• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@berenika39 tak to je super zpráva teda! :slight_smile: docela posun od pondělka :grinning:
7. pro 2011 ve 14:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender akorát mi přibyly šedivé vlasy. mají v tom neskutečný bordel, pardon, když stačím jako laik na to, abych je donutila vzít zpátky to, co udělali. ted už nemůžu nic dělat, jen se modlit, aby to dopadlo pokud možno dobře. ale za úspěch považuju užto, že z toho souzení vynechali Petu, peníze oželím, za chyby se platí. Zatím v tomj sem za sedm set, to by šlooooooooooo
7. pro 2011 ve 14:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
nicméně to předvolání k soudu zatím asi platí?pochybuju, že soudy pracují tak rychle, aby to stihli stopnout :confused:
7. pro 2011 ve 14:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik takze ty jsi byla primo na tom kurzu, jo? Ty se mas, taky bych sla, ale zatim to nejde, jak jen kojim....ale verim, ze to da hodne, vic nez knizka, spis si to clovek osvoji.
7. pro 2011 v 16:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, docitam Vasi diskuzi, ale jsem zatim v pulce. Moc se mi libi a moc me inspiruje. Mam doma 2 leteho klucinu. Knizka RABR se ke mne dostala bohuzel az vjeho roce a pul, takze jsem zrejme napachala trochu skody behem prvniho roku zivota meho Davidka. :( Ted to vse vidim uplne jinak a tak rada bych obratila cas a zacaka od 0, ale nejde. Ted se snazim pracovat hlavne na sobe a dari se mi to. Nas vztah s Davidkem je krasny, je to moje slunicko a nejhodnejsi dite na svete :slight_smile: Trosku nam to obcas kazi manzel, ale je to na delsi povidani.
Precetla jsem hodne literatury na tema RABR a ted se hodne zajimam o Montessori, ktera jde s RABR ruku v ruce.
Chtela bych se zapojit do vasi diskuze.
A hned bych potrebovala poradit - slyset nazor, zkusenosti.
Davidkovi davam hodne prostoru ve vsem co dela, ale tak nejak porad sama v sobe svadim boj s tim jeho spankem. V knizce od M.Montessori jsem se docetla, ze by se dite nemelo nutit spat, ze samo vi, kdy je unavene a od nejakeho veku je schopne si rict, ze potrebuje odpocinout. Ja se to ale porad neodvazuji vyzkouset. Davidek zatim spi i po obede, ale skoro vzdy pred spanim mi rika, ze neni unaveny a ze se mu nechce spat. Vetsinou ale v postylce usne, nekdy lezim s nim a on usne, obcas se stane, ze opravdu nezabere, pak je ale vecer pretazeny a usina o to hur. Vecer je to stejna pisnicka, chce byt co nejdele s nami, nechavame ho, netlacime, citlive mu domlouvame, ze je cas jit spat, ale obcas to musime razne utnout a odnest ho do postele(zatim spi v kojenecke postylce). Jde mi o to, zda nekdo z vas nema zkusenosti s nechavanim rozhodnuti o spanku na diteti. Prijde mi, ze kdyz to necham zcela na nem, tak snad neusne nikdy nebo hodne pozde odpadne unavou. Ale neco mi rika, ze kdyz tomu necham volny prubeh, tak by to case mohl pochopit a zacal se sam rozhodovat o tom, kdy pujde do postele. Co vy si o tom myslite? Jak je to u Vas doma? Diky
7. pro 2011 v 17:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@susacek mna tiez oslovilo montessori, bola som na 3 kurzoch, ale co sa tyka spanku tak som to nenechala na malom, spaval raz denne do 3 rokov a ked nahodou nespinkal bol fakt dost unaveny a zaspaval este horsie vecer lebo bol pretazeny. Teraz zial prestal cez den spavat ale vzniklo to preto ze rano nemusi vstavat a ked si pospi dlhsie tak uz cez den nezabere. Neviem ci by to pochopil lebo napr. chodime na dovolenky s kamoskou ktora necha vecer maleho dlhsie hore a on si sam povie ked je unaveny, mojho som nechala s nim ked sa hrali ale potom nemohol zaspat aky bol pretazeny, takze je mozne ze kazde dieta je ine a neda sa to brat rovnako. Casy spinkania som brala ako hranice ktore urcujem ja ani nie preto zeby som malemu nedoverovala ale tym ako je vacsi nechce sa mu ist spinkat - mozno by sa rozhodol ist spat ked by chcel ale zase by sa mohol cely rezim upravit inak a posunut ranne spinkanie. Takze moja skusenost je taka ze ked som to nechala na nom tak to moc nefungovalo ale mozno ine dietko moze reagovat inak.
7. pro 2011 v 18:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@susacek - prosím a od jakého věku si dle montessori řekne samo? To by mě zajímalo...Jinak postupuji stejně jako @zelmirka1, i když si hypoteticky dokážu představit, že to může fungovat...Já dělám jen to, že pokud je ve vzdoru, a nechce jít spát, tak ho nechám...po nějaké době to přejde a pak zase funguje v klasickém režimu bez potíží...
8. pro 2011 ve 12:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 tak som citala vas problem so sudmi - no pekne svinstvo.. Skratka to na vas skusaju, myslim ze spusta ludi sa zlakne a radsej vsetko poplati, z coho oni/exekutori pekne ryzuju.. Je dobre, ze s nimi bojujes .. preboha, ved ste v tom nevinne, to je des :angry: kazdopadne drzim palce! :wink:
U nas je teraz taka situacia, ze moj donedavna obrovsky nezavislacek sa na mna obrovsky upnul. Tusim zazivam prve obdobie separacnej uzkosti a to az v dcerkinych 2 rokoch. Alebo fakt citi, ze sa porod blizi, dojde druhe mimino, tak sa na mna tak fixovala, neviem :confused:
A zacala odmietat chodit do materskeho centra. Akoze respektujem to, skor ma to prekvapilo, lebo som myslela, ze v tomto hnusnom pocasi to bude brat s radostou ako ozivenie, ked tam ideme 1-2x za tyzden. Neviem, ci ju to tam uz nudi, ze ma vsetko ohrate. Ale normalne mam pocit, ze asi aj kvoli detom. Je ich tam dost, a teda mladsich ako ona, dcerka preferuje starsie deti. Tie mladsie deti su teraz vo fazi, ze pridu, vytrhnu dcere hracku z ruk, co je normalne v jejich veku, chapem to.. len moja dcera nie, ona hned vystartuje jak kobra, zautoci, tak musim zasiahnut, maminky "ohrozenych" deti su zrazu v pozore.. no neprijemne.. Ja dcerku tak nejak chapem, chrani si svoje teritorium, bohuzial tu svoju bojovnu stranku svojej osobnosti nie je stale schopna potlacit, aj ked sa snazi, vidim to na nej ... ona druhym hracky neberie.. a aj to tak vzdycky skonci tak, ze ona je vyvrhel. Normalne mam pocit, ze to tak citi a preto sa jej tam nechce chodit
8. pro 2011 ve 12:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik - no to prave netusim. V knizce jen rika, ze by dite (mluvi v knize hodne o detech predskolniho veku, ktere k ni chodili do Domu deti) se melo samo rozhodnout kdy si chce jit lehnout. Nemelo by se nutit, protoze tim se ochuzuje o dulezity cas pro vlastni rozvoj. Melo by mit vzdy otevrenou postylku, aby si mohlo jit lehnou kdyz je unavene. Ale neumim si to vubec predstavit, ze by to takhle mohlo fungovat u nas. Na druhou stranu si rikam, ze kdybych ho v tom nechala, tak by treba par dni byl pretazeny a neuvedomoval si, ze ma dost a je unaveny, ale treba by to po nejakem case pochopil a zacal si rikat o spani sam. Ale proto to pisu sem, protoze si to moc neumim predstavit. Na druhou stranu znam jedno dite, ktere si samo rika ze je unavene a ze pujde do postele, jsou mu 3.
8. pro 2011 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender ano, předvolání platí, musím to prověřit před tím dnem, protože by to mohla býti od nich past - abych se tam bez omluvy nedostavila. už věřím všemu.
@susacek ahoj, jsme rádi, žej si tady:slight_smile:.s tím spaním- je to spíš indivindi, petr to má jajo míša od @zelmirka1, potřebuje jako sůl svoje časy, a to pořád, je mu 3 a čtvrt. V létě, přesně jak píše zelmirka, jsme to zkusili, nechat ho, dkud chtěl, venku, a pak tobylo jen o knourání a únavě, ale spaní ne. vrátili jsme se k našemu času,a všechno v pohodě. Jejak časovaná bomba a zatím ho to drží, jsem ráda. V osm večer v postýlce, kolem půl deváté spí. Poo v půl jedné a jak budík v půl třetí vstane. Naštěstí i ve školce chodí spát po dvanácté, takže to jde. Já bych se spíš přikláněla k tomu, s čím máš dobrou zkušenost u tvého prcka, knížky tohle neobsáhnou.
@prom děkuji, už se to lepší, uznali chybu - dítě k soudu opravdu ne, poštu přebírat taky na své jméno nemůže, takže jedem odznovu.
A s tvojí malou, docela bych věřila tomu, že to všechno, co píšeš, souvisí s přicházejícím miminkem, jsou strašně citliví na každou změnu, i když nám se zdá, že je všechno zatím pořád stejně. Přeji trpělivost, ale ty jí máš dost:slight_smile:.
8. pro 2011 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 - to ja vim, ze knizky nemuzou "vedet" vse o kazdem diteti. Jen me zajima jak to vidite vy, zda jste o tom taky uvazovaly, co s o tom myslite. Ta uvaha je sama od sebe dost zajimava, pokud chceme dite respektovat, tak bychom mely respektovat i jeho potebu/nepotrebu spanku. Ale ja si to neumim v praxi predstavit. Bohuzel.
8. pro 2011 v 16:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
zas na druhou stranu - otázka je, od kdy je dítě samo schopno tu potřebu opravdu rozlišit ..... je respektovat a respektovat, děti by třeba chtěly běhat po cestě mezi autama nebo skákat z okna, jíst celý den dejme tomu slané paprikové brambůrky, a taky to nebudeme "respektovat"... :wink: podle mě obecně takto malé děti takovou schopnost nemají, ty si prostě budou klidně hrát dokud neodpadnou :sweat_smile: nebo to přetáhnou, což s sebou nese protivnost, režim každý den jiný - přičemž prckům dělá dobře spíš režim pravidelný....
8. pro 2011 v 19:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
berenika39

Našla jsem tě v diskuzi o agresivních dětech, odkazovala jsi na nějaké stránky tady v tomto tématu, že tady někdo popisoval jak s takovými dětmi zacházet. Prosím, nepamatuješ si, kde to tak mohlo být? Přeci jen 150 stránek je dost :slight_smile:

Mám teď strašné období s naší 13 měs dcerou, je úplně šílená, pořád jen pronásleduje děti a tahá, škábe, strká, neváhá ani kousnout. Už se mi ani nechce nikam chodit, pořád musím být u ní a hypnotizivat její ruce a čekat kdy zas vypálí k nějakému útoku.
Díky Sylva
8. pro 2011 ve 20:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ještě dodám, samozřejmě přijímám jakokouliv radu od kohokoli :slight_smile: Tonoucí se stébla chytá :slight_smile:
8. pro 2011 ve 20:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@susacek vela som o tom uvazovala, lebo spanok, to bola u Misky snad najtazsia kapitola. Myslim, ze s tym pytanim sa spat je to velmi individualne, su deti, ktore sa uz v prvom roku pytaju spat, ked su unavene (prilezu k postielke alebo tak). Tiez pri takto malych detoch plati, ako pise @fender, ze si svoju potrebu nemusia celkom uvedomovat, alebo si ju aj uvedomuju, ale nevedia ju komunikovat, a to aj ak uz inak dobre rozpravaju. Takze treba vnimat najroznejsie signaly a tie interpretovat, to ja povazujem za respektujuci pristup v takomto veku. Napriklad ked sa Misky priamo opytam, ci chce spinkat, tak moze povedat, ze nechce, ale moze napriek tomu vytiahnut knizku, ktoru si zvykla v poslednej dobe prezerat v posteli pred spanim, tak to je pre mna jasny signal, ze spat chce. Tiez sa mi stalo, ze z nicoho nic zacala ukladat hracky, ze idu spinkat, a v skutocnosti to znamenalo, ze ona je unavena a chce spat.

Necitala som tu knizku, co spominas, ale myslim si, ze moze narazat aj na taky nesvar (aspon ja to povazujem za nesvar), ze vsetky deti v skolke sa davaju po obede spat, ci sa im chce alebo nie. Pokial spat nechcu, tak musia aspon ticho a necinne v posteli oddychovat, lebo ved je cas oddychu a "potrebuju si oddychnut". Prave som o tom citala v RABR a velmi s tym suhlasim - takymto pristupom sa u tych deti akurat pestuje zlozvyk nudy a nicnerobenia. Osobne si myslim, ze u nas sa mnozstvo potrebneho spanku dost precenuje. Isteze, su deti, co potrebuju vela spanku, ale zda sa mi, ze spusta deti v predskolskom veku uz denny spanok nepotrebuje, tak to treba jednoducho respektovat a urobit im iny program.

Dalsia vec, co mi pri tomto prisla na um a povazujem ju za dost dolezitu, je, ze od sameho zaciatku by sa deti nemali nutit do spanku, len preto, ze si rodicia myslia, ze by dieta malo mat nejaky rozumny rezim a tak ho nan nasilu nastavuju. Od sameho zaciatku su niektore deti nasilu ukladane do postielky, nasilu uspavane, pretoze ich rodicia su presvedceni, ze ich dieta potrebuje spat viac nez spava. Potom sa u dietata vytvori akysi reflex, ze ist spat je nieco ako trest, no a potom sa neda od neho ocakavat, ze sa zacne samo pytat spat, ked je unavene. Takze respektujuci pristup znamena od malickeho malicka citlivo vnimat potreby dietata ohladne spanku a citlivo na ne reagovat. Neuspavat vtedy, ked myslim, ze by malo spat (a ja si chcem oddychnut), pripadne nedrzat pridlho bdele, ze aby potom lepsie zaspalo. Niektoremu dietatu vyhovuje pravidelny rezim, tak mu ho treba zaviest. Niektore dieta je antirezimove, tak ho do rezimu netreba nutit.

Z osobnej skusenosti mozem povedat, ze Miska (dvojrocna) si uz vie sama povedat, ked chce spinkat, a to nielen naznakmi, ktore som tu spomenula, ale aj slovne. Vyvijalo sa to tak nejak postupne, najintenzivnejsie asi v case, ked zacala pravidelnejsie vynechavat denne spanky. Myslim, ze sa dietatu nic strasne nestane, ked je zopar dni nedospate, akurat je to s nim tazsie, ja som sa snazila Miske vtedy vysvetlit, ze to, ako sa citi, je kvoli unave, ze keby sa jej podarilo pospinkat si, mala by lepsiu naladu atd. A potom sama zacala niektore dni pytat sa poobede spat a niektore dni sa praveze spanku branila, tak som ju nenutila, aj ked som videla, ze je unavena, brala som to tak, ze experimentuje so svojimi moznostami, neskor poobede som ju uz odmietla uspat, vysvetlila som jej, ze preco. Teraz ju cez den uz nejaku dobu neukladam (denny spanok uz nepotrebuje, praveze narobi viac skody ako uzitku), takze vecer uz zacina byt unavena, vie, ze coskoro pojde spat a celkom dobre pri uspavani spolupracuje. Samozrejme ju neulozim v momente, ako sa vypyta, ukladat dieta o stvrtej poobede je blbost, to jej vysvetlim, ze teraz nie je vhodna doba na spinkanie, najdeme si nejaku kludnejsiu a menej vycerpavajucu cinnost, pripadne ju chvilu ponosim na rukach ci v satke, to si aj oddychne, aj jej to zdvihne naladu, vydrzi do vecera a vecer sa ochotne necha uspat. Ale je mozne, ze je to teraz u nas len take dobre obdobie, ked definitivne vynechala denny spanok a tak ide vecer milerada do postele, a zase pridu krusne chvile, ked uz vecer bude byvat menej unavena a bude chciet chodit spavat neskoro. Teraz byva unavena tak fajn, pomerne rychlo zaspi a vcelku dobre spi, nie je prilis pretazena. Naozaj ty najlepsie poznas svoje dieta a vies najlepsie odhadnut jeho schopnosti a moznosti a pochopit, co sa ti roznymi naznakmi snazi povedat. Aj u nas je to vlastne take spolocne dohadovanie sa, ze kedy ist spat, stale to nenechavam celkom na nu, ale myslim, ze som jej davala v tomto dost velke slovo, hlavne v tom prechodnom obdobi vynechavania poobedneho spanku, momentalne je ustalena na celkom stabilnom case vecerneho ukladania, takze niet velmi o com debatit.
8. pro 2011 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
no kukam, pardon za ten dlhokansky monolog, no ja by som po mojich skusenostiach s Miskou vedela o spanku napisat knihu....
8. pro 2011 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@777110789 ahoj, když píšeš, klikni prosím na "odpověz" pod příspěvkem toho, komu píšeš, protože ono se to potom zobrazí , že někdo píše a reakce je rychlejší....:slight_smile: dík. a vítej tady.
Marně přemýšlím, kdy a kde by tu něco podrobně bylo, budu hledat a dám vědět.
MAlá je ale ještě malá :wink: , zatím asi nebude reagovat na nějaké složité vysvětlování. Každopádně: když vypálí k útoku :dizzy_face: , neměla bys na ní nastartovat s NE, NEdělej to, NEsmíš, protože to funguje opačně. POkus se kousnout do rtů a vynech to ne. Řekni cokoliv jiného, jen ne NE.
Můžeš ze začátku použít použít jen obyčejné: když chceš půjčit hračku, můžeš poprosit (já vím, že je malá), když chceš s klukem posílat auto, můžeš ho vzít za ruku - ukázat jí, jak to jde jinak navázat kontakt , než útokem. Z její strany je to jen a jen snaha o komunikaci , akorát ještě neví, jak na to. Tak jí to ukaž.
Sice asi ještě nebude všemu rozumět, ale pokud jí desetrát denně řekneš, že když chce s někým (hrát si, běhat, blbnout) komunikovat, stačí toho dotyčného vzít za ruku, časem na to přijde, pochopí. Ty útoky nahraď něčím mírnějším....
9. pro 2011 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39
No jó, "odpověz" ! Já na MK chodím zřídka, tak mě to hned netrklo :slight_smile:
Ta naše zlobryně pronásleduje děti sama od sebe. Nikdo si jí nevšímá, nic jí nebere. Ona sama si někoho vyhlídne a pak za ním chodí a ubližuje. To je divný, co?!
Dneska jsem zas byly na cvičeníčku. No první polovina byla šílená, už jsem se tam zoufalstvím málem rozbulela, ale pak se uklidnila a když byla děcka v herně, normálně si tam hrálaa nikoho neotravovala. Tak mě to zas trochu povzbudilo.
Zkusím ji přestat prudit s tím svým NE! .
Ještě dodám, že jinak je hodná, skroro bych řekla, že dost klidné dítě. Jiné výlevy nemá ( vztekání se, když ji nechci něco dát, ...) i je dost trpělivá. Teď si ulítává na zkoušení si nandat botu, vydrží i 20 minut.
9. pro 2011 ve 20:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nejde mi to,nejde mi to,a nejde...pořád nevím,jak se mám přenastavit.tolik to chci změnit,ale pokaždý se vytočím a řvu a jednám velice"tradičně" :pensive: :pensive: :pensive: :frowning2:
10. pro 2011 v 10:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petrunka01 Neztracej nadeji. Ja jsem to mela a citila podobne, jako Ty. Pomohlo mi, kdyz jsem si vypsala zasadni body z te knizky a mam je nalepene na lednici. cili casto na ocich. Taky jsem si v hlave sesumirovala nejcastejsi problemove chvilky a reakce na ne podle rabru. zabere to cas, ja vim, ale pak to pujde, uvidis:slight_smile: Chce to cas. Clovek je zvykly neco delat nekolik let nebo cely zivot, zmena nemuze prijit ze dne na den, to je jasny.
Tak se drz a nic si nevycitej, dulezite je, ze to chces zmenit! :wink:
10. pro 2011 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@hlavinka díky..já si zkusím najít čas a vypsat si to
10. pro 2011 v 11:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, hlavně pro @fender ...vymahači poraženi, přišla nová upomínka, zaplaceno ještě předem, takže druhé kolo vítězně:slight_smile:. díky a podrobnosti jsou v článku
http://www.modrykonik.cz/fotoblog/berenika39/clanek/triletak-pred-soudem-realita-/

A abych se náhodou nenudila, dneska večer operovali mého milého, pupeční kýla, akutně, už je poo, prý to dopadlo dobře, ale stejně se moc těším, až ho zítra uslyším. Moje nervy :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
To jen tak, mimo téma, respektuji pravidla a už mlčím :zipper_mouth: :zipper_mouth:
11. pro 2011 ve 23:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: paráda :dizzy_face:
přítel už je snad v pořádku :wink: a budete mít klidné vánoce :dizzy_face:
12. pro 2011 v 09:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj holky, potrebovala bych poradit. Zajima me jak byste to resily vy. Davidek je celkem hodne ditko, ale neni andilek ani klidas. Je spise akcni, ale umi i chvili posedet v klidu. Neni vylozene hyperaktivni. Ted je mu 2r3m. Od mala chodime mezi deti. Obcas nastane nejaky problem, ale vzdy se nam to podarilo urovnat.
Kdyz ale jdeme nekam kde to moc nezna - je jak z divokych vajec. Treba dnes jsme byli u doktorky. Dopredu jsme se o tom hodne mluvili, prohlozeli knizky, vysvetlovala jsem mu co mu doktorka bude delat (jednalo se jen o poslechnuti a nakouknuti do krku). Strasne se tam tesil - zajimaji ho doktori. Rikala jsem mu, ze ocekavam, ze se tam bude chovat jako velky kluk, ze verim, ze chvili posedi na zidlicce a ze bude spolupracovat. Vsecko mi odkyval (jak jinak :slight_smile: ) V cekarne nebyl problem, ale u doktorky odmital cokoliv, posedet, otevrit pusu(coz bych jeste chapala), ale on ani nechtel v klidu sedet, behal po ordinaci, vsecko bral, naschval utikal, proste zlobil. Jak se v takove situaci spravne zachovat? Doktorka a sestra mi samozrejme hned naznacily, ze je nevychovany a ze bych to nemela zanedbat, vsak to asi znate. Jsem z toho byla nestastna. Rekla jsem pak Davidkovi, ze je mi to moc lito, ze se tak choval, ze chapu, ze mel strach z doktorky a tak. Ale nepomaha to. Minule to bylo taky tak(u jine doktorky a nejen u lekare, proste vsude kde jsou "cizi" lide) a nevim jak tomu pomoci do budoucna. Diky
12. pro 2011 v 15:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@susacek normalne si ma dostala, ja som bola dnes s maly u doktorky a sa sice dal vysetrit ale potom kym napisala recept a poradili sme sa tak vsetko chytal, tlacil stolicku po zemi, zavrel dvere ku sestricke...normalne des a pritom to nezvykne robit, sice mi nic nepovedala ale necitila som sa dobre. Ale beriem to tak ze uz toho mal dost lebo sme v cakarni sedeli hodinu a pol a bol v klude, hrali sme pexeso takze proste v ordinacii uz toho mal dost. Ja by tom to nebrala ako tragediu, navsteva lekara je vzdy tazka jednak kvoli vysetreniu a mozno nemal svoj den aby spolupracoval. Snažim sa tiez mu to vysvetlit dopredu a teraz som aj po navsteve povedala ze ma mrzi ked takto sa sprava, ze to nie je dobre a spravne je aby dokazal chvilu v klude vydrzat. Jasne ze mi odkyval vsetko aj to ze nabuduce to nebude robit. :grinning: Mozno aj tak vyjadruje urcitu neistotu ked su tam cudzi ludia, strach, nepohodu proste to zatial nezvlada. Zatial to riesim dohovorom, vysvetlovanim, uz som mala aj chvilku kedy som mu chcela nieco slubit ked bude u doktorku spolupracovat ale nakoniec som nie, lebo to mi pride nie dobru napad.
12. pro 2011 ve 20:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 presne jak popisujes. V cekarne byl zlaty. Ani jsme moc dlouho necekali. U nas je to bohuzel nejen u doktorky. Ale treba na poste. Neni schopny u me chvilku stat. Dopredu mu rikam kam pujdeme, jak ocekavam, ze se bude chovat, ze mu tam ukazu to a to, ze bude mit praci mi pohlidat balicek, nez vyplnim formular a tak. Prijdeme, zacnu psat a on zdrha, beha tam, otevira dvere, leze na zidle. Uff. To same na navsteve u relativne cizich lidi je k nezastaveni. Nevim jak se chovat v takovych situacich okamzite. Pak mu to vysvetluju v klidu, ale v centru deni se citim pri nejmensim "divne" a nevim jak na nej :unamused:
13. pro 2011 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@susacek to je jak náš Luki, jak někde jdeme, tak ho nesmím pustit, jinak začne běhat kolem dokola jak fretka a během vteřiny má v rukách všechno, co jde... takže když to jde, tak sedí na kočárku a teprve, když už mám vyřízeno, tak ho vypustím, toto jsem třeba u staršího neznala, většinou se všude držel u mě, spíš ustrašený, prostě je to povahou. Vždycky si dopředu všechno připrav, tak aby neměl moc šancí ti zdrhat - např. na poštu běž už s vypsaným lístečkem a drž ho za ruku či v náruči, já jedu až dovnitř s kočárem... v obchodě dej nějaký úkol, bude držet košíček, musí najít jogurt atd. u doktora bohužel se jeho trpělivost většinou už v čekárně vyčerpá, takže tam taky nevím, co poradit... my tam chodíme hned brzo ráno, abysme byli první na řadě a nečekali moc dlouho....
13. pro 2011 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 -páni, jsem si to přečetla tvůj blog, to je síla :confused: Brrr, grrr...byla jsem více mimo, moc tady nechodila, nějak mi to uniklo pozornosti...
13. pro 2011 ve 20:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik no jo, no...třeba to někomu pomůže, aby se vyhnul takové situaci nebo jí uměl vyřešit.
Jak se máte?
13. pro 2011 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - no upřimně mě překvapuje, že první právník ti řekl, že se s tím nedá nic dělat...a pak další dali dohromady tohle..jak to závisí na lidském faktoru...My?Dneska jsem Miškovi hodila postavené lego o ze'd, nevím, jsem nějaká nervozní..teď mě to žere...V práci se chystá big reorganizace od nového roku, tajná zatím..nicméně jsem tento týden se považovala za jasně nezaměstannou v roce 2012, po dnešní schůzce to vypadá, že jsem ve stavu...A co vy, po tom boji?
13. pro 2011 ve 22:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek