• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@betelgeuzz - taky to tak cítím a syna nenutím, souhlasím, co píše @reruna, že učit nápodobou, takže když už se venku něco stane, tedy, že rodič se omluví dítěti v zástupu za vlastní dítě...Osobně se mi zdá, že to pro takto staré dětí je dost divočina venku, emoce na obou stranách, tedy obě děti pak většinou nejsou schopny přemýšlet, a nevím, jestli takto staré děti si už uvědomují, že jednaly nesprávně, protože pro ně i ten strkanec má opodstatnění, nebo když se nechtějí podělit o hračku a brání ji...Nevím, asi mám trošku zvláštní názor na to, ale vůbec koncept omluvy mi připadá už dost emočně pokročilý...náš se třeba doma omlouvá, když něco udělá (nás bouchne apod.,), protože my se omlouváme jemu, ale venku by to asi nevyprodukoval, ne bezprostředně, leda tak až potom, co bych si s ním v klidu o tom promluvila, že jestli mu to je líto, že se může omluvit...někdy mi ty omluvy připadají takové trošku zasahování mezi přirozené pochody mezi dětmi, kdy dospělí je socializují v době, kdy na to nejsou zralé..ale určitě souhlasím, že ukazovat, sami se dětem omlouvat, aby viděly, že tohle je cesta, jak ukázat, že nám je něco líto (a když si to přeberu na sebe, ani v dospělém světě se nejsme schopna omluvit bezprostředně a když jsem ještě v emocích, můžu vypadat už realitvně v klidu, ale i tak omluva ze mě vyleze, až když jsem úplně klidná...)..takže nějaké vyzývání k omluvám na písku se u nás moc neděje, ale je fakt, že ani k tomu nemáme moc příležitostí, protože syn býval spíše pozorovatel, a není agresor, tedy ne fyzický... taky jsem zažila děti, co se automaticky omlouvají na pokyn, příjde mi to hrozné, úplně to postrádá tu fázi, kdy dítě samo dojde k tomu, že se chce omluvit, že to tak cítí..myslím, že dítě potřebuje nejprve pocítit ten pocit na vlastní kůži, když se mu stane nespravedlnost, že se mu dospělý omluví a že to myslí vážně...Aby pak věděl, co může udělat, když sám někomu ublíží a už to sám cítí, že to chce napravit...
16. kvě 2012 ve 12:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@betelgeuzz nemám co dodat, děláme to stejně, jako holky psaly. Petrovi už budou čtyři a tímhle způsobem - výhradně nápodobou - k tomu sám dospěl a dneska bez výzývání normálně poděkuje, požádá, omluví se. Ne vždycky, ale dělá to sám od sebe. A to je myslím cíl. Ne proto, že máma řekla, ale protože to tak cítí.
16. kvě 2012 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@klementina - ahojky, ale prosím - od teorie k praxi doma je někdy daleko...Ale ne, máme teď krásné obodbí, tím, že už má tři a půl a je se mnou doma, dá se domluvit, věci celkem fungují..na rabru se mi líbí, že ty věci, co se mu zvnitřnily, tak je dělá sám od sebe anebo s mrčením, ale když mu řeknu, že ví jak to je a je na něm, jestli se chce nebo nechce umýt..tak mi řekne, že chce...Někdy mi rabr z dlouhodobého hlediska připadá hodně silný nástroj...S tou školkou - a na jak dlouho malá chodí, na do oběda nebo celý den? Náš přestal chodit, a nechce tam. I jsem se už rozhodla, že ho příští rok do školky nedám, dalo mi to dost uvažování...ale nakonec zvítězilo to, že by šel do školky, nové školky v době, kdy se má narodit miminko - což by nebylo vhodné, nemohla bych ho tam téměř vodit a navíc by domu nosil nemoci...Myslím, že se pokusím mu zajistit nějaké vyžití v kolektivu dětí, nějakou "aktivitu" a půjde až od pěti, pokusíme si nechat tu školku v ostravě, že ji dál budeme platit, kdyby byla potřeba...
16. kvě 2012 v 15:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - a omluví se i cizímu dítěti? náš se taky doma omlouvá, prosí, děkuje, řekla bych, že má pěkné slušné chování, před cizími začiná poslední dobou takové opičkování, že dělá grimasy, padá, šaškuje...Zdraví podle vlastních sympatií, ty sousedy, co má rád, zdraví, ty co asi ne, tak ignoruje...anebo jim potřebuje honem něco říct a tak pozdravy vynechává...Někdy mi to připadá takové moc hrr, že tyhle věci dítě bude stejně dělat dříve nebo později, stačí, aby to jeho vztažné osoby dělaly vůči němu, že..až bude v nějakých kamarádských vztazích na vyšším levlu, a něco se mezi nimi stane, tak bude vědět, že když něco přepískl, může se omluvit..ale když vidím, jak dvouleté, tříleté, čtyřleté nutí se omluvit - připadá mi to až groteskní.. Někdy mu předem říkám, že tohle je soused a budu ho zdravit, a že se od něj čeká, že taky pozdraví...nebo když mu babi, děda něco přinesou, tak ho nechám si to užiít, a pak mu řeknu, že když něco dostane, tak může poděkovat, tím dá najevo babičce, že má radost a že je rád, že mu to přinesla...ale ne nějak systematicky...
16. kvě 2012 v 15:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ne, spíš ne, nemá to natolik zažité. zatím. ale je to i tím, že taky není hrrr, nikomu nějak nic nevyvádí, za co by se musel omlouvat. on má to "promiň" spojené spíš s neúmyslným - šlápne mi na nohu, hodí mi tenisák do dřezu a tak:slight_smile:. Mezi cizími se pořád v komunikaci drží zpátky, obecně. Pozdraví, rozloučí se, ale potřebuje čas, aby se rozpovídal, natož adekvátně reagoval na nestand.situace. Lidi přísně selektuje, barometr funguje. Kdo je k němu upřímně milý, baví se s ním normálně, jako s člověkem, s tím by šel na konec světa a mluví s ním. Kdo mu není sympatický, mlčí jak ryba.
16. kvě 2012 v 15:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 - to jsi krásně vystihla, máme to podobné - to co já tam plichtím na půl strany, ty dáš do jedné věty - že nejde čekat, že bude adekvátně reagovat v nestandardní situaci:o))) Děkuji. To jsem přesně měla na mysli..A s tím barometrem to je taky přesné - kdo se k němu chová tak nějak příjemně, ne podlézavě nebo prostě jako k dítěti, tak s tím si povídá, toho zdraví - na jednu starou paní od nás volá i když je na balkoně, zdraví a povídá ji..A s kým měl nějakou nemilou zkušenost, i hodně starou, toho ignoruje...A taky není moc hrr, takže k těm omlouvacím situacím venku moc nedochází..A ten jeho barometr na lidi - to je zvlášní, že on si někdy začne povídat úplně s cizími lidmi na ulici nebo často povídá něco pokladní v obchodech..A nedávno mě dostal, když mi povídal, že by chtěl ty prodavačky z informací (v Globusu) pozvat k nám domů, aby k nám přišly na návštěvu.. :grinning:
16. kvě 2012 v 16:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@reruna @blandik @berenika39 díky za názory, v podstatě to cítím stejně. Dcera se vlastně taky naučila říkat prosím, děkuji a s dovolením pouze tím, že to používám já. Zatím to říká jenom doma, nebo před babičkama. Ali se od dětí drží spíš dál, kontakt nemá ráda, takže zatím jsem tohle nikdy v reálu neřešila.
16. kvě 2012 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky... u nás poslední dobou neuvěřitelná souhra, soulad... asi klid před bouří (co čekáme po půli července :grinning: )
takže vlastně ani nejdu pro radu nebo povzbuzení jako obvykle.... jen s kratičkým příběhem...
pozvala jsem naše na ovocný knedlíky... matěj je nerad, takže jsem mu uvařila těstoviny... všichni spokojeně baštíme, občas něco někomu upadne na zem, povídáme... když jsme dohodovali, sundala jsem matěje ze židličky - ten se okamžitě beze slova jal sbírat popadané těstovinové mašličky a vracel je střídavě zpět na stůl, střídavě sobě do pusy... když bylo hotovo, babička se neudržela a povídá - no matýsku, ty jsi teda ale hodný chlapeček, takhle pomáháš mamince :wink: tak jsem směrem k ní potichu pronesla, že není "hodný", že jen po sobě uklízí, co nadrobil, načež je zvyklý, děláme to tak všichni... tak se chvíli odmlčela a povídá o to zapáleněji - no, tak jseš ale veeeeelikááááánskej ŠIKULKA!!! :grinning: to už jsem nekomentovala nijak... jen jsme po sobě s manželem loupli okem a mysleli si svý :slight_smile:
22. kvě 2012 v 16:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@petruskaz :grinning: :grinning: bezva, krásný:slight_smile:
22. kvě 2012 v 17:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 já věděla, že v této diskusi budu pochopena... jinde by asi bylo zbytečný tohle ventilovat :grinning: :wink: :slight_smile:
22. kvě 2012 v 17:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj holky... chci se zeptat, zvládáte rabrovskou komunikaci i směrem k "cizím" dětem a vůbec lidem?
Konkrétně mám dneska za sebou zážitek, jeden nesympatickej, odhadem dvouletej chlapeček na pískovišti odstrkoval mýho Kubu, když mu šel po jeho autíčku. šla jsem tam a říkám - Pepíčkovi (nějak jsem tam pochytla jeho jméno) není příjemný, když si půjčuješ jeho autíčko, tak mu ho necháme - a vzala jsem Kubu pryč. Za chvilku tam ale Kuba byl zas a než stihl vztáhnout ruku, Pepíček ho majznul lopatkou tak, že Kuba upadl a praštil se hlavou o obrubník. Uplně jsem vylítla a v poslední vteřince jsem se zarazila a vyšlo ze mě něco jako "když se ti nelíbí, že ti bere hračky, je potřeba mu to říct, TAKŽE UŽ HO NIKDY NEMLAŤ!" :grinning: pěknej paskvil, ale ta vlna citu pro moje dítě mi trochu zatemnila mozek... (tož teprv si umim představit jak náročný by to bylo, kdyby byli oba moji :sweat_smile: )
22. kvě 2012 ve 21:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee náročné, to mi věř :grinning: podobné paskvily tvořím neustále.... mě to pořád nějak automaticky nejde, pořád ze mě lítají přímo ukázkové nerabr věty.... :stuck_out_tongue_closed_eyes: :confounded: :frowning2: V případech, o jakém píšeš - že je tam cizí dítě, které napadá moje, tak spíš mluvím na své dítě, ne na cizí, nebo se snažím nějak obecně - neplácáme se, nestrkáme se, o hračku musíme poprosit a počkat, až druhý půjčí atd. atd. ono to stejně bude trvat minimálně do 3 let, než to dítě pochopí, takže musíš zasahovat - nejlépe prostě pořád vedle dítěte a ukazovat, co a jak....zadržet to druhé dítě před tím, než ublíží, nedovolit svému, aby ublížilo, sebralo bez dovolení atd. já vždycky jdu na písek s dětma - a říkám to jakoby za ně - můžeme si půjčit.... půjčíme chlapečkovi...pískem neházíme, bude to bolet v očičkách atd. Satrší to má jako opakování a mladší už bude mít za chvíli 3 a začíná to být už lepší...
22. kvě 2012 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz :grinning: (ale priznam se, ze sikulka rikame taky :wink: ) ... tuhle mi bobino vylil celou sklenici vody, ale bezel do koupelny pro hadr a sel to utrit a hezky to fakt utrel - byla u toho tchyne a dostala jsem asi 5min. prednasku, jak vubec netusim, jaky mam doma zlato, jak je hodnej a poradnej, ze mi takhle "pomaha", ze to jiny deti nedelaj apod. :sweat_smile: Nejak nedokazala pochopit muj nazor, ze kdyz to rozlil, ze je naprosto normalni, ze to taky uklidi :sweat_smile:
22. kvě 2012 ve 22:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee dobře jsi mu to nandala, fakt! :wink:
Vážně: mě rabr naučil jednu důležitou věc: mluvit (myslím v nějakých vypjatých situacích) méně, držet se zpátky, nestartovat a někdy i mlčet. Já totiž nejdřív musela strašně složitě přemýšlet, co a jak říct, abych se vyhla zbytečné negaci, abych neplácala zbytečně, takže než jsem se vymáčkla, bylo po akci. A to mi zůstalo - OBVYKLE nestartuju, jen popíšu situaci, počkám. Petr je už větší, ale dřív jsem zasáhla až úplně v nouzi, a to tím, že jsem ho odnesla:frowning2:. Hodně mi pomáhá jen oslovení jménem, okamžitě pochopí, že je něco, s čím by měl něco dělat, vymyslí to, udělá. Méně někdy možná znamená více.
Ale hlavně - vůbec vůbec neřeš, že jsi něco řekla nebo neřekla podle rabr, to není žádné dogma, já mluvím rozhodně úplně normálně jako každý jiný, jen u toho někdy i přemýšlím :grinning:. Třeba o víkendu na akci sedm dospělých, 5 dětí petrova věku, absolutní pohoda a o rabru tam nikdo ani neslyšel:frowning2:. Myslím, že by neměla být nějak extrémně ostrá hranice mezi "doma" a "venku" , dá se to přizpůsobit, dělat nenápadně:slight_smile: Problém je v tom, že nemůžu slyšet ty pokyny a poučky jiných rodičů, ale nic nenadělám. Každého věc.
S dospělými se někdy bavím: snažím se podle principů rabru, ale na druhé straně není odezva, kterou čekám, takže je to někdy i vtipné:slight_smile:. Přiznám se, že už o tom ani moc nepřemýšlím, co je a co není rabr. Docela se mi to vžilo:slight_smile:. Skoro.
22. kvě 2012 ve 22:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 tak to bych se taky asi měla naučit, já spíš mluvím hodně a dost se vměšuju a zasahuju, takže se na to asi budu muset zaměřit a nechat je víc dýchat
23. kvě 2012 v 09:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 jojo všimla jsem si že se od tebe mám(e) hjodně co učit. Proto jsem s tím sem přišla a proto jsem teď i ráda :slight_smile: já se snažím vždycky si říct: co se tím (co jsem řekla) Kuba naučil? - tím si určuju tu hranici, kde se pohybovat chci a kde ne. Jsem taky nevměšovací typ (což dost dráždí nejedny rodiče na písku :sweat_smile: ) ale ráda bych to doplnila ještě zvládnutím následků toho přístupu :grinning: je fakt, že všehovšudy jsem zatím na písku byla asi 8x , zatím jsem pořád u vytržení, co se tam všechno děje...
23. kvě 2012 ve 13:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eveluska a to máš eliško ještě zlatou tchýni, myslím teda podle toho, jak alenu znám já :slight_smile:
a je fakt, že tuhle větu už jsem taky párkrát na svůj účet slyšela... ale jen od cizích... že "nevím, co mám za poklad, štěstí" apod :sweat_smile: ale nekomentuju to... jen si vždy naprosto sobecky pomyslím, že sklízím jen to, co jsem zasila :wink: (ale to i ve chvílích, kdy se ne úplně daří... takže to zas tak sobecký, myslím, není :grinning: :slight_smile: )

no, já mluvím, řekla bych, málo (myslím situace, kdy je většinová tendence "vychovávat" a vymluvit dítěti díru do hlavy)... ale často je to tím, že prostě nevím, co bych měla říct... tak tomu - v mezích - nechám volný průběh... ne tedy účelově... ale jinak kázání obecně považuju za kontraproduktivní - a to už od útlého věku, kdy jsem často dostávala hlavně od táty "nevyžádané rady" či "přednášky"... a že bývaly sakra dlouhé... já vlastně už nevnímala, jen jsem koukala, jak mu jede pusa a říkala si, kdy už to asi skončí :sweat_smile: no... takže důsledek u mne je takový, že to nedělám :slight_smile:
23. kvě 2012 v 16:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ofelieee tak jsem to nemyslela, že bych byla nějak chytrá :grinning: , ale spíš nouze naučila Dalibora housti nebo jak to je :grinning: :grinning: . Když jsem nevěděla, co jak správně říct, byla jsem ticho. A vydrželo nám to. Napadlo mě, že i mm je podobný, ačkoliv o tom neví. nikdy neviděl jiné batole zblízka, petr je jeho první syn, a od začátku ho bere prostě jako "člena", ne miminko ťuťu ňuňu. Mluví na něj jako na mě, nepatlá se s ním (v uvozovkách), prostě nic moc neřeší. A petr to miluje, naopak je nervní u tetiček a maminek na hřišti, co ho moc opečovávají a pořád někam nastrkují a směrují a tak.
P.S. Moje máma se zhorzila, že petr neumí zpívat, a to mu budou 4. Říkám: nechce, nebaví ho to, čemu to vadí? Až bude chtít, bude zpívat. A moje matka šok: já ho to naučím, to takhle nejde .....Výsledek: za jeden jediný den ho fakt naučila všechny ty Prší,Skákal pes, Pec nám spadla....ještě že jsem se nesnažila ho ho trápit dřív a složitě ho nic neučila :grinning: :grinning: :grinning:
23. kvě 2012 v 19:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@berenika39 jasně, proč něco lámat přes koleno...kluky taky cíleně nic neučím, prostě si doma zpívám a oni to opakují, nebo ne...a spoustu písniček se naučil Míša ve školce, on zase zpívá hrozně rád, ale nechce kreslit...každé dítě má něco, co ho víc baví asi...
23. kvě 2012 ve 20:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@reruna jj, a hlavně to jde ve vlnách, nedávno petr kreslil - a tím myslím denně tak třikrát půl hodiny a rád a s chutí a pořád. a ted? od rána do večera nevezme pastelku a vůbec se k tomu nemá. takže - oni vědí, kdy, co, proč....
23. kvě 2012 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
:slight_smile: Kubova babička zase nepřenesla přes srdce, že Kuba neumí ani paci paci a "jak seš velikej". Tak už to umí :sweat_smile:
24. kvě 2012 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee :grinning: :grinning: :grinning: viď, a je klid.
Když už píšu: Petr ve školce potkal Spidermana, nebo jak se to píše... prostě je to teď jeho hero a nikdo mu to nevymluví. Nikdy jsem mu nic takového nenabídla, prostě to přišlo samo, zvenku. Babička koupila časopis a v příloze byl ON. V obchodě viděl čepici s NÍM. Nemá cenu pokračovat...
Chtěl, abych s ním koukala na dvd, řekla jsem mu na rovinu, že mě se ten prevít nelíbí a at se nezlobí, že na to koukat nechci. Řekla jsem mu, že mi nevadí, když s NÍM kamarádí, ale já že nebudu.

Tak co teď? Nechat to proběhnout? Počkat? Samozřejmě okolí v nadšení (krom mm, ten je úplně nepříčetný z těchto prevítů), všichni by kupovali s NÍM pyžamo, polštář, kufřík, batoh, povlečení....sebrala jsem odvahu a poprosila babičky a tetičky, aby prevíta vypustily a zbytečně to do Peta nehustily.
Je mi jasné, že takových hajzlů bude ještě xxxx, ale ráda bych, aby sám nějak pochopil, že je to brak. Jak na to?
24. kvě 2012 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 moja skusenost - nezakazovat, ale ani extra nepodporovat. u nas nastastie spiderman/batman a ine neboli, zato boli cars (mcqueen) a potom pirati.
ja som lukasovi dovolila - v ramci urcitych hranic - aby si to uzil. mohol si sam vybrat nejake oblecenie - ja som doniesla rozne - aj s danym motivom (ale tak urobene, ze som bola schopna to prezit :wink: ) a on si mohol vybrat viac. tak si vybral samozrejme aj dany motiv, ale kedze potreboval viac, tak aj ine. a ked sa oblieka, tak davam akurat pozor, aby nebehal od hlavy po paty v jednom.
a toto obdobie postupne odoznelo. stale ma vsak nieco, co ho fascinuje - momentalne je to titanic - dokumenty, knihy, tak titanicujeme. minule sme pozerali 4-hodinovy dokument - nahraty. ale som to pozrela este pred nim, a po dvoch hodinach som mu to vypla s tym, ze to skoncilo, pretoze si myslim, ze plavajuce mrtvoly a kriciacich ludi od zimy a bolesti pozert v 5 rokoch este nemusi. :wink:
a opytala si sa ho, co ho na tom spidermanovi tak fascinuje? keby s nim lukas prisiel domov, tak by som sa opytala, ze co na nom vidi? co sa mu na nom paci? alebo ako funguje spiderman, cim je specialny.... atd.
24. kvě 2012 ve 22:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@bubelko děkuji.
Tak nějak si myslím, že by to mohlo proběhnout - nebudu ho v tom nějak posouvat vpřed :grinning: , ale negace nehrozí.
Zatím jsem se ho neptala, co na tom vidí....dík, zkusím. Docela jsem zvědavá. Moje verze je , že je prostě "jiný", my žijeme opravdu velice simple, žádné extremy...přiznám se, že mě ani nenapadlo ptát se ho, co je něm tak fascinujícího.....
p.s. Petrovi jsou 3r8m, zatím se vyjadřuje hodně konkrétně....ale zkusím...
24. kvě 2012 ve 22:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 tiez si myslim, ze zakazy v takychto pripadoch k nicomu nevedu. :slight_smile:
24. kvě 2012 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - mám obavu, že když se bude tlačit, že je to brak, tak se Petr postaví na zadní a začne ho bránit a více k němu přilne - bohužel už je ve věku, kdy okolí se začíná počítat - zejména, když nejspíše ze spideramana bude hin více kluků ve školce a budou to tam probírat...Asi bych šla jako ty - domluvit se s okolím, aby ON nefiguroval na všech dárcích od příbuzných, asi jak píše bubelko, nechat ho si JEHO trošku užít, pokud to jinak nepůjde..Ale plně chápu, taky bych zuřila...jen nedávno jsem měla takový vhled do duše pětiletého, který nejvíce toužil po dárku - nějakém bakuganu - tři kuličky o průměru cca 4cm, které se rozpadaly na nějaké příšery, bojovníky..cena cca 400 kč, pak prý frčí gormiti a nějací slizáci nebo co...Brrr, grrr...ale zase izolovat od toho nejde..Já si tohle prožila ani ne ve dvou - fascinace cars .- dostal dárek - z lega ty autíčka, pustili mu film a on byl z toho mimo půl roku, až jsem od vzteku poškrábala dvd...

Já píšu, protože jsem úplně hin - naše dítě poslední dva týdny neřve na tchánovce, dokonce s nimi včera šel venčit psa, poprvé v životě, ani nás nevnímal, že jestli půjdeme taky..dneska u druhé babi - sám od sebe - já chci jít ven s babičkou (my oba s mm u toho, to se nikdy nestalo...). Jsem totálně v šoku, šťastná, něco přecvaklo v mozku...
25. kvě 2012 v 15:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, přečetla jsem knížku - Osvobození rodiče, osvobozené děti - od Faber a Mazlish (jak mluvit, aby...) - četli jste někdo? Je to jejich prvotina, je to psané formou deníčku jedné matky, která dochází na seminář a pokouší se uvádět do praxe vých. metody..
26. kvě 2012 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
a tohle stojí za zhlédnutí, rozhovor s Naomi Aldort (Vychováváme děti a rosteme s nimi)...zrovna to poslouchám, úžasné...
26. kvě 2012 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik ahoj, děkuji, jdu tou cestou...a jde to, ten pavoučí prevít už není taková modla, má ho na čepici, a spokojil se s tím. Petr má 6ti letého bratrance a ten to právě všechno má, to co píšeš, neskutečné věci, nezná normální hračky, nepozná kosa od holuba, ale střílí, má umělou ruku - ta bliká, laseruje, dělá kravál a tou útočí...omezuji styk v bytě u nich na minimum, když jsou venku, pohoda, ale k nim, na jejich hračky zrovna nemusím :stuck_out_tongue_closed_eyes:.
U nás taky s babičkou - tou, kterou cíleně "zlobil", najednou všechno v pohodě. ted byl měsíc doma, po mononukleoze, nic mu nebylo,tak u ní býval na střídačku den, dva, a pomalu se to upravilo. Oni k tomu musí dospět, je to jejich forma vymezování se vůči okolí, testují, co funguje a co ne.Jsem ráda, že jsem to nějak silou neřešila, netlačila, sám objevil, jak je jim spolu dobře. Těší se tam, je tam v pohodě, máma šťastná jak blecha. A hodně udělalo to, že pochopil, že máma neslyší, naučil se s ní komunikovat a nečílí se kvůli každému nepochopenému dialogu. Momentálně objevili zpívání, petr tedy recituje :grinning: :grinning: , to je jedno, ale prostě se naučili za pár dnů xxx písniček abaví je to spolu. Se mi moc ulevilo :dizzy_face: Jsem ráda, že je to u vás stejně.
28. kvě 2012 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek