Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

sarkabrezen
24. únor 2009

Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨

Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂

pamal
7. bře 2012

@romcovaklarka můj syn mě začal kousat když mu byly dva roky. Pamatuji si jak jsem měla modřiny po rukách.V tu dobu jsem chodila do kurzu efektivního rodičovství tak jsem to přednesla tam. Lektorka mi poradila, abych se s malým nemazlila ve stylu "a já tě spapám apod." a nepusinkovala ho po těle. Protože jeho reakcí může být stejné chování ke mně, ale dítě nemá tolik citu, takže kousne. Tak jsem to zkusila a přestalo to.

baca
7. bře 2012

@evena moje dcera byla po druhém roce celkem schopná se moc nepočurávat, i na dovči jsme ji nechávala bez plíny jít třeba na oběd a tak, dokonce i pár nocí byla bez plíny. Ale pak se to nějak zvrtlo, vůbec nevím čím a třeba 5x za odpo se počurala. Teď má 2 roky a 8 měsíců a asi tak týden to vypadá, že to bude spět do zdárného konce. Sama si začíná říkat, sama si sedne ne hrnec a vyčurá se. Předtím nebyl problém s kaakáním, to si na hrnec sedala sama, ale čurání jí bylo šumafuk. Pokud jsem ji nedonutila já jít na hrnec nebo záchod, tak nešla. A mnohdy ani jít nechtěla, šprajcovala se, nebo šla, nic neudělala a pak se za chvilku počurala. Už jsem myslela, že to snad nidky nepřejde a zdá se, že jo. Jen aby jí to teda vydrželo. na noc jí teda plínu ještě dávám, ale začíná se budit a chce jít čurat, tak snad za nějaký týden zvládne i toto.

lusy82
8. bře 2012

Tak dneska jsme byli na dalším plavču a byla jsem celkem připrvená, s Jiříkem jsem to probrala a koupání i sprchu jsme docela zvládli. A doufám, že to tak vydrží, že to nebylo jen pro dnešek. Za to si to vybral při oblíkání a nejvíc ve vestibulu u hraček. V šatně brutálně pokousal holčičku až měla chudinka modřinu jako blázen. Ale dost mě dostala maminky reakce, zdělila mi to takovým způsobem a s takovým pohledem, že jsem ani nevěděla co mám v tu chvíli říct. Tvářila se na mě jako bych udělala něco co se nedá odpustit a nic horšího se nemohlo její dceři stát. Nechápu co ode mě čekala ale já se v tu chvíli na nic než na vynadání Jiříkovi nezmohla. Pak ještě když kolem mě procházela tak jsem se jí chtěla omluvit, ale zpražila mě takovým pohledem, že jsem se nezmohla na slovo. Domluvila jsem se akorát s Jiříkem, že holčičce příště přinesem nějakou dobrotu. Myslíte že mu to něco dá z výchovnýho hlediska, že si to bude pamatovat? Mamince bych moc přála, aby se jí také něco takového stalo, ať to pozná, že ty děti to tak nemyslí a jaký pocit to pro mě je.
No a další vztekot byl v tom vestibulu. Stále utíkal kam nesmí ( Ven, do pánských šaten ), bral dětem hračky, bil je no hrůza. Ale naštěstí ostatní maminky jsou chápavější a když je Jiřík praštil tak to nijak nebraly hrozně. Vždyť i já jim nevičítám, když někdo bouchne nebo strčí do Jiříka.

blandik
8. bře 2012

@lusy82 - nám to domlouvání předem hodně pomáhalo - že jsem Mišku uvedla do situace - co tam bude, co od něj čekám a proč..spousta problémů tím odpadla..pokud ale nezvládl se podle toho chovat, brala jsem to "chápajícně", že jsem ho zarazila, zopakovala oč tady jde, a pak řekla, že to chápu, můžeme to zkusit ještě jednou...(to bys mohla zkusit až ti bude zase utíkat do šaten - zopakovat pravidla - velký bazén, hodně lidí, držíme se spolu, skusíme teĎ jít tak, aby jsme byli u sebe..., pokud ti zase zdrhne, tak znova zopakovat, nevyčítavě, vysvětlujícně..a pokud o pět, tak to ukončit a jít domů...). A pak taky si dát bacha na to, aby nebral nějaké utíkání jako srandu - že máma ho hodní, vzteká se...pak z toho mají akorát srandu... S tou dobrotou pro tu holčičku, myslím, že proč ne - můžeš říct jiříkovi, že je to způsob omluvy, a Jiřík se ti nejspíše neomluví, tak se můžeš omluvit za něj...

lusy82
8. bře 2012

@blandik A to funguje i když se ti vzteká. Já ho jen chytnu za ruku a už ječí a není s ním žádná řeč. Prostě vzdor vzdor vzdor jako blázen. Poslední dobou zjišťuju že mi ta výchova nějak nefunguje nebo mi asi chybí trpělivost. Dneska už jsem ho dokonce i plácla když se nechtěl nechat posadit do autosedačky, jelikož tam zase chtěl vylézt sám. Normálně ho nechávám, jenže tentokrát mu pod nohy dal táta krabici s talířema a to by asi nevydrželo. A samozřejmě vysvětlování taky nepomohlo - zase velký řev a propínání se abych ho nemohla posadit a zároveň byli samozřejmě v ohrožení ty krabice. Vím tohle byla naše chyba a mrzí mě to. Hlavnně to že jsem ho uhodila. ☹ Fakt tě obdivuju jak ty to máš na háku. Už jen to jak se tvůj Miško chová, je vidět jak to zvládáš.
To s tou holčičkou jsem tak nějak myslela jako omluvu. Hlavně aby Jiřík věděl co se sluší. A jak bys mu to podala aby to v tomhle věku pochopila přitom mu to nedala jako rozkaz?On je v tomhle dost takový jako hodný, někoho pohladit, utěšit když pláče. Dokonce to i nerad vidí, takže když té holčičce ublížil, tak bylo vidět že si to uvědomuje co udělal a mrzelo ho to. Jenže díky reakci té maminky, jsme se nedostali k tomu aby jí bebí pofoukal a pohladil jí. Což normálně dělá.

reruna
8. bře 2012

@lusy82 já bych to s tou omluvou zkusila, třeba donést nějaký obrázek, samolepku, a mluvit s ním o tom, že když druhému ublíží, tak je dobré se omluvit a zkusit to napravit, škoda, že ta maminka nedovolila hned na místě, aby pofoukal a pohladil... možná to kousnutí bylo místo pusinky...už jsem psala, že mám s mladším taky takový problém, že kouše, tak mám taky docela strach, že se někdy ocitnu ve stejné situaci...

lusy82
8. bře 2012

@reruna Jiřík kouše spíš když se někomu brání, nebo mu někdo něco bere, takže ta holčička mu určitě taky něco udělala. Bohužel jsem u toho nebyla, slyšela jsem až řev té holčičky a viděla malýho provinilý výraz. Nosnad tam ta holčička příští týden bude a Jiřík si jí zapamatuje. Nepřála bych ti tuhle situaci. Už se mi to stalo jednou, ale maminka byla naštěstí "normální".

majdula
8. bře 2012

Ahoj holky, dlouho jsem tu nebyla, doma nam to klape, tak nemam co resit (doufam, ze co nejdele 🙂 ) Ale proc pisu, dnes vysel Reflex s krasnym uvodnikem, presne tak to citim a je senzacni, ze se o tom takhle verejne pise! I kdyz po nakouknuti do diskuse pod clankem na me zas pada beznadej, jak je to strasne zazity ta vychova typu cukr a bic ☹
http://www.reflex.cz/clanek/nazory/45425/rodice...

--------------------------

Když muž uhodí ženu, je to domácí násilí. Když rodiče uhodí dítě, je to výchova.

Předpotopní názor, že bití dětí je zcela v pořádku, má v Česku masové zastání. V zemi, kde se téměř na ničem neshodneme, čtyři pětiny lidí schvalují fyzické tresty dětí a také je bohužel uskutečňují.

Je absurdní si myslet, že bitím je možné někoho k něčemu vychovat. K pohlavku, plácnutí přes zadek, nebo dokonce facce vedou rodiče nejčastěji frustrace, vztek, bezradnost či pohodlnost. Ušlechtilé řeči o výchově jsou pak jenom alibi, jak překonat nepříjemný pocit.

Bití je téměř vždy ponižující a jenom narušuje důvěru dítěte k rodiči, kterého nejvíc na světě miluje a se kterým se má cítit bezpečně. Nikdy to neděláme pro dítě, ale jen pro sebe.

Osvícené Švédsko prosadilo přísný zákaz jakéhokoliv tělesného trestání dětí už v roce 1979 a další země následovaly. Je jasné, že tento zákaz nevymýtil násilné a ponižující způsoby výchovy dítěte úplně, ale postupem doby zásadně změnil postoj společnosti vůči násilí na dětech: ve Švédsku tak nejen neuvidíte rodiče plácnout dítě přes zadek, ale ani křičet či jakkoli je ponižovat.

Největším rizikem fyzického trestu je, že evokuje moc nad trestaným. To jenom přináší další násilí. Starší sourozenec ho přenáší na mladšího a ten si vztek vybije například na domácím zvířeti. Děti jsou vždy slabší než my; spousta otců přestává bít děti ve chvíli, kdy se jim fyzicky vyrovnají.

Absurdita trestání vynikne v situaci, kdy dítě schytá pohlavek za to, že napadlo mladšího sourozence, a od rodiče slyší zdůvodnění: Mladším se neubližuje! Argument, že nějaké to plácnutí ještě nikomu neublížilo, je v Česku silně zakořeněný, je to zvyk, který se předává z generace na generaci.

Velká tolerance k bití vede k tolerování násilí obecně. Tím, že děti bijeme, posilujeme jejich pozdější přijímání násilí na sobě – buď partnerem, nebo ho budou samy páchat.

Naše společnost se stane civilizovanější, až přijmeme, že fyzické tresty poškozují sebeúctu a vztahy. Jestli jste to doma jako dítě občas „schytali“ a nijak vás to nepoznamenalo, není to díky tomu, ale navzdory tomu.

lusy82
8. bře 2012

@majdula Tak diskuzi jsem jen tak pročetla a je mi z ní taky na nic. Asi to bude ještě dlouho trvat, než se u nás lidi změní a pochopí. Myslela jsem si že naše generace se už na tohle dívá jinak, ale asi ne.

reruna
9. bře 2012

@majdula ta diskuze je teda síla, nejhorší je, že si všichni lidi myslí, že když se snažím vychovávat dítě bez bití, tak ho nutně musím nějak jinak psychicky terorizovat - tresty, zákazy atd. a když ani to nedělám, tak je přece naprosto jasné, že mu dovolím úplně všechno a dítě nemá hranice a přeroste mi přes hlavu a bude z něho hrozný fracek...a tenhle názor vyvrátit je asi nadlidský úkol, dokud si někdo nepřečte literaturu o respektující výchově a nezačne o tom přemýšlet, tak to nepochopí a ani pak nejspíš někteří ne - zapojovat se do takové diskuze absolutně nemá smysl... Zásadní je prostě ta otázka, která tam několikrát padla - JAK JINAK vysvětlím dítěti, že nesmí to a ono, když ne plácnutím? O tom se jim prostě nechce přemýšlet!

bodka70
9. bře 2012

@majdula
@reruna
@lusy82 , plne súhlasím, bohužiaľ nemám silu ani chuť zapájať sa do takýchto diskusií, je to boj s veternými mlynmi, strašne to človeka vyčerpáva a výsledok je mizivý, bohužiaľ 😒

betelgeuzz
9. bře 2012

Taky radši do těchto diskuzí nelezu. Ale zase se nemůžeme divit, většina lidí nic jiného nezná, než nějaké to plácnutí. Dřív jsem si taky myslela, že bez fyzických trestů to nejde. V nějakém článku jsem četla, že by měla být nějaká kampaň, která by nabízela alternativy fyzickým trestům. Akorát tam zmiňovaly spíš zákazy oblíbené činnosti, zavření do pokoje apod., což taky není ideální. 😒

reruna
9. bře 2012

@betelgeuzz přesně - většina lidí si prostě myslí, že bez trestů to nejde a neví, jak jinak, já to taky nevěděla, jaký je rozdíl, mezi trestem a přirozeným důsledkem...

fender
9. bře 2012

amen.

taky do diskuzí tohoto typu nelezu, ani je nečtu, protože na to prostě NEMÁM. děsí mě to. děsí mě ztráta hodnot, úcty, respektu.

blandik
10. bře 2012

@lusy82 - k té omluvě holčičce, můžeš to s JIříkem předem probrat, že posledně jí to bolelo a pokud to JIříka mrzí, může se jí omluvit - to se dá udělat tak, že řekne, že se omlává nebo ji pohladí, dá tu dobrotu...ale nedá se počítat, že to skutečně pak udělá před tou holčičkou a ani si myslím, že to není podstatné - to aby to skutečně udělal před tou holčičkou, spíše je důležité to, že se o tom před tím pobavíte, ty můžeš pak říct za Jiříka, že se holčičce chcete omluvit, že ji to minule asi hodně bolelo...(jde o to - ukázat dítěti, že takové situace se dají řešit omluvou..ale současně dítě k té omluvě nenutit, jít vlastním příkladem...).
KDyž je dítě tak skutečně hodně ve vzdoru, málo co funguje, a dá se na to koukat jako na "jiný stav", kdy dítě je prostě jiné, a zase to přejde..chce to hodně klidu, trpělivosti a času..pokud čas nemáš, tak prostě dítěti řekneš - teĎ tě dám do sedačky, ano nelíbí se ti to, já to chápu...spěcháme...prostě suše, jednoduše, bez tvých emocí, až se uklidní, můžeš se mu omluvit, že jsi ho dala do sedačky "násilím", že se u toho asi necítil dobře, ale že jste moc moc spěchali z toho a toho důvodu, nebo mu znova ukázat ty talíře...POdle mě jde o to zachovat "slušnost", nenechat se vytočit (což jde leda tím, že člověk dítě chápe, chápe, že je hrozné se cítit bezmocně, což je častý stav dětí...ale když dospělý musí rozhodnout, je tam pres, tak to prostě udělá, jde jen o o nechtít v tom vyhroceném okamžiku, aby dítě skutečně "poslechlo", mělo ohled, nekřičelo, nevztekalo se..ale nechalo dítě se projevovat jak potřebuje, nekritizovat to ani nepotlačovat...jen vykonat s komentářem, co je potřeba, a až se dítě uklidní, tak mu to znova vysvětlit...a samozřejmě pokud je čas, tak si ho dopřát a nechat dítě si prožít své emoce, aby se necítilo jako balík s kterým se nakládá bez jeho vůle...

blandik
10. bře 2012

@majdula - krásný článek, je krásné slyšet, že to doma spolu zvládáte..jak kluci, jak se zžili spolu? Ráda tě zase "vidím" tady:o) To je taková pravda, že většina toho nutkání dítě potrestat ať fyzicky nebo psychicky pramení z naší (rodičovské) nepohody a jelikož doba je náročná, plno stresu a požadavků je kladeno na rodiče, tak si někdy říkám, že sice dřívější generace byla k dětem asi více surová, ale současně byli rodiče více v klidu, nežili v konkurenci, v tlaku, co dítě má všechno umět, neumět...prostě si mylsím, že vymýtit fyzické a vůbec trestání bude těžké, žijeme v nervozní době a ta produkuje nervozní, nevyrovnané a vystreslé rodiče, je pak asi těžké být chápající vůči vlastním dětem....jsem za rabr moc vděčná, změnil mi život.. (si připadám jako nějaký "fanatik" touto větou, ale je to tak..).
@reruna - dnes jsme byli v zoo, delší čas jsem nebyla takto mezi malými dětmi a rodiči, tak jsem se zase vrátila do reality naší republiky...viděla jsem mámu, která svému asi šestiletému dítěti pomáhala na průlezačku se slovy, jestli tam spadneš, ještě jednu dostaneš...jinou mámu, která ječela po svém dítěti, že nesnáší to jeho kňourání...

blandik
10. bře 2012

@bodka70 - bodka, čtu si z pasu, že čekáte miminko 🙂 Páni, to je krásná zpráva. Moc gratuluji:o)))))

alamo
10. bře 2012

@majdula Ten uvodnik v Relexu me taky zaujal, dobre napsano. Porad premyslim, proc pusobi odmitani fyzickych trestu na cesky narod jako rudy hadr na byka. Prijde mi, ze lide maji pocit, ze kdyby nebili svoje deti, tak se snad zproneveri vsemu, jako i tomu dobremu, co pro ne rodice udelali.

romcovaklarka
10. bře 2012

@alamo Mně přijde, že lidi si automaticky do protikladu proti výchově s fyz. tresty staví tzv. volnou výchovu, kde si dítko dělá co se mu zlíbí a vyroste z něj zločinec, co vystřílí půlku svý střední školy, nebo přinejmenším nevycválaný klacek, co si na rodiče otevírá pusu a nikdo s ním nic nezmůže. Aspoň tak mi to přijde, když se o tom s někým bavím. To vždy skončí argumenty typu "Jasně, že se děti nesmí bít jako že TÝRAT, ale jedna dobře mířená po zadku nikomu neublíží a je to lepší, než fakani, co přerostou rodičům přes hlavu" ...

blandik
10. bře 2012

@alamo - myslím, že totálně nechápou, co jiného jim tedy pak zbyde...celou výchovu mají založenou na "donucování" a odměnách..a pokud jim vezmou páku, jak donutit, tak budou jejich děti pro ně v jejich chápání nezvladatelné...Sami nastaví systém - donutím tě po dobrém nebo po zlém a pak mají i nízké vlastní vědomí o dětech, protože dítě prostě jede v tom systému - za odměnu udělá, pod pohrůžkou trestu občas...Je mi těch lidí líto, protože se dívají na dítě jako na věc, která je má poslouchat, na věc, která tady má být k jejich potěšení a současně se až dusí pocitem zodpovědnosti za to, aby jejich dítě bylo dobře vychované, aby prospívalo ve škole, aby tohle a tamto...když se od mala nastaví tak, že musí ovládat kažýd pohyb dítěte, soudit každou jeho iniciativu, donutit jej něco dělat nebo nedělat....Prostě nemají páru, jak na to jinak...Oni vůbec nemají páru jak silnou zbraní je informace rodiče proti výhružce, jaké je se řídit něčím, když to můj mozek sám vyhodnotí jako dobré oproti tomu udělat něco z donucení a s pocitem, že jsem k ničemu...

alamo
10. bře 2012

@romcovaklarka
@blandik nojo, ale jak z toho ven? Mentalita naroda moc zmenit nejde.

berenika39
10. bře 2012

@alamo úplně se z toho nedá vybruslit, protože tradice je tady obrovská, ale každá diskuse, kde padají argumenty, které by mohly přesvědčit byť jen jednu další mámu, je důležitá. třeba i tady. já jsem se nedávno (a evidentně naposledy) pustila do diskuse, proč ne tříletou holčičku oblečenou pod studenou sprchu v záchvatu vzteku, a nedopadla jsem dobře. ale - třeba to někdo jen četl a třeba se zamyslel, třeba přehodnotil svůj pohled na fyzický trest jako takový. je smutné, že něco tak jednoznačného, jako je "nikoho nemlátím" , musí být upraveno zákonem 😝

fender
11. bře 2012

to je přesně ono. pokud ten článek způsobil, že jeden jediný rodič přehodnotil přístup ke svému dítěti, mělo to smysl 🙂

petruskaz
11. bře 2012

@romcovaklarka a myslím, že často přes hlavu přerůstaj právě ti, co jsou biti...
@berenika39 tvé reakce na akci "studená sprcha" jsem četla... ale jak píšeš, asi je lepší nereagovat... lidé, kteří si přijdou jakoby pro radu na fórum, většinou stojí spíš o schválení svého jednání a pocit, že nejsou sami, kdo to tak dělá- prostě z toho mám takový pocit... když někdo ale přijde s tím, že to jde i jinak... je zle... a potom se dozvídáme takové věci, jakože nevíme, o čem mluvíme... že naše děti jsou buď malé nebo velké, "hodné" apod. a vůbec tedy nemáme co radit a dělat ze sebe super matky, které zvládají své děti nebít...

fender
11. bře 2012

to si právě říkám, že když je přes 100 lidí, kterým se ten článek líbí, tak prostě ti, co s ním souhlasí, tam nejdou vůbec diskutovat, protože moc dobře ví, jak by to s nima dopadlo 😝

jinak naprosto souhlasím s @romcovaklarka - ti lidé kritizují něco, o čem nic neví. nebití dítěte pro ně automaticky znamená nechat ho dělat si, co chce 😝

nejhorší ze všeho je to, že tyhle názory a to kamenování mi bere elán o takových věcech mluvit, rozšiřovat, vysvětlovat..... což bychom asi měli dělat..... 😒

berenika39
11. bře 2012

@petruskaz taky jsem už poučena. tohle byla dost neštastná diskuse, to opravdu nebylo o názoru na věc, to bylo o emocích, z mojí strany nezvládnutých, nadzvedlo mě to, podle toho vypadala moje první reakce a od toho se to odvíjelo pak celé 🙄 🙄 🙄 🙄 . pokud někdy někam ještě napíšu, tak suše: nebijte svoje děti, je to protizákonné. 🙄

jimmy1
11. bře 2012

Ahojte holky.
jdu si trošku vylít srdíčko... dneska jsem (vlastně poprvé) svoje dítko plácla ☹ chjo... v té chvíli jsem to prostě nezvládla a ruka byla rychlejší než hlava...
On při přebalování občas zlobí, kope nohama, asi u dětí normální stav. Vždycky mu jen chytím nohy, aby mi nemohl ublížit, povím mu že to mámu bolí, když mě kope, že může ublížit miminku v bříšku, že my ho taky přeci nekopeme, atd.
Jenže dneska mě nečekaně a fakt drsně kopnul (naštěstí do prsa a ne do břicha) a já ho jako reakci okamžitě pleskla po stehně, asi fakt hodně, protože měl obtisklou ruku. Pak jsem s ním o tom mluvila, snažila jsem se mu to vysvětlit a domluvit se s ním, že už mě nebude kopat a já ho už proto neplácnu.
Fakt na sebe nejsem pyšná 😔 Poradíte?

reruna
11. bře 2012

@jimmy1 tak přesně to samé se mi stalo kdysi taky☹ takže tě rozhodně soudit nebudu...v té chvíli jsem nepřemýšlela a taky pleskla po noze, pak jsem se snažila si prostě dávat hodně pozor a při přebalování mu držela nožičky a vysvětlovala, aby nekopal, že mám v bříšku miminko... a dobře, že ses mu omluvila...to je taky důležité

blandik
11. bře 2012

@jimmy1 - já jsem plácla v roce a půl, hned u prvního vzdoru a pak vygooglila respektovat a být respektován...To co mě pomáhá - je dítě skutečně chápat, hodně zohlednit jeho mentální vývoj, dvouleté dítě není schopné ti něco slíbit a neporušit a pak čelit řečem - že jsme si slíbili, a ty jsi zase kopl..., není schopné chápat, že tě to bolí a tudíž to znova neudělat...možná bych přemýšlela, jak jinak vyřešit přebalování, udělat z toho zábavu nebo možná i nad tím, že třeba se chce odplenkovat a plenku už nechce nosit...A za mě - jediný způsob, jak udržet vlastní emoce - je chápat dítě - že se mu nelíbí, že se má přebalovat - tedy vůbec nesoudit a nehodnotit jeho chování a city. Ale jeho city pojmenovávat nahlas, parafrázovat.
A k té omluvě - dá se omluvit a připojit k tomu své pocity. Říct mu, jak jsi se cítila.

blandik
11. bře 2012

@fender - taky to tak cítím, že lidi neví vůbec, co kritizují. Ten level, co rabr nabízí, je prostě nepředstavitelný pro někoho, kdo doma vede boje o poslušnost a utápí se v pocitu přílišné zodpovědnosti za dítě - zodpovědnosti z pozice autority, která musí donutit...Já jsem tam napsala něco, a nějaký chlap mi napsal - že by ho tedy zajímalo, až jednou budu mít děti, jak budu řešit to, aby dítě nevběhlo do silnice nebo se nespálilo o kamna..tak jsem se docela pobavila...