• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@takyja mňa na tom udivuje hlavne to, že do 5 rokov biť nemôžeme a potom čo, hurá vezmime varechy a remene? Chorý zákon, však počkám do 5. narodenín a hurá, zrúbem si decko?
4. bře 2012 ve 21:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blovitc120 Tak já ten nápad chápu jako zákonem výslovně vyjádřenou ochranu těch úplně nejvíce bezbranných, kteří se neumí ani obrátit na pomoc kohokoliv jiného. Přeci jen u 5letého (bude plakat ve školce, nebo už i někde něco řekne - školka, sousedi, kamarádi) se to provalí líp než u dvouletého. Dvouleťák je totálně bezbranná lidská bytost, pokud je v péči tyrana, a zároveň to na nich nechává velké stopy.

Co mě však překvapuje, že všichni v diskuzi pod článkem považují bití dětí za OK a potřebné. Z toho se mi fakt chce blít. Neumím si představit, že bych zrubala svou dvouletou dceru. FUJ. A to říkám s vědomím toho, že se musím jít čas od času nadechnout do vedlejší místnosti, abych se uklidnila. :grinning: Ale proboha, jsou to malinké děti!
4. bře 2012 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@takyja áno, aj ja to tak beriem, ale to vekové obmedzenie mi v každom prípade príde dosť scestné. No máš pravdu, že je to ochrana tých najbezbrannejších, hoci aj moja 3-ročná dcéra mi teda vie presne opísať, čo jej kto urobil... A poznám osobu, ktorá zbila svoje 8-mesačné dieťa, ale fakt zbila, lebo nechcelo jesť príkrm, až mi po chrbte behá mráz :pensive:
4. bře 2012 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blovitc120 Možná je v tom nějaká taktika, aby to "politicky" prošlo, protože bití těch nejmenších se prostě obhájit nedá. Já osobně si také myslím, že se nemají bít ani starší děti, ale když jsem četla reakce, tak to by asi fakt nemělo šanci projít. Jsme to ale divný národ. :angry: :frowning2:
Jinak tu osobu, o které píšeš, bych normálně udala. Já jsem na tohle citlivá... občas se míchám i do toho, co čeho mi "nic není". Zbít 8měsíční dítě je na to, aby ta osoba byla pod dohledem sociálky (minimálně, ne-li na odebrání dítětě - ale neznám samozřejmě okolnosti). Fuj, je mi opravdu fyzicky zle z toho, když si představím to, co píšeš. Ach jo. :cry:
4. bře 2012 ve 22:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 já koupala malého až doma....taky měl období, kdy řval po bazeně, tak jsem to neprotahovala a rychle ho oblíkla a šli jsme domů
4. bře 2012 ve 23:59  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky...občas nakukuju a snažím se inspirovat...
potřebuju radu.Mám skoro šestiletého syna a čerstvě čtyřletého synovce.Synovec má už asi rok vztekací a ječíïcí období,ke kterému se teď přidala agrese -zejména vůči mému synovi.Kope ho,kouše,strká,když se m uněco nelíbí,nebo je prostě naštvaný.Do jeho výchovy se moc motat nechci,i dkyž myslím,že je až moc benevolentní, i když tohle se s ním švagrová snaží řešit.Domlouvá mu,už dostal dokonce k mému údivu i na zadek,ale nějak se to míjí účinkem.No,a já bych potřebovala poradit,co říct synovi.Manžel a i jiní mu radí,ať synovce taky bouchne,kousne...ale mně se to nelíbí.Synovec samozřejmě nečeká,až ho náš kousne a je z toho ještě větší problém a hádka a navíc odpovídat na agresi agresí....Chodí spolu i do školky a i tam je občas problém.Říkala jsem synovi,aby řekl,že pokud na něj chce být synovec zlý,tak si s ním nebude moci hrát,protože se mu to nelíbí a aby si odešel hrát s někým jiným.Jenže syn je dobráček a navíc má bratránka moc rád,tak to zkouší a zkouší a vždycky to skončí hádkou
5. bře 2012 v 08:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sarkabrezen Knížku jsem si taky koupila a chystám se jí prostudovat, určitě uvítám názory a poznatky dalších. :slight_smile: Super nápad :slight_smile:
5. bře 2012 v 09:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@takyja - prosím tě, kde je ta diskuze, tady na MK? Já bych taky zakázala bití dětí (a všech) jakohokoliv věku...ale i tak mi to příjde velmi dobré..protože ty roky jsou nejvíce krizové, a nejvíce dětí je bito..ve starším věku od toho většina rodičů upouští, děti jsou buď zlomené, nebo už je to prostě trapné, nefunkční...Jen si myslím, že se to stejně mine dost účinkem, aspoň v tom smyslu, že ti "plácající" rodiče stejně nebudou vědět, jak jinak na to, jak to dělat jinak, takže zvýší psychický tlak, což je někdy asi horší než na zadek.....koukala jsem na jeden britský dokument o bití v dětském věku, mluvili tam dospělí, kteří bývali biti a jaká traumata z toho mají...a pak také rodiče současní, kteří ovšem neví absolutně jak jinak na své děti...takže určitě to vítám, jakožto manifest státu, že s bitím dětí nesouhlasí, že jsou důvody, vědecké, proč tohle zakázat...
5. bře 2012 v 15:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petrunka01 - napadá mě akorát něco takového, co píšeš - možná pomůže se synem pracovat trošku tak, aby neměl pocit, že je nucen se nějak chovat - takové ty rady - kousni ho taky, nebo - řekni mu, že ti to vadí - jsou moc direktivní, dítě to nemusí příjmout...můžeš zkusit práci s jeho emocemi ...že třeba popíšeš, co se stalo - viděla jsem, že jste si hráli s bratránkem, a že bratránek tě pak kousl(bouchl...), pokud možno neutrálně, aby v tom nebylo znát, že se na bratránka zlobíš nebo na syna, že se nebránil........a pak mlčet, uvidíš, co ti k tomu syn sám řekne...je to nejlepší způsob se dozvědět, co si skutečně myslí, jak se cítí...určitě ho můžeš pak směrovat, můžeš mu pomoci se vyznat ve vlastních pocitech - třeba si potřebuje uvědomit, že mu to vadí, nebo, že mu to nevadí, ale že se chce s bratránkem domluvit na určitých pravidlech...Můžeš třeba říct, jak se asi cítí...každopádně je třeba dát prostor tomu, aby ti syn na základě takové jemné výzvy (neutrálního popisu situace) popsat to, co on sám chce...Každápádně jedná se o emptaické naslouchání - tedy jen neutrálním popisem vyvoláš situaci a čekáš, co ti řekne..pak parafrázuješ, tedy více méně opakuješ, to co on říká, nepřerušuješ proud jeho řeči...pokud máš pocit, že to uvízlo na mrtvém bodě, můžeš směrovat - ale opět ne direktivně, že budeš dávat rady, moralizovat, odsuzovat brátránka...ale jen že se třeba zeptáš...hm, vidím, že tě to štve, že si nemůžete spoku klidně hrát, aniž by nedlošlo k bití...možná máš nějaký nápád, jak by se to dalo řešit...a zase mu dáš prostor...samo cílem je dovést dítě k tomu, aby si samo na to přišlo, uvědomilo si své pocity, a současně třeba, aby přišel na to, že je správné mít určitá pravidla v hraní, a že bratránek se je potřebuej naučit, aby si mohli plnohodnotně spolu hrát...a že je ok říct - tohle mi vadí, takto si nemůžu hrát dále...nebo mít slovo např. DOST, které znamená pro oba, už se mi to nelíbí, dále nechci pokračovat...Nevím, jestli ti tohle pomůže...prostě základ je nevyslýchat formou otázek, nedávat direktivní rady, ale mluvit tak, aby dítě chtělo samo mluvit...a empaticky naslouchat - tedy při tom naslouchání vůbec nevstupovat do toho, co říká, nehodnotit to, nehodnotit bratrance, snažit se dítě vést jemně k tomu, aby si přišlo na řešení...protože tohle bude mít tendence skutečně realizovat...
5. bře 2012 v 16:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik díky..je fakt,že mám tendenci synovi hned dávat rady a úpně neutrální taky nejsem,když mi řekne,že ho bratránek zase kousl..pokusím se empaticky zjisti,co si o tom syn vlastně myslí a jak by to chtěl řešit on..
5. bře 2012 v 17:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Nene, bylo to pod článkem na stránkách idnes.cz ... jinak mně by pro změnu zajímal ten britský dokument, kdyby sis vzpomněla, jak se jmenoval a kde to bylo - díky.

Btw. jak se ti podařilo dojít k takové RABR dokonalosti (jak to tady - asi nejen na mne - působí ze tvých příspěvků na MK)? Ptám se pro inspiraci. :wink:
5. bře 2012 v 18:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@takyja - ha, ha rabr dokonalost - to jsi mě dostala. Zrovna jsem zcela neempaticky vyjedla před malým na manžela, že nezasáhal dostatečně a razantně a nechal tchýni ládovat do našeho syna škvarky...ten se klasicky hodil do vyslvětlovací pozice, pak do opozice, boje a nakonec mi řekl, že by taky potřeboval trošku toho empatického přijetí...Takže teorie a praxe..tak nevím, nevím...
5. bře 2012 v 19:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Teda, chvilku jsem tu nebyla a nestíhám dočítat :slight_smile:

Ad sladkosti - my je doma nevedeme, takže i kdyby si něco dal, nic takového tu není :grinning: ale může si místo toho dát třeba jabko.... ovoce má naštěstí rád.....

A k tomu bití..... se asi nemá ani smysl vyjadřovat :confounded: vidím to denně kolem sebe. Dítko se "vzteká" nebo prostě je protivné a matka ho seřeže, protože si ho "přece nenechá přerůst přes hlavu". A přijde jim to naprosto normální. Někdy mě napadá, co by takové matky říkaly, kdyby je jednou takhle seřezal manžel. Třeba proto, že měly zrovna PMS a byly protivné :rolling_eyes: Do podobných diskuzí nelezu ať jsou kdekoli, protože na to nemám ani nervy, ani morál :rolling_eyes: Už jsem to vzdala - půjčila jsem kamarádce jednu z "chytrých" knížek. Dopadlo to tak, že prohlásila, že je to všechno naprosto krásné a logické, ale v praxi vlastně nepoužitelné - dítko řeže dál a diví se, že je vzteklé a že to, za co bylo seřezáno, udělá za dva dny znova. To, že to funguje na mé dítě, je samozřejmě tím, že je to flegmatik (po tatínkovi aktivní cholerik jako prase - při klasické výchově totální fiasko, s RABRem ve většině případů naprosto bez problémů zvladatelný).

@blandik už jste zdraví? se nám zatím nepovedlo to kafe vůbec :sweat_smile:
5. bře 2012 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@fender to je super, že sladkosti doma nemáte, tak je to nejlepší, ale bohužel nám je vždycky n ěkdo donese:frowning2:
6. bře 2012 v 08:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna v takovém případě je třeba všechny sežrat dřív, než na ně přijdou děti :sweat_smile: :grinning:
6. bře 2012 v 08:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
6. bře 2012 v 09:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky jdu k vám pro radu
moje malá je od 2 let bez plíny, teď sou jí 2,5, na návštěvách chodí krásně na nočník nebo na záchod, umí si říct, ale doma je to hrůza, nechápu jak to, když dřív pěkně na nočník chodila, trvá to už asi dva měsíce kdy se schová za křeslo a vyčůrá se tam ... nevím jak to řešit, můj už se snížil k plácnutí na zadek, vyhrožování, efekt byl jen chvíli a bála se ho ... nevím jak jí namotivovat ... momentálně má u nás úspěch věta když se vyčůráš na nočník dostaneš kokyno, to okamžitě letí, vyčůrá se a jde si pro sladkost :unamused: poraďte prosím
6. bře 2012 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já se přidám k plínkovému dotazu - malá ví, co se po ní chce a umí si říci. ALE pokud jí přijde, že bych ji odtáhla od hry, protože zahlásí "bobíka", tak prostě neřekne, protože plína to jistí. Zkoušela jsem jí nechat jí bez plíny, ale lítala jsem za ní s hadrem a ona vesele mokrá a nevadilo jí to. Nenapadá vás, jak na to? Nevím, co jí říci... Motivuji pozitivně /jen slovně/, odměna není, vysvětluji a když si sedne a nic se nepovede, hovořím neutrálně. Nad plným nočníkem pochopitelně jásám. :slight_smile:
6. bře 2012 v 17:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Já bych taky potřebovala empatické přijetí :grinning:, po tom období vzdoru mojí malé rozumbrady, by to byl balzám na duši. :slight_smile:
6. bře 2012 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, jdu k vám taky pro radu
Můj syn zatím není moc zvyklý na děti, sice chodíme do výtvarky a na cvičení, ale tam se dětem spíše vyhýbá a když mu některé z nich něco chce vzít (i o rok mladší), tak mu to bez problému už dopředu dá. Stýkáme se ale se stejně starým klukem, a tomu také všechno vždycky dopředu dal, stejně tak i o jeho o dva roky mladší sestře. Poslední dobou, ale začal toho kluka pevně držet za ruky a nechtěl ho pustit. Přijde mně, ale že je to spíše z radosti že ho vidí a je na něj zvyklý, tak se se ho nebojí. Jeho matce se to samozřejmě nelíbí, takže mu říká, aby malého bouchnul, poté co mu řekně, aby ho nechal a on ho nenechá. Což se samozřejmě mně nelíbí. Malému to vysvětluji, ale i mě takto občas pevně chytne a vidím, že má při tom zaťaté zuby. Nevím, jestli je to skrytá agresivita či co. Co byste mi poradily?
6. bře 2012 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evena nočník ještě pořádně neřešíme tak nevím, ale napadlo co jí zkusit dát ten nočník za křeslo. (třeba se u toho chce schovat, nebo jí něco za to křeslo prostě táhne)
6. bře 2012 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evena u nas bola takato kriza tiez, okolo 2 rokov, priznam sa, ze si uz nepamatam, ako dlho jej trvalo, ale nejako sme to vazne neriesili, resp vratili sme sa k plienke na von, lebo to bolo v zime.. neskusala si ju dat na wc a normalne privriet dvere? mala by sukromco :grinning:
@takyja ja som nechala pocikanu, kakat sa nastastie pytala, takze po chvili jej to zacalo vadit, ked bola v mokrom, sama za mnou prisla, ze chce prezliect.. sme sa potom o tom rozpravali, ci jej to vadi, ked si sadla na zachod a cikala, tak som jej povedala, ze to trva len chvilku a hned sa moze ist hrat :wink:
6. bře 2012 ve 21:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@takyja @evena když je malej zabranej do hry, tak si taky málokdy řekne, že chce čurat a když ho chci vzít preventivně, tak nechce jí z pokojíčku - tak jsem dala do pokojíčku další nočník a dám ho vyčurat tam, aby nemusel odcházet, a to se většinou bez problémů vyčurá - a jinak má dny, kdy si pěkně hlásí a má dny, kdy ne a počurá se... asi je to takové ještě to přechodně období, než se to úplně naučí ovládat... na ven ještě plínku pro jistotu dáváme...
@pamal a v jaké situaci tebe tak pevně drží se zaťatými zuby?
7. bře 2012 v 10:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pamal a v té situaci - kdy drží pevně toho kamaráda - tak to je při setkání, nebo když mu chce vzít nějakou hračku, nebo jen tak? V takové situaci musíš zasáhnou, odtrhnout je od sebe a důrazně říct, když ho takhle pevně držíš, tak to bolí - a kdyby ho chtěl ten kamarád bouchnout - tak zase - žádné bouchání - a na tom bych trvala i před matkou toho chlapečka - žádné bouchání a ubližování mezi dětmi...samozřejmě má právo se bránit - ale má jiné možnosti,, než bouchnout tvého syna - může mu říct dost, může ho odstrčit, může zavolat vás na pomoc...
7. bře 2012 v 10:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna najednou ho chytne v průběhu návštěvy, v tu chvíli mu žádné hračky nikdo nebral. Možná je to tím, že je syn vnitřně naštvaný, že mu ten kluk bere hračky, tak pak tak reaguje, co já vím. Mluvím s ním o tom, že to toho kluka bolí tak, že to nemůže dělat. A naopak, kyž mu ten kuk bere hračky, tak má říct "nedám, a nedat. Jenže je stejně dá. Nechává si vše líbit. Mně takto chytá, třeba ráno v posteli, když mu říkám, že jdu chystat vodu na kaši. V tu chvíli má legraci z toho, že nemůže jít, když mě drží.
7. bře 2012 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, mám takový dotaz. Samovi je teda teprve 9m, ale chci s ním v budoucnu jendat podle této knížky a tak nechci něco už předem pokazit. Pochopitelně zatím není moc situací, kdy bych po něm něco požadovala nebo mu něco zakazovala :grinning: takže se omezuju spíš na to, že mu vždycky vysvětlím, co s ním dělám apod.

Ale. Teď poslední dobou začal zkoušet kousat. Díky Bohu (a ťuk ťuk ťuk...) ho to zatím nenapadlo při kojení, ale třeba kolem mě a po mně leze a kousne mě do ruky. Dřív to dělal podobně, ale jen mě tak jako zkusmo ocucal, zatímco teď si i kousne. Nevím, co mu mám říct nebo udělat, aby to bylo nějak produktivní. Poprvé jsem se až trochu lekla, tak jsem zvýšila hlas - neříkám, že jsem na něj zařvala, ale dalo by se asi říct "okřikla" - napůl nechtíc teda - a on se chudák lek a začal brečet, jsem si připadala jak trapič dětí :frowning2: ale nevím, jestli si toho nemám všímat nebo naopak jo...? No a jestli s tím začne u kojení, tak to teda bych asi ani nezvládla si toho nevšímat :unamused: Dík za tipy :slight_smile:
7. bře 2012 ve 12:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj! Tak jsem konečně dočetla vaši diskuzi a ráda bych se přidala. Mám načteno a snažím se dávat Rabr v praxi. Když mě dítě štve svým chováním , tak zkouším najít jiný pohled na věc, jak o tom psala dřív blandik , zabírá to jen když jsou moje potřeby uspokojeny ( o om taky někdo tady psal) Blbé je, že někdy, když cítím, že mi končí trpělivost , a že asi za chvíli budou překročeny moje hranice, zastavím se a snažím se vymyslet, co bych v tu chvíli potřebovala abych se zase dala do rovnováhy, jenomže mě nic nenapadne, tak dál dělám jakoby nic a pak najednou papiňák vyletí a já řvu. Jestli máte nějakou radu, jak to děláte vy, sem s ní :slight_smile: snad víte co jsem chtěla říct.

@blandik, psala jsi , že syn nemůže mlíko, my doma vůbec mlíko nemáme, dělám domácí ovesná, rýžová a mandlová mléka, a z toho synovi dělám kaše, jestli by tě to taky neoslovilo.
7. bře 2012 ve 13:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
ještě mě napadlo blandik , jak jsi psala, že chybí nápady na recepty pro malého, já čerpám odsuď : http://www.jimejinak.cz/
7. bře 2012 ve 13:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@pamal mě napadá jen to, že on mu tak dává najevo přízeň - i tobě a bohužel je tak tělesně neohrabaný, že to dělá tak, že je to druhému nepříjemné či bolestivé, mohlo by pomoct, když budete doma co nejvíce provádět různá tělesná cvičení zaměřená na doteky - masáže po těle různými materiály, aby poznal, co je tvrdé, co měkké, lechtání, mazlení, škádlení, aby poznal, které doteky jsou příjemné a které už ne, polštářové bitvy, tělocvik...
@romcovaklarka náš tohle dělá taky to kousání, ten mladší, prostě se kolem mě lísá a zničehonic mě kousne, jenomže docela dost silně, zůstane mi někdy i modřina, takže na to se prostě nedá nereagovat prudce, protože to fakt hrozně bolí, takže vykřiknu a sundám ho a křičím, on pak většinou brečí, jenže já se prostě neovládnu a podle mě by měl vědět, že to bolí...takže nereagovat a sladce mu říct, že lidi se nekoušou a přitom se na něj usmívat - to taky není v pořádku podle rad @bladik mu pak říkám, že chci pusinku. Jenž to nějak zatím nezabírá, kouše v podstatě od té doby, co má zuby...ale při kojení to teda nedělal nikdy, naštěstí....občas kousne ve vzteku, ale někdy prostě jen tak nečekaně:frowning2:
7. bře 2012 ve 13:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@reruna Mazleního, lechtání, škádlení si malý ode mě užije dost. Polštářové bitvy nebo nějaká jiná tělesná cvičení, které by mu mohla být nepříjemná jsme zatím neprovozovali. Tak to opatrně zkusím, aby zjistil, že některé tělesné doteky jsou nepříjemné. Díky za tip.
7. bře 2012 ve 20:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek