• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@jimmy1 nejlepší je asi tm neupozorňovat, ale ukázat mu názorně, co jiného jde v tomto případě říct - třeba ty se teda vztekáš!
12. bře 2012 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 , tiež si myslím, že cukríky od cudzích ľudí nie sú zďaleka také nebezpečné, ako sa traduje (keď nerátam pokazené zuby a trávenie :stuck_out_tongue_closed_eyes:). Ja už mám staršie deti, takže z hľadiska prevencie pred ublížením cudzími ľuďmi riešime už ak to tak môžem povedať "vyššie levely" :wink:. Ako prevencia pred takými vecami sa v zahraničí osvedčili hlavne projekty zamerané na sebauvedomenie detí a zvyšovanie sebaúcty a ľudských práv. V zmysle, nikto nemá právo sa ťa dotýkať, keď to ty nechceš, spôsobom, ktorý sa ti nepáči či ťa zneisťuje... atď. atď. Modelové situácie, čo by si robil, ak....
Rozprávanie o možných "zlých ujoch s cukríkmi" je neúčinné a kontraproduktívne, lebo ak máme na mysli šikanu, sexuálne zneužívanie a podobné veci, tak v drvivej väčšine prípadov ide o deťom známe osoby a osoby z blízkeho okolia. Navyše, tak ako povedala @jolinka, dieťa nemá šancu zistiť, kto je a kto nie je nebezpečný, to napokon často neodhadne ani dospelý. Otrhaný, špinavý bezdomovec môže byť neškodným človekom, nebezpečným môže byť slušne oblečený človek, "neškodný" deduško (učíme deti úcte k starším) či dokonca človek prezlečený za policajta (učíme dieťa, keď máš problém, vyhľadaj najbližšieho policajta...) a podobne.
12. bře 2012 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@jolinka ty nemáš oči i vzadu? :wink: . obdivuju vícemaminky, fakt:slight_smile:.
Není dobré dělat z komára velblouda, uznávám.
12. bře 2012 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bodka70 mě to nevadilo kvůli bonbonu (on totiž nejí sladké, protože se mu z toho zvedá žaludek, vyplivnul ho okamžitě, jak paní zmizela :grinning: :grinning: :grinning:
Píšeš rozumně, tak to je, dík.
12. bře 2012 ve 14:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz volné diskuze se na tom hlavním panelu nezobrazují - musíš ji mít v oblíbených, aby se ti zobrazovala
12. bře 2012 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jolinka asi jsem to špatně napsala, mně primárně nešlo o to, aby se mnou chodil někam za ruku nebo u mě. za ruku chodí jen když je někde hodně lidí, nebo případně přes frekventovanou cestu, jinak si běhá v mém dohledu sám.
mně zajímá, jak mu vysvětlit, že ne všichni lidé mají dobré úmysly a že není vhodné se bavit s těmi, koho nezná, případně od nich něco brát, nebo s nimi někam chodit , a to aniž bych nějak strašila :wink:
12. bře 2012 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 , ono samotný RABR a podobné výchovné postupy sú prevenciou pred ublížením, lebo učia dieťa rešpektu k iným i k sebe samému. Inak rozmýšľa a reaguje dieťa, ktoré je naučené, že dospelý človek, rodič, hocikto.. ho rešpektuje - ak povie dosť, nepáči sa mi to, nechcem to - tak dospelý ho nasilu nestíska, nepozkáva, nechytá za ruku atď. A inak dieťa, ktoré je naučené, že ak niečo také povie, nikto ho nerešpektuje (musíš mi dať ruku a hotovo, buď dobrý a počúvaj pána učiteľa). Ak takému dieťaťu niekto napr. povie, vyzleč sa - je zmätené - veď mama hovorí, že dospelých MUSÍM počúvať.
12. bře 2012 v 15:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@fender jj, chapeme sa... :wink: ono to je i taky vek 2,5 rocne dieta tak do tych 4-5 rokov casto oslovuje cudzich ludi, je zdielne, nerozlisuje cudzich a svojich... zase v tom veku je pod drobnohladom rodicov. ja to presne vidim u svojich deti, bez toho aby som nieco pre to robila v urcitom veku, pred skolou sa deti stanu ostrazitejsie, odmeranejsie k druhym a samozrejme uz sa imda viav vysvetlit...

cize by som to az tak neriesila, keby slo vyslovene o extremne komunikativne dieta co doslova "ide s kazdym" tak si si vlastne odpovedala sama :wink: proste budes pred malym hovorit "toto su cudzi ludia , nepozname ich, tak sa s nimi nebudeme rozpravat"
12. bře 2012 v 15:08  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ofelieee ohledně toho popisování emocí mám jeden zážitek. Bydlela jsem v podnájmu ještě se spolubydlícíma a jednou jsem se vrátila a zjistila jsem, že pes spolubydlící mi vběhl do pokoje a dost tam řádil. Strašně naštvaná jsem volala majitelce a popisovala, co se stalo a ona mi řekla: "Musíš být asi hodně naštvaná, že?" Tímhle mě úplně dostala a je to pro mě dost silná vzpomínka. Kdyby mě místo toho uklidňovala, že se nic nestalo a bude to v pohodě, tak by mi to asi moc nepomohlo.
12. bře 2012 v 15:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jimmy1 velmi dobre chapem o com hovoris...uplatnit RABR u deti je malina proti tomu aky boj musi clovek zvadzat so svojim partnerom :unamused: :unamused: :unamused:

po miliontych pokusoch a omyloch s tym mojim som prisla na to, ze nema cenu ho kritizovat vo chvili ked voci detom vystupuje nespravne {i ked sa samozrejme castokrat neudrzim :frowning2: :stuck_out_tongue_closed_eyes: } Kritika nie je uzpesna ani u deti ani u chlapov...to vzdy nasleduje protiuder, cize kritika tvojich vychovnych metod, ironia, zhadzovanie atd...

Cize rada znie ...teda radi sa mi dobre ako na cudzieho chlapa este keby tak niekto poradil mne ako na mojeho :grinning: :grinning: Ostat v klude, ak sa da jeho reakciu si nevsimat, riesit dieta nie chlapa. Snazit sa chlapa pristihnut v tej zriedkavej chvili ked sa sprava k detom dobre a ocenit to...trebars malemu cosi ukazuje, nieco spolu robia a vtedy podotknut nieco ako... " Pozri ako sa malemu paci, ako ho beries za partnera, ako mu dovolis pomahat ti'..., proste daco , co sa hodi k situacii. Ked ma reci o mudrych radach na nete, tak mu povedz nieco v style...Na nete su aj blbosti ale daju sa najst aj dobre veci, mne sa pacia rady, ktore ucia ako respektovat dieta, vyhnut sa jeho aj mojmu hnevu.."... Proste v klude mu hovorit vtedy ked nie je vypeta situacia, co sa ti na tom paci...v kratkych vetach...lebo inak ta nebude pocuvat, a citat nejake navody alebo knizky, no to by sme vela asi chfceli, aj ked verim ze sa isto najdu i taki chlapi... :slight_smile: :slight_smile:

Mne sa podarilo dosiahnut aspon to ze muz deti nebije {to uz od zaciatku ako mame deti}, menej ich buzeruje a dava na vyber...napr. uz nepride za chlapcom ze "Budes sa obliekat, Budes sa umyvat" ale klakne si k nemu na jeho uroven a spyta sa ho. "Chces sa umyvat s mamkou alebo so mnou?" csto vidiim, ako nevedomky kopiruje moje spravanie, ked som ja na deti nervozna, zakricim...to sa hned prida a este to zvacsi, prida nejake vyhrazky, plati to aj naopak, opakuje aj dobre, kludne spravanie.
12. bře 2012 v 18:54  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@blovitc120
@berenika39
@fender
@geliva
@alamo
@bubelko
@majdula
tak aktuálně nejen k trestům - Nenásilná komunikace o použití síly. Dělí to na ochranné a trestající. Záměrem ochranného použití síly je zabránit zranění nebo bezpráví, kde př. pouze zachytíme dítě, které chce vběhnout do cesty. Zde neposuzujeme osobu, kterou takto chráníme, ani její chování, soustředíme se výhradně na záchranu. Neobviňujeme, neodsuzujeme a vycházíme zde z toho, že lidé (dítě) jedná způsobem, který je zraŇující vůči nim samým nebo okolí, z určité nevědomosti. Nápravný proces tedy spočívá ve výchově, nikoliv trestu.

Kdežto záměrem použití trestající síly je pak způsobit, aby lidé trpěli za své údajné přečiny - ať již fyzickým naplácáním nebo psychologický útok typu - Jsi tak hloupý? atd. Potrestátní je naopak založené na doměnce, že se lidé dospouští přečinů, protože jsou špatní a zlí a situaci napravíme tím, že je přimějeme k pokání. Jejich "náprava" se provádí potrestáním, jehož cílem je a) nechat je dostatečně trpět, aby pochopili chyby ve svém jednání, b) pokání, c) změna. Avšak v praxi potrestání většinou nevede k pokání a poučení, spíše vyvolá odpor a nepřátelství a posiluje vzdor vůči způsobu jendání, které vyžadujeme.

..Navíc - lidé používájící tresty (fyzické nebo jiné) by si měli uvědomit, že se jejich děti nespočetněkrát obrátí proti tomu, co pro ně moho být dobré, jen z toho důvodu, že se rozdnodnou raději bojovat, než by podlehly nátlaku...Kdyžř se rodiče rozhodnou pro užití síly, mohou vyhrát a přinutit děti dělat to, co oni chtějí. Ale cožpak přitom neutvářejí společenskou normu, která ospravedlňuje násilí jako prostředek pro odstraňování sporů?

...trestem mimo jiné je i označení dítěte za sobecké, zlé nebo špatné. Stejně jako odepření péče nebo přízně - tedy trestem je i posuzování nebo odepírání privilegií.

Cena trestu - Když se rozhodneme udělat něco jen proto, abychom se vyhnuli trestu, odvádí to naší pozornost od pochopení hodnoty činnosti samé. Zaměřujeme se místo toho na možné důsledky, duševně trpíme a naše produktivita klesá. Krom toho trestání nejde dobře dohromady s dobrou vůlí. Čím více nás naše okolí vnímá jako ty, kteří trestají, tím obtížnějí je pro druhé vcitít se do nás a reagovat na to, co potřebujeme (tedy když máme strach z trestu, zaměřujeme se na důsledky, a ne na naše vlastní hodnoty). Navíc strach z trestu zmenšuje seběvědomí a narušuje dobrou vůli.

Takže mě to propojení s dobrou vůlí a soustředěním se na "užitečnost" nějaké činnosti v situaci, kdy se netrestá, příjde jako zásadní. Dost to vysvětluje, proč většina lidí si myslí, že máme flegmatické děti, když nemusíme trestat...Je to přesně o tom napojení, proudění lásky a vůli chovat se správně...Nesprávnými prostředky nejspíše nejde docílit kladných hodnot, které jsou skutečně zvnitřenělé a vykonávané s dobrým poctitem...


Takže mi to sedí i na ty prarodiče, kteří jakoby mají tendenci vidět v dětech to špatné a zlé a pak se jim to zhotňuje před očima, protože oni jim v podtsatě dávají sami návody - tím jak mluví, jak smýšlí o tom, co děti dělají...je mi z toho moc smutno, protože stále mám nějak pocit, že není čistějších důší než dětí...

@majdula - mám pocit, že ten chlap s těmi kamny byl ten, co mi pak odpověděl, já neměla sílu to číst, jen se mě ptal - že až budu mít jednou děti, jak asi svému dvou až tříletému vysvětlím, že na kamna se nešahá a do cesty se nesmí vběhnout....tak už asi vím, jak to udělal on...a ten debil byl označný za nejlepšího autora příspěvků..asi se všem líbil..

@blovitc120 - dovedu si představit, co prožíváš - že máš strach, že ji babička naočkuje proti miminku, svou dobrou snahou připravit malou na miminko - že aby věděla, že maminka nebude mít čas a ona spadne z lopatky...To je přesně to, co čekám od tchýně - tuhle logiku. Naštěstí tak nějak věřím, že když ji řeknu, že nechci, aby se s malým vůbec bavili o miminku, tak že poslechnou...
@berenika39 - máme úplně stejný problém, nemůžu tchýni vysvětlit, že je třeba dát Miškovi čas, když k nim příjde, nechat ho být - jen ho pozdravit, nechat ho si vzít autíčka, pohrát, on se pak sám připojí...Moje máma to tak dělá, není žádný problém...ale tchýně hned vyrukuje s dotazy a mele a mele jako mlýnek, po třetí otázce malý začne dávat silně najevo nelibost..bohužel už si ji tak spojit s tím, že ho otravuje, že tu nelibost začíná dávat najevo už ve dveřích, aniž by tchýně stačila pozravit, stačí, že se objeví...a ona z toho má trama, že ji nemá rád - a kdo za to může? Já přeci, protože ji ho nedopřávám, jak by chtěla od miminka čerstvě narozeného...
12. bře 2012 v 18:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@ofelieee - jestli si to dobře pamatuji, tak naomi píše, že se nemá dítěti nabízet popis jeho emocí, když je vidět, že se mu to nelíbí, že mu to je protivné...MOje zkušenost s naším je taková, že když ještě jeho verbální schopnosti nebyly až tak dobré - od toho roku a půl do dvou a půl, tak ten popis emocí hodně fungoval, odkýval mi je a bylo vidět, že je vděčný, že mu rozumím...teď ne vždy...Ještě v jedné knížce pak píšou, že tohle parafrázování emocí (tedy v situaci, kdy výrazy emotivně rozladěného člověka jsou velmi expresivní, útočné, silné) je žádoucí, pomocí nich člověk dokáže dostat z toho člověka to, co cítí, ten člověk se může plně vyjádřit, dostat všechny ty pocity a potřeby ze sebe a následuje pak hluboký nádech a pocit uvolnění, chuť najít kompromis, vyslyšet i druhou stranu...ale že je důležité, aby tohle parafrázování nepřerušovalo proud řeci toho "rozčíleného)...Ale tohle nebylo cílené na děti...
12. bře 2012 v 19:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik hm, tak ja neviem, či to nazvať dobrou snahou babičky, aby pripravila malú na miminko, lebo ona jej vlastne hovorí len samé negatívne veci, čo z miminka v domácnosti vyplývajú :frowning2:. A aj tie vety, ktoré jej hovorí ohľadom správania sa k bábätku "nebudeš ho biť a štípať a hrýzť, však?". Mojej dcére by to pravdu povediac ani nenapadlo, v živote druhé dieťa neudrela ani mu neublížila a teraz sa nad tým dosť zamýšľa "mami, bábätko nebijeme? a prečo nebijeme? ja nebudem biť, ja budem mať rada bábätko?" a podobné otázky. Vážne som už x-krát povedala, nech sa s ňou na tú tému nebaví, že ja si to vyriešim ako považujem za najlepšie, ale nejako ma ignoruje :frowning2: a vždy takéto hlúposti jej rozpráva... Vážne neviem, o čo jej ide.
12. bře 2012 ve 20:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, nemáte některá RaBR na prodej? :slight_smile:
12. bře 2012 ve 23:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@erinka83 se trochu obávám, že to není knížka, která by se prodávala :sweat_smile: :zipper_mouth: :slight_smile:
13. bře 2012 v 00:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
ahoj holky,
ja jsem se ke knizce dostala nedavno a zatim ji procitam na netu, ke koupi shanim .... kazdopadne se mi ta knizka moc libi

chtela jsem vas poprosit o radu, mam 18ti mesicni holcicku a je to docela zivy typ a hlavne je palicata ... nevim ale jak v urcite situaci reagovat ... treba dneska jsme si prohlizeli knizku, najednou se zacala rozcilovat, knizkou hazet a posleze me bouchat do ruky a cekala reakci, nevim jestli jsem v te chvili neco udelala co ji nazlobilo ale vubec jsem ten vztek nepochopila ... zacala jsem ji rikat ze maminku boli co dela a jestli by toho mohla nechat, lomcuje to ale s mou trpelivosti protoze na jednu stranu nerozumim co ji to popadlo a fakt to boli ... a bohuzel se musim drzet abych ji taky neplacla, jak jsem holt z te vychovy a clovek to slysi ze vsech stran ze ji musim placnout taky aby vedela ze to boli ... bohuzel jsem ji uz predtim placla, ale mela jsem spatne svedomi tak jsem se chtela zeptat jak to resit ....
knizku zatim shanim a ctu ji stazenou z netu ....

dekuju moc za rady
13. bře 2012 v 10:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnucki nojo, bohužel ti prcci malí ještě neumí mluvit, tak se jenom rozčilují :slight_smile:
taky u nás bylo takový období, pokud šlo o knížku tak tu jsem okamžitě dávala pryč s tím, že na házení je balonek a knížka se prohlíží a čte. na knihy já jsem ras :grinning: v případě bouchání jsem chytala ruku a říkala, že maminka se pohladí, nebo že se dělá "moja".... teď už používám jenom "opatrně" nebo "hezky", když vidím, jak se napřahuje, ale náš je o rok starší :wink: ona ti to ještě neumí vysvětlit, co jí to popadlo a nemá prostředky na to, jak vyjádřit to, co chce. třeba ji to už nebavilo.....

já ty prcky v tomhle docela chápu, něco chceš a ten zabedněný rodič to pořád nemůže pochopit, když mu to přece dáváš najevo tak jasně :grinning: já bych byla frustrovaná od rána do večera.... ještěže si to člověk nepamatuje, jak to bylo složité, když byl malej :sweat_smile: :grinning:
13. bře 2012 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender dekuju za odpoved, ja chapu ze ona mi to jeste neumi rict, ale ja mam co delat abych kolikrat nebouchla, kort kdyz mam sama blby den a jeste mala ma blbej den ... budu zkouset to jak jsi napsala a budu se snazit zmenit si nektere to moje mysleni :slight_smile:))
13. bře 2012 ve 14:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@schnucki já ti rozumím, taky to tak občas mám - problém sama se sebou :zipper_mouth:

mně osobně to opravdu hodně pomohlo - změnit svoje myšlení, tak jako to píšeš. brát Míšovo chování jako "správné" - myslím tím, že má právo se zlobit ,vztekat atd. a že to primárně nedělá proto, aby mě vytočil do běla :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: ono taky čím jsou ty děti větší, tím se s nimi dá lépe domluvit a o to je to všechno v tomto ohledu jednodušší :wink:
13. bře 2012 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnucki tak s knížkama je to u nás stejné jako u @fender :slight_smile:
jinak postup by u nás byl taky podobný - přijmout vztek a ukázat, že ho chápeš (často fakt těžký-aspon pro mne) a že na něj má právo a nabídnout alternativu, s čím je fajn házet... u nás tohle při vzteku ale nefunguje hned... nejdřív potřebuje to pochopení, přijetí (vidím, že se zlobíš... apod.) a to mi přijde, že zabírá... potom se s ním dá mluvit... vidím, že vnímá...
často si taky říkám, jak jsem děsná, že mi dělá problém primárně pochopit a přijmout jeho pocit vzteku... ideální by bylo, kdyby to fungovalo jako samozřejmost a já se nemusela "přetvařovat" (zní to blbě - nevím moc jak jinak to říct, snad rozumíte) - prostě být stejně naladěná jako to dítě a nemuset se vžívat, ale chápat to jako hotovou věc...
no radši konec... pěkně jsem se do toho zamotala :sweat_smile: :grinning:
13. bře 2012 v 15:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz , @fender jej tak to jsem rada ze nejsem jedina co ma ze sebou nekdy problemy, me to vzdycky pak tak mrzi ... ale kazdopadne na sobe zapracuju a vtinim si do hlavy ze je to normalni, ze ma samozrejme pravo na to se vztekat a jak pisete ... je i nachlazena tak i to ji asi prudi ....

ja doufam ze budu moct mezi vami zustat a chodit si pro rady, mam jeste velky kus cesty pred sebou jelikoz jsem jaksi zvyknuta na vychovu jako asi vetsina z nas, ze deti maji poslouchat a placnuti nekdy nevadi a je potreba aby pochopila to a to ....
13. bře 2012 v 17:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, akosi dlho som tu nebola tak citam co riesite...je tu zaujimava debata a pohodova, ziadne hadky :wink:
ja Rabr uznavam a snazim sa dodrziavat ale veru niekedy ma napadne ci robim dobre, poslednu dobu Misko je velmi emotivny, hneva sa pre vsetko, neguje vsetko ostosest, zrejme skusa hranice a co vsetko zvladne a co vydrzime my :grinning:, ale najviac ma mrzi ze ked sa nahneva tak bije okolo seba, staci ze prehra clovece uz ma bucha a krici, alebo aj ine deti ked sa hra a vyrusia ho tak capne...nechapem to lebo doma to nevidi, do skolky este nechodi, tak neviem kde zobral to ze buchne. Reaguje prehnane hned krici nie nechcem, zazili ste to tiez alebo vychovavam doma maleho spratka ? Dufam ze je to len prechodne obdobie.
@berenika39 na vianoce sme kupili tu hru Hrady ,o ktorej sme si pisali, uz stavia vsetky urovne a to som si myslela ze aspon do leta ma co robit.
13. bře 2012 v 19:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender no já to jen zkusila, co kdyby tu zabloudil někdo, komu nesedla :wink:
13. bře 2012 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender , áno presne o tom som tu už raz písala, taký malý príspevok o "trpezlivosti" - že nie je dôležité byť trpezlivý v zmysle ovládať svoj hnev a nevôľu voči dieťaťu , lebo "pohár trpezlivosti" vždy raz pretečie, akokoľvek sa snažíme. Ale je dôležíté zmeniť myslenie a jednoducho ani sa nezačať hnevať :wink:.
14. bře 2012 v 09:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
teda tým ale nechcem povedať, že ten hnev sa u mňa nikdy neobjaví :wink:. Posledné týždne som mala ťažké chvíle so svojou mladšou 8-ročnou Karolínkou. Ona je celkove dosť ťažký výchovný oriešok :stuck_out_tongue_closed_eyes: ale v posledné týždne sa to ešte zhoršilo. Dupotala, ofukovala sa, jej večné "nie" a "nebudem" - už mi to liezlo na nervy a bola som z nej unavená. Mala som na ňu zlosť, že sa snažím byť trpezlivá, vysvetľujem, snažím sa byť pozitívna a odpoveďou je len jej odpor. Potom som si ale uvedomila, prečo sa to deje. Som tehotná, deti to vedia len pár týždňov a neboli na to pripravené, nikdy predtým sme sa o možnom súrodencovi nebavili, to bábätko bolo neplánované. Veď aj mne samotnej dosť dlho trvalo, kým som to v sebe spracovala. Kajku to veľmi zneistilo, teší sa a zároveň bojí, či ju budem mať rovnako rada, do toho moje citlivejšie a nervóznejšie reakcie, súvisiace aj s hormónami i s obavami o nové bábo, z novej situácie.
Tak som si to všetko nejako uvedomila, môj hnev voči nej sa stratil a už nemusím byť "trpezlivá" :wink: :slight_smile:-
14. bře 2012 v 09:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@bodka70 jj, spojené nádoby, máma a dítě:slight_smile:
14. bře 2012 v 10:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@erinka83 já myslím, že v Brně v Bráně jí mají...

@schnucki já se teď snažím hodně pracovat na sobě, protože se mi zdá, že to je největší úraz celýho našeho vztahu - moje netrpělivost :slight_smile: pomáhá mi (ideálně každej den, ale reálně to děšlám jen ve dny, který končej mým nedobrým pocitem) večer si sednout k notýsku a napsat si reflexi - a to krutě upřímně - co se stalo, co jsem řekla, jakou rychlostí se hýbala :wink: , pak jak jsem se cítila (popsat tu emoci - vztak, strach...) a pak napsat jak se to celý dalo udělat jinak. Když si to pak po delší době čtu, hodně se stydím, hrozně se motivuju dělat to líp, a konkrétně mi to pomáhá pro další podobný situace.
14. bře 2012 v 10:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
já jsem si knížku koupila včera v luxoru
@erinka83
14. bře 2012 v 10:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee to jsi dobrá, že si takhle píšeš reflexe... asi je to jiný, než když o tom jen přemýšlíš...
když u nás poslední dobou jsou občas takový situace, se ketrými si nevím rady a i když třeba večer uvažuju o tom, jak to šlo udělat jinak (nebo o tom mluvíme s manželem), tak ani potom mne často nic nenapadne... podotýkám, že na matěje nikdy nekřičím a ještě jsem ho nikdy neplácla... ale ten POCIT!!!, kterej zažívám ve vypjatých situacích, kdy se snažím ho chápat, dávat jemu empatii, nabízet alternativy.... ten je fakt šílenej a často mi přijde, že mi praskne vypětím hlava, protože to ve mně prostě vře "já jsem ta chápající - ale kdo pochopí mne???" :frowning2: jak se snažím zvládnout to dobře s matějem - tak na druhou stranu nezvládám sebe vnitřně... a to mne hrozně ničí.. vím, že u mne je potřeba změnit ten vnitřní náhled, to pochopení, ty spojený nádoby, jak napsala správně @berenika39 , ale já prostě nevím, jak na to... navenek mu to všechno sice ukazuju pozitivně, ale asi na druhou stranu cítí, že se to ve mně mele a není to zas tak "upřímný" a proto třeba sílí dál jeho negace... někdy to jde sice samo... ale někdy když už mám všeho za celej den pokrk, tak je pro mne prostě těžký bejt za každejch okolností ta chápající :frowning2:
14. bře 2012 v 10:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz ono to ale nemusí být za každou cenu do plusu, pokud jsi už na konci dne totálně KO, prostě to dej na vědomí. řekni, jak se cítíš, že jsi unavená, že to v tobě bublá, to není žádná ostuda. je to lepší, než za každou cenu neupřímně "chápat". máš na svoje negativní emoce právo úplně stejně, jako dítě, manža. v tom je právě to kouzlo - můžu být "na prášky", ale můžu to v klidu říct, oznámit, a právem čekat (u dětí to jde blbě, ale postupně to funguje i u nich:slight_smile: ) přinejmenším toleranci. Když to tak uděláš, nemusí se roztočit kolotoč - ty naštvaná vyjedeš, křikneš, dítě se rozzlobí, tebe to ytočí ještě víc, plácneš... (nepíšu o Tobě konkrétně!!!), a už to jede.
Když se nervozita a stres kumuluje, logicky to jednou bouchne. Když převažuje tvůj pozitivní pohled na prcka, na jeho chování, na život obecně, tak rozhodně není problém někdy oznámit: nechte mě prosím v klidu, mám dost :stuck_out_tongue_closed_eyes:.
Já tohle řeším v pravidelných 28 denních cyklech, jo, PMS je moje noční můra a máme to doma už tak, že drahým chlapcům hlásím - dávejte na mě pozor, jsem nebezpečná sama sobě a dokážu vyrobit problém i z té slavné špatně vymáčknuté pasty na zuby.
Neumím to asi úplně dobře napsat, ale když je podstata pozitivní, občasné kultivované upuštění páry je v pohodě.
14. bře 2012 v 11:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek