Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?
Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨
Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂
@berenika39 začal to dělat nedávno, klasika - ve školce ho popichovala ta holčička, moc se tomu smála...tak od té doby mu to přijde směšný. A pěkně si Pé´ta dneska zaskákal, tak možná i my doma uděláme zoologickou a budeme všichni chrochtat, bučet a hučet půl dne, naštěstí nebydlíme v paneláku 😀
@blandik má čerstvě 4 roky 🙂 no a opravdu asi mi nezbyde, než se zapřít a ignorovat to, ale on se v okolí vždycky bohužel najde někdo, kdo na to reaguje - babička, mm, učitelka, děti ve školce 😠 zkusím ten rozhovor před spaním, to je vždycky nejpřístupnější k nějakému povídání. A s tou pozorností máš pravdu, někdy stačí jen že jdu převlíct Lukiho nebo zamíchat polívku a hned to začne...
@berenika39 ono je to zaujimave lebo ja tiez vdaka veku si obcas pripadam konzervativna a kym som nemala deti tak som veselo rozpravala aka budem prisna a ze dieta ma bude posluchat a podobne nezmysly. Som vychovana prisne, otec pedagog a veru si dodnes pamatam ako som mu odporovala len preto ze mi stale vnucoval svoju pravdu a svoje zasady. Urobim to obcas aj dnes, sranda ako to v cloveku ostava 😕
Inak na materskej som zacala dost citat preto ze kedze som mala Miska vo vyssom veku mala som prilisnu snahu robit vsetkko dobre 😝 nastastie po roznych knihach som si musela utriedit myslienky a nakoniec mi vyslo ze Rabr sa mi paci a umoznilo mi to uplne iny pohlad na deti a som tomu rada. A tato diskusia ma tiez tesi. 😉
@reruna - já jsem se koukla na diskuzi na jiném chatu, a myslím, že máme doma totálně zlatíčky díky tomu přístupu..co ty maminy tam řeší a jak to řeší...grrr.
Holky musím vám napsat, že jsem zaktivovala odvahu a zavola další den tchýni, jestli je ok..byl z toho hodinový hovor o výchově /uvědomila jsem si, že naposledy jsme se o tom bavili před rokem)...a fakt jsem hleděla, jak absolutně se na to tchýně dívá, že ji Miška nemá rád, ale že to je asi tím, že je se mnou te'dkom doma a že nezbývá než doufám, že se to někdy spraví...ale že asi neee (tak to nevím, jestli nebylo spíše na mě...). No podařilo se mi tchýni uklidnit, že to, co udělal bylo jen proto, že si nechtěl prostě hrát a dokonce ze mě vypadlo, že je tam trošku přílišný tlak na to, jak si má hrát na začátku a on se pak staví na zadní...Řekla jsem ji, že když něco vymylsím, jak si budeme hrát, tak mi to do minuty předělá a děláme něco totálně jiného a že by mohlo pomoci nechat věci plynout na její straně a dát mu prostor...A pak jsme mluvila s tchánem - no jejich obavy jsou asi takové - Miška moc křičí, když se mu něco nelíbí a to by si neměl dovolit ke starším...a pak že co když prostě najednou přestane fungovat, jak ho pak donutíme se chovat správně, že co když někdy je situace a dítě prostě musí poslechnout, jak s ním pak hneme, když na to nebude zvyklý 😉 TAk jsem si říkala, že jestli tohle jsou jediné věci, které jim dělají vrásky a které se jim nelíbí na tom, jak to vedeme, tak jsme dopadli na tříletého docela dobře...Ale ukázalo to, že vůbec nemají šajn o tom, co děláme...Ale i tak se mi ulevilo..
@blandik no já na jiné diskuze radši moc nekoukám, nedávno jsem narazila na diskuzi o zlobivém dítěti ve školce, tak protože to te´d řeším, koukla jsem, ale teda co tam některé mamči psaly, úplně mi bylo z toho hrozně divně a ty výrazy 😠 Fakt jsem ráda, že tady dostanu konstruktivní rady a ne jen - na zadek a zatočit s tím frackem zlobivým a vyloučit ze školky. nejdřív jsem tam chtěla i něco napsat, ale pak jsem nějak v tom neviděla smysl....A super že jste si to s tchýní vyříkaly, i když pochopení tam asi moc není...
@reruna - spíše mě zarazilo to, jak smýšlí a jak by postupovali a jaké mají obavy...byl to pro mě takový vhled do klasické výchovy, jak to asi probíhá a co se tam řeší, jak se to řeší..já už si připadám, že si to ani uceleně ani nedovedu představit. ..ale je to ta klasika - musíte dítě donutit se chovat správně, jinak může přerůst a co pak naděláte - co když se chytne pak party a neposlechne vás, když ho nenaučíte poslouchat už te'd, kdy to ještě jde...
Jinak já už jsem čtyři týdny doma, tak mi hrabe ze sociálního vylouční, malému už taky, tak se občas i mrknu a musím přiznat, že se mi z toho už i zvedá žaludek - z té neinformovanosti a metod....Vrátí mě to na zem a děsí mě, jaká generace tady roste spolu s tou svobodou a možnosti, které dneska jsou...
berte to tak, neroste jen taková generace, my jsme tu taky 😀 dřív RABR prakticky nebyl, byla to jen tak klasika, teď už je sem tam apsoň někdo, kdo nad tím přemýšlí, kdo se na to dívá jinak. těm ostatním to tak nepřijde, protože nic jiného neznají a naopak nám to přijde třikrát tak horší, protože víme, že to jde jinak, lépe, snadněji, s větším efektem a hlavně s obrovskou devizou do budoucna a jejich dospělosti.... musíme věřit, že to takhle budou jednou předávat zase dál.
blandik super, že jsi se k tomu odhodlala, to tě obdivuju. jinak je t přesně jak u nás, vysvětlíš, o co jde - a člověk má pocit, že to jde jedním uchem tam a druhým ven 😒
@fender moudrá slova... 😉 😉
myslim, ze uz aj pred nami bolo par ludi, ze vychovavali deti podobnym stylom, len na to neboli knihy.
podla mna, keby neboli tie knihy, tak, aj ked si myslim, ze to mam v sebe, neviem, ci by som k malej tak pristupovala, ked som zo vsetkych stran pocula,- nenos ju, musi spat v postielke, v satke si pokrivi chrbticu,dieta sa musi pred spankom vykricat, dietatu len prospeje dostat obcas na zadok atd.- ze by som aspon ciastocne tomu tlaku podlahla, kedze clovek fakt nevie, ked ma prve dieta, co je dobre. ale tym, ze sa mi dostali do ruk dobre knihy, tak ma to potvrdilo v tom, ze co citim je dobre a prospesne pre dieta. takze v tom mozem pokracovat a nic nepokazim.
preto aj tak trochu ospravdlnujem mojich rodicov, ktori mali okrem rad svojich babiciek k dispozii len "moje dieta" kde boli rady take ako boli a podla toho postupovali vo viere, ze tak to ma byt a robia to najlepsie pre svoje deti.
ahoj holky, začala jsem vás tu číst, když jsem hledala rady, co s mojí téměř 3letou cácorou, narodil se jí sourozenec a já měla pocit, že se komunikačně míjíme, holky, to snad skoro vypadalo, jako kdyby byla hluchá, nervy pracovaly na plné obrátky, tak jsem začala hledat a našla tuto diskuzi, zakoupila knížku, po novém roce se chystám na seminář...jde mi to teda dost pomalu, ale makám na tom 🙂...najednou, když po ní nechrlím jen příkazy a zákazy, tak to pomalu jde, dokonce se i domluvíme (někdy)...no, tak nebudu se vykecávat...jen jsem chtěla opravdu poděkovat za vaše dobře mířené rady...takže díky 🙂) já zas přijdu pro radu 😎
ahojte baby,
dnes sme sa zas s mojou 3r dcerkou dohadovali ako kofy na trhu 😠
tak asi potrebujem pomoc, kym som mala len ju - tak sa to dalo, rezim som jej maximalne prisposobila, len uzma surodenca a potrebujem aby aspon trochu posluchala....
dajte mi vycuc tejto teorie - citat to nemam kedy.
ako docielim aby si aspon trochu po sebe upratala?
skusam to dobrom - pozlom nic
ona vsetko neguje - ideme von? nieeee
pomozem ti upratat? nieee
uz som skusala aj davat jej na vyber - ked nechcela nosit papucky - a dopadlo to tak, ze nachladla 😠
tak prosim, nake tipy - diky moc
@klementina - určitě, já myslím, že bych malého dost tlačila ke správnému chování, nutila dělat věci, tkeré by dělat nechtěl...myslím, že bych psala podobně jako ty ženské v jiných diskuzích..Mám ráda řád, systém a nejsem pružná a nevěděla bych, jak ho jinak předat a to, co je v rabru, toho bych se bála, že takto to fungovat nemůže, mě by nenapadlo, že by to tak mohlo jít...pamatuji si ten dialog,co tam je na prvních stránkách, jak tam dítě příjde pozdě a jak máma zareaguje...mě to tenkrát přišlo rabrovsky hrozně měkké (i ta tvrdší varianta)...Jsem dost temperamentní a nemám daleko k tomu reagovat prudce..a. určitě bych se bála nenutit dítě uklízet, fungovat...Takže dneska jsem otočila o 180 a jen hledím...
@fender - určitě máš pravdu, že my jsme taky klasicky vychovaní...jen mám takový vnitřní pocit, ani nedokážu pořádně argumentovat proč, že dneska to je trošku jiné (vždy je to jiné s novou generací, jsou nové pomdínky)...naše generace je taková zakřiknutá, nepřebírá moc iniciativu, nemá potřebu dělat správné věci pro ostatní, není proaktivní, ale jen reaktivní, spousta lidí dokáže hlavně nadávat na poměry, ale nejde nic změnit (vždyť je to koneckonců vidět i na politice), zodpovědnost máme jen tak, aby se neřeklo a věci fungovaly...ale oproti generaci našich rodičů jsme již více seběvědomí, nejsme až tak slušní (tedy nemáme až takovou úctu absolutní ke starším), více plýtváme, více konzumujeme, máme vyšší touhy...A naše děti zase mají jiné podmínky, navíc většina rodičů chce, aby jejich dítě bylo asertivní, prosazovalo se, je spousta možností, rozdíly mezi lidmi, reklama tlačí na konzum...zdá se mi, že máme mnohem těžší roli jako rodiče a že klasická výchova už to nezvládá, protože je dorozově založená a dneska je tolik vlivů, že nejde na vše dohlížet, je třeba vést dítě k samostatnosti a že ta potřeba je silnější než dřív...a taky to, aby dítě mělo touhu věci měnit, uvažovalo samostatně a jeho názory byly od mala brány, aby jednou mohl něco změnit (třeba jen na místní půdě)...Kdysi jsem odsuzovala američany, jejich kulturu, ale jak více a více chápu rabr, tak zjišťuji, že oni v té svobodě, ale současně i v tom proaktivním chování jsou mnohem dál..utahovali jsme si ,že je tam extrémní koncentrace právníků, protože se pořád soudí...ale oni uplatňují svá práva, protože se nechcou cítit bezmocní...Japonská kultura je taky zajímavá, to jejich navázání na vlast, slušné chování, disciplinované...dost by mě zajímalo ,jak své děti vychovávají, ale mám pocit, že to je dril a že to je země, ve které bych nechtěla žít, protože jsou sešněrovaní tím, co se sluší a co ne...a za to tvrdé sankce...
@mopom - určitě, já jsem nějak přesvědčená, že změna komunikace platí na všechny děti a jsem moc ráda, že si čtu tvoje řádky...na semináři jsem byla s manželem, knížku by si nepřečetl, nemá čas...ale zajímá ho to a bylo to moc fajn, hlavně i to, že člověk potká dalších 30 podobně smýšlejících lidí...Někdy mám pocit, že děti právě jak mají to uvažování ještě takové jednoduché a přímé, tak o to více reagují a potřebují onu "slušnou" nenutící komunikaci...která paradoxně bývá jen mezi dospělými...tak hodně štěstí a klidně písni 😉
@blandik mě nejvíce oslovil argument v rabru - když vychovám dítě, které mě bude poslouchat na slovo, tak až vyroste, chytne se zase někoho, koho bude poslouchat na slovo, může se tak dostat do vlivu nějaké party, drogy atd. na to jsem si zase vzpomněla při argumentu tvé tchyně - že by měl Míša více poslouchat atd. Jasně já souhlasím, že jsou situace, kdy by dítě mělo poslechnout, protože ještě nedovede předvídat následky a důsledky svého chování, neví, co by se mohlo stát, když si bude např. hrát se sirkama doma, či vběhne do ulice mezi auta, spadne z výšky, převrhne na sebe vařící vodu, vypije chemikálii atd. atd. nemá tu představu, takže je jistě důležité, aby poslechlo, když na něho zařičím na ulici stůj atd. ale často právě děti, které nejsou na příkazy zvyklé, reagují pak v takových situacích lépe, než ty, na které rodič neustále řve nějaké příkazy, takové děti pak často vůbec nevnímají... Je prostě na nás neustále vysvětlovat,jak věci fungují. A máš pravdu v tom, že doba je doneska opravdu složitá, ale to asi byla vždycky, jen je prostě jiná... dříve měli lidi zase jiné starosti, byly války, hlad, dřina na poli, každá doba si vyžaduje asi něco jiného, jen my to máme opravdu těžší v tom, že žijeme každý tak jakoby zvlášť, dříve lidi žili více dohromady ...
@reruna - to mě taky moc oslovilo - s tím, že si najde vždy nějakého panáčka, kterého bude potřebovat poslouchat a pak nějakého, kterému bude chtít velet...a přesně jak píšeš, oni pak mnohem lépe reagují na rozkaz, pokud to není na denním pořádku...se mi nestalo, že by nezastavil na STÚJ, ale taky jsem ho vypustila pár krát v životě z pusy..máme to vlastně takovou účinnou zbraň pro situace ohrožení...ale pro ty, co to neznají, je to hrozně těžko pochopitelné, protože pořád žijou v modelu - dítě je "zlé", koná "špatně", musíme ho donutit jednat správně...mě se fakt zdá, že aspoň naše děda a babi jakoby mají pocit, že ví, jaké dítě má vlastnosti -takové ty klasické dětské - jakože jsou děti lakomé, že chtějí obcházet pravidla, že zlobí, nedodrží dohodu, dělají naschvály, dělají věci za zády...- ale nechápou, že dítě se vyvíjí a to, že neumí se rozdělit jen souvisí s jeho ment. vývojem, samo musím ho k tomu vést, ale ne posmíváním nebo kritkou, ale tím, že mu sama budu nabízet a řeknu mu, že se s ním ráda rozdělím...a tak oni často těm dětem ty věci sami nakukají - že ne aby jsi to snědl a máma nevěděla...
JInak máš pravdu, že dříve ta doba byla tvrdá, ale podlě mě to více připomínalo situaci kmene, kdy bylo hodně práce a děti byly velmi brzy zapojené do fungování domácnosti, ta práce byla uchopitelná - fyzická a děti se to chtěly učit...dneska a hlavně v paneláku je práce akorát v kuchyni a s úklidem, nákupem..a pak na počítači...děti mají jen hraní a to jim dává spoustu času, nemají pocit takové sounáležitosti ve smyslu zajištění fungování rodiny...Uf, jak já bych chtěla na barák...A pak máš recht s tím,že nežijou rodiny pohromadě, nebo nežijou tak pospolitě jako kdysi na vesnici, dneska si lidi zapnou tv a je to, dříve se scházeli...fakt dumám, že až nám doslouží tv, že nebudu spěchat s pořízením nové...zdá se mi neskutečný žrout času a že večer plyne úplně jinak, když ji člověk nezapne...
mám dotaz - jak vám děti reagují na aktivity, které napadnou vás, které s nimi chcete dělat? Myslím, že vás třeba napadne, že by mohly lepit něco konrétního, namalovat něco konkrétního - př. kreslit vločky sněhu, lepit náklad na auto...cokoliv, co vymyslíte vy...náš to buď nechce nebo to je do minuty jinak než jsem měla představu...někdy mě to trápí, protože vidím, kolik různých věcí se dá dělat, ale našeho to nějak nebere, pořád si hlavně hraje s autíčky...poslední dobou hraje prim lego, to malé a tak se vzteká, protože to bohužel dostal trošku brzy...Zrovna jsem koukala na nějaké kreativní stránky s dětma, jak je kreativně rozvíjet.....
@blandik petr moje nápady bere, když není zaujatý něčím jiným, většinou je to lepší ráno, když je čerstvý. A neboj, čeká vás to, petra TEĎ popadlo vybarvování, nonstop, takže můžeš očekávat🙂. Zrovna jsme si dneska nakoupili takové fixy, co malují jako štětec, zanechávají takovou dost silnou stopu a jednoduché omalovánky, vybarvuje fakt úplně super, přesně, bez přetahování, a z výsledku se děsně raduje 😉
@blandik my sme na tom podobne, ked nieco vymyslim niake aktivity ako kreslenie, lepenie tak sa mu moc nechce, chvilu kuka co urobim ja ale moc ho to neberie. Tiez ma svoje hry, lego duplo sa mu paci a sklada pekne, teraz vobec sklada a uklada cokolvek na seba,mame take rozne tvary z tvrdeho molitanu a stavia z toho uzasne zostavy. Tiez si hovorim ze by sa dalo vselico robit ale nasilu sa to urcite neda. Ale tvoj Misko chodi do skolky tam urcite vselico robia, kedze moj zatial nie tak ma obavy aby nebol pozadu.
@u2jana ahoj.
Malá je v období vzdoru, to, co dělá je jen součástí přirozeného vývoje. Já vím, že máš času málo, s dvěma malými dětmi to musí být náročné. Ale ona ta knížka není nic složitého, jen to chce pobrat jako celek - jednotlivé postupy samy o sobě sice jsou fajn, ale je taková polovina cesty. jeslti chceš , stáhnout se to dá na www.ulozto.cz.
V zásadě - neodporuj malé, říkej jí, že víš, že se jí něco nelíbí, dej jí pochopení. Váš vztah by neměl být boj, že ty něco chceš - ona se v rámci vzdoru vždy postaví do opozice.
Uklízení ve třech letech ještě není nic nutného, můžeš jí jen poprosit, aby ti pomohla, abyste ráno našly hračky na stejném místě, nenut jí do toho, můžeš z toho udělat jen hru. když ji budeš nutit, zase bude v opozici - je v období vzdoru.
Bačkůrky můžeš na čas nahradit protiskluzovými teplými ponožkami🙂. Nebo ji nauč poznávat pravou a levou, aby jí obouvání bavilo.
To, že všechno neguje je prostě fakt. Není důvod se tím znepokojovat, stejně to nezměníš, to až věk, samo to přejde. Říkej si, jestli je to, co po ní chceš , je opravdu nutné, přijdeš na to, že polovinu toho dohadování jako na trhu 😉 si můžete odpustit. Nech brouka žít🙂.
At vám to jde lépe a knížku přelouskej, je to fajn cesta, klidná a příjemná. Uvidíš. Držím palce.
To , co po nás chceš, je skoro nemožné - jen nějaký stručný návod🙂. Z výcucu se nedá pochopit to, co jiná výchova způsobem Respektovat a být respektován znamená.
@berenika39 tak vybarvování nás zatím minulo...
@zelmirka1 ve školce toho dělají dost, ale já nikdy nevím, do čeho se míša zapojil a do čeho ne... teď má spíše období, že se jen dívá, když ostatní děti něco tvoří, tak všechny pak mají věci na výstavce, jen on ne... 😠
@reruna
@zelmirka1
@berenika39 - holky díky. Já nemyslela přímo malování - to ho moc baví (kreslí jen auta, a vybarvuje taky už nějakou dobu - nakreslí hezký obrázek, já už ho vidím ve sbírce a šup, celé to zamaluje), ale jde mi o to, že třeba se pokouším udělat nějakou aktivitu - že by třeba lepil tvary na auto nebo že by nějak seřadil nějaký příběh..on to hned převrátí na komunikační hru...Nebo nikdy neměl zájem se mnou v kuchyni a vůbec doma cokoliv dělat...vystačí si se svými nápady...koukám třeba na montessori aktivity na doma, a moc to nejde..asi nemám nějak cit pro to, co zrovna potřebuje dělat...Mám pak pocit, že ho až tak nerozvíjím, a přitom montessori moc obdivuji...Zelmirka - tobě se to doma daří?
@berenika39
diky za odpoved,
snazim sa je vsetko vysvetlovat, ona sa aj tak vzdy pyta "lebo co?"
ja viem, ze ma vzdor - uz to bolo chvilu celkom fajn a teraz je u nas zas vsetko neeee
a este sa jej k tomu miesa ziarlivost na brasku.
ale su proste chvile, kedy chcem aby posluchala - ideme s malym na prechadzku, nemozem ho nechat polhodinu vonku sameho kym sa rozhodne pridat k nam 🙄
papucky ma nove ruzove - sama si ich vybrala, vie si ich sa sama obut - len proste ked ich nenosi 🙄
ja viem, ze to chce vela trpezlivosti a ze ma na vela veci cas - ale obcas by mi bodlo, keby ma posluchala.
Da sa ta knizka poslat, pripadne niekde stiahnut?
@u2jana kuk na ulozto.sk
a to lebo co pouziva asi preto, lebo je na ultimata zvyknuta a zrejme neboli dotiahnute ... tiez mam babo a trojrocnu a ked nechce ist, proste idem, ona si to velice frisko rozmysli... ja proste poviem, ze ideme a ked uz sme poobliekani a ona nechce, tak proste uz nic nehovorim, otvaram dvere, privolavam vytah .. to mas vidiet tie fofry...tak isto s navratom domov 😉
@u2jana vsak jsem psala 😉 , stáhni si jí na www.ulozto.cz. Nevím ani, jestli je slovenský ekvivalent, ale snad ti to půjde číst v češtině.
Když ono to právě není moc o tom, aby dítě "poslouchalo" slepě to, co my chceme, ale aby samo pochopilo, proč to má dělat. než jdete ven, předem jí to řekni. Nech ji dodělat, co dělá. Domluv se s ní na tom, kam půjdete, co ji na tom bude bavit. Popros jí,a by ti pomohla nachystat věci pro brášku. Můžeš jí požádat o pomoc s čímkoliv jiným, aby prostě věděla, proč jde ven a šla ne proto, že ty jsi to řekla,ale proto, že chce. O to jde. když to bude její rozhodnutí, půjde. když ty zavelíš, nepůjde.
@prsky, díky, ani jsem nevěděla, že je ulozto.sk
@u2jana - berenika má recht, nedá se udělat jen výcuc, je to o celkové změně myšlení /tvého/...pokud je rabr moc dlouhý,můžeš i přečíst - Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly...a Jak poslouchat, aby děti mluvily..je to jednodušší...K tomu uklízení - já bych absolutně nečekala u tříleté, že bude sama uklízet...dokud nedokáže udržet koncentraci na tak dlouhou dobu, tak to nemá cenu..a navíc tlakem akorát docílíš, že to nebude chtít dělat...Udělala bych z toho srandu - my máme maňáska a tatru, ta dojede, maňáska mám na ruce, ten s malým mluví a nakládá věci na auto, převeze si to do pokojíčku, dává auta na místo, já ostatní věci, maňásek s ním mluví a děláme to tak od asi roku a půl...nepoužívala jsem slovo uklízet, ale dávat na místo...a místo peskování, jsem většinu na začátku dělala sama, malý byl jen se mnou..dá se i zapojit tak ,že se zeptáš, kam nějaká hračka patří a malá ti pomůže...nebo se ji můžeš zeptat, jestli chce pomoci nebo to zvládne sama (a malý mi kolikrát řenke, že to zvládne sám, ale i tak tam jsem, protože jinak si samo v tom věku - taky má tři, začne hrát...). Takže na začátku jsem udělala většinu sama, teď zvládne tak 30%, ale je u toho, nemá pocit, že uklízení je otravná činnost, ale má vštěpeno, že je to fajn věc si dát věci na místo, aby byly ráno v pořádku, mohl si začít hrát s tím, co chce a nebyly na zemi věci ze včerejška..ten pozitivní vztah k tomu buduješ tak, že při tom uklízení občas prohodíš, že to je supr, dáme věci na místo, abychom je zítra našli na svém místě..a když něco hledáte, tak komentuješ - tak je to správně, věc byla na místě a tak jsme věděli, kam máme pro ni jít...A pak se stane ten zázrak, že dítě přiběhne s hračkou ráno - že nebyla na místě a že měla být....A o tom je rabr, řídíš se tempem dítěte, jeho mentálním vývojem a ne tím, co máš pocit ,že by už mělo zvládnout. autoritářky přístup říká - donutím tě chovat se správně, když to samo nebudeš chtít udělat dobrovolně...a partnerský říká - tato věc má ten a ten důvod a proto se dělá, očekávám, že se zachováš správně......
nejsem si jistá, ale předpokládám, že to asi bude v praze? tak kdybyste měly některá zájem.
@u2jana každopádně, je plno věcí, které se prostě musejí, já to vím, to jsem hodně řešila prostě hlášením, že jdeme, protože...a žádné zbytečné omáčky kolem toho, v klidu, pořád dokola, tvůj požadavek je oprávněný - trvej na něm. Ale neměl by to být boj kdo z koho 😉
@u2jana - ano jsou tam oprávněné požadavky - tedy předem se s ní domluvíš, že půjdete ven - ona souhlasí...tak pak už se o tom nediskutuje, ale když nechce můžeš ji říct - u snídaně jsme se na tom dohodly. Už s tím počítám, takže očekávám, že se jde ven. Můžeš se oblíknout sama nebo se mnou (dát ji nějaký výběr). Pokud nebude chtít i přes to jít, tak ji říct - jsme dohodnuté, že jdeme ven. Beru ti věci sebou a jdeme...Bude se už v chodbě chtít oblíknout...Nedá se ve všem ustupovat podle toho, jestli chce nebo nechce, ale když už to je dohodnoté, dá se na tom trvat. Kultivovaně, ne s křikem. Jen zopakovat dohodu...A když to spustí amok, tak ji dát pochopení - já chápu, že se ti teďkom třeba nechce, máš jinou práci. a až se uklidní (to je důležité) ji říct Víš, já vím, že se ti nechtělo, ale já i bráška jsme už byli oblečení a dohodtli jsme se tak...Jsme tři a musíme se umět dohodnout, abychom mohli spolu fungovat...Věřím, že příště to zvládneme...Ten fígl je v tom, že neřešíš, jestli se malá chová správně nebo ne, jestli má právo ječet nebo ne, jestli má právo mít takový názor nebo ne, nebo ho změnit ...to tě netočí, ale předem se domlouváš, pak trváš na dohodě..pokud se ji to nelíbí a ječí, tak dáš pochopení, empatii..a až se UKLIDNÍ, tak ji vysvětlíš (obecnou neosočující formulací, bez útočného TY) proč to tak je (proč jste šli ven, i když nakonec nechtěla, proč nemohla mít to a ono...-tedy dáš důvod, nemoralizuješ, nevytýkáš, nekřičíš, nenutíš..). Neroztáčí to zbytečné boje o moc, dítě nedělá naschvály, ví, proč se věci dělají - píšeš, že často vysvětluješ...ale často to vysvětlení je v době, kdy se dítě zvteká (je v emocích) a ve tvaru: Nesmíš tohle dělat, protože - je tam negace, zákaz nebo příkaz /jdi a udělej.../ - to je špatně - za prvné - to vysvětlení dáváš v době, kdy je v emocích /není schopna myslet/ a dáváš tam zákaz nebo příkaz ve tvaru 2.osoby jednotného čísla - Ty nesmíš...Ty musíš...Ty jsi taková a maková...a to ještě více rozvíří její vztek...zápor a negaci lze zcela vynechat a jen se říká, co dítě může udělat, jak se takové věci obecně dělají /boty si zouváme před vtupem domů - namísto Zuj si ty boty.../...No více v té knížce, je toho moc a nedá se dělat jen část...
@u2jana - a ještě jenda věc - jak píšeš, že ji něco řekneš, a ona na to "lebo čo?" - jestli dobře chápu, že to znamená - nebo co? Tak to vypadá ,že používáš výhružky - typu - obleč se nebo "něco" -a ona reaguje tím "nebo co" na ten nátlak z tvé strany - je to boj o moc, jakože - co mi uděláš, když neposlechnu...ale to není důvod udělat správnou věc, správná věc se dělá proto, že je správná a ne že máma řekne...
@blandik
ach jo, diky... vzdy je dopredu hovorim, co bude robit, - este sa chvilu pohraj a pojdme von. Aby si vedela cinnost ukoncit - aj tak sa skoro vzdy jeduje.
s tym upratovanim, ja necakam, ze bude mat vsetko super ulozene, ale ona je schopna si povytahovat vsetky hracky na zem, na postel... az sa je v izbe neda prejst. Ona je totiz zberatel - vsetko musi mat dvakrat - dve male macicky, dve lopticky, dva balony... - a vzdy jedno v tom neporiadku cez den strati - tak reve, ze to nema a ja zas nemam vzdy cas a nervy jej to hladat...Upratujeme na vecer, aby sa hrackam dobre spinkalo, ale nie vzdy to zaberie.
Je to fakt tazke, kym bola sama, tak som je venovala max. casu, teraz mi vsetci vravia, ze je rozmazna, a preto neposlucha.
"lebo co" je jej alternativna k "preco".
Je jesen padaju listy - ona nato - lebo co...
umy si ruky, lebo su spinave - lebo co - lebo su tam bacily - lebo co - lebo by si z nich ochorela - lebo co...
ked uz jaci, tak uz nevysvetlujem, aj tak neposlucha, skusam objatie, a ukludnenie ale nie vzdy sa chce objat.
ona vie,co je spravne - ked sa jej potom pytam, len proste je pre nu jednoduchsie urobit to nespravne.
asi si tu knihu musim precitat - len neviem, kedy - drbne ma
Klokan se hlásí - odpoledne s přestávkami tak dvě hodiny čistého času s tátou skákali - udělali jsme v předsíni překážkovou dráhu, skákali na dálku, na jedné noze, z jedné stoličky na druhou, ze země nahoru na stoličku....před chvílí se šel svlékat na koupání. Najednou z dětského pokoje plácání holých nohou, jo, skákal nahatý klokan přes celý byt do koupelny. Tak nevím, číslo na Chocholouška? Nebo @reruna, můžem založit ZOO.
Já bych to chrochtání taky zkusila ignorovat, nebo třeba v rámci léčby šokem ho pochválit, jak to hezky umí....? 😉
Vážně: nevíš, proč to dělá? Kdy začal, co ho na tom baví - reakce okolí ?
doufám, že to tu moc lidí nečte, bo klokani a prasátka jako objekty výchovy podle věhlasné knížky - nevím, kde skončíme🙂))))