• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@horajda Toník je schopen přijít na hřišti i ke staršímu dítěti a objímat se tak dlouho, až spadnou oba na zem. :grinning: Ale já už se tomu skoro směju, páč jinak by mě dávno klepla pepka.
Ba ne, tekly mi nervy, nenechal si taky říct. Prostě z toho ale nějak vyrostl - začali jsme chodit ven s kolem, z toho on nesleze, takže odpadlo objímání. :wink:
30. zář 2011 v 17:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@horajda ahoj, spravanie tvojej dcerky by som asi neprirovnavala k agresivite. Tazko usudit, ze preco to tak robi, to silne objimanie..robi to aj mladsiemu synovi? kamoskina dcerka z porodnice tiez vzdycky strasne rada stiska moju malu, ked sa vidime.. ze az spadnu na zem. Ale moja sa zas vie branit, ked jej je nieco neprijemne..takze pohoda. Ona ma proste strasne rada silno objima druhych ludi, ze az akokeby do udusenia. Nerobi to z nejakej agresivity, provokacie, uputania pozornosti, proste ma rada take spontanne objatia. Ale kamoske to je tiez niekedy trapne, ze co na to maminy od druhych deti.
Ake upozornenia jej davas? ze ci napr. potom dodrzis to co sa stane, ked to bude znova opakovat.
Ako myslim, ze to fakt nerobi. aby niekomu ublizila, ale chapem tvoje pocity a stresy voci ostatnym maminam, ja si so svojou dcerou zazivam daleko horsie situacie, takze fakt ta chapem. :pensive:
mozno sa to vyriesi ako pise fim, ze proste z toho vyrastie, objavi inu vasen :wink:
4. říj 2011 v 16:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
inak ja som uz celkom na dne z konfliktov mojej malej. Uz sme prestali aj chodit do materskeho centra, naposledy to bola cista katastrofa, nonstop utoky, tak som ju chcela zobrat prec, od zurivosti sa mi tam potom pozvracala, trieskala hlavou do vsetkeho naokolo. A uprimne, uz nemam ani na tie pohlady ostatnych maminiek a ich poznamky, aj ked dobre mienene.
Normalne uz zvazujem navstevu nejakeho dets. psychologa, i ked teda neviem, co ocakavat, lebo mala nerozprava tak, aby z nej nieco psycholog vypacil. Lebo trapi ma aj ten problem s dcerkinym sebaposkodzovanim .. neutoci len na deti, dospelych, ALE aj na seba.. co tiez nie je zalezitost par dni, ale dlhodoba. Chytne sa za hlavu, akokeby jej tam nieco tlacilo, zacne trhat vlasy az to skonci trieskanim hlavy napr. do stolicky. Robia to aj vase deti?lebo co som zistovala, tak v mojom okoli ziadne, ze ci to je normalne :pensive:
Fakt nechapem, niekedy vsetko v pohode, je v super nalade a zrazu behom stotiny sekundy dostane zachvat hnevu, len preto, ze si nas niekto dovolil predbehnut po chodniku.
4. říj 2011 v 16:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
akoze chapem, je v obdobi vzdoru. ok. Uplne prirodzene, vysvetlovanim podla RABR uz davno pochopila, ze pred cestou zastavime kvoli autam. Do kaluzi skaceme iba v gumakoch ... a ano, s vodou sa mozeme hrat aj bez gumakov, len si treba davat pozor, aby do tej kaluze nespadla. V obchode si neberie sladkosti, nerobi sceny, nesedi v kociku, chodi si volne a vobec toho nezneuziva.. atd.. V tom zas vidim, ako je o mnoho zralejsia ako ine deti.. a som strasne rada, ze sa to naucila uplne v pohode, bez natlakov.. a potom pridu take preblesky v jej hlavicke, ze nechapem. Ze proste vsetko chape, ciny a jejich nasledky. Len to ze nasilie nikam nevedie, to jedine jej stale nedochadza
4. říj 2011 v 16:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
a este k tomu materskemu centru. Vidim a hlavne citim rozdiely pri rieseni situacie, ked zacne dieta nervacit. Vsimla som si, ze druhe maminky, ked vidia, ze dieta chyta amok, tak hned vytasia cumlik, flasu s dzusikom, sunarom, pripadne prso .. a tym ten problem riesia, proste dieta znehybnia a niecim mu "zalepia" pusu. Dieta chvilu protestuje, ale nakoniec podvoli, ved dzusik, mliecko atd je mnam mnam. Ja to teda dost nechapem, a mozno sa zas ja zdam druhym maminam ako kruta, ked dcerku beriem prec a radsej jej nedam nic na skludnenie..
4. říj 2011 v 17:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prom nevím, jestli ti to konkrétně nějak pomůže, ale náš malý dřív když se rozčiloval nebo když se vztekal, tak měl taky tendence mlátit hlavou klidně do zdi nebo skleněného stolu. to jsme vyřešili tak, že jakmile se k tomu schylovalo, rychle jsem ho přenesla ke gauči nebo posteli a ať si mlátí tam :sweat_smile: případně totéž se vztekáním a mlácením rukama kolem sebe, do hraček - zase jsem ho navedla na gauč. teď když jenom vidím, že má nějakou tenzi, tak mu říkám, ať se jde vybít do gauče, nechám ho do něho bušit a ještě ho povzbuzuju :sweat_smile: jednak se vybije a jednak se ohromně rychle uklidné. samozřejmě to asi není řešení někde v MC, ledaže bys s sebou nosila polštářek :slight_smile:
4. říj 2011 ve 21:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pred par dnami som zacala citat RABR a mam pocit, ze som uz nieco vo vychove zmeskala. :grinning: ... Starsi syn ma 2 roky, mladsi 3 mesiace. Odkedy ste sa vy zacali riadit radami v knizke? Ja vidim problem v tom, ze hoci ja budem dodrziavat urcite "spravne" postupy, ale moji a manzelovi rodicia budu mat ine a potom bude syn zmateny... A manzela tiez nedonutim citat knizky o vychove... A zase nemozem vsetky vyjadrenia mojho manzela a starych rodicov smerom k synovi komentovat, ze takto sa to nema hovorit, ale inak a bla.bla. Ake mate vy skusenosti? vdaka
4. říj 2011 ve 22:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prom ahoj. petr takhle podobně jeden čas prostě dával najevo svoji frustraci, nevěděl, co sám se sebou. jediné, co pomáhalo, bylo ho vzít na ruku, mluvit na něj, uklidnit ho. před každou "nebezpečnou" situací si ho vzít k sobě, sednout si k němu, vzít ho do náručí, a on se uklidnil a reagoval alespon přiměřeně. bylo to kolem druhého roku, přešlo to, ale nebylo to v takové míře, jak popisuješ. oni jsou zmatení, je toho na ně moc, asi. přeji, at ot brzo přejde, a psycholog není jen o spolupráci dítěte, ale i tovjí výpovědi, o popisu situací, třeba by to pomohlo, každopádně by tě to uklidnilo i v tom směru, že s tím něco děláte, že se snažíte to řešit. tvůj klid se projeví i na klidu malé.

@didi35 tohle je hodně častá otázka i problém. je to tak, že jediné, jak okolí přesvědčit, že tvoje cesta je správná, je ukázat jim, jak to funguje. názorně, sse slovním komentářem. nevnucovat, ale ukázat. když nastane nějaká krizovka u tchyně, počkám si, až nastane podobná, vyřeším to s petrem po svém, nedojde k žádnému vzteku, hysterii a pak to tchyni popíšu - proč a jak jsem co udělala. je jasný, že ne všude se bude s dítětem jedna podle rabr, ale to, co mu dáváte doma,je stěžejní, dítě si to zafixuje, bude postupně i samo tak reagovat. jde to.
A kdy? co nejdříve. I když s ezdá, že dítě nemůže ještě všemu rozumět, není třeba ho podcenovat. Naučíš se tím způsobem jednat ty a později to bude už automatické.
At vám to klape:slight_smile:
4. říj 2011 ve 22:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@didi35 - ahoj, já jsem narazila na rabr cca v roce a půl. A řešila jsem něco podobného, že potom bude dítě zmatené, když k němu budou lidi přistupovat různě. Myslím, že se ukazuje, že děti s tím nemají velký problém. Ale ten problém mám já, protože najednou vidím to všechno kolem a není to jednoduché se s tím vypořádat...Ale zase se mi často stává, že dost lidí jakoby instinktivně vycítí, jak k dětem přistupuješ a pak kopírují tvoje chování, respektive neroztáčí takovou tu klasiku - jsi hodný, zlobíš, jíš?
5. říj 2011 v 11:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@prom - já s tím souhlasím, taky jsem nenabízela pití neob jiné odvedení pozornosti, když se malý vztekal a nechala ho prožít onu emoci. Myslím, že od určitého věku to dětem jen ubližuje - učí je to model - máš problém, dej si něco, rozptyl se a nevěnuj pozornost tomu, co cítíš...Já se osobně spíše setkala s přístupem - jestli okamžitě budeš potichu, dostaneš tohle...nebo ještě dostaneš, a´t máš proč brečet. Už ticho, nevztekej se, tohle nemůžeš...Brrr.
5. říj 2011 v 11:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 ahoj šišky s mákem mě pobavily :grinning: Koukala jsem, že zmizely zmínky v menu, děje se něco s koněm? A jak se máte? Já v pondělí nastupuji do práce, o víkendu slavíme tři roky, máme garáž pro auta od woodyho, naštěstí se mi podařilo všechny babi a dědu přesvědčit - že jeden dárek stačí. Uf, se mi ulevilo, že se nebude konat nějaké mega monstrozní auto od našich východních přistěhovalců.
5. říj 2011 v 11:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ahoj, nezmizely, koník se snaží býti světový a nejmenuje se to Zmínky, ale Notifikace:slight_smile:. Asi to bylo moc uživatelsky příjemné, tak to dali anglicky:frowning2:.
Moc moc gratuluju k narozkám! Kde jsou ty batolata?? letí to. Taky jsem pro střídmé oslavy, a na garáže mrknu, budou Vánoce:slight_smile:.
Pracuju, už pět týdnů, a pořád jsem si nezvykla. Chybí mi to. petr je ve školce spokojený, je tam od devíti do cca 15-15.30, má spoustu zážitků. Ale co mě trápí jsou rána před třídou, pořád to nedává. Vstávání, cesta,šatna, pusa, smích...opravdu na něm nevidím sebemenší nepohodu. Doma pak je taky úplně vysmátý, jí, spí, nic neřeší, dokonce ted ani neřešíme nějaké vztekání nebo negativismus.
Ale přijde před třídu, strašně se rozbrečí, chytne se mě, že chce do práce:slight_smile:. Vezmu ho, vysvětlím, dá další pusu, a jde. Pak už všechno ok.
Mrzí mě to, je to pět minut denně, ale se železnou pravidelností a já nevím, co s tím. Zacyklení :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: . Zkusila jsem s ním chodit později, když jsou děti na svačině, aby nešel do třídy, ale do jídelny, aby bylo něco jinak, ale dtto.
s.o.s.
A míša dobrý? už spinká v autíčkovým pyžamu? :slight_smile:
5. říj 2011 ve 12:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - zrovna jsem na to přišla :wink: Děkuji za gratulaci. Koupili jsme třípatrovou garáž woody, dají se na to napojit koleje z tesca, co máme doma...
Na mě ten splín, že končí rd dopadl tento týden. Malý už pár dní spí ve školce, a já zjiš'tuji, že jsme spolu krátce, krátce na to si s ním pořádně pohrát a užít si to...Snažím se být optimista, a říkám si, že ten kolektiv potřebuje, že to je fajn a zatím taky nemám od něj nějaké negativní ohlasy (až na to, že byl smutný beze mě, a že polštářek je chlupatý a že už budume spinkat doma a ne ve školce...), už si i přestal ráno chtít hrát, tak nějak to samo vyplynulo a chystáme se. U nás to ranní plakání ustalo. Plakal sice tohle pondělí a dost, odešla jsem a on brečel učitelkce v náručí, měla jsem sto chutí se vrátit...Další den už dobrý, ale mračil se na učitelku. Po pravdě jsem dost zvědavá, co dneska, protože prý poplakával tyhle dva dny k polednímu, že mu je smutno...Ale jak pro něj příjdu, nemá vůbec chuť odejít a chce tam být se mnou, je veselý a doma taky ok. Jen mi pořád říká - mám tebe rád maminko. Jsem s tebou rád...a tak nějak už vymizelo - byl smutný bez tebe... Už jsme měli i slavnosti ve školce, s vystoupením dětí a příští týden máme setkání rodičů ve školce...Jinak pořádně ani nevím, jestli tam jí nebo nejí a co tam dělají...
Já myslím, že hlavně že je Pé'ta spokojený přes den ve školce, že zatím asi nedokáže jinak zvládnout to rozloučení. Myslím, že jestli pak je ve školce úplně v klidu a užívá si to, tak je to dobré. Já mám u nás trošku obavu z toho poledního poplakávání, nějak z něj cítím tento týden, že by mohlo z něj vyletět,že už tam nechce...Nebo si do něj promítám sebe a práci? Přitom se i celkem do práce těším, jen je to změna a já jsem konzerva, tak mi to bude nějakou dobu trvat, než si zvyknu...Já budu dělat na 6hodin, trošku se bojím, jak to budeme ráno stíhat. Zatím na něj netlačím, jen koriguji, ale není to s hodinkama na ruce...
5. říj 2011 ve 13:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik jj, je to ted strašně hektické, já vím, že je to tak běžné, ale neumím zatím na 100% přepnout do režimu ráno honem, auto, práce, auto,večeře, domácnost, postel, ráno honem....tak zvykneme si, uvidíš:slight_smile:..
Jiak na petrovi se školka určitě podepsala - mnohem víc nám dává najevo "mám tě moc lád", neustále navečer kácí tátu na postel, budeme se mazlit jo? jenom chvilinku:slight_smile:., pořád se ptá, co j to dovolená, jak se střídají dny, kdy se do školky jde a kdy jsme doma, ale všechno tak nějak rozumě, se zájmem, bez nějakých negativních reakcí. Je na mě upnutější, už oběma babičkám dal jasně najevo, že mámy má málo a nepůjde s nima ven, že radši bude doma si se mnou hrát. nestačí mu jen moje přítomnost, seber polštář, dá mi ho na zem a chce, abych se koukala, jak si hraje. Takže je to pro ně velká změna, at už je to vidět nebo ne.
Přeji klidný nástup do práce, ono se to za dva tři měsíce upraví, určitě.
5. říj 2011 ve 13:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39
@blandik
Vdaka. Pokusim sa byt dosledna v dodrziavani urcitych postupov, ale niekedy mam pocit, ze ma syn premoze a potom zvysujem na neho hlas, aj ked viem, ze to nikam nevedie.. parkrat som mu aj capla na zadok a potom som vedla v izbe plakala aj ja... Zacina sa u neho obdobie vzdoru + k tomu obrovska ziarlivost na mladsieho. Dokonca ked ma videl kojit babo, tak sa znova dozadoval aj on. Najhorsie je uspavanie, lebo chce byt na rukach... :slight_smile: No, je to narocne, takyto maly casovy odstup medzi detmi...
5. říj 2011 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik
Co si tymto mala na mysli? "najednou vidím to všechno kolem a není to jednoduché se s tím vypořádat"
Myslis to vo vztahu k svojmu synovi od inych ludi alebo vychovu, ktoru na detoch uplatnuju ine matky?
5. říj 2011 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, aj my sme oslavovali minuly vikend tri roky a tiez som povedala kde je moje male babo, je to neuveritelne ako to utieklo a uz uplne chapem vsetky maminy ktore mi radili uzivaj matersku ako sa da, lebo ani sa nenazdas a je prec. U nas je zvlastne obdobie lebo sice som sa na cas vratila do prace ale musela som skoncit takze teraz riesim niaku novu a som chvilu doma, maly to okamzite vycitil a je na mna viac naviazany, chodi na tri dni do tyzdna ku opatrovatelke a nikdy predtym neplakal a teraz obcas ano, musi ho vozit manzel, ja nie. Do skolky zatial nechodi, dohodli sme sa ze pojde az na jar, stale nerozprava, uz som bola aj u logopedicky- Sice bola velmi mila, super s malym komunikovala ale moc som sa nedozvedela len ze zrejme je tam oneskoreny vyvin reci a ze urcite sa casom rozhovori. Rozobrala mi ho skor po psychickej stranke aky je, ale to vidim aj sama tak som taka zmatena.

A chcem sa s vami poradit, maly teraz zacina mat obdobie ze ked nieco nemoze mat ale sa mu nedari velmi sa nahneva, zacal sa zahanat rukou po mne alebo muzovi, dnes muzovi dokocna plesol po lici, alebo zacne mavat rukami sam okolo seba aj tvare, uplne vidim ako nevie zvladnut emocie. Je dost emotivny a ked nanho v klude hovorim vidim ze moc nevnima, akoto riesit ? mam ho chvilu nechat, pockat alebo skusat ukludnit ?
5. říj 2011 ve 22:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
mn
@didi35 - myslela jsem přístup lidí k dětem obecně. Když někdy vidím s jakou agresivitou až záští někteří přistupují ke svým dětem, jakoby je děti obtěžovaly, byly k ničemu...a samozřejmě pak obligátní přístup - vykakej se, dostaneš lentilku. Tohle nemůžeš dělat, tohle je ošklivé a děti tě pak nebudou mít rády - prostě najednou člověk vidí kolem sebe všechna ta nedorozumění, komunikační bariéry mezi tím, co chtějí rodiče a co jejich děti. A metody k vynucení poslušnosti - a't už rádoby láskyplné nebo mocenské...Ten klasický přístup - musím dítě upozor'novat na chyby a trvat na správném řešení určité situace, úkonu, aby dítě bylo vychováno. A pokud to neudělá dobře, správně podle mě, pokárám ho, opravím ho. ztrapním,jen aby si to dobře zapamatovalo. Já mám zkušenost, že dětí moc dobře ví jen na základě infa, obecného neutrálního, co a jak mají dělat, jak se mají chovat a že právě to nucení následné tím káráním, vypichováním chyb, ztrapnění právě ničí pouto mezi rodičem a dítětem. Děti ne vždy udělají to, co si myslíme, že je správné, ale je docela zajímavé nechat dítě udělat věci po svém a mě se stává, že pak většinou jen zírám na to, co malý navrhne nebo jakou logiku zapojí při řešení...
5. říj 2011 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@zelmirka1 v knihách radí najít mu nějakou činnost, aby nějak vyventiloval ten vztek - říct mu třeba, vidím, že se moc zlobíš, ale do lidí při tom neboucháme, můžeš si bouchat do polštáře... nebo nakresli, jak moc se zlobíš, roztrhej papír, zmuchlej ho, skákej, zakřič atd.
6. říj 2011 v 09:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@prom taky tě uklidním, to mlácení hlavou do země bude asi normální, náš starší to dělal taky při vztekání a odnaučil se to až věkem, jinak nic nepomáhalo, jen dávat pozor, aby si neublížil. Je zajímavé, že mladší to nedělá, ten zase ve vzteku kouše, takže asi každé dítě si ten vztek ventiluje jinak a prostě to přejde až jim ta nervová soustava dozraje...
6. říj 2011 v 09:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zelmirka1 ahoj a taky moc gratuluju k narozkám:slight_smile:.
S tím mluvením - určitě je dobře něco podniknout - logoped, pokud se ti nezdá, najdi jiného..od tří let se dá už pracovat, a navíc může fungovat ten oboustranný klid - vím o problému, řeším ho, dělám co můžu = jsem v pohodě, méně stresu. moc přeji, at se to lepší...jen taková drobnost, která petra moc motivovala, aby "mluvil" - nahrávala jsem jeho slova na mobil a on si to pak pouštěl, pořád dokola chtěl nahrávat, takže mluvit - taková primitivní domácí logopedie. Moc fajn jsou stránky www.logopedonline.cz, je to v češtině, ale to myslím nevadí. Mrkni.
K těm reakcím, když něco nejde - samozřejmě si tím taky petr proběhl, někdy po druhém roce. Většinou jsem se snažila mu být nablízku, když se pachtil :wink: , a nabídla mu pomoc, aby věděl, že když bude chtít, pomůžu mu. Nenechala jsem to dojít až tomu vzteku, mě to nejde, pláč, boty letěly do kouta. Samo se to srovná, ale jen aby nedošlo k tomu, že už předem bude něco dělat s tím, že to zase nepůjde:slight_smile:.
To kouzelné slovo zacyklení :slight_smile: je trochu moje noční můra, u petra to tedy funguje bohužel na 100%, jakmile je něco špatně, je to na dlouho, vezme si to do hlavy a je to špatně, i kdyby už dávno nemuselo, prostě se do toho zamotá ....viz pětiminutovk pláče před třídou ve školce, denně, už bez nějakého důvodu, prostě se zasekl, má to jako svůj rituál. To samé ráno - chodí doprovodit tátu a zavřít za ním dveře. Jdou špatně zavírat - nejde mu to ještě, skoro denně ráno knourání, chtěl jsem zavřít, nešlo to. Ted už se to naučil, a přesto scénka - vymyslí nějaký jiný důvod - nechtěl, aby to bouchlo, chtěl aby to bouchlo, chtěl mít světlo v předsíni, nechtěl mít světlo v předsíni, cokoliv, jen aby mohl vypěnit:slight_smile:. A já z toho občas rostu:slight_smile:. Ale to jsou jen takové střípky, nic zásadního, srovná se to. jen bych rád věděla, jestli je nějaká cesta, jak z toho ven.
6. říj 2011 v 09:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 s tou skolkou - me napadlo - co zkusit, aby se na neco soustredil a tim na tu neprijemnou chvilku vlastne zapomnel, kdyz pak uz je v pohode? napr. ze cestou najdete nejakej hezkej list nebo tak a on to pak pujde ucitelce dat a bude se soustredit na to, ze jde do skolky a jde dal listecek ucitelce a ne na to, ze to je chvile, kdy ty odchazis....?
6. říj 2011 v 11:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eveluska :wink: že by? to mě nenapadlo. možná doma něco vyrobit,jako že pro paní učitelku, donést, aby fakt v tu chvíli měl zaměstnaný mozek:slight_smile:. bezva. určitě to zkusím, nic horšího se nestane,než to nezabere. rád ted lepí, vezme čvrtku, něco naškube, nastříhá, k tomu takové ty obrázkové samolepky...tak si navečer sednem a něco stvoříme.
hodná, fajn nápad.
6. říj 2011 v 11:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 - u nás možná trošku pomoho, že náš chtěl nosit učitelce ukázat nějaké věci - autíčko, vizitku, botu..sám od sebe a tak to pak ukázal a já to odnesla...Ale jsem nějaká smutná tento týden, každý den tam Miška pláče přes den, prý se nezapojuje mezi děti. Když se mu učitelka věnuje, tak dobrý. Když ne a je to po nějaké době (tak doba před obědem ještě venku), tak pláče, že chce mámu...I MIška se mi zdá trošku jiný, už mi neříká, když příjdu, že mu bylo smutno nebo že mě má rád...Něco se mírně změnilo a já jen doufám, že brzy neuslyším - já do školky nechci. Mám nespíše silný PMSyndrom a tak nevím, kdo je původcem těch pocitů...
@zelmirka1 - Gratuluji ke třetím narozeninám....Určitě je fajn, že jsi zašla k logopedovi. Nějak věřím, že děti co nemluví, zase více rozvíjejí jinou část mozku (Einstein dlouho nemluvit a pak začal v souvětích). Tak držím palečky, aby se Miška brzy rozmluvil. Vím, dokáže to potrápit. Mě te'd docela trápí to, že začíná ve mě růst pocit, že Miška má asi potíže trošku navázat kontakt s dětmi ve školce. Cítím, že něco není úplně dobře. Dříve o dětech mluvil, te'd nemluví a vůbec nemluví o školce. Přitom nemám problém ho tam odvést, doma neprotestuje, že nechce jít...je to první týden, kdy tam i spí...tak možná ta změna...
6. říj 2011 v 18:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
vdaka za gratulacie :wink: veru asi skusim este inu logopedicku, aj ked teraz sa mi zda ze uz trochu zacina niake slova pridavat, @blandik ved prave sa mi zda ze je dost sikovny v niektorych cinnostiach ktore ine deti napr. nezvladaju ale ta rec nie a nie naskocit, snazim sa to brat ze kazde dieta je ine ale je fakt teraz ked dovrsil tri roky som uz trochu nervozna. A s tou skolkou sa neboj, ja si myslim ze to celkove chce cas, pre deti je to taka zmena ze si ani neviem predstavit zeby si dieta zvyklo za par dni a bolo vsetko plne v pohode, aj vztahy s inymi detickami sa postupne ucia a niektore sa dokazu skamaratit rychlejsie a niektore nie, aj moj Misko sa zatial s detmi moc nechce hrat, tazke tiez cakam ze to bude dlhsie zvykanie v skolke.
@reruna dobry napad, doma sa to da, horsie je to vonku, ale napadlo ma kupit nieco makke, hracku a budeme ju brat zo sebou nech si s nou hadze alebo do nej bucha a snad to pomoze. Asi je to take obdobie lebo vidim ze sam nevie ako to zvladnut, nechcem ho trestat ved je normalne ze sa nahneva ked nieco nejde alebo chce nieco inak a tym ze nerozprava je to cele tazsie lebo neviem povedat co ho nahnevalo.
6. říj 2011 v 19:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eveluska ahoj, nechci tu zahlcovat diskusi našimi pětiminutovkami :wink:
Obrázek jsme vyrobili, povedenej:slight_smile:. Dáme ho na botník, abychom ho ráno nezapomněli? ne, to je můj obrázek. dělal jsi ho ale pro paní učitelku? jo, ale je můj. Já vím, je tvůj, ale možná by udělal paní učitelce radost. Tak já udělám radost tátovi.
Vzal si boty, šel za tátou sám až do sklepa!!!! a dal mu ten obrázek. Jasně mi dal najevo, kdo je v jeho životě důležitej:slight_smile:.
Takže tak. Ráno opět scénka, s dárkem pro paní učitelku to budem zkoušet, ale jsem rozhodnutá od příštího týdne tomu nechat volný průbeh, nekomentovat, neřešit, nepřemlouvat, já mu ten pláč i ted přiznávám, ale nebudu ho tím vůbec zatěžovat. Snad to přejde časem.
7. říj 2011 v 09:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 to je hezky s tim tatou :dizzy_face: ale chvilku ve skolce tim pekne vypek :grinning: tak sebrat nejakej ten "poklad" cestou, to uz se snad za tatou vracet nebude :slight_smile:
7. říj 2011 v 15:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 to je uplne super ako Peta zareagoval, uplne s nim suhlasim :grinning: :grinning: ja by som to riesila ako pises, nekomentovat, neriesit, nepremlouvat, proste nechat tak a normalne fungovat, casom to urcite prejde. :wink:
7. říj 2011 v 17:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 tiez fandim Petkovi, to uz davnejsie :wink: myslim, ze si na to uz davno kapla, ze kde je problem.. myslim, ze je proste v tomto zacykleny.. neni tam ziadny realny dovod.. to o tych darcekoch/ukazat nejaku vec/ pani ucitelke radili v jednej knihe, ale tam to dane dievcatko malo fakt problem so zblizenim s ucitelkou, prostredim, bola negativisticka. Z tvojho syna ten dojem nemam..tiez by som to nejak nekomentovala ... blabla..ako pisu holky nadomnou.. on sa urcite odcykli sam :wink:
@blandik myslim, ze Misko az teraz zacal prezivat intenzivnejsie tu zmenu .. ze si uvedomuje ze to je definitivne, tie vase spolocne chvilky .. tak ako ty... ze je ine byt v skolke a byt s tebou doma. Mozno ho zaskocil ten iny pristup, hoci sa mu realne nemuselo nic zle stat v skolke, ale proste to tak vnima, lebo je to citlivy chlapcek. Ze napr. len videl ako riesia situacie ine deti, ze to je ine, ako si ho ucila ty. Aj to, ze ty si sa mu asi doma maximalne venovala a tam je predsa len jeden z mnohych. Drzim mu palce
7. říj 2011 v 17:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1
@prom - holky, děkuji. Jsem z toho trošku smutná, protože mám strach, že to může být takový pozdější problém. Učitelky každý den říkají trošku více - dneska, že byl v klidu, ale proto, že ho měla učitelka pořád u sebe, se mu věnovala...a že se snažila ostatní děti "navést", aby vzaly Mišku mezi sebe - holky, a Miška se na ně jen mračil. Malý je celkem v klidu jinak mimo školku, i je schopný se ptát, jestli tam jdeme odpoledne nebo v sobou (zatím to není žádné - hurá víkend, nemusím do školky), ale vůbec o školce nemluví...a zdá se mi trošku utrápený, i já jakoby mám méně trpělivosti, a on taky jakoby začal dělat více věcí i přes to, že mu řeknu, jak to je - trošku se změnil..a mě se špatně setrvává u rabru...krátce - je toho najednou moc na nás oba.
7. říj 2011 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek