• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@lusy82 Vdaka za pocit,ze nie som v tom sama. Vsetky mamicky a ich deticky sa mi zdaju akesi v kludne a vyrovnane a ja mam zo seba pocit,ze je zo mna len uzlicek nervov... Je pravda,ze sa so svojimi pocitmi zzdoverujem len manzelovi a asi by bolo lepsie keby si to vypocul niekto,kto by to posudil viac objektivne,s nadhladom. Ked mna vsetci vidia ako dokonalu matku,ktora vsetko stiha a musi stihat a je to bohuzial na ukor malej a ta sa potom pravom dozaduje pozornosti,ktoru jej v tej chvili nemozem dopriat... A asi su zrovna v tom najnarocnejsom obdobi drobci mali... :slight_smile:
6. kvě 2012 ve 13:59  •  2 děti - čeká miminko, termín má v březnu 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tikasi Tak na to jak vypadám před okolím, se snažím vykašlat a právě myslím víc na sebe a hlavně na malou. nejdřív jsem si to musela uvědomit a fakt chtít a učím se to. Prostě kašlu na rady nebo na to jak vypadám, když dělám to a to a dělám to jak chci a jak sama uznám za vhodné. Lidi když tě budou chtít odsoudit tak si vždycky něco najdou. A ty co tě mají rádi tě berou takovou jaká jsi. Bohužel mi to došlo až teď.
6. kvě 2012 v 15:13  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Ahoj holky, občas sem k vám nakouknu a počtu, abych byla moudřejší a teď bych potřebovala radu :slight_smile:. Dcerce je 13 měsíců, přijde mi, že velice dobře rozumí, učí se. Ale co např nechce pochopit, tak že se nehází věcma o zem. Já nevim, jak jí to vysvětlit, abych jí pořád neřikala neházej, nedělej to atd. Když mi několikrát za den švihne mobilem, ovladačem nebo čímkoliv, co zapomenu uklidit o zem, tak už se mi zatmí rabr mozek a nevím :slight_smile:. Není to jenom o házení věcí, ale o dalších věcech týkajícíh se její bezpečnosti, jak jí vysvětlit, že tohle ne...V tomto směru a hlavně v tomto věku si vůbec nejsem jistá, jak rabr použít.
7. kvě 2012 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martinka.pida tak ja som tu uz tiez dlho nebola, nechcem sa furt opakovat, ale tym, ze si to necitala dozadu, tak snad mozem. :wink:
podla mna je rabr idelne kombinovat s montessori metodou vychovy, a na toto hadzanie je v montesssori jednoducha rada a to ta, ze treba zajst s dietatom na nejaky nizsi most cez rieku, a odtial aby videla ake to ma nasledky hadzat kamienky do vody, u nas to fungovalo na 100%, asi tyzden sme chodili na taky dreveny most, vyhadzala sa do sytosti a doma uz tu potrebu nemala. lebo takemu malemu dietatu tazko vysvetlis, ze nie je dobre robit tu potrebu ktoru ma prave silno vyvinutu. cize to staci len obratit inym smerom a doma je klud.
taktiez s vylievanim vody, ak jej das dva pohare s tackou na prelievanie, nebude mat potrebu vylievat pohar s dzusom co si jej dala na pitie.
prave teraz ked chodim do prace a pocuvam staznosti kolegov na ich deti, uvedomujem si, ze som mala fakt stasie, ze som stretla montessori a rabr, lebo som asi jedina v praci, co sa nestazuje na svoje dieta :wink:
7. kvě 2012 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@klementina Děkuji, to se mi líbí :slight_smile:. Mostek máme zrovna kousíček od domu :slight_smile:.
Já si na svoje zlatíčko vůbec nemůžu stěžovat, jen ji občas potřebuji malinko usměrnit :slight_smile:. Já ani nemusim chodit do práce, abych neustále slyšela stížnosti na děti. Mám toho kolem sebe dost :angry: a i to mě utvrzuje v tom, že takhle to dělat nechci. Nepotřebuju mít doma cvičenou opici, která poslechne na slovo a všichni ji budou chvált, jak je vychovaná a poslouchá. A pokud ne, tak dostane na zadek.
7. kvě 2012 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martinka.pida alebo niekedy potrebuju usmernit skor ti rodicia :wink: aby detom nebranili v ich objavovani sveta. my mame teraz s malou take krasne obdobie, ze fakt vidim, ze kazdym dnom je to lepsie,mala bola dost narocne dieta, musela sa stale nosit, mala aj silne obdobie vzdoru, ale da sa to prekonat a teraz vidim, ze ta investovana energia sa vracia. kolegova zena je riaditelka strednej skoly, tak ja to mam denne v praci, ake nezvladnutelne su deti a ake tazke to maju ucitelia. netvrdim, ze nemaju, len som obcas spomenula mojj vychovny postoj a bola som vysmiata, ze prave taki rodicia ako ja sposobuju ucitelom a detom tie problemy, ktore dnes maju. tak co uz, niekedy mam nutkavu nezvratitlenu volu vnutit ludom knihu RABR, ale krotim sa :slight_smile:
7. kvě 2012 ve 23:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@klementina Mluvíš mi z duše :slight_smile:. Jak ráda bych vnutila některým rodičům RABR, protože je mi líto jejich dětí :slight_smile:. I někteří učitelé, hlavně ve školce, by si ji docela zasloužili :slight_smile:.
8. kvě 2012 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@klementina To je mozno tym, ze tuto vychovu si mylia s liberalnou. Keby si knihu precitali, pochopili by ten rozdiel...
8. kvě 2012 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Prosím, kde čerpat informace k výchově montessori?
10. kvě 2012 v 17:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martinka.pida - navážu ještě na to, co ti psala klementinka - v montessori jde o to, že vnímáš vývojové potřeby dítěte - tvé dítě má potřebu házet věcmi - zkoumá, co to udělá - jestli to vydá zvuk, jestli to spadne vždy na zem...a v montessori se s tím pracuje tak, že se mu nabídne vhodná alternativa - házení mobilem není vhodná činnost, ale házení třeba papírovýma koulema, balonkem, kamínky, houbičkou vhodné je - takže v duchu rabr můžeš říct - jé, vídím, že se ti líbí házet. Hážeme balonkem, tady mám balonek. Mobil se může rozbít (máš tady pozitivní nastavení hranice). To pro případ, že dítě bude mít potřebu házet doma a nebudete moci odejít "hned" na ten můstek házet kamínky. Často aktivity, které se běžně zdají destruktivní nebo nebezpečné a jsou potlačovány rodiči (neúspěšně - protože dítě je jako naprogramovaný stroj, bude to zkoušet znova a znova, protože mu tak jeho "program" v mozku velí - takže výhružky a tresty ze strany rodičů prostě nemůžou fungovat) jsou prostě jen vývojové potřeby dětí, které nemá cenu potlačovat, ale je třeba najít bezpečnou alternativu a pozitivně nastavit hranici (s čím ano a s čím ne). Mě tohle doma neskutečně pomohlo s malým, v podstatě veliké pozitivum je to, že dítě se naučít velmi dobře respektovat hranice /protože nejsou represivní) a taky dítě zůstane klidné, nezrychlí, aby ještě jednou mohlo praštit mobilem, zapnout zakázanou pračku, nebo vytrhnout list z knížky...apod. Dítě se naučí, že rodič je partner, který mu předává info o tom, jak život funguje a v podstatě nepotlačí jeho potřebu, jen provede modifikaci, aby věci a lidi kolem byli v bezpečí a v pořádku...¨

@klementina - ahojky, ráda tě vidím, taky sem chodím poslední dobou malinko...a mám stejnou zkušenost s těmi kolegy v práci a stejnou zkušenost - že právě z takto liberální výchovy vyrostou oni problematičtí žáci ve škole... :rolling_eyes:
10. kvě 2012 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@boudova - můžeš zkusit na netu zadat odkaz montessori a vyskočí ti hodně odkazů..ale dobré stránky jsou např. http://montessori-doma.sk/linky.php, jsou tam i odkazy na linky, pak nápady na aktivity..těch stránek je hodně..
10. kvě 2012 ve 20:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ahoj, ako sa vam dari? misko je v skolke spokojny? mne sa zda, ze to tak rychlo ubehlo, uz budu mat svoj prvy skolkarsky rok za sebou :slight_smile:

@boudova este je jedna dobra stranka www.rustspolecne.cz myslim, ze som tu niekde zbadala aj temu vymena vrecuskovych aktivit podla tej stranky.
10. kvě 2012 ve 20:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Děkuju holky!
10. kvě 2012 ve 20:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik @berenika39 Holky, chtěla jsem vám moc poděkovat za radu nevšímat si plácání. Zlepšilo se to od té doby milionkrát :dizzy_face: Už si na to skoro nevzpomene :slight_smile:
10. kvě 2012 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj holky

jsem ráda,že tu píšete o plácání....malej mě to začal dělat taky :frowning2: ale bohužel to má ode mě, taky ho sem tam plácnu po zadečku. Je mi to moc líto, ale jsem s ním 24 hodin denně, tak mi to někdy ujede a večer si to vždy vše vyčítám :frowning2: mám pocit, že skončím v blázinci
10. kvě 2012 ve 22:09  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Ty to vždycky tak krásně vysvětlíš :slight_smile:. Děkuju :slight_smile:.
10. kvě 2012 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@klementina - ahojky a jak vy se máte? Miška nebyl ve školce od února, jsem doma na rizik. těhotenství a nemohla ho vozit do jiného města...teDˇbych i mohla, ale on už nechce...Zrovna příští týden jsou zápisy do školek u nás ve městě a já se rozhoduji, jestli ho vůbec přihlásit...
@romcovaklarka - to je krásná zpráva! U nás od určitého věku (ale tedy mnohem později) pomohlo hodně jakoby jen dát info, jak věci fungují (př. hrneček neseme dvěma rukama, aby v něm čaj zůstal..) a už si ho nevšímat - tím se jakoby přenesla zodpovědnost z rodiče na dítě, tedy rodič přestal dozorovat, jestli se dítě správně zachová...ale přišla jsem na to později, tak nevím, od jakého věku tohle dobře zafunguje...u těch malých dětí určitě funguje pozitivní formulace - nás u kousání fungovalo říct těsně než kousl - já chci pusinku a téměř mě nekousl...¨

@weri1 - taky jsem občas plácla, nepodařilo se mi udržet se na uzdě, učila jsem se, jak jinak myslet..a tuším naposled mi to ujelo minulý týden..pak se cítím nedobře..ale to, co píšeš - že máš pocit ,že se zblázníš - to znám a pomohlo mi na to si večer říct - zítra to bude jiné, nebudu nic řešit, úplně se uklidním, nebudu spěchat, tlačit a nutit a nechám ho dýchat..já sama nic nemusím, nechám to plynout...většinou mi to zabralo, dítě bylo jako vyměněné..oni hodně cítí naše napětí, a když se uklidníme, reagují okamžitě svou vlastní pohodou...
11. kvě 2012 v 09:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik já si to tak denně říkám, vydržím to pár dnů a pak zase ujedu....teď začal neposlouchat, ale ve všem....já ho nechávám, ale jsou věci, u kterých chci aby poslechl...př. u cesty, kde prostě půjde za ruku. A to taky nebere. Asi začal vzdorovat, ptž ještě nedávno si nechal vše vysvětlit. Teď prostě ne ! ječí, brečí, když není po jeho, vše si vynucuje, jak píšu, nic si nenechá vysvětlit a to pak těžko rozdýchávám a denně si říkám, vždyť je to dítě a přejde to
Vidím to třeba i večer....když neřeším, že chodí v deset spát, tak pak klidně usne a vydrží i dýl spát, ale jak chci aby šel spát dřív, jsem podrážděná, ptž taky chci mít trochu svýho klidu, tak ječí a pak se budí i ze spaní a ráno s pláčem :frowning2: :frowning2:
11. kvě 2012 v 15:26  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weri1 - my jsme měli stejnou zkušenost, nakonec jsme vzdory, které se projevovaly hlavně neochotou se jít večer umýt nebo jít spát (nebo jít ven a oblékat se) řešili tak, že jsme ho neřešili a nechali ho být, a ten vzdor pak rychle přešel, nestačil se zacyklit na nějakém nesmyslném lpění na určité činnosti a vrátil se do starých kolejí...Venku většinou ten vzdor nebyl, bylo tam jiné prostředí..ale pomáhalo mi předjímat dopředu - že jsme se blížili k cestě a povídala jsem mu o autech, že se spolu podíváme...je fakt, že na ruce jsem netrvala nijak direktivně a spíše povídala, že přes cestu chodíme spolu, vedle sebe..Na ten vzdor mi pomáhalo si říct - tohle není "moje dítě", teď je pod vlivem hormonů a sám neví, co se sebou, tohle není permanentní a vrátí se to do starých kolejí..ale trvalo mi dlouho než jsem se odvážila rozvolnit režim, mívala jsem strach, že když režim rozvolním, tak se k němu už pak nebude chtít vrátit, ale v podstatě se vždy po odeznění režimu vrátil

Myslím, že je normální, že člověk ujede občas, pozitivní je, že vidíš, že když to pár dní neřešíš, tak je doma klid..to že pak ujedeš, to je normální, ukáže ti to ten kontrast...Aspoň tak moje zkušenost.
11. kvě 2012 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik díky....je pravda,že třeba u té cesty je to jak kdy....když se blížíme k cestě, řeknu auto, cesta a on zastaví a řekne ruku, tak jde, stalo se asi 2x , že mě zkoušel, popošel, ale ne přímo do cesty a podíval se co udělám :slight_smile:
a jak píšeš, vše sedí, ale není to denně :slight_smile: jo a taky má tendenci ubližovat dětem na hřišti, jak to mám řešit ?
11. kvě 2012 ve 23:07  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weri1 - u té cesty mu můžeš povídat více - že se blížíte k cestě a tam jezdí a auta a že pojďmě se spolu podívat, jestli nějaké jede, třeba pojede náklaĎák..a pak mu ukázat, jak se má rozhlížet doprava a doleva a vyzývat ho ke spolupráci v tom, že určíte, jestli můžete přejít..Tipla bych, že to s tou cestou ti udělal v situaci, kdy před tím jste měli spor..takže z trucu..ale můžu se mýlit...
S bitím dětí na hřišti nemám přímou zkušenost (u nás to bylo řvaní a ječení) - ale určitě to bude proto, že se cítí ohrožený, řeší v sobě něco - bd je nějaké dítě moc blízko, nebo se bojí, že mu sebere hračku apod...prostě je narušena jeho osobní bublina...osobně bych zasáhla, vzala ho bokem a řekla mu - ty se na chlapečka zlobíš, proto jsi ho chtěl bouchnout...(prostě popíšeš, proč se asi zlobí a co udělal...tím navážeš s ním kontakt, napojíš se a nezkritizuješ na prvním místě jeho chování - tedy bude ochoten tě dál poslouchat, bude cítit bezpečí a porozumění), pak mu řekneš - když se cítíš ohrožený, bojíš se (cokoliv), tak můžeš říct NE (prostě tady mu dát jasný návod, jak se má v situaci zachovat příště - místo bití, říct NE, Nechci apod..), pak nakonec mu řekneš - žádné bití...(je důležíté, aby to info o bití bylo až poslední v řadě..). Můžete si o tom povídat i po cestě na hřiště, můžeš mu říct, že ho chápeš, že se chce bránit, když chce bouchnout ,necítí se dobře...a současně nakonec zopakuješ pravidlo - žádné bití ostatních dětí, můžeš říct NE, zakřičet apod...Pokud bys to chtěla řešit více represivně, můžeš ho třeba po třetím bouchnutí s hřiště odvést, že dneska už půjdete domů, a příště to zase zkusíte zvládnout, že chápeš, že je to pro něj těžké nebouchnout a jen říct NE, že mu rozumíš..jen prostě bití ostatních dětí není přípustné a tak dneska půjdete už domů (jakoby to brát po dobrém, nedělat z toho drama..). Osobně to odcházení jsem nepoužívala...

A určitě pokud to druhé dítě pláče, tak se nejprve věnovat jemu, říct mu něco jako - to ti bylo uričtě nepříjemné, chápu, máš asi vztek, že tě bouchl...a až pak se věnovat svému dítěti, odvést ho s tím, že si spolu promluvíte..apod...
11. kvě 2012 ve 23:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik tak to bude pro mě velké sousto, mě se RABR hodně líbí, ale neumím to. Ale díky, budu se snažit
11. kvě 2012 ve 23:28  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik gratulujem k dalsiemu babatku, tak mas teraz toho co stududovat ohladom surodeneckych vztahov, co? :slight_smile: super, ze mozte byt spolu doma, teda, dufam, ze to rizikove nemas nejake velmi komplikovane.
my v skolke v pohode, aj ked som myslela, ze to bude lepsie. este stale, ked moze skusa to na mna, ci nezostaneme doma spolu. aj ked viem, ze sa jej tam paci a je spokojna, myslela som, ze to bude o kusok lepsie.

ked tak citam, co pises a ako, nerozmyslas, ze sa budes rabrom zaoberat profesne? :wink: fakt ti to ide perfektne.
14. kvě 2012 ve 23:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte babule
idem si ku vam po radu, moja najmladsia je velmi vzdorovita a vsetko si vynucuje od druhych deti - zakazdym, ked niekto ma nejaku hracku, tak ona zacne kricat, ze ju chce ona a ked jej ju to dieta neda, tak zacne revat a hadzat sa o zem a uz som vyskusala kdeco,ale ona si jednoducho potrebuje vydobit to co chce, ked ju zoberiem na ruky, tak zacne sa metat a mna bit, rozpravat este nevie, takze jej nieco vysvetlovat je este tazke, aj ked uz vsetko chape,
No a druhabambulka je zase velmi bojazliva, doma nam raz zacal horiet hrniec a odvtedy sa boji, ze vyhorime, tak doma nechce ani sediet, radsej chce byt von a ked je doma tak stale chodi za mnou, predtym si vzdy maloavla v izbe alebo sa tam hrala a teraz pokial tam ja nie som, tak jednoducho ona tam nebude, a ked na chvilu odidem z izby, tak uz zacne kricat a utekat za mnou, tak by som prosila co by ste mi poradili ako postupne prekonavat ten strach, za rady dakujem
15. kvě 2012 v 05:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonaquaba ahoj. s malou to můžete v klidu třeba zkoušet doma. ona to musí zatím vidět, je malá, naučí senápodobou, u toho jí to i říkej, samozřejmě. vezmi si nějakou její oblíbenou hračku a prostě jí ukaž, jak na to - třeba aby k tobě přišla, pohladila tě, ručičkama jako poprosila, a ty jí hned tu hračku dáš. Pochopí to, chce to čas. V tomhle věku je to majetnictví úplně normální, všehcno je moje, i to co není. Pak zase až si bude ona s něčím hrát, popros jí, pohlaď, a zkus, jestli půjčí. Pomine to jako všechno ostatní, spíš aby si nezafixovala to hrrrr vezmu to...
S tím strachem - nevím, to je taková nestandardní situace, jak jste hořeli :fearful: , můžeš jí nechávat někde vedle jen na chvilinku - že si odskočíš, hned přijdeš, a fakt hned přijít. Postupně ten čas prodlužovat, že jen něco uděláš (oškrábeš brambory - a přijít jí ukázat, že fakt děláš brambory) a pak hned přijít. prostě postupně, po malých krůčcích. samotné vysvětlování zatím je málo, musí to vidět, zažít.
pokud se někde pustí do bitky o hračku, neřeš to hned, ona je v transu :wink: , nevnímá v tu chvíli. CHce to počkat a řešit až potom, co se uklidní. A pokud to jde, tak předem předvídat - když se schyluje k akci, navést jí na správný postup:slight_smile:.
15. kvě 2012 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 Dakujem moc za odpoved,
no ako pises s tou malou to aj tak praktizujeme, ze ked niekomu berire hracku, tak jej poviem Lucka pockaj on ti pozicia hracku, niekedy pocuva a ukludni sa,ale niekedy reve, az kym ju nedostane a vzdy potom jej poviem vrat hracku a ona ju kludne vrati, a potom si ju znova pozicia a vrati, len ten prvy moment, ked nieco vidi , tak je do toho cela hrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr,
no a horeli sme asi tak, ze som si dala olej do hrnca a celkom som na to zabudla a isla som do obyvacky a Nelka mi vravi, mami co to tam blika a ja vravim neviem a potom vidim,ze fakt tam cosi moc blika, tak som sla do kuchyne ahrniec v plamenoch :frowning2: no hroza a ja som v strese nevedela co mam robit, chytro som hrniec schytila dala do umyvadla a bolo po vsetkom, ale NELKA sa tej mojej hysterie zlakla a potom som si to reprodukovala, ze mala som sa tvarit v tej kuchyni, ze sa nic nedeje a nepanikarit, lebo z toho bola Nelka v soku, ze zhorime a odvtedy sa boji byt sama v izbe, a vysvetlujem jej ako sa da,ale jednoducho ona si to zapamatala a hotovo, ale ked sme nikede na navsteve tak je to ok, tam sa neboji byt sama iba doma, uz sa asi len prestahovat :grinning:
15. kvě 2012 v 11:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bonaquaba tak můžeš ještě před odchodem mezi děti vyprávět, jak to bude, až tam přijdete a tak. přesně popsat, že děti budou mít hračky, budou si je půjčovat...ona je ještě malá, žije okamžikem, nevím, jak moc "udrží myšlenku" :wink: :wink: . Ale zkoušela bych to pořád, úspěch se dostaví, otázka je, kdy:slight_smile:))
No to jste ještě měli štěstí v neštěstí, že nechytlo nic dalšího, nic si nevyčítej, kadý by panikařil :fearful: . Myslím, že na to časem může zapomenout, je to dlouho, co se to stalo? Možná bych jí i často brala ke sporáku, ayb se ujistila, že je všechno v pořádku, nehoří a nebude se to opakovat...?
15. kvě 2012 v 11:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 no vyskusam ju k tomu sporaku brat a aj jej vysvetlovat, ze sa nic nestane, stalo sa to niekedy v marci teraz, takze este je to kratky cas, ale v lete pojdeme do zahranicia, tak mozno trochu zabudnne a uvidm ako tam bude existovat, ci sa tiez bude bat byt sama, alebo bude bude fugovat normalne
15. kvě 2012 ve 13:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Musím vám napsat jeden zážitek. Byli jsme o víkendu na chatě s 5 rodinami, 2 mají 3 děti, 2 mají 2 děti a jedni čekají první. Kamarádka, co má 3 kluky, se zmíňila, že byli na kurzu efektivního rodičovství, tak jsem se vyptávala, co a jak. Vedl to autor knížky Pozitivní výchova sourozenců a v podstatě bych řekla, že je to RABR. Kamarádce se to líbilo a prý už vidí pozitivní změny při jednání s klukama. Pak se do toho zapojili všichni, řešili jsme, jestli fyzické tresty ano, či ne a jak se dají řešit konkrétní situace. Neslo se to v příjemné respektující atmosféře :slight_smile:
Ale narazili jsme na jednu situaci, kterou jsem nebyla schopna vysvětlit. Šlo o omlouvání (všimla jsem si, že @blandik to zrovna řešila v jiné diskuzi). Vzhledem k tomu, že na chatě bylo 10 dětí, tak tam docházelo k situacím, kdy jedno bouchlo nebo shodilo druhé a rodiče tam pak nutili děti, aby se omluvily. Mně osobně to příjde ponižující a že dítě řekne tu omluvu proto, aby mělo pokoj a ne proto, že je mu to fakt líto. Kamarádka zase tvrdila, že kdyby moje dcera bouchla její a já ji akorát řekla, že tohle se nedělá a nebyla tam ta omluva, tak jí to příjde, že to mojí dceři prošlo a nic se nestalo. A když dítěti neřeknu, že by se mělo omluvit, tak že se to nikdy nenaučí. Jak tohle cítíte vy?
16. kvě 2012 v 07:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz tu knížku jsem četla, taky mi to přišlo hodně podobné rabru, to je dobře, že jste se tam tak sešli:slight_smile:
Co se týká omluvy - něco je na obou pohledech - nutit do omluvy cenu moc nemá, je to pokrytecké, když to dítě to tak necítí, ale naučit se omluvit by se podle mě dítě mělo - a kdo ho to má učit, než my rodiče? Asi by to ale mělo být učení spíš nápodobou a ne nucením -teď se omluv. Já to dělám tak, že lituju oběť a říkám něco ve smyslu toho podívej, jak ho to teď bolí, pofoukáme mu to, pohladíme, když někomu ublížíme, řekneme omlouvám se, promiň, je mi to líto, nechtěl jsem, většinou to spíš dělám a říkám sama, ale někdy se už synové přidají. Možná to druhým připadá jako málo, protože většina po dětech křičí - cos to provedl, ty zlobivý chlapečku, honem se omluv - jenže na to většinou ty děti pak reagují zarputilým ne, neomluvím se, chtěl jsem to udělat a udělám to zase (moje zkušenost, když jsem se takto chovala ke staršímu synovi ještě před rabrem)-
Akorát by to zase nemělo sklouznout k tomu, že budeme tu oběť litovat přehnaně, aby pak dítě nebrečelo kvůli každému postrčení....na to bych si taky dala pozor, někdy to totiž vidím doma - že brečí přehnaně a vyloženě to hraje a přitom se zas tak nic nestalo....
16. kvě 2012 v 09:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek