnu", prostor na hrani a je tam taky malej rozkladaci gauc pro navstevy. No a posledni pokoj je obyvak a tam spime s muzem my na rozkladacim gaucu, takze funguje zaroven i jako nase loznice :grinning: Dnes jsem nejstarsiho budila, protoze jsme jeli k tchanum, tak ted uz je v posteli a v pohode, ale jsme tu sami dva, tak mozna je to i tim... :sweat_smile: no uvidime, zkusim mu to spani lehce posunout a treba to pujde lip :dizzy_face: jo a v noci nekojim, S. je od malinka na UM a pokud mu nerostou zuby tak spi krasne :slight_smile:
23. zář 2011 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna a diky za rady, moc mi pomohlo uz jen napsat to takhle a srovnat si to trochu v hlave :slight_smile:
23. zář 2011 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majatob aha, takže jste obětovali ložnici, aby děti měly hernu, už chápu :slight_smile: tak snad bude fungovat to oddělené uspávání, když jsem se ptala i v jiných diskuzích, jak řešit to naše uspávání tehdy, tak mi všechny maminky více dětí radily ať uspávám odděleně, ale jak už jsem psala, u nás se to moc neosvědčilo, ale zkusili jsme. A miminko, co spí v noci závidím :slight_smile: v dobrém samozřejmě, starší zvládl spát celou noc až v 9.měsících a mladšího jsem kojila dlouho a spal celou noc až v 18 m. A to vydžel jen 3 měsíce, dokud jsme ho nepřestěhovali do pokojíku a o dté doby se několikrát v noci zase budí :frowning2:
24. zář 2011 v 07:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek