• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@blandik já psala asi před 14 dny, že jsem si ji donesla z knihovny, ale zatím jsem přečetla asi 30 stránek. Už mám zatržených pár myšlenek, musím se dokopat ke čtení.
28. kvě 2012 v 11:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, teď se mi vrátil táta od fyzioterapeutky, probírali tam i děti (má tři :slight_smile:) a teď mu prý moc doporučovala knížku Líný rodič. Znáte ji někdo? Je dobrá?
28. kvě 2012 ve 13:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka četla jsem ... je to zajímavá kniha. přečetla jsem ji jedním dechem... i když se všemi věcmi z knihy nesouhlasím, některé myšlenky se mi moc líbily ...
28. kvě 2012 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@miranda77 Díky moc, takže stojí za přečtení. Tak si ji asi seženu nebo aspoň někde půjčím :slight_smile:
28. kvě 2012 ve 13:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 souhlasím s bubelko, nezakazovat, ale ani příliš nepodporovat, řekla bych, že je to normální u dětí, že mají nějaké hrdiny, dřív byly komiksy, teď jsou filmy....Spidermana jsem nikdy neviděla ni jeden díl, mm to miluje, dětem bych to nikdy nepustila a stejně ho znají, na karnevale měli jeho kostým, jeden ho má na plavkách.... oni to berou prostě jako nějakou barevnou postavičku a vůbec neví, "vo co gou" :grinning: prostě ví, že je to spiderman, ale příběh o něm vůbec neznají, je to prostě červenomodrý panáček v masce:slight_smile: Vlna Cars u nás taky proběhla, ale jen první díl, mě se ten film moc líbí, ten u nás jede už dva roky :grinning: a samozřejmě mají nějaké věci s Bleskem, ale ne nějak extrémně...

A proč píšu: včera jsme byli na výletě a mě nebylo nějak dobře, byla jsem nervozní, byli jsme ve velkém městě, takže jsem zase sklouzla k neustálému napomínání a pak se odehrál tento rozhovor s Míšou:
M: Já s tebou nebudu kamarádit, když budeš taková....
já: jaká?
M: no ty pořád - neutíkej, necho´d tam, neskákej....tak s tebou nebudu kamarádit
já:aha
M. přece stačí říct, že cesta je hrbolatá a já nebudu skákat a dám pozor!
já - už jsem neměla slova, dokonale mě dostal, že moje dítě je takto dokonale rabr jsem neměla ani tušení a jak mi to natřel, tak jsem pak už byla potichu
28. kvě 2012 ve 13:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (11)
@reruna to je krásný!! pořád se máme od těch dětí co učit, super:slight_smile:
28. kvě 2012 ve 13:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka taky jsem ji četla. Líbila se mi, hlavní myšlenka je asi ta, že není potřeba dětem neustále organizovat čas, vymýšlet jim aktivitu, kroužky, ale je dobré je nechat jen tak, aŤ se postarají sami o sebe. někde jsem četla shrnutí, že autor nechává děti tak, aby mohl chlastat. Je fakt, že to tam dost často zdůrazňuje, že děti si pohrají a vy si můžete dát pivo :grinning: Půjčení podle mě stačí, je to na jedno přečtení.

@reruna Ten ti to teda dal :slight_smile:
28. kvě 2012 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@romcovaklarka souhlas s @betelgeuzz půjčení stačí ...
28. kvě 2012 ve 14:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
28. kvě 2012 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
28. kvě 2012 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz - kterou tu knížku jsi myslela, psala jsem teď o dvou - Vychováváme děti a rosteme s nimi nebo Osvobození rodiče, osvobozené děti?


@miranda77 - já jsem právě na minulou stránku dávala odkaz na rozhovor s Naomi Aldort, tedy spíše její povídání v Duše K , je to tedy přes dvě hodiny, ale dostalo mě to...tady je znova ten odkaz, kdyby někdo měl zájem: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/178161-duse-k-s-naomi-aldortovou/

Já právě teď během týdne přečetla OSvobození rodiče, osvobozené děti a ne všechno mi tam sedělo, i když se to četlo moc dobře, a některé věci tam byly dovysvětlené oproti rabru..a pak jsem poslouchala Naomi a právě se chystám si tu knížku znova půjčit, protože to, co povídala mě dostalo, už jsem ji četla asi před dvěma roky a vykouřila se mi z hlavy, tenkrát se mi v některých věcech zdála příliš volná a že to nemůže fungovat...má i na svých stránkách pár článků...to, co povídala mi dávalo smysl - strašně se mi tam líbilo, že child is always righit, tedy, že dítě je vždy správné - ve smyslu, vždy má důvod reagovat tak, jak reaguje i když třeba mlátí sourozence .....a pak mě moc zaujalo to, že je proti takovému tomu pozitivnímu popisu namísto pochvaly, tedy že ani ten pozitivní popis není v pořádku /někdo se tam na to ptal a odkazoval na rabr/, že i tohle v podstatě funguje jako pochvala...a co mě dostalo ještě více je, že ...pokrač.příčtě :dizzy_face:
28. kvě 2012 v 15:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik Ty Osvobozené rodiče mám teď půjčený. Pak můžem probrat, co ti nesedělo, te´d to slyšet nechci, ať nejsem ovlivněná :slight_smile:
28. kvě 2012 v 15:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz - jasně, těším se na tvůj názor :o)
28. kvě 2012 v 17:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna - to je úžasné, co ti klučina řekl...chtěla jsem se zeptat, jak se ti líbila pozitivní výchova sourozenců?
28. kvě 2012 v 17:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik líbila, autoři vycházeli hodně z rabru, nějaké myšlenky mám ve fotoblogu, mají tam dobře vysvětlené, proč děti "zlobí", když se nad tím zamyslím, tak vždycky přijdu na důvod, proč kluci "řádí", jenže ne vždycky na to přijdu hned, nebo s tím třeba v tu chvíli nic nejde dělat, taky jsou tam dobré techniky, jak zvládat náš vlastní vztek na děti (a vlastně i obecně). A Míša mě taky dost překvapil tím, jak to přesně vystihl, zbytečně jsem šílela z neznámého prostředí...
28. kvě 2012 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik já má proti rabr také výhrady ... a naomi jsem viděla v televizi a také mne ten krátký rozhovor, co dala v Sama doma, dostal ... škoda, že to bylo po té přednášce, kterou tu v Čechách měla :frowning2:
28. kvě 2012 ve 20:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik pouštím si tu Naomi a raději si půjčím knížku, jestli ji u nás budou mít v knihovně :sweat_smile: mě hrozně vadí, jak je to s tím překladem zdlouhavé :sweat_smile: ale zaujalo mě to, došla jsem až k tomu, že je potřeba si odpustit, když jsme udělali něco a věděli jsme, že je to špatně, ale něco nás stejně donutilo se zachovat špatně - že nikdy nikdo nedělá s úmyslem někoho poškodit - tedy ve vztahu rodič dítě...
28. kvě 2012 ve 20:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka já jsem si naopak Línýho rodiče nejprv přečetla z knihovny a pak jsem ho šla koupit - jsou tam podle mě myšlenky, ke kterým se budu chtít vracet jak Kuba poroste. A taky abysme mohli šířit tuhle víru mezi kamarády :grinning:
28. kvě 2012 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna - tak až dočtu pozitivní výchovu, tak napíšu, zatím jsem na začátku...Ten rozhovor - po tom, co tam rozebírá vinu a jak funguje naše mysl, tak pak jmenuje asi 12 jak říká provokativních myšlenech, a pak jsou tam otázky rodičů - mě hodně zaujalo pár myšlenek - a to, že reakce dítěte na nějakou situaci je vždy správná (tedy dítě to vždy cítí správně), i když třeba praští svého sourozence, a co víc, že za tu situaci jsme zodpovědní my, tedy nemáme vinu, ale můžeme si pak tu situaci zanalyzovat a napravit ji, udělat nějaká opatření - dávala příklad - šesti a dvouleté dítě samo v pokoji, máma v kuchyni, najednou se ozve - mamí...a máma reaguje, chviličku a pak už následuje rána a křik...tedy dítě už zareagovalo, my jako máma jsme nastavili špatně scénu, nemohli jsme čekat, že šestileté bude dávat pozor na dvouleté, a tak pak odneseme klidně, bez velký emocí to dvouleté a pak se šestiletému omluvíme. ..
Další věc co se mi pořád honí hlavou je to, že dítě se potřebuje cítit správně, že je "správné", tedy pokud rozhodneme my jako rodiče, že dítě má spát samo ve své posteli, aby bylo nezávislé, tak pak jak může být dítě nezávislé, když ono samo cítí, že chce spát s mámou? Takže to, co se učí je nejsem nezávislé, ale jsem závislé na rozhodnutí druhého, i když moje pocity a potřeby říkají něco jiného..a stejně tak je to s ostatními činnostmi přibližně po prvním roce, kdy rodiče začnou přemýšlet - není už čas, aby začalo být schopné to nebo ono? - a tak začínají děti socializovat, chtějí, aby se samy oblékaly, nutit ho zdravit a děkovat, učit číst - a přestanou mít víru v to, že dítě stejně jako se naučitlo chodit se naučí i tyto činnosti v době, kdy to bude jejich nezávislé rozhodnutí a že tohle je cesta, jak si dítě může uchovat spojení se sebou samým, skutečnou vnitřní svobodu, získat svým tempem nezávislost..
Dodalo mi to opět hodně víry v naše dítě. Když měl asi tak něco po roce, začala jsem cítit, že nemá rád a bojí se jedné holčičky, byla to holčička cca stejně stará a vídali jsme se s nimi nejčastěji..nechtěl k nim chodit a nebyl tam ve své kůži..nakonec jsem to scházení utla více než na rok a půl. Dneska vím, že jsem udělala dobře, celou dobu jsem to cítila, jen pořád něco našeptávalo - co když ho moc chráním, neměl by si právě zvykat? Jenže intuice mi říkala - nechci, aby jeho sociální zkušenost, převážná zkušenost byla takto pro něj negativní. A naomi mi to potrvdila, povídala, že je třeba dítěti upravit prostředí a dát mu věci, které může zvládat a pokud se pokusí o něco těžšího, tak ho nechat, aby bylo frustrované. Ale pokud se jendá o sociální kontakt, o ostatní lidi a taky o pocit, že dtíě "zapadne" do prostředí - tak tam je třeba skutečně vybírat situace, které dítě může zvládnout...A taky mi potvrdila to, co jsem cítila a to, že jsem Mišku nedala na příští rok do školky, že zůstane se mnou doma - říkala něco v tom smyslu, že školky pro dítě nejsou vhodné prostředí, nemá sociální dovednosti a naráží tam na další kupu dětí bez těchto komeptencí..že se dítě nejlepší způsoby naučí doma od dospělých...
Takže mi to dost vrtá hlavou a strašně se těším na knížku, protože to, co povídala, tak mám pocit, že funguje..je to mnohem dál než rabr
@miranda77 - já o tom od té doby přemýšlím, těším se na knížku, promítám si, co a jak naše dítě dělá..
29. kvě 2012 v 15:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik já mám zkušenost s montessori školkou - z hrůzou jsem odcházela, neboť mi to přišlo jako teror - sice tam nikdo na nikoho nekřičel, nenadával, ale děti byly v opozici proti"učitelům" - ti se je snažili přivést k aktivitám -"teď si vyber ... musíš si něco vybrat tady ... " :frowning2: dost mne to zklamalo a ztratila jsem chuť rabr dočítat ... možná časem .... :confounded:
29. kvě 2012 v 17:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik tak ten názor Naomi na školku je úplně opačný, než jaký razí Matějček (jeho známé: jesle jsou výmysl rodičů, ale kdyby rodiče nevymysleli školky, tak by si je vymyslely děti samy), on naopak píše, že předškolní dítě potřebuje společnost vrstevníků a je povinnost rodičů mu ji zajistit, to jsou tedy dva naprosto odlišné názory a já teda prozatím tíhnu spíš k tomu Matějčkovi v tomto..."U dětí se rozvíjí pro-sociální vlastnosti - schopnost spolupráce, družnost, solidarita, obětavost, tolerance, soucit, soustrast, kladou se citové základy pro přátelství a naší přední vychovatelskou starostí má být připravit k tomu dítěti vhodné podmínky - všechny děti mají mít do školky volný přístup."
29. kvě 2012 ve 21:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
mmm... mě intuitivně na školce přijde problematická umělost toho vrstevničení - byla jsem teď "pracovně" na návštěvě na jedný malotřídce co byla ZŠ A MŠ dohromady - 30 školičkovejch a 25 školáků - přestávky a do velký míry i hudebku, výtvarku a tělát ty děti tráví komplet dohromady -a byla tam úžasná atmosféra - a ty mrňata vůbec nedělali skupinky sami, naopak se přidávali ke starším a učili se od nich, ti je brali v klidu mezi sebe - to mi přijde zatím nejlepší řešení, co jsem kde našla. (strávila jsem tam asi 6 hodin, jasně že jsem neviděla vše...)
30. kvě 2012 v 11:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
mne sa velmi paci tento system spielgruppe - skolka, ktory mame tu vo sui. skolka je od 4-5 rokov - povinna a spielgruppe je od 2,5-3 rokov, pokial nejde dieta do skolky. idealne je, ze tam nie je cely den a kazdy den v tyzdni. da sa zvolit kolko krat tam dieta bude chodit. maju aj take v lese.:wink:
nevyhoda je, ze sa nejedna o celodennu starostlivost ako na svk a tym padom sa matka nedostane skoro do prace. ale to nie je ani skolka a ani skola, ale to uz je o inom :wink:

u nas spielgruppe bola naozaj pozitivnym prinosom. jednak sa lukas naucil jazyk a tym padom sa stal daleko sebavedomejsim na ihrisku. nasiel si naozaj kamaratov - chodi sa hravat k detom, je schopny dokonca ostat bezo mna pol dna na navsteve u kamarata a hrat sa. :slight_smile:
30. kvě 2012 ve 12:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik prave citam tvoj prispevok a presne si vyjadrila moje pocity ohladom viery v nase dieta a davania do spravnej pozicie a tiez mi hlodalo casto co ked ju moc chranim, nemala by si zvykat?
Na druhej strane, z vlastnych skusenosti som za skolku vdacna a som vdacna, ze mame taku, kde dcera chodi rada. Tiez som chcela, ze ju necham doma, ked sa narodi druhe dieta a aj som ju nechala 3 tyzdne, len potom sa sama zacala pytat, ze chce ist do skolky, chybalo jej to. Dala som jej na vyber, ci chce ostat doma s nami alebo pojde do skolky a bola som rada, ze si vybrala skolku. Nestihala som sa jej venovat totiz tolko, kolko by som chcela a videla som, ze sa nudi so mnou. S novorodencom je to narocne casovo a ona to videla, ze vkuse kojim, prebalujem a pod. a nemozem jej venovat cas. Tak je v skolke a ked sa jej niekedy nechce, nechavam ju doma.
Inak v nasej skolke dost dbaju o pocity dietata, napr. vcera sa fotili, take klasicke gycove fotenie a la Anne Geddes. Vsetkych 44 deti sa ochotne oblieklo do tych obleckov a sadlo si do zatisi, kde ich odfotili. Styridsiate piate dieta-Michaela odmietla, ale fotit sa chcela. Tak sa fotila v svojom pruzkovanom tricku s macickou a svojim plysovym psom, ktoreho mala v skolke. Aj na spolocnych fotkach tried, ktore budu vystavene v skolke, boli vsetky deti oblecene ako tie rozne zvieratka a kvetiny a ona vo svojom. Kamoska mi vravela, ze ich syna v druhej skolke nasilu obliekli do toho kostymu a reval na vsetkych fotkach. Ja sa s tymto stretavam pravidelne, ze vychadzaju detom v ustrety, ked nieco nechcu a rozpravaju na nich dost rabr stylom, co som pocula.
Naopak dnes som sla rano domov z nasej skolky popri statnej skolke co je vedla a tam stali deti pri dverach, ze asi idu von alebo kam a ucka po nich vrieskala ako o zivot stylom "Tomas kto ti kazal otvorit tie dvere, mam ti dat na zadok? Okamzite ich zatvor, lebo bude zle. Rebeka svihaj odtial ale hned, obuvaj sa, na co mas usi ked nepocujes?" A podobne. No mala som dost, hlavne z dovodu, ze tam sme mali povodne prihlasku. Ja z tych fraz, co dcera nosi domov, pocujem pokus o iny styl vychovy. Popisuje pocity, aj ked rozprava prihody, co sa dialo. Alebo ked pocujem ucitelku, ako im "zakazuje", tak minule vravi "deti, s ostrymi predmetmi ako pastelky sa hrame len pri stole, je nebezpecne s nimi behat, vrtacku pouzivame len v domceku. Knizky citame, hadze sa s loptami". Viem to predstavit, ze by im to aj takto povedala "nebehaj s tymi pastelkami, poloz tu vrtacku, kto ti dovolil hadzat knizky, to si kde videl?. A verim, ze tymto stylom to povie bohuzial aj vacsina rodicov, nielen ucitelky.
30. kvě 2012 ve 13:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blovitc120 já doufám, že povědomí učitelů nejen v MŠ, ale i na ZŠ o rabru a podobných výchovných stylech poroste, když já jsem studovala na VŠ před 15 -10 lety vyšla přelomová kniha Moderní vyučování od G.Pettyho a naši učitelé z toho byli paf a hrozně nám to doporučovali a my jsme z toho byli taky nadšení, bylo to hodně podobné rabru a věřím, že i hodně učitelů se neustále vzdělává v pedagogice a psychologii, jinak jsme hodně jeli podle Matějčka, což je v hodně věcech taky rabr. Ale bohužel to špatné jednání - zákazy, příkazy, nadávání, výčitky atd. to je v nás tak zakořeněné od malička - kdo měl takovou výchovu, tak ví o čem mluvím, naši rodiče nebyli zlí a nebili nás, ale jednání, jaké popisuješ, bylo na denním pořádku. Proto je tak těžké se z toho vymanit, už jsem to tu psala mockrát, já mám nastudováno, načteno, vím, jaký bych chtěla být rodič a učitel, ale mám před sebou hodně dlouhou cestu, nejde mi to tak, jak bych čekala, ale moje děti to jednou snad budou mít jednodušší. Samozřejmě, že starší generace učitelů a učitelek se už asi nepředělá, ale za posledních 10-15 let šlo určitě povědomí odborníků (což učitelky v MŠ přece jsou, nebo by měly být) o rabru nahoru.
30. kvě 2012 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Zdravím všechny zastánce RaBR. Do této knížky jsem se úplně zamilovala, ale přesto že jsem ji proštudovala několikrát, zdá se mi, že těžce selhávám. Vidím spíš u druhých lidí (na pískovištích, u příbuzných), co dělají a říkají špatně, tedy v rozporu s RaBR. Můj přítel je bohužel proti této výchově, ani si to nechce přečíst, zastává spíše tresty (ne fyzické, ale zakazování) a stejně i jeho mamka (ta bohužel i plácá přes ručičku). Našemu Danovi byly před týdnem dva roky. Knížku jsem začala číst v jeho roce a zdá se mi, že jsem nic neudělala v jeho výchově dobře. Mohl by mi prosím někdo poradit, jak zvládat jeho vzdorovitou povahu v souladu s RaBR? Jakmile vycítí, že mi o něco jde, přestane spolupracovat a vše znegativizuje, i kdyby šlo o jeho zamilovanou činnost. Zastaví se uprostřed rušné křižovatky, jakmile pocítí moji vůli honem přejít na druhou stranu. Přestane mít chuť do jídla, když vaření trvá podle něj moc dlouho, o vybíravosti v jídle ani nemluvím. Dokáže být vzteklý až hysterický i hodinu, když přijdeme domů, ale on chtěl být ještě venku (je už ale večer, nebo se ochladilo). Nerad se mazlí, objímání vůbec nefunguje, spíš naopak. Mám pocit, že vše dělá tak, aby mi vzdoroval. Odmítá pít, takže mu to musím během dne připomínat, aby alespoň 100 ml vypil, ale to ho odradí od pití ještě víc. Ostatní ho vidí jako bezproblémového a "hodného", když po sobě utře rozlité pití, nebo sám vrátí půjčené hračky, pohladí jiné děti, nebo se při společné procházce na konci chodníku sám zastaví a rozhlíží se, jestli nejede auto (nesmím být ale ten první, kdo ho na silnici a auta upozorní, prostě ho k tomu nutit, aby se zastavil a rozhlídl, to je pak konec). Nemohu ale přece nechat vše na něm? Jsou přece situace, kdy jde o bezpečnost, výživu a hygienu a tam musí udělat to, co je třeba. V těhle momentech naprosto selháváme. :frowning2: Omlouvám se za dlouhý odstavec. Snad se najde někdo, kdo z toho pochopil, co řeším a dělám špatně, a kdo má víc zkušeností nebo stejné zážitky. Díky. :slight_smile:
30. kvě 2012 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
u nás na zš je povědomí o rabr takřka nulové... já sama četla jako doplňkový materiál na vš, protože mi to prostě blízké je a spoustu věcí z toho dělám tak nějak intuitivně... ten největší smysl to pro mne ovšem dostalo až po narození matěje - až tehdy jsem byla schopná vše vnímat v souvislostech... coby učitelka jsem pouze zkoušela "správně" jednat v daných situacích, ale neuměla jsem to tak nějak komplexně (tím netvrdím, že ted už vše dělám správně- ale spíš o věcech do důsledku přemýšlím, zvažuji, poslouchám víc sebe i druhé...)... až s matějem ale vše dostalo řád a správný smysl a myslím, že až ted jsem celou filozofii správně pochopila... takže už se docela těším po mateřský zpět do školy, až se na vše podívám zase trochu jinak :slight_smile: ale už ted vím, že budu dost narážet - hlavně u starších kolegů... kéž by nás tak bylo víc - aspoň mezi mladými kantory :slight_smile:
30. kvě 2012 ve 14:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nobilis já bych vůbec neřekla, že selháváš :slight_smile: naopak... vyjmenovala jsi celou řadu situací, kde je vidět, že tvůj malý umí jednat "správně" - půjčování věcí, rozhlídnutí před vstupem do silnice, uklízení po sobě... vždyť tyhle věci přece o něčem už svědčí... a že se některé další zatím nadaří? komu ano :slight_smile:
jinak mi přijde, že jsi psala o našem matějovi - co se týče prosazování sebe sama, své vůle - o to víc v situacích, kdy cítí sebemenší nátlak... je to někdy sakra těžký, ale naučila jsem se ho prostě nechávat být... at si zkouší - když nejde o život, zdraví... já ho dobře chápu, protože sama nátlak a manipulaci prostě nesnesu...
na druhou stranu myslím, že je to dobře - zanmená to, že o věcech přemýšlí, chce je dělat po svém, zkouší - podle mne lepší než být cvičená opice, co poslechne na slovo, ale sama se správně rozhodnout neumí... často pro rodiče možná pohodlnější... ale ne v důsledku :wink:
jen je škoda, že přítel s tebou netáhne za jeden provaz... to je podle mne strašně důležité... a pokud tvá tchýně v rozporu s tvým přesvědčením plácá po ruce, tak to bych se ohradila určitě!
držím palce :wink:
30. kvě 2012 v 15:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
díky moc za podporu a radu! :slight_smile: Snažím se Dan moc k něčemu nenutit, ale přeci jen jsou ty situace, kdy o jeho zdraví jde (pití, stání uprostřed silnice, zdravé čerstvé jídlo, ne věčně všecko ohřívané nebo náhražky). Přítel je naštěstí přes tu autoritativní výchovu, kterou zažil, člověk s pevnými zásadami, který umí respektovat druhé, nikoho neterorizuje, nebije, jen si chce jít svou cestou a nechce si nic o tom přečíst. Takže mu já ukazuju svou cestu a diskutujeme. S tchýní je to horší, to je jiné téma, ale říkám jí, co se mi nelíbí, taky už konečně přestala dávat ty nálepky, typu, ty jsi teda lenoch nebo opice (její oblíbené). Plácání už přede mnou nedělá, nevím, jak je to v době mé nepřítomnosti. Je pyšná na svého syna, jakého z něj vychovala spolehlivého a čestného člověka, za což jí mám být vděčná. Je prostě přesvědčená, že je její metody byly úspěšné a já jsem jen mladá holka, co nic neví a řídí se podle toho, co kde vyčte. Proti tomu se nedá bojovat. Ale to jsem odbočila.
Připadá mi, že je málo chvil, kdy Danečkovi můžu vysvětlit, proč jsem se na něj zlobila, proč je třeba jednat tak a tak, prostě nějaké vysvětlování pouští jedním uchem ven. Je holt ještě malý, tak tu nezbývá, než jít příkladem, ale to mi taky nejde. Můžu vypít barel vody, on když nechce, tak pít nebude. :grinning:
Také ti držím palce, ať vám to s Matýskem hezky jde. :slight_smile:
30. kvě 2012 v 15:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blovitc120 -gratuluji k chlapečkovi, k děťátku. Jak se ti daří skloubit dvě děti? Je krásné, že máte takovou školku, to je sen a je krásné, že malé se tam líbí...Já právě hodně nadějí vkládala do naší školky, jakožto alternativní, že budou respektovat dítě, a oni asi i respektují, svým způsobem, o rabru neslyšeli ač členové občanského sdružení ano a své děti takto vychovávají...bohužel tím, že jsem tam se synem trávila i hodinu odpoledne než se nachystal domů, tak jsem bývala často svědkem toho, jak učitelky usměrňují děti...nebyla to hrůza, ale taky se mi to nelíbilo - př. dítě si přišlo stěžovat učitelce (ta měla rabr za sebou jako jediná, byly jsme na něm kdysi spolu a ve školce své dvě děti), že někdo jiný to a to, a ta učitelka vůbec neprojevila zájem o jeho pocity, ale začala mu říkat něco takového: jé, a víš ty vůbec jak ty přitom stěžování teď vypadáš? Jak se tváříš? To je až legrační...(chápej dítě skoro natahovalo, potřebovalo podpořit a ona ho ještě zesměšnila, takto jsem ji slyšela několikrát). V podstatě učitelky tam odpoledne seděly u stolečku v jedné části, povídaly si, děti ve druhé si hrály, najednou učitelka zbystřila, aniž by věnovala minutu pozorování dětem, jak si hrají, tak vystartovala po prvním hlučném dítěti stylem - Honzíku, to si neumíte hrát hezky, už toho mám dost. Pojďte sem a budete kreslit....takže odpoledne bylo o pasivitě učitelek a hlavní problém, co pořád řešily od stolu v sedě bylo, aby děti neběhaly a nekřičely...Problém byl i v tom, že se tam za rok vystřídaly čtyři učitelky, myslím, že poslední tři byly bez učitelské praxe a vzdělání..Co vím, tak loni se tam taky střídaly..zato miška chodil domů s otázkami typu - já jsem hodný, já nezlobím, že? Já jsem sfoukával svíčku, protože jsem byl nejhodnější dítě..honzíka si odnese čert, protože zlobí paní učitelku...ale mě ne, že? já jsem hodný...bohužel koncept rabru k nim nedorazil..byla jsem zklamaná..nejbližší školka myslím bude odpovídat tvém popisu státní školky...Navíc u Mišky nějak cítím, že na ty děti a samostatný pobyt mezi nimi není připravený. Věřím, že to příjde, protože v čase vidím, že se rozvíjí jako kytička, když mu nechám čas.
30. kvě 2012 v 15:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek