• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@blovitc120 - ahoj, držím palce s Michaelkou. Domnívám se, že rabr ti v tomto moc pomůže - respektující přísup bez příkazů, zákazů, ponižování a vynucování si je zcela jistě to pravé pro vaši Michalku, aby vám pomohl uklidnit těžkou porodní situaci, vybudovat v ní důvěru... Mě stačilo, že jsem mléko dostala až pátý den po porodu a malého stejný den odnesli na dva dny na svícení lampou (rovněž silná žloutenka), abych si občas taky říkala, že to možná na něj taky trošku mělo vliv - jako malinký nevyhledával moc oční kontakt, neměl rád držení v náruči, raději ležel na rovném, cvičili jsme vojtovku a co se týče mluvení - mluví jen mama, tata, baba (ale dělá snad všechny zvuky čekohokoliv, co má motor). Věřím, žeje v pořádku. A moc vám přeji, ať je Michalka taky.

U nás je to teďkom těžší v tom, že malý zásadně vyžaduje téměř na všechno tatníka - takže se mi stává, že když za ním v noci příjdu, když pláče - že začne vztekle kopat, odhání mou ruku pryč a ječí táta, táta...někdy je to pro mě náročné (má to asi druhý měsíc, tátu mame teď doma, tak si to asi užívá)...
19. srp 2010 v 15:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bosa_noha - tvůj příspěvek mě moc zaujal - vliv okolí. My máme kolem sebe pouze tradičně vychovávané děti, bohužel. Myslím, že v zahraničí je to více rozšířeno.

Každopádně bych byla ráda, kdyby jsi více napsala o vaší výchově, o vašich zkušenostech. Já občas mám pochybnosti - a to ohledně toho, jestli to všechno děláme správně. Prosím, jak třeba řešíš situaci, kdy je něco nutné /třeba aby se dítě obléklo/ a ono nechce. Dáš mu info, proč se oblékáme a necháš ho pak být, když nechce (třeba jít ven nahatý? - jako důsledek - tak jsem to připravena udělat já/, ale většinou se obleče nejpozději v chodbě u bot (a postupně tento rozmar už vyhasíná/. Prostě mě zajímá, jeslti v rámci respektování rozhodnutí něco nedělat (rozhodnutí dítěte), to dítě necháte být nebo mu dále dáváte info, proč se to dělá, dáte pauzu, zkusíte pak znovu vysvětlit...
19. srp 2010 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina - prarodiče. S mojí mámou jsem v klidu, ta jedná více méně rabr dle vlastního citu, ujedou ji jemné pokyny, ale to nevadí (knihu nečetla, jde to z ní samo). Tchání - to je jiná. Tchýně je vyloženě založená na pokynech, občas zákazy. Naštěstí žádné shazování, jen ona laskavá manipulace...občas pěním. Většinou se snažím nezasahovat. Když ale dělá něco proti vůli malého (někam ho vleče a on ji ječí v náručí, snaží se ho narvat do kočáru - pak zasáhnu, řeknu ji, že si to malý nepřeje a to stačí). Přesto je vidět, že se to tchýni nelíbí...vidím ale chybu spíše na mé straně než na její. Měla bych ji nechat být si dělat jak myslí sama. O tom je taky respekt, že ano.
19. srp 2010 v 16:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39
@blandik
jj, rozumím. Víceméně to přehlížím, bo se s tchánovcema moc nestýkám, nemám na ně nervy. Ale manža s malou tam jezdí každou neděli, a ten s něma vyloženě bojuje - hold jsou z jednoho těsta :sweat_smile:. Pokud by udělali nějaký extrém, tak teda respekt - nerespekt!

A jak jste s Rabr začínaly??? Pořád se tím prokousávám..., až budu číst potřetí :grinning:, budu si dělat poznámky :slight_smile:.
19. srp 2010 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina já bych řekla taky nechat ho, ať zažije i jiný způsoby jednání, doma to pak vysvětlit v klidu - jak říká berenika, ve školkách a školách se stejně setkají s příkazy, zákazy, tradičními odměnami a tresty...
s tím rozhodováním, je to tak, že on si něco vybere a já mu to teda dám, pak už to nechce, tak mu to seberu s tím, že teda nebude mít nic, načež řve, pak že si to teda vezme zpátky, tak mu znova dám to, co si původdně vybral, zas to nechce a chce to druhý - to mu nedám, tak nakonec nemá nic a je uřvaný ještě půl hodiny...a taky třeba říká - nechci lízátko a když mu ho teda nedám, tak řve.... já myslím, že ho nematu já - já nepovolím, já mu vždycky dám jen to, co si původně vybral nebo nic...asi teda nezbývá , než počkat, až si uvědomí, že si musí stát za svým rozhodnutím...
19. srp 2010 ve 20:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna ok. Tak to je u nás podobné s tím řvaním:grinning:. Někdy teču.
Díky
20. srp 2010 v 06:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
jsem si teď přelouskla stránku zpět a tam bylo řečeno vše co jsem chtěla vědět a ještě i víc :slight_smile:. Až bude časík, juknu ještě dál :slight_smile:.
20. srp 2010 v 06:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina - však s těma prarodičema - už jsme se setkaly tak před rokem v tématu tchýně :grinning: Já už jsem to docela rozdýchala s tchýní, občas mě štve, ale jinak to jde. Je třeba akceptovat, že je jiná. Kdybychom byli všichni přes kopírák, byla by nuda.

Rabr -přišla jsem na něj v nějaké onilne poradně ohledně batolat - jedna psycholožka ho doporučovala. Uchvátil mě. Četla jsem ho a dosta přeskakovala poprvé, takže mě asi dost věcí uniklo. Teď začínám číst podruhé. Kupodivu nemám až tak problém to aplikovat na našeho syna, občas něco ujíždí, občas mám strach, že jsem moc měkká /když mám pocit, že by to měl "poslechnout" - že by zažíté vzory chování z dětství?/, občas mám pocit, že vysvětluji a že je to jako hrách na stěnu házet...ale v celku jsem max spokojená.. Ale je mi jasné, že potřebuji změnit přístup i k ostatním lidem - zejména manželovi, tam se mi to moc nedaří. Jsem dost impulzivní a když se mi něco nelíbí, neumím si to nechat na později, hned s tím vyrukuji a vztekám se /docela nevyzrálé/ -. takže v tomto ohledu mám u sebe dlouhou cestu. Ale je to příjemné se snažit posunout niterně dále...
20. srp 2010 v 09:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik jj, pamatuji :grinning:.
Už mám RaBR přes dva roky, ani nevím jak jsem na něj přišla, nejspíš na Koni.... . TAké jsem z něj nadšená, ale je to fuška se přeorientovávat :sweat_smile:. Manža se mě ptá, jak vím, že zrovna tato knížka prezentuje správné názory:sweat_smile:. Jj, určitě chci také změnit celkově přístup, ne jen k dětem....

Co se tedy ty budoucí učitelky na pajdáku(ať už školka či zŠ či SŠ) učí?????Zrovna správná komunikace je základ, a určitě to není starý zajetý styl rozkazů, zákazů....
I já si vzpomínám jak nás často na ZŠ učitelé zbytečně ponižovaly, a rozkazy... byly přímo samozřejmností.
20. srp 2010 ve 14:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky, už pár dní sleduji sleduji vaši diskuzi a dnes jsem si objednala knížku. Podle toho, co zde píšete, se mi už teď velice líbí. Máme dvojčátka a začíná u nás být opravdu veselo. Doufám, že mi knížka pomůže se s nima trošku domluvit a povede nás všechny správným směrem. Tak jakmile knížka dojde, tak mě tu asi máte častěji :grinning:

20. srp 2010 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte baby, aj ja som si dala kupit tuto knizku k meninam a zacala som ju pomalicky citat. mam dcerku ktora ma 21 mesiacov a vela veci robim tak ako pise knizka a zopar sa musim naucit. nie vzdy totizto clovek zareaguje v konkretnej situacii spravne a to ma potom niekedy mrzi
20. srp 2010 ve 14:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dagina my sme akurat na dovolenke a bola som svedkom ako v tabore komunikovala ucitelka so ziakmi :slight_smile:, knizku tu mam a myslela som ze jej ju pojdem pozicat. Ja som velmi impulzivna ale to co predvadzala pani ucitelka bola sila, same prikazy, zakazy a pod...

Inak podarilo sa nam malej vysvetlit ze ked ideme cez cestu tak musi cakat na maminku a dat ruku. Nasa dcera ma velmi rada krtecka a tak sme jej to vysvetlili pomocou rozpravky. V krteckovi je rozpravka, ked zaba prejde cez cestu nepozrie sa doprava dolava a krtko vdaka nej havaruje a zachranuju ho. Pozrela si to asi 10 krat a ked vidi auto tak na mna krici aby som isla na bok ze ide auto :slight_smile: Pomocou rozpravok sa nam podarilo vysvetlit obuvanie topanok :slight_smile:
20. srp 2010 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak my sme boli na 4 dni na dovolenke a veru posledny den nam dal maly zabrat, takze som to nevydrzala a kricala, dokonca mu aj pacla po zadku a stve ma to ze som zlyhala, ale fakt sa nedalo vydrzat.
Ked sme niekde prec berie ako hru vyzliekanie a obliekanie, uteka po posteli, hadze sa, meta a neda sa obliect za ziadnu cenu, vysvetlovania, lakania kam ideme....proste nic, len nasilu drzat a obliect a dvaja mame co robit. Ale to este sa da.
Rano bol mrzuty a zacalo to pri ranajkach ked nechcel pockat kym urobim caj, bol horuci takze este kym vychladol, jacal stale a hanbila som sa fakt riadne, potom chcel sam rozbalit maslo a ked ho popucil v rukach tak sa nahneval a nakoniec nechcel nic jest. Tak som ho vyniesla z restauracie a nechala na kresle kym sa neukludni, samozrejme ked nemal divakov tak prestal. Chlebik som mu doniesla do izby ale samozrejme nechcel, za par minut hladal vo vsetkych taskach nieco jest a krical ako keby sme ho tyrali. Potom sme odchadzali z hotela a skakal na trampoline a nechcel odist a zase scenka, vobec nas nepocuval, nezabralo nic. Nakoniec sme odisli k autu a revajuce dieta utekalo za nami chvalabohu. Co robite baby ked nezabera ziadne vysvetlenie, dohoda, kompromis, vyber, proste nic ????
22. srp 2010 v 15:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
este dodam ze celu dovolenku sme v pohode, neponahlame sa nikam takze ak chce niekde sa dlhsie hrat tak mu to dovolime ale su chvile kedy sa naozaj neda byt podla neho.
22. srp 2010 v 15:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 ked je uz situacia doma (nechcem sa obliect, obut, nic a len revem a zdrham) vyhrotena natolko, ze mam chut ju zaskrtit, tak proste odidem do inej izby sa ukludnit - da to aj dcerke moznost vysporiadat sa so svojimi pocitmi bez toho, aby bola ovplyvnovana tymi mojimi. vacsinou sa ukludnime a potom to ide. ale nie vzdy sa to da, hlavne, ked sa clovek ponahla, tak vtedy je to ako na jatkach a ja mam velky pocit zlyhania este dlho po. nastastie to u nas zatial nie je casto, ale pomaly ocakavam, ze obdobie vzdoru pride naplno.

ja mam zas otazku, ako riesite cudzie deti na ihrisku? vcera sa moja 20mesacna dcerka smykala a bol na smyklavke aj cca 4rocny chlapec (jeho mama bola niekde na ihrisku, na syna nepozerala ani ockom). najprv jej branil na smyklavku vyliezt, potom do nej dokonca strcil, ked sa isla smyknut (nastastie uz sedela) a dotretice sa jej zas postavil na koniec smyklavky a rucal, ze ho moja dcera kopne :astonished: . bol tam este jeden otecko so synom podobne starym ako moja dcerka, ale ten to vzdal a odisiel. ja som malemu mu dohovorila, na chvilu skrotol, ale potom zacal papulovat, ze to povie mame, tak som mu povedala, nech ide, ze urcite nebude z jeho spravania nadsena. chvilu sme sa pozerali uprene do oci, akoby ma odhadoval a potom ustupil a za mamou nesiel.
kedze je moja dcera este dost mala, nemam odvahu nechat ju riesit taketo konflikty samu, ona sa aj tak este len zacina socializovat. ale - ako na to, aby nemala pocit, ze riesim konflikty za nu a zaroven aby jej ine deti neublizili?
22. srp 2010 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 :grinning: - tak přesně tohle jsem si dneska potřebovala přečíst a přesně tyhle otázky mi občas vrtají taky hlavou. Jinak jsem se dobře pobavila a uklidnila, že i jinde to je stejné. U nás dneska byl takový slabší odvar při nasedání do auta. Vysvětluji po cestě k autu, že za volant te'd ne, že až u babi...a stejně cirkus..nakonec manžel málem ujel sám, aby se malý vzpamatoval...prostě už u něj zvítězily emoce a ječel, ječel, dupal nohama...Když se tedy nakonec uzklidnil (nebo spíše vyděsil, že by táta odjel bez nás...), tak jsem mu řekla, že si o tom ještě promluvíme v autě. Až byl úplně klidný, tak jsem u začala vysvětlovat, že se musíme vždycky dohodnout, kdy za ten volant bude moct....Ale asi budem muset počkat, až povyroste, zmoudří...

Taky moc nevím, co v těch situacích, kdy se s nimi nedá hnout, nevnímají, co se jim říká...Strašně nerada dělám něco "násilím", že bych ho do té autosedačky narvala, ačkoliv i přesto mám tendence si vybíjet svůj vztek tak, že ho aspo'n docela prudce třeba postavím na zem, když se vzmítá (jo, jo cesta k respektu je u mě někdy daleká)...Ale k věci - většinou se snažím počkat, až se trošku zklidní, pak znova vysvětlit. Když tam je publikum, tak je většinou domluva horší...
22. srp 2010 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
no - u nás moc nepomáhá odejít od malého, když se vzteká, on pak ječí ještě více. Ale když je to v situaci, že na sebe nenechá šáhnout, pak odejdu (řeknu mu, že když ode mě pomoc nechce, že tedy nemůžu nic dělat a že jdu vedle - snažím se láskyplným tónem). Nechám ho chvilku ječet, pak to zase zkusím, nakonec se nechá obejmout...až se uklidní, tak to s ním proberu. Poslední dobou jsem začala po něm chtít, aby se mi díval do očí, když se na něčem domlouváme (tedy spíše tehdy, když mu říkám něco k jeho dřívějšímu výstupu, používám hodně slovo dohoda).

Pískoviště - taky bych malého bránila a s malým dělala pořádek. Je smutné vidět, jak některé děti už v tak ranném věku bojují o moc - kdo s koho. Tak jak to popisuješ, šlo docela o bezpečnost malé, takže to určitě bylo na místě. Sice se prý nemá moc mezi děti míchat, ale to si představuji asi tak, že nebudu řešit cizí dítko, které si chce půjčit naši bábovičku nebo malému bábovičku rozplácne...
Dost často mám pocit, že ony ty "zlobivé a ohrožující starší děti" se někdy chtějí jen "kamarádit" s cizí maminkou. Kolikrát se pak takové dítko rozpovídá, chce prostě pozornost...
22. srp 2010 ve 22:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik vdaka, aj ja si rada precitam ze je to rovnake aj u vas, ze su chvile kedy sa fakt tazko uplatnuje akykolvek respekt a je to riadna skuska nervov. Prave na tej dovolenke som bola hotova lebo pri tych ranajkach ziadne dieta nevystrajalo len moje a vedla v izbe byvali s rovnako starym chlapcekm ktory sa spraval ukazkovo. Jedine co ma nakoniec ukludnilo ze ked sme boli potom vonku tak zrazu ten chlapcek urobil scenku a mamina ho odnasala kopajuceho a revajuceho prec....a moja depka ze to nezvladam bola zrazu mensia :grinning: :grinning: :grinning:
Inak aj moj Misko neskutocne rad soferuje a niekedy pouzije hocijalu lest aby sme normalne nasadli a bol v autosedacke, tiez ho tam nechcem davat nasilim.
Ano respekt je fajn ale este su proste malicki a musia sa naucit zvladat situacie a emocie postupne kedy budu viac chapat co sa da a co nie. Len mna stve ze sa necham vytocit :stuck_out_tongue_closed_eyes:
22. srp 2010 ve 22:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
inak ked ide o cudzie dieta, pokial tam ma rodicov tak cakam ale ked nie zasiahnem, je to normalne predsa ked vidim zeby robili zle mojmu dietatu, takisto zasiahnem ked moje dieta niekoho strci alebo mu zoberie hracku. Ja si myslim ze v tomto veku este nevedia vela veci rozlisit a pochopit. Samozrejme su chvile kedy je dobre nechat ich aby sa naucili fungovat spolu ale ked niekto odstrkuje, brani sa hrat alebo nebodaj udrie tak to nenechavam len tak.
22. srp 2010 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 myslim ze by si mala nas vidiet na dovolenke. Mala vystrajala co to slo a dohovor neplatil ani nic z knizky. Zacinam mat pocit ze musim kombinovat vychovu.
Na dovolenke pri ranajkach ani nesedela len sme prisli a uz ze chce cikat, co znamenalo ist von... Ked sme nevyhoveli tak trucovity rev...
Tvoje prispevky sa mi velmi pacia, rada si ich citam. Ja som dost cholericka a mam co robit aby som pri malej nevybuchovala ale ona vie niektore situacie tak vyhrotit ze vybuchnem aj ja.
23. srp 2010 v 11:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, rabr se mi moc libi a chci si knizku koupit co nejdrive...mela bych jeden dotaz. cetla jsem tady, ze diteti se ma dat prvni vec, kterou si vybere....priklad jablko a pomeranc-vybere si pomeranc a pak krici NENENE a ze chce jablko tyk v knizce se radi, ze se mu ma dat ta prvni vec a nebo nic...s tim zcela souhlasim, ze se to casem dite nauci...ale nesedi mi to s asertivitou, prze tam si clovek muze zmenit nazor, kdzy si ho obhaji a nebo ma i narok zmenit ten nazor bez toho aniz by to vysvetlovalo....nebo o tomhle kniha nepojednava? jaky na to mate nazor? Jet podle knihy a nebo dite ma nazor na zmenu nazoru? Diky :wink:
23. srp 2010 ve 12:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
...pravo na zmenu nazoru. Jsem se zamyslela a napsala jine slovo :slight_smile:
23. srp 2010 ve 12:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lienka43 vdaka, ja som prave tiez trochu nervak a potom sa cudujem ze moje dieta tiez dokaze nervacit :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
pre mna je materska riadna skola trpezlivosti a ked som objavila Rabr tak sa mi to hned zapacilo ale je fakt ze to nie je jednoduche a niekedy mam pocit ze clovek musi obcas dat aj na svoj pocit ako sa ma zachovat lebo nic nemoze fungovat na 100% tak mozno aj vychova moze byt kombinovana no nie ? Som zastancom toho ze dieta urcite treba respektovat a nie som za niaku tvrdu vychovu zakazmi a prikazmi, trestami ako to casto vidim vonku ale take malicke dieta je potrebne naucit co je spravne, co nie a zvladat emocie. Koniec koncov aj my dospely mame v zivote chvile kedy chytime nervy a keby mi vtedy niekto vysvetlovaj v klude ze je to takto a takto tak ho asi niekam poslem lebo ja to prave citim inak :grinning: Takze sa snazim teraz vzit sa do toho ako sa maly citi a reakcia je rozna, niekedy vysvetlujem ale niekedy to proste necham ved ma pravo sa hnevat.
@kamirka no veru to je tazka otazka :wink: asi to zavisi od situacie ale skor si myslim ze ked si raz vyberie napriklad jablko a ja ho uz osupem a rozkrajam tak by som uz pomaranc nechystala. Pravo na zmenu nazoru urcite ma, len to nesmie sklznut do toho ze bude kazdu chvilku chciet nieco ine. Dat sancu vybrat, pripadne raz zmenit nazor ale potom uz dost. Neviem baby piste ako to riesite...



23. srp 2010 ve 12:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj...tak jsem precetla diskuzi,urcite az budu ted v CR tak si nekterou z jmenovanych knizek koupim (nevim teda jestli primo RABR,pac mam pocit ze muj mozek se zaseknul na modrym konovi a narocnejsi cetbu nezvladne :sweat_smile: ) Ale mam dotaz, nekolikrat tu bylo napsano,ze se nemaj deti chvalit a "sikulkovat" ...procpak ne? :confused: ja teda sikulkuju neustale,tak me to dost zarazilo. Jinak si nemyslim,ze bych chtela vychovavat primo podle ty knizky,ale urcite bude napomocna v takovych tech krizovkach :sunglasses: Ja byla vychovana klasickou vychovou a teda nemuzu si stezovat,prijde mi,ze nektery z vas tu maj asi hodne spatny zkusenosti se svyma rodicema. Ja s nasima vychazim naprosto skvele,stejne tak jako s ostatni rodinou. A to rodice urcite pouzivaly zakazy,prikazy atd...ale nemyslim si,ze je to uplne spatne kdyz dite od malicka zna urcity hranice. A to, ze nas obcas placli pres zadek taky neberu jako neco strasnyho. Ale chapu,kazdej ma na vychovu svuj nazor :wink:
23. srp 2010 ve 12:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@poletucha s tou šikulkou jde o to, že vlastně dítě ani často neví, proč ho chválíš, má se konkrétně říct - to autíčko se ti moc povedlo nakreslit, vidím, že sis po sobě uklidil věci, atd. říkat mu třeba - mě se líbí, že jsi tohle a tohle udělal.... u pochval a odměn (dostaneš čokoládu, když uděláš tohle a tohle) to většinou sklouzne kk tomu, že dítě pak dělá určité věci jen, když očekává tu odměnu...
@kamirka s tím právem na změnu názoru je to vážně těžké, co když ten názor změní 20X za minutu? to bych pak taky mohla skončit tak, že se budu točit u kychuńské linky jako čamrda v jedné ruce jabko, v druhé ruce pomeranč a dítě by řvalo - já chci jabko, né já chci pomeranč, né atd. atd. u nás to takhle už párkrát proběhloproto jsem řekla dost a co si vybereš, to bude, jenom nevím, jak potom snášet ten jeho řev a nevybuchnout... s tím mám problém
23. srp 2010 ve 13:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@poletucha ahoj, řekla bych, že to populární zakazování, přikazování a pak pár na zadek nemá snad až tak velký vliv na vztah rodič-dítě (většinou jsme tak byli vychovaní a vztahy s rodiči jsou ok), ale spíš na vývoj dítěte - že z něj bude sice poslušná, ale ljen loutka bez vlastního názoru, bez schopnosti na věcmi přemýšlet, hledat souvislosti, reagovat na základě svých vlastních rozhodnutí a ne podle toho, co zařve rodič.

s tím šikulkováním :wink: - taky to dělám, ale chce to fakt asi hned po akci, prostě mu řeknu, že je šikovnej hned, když obdivujeme ten hrad, co postavil. ale snažím se taky ty úspěchy komentovat a dávat do souvislostí, jen prostě někdy od plotny není na víc šance než na obyčejný pochválení. odměny za něco jsme zatím nezavedli, ani náhodou, není to třeba a doufám, že to vydrží co nejdéle. jediný úplatek :wink: :wink: :wink: dostal, když vydržel sedět u holiče a nemlít se, předem jsemmu všechno řekla, slíbila odměnu (maličkost), a pak když to přečkal - moc se mu to nelíbilo - jsme šli koupit hračku.

jinak jsem taky toho názoru, že z knížky je fajn čerpat, ale ne ji brát jako dogma, mě se zdá, že by se pak z té výchovy vytratila jakákoliv spontánnost, prostě nad každou reakcí není čas přemýšlet x minut, než člověk zareaguje. už jsem to tu psala, dávám rabr tak 70%, zbytek je selský rozum,cit...dá se tam naučit hodně věcí, ale musí se vybírat, co se pro konkrétní dítě hodí a co ne.

hřiště - taky zasáhnu ve chvíli, kdy petra ohrožuje někdo starší, kdy by se mu mohlo něco stát...a přesně jak píše blandik, všimla jsem si, že ti kluci, kteří mají tendenci "škodit" měnším dětem, si říkají o pozornost, maminky sedí na hřadě a o děti ani pohledem nezavadí. když s ním zavedu řeč, skončí u nás na lavičce a probereme kde co, chtějí si povídat, sdílet, asi jim to chybí. škoda.

23. srp 2010 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna aha, kdyz takovy omacce urcite jeste nerozumi,ne? takze vlastne ani nevi ze ho chvalim, zato "teeeda ty jses ale sikulka,zes ....udelal,spapal atd..." uz vnima dobre :grinning: a jinak s tema odmenama naprosto souhlasim,to asi neni zrovna nejlepsi
23. srp 2010 ve 14:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@poletucha ale to je vlastně to samé, jen vynecháš toho šikulku, ton i to ostatní zůstane stejný, ve věku tvýho kluka stejně spíš záleží na tom tónu, jakým to říkáš a úsměvu
23. srp 2010 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 taky se občas dostanu do situace, kdy nepomáhá nic, dohoda,vysvětlení,kompromis,výběr....je to většinou v době, kdy je už utahaný,před jídlem, někdy po spaní, když vstane prdkou napřed...víš co já v takové situaci dělám?
NIC. prostě to přehlížím. melu si svou, komentuju třeba, jak budeme dělat to to, nebo co budeme vařit, prostě opustím téma sporu - on mě sice moc nevnímá, někde si hudrá, ale asi potřebuje prostor a klid na to srovnání se s nepříjemností. u petra to funguje, čím víc s ním nějaký problém řešíme, tím je to horší. sám se vybublá, pak najednou zničeho nic přijde s úsměvem a jedeme dál. ale tohle je asi individuální.

pokud je to venku, což naštěstí s petrem moc nebývá, co nejrychleji opustím prostor, kde se kousnul a postavím ho na zem, a pomalu jdu. jen ho hlídám, nebo sednem někam na lavičku a čekám, čekám, melu si svou o berušce na kytce...
23. srp 2010 ve 14:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 prave ze na ten vztah rodic-dite tu hodne holek poukazalo,jakoze na zakladne klasicke vychovy maji i spatny vztahy :unamused: Ja nevim,ale mne se nezda,ze by byly cely generaceaz tak poznamenany vychovou jak pises :confused: nebo ty si tak pripadas? Ja myslim,ze nas rodice vychovavali sice obcas s nejakym prikazem,plesknutim apod. ale taky se selskym rozumem a hlavne s laskou :wink:
23. srp 2010 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek