Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?
Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨
Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂
@romcovaklarka
@miranda77 ještě pár myšlenek z knihy Rodiče určují hranice(Jan Uwe-Rogge):
Důležité pro děti je dávat jim jasné pokyny a stanovit hranice, zbytečné je věčně žvanit a nekonečně něco vysvětlovat. Děti zlobí většinou tehdy, když vyžadují pozornost. Děti berou dospělého vážně jen tehdy, když jeho pohyby, výraz, hlas i smysl slov jsou v souladu. Komunikujeme z 55% řečí těla, 38% hlasovými projevy a jen 7% je obsah slov. Hranice se mají důsledně dodržovat - Důslednost není totéž co trestání. Trest směřuje ke snaze přizpůsobit se, zalíbit se, změna chování je závislá na přítomnosti druhé osoby, vytváří v dítěti pocit viny a v rodičích taky, vede k racionalizaci agrese (kdyby mé dítě bylo hodné, byl bych taky hodný), má často za následek u dítěte fantazie o pomstě. Na závadném chování dítěte trest nic nezmění.
Jak stanovovat hranice : nečekat příliš dlouho, být pevný a zřetelný, zasáhnout musíme včas - v předškolním věku - když mluvíme s dětmi musíme se dívat přímo na ně, z očí do očí, dotýkat se jich, mluvit jasně a otevřeně. hranice se utvářejí tady a teď - co se hodí pro jiné dítě,, nemusí se hodit pro naše dítě.
Děti chtějí vidět, že to dospělí se stanovováním hranic myslí vážně, důležitý je kontakt očima a dotykem - u mnohých hranic potřebují děti tělesný dotyk (ne rány) aby cítily, že rodiče jsou ve svých postojích pevní a že to myslí vážně. Děti potřebují cítit dotyk i v konfliktních situacích, proto některým rodičům připadá, že poslechnou až když dostanou na zadek - dítě ale nechce ránu, chce dotyk, který mu dá pocítit vaše NE.
zase je to spíš pro předškoláky, ale ta myšlenka je asi stejná i pro menší děti
@romcovaklarka aještě jsem našla od Matějčka, co je typické pro věk 10 m -
9-10 měsíc Dítě zvládá lokomoci - pohyb z místa na místo mohutně se zvyšuje přívod podnětů.Velmi se rozvíjí princip odměny a princip ochrany před přílišnou úzkostí.Je to doba domácích hříček - paci, paci, jak se máš, hodiny, berany duc, jak jsi veliký atd. - když se to dítěti povede, odměnou mu je náš úsměv, pochvala, pohlazení, povzbuzování k opakování - dítě má radost, my máme radost, odměna je psychická, citová, ne materiální - to je ten slavný princip učení!Pozor na přehánění, na únavu dítěte, nepředvádět se s dítětem atd. Před koncem 1 roku dítě dobře rozumí pochvale a pokárání, při pokárání dítě cítí vinu a to je jediný předpoklad k tomu, aby se napravilo a pamatovalo si, že něco nemá dělat - a pocit viny dítě nemůže prožívat, pokud není vytvořen specifický citový vztah k primárních vychovatelům.
@reruna Díky moc, tak já budu v zásadě pokračovat tak nějak, jak to dělám a budu doufat, že ho to pustí. Je to těžký hlavně pro mě, protože manžel i táta mají pocit, že nejlepší by bylo ho plácnout taky - aby prý viděl, jaké to je - a když můj postup nenese žádné viditelné výsledky, tak do mě rejou tím víc... Jako nedám se, ale někdy mě zachvacujou pochybnosti 😒
@romcovaklarka no zrovna teď je fakt ve věku, kdy opakuje - takže ho spíš nalákej na ty ostatní hry - paci paci, berany duc, jak jsi velikej atd. a ne hru na plácanou 😝
@reruna No je fakt, že on už dlouho rád plácal do všeho - do stolu, do bedny s hračkama, do gauče apod. - a nám přišlo zábavný se s ním v tom napodobovat. Nenapadlo mě, že ho tím vlastně "naučíme" plácat i do nás. Jak jsi velikej dělá, umí mi najít nos. Když ho chci učit paci paci, tak se začne vztekat. To samý, když ho chci učit dělat malá. No nevím, budu se snažit to pro něj udělat nějak zábavný 🙂
NArazila jsem na další pěkný článek o výchově bez bití, takže pro zopakování 🙂 http://zena007.cz/jak-mit-hodne-dite/ Líbí se mi bod 16, takhle jsem to ještě formulované nečetla.
Holky a jak se díváte na bod 13 v tom článku od @betelgeuzz ? Mně to přijde příiš tvrdé a četla jsem, že toto se dětem nemá dělat - zavírat je a odepřít jim v takovém rozpoložení přístup k rodiči...
@takyja tam je napsany, ze samo prijde k vam... takze urcite nejde o zamceni - max. zavrene dvere u ditete, ktere si je umi otevrit a nebo u nas stacilo odnest do jiny mistnosti a nechat normalne otevreno (ona je dobra ta zmena prostredi, rozptyli ho to, nema najednou divaky pro ktery delat vztekaci scenu apod.), ale ja jsem odesla a on se chvili treba vztekal a pak se rozhodl, ze pujde za mnou a to uz ho to vetsinou preslo.....
@takyja - tak na bod dvanáct v tom článku se dívám dost negativně...je tam přímo napsáno - zavřete je tam dokud se neuklidní...s cílem dát najevo, že dítě není špatné, špatný je ten vztek (tedy vnímají vztek jako negativum - takže já mám problém nejen s izolací v době, kdy dítě potřebuje pochopení (a ne trest), ale taky s nahlížením na vztek jakožto na něco negativního, co je třeba odstranit...Vůbec ten článek mi připadá takový zvláštní kompilát, něco je fajn, něco se mi nezdá moc vhodné....
Však to napište pod ten článek 🙂 Podle mě je fajn, že vznikají takovéto články, hlavně teď, když se diskutuje o zákazu fyzických trestů a spousta rodičů si myslí, že bez bití to nejde. Takže i kdyby někdo použil bod 12 místo výprasku, tak je to fajn.
@blandik Já teď docela používám takové "jestli chceš, jdi si to promyslet - nemusíme to řešit hned". Nepošlu ho pryč, ale dám mu možnost, aby si to v hlavě srovnal. Petr ještě zčásti reaguje vzdorem, ale hned na to už přijde s nějakým řešením. Se to v něm pere 😉 . Zdá se mi, že potřebuje ten klid, aby sám sebe poznal🙂
@betelgeuzz wuáá, bod 12, brrr, to je trestání za vztek? Na to bych radši praktikovala Objetí podle Prekopové.
bod 15, já svému synovi vrněla hluboké om 🙂 a zabralo to hned
Já už jsem z toho Samova mlácení do obličeje dost frustrovaná, přijde mi, že to fakt bere jako hru. Já na něj sice vždy promluvím přísně, zamračím se, ale nevím buď to nechápe, nebo to není dost, ale kdybych měla být ještě "přísnější", tak už na něj asi budu ječet 😝 A ono taky když je to třeba 20x v jedné hodině, tak to fakt trochu devalvuje nebo jak bych to řekla 😒 Hm potřebovala bych nějakou RABR poradkyni - víte něco jako laktační poradkyně se vám přijde kouknout, jak kojíte - tak tahle by se přišla kouknout, jak vychovávám 😀
@berenika39 - vidíš, to zkusím. U nás moc vzdor není, spíše takové kňukání, když se mu něco nelíbí nebo když zatlačím. Ale ne že by dělal něco na truc nebo pro efekt opaku a odporu. U nás poslední dobou platí, že méně je více. Stačí info a odůvodnění a většinou se zachová správně. Pokud ne, tak mu jen řeknu - tak, a už víš, jak to funguje. Je to na tobě. nebo se ukáže efekt toho, co udělal. A jak se u vás ten vzdor projevuje?
@romcovaklarka - na to bouchání do obličeje mě napadá jen - prostě se postavit a neřešit to. Přejde ho to. Myslím, že se mu moc líbí tvoje prudké reakce, takže nikam nevedou. Co si pamatuji, tak prudké reakce na plácání (mě) nefungovaly ani ve dvou letech, za to ve třech už začal mít hodně ohledů, jeslti něco nebolí,v podstatě neubližuje...
@blandik nene, to jsem asi nenapsala úplně přesně, to už není takový ten vzdor v pravém slova smyslu, spíš že se rozcházíme v názorech 😀 a někdy převáží - namísto diskuse - takové to "nafouknutá pusa a brum brum...". Prostě takové přechodné období - ještě mu věk a vývoj velí, ale pomalu si začíná uvědomovat, že může sám sebe ovládat🙂. Jde to ztuha🙂
@blandik Asi jo, viď? Taky jsem začala mít podezření, že z toho má prču. A to prý všude říkají, jak mimčo dobře pochopí přísný pohled a tón 😝 Díky moc za názor, dám na tebe 🙂 Teď jen překousnout reakce zbytku rodiny na mojí - podle jejich názoru - šílenou výchovu 🙄
@romcovaklarka myslím si to samé, jen si zkouší, co a jak funguje ..nic víc. jakmile se toho nabaží, nebude to dělat. tohle není absolutně nic o vychovávání - jistěže to chce "korigovat", ale spíš něchat proběhnout, čím víc bouřlivých reakcí, tím déle to bude trvat. méně je v tomhle případě více - popsat, nabídnout jinou variantu, nechat být. důsledně, ale bez zbytečných emocí a rozmazávání. určitě to přejde, je ještě strašně maličký, je to pro něj hra jako každá jiná - akce x reakce, nic víc. nehledej za tím jakýkoliv zlý úmysl, tak to není.
@berenika39 Já rozumem vím, že v tom není zlý úmysl. Ale v tu chvíli mě to vždycky vytočí 😝 Takže myslíš spíše nevšímat si? No snad ho to přejde, než mě doma ukamenujou, že vychovám zločince, co postřílí půl školy... ale to asi znáte všechny 😀
@romcovaklarka jestli ti můžu poradit - i když vím, jak blbě se to realizuje - nenech svoje myšlenkové pochody ovládat okolím. to je fakt cesta do pekla. jakmile pochybuješ o tom, co si myslíš, co děláš, nemá to prostě ten efekt, a tím jsem si jistá. je přeci samozřejmé, že 10ti měsíční dítě nemá tolik rozumu, aby si říkalo - jo, ted mámu trochu zbiju🙂. Je samozřejmé, že když se jakkoliv agresivně projevuje větší dítě, je potřeba se tím zabývat - ale rozhodně je úplný nesmysl si myslet, že batole, které plácá (kamkoliv, nerozlišuje, že je to někdo nebo něco), je zlé a dělá to s úmyslem ublížit. Možná, že tím plácáním vyjadřuje "mámo, já tě mám tak rád, že tě oplácám" 😉 😉 . V tomhle věku vysvětlení nemůže zabrat (netvrdím ho nepoužít, ale spíš cvičně 😉 ), ale jsem si fakt jistá, že to prostě proběhne, a tím rychleji, čím méně se tím budeš zabývat.
Mmch,petr ted svoji energii vybíjí tím, že dělá "velkou lásku", prostě se na mě vrhne a mačká a mačká, co to jde. Víím, že u táty si říká o imaginární bitku, u mě prostě dělá to samé, ale říká tomu láska. A to je o tři roky starší. 😉
@berenika39 Máš recht, budu se snažit si těch reakcí okolí nevšímat. Jen to na mě teďka nějak padlo. Táta do mě furt hučí, že by ho plácnul taky, ať vidí jaký to je. Manžel zas, ať ho nechám přes den řvát a nechodím furt k němu, že ho rozmazlím (to je teda k jinému problému, ale princip je podobný). A do toho jsme ještě já i mrňous nemocní, tak toho mám už dost a když mě ještě malej furt bije, tak jsem zralá na mašli 😅 Ale je to fakt, on prostě rád plácá do všeho možného a asi zjistil, že do mě je to ještě zábavnější, protože pak udělám pěkný legrační obličej. Zkusím místo toho nějak odvádět jeho pozornost k něčemu jinému. Ale to si zas říkám, že mu zafixuju "mámu plácnu a ona si za to se mnou začne hrát nějakou novou zajímavou hru". No je to složitý...
@romcovaklarka klid. z nadšeně plácajícího batolete ještě nikdy nevyrost agresivní puberťák. postupně se jeho chování bude koordinovat s myšlením, ale ted je to jen hurá akce🙂.
Já mám tedy asi děsnou výhodu (asi jedinou z věku vyplývající), že tím, jak jsem už stará, a věkově blízká všem těm tchýním a tetám a babičkám a tak, tak ony nemají tendenci se mi nějak vměšovat do výchovy, max si něco myslí, ale neradí...takže mě nějaká moudrá hodnocení moc nehrozí, ale uznej - to, co okolí káže - má to nějaký vliv na to, co dělá tvůj malý? NE,NEMÁ. V tom případě to nech plavat.
@berenika39 Ty se mi líbíš 🙂
@romcovaklarka Co jsi pila???? 😀 😀
Tento tyzden total ANTI RABRmalej som capla na zadok tusim kazdy den,mam nervy na dranc,to neustale opakovanie ma stoji velmi vela energie a ked ma mala zacne testovat,ze ci nahodou....sa nieco nezmenilo v pravidlach vybuchnem a uz to ide... 😢 Som z toho strasne smutna,potrebujem relaxovat,ale ako??? Je toho vela a nic nestiham. Len tolko som chcela,potrebovala som to zo seba dostat..... ☹
@tikasi Hm úplně ti rozumím, tohle období jse měla já nedávno a ještě úplně nezmizelo. Bylo to díky mím osobním problémům a únavě. Bohužel jsem malého taky hodně bila a ještě teď mu občas nějakou plácnu. Bohužel to vyvrcholilo tím, že teď plácá i on mě. A nemůžu mu to vyčíst, že? Taky jsem z toho byla špatná a pořád si slibovala,že to bude příště lepší. Ale pak jsem se na to vykašlala a nejvíc mi pomohl pokec s mou nej kamarádkou, které jsem se se vším svěříla úplně do morku kostí. Vážně jsem to pak začla všechno vidět z té lepší stránky a i když problémy nezmizeli už se aspoň nepletou mezimě a mého syna. Neříkám, že jsem dokonalý RaBR, ale je to teď o moc lepší. Tak ti přeju ať tě to také brzo přejde.
Je zajímavé, že máme i stejně staré děti 🙂
@romcovaklarka no jo, spíš to bude pro starší, co už umí mluvit, aby se naučili, že pocity se mají říkat a ne hned někoho plácat, tak pro menší spíš, když máš vztek, tak to ukaž jinak - ne plácnutím, ale třeba načmárej něco na papír, roztrhej, zmuchlej papír, skákej, křič, bouchej do polštáře atd. ale lidi nebijeme - jako opakovat mu to jako obecné pravidlo, až se mu to zažije. Jestli to dělá pro zábavu, tak na tu jeho hru prostě nepřistupuj - přísně řekni, to mě bolí, lidi se neplácají a když neposlechne, tak zopakuj 2-3X a dost - prostě odejdi, to není drsné, však ho nebudeš zamykat v pokoji o samotě, ale prostě dáš jednoznačně najevo, že takhle teda ne - takhle malí prckové ani tak moc nevnímají, co říkáš, ale strašně moc dobře vnímají jak to říkáš, jak se u toho tváříš, jakým tonem to říkáš - takže z očí do očí, žádné sáhodlouhé vysvětlování, přísným hlasem i pohledem jasně říct co nemá dělat - a taky pomáhá dotyk - teda držet ty ručičky, aby tě nemohl plácnout znovu.
Co se týká té otázky, jak dlouho to bude trvat, tak to neumím odpovědět, protože každé dítě je jiné, co zabírá na jednoho, nezabere na jiného, takže to chce vyzkoušet, co bude platit a hlavně to nezabere ze dne na den, u nás ten problém s kousáním je opravdu dlouhodobý a vždy, když má pocit, že mu nevěnujem pozornost nebo se vzteká, tak má prostě tendenci kousat, je ale vidět pokrok, že se te´d už opravdu vědomě snaží tu touhu kousnout v sobě potlačit nebo kousne do něčeho jiného a ne do lidí, prostě k tomu to dítě musí taky dozrát asi....