• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
inak, sorry, ak vam tu kazim zabehnutu diskusiu :stuck_out_tongue_closed_eyes:
14. lis 2011 v 18:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prsky hej, ja to tak robim, ze ked nechcem otvaram dvere bez nej - ale ten amok, co ona pri tom chyti...

@berenika39 sorry, uz to vidim, ze to tam je... nechcelo mi to otvorit.
14. lis 2011 v 18:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@u2jana v pohodě, nic se neděje. Jinak opus´t myšlenku, že bys tu rušila zaběhnutou diskusi, tady je to pro každého otevřené, to je samozřejmost. Nejsme žádná sekta :grinning:
14. lis 2011 v 19:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 dik, manzel to uz stahuje - manual na nasu nervacku
ozaj, aky je rozdiel medzi hlasenim a rozkazom?
14. lis 2011 v 19:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@u2jana no odpadá to sloveso, které batole provokuje jak červený prapor býka:slight_smile:. když řekneš dělej, hned si obuj boty...reakce je jasná - ani náhodou, na just ne. když řekneš: boty.....dítě musí zapřemýšlet, co to vlastně hlásíš, a ddojde k tomu, že no jo, asi si mám najít boty a co s nima? obout. než to vymyslí, nemá čas na vzdor :wink: nemá se proti čemu postavit - oni reagují na to "dělej, obuj se, nedělej, nesmíš, musíš". to je pro ně výzva, ne to vlastní obouvání:slight_smile:.
trochu to zlehčuji, ale nechci, aby tě to odradilo, je to vpodstatě jednoduchý princip, ale chce to přečíst a popřemýšlet nad tím.
14. lis 2011 v 19:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
to je přesné. cokoli co začíná na "NE" má za následek naprosto opačnou reakci :grinning:

malej má teď úžasný vzdor, fakt se bavím... na všechno okamžitě řekne bezmyšlenkovitě "NE" a pak až teprv začne přemýšlet, na co jsem se ho vlastně ptala :grinning: (chce napít - chceš džusík? NE!!!! - zamyslí se a honem se opravuje JO! je to fakt kouzelné, jak to z něj vyletí naprosto automaticky aniž by nad tím vůbec uvažoval :grinning:)
14. lis 2011 ve 20:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender takhle to vypadalo dneska na tříleté prohlídce. sto otázek, sto odpovědí NE. všechno na otázku, kdy odpověď byla jasné ANO.
vtipné, ale vocamcať pocamcať (odsud potud)
14. lis 2011 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik ja som až teraz čítala príhodu s babičkou. My sme toto dlho riešili s dcérkou, stále odmietanie starkej ale nejako to odoznelo, ale trvalo to teda dosť dlho. Našastie sa dala moja mama usmerniť a samorzejme som jemne usmernila dcerku. Ale u nás to bolo tak, že moja mama ku nám prišla a Livka už mala také odmietanie, vyplazovanie jazyka a od. Tým, že si tu o tom písala a rozobrala si a rozpísala to z každej strany, vlastne si si sama urobila názor. Podľa opisu ako sa babička vnucuje, to vždy vyvoláva negatívnu reakciu u detí u nás to bolo tiež tak, vtedy som povedala mame, aby si ju nevšímala. No a ako som čítala ako u vás babička vnucovala svoje zaujmy, keď nepochodila prišlo vidieranie....každé dieťa, ktoré je vychovávane rešpektujúco ani nemôže niejak inak reagovať ako reagoval Miša. Ale verím, že je to také nahlodanie pohody, ktorú človke musí spracovať.
14. lis 2011 ve 20:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik tak som ešte prečítala ako ste si po telefone porozpravali, neskúšala si na svokrovcov tiež skúsiť RABR prístup? Ako často bývajú s Míšou? Celé je to o tom, že si dovolil Miša povedať babičke NIE.....a babička to nevedela spracovať a začala tlačiť a NIE sa len stupňovalo s úplným odmietaním.
14. lis 2011 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@basika - to je můj cíl - aplikovat rabr na okolí /se snažím hodně se snažím/ ale paradoxně na dospělé se mi to nedaří a nejde :wink: , protože když mě manžel namíchne, že někde něco nechá, co tam nemá být - tak nemůžu přijít a říct Miláčku, ponožky :confounded: - tak občas nevím, co s tím...rabr je rozebraný hodně ve vztahu k dětem, já bych potřebovala jetšě příručku na komunikaci s dospělými, které nemám vychovávat :rolling_eyes: ...Ne, to víš, já jsem byla taky trošku překvapená z reakce Mišky, my právě taky měli to, že odmítal už při zazvonění příbuzné, to přešlo..ale teď omítal až po příchodu...ano, babi se nelíbilo NE...Moje máma taky právě se stáhne, když ji Miška nechce, vždyť je to logické, nemá povinnost si chtít hrát s někým...ale tchýně je taková labilní, a on ji odmítá tak nějak dlouhodobě, není snad příchod k nim, aby na začátku nezaječel na její otázku (jé, to máš ale krásné kalhoty, to máš nové, že???? (staré rok) a Miška má v hlavě jen autíčka, která jsou vedle v pokoji...)...a tak to pokračuje, dokud ji neurazí, neodejde do kuchyně a nechá si svoje otázky...až si nějakou dobu vyhraje, pak ji více vezme a pak si i hrají a (a já musím vypnout příjem, abych nevybuchla...).
A jinak náš tady dlouho odmítal, až tak před třetím rokem to přestal dělat moji mámě, a začal ji preferovat a hrát si s ní, tahat do pokojíčku hned jak k nám příjde...
@u2jana - ještě k tomu odchodu - já jsem to taky tak zkoušela - že já jdu, ty nejdeš...a pak se mi to nelíbilo.../ten postoj, já jdu, je mi jedno, co ty...že to není důraz na spolupráci) a pak jsem vymyslela si, že je to zbytečné to zdůraznit - že já jdu a ty si dělej co ccheš...ale jen mu řeknu, beru ti věci sebou a jdu se obouvat...nic víc. on dojde..(pokud není ve velkém vzdoru...)...a jak se uklidní, tak mu řeknu - jsme dva, musíme se domluvit, abychom mohli fungovat. Já nemůžu odejít bez tebe a ty nemůžeš zatím zůstat sám doma, takže naše dodhody musí fungovat.....(když mi na to řekl, že může..tak jsem mu řekla, že to zkusíme, že na chvilku půjdu za dveře a hned ho uslyším, když zavolá...ani jsem ty dveře nezavřela...a on už, že mám jít zpátky..). Ale základ je, aby jsi to vysvěltení dala až po uklidnění...a když musíš skutečně odejít v danou chvíli, tak vzít vřískající dítě a odnést sebou, po uklidnění, opět dát to vysvětlení...POřád stejný model..ale tento "tvrdý zásah" jako je odnesení by mělo být pomálu...Aspoň takto za mě, já jsem zvolila více tu měkčí variantu komunikace, že raději dávám důraz na spolupráci než na to - ok, nechceš, tak si tu zůstaň...
14. lis 2011 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@u2jana - ta otázka proč - to je normální, taky máme za den tisíckrát proč, proč proč, někdy je vidět,že to dělá jako automat, na všechno a někdy když neodpovím, tak se za chvilku zeptá na něco dalšího...fakt. No oni to potřebují, protože po třetím roce začínají věci zajímat jako celek - zajímají je souvislosti mezi věcma. Kdežto do tří let je zajímají jen věci jako takové, samostatně...Proto se ptají proč a máš skvělou možnost ji vysvětlit souvisloti - byli jsme venku, na rukou jsou bacily a některé můžou způsobit těžké nemoci..proto si myjeme ruce...a když budeš mít pocit, že se ptá na to, co už zná - tak ji otázku vraŤ /ale klidným tonem!) a proč myslíš? Určitě jsi o tom hodně uvažovala, tak proč myslíš, že to tak je...a dítě ti odpoví a rádo...

K tomu uklízení - zkusila bych taky více začít říkat, proč vlastně uklízíme, ne jen že hračky jdou spát, ale proč to děláme...Já někdy přes den občas něco dám na místo sama od sebe se slovy, vadí mi, že je tady kolem hodně hraček na zemi, není místo pro další hraní...Někdy to děláme spolu...Je jasné, že se malá adaptuje na novou situaci a bude nějakou dobu se chovat nestandardně...já bych se pokusila nastavit na to, že její ječení je její věc, ty nejsi někdo, kdo musí okamžitě to ječení zastavit...ale čeká se od tebe, že se budeš chovat tak, jak chceš, aby se chovala tvoje dcera (tedy neječek, nebít, neignorovat...) - dá se i tak zavolat - já tě chápu, že chceš najít lopatku...až přebalím, můžu za tebou dojít...a stejně toto můžeš říkat i mladšímu dítěti - ty už potřebuješ přebalit, ale ještě tady pohledám se sestřičkou lopatku a pak se do toho přebalovaní dáme ...a by měla pocit, že jsou stejná pravidla pro obě děti..

pokud se nechce obejmout (náš taky nechce od určité doby), tak ho nechám..ve třech letech už je na obětí podle mě stará, že už se tam budí větší samostatnost a to obětí může dusit (stejně jako odvádění pozornosti je taky už dávno nevhodné, protože to dítě může urážet ).
Jestli se chceš vydat touhle cestou, určitě ta knížka pomůže, nedá se to obsáhnout tady v této diskuzi. Přeji hodně sil.
14. lis 2011 ve 21:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ja na manzela aj zacnem, ze zlatko, ponozky, ale on kuka jak puk a ponozky tam necha :rolling_eyes: a ked takychto viet poviem 20, tak mi povie, nech si tu svoju pragmatiku niekam strcim, ze mu mam povedat, ze si ma tie ponozky odlozit, riad umyt, utriet a odlozit a umyt sporak (nestaci povedat, ze daj do poriadku kuchynu, lebo to by len ciastocne umyl riad)..ze proste mam byt exaktna .. no na porazenie.. niekedy mam dojem, ze mam 3 deti :grinning:
14. lis 2011 ve 23:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@blandik ja tiez neodchadzam len tak, dlho pred odchodom vie, co sa bude diat, potom sa obliekame, oblecieme maleho, obuvame sa a ked sa ona zrazu zatne, tak jej proste poviem, ze sme poobliekani, je nam horuco a ideme, ze ked chce ostat doma, moze, ale my s Dadom sa drzime planu a s tym odchadzam...len co otvorim dvere, je samozrejme rozhodnuta ist s nami..ono je to len take na oko, lebo este ju trochu trzi to automaticke NIE na vsetko (chces jogurt? NIE .. odkladam ho, zaznie maminka dam si jogurtik :grinning: )

@u2jana lenze ja neodchadzam, ked je v afekte a po nejakom kriku, odchadzam, ked je uz cas odchodu a viem, ze ona vie, ze je cas :wink: hlavne to musi byt v klude ... keby revala, necham ju vykricat sa a ked sa ukludni, v kratkosti jej vysvetlim, ze sa s malym potime ako slony v kufri a tak musime ist podla planu von.. ze ked nechce, nemusi ist s nami, ale ze by som bola radsej, keby sa rozhodla ist s nami alebo nieco take... a snazim sa vychystavat nas na nejake dohodnute stretnutia (k lekarovi a spol) dostatocne nacas (co je u mna doost velky zazrak), aby som nemusela niest revajuce dieta
14. lis 2011 ve 23:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik No tak to nie je určite chyba na strene Mišky, to je prístup od babičky, ale však ty to vieš. Čo sa tyka RABR na dospelých a hlavne na partnerov. Čo som čítala rône psychologické knižky ohľadne parnernských vzťahov muž a žena, myslenie muža a ženy. TAk tam práveže bolo písané, že mužov priam rozčuluje nepriame naznačovanie čo majú urobiť. Mužom treba povedať priamo ich požiadať čo chceš aby urobili. Lebo chlapy neradi myslia navyše, a pri naznačovaní to oni musia. Takže ja som sa tak naučila, žiadne okolky, poviem. "Prosim ťa, vynes ten kôš" ale pri dcerke by som povedala "Kôš je plný" aby som u nej rozvíjala rozmýšľanie....
15. lis 2011 v 07:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik @prsky kdysi jsem četla knížku Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše - možná znáte, a tam je vysvětlení toho, proč muži nechápou, když se řekne jen - Miláčku, ponožky, nebo Mohl bys vynést odpadky? podle té knížky se na muže musí konkrétně a přesně vyjádřit co chci - prý tomu naznačování nepochopí, na otázku - mohl bys? odpoví - ano mohl,ale už neřeknou, kdy to udělají atd. možná kdyby byli od malička zvyklí na rabr, tak by jim ty náznaky stačily... ale tam doporučují mluvit na muže a partnery spíše konkrétně, ve smyslu rabrovského - je potřeba vynést odpadky, chtěla bych, abys je vzal, až půjdeš do práce - no a potom při odchodu, když zapomene, což je jasné, že zapomene, tak pak už asi stačí jen to - miláčku, ty odpadky! Takže ono se dá uplatňovat ten rabr i na dospělé, ale musí se u toho asi přemýšlet ještě více, v rabru je jinak strašně moc příkladů jednání s dospělými - kolegy, partnerem, nadřízenými atd.
15. lis 2011 v 09:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@basika ale co dělat pokud doma mám dítě - budoucího muže a hned 2X? možná je i rozdíl vychovávat rabrovsky kluka a holku - taky zajímavé téma....klukovi třeba to naznačování nikdy nedojde, jestli to mají v sobě, tak to tak musí být už odmalička? tak možná by to chtělo více používat věty - je potřeba, kdy to uděláme, uděláme to spolu nebo ty sám, dávat více výběr a vyjadřovat svoje konkrétní očekávání a teprve potom, co jsme dítěti řekli, je potřeba uklidit pokojíček, je potřeba to udělat, než půjde večerníček, to bude, než já umyju nádobí, čekám, že do té doby tady uklidíš - a když se nic neděje, tak potom asi stačí už jen - Miško, mě už zbývá umýt jen talíř a hrneček... a pak třeba když to nemá, tak mu říct, že večerníček už jde, neuklidil si, takže že nestihne začátek, ale když se do toho teď pustíme spolu, tak že třeba ještě stihne konec... Te´d už jen se nerozčílit a nezačít křičet, ať si honem uklidí, to je večer dost těžké už , zůstat v klidu...
15. lis 2011 v 09:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@reruna svatá pravda.
já se ve vztahu k mm a k dospělému bráškovi taky snažím rabr aplikovat :wink: , lae spíš v tom smyslu, že se k nim chovám prostě slušně. vím, že je to samozřejmost, ale hodně jsem tady na MK četla stížnosti, jak manželky toho svého buzerují, vyhrožují, že jestli neudělá to ta to, tak, křičí po nich, jak kdyby to byli nějaké děti :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: vlastně s nimi zacházejí jak s otroky (kdyby se ten můj nezapojil, to bych ho hnala...a tak). Takže u nás všechno v klídku (tedy snažím se), ale s ohledem na to rozdílné myšlení mužů,přesně - vyslovit konkrétní požadavek. Jasně, stručně, ale konkrétně.
Názorný příklad - starší syn měl celou pubertu až do nedávna nehorázný, ale nehorázný binec ve svém pokoji, nějaké moje rady a hlášky byly úplně mimo mísu. Našel si selčnu, která u nás ted často bývá - a teprve když sám pochopil, proč tam musí mít pořádek (aby se tam oba vešli), bere každý týden vysavač, pere, povlíká postel, smejčí. Takže klasika rabr - věci se nedělají proto, že máma řekla, ale proto, že vím, proč to musí být. A to mu trvalo prosím 21 let:slight_smile:))))
15. lis 2011 v 09:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 tak to abych se obrnila trpělivostí :grinning: 21 let :grinning: mě prostě štve, že když jsem unavená, tak často nedokážu vůbec rabrovsky myslet...
15. lis 2011 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@reruna já taky ne! to je normální, nejsme roboti a navíc - rabr není přece nějaká šablona. kterou když nepoužiješ na 100%, je konec světa. je to jen taková berlička....kliiiiid.
15. lis 2011 v 10:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@reruna no to ma tiez napadlo pri citani, ze co robit, ked mam doma 2 kopie mojho muza - co sa spravania tyka. :grinning: ze ked na neho naznacovanie neplati (a na mna uz vobec nie), tak ci to vobec ma nejaky zmysel :confounded: ja mam tiez radsej, ak mi niekto priamo povie, co odo mna chce. takze ja vela nenaznacujem.

inak tu vo sui nie je zvykom povedat niekomu nieco priamo a co som mala moznost vybadat, tazko sa potom komunikuje. pretoze nikto ti v podstate nepovie, co chce, co si mysli, vsetci len naznacuju a ty si mozes vybrat, ako to vezmes. problem nastava (to teraz skusame na vlastnej kozi a dost drsne) ak si to zle vysvetlis a oni ta neuvedu na pravu mieru - v nasom pripade 10 rokov bolo vsetko ok a zrazu, ked da clovek vypoved, tak uz je vsetko zle a vsetko zle chapal. takze aj z tohoto dovodu mi naznacovanie a cakanie na to, ako sa rozhodne a ake to bude mat dosledky nesedi. :unamused:
15. lis 2011 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prsky - u nás s tím oblíkáním úplně stejně, jen vynechám tu větu - jestli chceš, zůstaň doma...a jdu do předsíně si obouvat boty...to už pak za chvilku jde...Je fakt, že vzdor nebyl od Vánoc (nějaký dramatický), takže to nebylo s řevem ani nepamatuji...A dříve jsem mu po uklidnění říkala - že jsme dva, musíme se dohodnout. Nemůže on zůstat doma a já jít pryč...Aha čtu si dál, tak nějak tak jsem to dělala, po uklidnění, vysvětlení, zopakování holého faktu - dohodli jsme se, jdeme.
K tomu manželovi - mě dělá potíž to, mám pocit, že už jsme to probrali a že je to dohoda (ponožky patří do koše na prádlo) a že od něho jako dospělého očekávám, že bude dohody plnit...a vnitřně mám pocit, že má jít vzorem svým chováním...On tedy nemá až tak pochopit, co myslím ponožkama, nemusím být do detailu přesná /stejně se mě třeba v kuchyni na všechno ptá - kde co je, co se jak vaří, jak má nakrájet brambory...)... :grinning:
@basika - jo já chápu, že potřebují přímočarost...ale zase já s itak nějak předtsavuji, že budeme podle rabru postupovat i při dohodování mezi námi dvěma, jak bude fungovat domácnost...místo toho, aby mi vadilo, že si nedává ponožky na místo, a snášela to dva krát, tři krát a pak vybuchla při tom pohledu...tak raději to s ním probrat v době klidu a mimo danou situaci - že zlato, ty ponožky mi vadí. A on se pokusí je dávat na místo..a pak si bude pamatovat, na čem jsme si dohodli a změní svůj zaběhnutý systém..vědomě..tak jako při dítěti se snažím plnit to, co slíbím, aby viděl dobrý příklad...tak že takto by to mělo fungovat i mezi dospělými...Já vím, banalita s ponožkama, ale dejme tomu - příprava na Vánoce...místo stresu za provozu - dohodnout si předem, v klidu u stolu, jak to spolu nachystáme, jak si to rozdělíme a pak samostatná aktivita...a pak nebudu mít pocit, že to celé stojí na mě (jako asi většina ženských, která chce udělat vánoční pohodu)...A mám nějak problém prosit o něco, když to je něco, co má druhý dělat sám od sebe a dle svého rozumu (jakoby když je to dohoda...třeba se mi příčí prosit o pomoc v kuchyni..malého nikdy neprosím, aby si uklidil hračku, když třeba vysávám...prosím ho jen o to, co je nad rámec jeho "povinností" a co je třeba nějak prospěšné pro mě...Prosím, mužeš mi podat moji skleničku...ale jeho sklenička -Miško, skleničku máš na stole...).

@berenika39 - mě se taky rozvinul smysl pro pořádek až jsem si našla dnešního manžela, která jako první k nám domů "mohl"...a na pořádek jsem začala být tak skutečně až s první domácností a to taky tak nějak postupně..nejvíce až s dítětem :sunglasses:

HOlky jinak mám nějak pocit, že poslední dobou nějak cítím, že nemůžu s malým probírat skutečně zásadní věci týkají se požadvaků na místě v okamžiku, kdy se to děje - př. pokud má vícerovečerů za sebou problém se jít umýt - tak mám pocit, že nemá vůbec cenu to řešit ten večer při té snaze ho dát umýt, raději ho nechat...ale pak v době klidu, kdy už mytí není na programu jeho mysli, ale je tam nalazení na rozhovor..tak to s ním probrat a jen tak zmínit - Miško, poslední tři večery jsme si všimla, že odmítáš se jít umýt...a nechat ho, co k tomu řekne... a pak to dál rozvinout, event. dojít k nějaké dohodě...
Máte to taky tak? Samo, že když se jedná o něco jednorázového, tak říkám, jak se to dělá na místě...ale co se týče nějakého více "zásadního" problému, tak to přejdu, nechám ho i s pochopením si zadek neumýt..a pak se k tomu vrátím později...a celkem to jde..
15. lis 2011 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@blandik ked to tak trapi vasu babicku, a je tomu pristupna, nerozmyslali ste jej dat na vianoce kurz RABR alebo by mozno stacilo aj prvy kurz od Starkovej :wink: ja som tam par babiciek vzdy stretla a je to fakt velmi mile od nich, ze sa zaujimaju. u nas by to urcite nefungovalo, muz povedal, ze by sa urazili. ale to zalezi aky mate vztah a ked jej to je fakt luto, a chcela by to riesit, tak by ju to mohlo aj potesit. nie?
a k tym kreativnym aktivitam je to u nas tiez bieda. mala je teraz chora, tak vymyslam, hladam, inak na FB je kopec paradnych napadov, ale tiez ju to moc nebavi, trva mi pol hodiny, kym jej k tomu vsetko nachystam a potom sa tomu venuje asi 5min., asi je to tym vekom, mozno su este fakt maly. alebo neviem...
u nas teraz ficia dinosauri, tak sme si namalovali na papier na stenu dinosaura, doniesla som casopis, ze vystrihneme a nalepime mu do bruska, co by mohol spapat, tak sme vystrihli asi tri veci a koniec. som myslela, ze bude tym nadcsena, a radcsej sa hra s tymi priserami na boj o prezitie :unamused:
ale zasa prakticky zivot z MT ako varenie a upratovanie ju velmi bavi. tvoj maly je asi konstrukcny typ, tak sa mozte vyhrat s tym legom, ved to je tiez kreativne :wink: aj mate nejake MT pomocky ako hnede schody alebo vezu? to by ho mohlo zaujat.
15. lis 2011 ve 12:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@klementina - to je přesně jako u nás - zajímá se o to tak pár minut, jestli vůbec, pak chce něco jiného (jinak nemá problém udržet koncentraci, ale u toho, co si sám vymyslí)...Někdy mám pocit, že děti, tkeré od mala někdo masíruje tím, co a jak mají dělat (i při hraní), tak pak jsou vděčné za každý nápad a spolupracují...třeba vychováváme klasicky nevzdělatelné jedince v našich školských zařízeních... :sunglasses: Pamatuji si na jedny děti v rodině, hodně se na ně křičelo, pořád odhánělo (no moc smutné) a když tam člověk přišel, tak děti nosily jen hračky, jednu za druhou a podávaly, ale nehrály si, ani s náma ani samy, a nemluvily (to jim tak nějak zůstalo dodnes)...

K babičce, taky by se urazkili - vychovali dvě děti, už jsem to taky slyšela...oni se snaží akceptovat to, co děláme, ale je mezi náma divné napětí a tak se nemluví o tom, co je nebo nás trápí - nás trápí jejich nezájem a potřeba si prosazovat svou, a určitá nezodpovědnost tchýně (když začneme o tom mluvit, že co a jak, tak je ticho...) a oni zase nemluví o tom, co trápí je = že se zhoršily vztahy a nemají vnuka tak často, jak by chtěli...Ty zhoršení vztahy jsou hlavně kvůli tomu, že mi tchýně začala vadit po porodu, hodně na mě tlačila s hlídáním, a když už jsem ji ustoupila a hlídala ve třech týdnech, tak udělala něco nezodpovědného /nechala malého v peřince na stole uprostřed rekonstruované části bytu, a šla k nám do ložnice uklízet...) a pak toho bylo více a poslendí akce byla - našeho ani ne tříletého nechala samotného na autíčku na mince a šla nakupovat..dítě se počůralo, ona řekla, že nadšením...my to zjistlil další den od syna náhodou, ona o tom neví..(rozebírala jsem to tady, tak nechci znova zabírat místo)..Takže já mám problém s důvěrou, ona s tím, že ji nedopřávám vnuka...Vnuk ji dlouhodobě spíše odmítá, nemá rád její tlak - ale zatím je tak malý, že to není v rovině, že nemá rád babičku, ale prostě když tam je, tak její přítomnost nevyhledává...Mám obavu, že nemá kapacitu pochopit, co děláme...Víš ona je ten typ obět - ona nebude chtít něco aktivně měnit, přemýšlet nad tím, ona se lituje a má pesimistické vyhlídky - že to už lepší nebude, no, je třeba doufat, že se to možná jednou změní, ale nevím, nevím (její slova o tom, jeslti ji bude mít její vnuk rád, vubec nechápe, že tlačí na něj). Nechce řešit problém, ona chce tím, že je oběť nás dotlačit ke změně, že vnuka ji dáme bez řečí a na požádání...(tím, že si hrála na obět vychovala své děti, omluvy typu - maminko už se na mě prosím tě nezlob, já už to nikdy, nidky neudělám byly neustálé...Navíc je to pro ni šok, protože ona byla ta, co trávila a tráví moc ráda čas s dětmi, všude, i na dospělé se vykašlala a šla za dětmi, s nima blbla, rozdováděla je...a děti ji vyhledávaly...a najednou její první vnuk ne. To musí být hroné, já ji chápu...Jenže bohužel ona jakoby nechce poslouchat, co ji chci říct - třeba s ní probírám za tohle naše stonání několikrát po telefonu - že malý nejí nic mléčného, aby nekašlal (na to reaguje suchým kašlem, celou noc kašle), že to je stejné jako tříměsiční kašel na jaře a že tedy nejí nic mléčného...několikrát jsme se o tom bavily v telefonu poslední čtyři týdny...ona na to aha, aha, no to je zajímavé...a co mu přinese na návštěvu? Sýrové tyčinky! A diví se, že to nemůže :rolling_eyes: Já na to už nemám sílu, protože kdyby třeba poslouchala, co ji říkám, když má jít k nim domů - ale mám pocit, že mě nevnímá pořádně -že si říká, že to přeci zvládne a tak se pak stává, že mu nabízí doma hovězí, když před třemi měsíci jsem ji s díky odmítla polívku hovězí pro malého, že to jíst nemůže, že na to reaguje ekzémem...Ne. Nevím jak na ní...už mě i napadlo si promluvit s dědou o svých pocitech, aby asistoval doma, když tam malý je...protože já i zkousnu ten její pro mě nesympatický přístup, ok, ale ten pocit ohrožení, že ji něco napadne...jako s tím autíčkem...to mě děsí... a ona má ambice - dejte nám ho na víkend, my s ním pojedem přes půl republiky za známými (to bylo v roce a půl)...
Omlouvám se opět za román, ale tohle mě tak trápí, vždy mám pocit, že už jsem se přes to přenesla, že ok, pak něco zase vymamlasí a mě se to všechno vrátí jako bumerang...ty pocity, strach.
15. lis 2011 ve 13:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna No tak presne túto knihu som mala na mysli, tiež som čítala... a v pochopení myslenia muža som aj u nás vychádzala z tejto knihy na osvedčilo sa mi.
@blandik všimla som si, pokiaľ ty riešiš niečo vo vychove, vždy si sama krásne odpovieš a vlastne už ani nemám čo k tomu dodať, lebo tvoje myslenie je správne. Presne aj o tomto je to myslenie muža a ženy, že ženy potrebujú o veciach rozprávať, keď majú problém, nepotrebujú radu, ale potrebujú o tom rozprávať a pri tom rozprávaní (v našom prípade písaní) nachádzajú vlasnte riešenia. Mne sa to tiež často správa. Ale muž? Ten nepotrebuje rozprávať o tom, ten zalezie do jaskyne a rozmýšľa....
15. lis 2011 v 17:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
trochu odlehčím téma, neva? mě je líto se nepodělit, dám si to asi do statusu:slight_smile:. dlouho jsem se tak nebavila:slight_smile:.

http://michalsmutny.blog.idnes.cz/c/216251/Pricina-vysoke-rozvodosti-v-Cesku-odhalena-Mimibazar.html
15. lis 2011 v 18:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
tak zeny, prvych cca 50stran som precitala zacala aplikovat - nieco funguje, nieco nie.

hlaseni "natalka papuce" - nechapavy pohlad :wink:

ale snazim sa vypustit, dlhe rozpravy o tom, co by malo - aj tak to nepocuva.
a tiez citove vydieranie

a zacala som pouzivat tie oznamovecie vety - vidim, ze... a a uz som dost nahnevana, lebo... sa snazim pouzivat, miesto prikazov - tak uvidime
15. lis 2011 v 18:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
pobavila jsem se taky výborně, ale na druhou stranu..... je to dost pravdivé a aplikovatelné na mnoho mamin, takže i dost smutné :unamused:
15. lis 2011 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender za mě spíš smutné...ale vtipně napsáno (nezapomeňte uvést výrobce KEEP AWAY FROM FIRE) :grinning:

,@u2jana -super, to nemá chybu. moc moc vám fandím :wink: . ty bačkůrky - o tom to je, nejdřív nechápe, a to ji donutí nad tím přemýšlet - můžeš to hlášení doprovodit akcí - podej jí boty do ruky....
15. lis 2011 v 19:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak citam dalej,
vcera dokonca prebehlo upratovanie hraciek bez jacania - som manzelovi povedala, ake vety ma pouzit - vidim, ze je tu neporiadok. :wink:

ale potrebujem poradit, co s tym, ked dcera berie malemu hracky - pripadne sa jeduje, ked nieco chyti do ruky. (najprv sme to riesili tak, ze mu miesto tej hracky, dala inu - lenze maly uz ma trochu svoj rozum a teraz mu pride luto, ked mu nieco vytrhne z ruky :confounded:
Bola by som, rada, keby sa vedeli spolu hrat a mali spolocne hracky (nechce sa mi kupovat lego 2x :angry: )
My sme boli doma traja, a co si pamatam, mali sme kopec veci spolocnych.

Viem, ze pri starsich detoch, sa to da nejak tak, aby sa dohodli, ale co s takymi to malymi?
16. lis 2011 v 11:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik ta obdivujem za tvoju trpezlivost k babicke, mas to fakt tazke, uz len kvoli tomu, ze je jediny vnuk, u nas je jedina vnucka zatial zo strany mojich rodicov, vidim ten rozdiel v ocakavani aj v snahe sa jej venovat. len mam tu vyhodu, ze nasim mozem cokolvek povedat bez toho, ze by sa urazili, co chapem, ze u svokry nie je mozne. fakt neviem, ako ti poradit, snad len to, ze to urcite zvladnete, bude "cas vianocny" tak mozno pride aj vhodny atmosfera na rozhovor bez toho, ze by boli vztahovacny. :confounded: ja to u mojej svokry neriesim vzhladom k tomu, ze ma 5 inych vnucat, z ktorych vychovou je spokojna, tak nasu malu bere ako takeho "exota", s ktorou aj tak nie je v dennodennom kontakte, tak len cez navstevy sa snazi ma naviest na spravnu cestu, ale to sa da strpiet.

inak ma napadlo ako teraz citam toho maleho tyrana, tak prokopova dost casto hovori, ze ako je na skodu pre deti tieto male rodiny, ake to bolo super, ked spolu v jednom dome zili tri generacie, tak vzhladom na tieto problemy, co tu pisete, aj u nas co su, si fakt nemyslim, ze to bolo niekedy super, ked mladym do vychovy aj do vztahov stale niekto kafral. mozno to malo urcitu vyhodu vacseho spolocenstva, ale tie nevyhody by u mna prevazali viac ako o polovicu
16. lis 2011 ve 14:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek