• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@berenika39 děkuju :slight_smile:
mým problémem asi je, že když už mám všeho dost, tak mlčím... asi bych to měla slovně vypustit, jak říkáš - na tom musím zapracovat asi nejvíc... jsem si toho vědoma, ale změna samotná jde udělat těžko...
ale hlavně si nevím rady v situacích, kdy matěj se kvůli něčemu vztekne - a já nevím kvůli čemu - zezačátku jsem přirozeně empatická, chápající... - ale když se příčina neodhalí "včas" - matějova nespokojenost a vztek (jaktože mne nechápe???) sílí a ve mně to začíná doutnat a přestávám být nad věcí- v tu chvíli mám totálně zablokovaný uvažování o tom, jak postupovat a jen silou vůle držím sebe pohromadě, abych před ním nebouchla - na chvíli třeba odejdu, pak to zkusím znova, pokud vztek trvá... někdy to zabere, někdy ne...
14. bře 2012 v 11:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz na tohle ti napíšu jedno hluboké moudro :grinning: :grinning: : nepátrej následně, kvůli čemu se malý vztekne (myslím tím ted, když ještě nemluví, když to s ním mává a sám neví proč, když trucuje jen tak z principu). Ono to totiž nemá smysl - stejně na to nepřijdeš, ty se vytočíš, tím pádem malý taky nic moc....zkus si říct,jestli to jde: zase se vzteká. to je normální. určitě ho to zase přejde. tečka. mě pomáhalo se v tom právě moc nevrtat (chce se mi napsat něco o o tom, že čím víc se člověk s ....maže, tím víc....ale je to vulgární a nevhodné ve vztahu k dítěti, nicméně jako příměr, budiž). Mávni rukou. Stejně už ta situace nastala, nejde to vzít zpátky. Vůbec - mě nejvíc pomohlo minimalizovat všechno - nemluvit, neřešit, nechat proběhnout. At uděláš cokoliv - vyhovíš mu nebo ne, stejně bude hučet :sweat_smile:.
Až bude větší, jde se k problému po uklidnění vrátit, poptat se, vysvětlit, ale v roce a půl - stalo se, tečka.
14. bře 2012 v 11:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 to je velký moudro :wink: a asi něco přesně takovýho jsem potřebovala slyšet... víš že se mi tak nějak najednou strašně ulevilo??? :grinning: :wink:
matěj teda povídá na 20měsíčníka myslím hodně... už si s ním i tak nějak pokecám, co jsme dělali, kam půjdeme a tak... ale je pravda, že to zatím není na úrovni, aby mi v záchvatu vzteku vysvětlil, co ho trápí...
ale... "nepátrej a nech proběhnout" si budu opakovat dokola jako mantru :slight_smile: :wink:
děkuju :dizzy_face:
14. bře 2012 v 11:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz já to myslela ironicky :grinning: ,to je jen moje osobní zkušenost,musí se na to od lesa :wink: .
tak at vám to klape v klidu.
14. bře 2012 v 11:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 možná ironicky... ale mně to pomohlo :wink:
14. bře 2012 ve 12:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39
@petruskaz tak tohle je presne muj problem, ja treba osobne strasne moc o vsem premyslim a za vsim neco hledam, takze situace kdy nase mala ma naval vzteku a vzteka se je podobny jako u @petruskaz , nevim co s ni je, nemuzu ji pomoct a bubla to ve me a ja bohuzel uz na ni i zakricela :frowning2: ...
dobre postrehy jste tu napsali, ja si to asi nekam napisu velkyma pismenama a budu se na to koukat, vzteka se a to je normalni, ono ji to zas prejde ... dneska se mi vztekala v aute tak jsem ji rekla ze chapu ze chce ven, ale ze uz to neni daleko a ze tam za chvili budem a mlcela jsem, zadny jako predtim proseni at toho necha, ze maminka za to nemuze a bla bla a svete div se, za chvili byl klid ....

holt si musim v hlave spoustu veci ujasnit a pozmenit :slight_smile:
14. bře 2012 ve 12:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj holky, potřebovala bych od vás zase jednu radu. Tohle mě opravdu moc trápí. Malej začal kousat děti a to tak že do modřin. Dělá to v ždy když si něco brání, nebo brání sebe. Takže v zápalu boje a vzteku. Vím, že už se tu kousání probíralo, ale spíše kousání maminek. Nevím co mám dělat. Vždycky teda jdeme pofoukat bebí a pohladit to dítě a pak mu domlouvám a vysvětluju, že chápu že mu ten a ten udělal to a to a že ho to asi moc naštvalo, ale že kousat moc bolí. Akorát nevím, co dát jako jinou alternativu jak si ubránit to své. Zatím jsem řekla že má říct ty ty ty Ondro, ale to určitě v tom vzteku nepoužije, ne v tomhle věku. Je mi to fakt nepříjemný a je mi líto i těch pokousaných dětiček. Naštěstí je i vidět na Jiříkovi že ho to taky mrzí, že někomu ublížil. Znám děti které se tváří jako že maj radost, že ten druhý brečí.
14. bře 2012 ve 13:53  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hledala jsem ceny pobytových kurzů RABR co jsou tady v okolí, tak to hodím sem, třeba to bude někoho zajímat http://www.vasedeti.cz/tipy-a-rady/pobytove-kurzy-respektovat-a-byt-respektovan/
14. bře 2012 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz :slight_smile: tak jak jsem to popsala je to ten ideální stav. Když nevím, nevím. I popsání situace stačí. Zjistila jsem, že tyhle reflexe jsou jediný, co se mnou aspoň trochu hýbe... a jak vás tu tak občas čtu, musím se naučit NĚCO hodně rychle, abych byla vybavená, až Kuba ještě trošku povyroste... protože jinak tu smekám před vaší moudrostí, pocity prožívám asi podobný jako ty, ale neumím se ovládnout. A to můj Kuba nejčastějc ještě brečí jen kvůli únavě. Ach jo. Eště si to komlpikuju tím, že myslím na to, že přece proti separačnímu syndromu se nemá brojit, takže si nedovolím odejít, protože to ho moc rozplakává spolehlivě...
14. bře 2012 ve 14:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 Souhlas, někdy dítě ani neví proč má poprosit, poděkovat, nikdo mu to neřekl, jenom že se to musí a nutí je to říkat a pak to dělají automaticky.Taky na tom nelpím, nechci mít dítě automat, ale citlivého človíčka , který ví, že se poděkováním projevuje úcta k druhému.
14. bře 2012 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnucki Ahoj, hned mě u toho napadlo, že se jí asi přestalo líbit prohížet knížku a chtěla dělat něco jiného, jenom nevěděla jak ti to sdělit. Jak tady někdo už psal, nejlepší je nepátrat proč takové a makové emoce nastoupí. Vzít to tak, že je to vývoj a je to tady a že to za chvilku pomine. myslím, že když tě nenapadá co říct, tak stačí tiše sledovat a být dítěti nablízku.
14. bře 2012 v 19:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks dekuju, ja se prave musim naucit nezkoumat proc a nechat vysumet ... moc premyslim, to je muj velky problem ... ale pracuju na tom, dneska se zas trosku vztekla, ale rekla jsem ze chapu proc a nechala ji a za chvili byl klid ... :slight_smile:
15. bře 2012 ve 12:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak máme za sebou návštěvu zoo... nejdu si asi ani tak pro radu (ale pokud nějaká přijde, zlobit se nebudu :wink: ) jako si spíš vylít srdce...
bylo nádherně, vyrazili jsme tedy za zvířátky - ještě s mojí mámou, tátou, bráchou a jeho přítelkyní... všechno nejdřív vpohodě... matěj ťapal vedle mne a najednou se odněkud vynořil děda a zaburácí na matěje: tak matěji, dej mi ruku, ne? (matěj nic) tak matěji, říkám, dej mi ruku (matěj zase nic - ve mně to začalo vřít)... tak dej mi tu ruku (ruku mu chtěl vzít, matěj uhnul) - tak říkám tátovi (jako dědovi) - nelíbí se mi, že mu takhle rozkazuješ (bez afektu, normálním hlasem) - on začal něco bublat, ani jsem pořádně neposlouchala a šel asi 5m před náma... co se nestalo - matěj najednou vztahuje ruku za ním a moje mamča mu povídá: podívej, už ti chce dát ruku... táta na to: jenže teď už já nechci (ani se neotočil) :angry: ... máma do něj furt hučela: běž matýsku za dědou, podívej, jak je smutný, běž mu dát ruku (matěj samozřejmě nic)... mezitím jsem mámě zkoušela vysvětlit, proč to celé vzniklo, co vadilo mně a co určitě vadilo i matějovi (není od nás zvyklý na příkazy, vnucování apod.).... nevím, jestli mne úplně pochopila, ale přišlo mi, že je spíš na tátový straně... jen mi řekla: tak ses měla zachovat tak, aby táta pochopil, že to jde říct i jinak (nabídnout ruku, zeptat se, jestli s ním chce jít apod.)... pak za ním šla a asi mu to řekla... no ušli jsme možná tak 200m, táta se najednou otočil a že má ještě nějakou práci a jde domů... šli jsme teda dál bez něho... všichni se sice tak nějak snažili, ale bylo vidět, že rodinná idyla je pryč... tak mne to tak mrzí... :frowning2: :frowning2: :frowning2: přemýšlím o tom dokola, co jsem udělala špatně, ale nic nemůžu vymyslet... mám pocit, že bych to vždy udělala stejně :confused: :frowning2:
jenom podotýkám, že tohle bylo jenom vyvrcholení - protože táta má ve zvyku být tím, kdo "vede" a je "poslouchán" a už mnohokrát to zkoušel na matěje v podobném stylu - a možná je tedy moje chyba, že jsem se ohradila až te´d, když teď nad tím přemýšlím...
děkuju za jakýkoliv postřeh, zkušenost...
17. bře 2012 v 17:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz Promiň, ale dospělý, který je schopen říci dítěti, které má 19 měsíců (dle profilu), že "jenže teď už já nechci (ani se neotočil)" je blb. Možná mezi tebou a otcem vázne komunikace na téma výchovy dítěte, ale není důvod být takhle sebestředný.. si myslím tedy já.
17. bře 2012 v 18:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz ale to je snad normální, že dítě něco nechce a pak si to třeba rozmyslí, ne? A že jsi to okomentovala, přece jsi jeho matka, a znáš ho nejlíp.... a jakej má jinak malej vztah k dědovi? Naše starší třeba by tu ruku taky nedala, ona se před ním jakoby stydí, ale taťka to řeší s humorem, prostě si ju "ukradne" a ona se začne smát a je v pohodě, nic na sílu, to by měl přece dospělý chápat :unamused:

Jinak já bych potřebovala zámek na pusu, co ze mě někdy padá k malé je hnus :pensive:
17. bře 2012 ve 22:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@takyja
@erinka83 holky, to já taky vím, že je normální, že dítě něco nechce a za chvíli může začít samo chtít... jde spíš o to, že se asi mýmu tátovi nelíbilo, že jsem ho "okřikla" a tak si tu zlost na mne asi vylil nesprávnym směrem :frowning2:
matěj má naše oba rád... jen prostě vzdoruje, když ho někdo do něčeho nutí (což je snad normální lidská a nejen dětská reakce)... taky mám pocit, že táta včera trochu přestřelil... ale je to táta a je mi z toho prostě smutno... zároveň ale vím, že tentokrát to nebudu já, kdo přijde jako první a nebo bude dělat jakoby nic :unamused:
to je ale jedno, nepřišla jsem sem řešit vztah já-táta... spíš jsem si chtěla úplně normálně "postěžovat" a najít trochu pochopení :wink:
18. bře 2012 v 06:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@petruskaz No já to pochopila, proto ho kritizuji, přece tohle musí vědět i on a pokud neví, tak je to jeho problém, ne tvůj. Já vím, že to mrzí, ale s prarodiči je to prostě někdy kříž. U nás je to problém zas jinak, babička přiběhne a začne se na malou sápat, přestože jí říkám, že malá potřebuje ze začátku klid a přijde k ní po chvilce sama. Babička to nemůže vydržet a vrhá se na ni a malá řve a pak už k ní nechce vůbec a teď už je to trvalé. Mně to mrzí, protože jsem to věděla, upozornila jsem na to babičku, ale ona má svou "pravdu". Děda jí nechá prostor a je to v pohodě. K babičce teď už skoro vůbec nechce. Jsou jak malí ti naší rodičové a tchánové... :angry:
18. bře 2012 ve 12:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz - tohle velmi dobře znám, včera jsem absolvovala něco podobného..můj jediný postřeh je (a vůbec se mi to nedaří) - neřešit v té chvíli dědu, ale malého - že si k němu dřepnout a zeptat se třeba" děda by chtěl s tebou jít za ruku, chceš? Tím to nějak rozmělníš a dědovi ukážeš, jak se to asi dá říct a nedotkneš se ho..Ale sama to neumím, jen to teoreticky takto cítím, že se zaměřit na dítě, parafrázovat to, co se prarodičům nedaří říct respektujícně a nejít do přímé konfrontace, kritiky prarodičů...hm, ale jak píšu, do praxe to moc uvést neumím, protože mě taky jejich reakce vytočí, že reaguji, ani nevím jak.

@takyja - mám přesně takovou zkušenost s tchýní, taky ho tak zahlcuje pozorností na začátku, že ji už apriori odmítá při příchodu a trvá mu dost dlouho než ji pak akceptuje, samo se to projevuje křikem a velmi odmítavými gesty a slovy, babi trpí...
18. bře 2012 v 15:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik hmmm, když já vím, že bych měla neřešit dědu a ukázat, jak to jde jinak přímo na matějovi... ale jak říkáš, je to těžký... nedávno se mi to povedlo - matěj nedopatřením něco shodil ze stolu a on na něj jenom houknul: seber to (matěj nic), tak seber to (nic), tak slyšíš, seber to (nic) - já mu povídám: matýsku, na zem spadly tácky, seber je, prosím... (matěj nepíp a vše posbíral)... ale jak je vidět ani názorné příklady na tátu nefungují, prostě mám pocit, že to nevidí... nebo nechce (proč bych měl o něco prosit malý dítě? proč s ním jednat jako s parťákem? děti jsou od toho, aby poslouchaly. apod.) asi ho už nepředělám no... ale bublá to ve mně hrozně...

@takyja
@blandik tohle zase dělá moje mamča - nenechá ho se ani rozkoukat a hned se po něm vrhá, že se chce přivítat, dát pusu apod... a když nedá, tak poví: tak já si ji vezmu sama :unamused: taky si říkám, že kdyby ho nechala 5 minut, přijde sám... a i ji samotnou to přece musí víc těšit než když ho takhle "znásilní"
my nedávno doma měli období, kdy matěj najednou začal víc preferovat manžela, prostě začal chápat tátu jako vzácnost a já byla najednou vosk, sotva se objevil ve dvěřích, byl z něj pánbůh... já zo toho byla nejdřív špatná, bylo mi to tak líto... ale nechala jsem ho a vše se vrátilo a už "mne má zase rád" :grinning: :wink: ... ale jsem si jistá, že kdybych ho lámala, tak ten odstup trvá doteď...
jinak děkuju za reakce i podporu holky :slight_smile:
18. bře 2012 v 17:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz tak já si naopak situace, kdy se holky vrhnou na tatku užívám. (znamená to pro mě chvilku klidu, kdy se jim věnuje on a já můžu oddechnout)
18. bře 2012 ve 21:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@geliva jde o to, že u nás se nevrhá matěj na dědu a bábu, ale oni na něj... jinak bych si to užívala taky :wink:
19. bře 2012 v 09:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@geliva jo, promiň, ty asi reaguješ na ten příspěvek o manželovi - :wink: blbě jsem četla a nepochopila to... to já si samozřejmě užívám taky, když je s manželem... jen to bylo prostě takový pro mne drsný období, kdy vyloženě řval: nééé, mámu necííííí, maminku néééééééé, kdykoliv byl v blízkosti manžel a já jsem na něj sáhla, chtěla pohladit... ale jak říkám, nechala jsem ho, i když mne to hrozně trápilo a za krátkou dobu to přestalo... jinak jejich chvilek ve dvou si samozřejmě užívám moc...
19. bře 2012 v 09:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz jj, já reagovala na manžela, u mě převládal spíš ten pocit oddychu, než odstrčení, mi přijde logické, že je táta vzácný, tak si ho musí užít.
19. bře 2012 v 10:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@geliva jak říkám, ted už si to užívám taky... jen ten přechod a to doslova ze dne na den byl težkej - do té doby bylo jen máma máma a hned další den jsem nemohla málem na něj promluvit, prostě mne pořád odstrkoval a dost tvrdě teda a řval, že mne nechce - takže mně prostě pár dní trvalo, než jsem se naučila brát to s rezervou.. ale je to pryč...
19. bře 2012 v 10:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@petruskaz - já to právě taky neumím vždycky, někdy vybublám a hlavně to nejde v situaci, kdy malý pláče kvůli něčemu..a děda se do toho vloží svou poznámkou, protože mě MIška nevnímá...Ale co už. JInak na to násilné vítání a dělání věci proti vůli s tělem dítěte - př. pusinkování, přebalování atd.. někde jsem četla, že pokud se zachází s dítětem a jeho tělem bez souhlasu dítěte, proti jeho vůli, dítě se učí, že tohle chování je legitimní a ti, co mají větší moc, si to můžou dovolit - pak to může mít následný vliv třeba v případě nějakého pozdějšího (třeba partnerského, sexuálního "násilí) - asi víš, co tím chci říct..možná tohle pomůže, když mámě objasníš...U nás se na malého tedy nevrhají, že by silou mu dali pusu proti vůli, jen těžce nesou jeho projevy nelibosti..ta víra některých lidí, že děti jsou tady proto, aby se vycvičili v poslouchání, protože jinak budou mávat s rodiči a nebudou ucitiví k okolí je všudepřítomná..nevím, kde se vzal ten vzorec, že dítě se může naučit respektu tak, že se mu neprojevuje respekt, respektive, že se mu projevuje respekt, jen když jeho chování a prožívání odpovídá představám jeho okolí...Je mi z toho taky smutno, vůbec si myslím to nefunguje...Poslední dobou mi dělá starosti, že si všímám, že se děda snaží zuby nehty držet, když malý třeba řekne něco zvýšeným hlasem, já to vnímám jako jeho emoce, jsem ráda, že to verbalizuje a samo, když je u toho únava nebo má silný pocit odporu, tak to ne vždy řekne klidně, a vidím, že děda buď má výraz totálního nasupení, zlosti a zatíná zuby, nebo se neudrží a pak pronáší své výchovné výroky, ze kterých rostu...A pak vidím, jak se vozí jako blesk po hromosvodu po jiném klukovi, kterého máme v rodině, protože tam vidí, že je to vítáno jeho rodiči, takže děda pak ještě posiluje to, co jeho táta na toho kluka zařve..ale děda to posílí s takovým gustem, a zlostí...vidím v tom frustraci a nevíru v to, co děláme my a že by nejraději tohle produkoval na našeho....
19. bře 2012 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik Přebalování? :confused: To já teda Sama docela často přebaluju proti jeho vůli... Kdybych měla pokaždý čekat, až se mu bude chtít, tak bude furt nahatej :pensive: No a odsávání nosánku ani nemluvím :stuck_out_tongue_closed_eyes:
19. bře 2012 ve 14:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka - jo, jo...asi jde o to, aby se to nedělo bez upozornění, a pokud možno ne vyloženě proti vůli, po zlém...u nás dost pomáhaly nějaké říkanky nebo hlavně v tom věku mu dát do ruky nějakou mastičku,nebo nějakou jinou věc... :wink:
19. bře 2012 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik podle mě se nedá dávat na stejnou úroveň pusinkování a přebalování. Přebalování je nutnost, pusinkování je jen takové potěšení, pokud je proti vůli dítěte, tak potěšení jen pro toho druhého. I když nechápu, jak někoho může těšit vynucená pusa. :confounded:
19. bře 2012 ve 14:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz - těžko říct, nevím, co je "horší"...a taky nechápu, jak může těšit vynucená pusa - asi to berou jako akt výchovný, takto se očekává, že se děti budou vítat s prarodiči, tak je třeba je k tomu vychovat... :confounded:
19. bře 2012 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik No je fakt, že já ty vynucené pusy nemám ráda dodnes. Mívám to teď občas z druhé strany. Manžel má dceru z 1. manželství a - teď už to teda nedělá, pač jsem si ho vychovala, ale dřív furt - to bylo vždycky na malou, ať mi jde dát pusu na dobrou noc apod., jsem to nesnášela, ale zas co řekneš dítěti, táta jí pošle ať mi dá pusu, ona přijde a já jí řeknu, ať mi ji nedává? To je taky blbý :confounded: No jen tím chci říct, že opravdu vynucovat nebo přikazovat takovéhle věci je fakt divný :stuck_out_tongue_closed_eyes:
@betelgeuzz No právě, taky myslím. Přebalit apod. ho musím. Jasně, že se většinou snažím ho nějak rozptýlit, nebo i chvíli počkat, až se vyblbne na břiše a milostivě poleží půl minuty i na zádech, ale vždycky to taky nejde.
19. bře 2012 v 15:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek