• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
no, to je teda přesné. každý čeká, že dítě okřikneš, pleskneš, jánevímco.... a když to neuděláš, jsi divná :stuck_out_tongue_closed_eyes: automaticky se zařadíš k matkám, co jim to dítě přeroste přes hlavu a pak postříli spolužáky i s učitelkou :stuck_out_tongue_closed_eyes:
12. bře 2012 v 07:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
fakt díky za tuhle diskuzi,, zase jsem se něco naučila a zastyděla se - výroky typu "já jsem ti to říkala" ze mě lítají automaticky, zkusím se na to více zaměřit! Dík
12. bře 2012 v 09:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, pomozte mi vyznat se v jednom zmatku...
když jsem četla RaBR, nějak mi tam neseděla ta kapitola o empatii v tom, že mi to přišlo, že ten "dospělej" vlastně tomu "děcku" popisuje jeho emoce a ty přece vůbec nemusejí být takový... představovala jsem si, jak bych se cítila já, kdyby mi někdo řekl, když jsem smutná, že nejsem někde, kde bych chtěla být, "kdyby to šlo, nejraději by ses tam rozjela..." ... není mi to příjemný, to já si přece mám pojmenovat...?
Nu a teď čtu Vychováváme děti... od Naomi Aldort (mmch v květnu tu bude mít seminář, kdyby to někoho zajímalo) a ta tam výslovně píše - nevnucovat naši představu o jeho pocitech, ale ptát se (což ale, upřímně, mi taky nepřijde ideální, otázky v emocích vycházejí dost nátlakově...)
chci se zeptat na váš názor a zkušennosti s dětma? Děkuju.
12. bře 2012 v 09:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee ja myslim ze se to ma rikat jakoby tazacim tonem - spis "pomoct" diteti vyjadrit se, ne to rikat za nej ve smyslu mu neco vnutit ... napr. "Asi by ses tam nejradsi hned jela, vid?" a bud ti da za pravdu a rozvede to, nebo rekne "hmmm" nebo rovnou "ne" a bud ti to rekne nebo muzes zkouset dal.... Mne teda tohle nevadi, kdyz si nekomu na neco stezuju - napr. ze jsem si rozflakala nejakou pamatku, tak kdyz mi ten druhej rekne "to te asi dost mrzelo, vid?" tak jsem rada, ze me pochopil, neberu to jako vnucovani....
12. bře 2012 v 09:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@fender
@majdula Naprosto sváma souhlasím. Taky jsem ráda za tuhle doskuzi. Já jsem vždycky hlavně z tchýně vyřízená. Naštěstí tam moc často nejezdíme, tak snad na malýho výchovu nemá moc vliv. Například, když mu nedávno vynadala že ještě nosí plínky, že je ostuda, že už je přece velký kluk. Nebo mu nadávala, že sedí pod schodama u dveří a snažila se ho vytáhnout ven (přitom tam opravdu jen seděl, nic víc ), samozřejmě malej řval a vztekal se. A ona strašně nechápavě: On tam jen tak sedí a trucuje ( je pravda, že měla něco v sobě, slavila ten den padesátku, ale zase tak opile nevipadala ), akorát nevím jak přišla na to že trucuje :slight_smile: . Nebo když mu jednou řekla tak malej a už tak paličatej. To už jsem ten den nevydržela a řekla, že v tomhle věku je to normální. Celkově nechápu, když dospělí řeknou svému dítěti, že na vztekání má času dost. Kdy teda už jako se může vztekat? Podle mě spíš, čím strší, tím spíš se dokáže člověk ovládat, ne? Nebo miluju řeči typu: Nebreč, nebo tě nasekám, ať máš proč! Jako kdyby před tím brečel jen tak. :confounded:
Naštěstí mám kolem sebe většinou kamarádky, které se snaží taky dítěti lecos vysvětlit, než aby na ně křičely. I když to plesknutí taky uznávají a takové to šikulkování a tak taky používají ( bohužel i na Jiříkovi ). Ale pořád je to lepší, než to co umí jiní rodiče.
12. bře 2012 v 10:31  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender
@majdula
i já držím tu svou :sweat_smile:
po prvním přečtením rabru, jak mluvit... - jsem byla tak plná dojmů, jaký jsou to úplně úžasný a hlavně fungující principy, že se mi to chtělo vykřičet do celýho světa... že s dítětem opravdu lze jednat jako s partnerem (i s tak malým, ano!!!)... párkrát jsem na tohle téma zavedla diskusi při rozebírání výchovy s kamarádkami... ale naprosto bez odezvy... děti prý prostě je potřeba občas plácnout, zařvat na ně apod., aby viděly mantinely... a když na veřejnosti řeším nějaký konflikt, kdy s matějem jednám s respektem a ne z pozice autority, prostě cítím na sobě ty pohledy a otázky v očích, co to proboha vyvádím, že takhle se vychovává dítě???... a ono opravdu vychovává - pokud srovnám matěje se stejně starými dětmi, tak vidím, že to není rozcapa, kterej si vydupe vše co chce, že neplácá lidi kolem sebe, když se zlobí apod.- protože takhle to doma nevidí... a to pak miluju ty řeči o tom, že se mám, že mám klidný a hodný dítě... tak mne mrzí, že si o tom nemám pořádně s kým popovídat... jenom s manželem, kterej v tom jede se mnou nebo s maminou, která k rabru inklinuje taky tak nějak přirozeně a naprosto respektuje to, jak matěje vychováváme...
12. bře 2012 v 10:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
děvčata nevíte, proč se název diskuse nezobrazuje na titulní stránce mezi ostatními názvy probíhajících diskusí? nebo to dělá jenom mně? :sweat_smile:
12. bře 2012 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majdula to ze sa niekto chova k vlastnemu dietatu s respektom, neponizuje ho a netresta vacsina ludi jednoducho nedokaze ustat, proste ty musis robit ako robia oni, aby sa oni necitili zle ze to robia nespravne... :unamused:

Je velmi pravdepodobne ze tvoj maly nebude ani rozmaznany {doteraz som inak neprisla na to , co vlastne tym ludia myslia... :unamused: }ani ti neprerastie cez hlavu...takze ich argumentom bude...No, jo ty mas stastie, ze tvoj maly JE dobry poslusny, a nemusis ho vychovavat bitkou a kricanim, to my MUSIME, nase su take onake, nic ine na nich neplati atd. bla bla bla... :angry: :angry: :angry:
12. bře 2012 v 10:44  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
chodim tu malo, mozno ze nepouzivam na deti presne tie metody a vety z rabru, ale fakt sa snazim poznat ich potreby, pocity, jednat s nimi s uctou, vysvetlovat veci ako sa maju, preco sa robi to a ono,...

presla som zmenou ked to porovnam s posobenim na najstarsiu dceru na ktoru som aj kricala aj som ju udrela...a ako mi pribudali deti, zistovala som ze je to strasne neefektivne, robi to nestastnou mna i dieta, :frowning2: :frowning2: Dalsie deti uz to mali lepsie, a vidim, ze s tymi mladsimi mam jednoduchsiu vychovu, starsia dcera akoby stale nedokazala spracovat cosi z minulosti.

Poviem vam prihodu, ako sme v pohode zvladli zubara s mladsou 5 rocnou dcerkou...doma sme sa najprv rozpravali o zubkoch ako rastu, ako sa vymienaju mliecne za trvale, ako kaz na mliecnom moze prejst na trvaly, pozreli sme obrazky, baterkou sme si posvietili do ust...Mala isla do zubara s tym, ze presne vedela co sa bude diat, vcitane vrtania a plombovania {akurat mi to trochu pokazila suseda, ked sa jej opytala ci sa neboji k zubarovi...hned jej vnutila myslienku ze sa asi MUSI BAT}
zubar bol super, mlady usmievavy, ale ziadne sladke okecy a klamstva, velmi sa mi pacilo, ze bral malu ako partnera, vsetko jej ukazal vysvetlil, akceptoval ked sa jej nieco nepacilo {nechcela v ustach vatove valceky}...takze sme vysli s krasnou plombou, mala si to uzila. Aj to sa mi pacilo, ze dostala nakoniec prstienok, ale nebol jej slubovany dopredu ani nebolo zdoraznovane ze ho dostala za "vykon".

Pan dr . iste nevie nic o RABR ale ovladal ho prirodzene :sweat_smile:
12. bře 2012 v 10:55  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@blovitc120 no to asi necaka, to je fakt. ale keby si jej vysvetlila, ze nemusi sa vsetkym vsetko pacit. ze to, ze sa to babke nepaci nie je katastrofa, ale ze skratka sa jej paci nie fialovy ale hnedy zajacik. atd. no a pripadne jej naznacit, ze babka to nevie inak povedat, tak povie skarede :wink:
ja sice skarede nepouzivam casto, ale tiez mi niekedy ujde. a tiez ked lukas pride, ze ake pekne nakreslil, a nie je to pravda ( z mojho pohladu ), tak mu poviem, ze mne sa to nepaci, ale je dolezite, aby sa to pacilo jemu. ci je to ok - netusim, ale klamat mu nechcem.
12. bře 2012 v 10:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz protože na té hlavní stránce fora se zobrazuje všechno, kromě volné diskuse, asi aby to jako evokovalo jasně téma "mateřství" a nepletly se tam slátaniny z volné, o psech, kočkách, hubnutí a papíňáku:slight_smile:
12. bře 2012 v 11:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jolinka přesně tak to je, knížku a její filosofii si někdo ani nepotřebuje číst a přijde to samo - stačí trochu přemýšlet. dřív, když se nežilo tak hekticky, bylo to, myslím, běžnější, že se maminky dětem věnovaly přesně v té správné míře - hezky v klidu si s nimi žily a do ničeho je netlačily...oplátkou jim byly klidné děti - to funguje. Dneska jen shon, spěch, snaha o perfekcionalismus v každém jednání - dítě musí být dokonalé, matka musí být dokonalá, rodina musí být dokonalá, a běda, když to někde ujede - snaha o nápravu, tlak, nervy, stres a z toho pak pramení to zbrklé jednání, rodič zařve, plácen, všechno musí být hned a úplně :stuck_out_tongue_closed_eyes: . přitom ten celý slavný rabr není nic jiného než ohleduplnost v jednání - tolerance, pochopení, samé bežné věci:slight_smile:
12. bře 2012 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 to je pravda, že nepotřebuješ číst knížky o rabru a spol., když ti nejsou přirozeně cizí principy slušnosti a respektu vůči druhým, včetně dětí... já to měla tak, že jsem dávno předtím, než se narodil matěj, věděla, že svoje dítě chci jednou takhle brát... a když jsem o tom s někým mluvila, většinou se mi vysmál, že takhle to s dítětem prostě nejde... takže jsem o tom mluvit přestala a svoji představu o výchově zatím aplikovala jen na děti ve škole (jsem učitelka)... a když se mne někdo zeptal, jak to děláš, že tě ty děcka mají tak rády a zároveň tě "poslouchají"... nějak mi bylo zatěžko už to vysvětlovat, protože jsem měla dopředu pocit, že vím, jak dopadnu... nemyslím, že mi rabr a spol. otevřely oči, ty jsem měla otevřené už dlouho před tím... spíš mi dodaly jistotu a pevnou půdu pod nohama, protože jsem věděla, jak to dělat chci, ale trošku jsem se v tom (i díky tlaku okolí apod.) ztrácela, plavala...
takže je fakt, že knížka sama o sobě nic nedá... pokud pocit a chuť něco změnit a dělat jinak není v člověku tak nějak uvnitř přirozeně, nebo pokud k tomu člověk sám nedojde...
12. bře 2012 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@berenika39 je to samozrejme zhonom a stresom a tlakom na dokonalost...ale bohuzial antirabr je tiez aj vysledkom snahy ludi o moc a kontrolu nad druhymi.

vidim to na mnohych ludom {i na sebe obcas} ze im nestaci, ze dieta nieco vykona samo od seba, preto ze chape, ze to je dobre alebo potrebne...oni potrebuju aby to bolo na ich popud prikaz, aby to bolo ich "zasluhou"
Mna kolkokrat nahneva, ked mi muz v nejakych banalnych veciach cojaviem idem vyniest kos, nieco umyt, hovori dopredu..."Umy to poriadne mydlom, daj do kosa sacok..." ja to viem, mam v plane to urobit, ale ked to mam robit prave preto ze mi to niekto hovori, stve ma to. a podobne veci stvu aj deti.

Dcera uz povie..."ja viem ze po zachode si mam umyt ruky, uz som velka, nehovor mi to stale, ja to viem..." :wink: mladsie deti, ked to nedokazu vyjadrit slovne, alebo ani od rodicov nemaju vzor ako vyjadrovat svoje pocity a poziadavky...tak sa hnevaju, placu...a hned nasleduje, natlak aby vykonali prikaz, boli poslusni, a ten hnev sa zbiera a zbiera... :angry: :angry: :frowning2: nie je to takto dobre.
12. bře 2012 v 11:52  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@petruskaz ale tak v dobrom ti zavidim, ze sa ti to podarilo uz pri prvom.

Ja som si fakt po case uvedomila jedno...robit nieco aby boli druhi ludia spokojni {trebars s mojou vychovou} nema absolutne vyznam. Ludom sa nezavdacis NIKDY, vzdy budu mat pocit ze robis nieco zle, ze oni ti ukazu, daju radu ako mas vychovavat svoje dieta... :unamused: robit nieco polovicato, vyhoviet raz okoliu, raz detom, a mat stale zly pocit, tiez nema zmysel.

jediny vyznam ma robit ako clovek citi, ako to vyhovuje celej rodine k spokojnosti, odmenou su spokojne vyrovnane deti a paradoxne prave s takto vychovanymi detmi potom spolocnost nema ziaden problem.
12. bře 2012 ve 12:02  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@jolinka no, já neříkám, že dělám vše správně, ale snažím se... :slight_smile: někdy to prostě těžký je... vyrovnat se se svým pocitem a připustit i to, že dítě má taky právo se nějak cítit - ještě ve vypjatý situaci... to je někdy sakra těžký... a pořád se mám co učit...
ale taky jsem ráda, že matěj vlastně jiný přistup od nás nezná a nemusím tedy "převychovávat" a moje chování mu nepřijde podezřelé ale naprosto přirozené... prostě náš přistup bere jako fakt :slight_smile:
12. bře 2012 ve 12:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz nejde ani tak o to robit vsetko spravne... :wink: clovek sa uci do konca zivota.
Ide skor o to pomenovat veci spravnym slovom...teda ak urobim nieco zle trebars nakricim na dieta...nazvem to chybou, zlyhanim, procesom ucenia...a nie ze to bolo nutne k vychove, ze to inak neslo. v tom je ten rozdiel.

ja i pri svojich zlyhaniach poviem prepac, toto sa nema robit, aby deti alebo aj dospeli vedeli ,ze to nie je norma, spravanie ktore si maju nechat lubit.
12. bře 2012 ve 12:28  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jolinka souhlas :wink: spíš jsem se blbě vyjádřila...
prosím, děkuji a promiň jsou u nás také na denním pořádku... a lpím na tom tím spíš, že třeba můj táta zřídkakdy poděkoval/poděkuje... a mne to vždy hrozně mrzelo... takže my si děkujeme i za maličkosti... prostě mi to přijde hezký a milý :slight_smile:
12. bře 2012 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@petruskaz jj, to jsem si na petrovi ověřila naprosto přesně - nikdy jsem (tedy skoro nikdy, snažila jsem se :wink: ) jsem nementorovala, nenutila ho pozdravit, poděkovat, protože se prostě styděl a věděla jsem přesně podle situace, že bude mít hlavu v rukách a ticho. nemělo to smysl. okolí mu to párktát dalo sežrat (takový velký aneumí poděkovat). A světe div se, ted to samo naskočilo, sám v pohodě zdraví a děkuje a prosímuje a nemá s tím problém.
12. bře 2012 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik , ďakujem, škoda že v poslednej dobe málo spolu diskutujeme, inak by si si to možno všimla skôr :wink: . Chýba mi to :frowning2:.
12. bře 2012 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
ženy boženy, dávám sem na popud bereniky dotaz z diskuze 2+ , neboť víc hlav víc ví....... :slight_smile:

u nás se nestraší žádnými čerty ani zlými osobami, bubáci jsou v pohádkách a strašáci na poli, nicméně nevím, jak malému vysvětlit, že není dobré, aby kamkoli chodil s cizími lidmi? jako, on není nikde sám, že bych ho neměla na očích, nicméně zrovna dneska jsme po cestě z obchodu potkali takového echt bezďáka, který se s námi okamžitě dával do řeči, malý z něj byl trochu vyjevený....
nechci používat věty typu když půjdeš někam s cizím pánem tak ten ti... udělá nevím co..... ale vůbec nevím, jak mu tyhle věci podat nějak přiměřeně jeho věku...
12. bře 2012 ve 13:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender tak to skus skor pozitivnou formulaciou... ja hovorim detom "musime sa drzat spolu, aby sme sa nestratili" ja vysvetlujem detom, ze kym su mensie, chodia vsade s mamkou, lebo este nedokazu sami nakupovat, sami cestovat v autobuse, sami prejst cez cestu ...lebo nie su taki vysoki aby videli zdialky auto a pod...
a ze ked budu vacsi postupne to zvladnu.

ucim ich pomalicky osamostatnovat, trebars 2 najstarsie dievcata 5 a 7 rokov som u nas v dedinke kde staviame pustila kupit s peniazmi nejaku malickost do obchodu...paradoxne ked si deti skusia robit nieco sami bez rodica...ziskaju vacsi respekt, viac davaju pozor, na nich je prenesena zodpovednost.

takze skus, napr. nejaku malickost dat malemu peniaztek nech kupi sam {par metrov od teba} nieco v stanku alebo tak..uvidis ze ziska vacsi respekt, ako to je byt zrazu "bez rodica"
12. bře 2012 ve 13:42  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender myslim ze nema vyznam strasit ho nejakymi osobami, lebo male deti absolutne nevedia odhadnut doveryhodnost osoby.
12. bře 2012 ve 13:47  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@fender alebo ho nechaj aby sam prechadzal na menej frekventovanej ceste ...bez toho aby si ho drzala za ruku, samozrejme ze ides pri nom...ja som tak bezne z detmi robila a potom nebol problem aby sa ma drzali ak to bolo potrebne... vysvetlila som .//Tu sa chytime za ruku, je tu silna premavka atak. Tiez mozes malemu povedat ked vidis nejake podozrive individua...Tu je vela ludi, aby sme sa nestratili, budeme sa drzat spolu, za ruky.."

Kamoska "ucila" syna aby sa jej drzal VZDY za ruku cez kazdu cestu, ci sli auta ci nie, zvierala ho, vliekla...vysledok bol ze s vypetim sil zakazdym niesla braniace sa dieta cez cestu, raz sa mu dokonca vysmykla rukavica a padol jej tvarou rovno na rusnu cestu...a strasne sadivila, preco moje idu kludne vedla mna.
12. bře 2012 ve 13:54  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jolinka mě to právě taky zajímá, petr si nedávno vzal v pohodě bonbony od cizí paní, než jsem se stačila vyčůrat na wc...stál přede dveřmi. povídali jsme si, aby někam nešel, ale ta paní šla kolem, nabídla mu, on si vzal , ani píp. tak jsem koukala jako puk, on sammzřejmě vůbec netušil, že něco takového je nebezpečné, ale moc nevím, jak mu to bez zbytečných čertů na zdi vysvětlit. s tou cestou, nákupem, osamstatňování, přebíráním zodpovědnosti - naprostý souhlas, dělám to stejně. ta cizí paní mě ale zaskočila, se přiznám...
12. bře 2012 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 tak by som to hrozne nebrala, zas tak tych situacii kde si a zaroven nie si pri dietati vela nie je.. :wink:

s kludom by som povedala...vzal si si od tety cukrik? dobre, ale nabuduce sa spytaj mamky ci si mozes vziat..
12. bře 2012 ve 14:14  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ako to je klasika ze ludia si myslia ze im niekto odlaka dieta na cukrik a vezme ho...myslim ze je to ale velmi nepravdepodovne, drviva vacsina pripadov je ,ze cloveku sa paci dieta, tak ponukne. samozrejme niekomu sa nepaci, nedava detom sladkosti a tak. tak potom skor tym smerom..."my si vyberieme sladkost ktora je zdrava, nema nahradne cukry, skodlive primesy, tak preto neberieme od ludi cukriky.."
12. bře 2012 ve 14:20  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jolinka ale joooo, jsem siamský, to je jasné a ještě dlouho budeme..... :wink:

mě možná dostala jeho první samostatná akce:slight_smile:
12. bře 2012 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 inak to mozno vyzera ze to beriem sportovo...ale toto je aj moja nocna mora...ze sa mi niektore dieta strati a nieco sa mu stane. Tak aj ked posobim pokojne, stale sledujem situaciu. dbam aby sme vystupovali nastupovali spolu...
mam nevyhodu ze su 4 to sa tazsie sleduje :wink: :wink:
12. bře 2012 ve 14:33  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte holky, jdu si ještě pro radu...
Já jsem zastánce výchovy ve stylu RABR, snažím se na sobě pracovat :wink: jenže... můj manžel, když mu povím že něco není zrovna nejvhodnější (třeba tuhlevá Martínek chytl trochu vzteka na ulici a táta na něj hned, že támhleta holčička se mu bude smát, že je přeci velkej kluk, tak se nemusí vztekat :confounded:). No a já když pak manžela upozorním, že to nebylo to pravý ořechový, tak se na mě hned utrhne, že "jsem nejchytřejší, už jsem vychovala x dětí, všechno vím nejlíp, zase jsem něco vyčetla na netu nebo v nějaké chytré knížce" a pod :frowning2: chjo...
12. bře 2012 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek