• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@reruna - ano, myslím, že se v tom rozchází s Matějíčkem, otázkou je - jak člověk pozná, že je dítě připravené jít do školky, hledala jsem dost na netu, našla jsem, že většina tříletých není připravena, ba ani někteří čtyřletí..ale jak to poznám? Vidám venku děti, dvou, tříleté, které se naprosto s nadšením vrhají mezi děti, zůstanou s samy s jinými lidmi..náš ve dvou letech byl v prostředí montessori MC ve tvářích červený a tři měsíce si to tam obhlížel bývajíc pořád u mě, pak najednou roztál a už se cítil svobodný, to samé bylo se školkou..dneska je mu tři a půl. když je na hřišti jedno dítě, jde si s ním hrát, je vidět, že má zájem..když je jich tam více, nechce tam jít...na otázku, jestli chce do školky se dozvím, že ne...ta naomi mě chytla v tom, že ona povídala o tom, jak podceňujeme názory a potřeby dětí, jak my jako dospělí víme LÉPE a děti do toho tlačíme - přeci, aby si zvykl, on už by to měl zvládnout ...a tím je "znásilňujeme", rušíme jejich pocit, že se můžou na svůj úsudek a potřeby spolehnout...Navíc mě dostalo, že zejména u sociálních zkušeností máme dítěti dávat k prožitku jen ty situace, které dokáže už zvládnout a mám pocit, že náš ještě potřebuje čas...Přemýšlím nad tím, co říká Matějíček - že děti se v kolektivu učí - schopnosti spolupráce, družnosti, solidarity, obětavost,i tolerance, soucit,u soustrasti, kladou se citové základy pro přátelství - asi ano, záleží co to s dítětem udělá, když je tomu vystaveno příliš brzy, když na to není připravené...klasické uvažování je - je třeba začít brzo, aby si zvyklo a nemělo pak v kolektivu problémy, na druhou stranu se říká, že traumata zažitá ve školkách v lidech přetrvávají...Další otázkou je, co se dítě skutečně učí ve školce, když učitelky jednají jak jednají, a děti nemají sociální dovednosti...
30. kvě 2012 v 16:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik vdaka za gratulaciu. Je to narocne, ked chces obidvoch uspokojit a vacsinou to chcu naraz. Aj preto som bola rada, ze sla do skolky. Lebo som na zaciatku fakt casto kojila a stale musela cakat, niekedy aj 15 minut na wc, kym jej pridem osprchovat prdelku, lebo maly jedol. Alebo som jej chystala jest a on sa zobudil s velkym revom hladny, tak kto pocka? Novorodenec alebo hladny trojrocak? Priznavam, ze som uprednostnovala ju, aby nemala pocit, ze kvoli malemu ju odsuvam a chudak si obcas poplakal chvilu... Ale da sa najst system, ja mam problem, ze MM je od 6 a.m. do 7 p.m. v praci skoro kazdy den, mama nema moc casu, tak som s nimi stale sama a obcas je to hroza, aj ked ju vecer ukladam ci umyvam a maly place. No zlepsuje sa to a maju sa radi. Vsak uvidis sama :slight_smile:.
To ja zase ked poobede pridem pre Misku, ucka sedi medzi nimi a bud im cita, alebo si spolu modeluju z plasteliny, lepia alebo decka lietaju po triede s autami a kocikmi a ona s tymi, ktore chce robit nejake rucne prace, tak s nimi travi cas. Este nikdy sa mi nestalo, ze by som videla ucitelky spolu kecat a nevsimat si deti, ani na ihrisku. Vsak ich neplatia za debatne kruzky, ale za pracu s detmi. Dokonca kazdemu dietatu pri odchode domov vysypu z topanok piesok, som sa smiala, ako stali decka, ktorym prisli rodicia, v rade na vysypanie. Inak tiez neznasam to delenie na zle a dobre deti, s tym domov nechodi. Tiez im to obcas ujde, ale oni nedelia na zle a dobre, ale povedia bud krasna a pod si umyt ruky pred jedlom, lebo su na nich bacily a pod. a pochvala je teda taka, ze si krasna. Skareda nehovorie, povedia to nie je pekne, ked strkame do druhych, lebo ich to boli. Viem to preto, lebo mala mi kazdy den referuje este aj kolkokrat bola ucka cikat :grinning:, takze zarucene by oznamila aj zle chovanie. Deti ich maju fakt radi, xkrat pridem a ucitelka ma aj troch v naruci nalepenych na sebe, oni ich vela objimaju.
30. kvě 2012 v 18:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blovitc120 taky gratuluju!
@blandik no je to těžké poznat, jestli je dítě zralé - ale to je na rodičích, i Matějček píše, že úzkostné děti se mají do kolektivu zařazovat později a postupně a s pomocí rodičů, mezi dětmi jsou určitě rozdíly, některé je zralé na školku ve 2,5 a jiné až třeba ve 4 letech a je to na rodičích... no a školky samotné...mě přijde, že máš špatnou zkušenost a proto i negativní postoj, taky to co jsi zažila v té školce, kam jste chodili teda nic moc přístup...to u nás neznám, že by se učitelky bavily mezi sebou a děti si hrály samy... když tam odpoledne přijdu, tak vždycky sedí s dětmi u stolečku a něco tvoří nebo si spolu hrají, povídají atd....mám samozřejmě i výhrady, ale úplně perfektní to nebude nikde, dokonalý není nikdo...Matějček má prostě ke školkám veskrze pozitivní a optimistický přístup, možná až naivní, jak věří, že všechny učitelky jsou perfektně připravené odbornice....takhle naivní já nejsem, sama jsem učitelka, tak vím, že není lehké se vcítit do cizím dětí a ani jako matka to nedokážu vždycky u svých
30. kvě 2012 ve 20:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@petruskaz já se vracím už po prázdninách a jsem teda strašně zvědavá, jak mi rabr přístup bude fungovat u puberťáků, kteří na to nejsou zvyklí, je pravda, že starší generace učitelů to moc nezná, ale někteří to mají třeba v sobě, za dobu, co jsem na RD se tam hodně vyměnil kolektiv, je tam dost mladých, tak jsem zvědavá, jestli to moje přesvědčení, že dneska je rabr, nebo aspoň didaktika založená na podobných principech, rozšířenější
@nobilis souhlasím s petruskaz tvůj malý je právě v období vzdoru, tak se ti zdá, že je permanentně k tobě v opozici... zkus s ním nebojovat - dobrá rada, ale vím, jak je to těžké :sweat_smile: když se zastaví uprostřed silnice, tak ho prostě klidně vem a odnes se slovy - uprostřed silnice se nestojí, autíčka jezdí moc rychle nebo něco podobného, pití mu nabízej, ale nenu´t, dávej mu hodně ovoce, kde je voda, počítají se jogurty, kaše, polívky, omáčky, mlíko....zkus různé čaje, různá pítka, brčka atd. přelévání vody v kalíšcích - třeba s přitom napije....
30. kvě 2012 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky tak se nad sebou musím trochu smát... Začala jsem číst tu knížku Vychováváme děti a rosteme s nimi. Teda spíš jsem ji prolítla, protože já tyhle naučné knížky čtu vždycky tak, že napřed je přečtu narychlo celé a pak se k tomu vracím od začátku pomalu a podrobně. No to je jedno. A pěkně to šlo od začátku jakože zájem, pak čím dál větší šok nad tím, co to ta paní plácá, jak můžou o sobě děti rozhodovat, dělat si, co chtějí, nedělat nic, co nechtějí, já kolem nich budu skákat, jak pískají... no asi si to umíte představit, a pak až někde těsně před koncem jsem si začala říkat - sakra, proč vlastně ne? Jenom proto, že na to nejsem zvyklá, to nemůže fungovat? No nejdřív jsem tu knížku chtěla odepsat jako totální blábol a fanatismus a teď už si říkám, že na tom něco bude, a spíš hodně než něco... Jako jo, pár momentů mi tam pořád ještě úplně nesedí, ale už se přistihuju, jak se na to snažím hledět oproštěna od vlastních svazujících myšlenek :grinning: Vymývání mozku, nebo poučení...? :grinning: :sweat_smile: :slight_smile:
30. kvě 2012 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik víš jak poznáš, jestli je dítě připravené na školku? píši obecně :wink: .
Až po bitvě je každý generálem. Dneska jsem si 100% jistá, že Petr by potřeboval ještě rok doma, a přesně ted - před jeho 4.rokem - je zralý akorát se pustit do světa. Jasně, zvládnul to i přesně ve třech letech, ale....jenže to vidím až te´d, s odstupem, před rokem, resp. na začátku šk. roku jsem si myslela něco jiného.
Podle toho, co o Míšovi píšeš tady, si - subjektivně - myslím, že mu určitě rok doma prospěje. Mě dnes trochu mrzí, že jsem nedala další rok doma :frowning2:
30. kvě 2012 ve 21:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna Díky moc. A jak píšeš, je to fakt někdy těžké s ním nebojovat. Z té silnice ho samozřejmě nakonec odnáším, ale je to boj, pro něj je to nechtěný zásah mojí moci a já ho sotva vleču, jsem v 6. měsíci a ty kopance do břicha, jak se zmítá, nejsou nic moc. Tekuté potraviny zařazuju, ale s jídlem jsme na tom podobně jako s pitím, bohužel od prvních příkrmů je nejedlík, v tom od začátku snad vzdor být nemohl, nebo jo? Jako s přebalováním: od 4. měsíce, kdy se uměl otáčet, začly problémy, každé přebalení byl hysterický boj. Na nočník se naučil až ve 20 měsících, díky bohu ho to zatím baví a moc nevzdoruje. Mrzí mě, že spousta věcí nakonec končí takovým jako "znásilněním", že ho prostě jednou musím odtáhnout, ať už ze silnice, nebo jen ze hřiště domů, že mu hlavičku musím nakonec umýt, že ho musím oblíct, i když nechce, že ho do té postýlky musím dát, i když nechce spát. Na cvičení batolat dělá zařezaného, nic nechce ukazovat, ačkoliv doma se tím chlubí. Je toho moc, u čeho bojuje, bohužel většina jsou zásadní věci. Třeba teď ještě nespí a pořád volá a huláká z postýlky (je ještě v té miminkovské, tak neuteče, bude hůř, až přejde do juniorky). Už byla pohádka, už bylo zpívání, chodím tam v intervalech mu říkat, ať hezky spinká, ale má svou hlavu a na mě se tváří jako na bubáka, který ho tam nechává, přestože on by radši běhal nebo koukal s tátou na tv.
30. kvě 2012 ve 21:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nobilis hodně z toho, co píšeš znám - první syn byl stejný s těmi příkrmy a s pitím, už při prvním přisátí byly problémy a pokračovalo to, vzdor za tím nebyl - ukázalo se, že reflux, v podstatě až poslední dobou trochu více jí, to prostě tak je a jak se říká, že zdravé dítě u plného stolu hlady neumře.... mockrát jsem si říkala, že to vymyslel někdo, kdo neznal mého syna :confounded: ale já byla taky nejedlík, takže to má po mě, tak se nemůžu moc divit no....a teď bych potřebovala 5 kg zhubnout :grinning: naše dr. mi řekla, že to má po nás, a prý on jednou přibere - až mu bude 40 :grinning: a to můžu potvrdit, mm byl taky vždycky hubenej a jak se přehoupl přes 35, tak začal přibírat :grinning: Ale to, co píšeš mě taky trápí - ve spoustě věcí musím zasáhnout jakoby proti jejich vůli a skončí to jejich vzdorem.... možná je opravdu něco na tom, co píše ta Naomi v té knížce, jak se tu o ní teď mluví - nechat děti, ať si dělají, co chtějí. Ale mám trochu strach, že to někteří rodiče pochopí tak, že děti nepotřebují žádné hranice,což je podle mě zase špatně...
30. kvě 2012 ve 21:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@reruna Tak to, co jsi napsala, je částečně jako z našeho života. Kojení bylo jedna velká 13.komnata! Za celé tři měsíce, co jsem vydržela to zkoušet, se nikdy nepřisál, takže jsem jen odstříkávala a dokrmovala stříkačkou, bylo to na cvokaře, obviňovala jsem se, vystřídala jsem několik lakt. poradkyň, dvě se divily, že se při přiložení k prsu chová jako půlroční dítě. Měla jsem pocit, že mě vlastní dítě odmítá už od narození. Tu knihu, jak píšeš, se pokusím sehnat, zatím sbírám informace od čtenářek, ale jak to vypadá, je to něco, co bych asi nedokázala ukočírovat, protože mě prostě trápí ty situace, kdy už jde o jeho zdraví, bezpečí a o zásady hygieny. Neumím si představit, jak bych dokázala zvládnout být důsledná, když bych ho nechala dělat, co chce... jak bychom zvládli být někde na čas, jak by vypadal denní režim? Jo to prostě na dlouhodobé studium, aby z teorie byla praxe a z nejistot jistoty. :slight_smile:
30. kvě 2012 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz jee, ctu to az ted, nejak mi to vypadlo z upozorneni :slight_smile: to mi nedoslo, ze jsi to ty :wink: jj, rozhodne na "tchyni" je naprosto zlata :dizzy_face: ale zrovna co se tyce rabru je to slozity - jak tu pisou holky, tak dobre vychovala svoje deti (navic ucitelka :grinning: ), takze absolutne nechape, proc by se neco melo delat jinak.... ale posloucha, kdyz se ji neco snazim vysvetlit, tak vidim, ze se fakt snazi to pochopit nebo aspon nejak v mezich dodrzovat, ale vidim, ze je ji to vlastne proti srsti....ale to je urcite hodne i generacni problem
30. kvě 2012 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - ahojky, dě´kuji za reakci, zpětně člověk pak vidí věci jinak, že? Zajímalo by mě, jak konkrétně se to u Péti projevuje, že je připravený se pustit do světa, jestli můžeš napsat..já na Míšovi vidím, že ho děti začínají zajímat ve smyslu společného hraní, už se ani nedívá, jestli jsme kolem, ale zatím je to více méně vůči nějakému jednomu dítěti a mám pocit, že nás ořesto potřebuje kolem, i když ne už u sebe, vidím v něm tu radost, když s nějakým dítětem něco dělá..ta změna, jak šel s dědou venčit psa a s mojí makou ven s tím, že ji to sám navrhl a nás nepotřeboval (a to ona mu tyhle věci moc nenavrhuje, dost ho v tom respektuje), aniž by k tomu býval vyzýván dříve, takže to šlo přímo z něj, takže tohle třeba bylo pro mě znamení, že tyto věci se vyvíjejí...Míša bude se mnou doma vlastně do jeho pěti let..uvidíme během roku, jestli se to bude měnit, a pak zkusíme najít nějaké řešení.
31. kvě 2012 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna - těším se na tvoje zkušenosti, až se vrátíš do práce a zkusíš na puberťáky rabr přístup, jestli to ponese ovoce, když jsou vesměs zvyklí na jiné zacházení. Držím palce..
@romcovaklarka - tak podobný pocit jsem z té knížky měla taky, když jsem si ji přečetla před dvěmi lety, asi s půlroční zkušeností z rabru, kdy ve mě bylo hodně strachu - co když ale i rabrovským přístupem udělám z dítěte rozmazlence..Zatím tu knížku nemám půjčenou, čekám ve frontě, ale právě se na ní hodně těším, protože to její povídání na mě hodně zapůsobilo, hlavně to, že spoustu věcí, které ona hlásá, vlastně vidím ,že doma funguje...takže si ji chci přečíst, abych zjistila, jestli skutečně to, co doma u nás funguje, se shoduje s tím, co ona píše nebo ne. Abych se když tak mohla nechat inspirovat a dostala odvahu ještě více odhodit strach, který se občas vloudí...Na druhou sranu ona sama říkala, že spousta rodičů, kteří jdou tou cestou, co ona naznačuje, tak jakoby nechá dítě, aby získalo moc nad rodiči, že tohle není libovůle a že takto je to pak špatně. Tak jsem zvědavá, jak ona sama v té knížce ten vzájemný respekt pojímá...
U nás doma mám pocit, že funguje to, kde dítě dostane dostatečný pozitivní vzor chování od nás a přitom dostane dost svobody to udělat, přitom už dlouho mám pocit, že hranice jsou spíše flexibilní, tedy dost se přizpůsobují okolnostem..to chování, které mi na Miškovi je příjemné, pochází ze situací,kdy my jako rodiče jsme dokázali nechat proudit lásku k dítěti beze strach...to, co mi vadí, pochází taky z našeho chování - myslím, tím tedy třeba ton řeči, slova, gesta. Pak je tady další oblast a tou jsou určité projevy pocitů a emocí, které Miška někdy má, tedy myslím negativní projevy, které se snažím chápat versus pocit, že takto vřískat si nemůže dovolit (třeba na mladší dítě u nás doma) - naomi říká, uvedli jste dítě do situace, kteoru nemůže zvládnout, dítě je správné, vy jste odpovědní - cítím to stejně, a v čase se mi ukazuje, že až dítě dospěje samo do nějakého bodu, vřískání odejde..ale když to budu potlačovat, že to není správné takto vřískat - dítě se stejně neodnaučí vřískat, jen ale převezme pro sebe vzorec - nějak to cítím, chovám se podle toho a autorita mi říká, že to cítím nesprávně, chovám se nesprávně - takže to vede k poklesu víry v sebe sama...Dost mi to dává smysl, jenže mám pocit,že ona má v sobě velikou moudrost, kterou nevím, jestli je možné dohlídnout, promítnout do výchovy..zdá se mi, že je hodně daleko.
31. kvě 2012 v 11:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Petr do 3l5m děti v pohodě bral, pokud ho nějaké oslovilo, hrál si s ním, ale pokud byl hlouček, stál vedle a s otevřenou pusou je pozoroval, skoro vždycky ustoupil, když ho někdo předběhl, prostě to byl do té doby pozorovatel. podobně to měl i s dospělými. bral je, zajímali ho, ale bez kontaktu. Pak se to zlomilo, letos brzo zjara, cca 3,5...už i u jiných věcí jsem si všimla, že petr to má bud A nebo B - prostě žádné přechodné období, bud něco ANO nebo NE. takhle to bylo i dětmi a dospělými. ze dne na den se večer začal těšit, jak hned ráno pojede za kámošem do školky, na hřišti okamžitě letěl za dětma, a sám začal jakoby organizovat, co by mohli dělat, byl on ten iniciativnější. Byla jsem v lehkém šoku. V obchodě šel sám k dítěti, začal mu vysvětlovat, co je v regále, na co to je a kolik to stojí, prostě ten kontakt vycházel z JEHO potřeby. Dneska je to tak, že se někdy i zapomíná a nechá se strhnout hrou a společností a klidně bezmyšlenkovitě odejde - kamkoliv, ještě to nemá spojené s nějakou předvídavostí, to je asi brzo. Opustí pískoviště za domem, na víkendových akcích, kde je partička 3-5 dětí, byl pořád někde nezvěstný....my jsme odstaveni:slight_smile:. Takže jsem ted musela začít s osvětou a být víc ve střehu. Momentálně tohle období ovládá jeho myšlení, doma téměř nemusí být (a ani není), když už, nepřijme nabídku nějaké společné klidné hry u stolu, což ho ještě nedávno bavilo, pexeso, spol.hry a tak...ale plánuje, co zítra ve školce....obrat o 180 stupňů.
Z toho jsem právě usoudila, že začátek třetího roku byl pro petra moc brzo. Jenže to jsem si v září neuměla představit, že to bude i takhle jinak, no. o to víc si ted myslím, jak nesmyslné jsou požadavky rodičů! (ne dětí) - on kolektiv potřebuje, musí si zvykat na kolektiv, musí se naučit s dětmi spolupracovat, brát je, bránit se....nesmysl. Nic se nemusí učit. Nabídnout kolektiv, jistě, ale stejně jako všechno ostatní ten vývoj nejde předběhnout. Někdo se pustí do světa dřív, jsou i dvouleté děti, které jsou takové, ale prostě petr to měl jinak, později, a nic mu neuteklo. dneska to vím.

p.s. vůbec nemluvím o tom, že děti chodí do školky prostě proto, že končí mateřská a rodina se musí nějak živiti a školka "hlídá". Mluvím o tom, kdy je dítě připravené. Ideálně by mělo jít do školky přesně v době, kdy si samo o to řekne - to máma pozná. Ale to je utopie, já vím. Ty bys ale možná mohla tohle vychytat, když budeš doma:slight_smile:.
31. kvě 2012 v 11:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nobilis - z toho, co si ču, je u vás spousta boje, bohužel boj u přebalování (třeba) nebo jídla nebo silnice, kde on prohrává se přenáší pak do jiných oblastí, kde on zkouší vítězit...Myslím, že právě to nucení v situacích, kdy není dle našeho uvážení vyhnutí, se dítě ani tak moc neučí dávat ruku přes cestu nebo se najíst nebo umýt, ale učí se vzor chování - je supr zvítězit, tohle si můžu dovolit ke slabšímu - pak příjde jídlo a tam vítězí on, nejde už pak o jídlo, ale o vítězství...velkou roli v tom hraje i formulace vět, aby se člověk nedostával do slovního boje..jedna věc je dítě přenést přes cestu, když protestuje a pak se mu omluvit, pochopit ho a druhá je ho přenést a pak ho sprdnout a dát průchod svému velikému hněvu na něj, jak je "nemožný".....u nás si taky nechtěl mýt hlavu, upravilo se to po třetím roce, nechtěl se večer moc mýt, přebalování bylo problematické...pomohlo v mladším věku vymyslet nějakou srandu - že třeba na dávání hraček na místo jsme měli ovčeku, která za ním večer chodila a on si s ní povídal a dávali jsme věci na místo..na mytí zase si vzít sebou autíčko do koupelny, nebo když se sekl, tak ho nechat být se slovy - vidím ,že máš nějaký důvod proč se nechceš teď jít umýt...taky jsme měla strach ze ztráty režimu, taky jsem občas nutila, naléhala, byla naštvaná, chtěla už večer svůj klid ..nikdy nezapomenu na jeho poslendí vzdor nekdy po druhém ruce - o Vánoccíh, nechtěl jít spát večer, a prostě jsme ho nechali se slovy - asi se ti ještě neche spát, to je v pořádku, chodil kolem desáté...v klidu, trvalo to čtrnáct dní, mívala jsem strach, že už nikdy nebude chodit spát v sedm, vzdor odešel, opět klidně zajel do starých kolejí...Tvůj strach chápu, je to boj se přestat strachovat a bát, aby...dá to hodně odvahy začít věřit dítěti, že může věřit svým potřebám a že jsou správné..Osobně se mi zdá, že batolecí věk je takové žonglování, aby rodič nějak cca měl pod kontrolou režim, a současně aby dítě nemělo pocit, že je ovládáno...bohužel myslm ,že právě náš starch, aby...vede u děti hodně ke vzdoru, nespolupráci a boji. Dítě bojuje, máma bojuje a vzteká se proto, že její dítě bojuje - bludný kruh.
31. kvě 2012 ve 12:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Ahoj, přesně to žonglování mám pocit, že děláme každý den. Pořád se snažím vymýšlet pozitiva nebo srandičky a hry pro to, co je třeba udělat, takže třeba nenařizuju "umejt ruce", ale vymysleli jsme si hru na špínečku, tak rád běží si ty ručičky umýt. Aby při mytí vlásků aspoň trošku zaklonil hlavičku, tak jsme mu dovolili natahovat se na knoflík od bojleru, ať si s ním zatočí. Bohužel jsou ale ty situace, kde opravdu musím zvítězit, a taky jsou ty situace, kdy selžu a vytečou mi nervy, pak ale nastanou obrovské výčitky. Budu se mu tedy víc omlouvat, aby viděl, že jsem s ním nebojovala kvůli vítězství. :slight_smile: Díky.
31. kvě 2012 ve 12:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - děkuji, ten popis mi moc pomohl. některé rysy právě u našeho už začínám vidět. S dospělými si povídá (pokud k nim má sympatie) už dlouho, ale právě děti byly ořišek - taky pozoroval a zatím tedy pozoruje, pokud jich je více (třeba i mladších, no záleží od situace), ale už vidím náznak chtění společné hry s dítětem...A přestal na mladší děti v obraně řvát, stejně jako na dědu a babi. Hurá. Určitě, většina lidí si nemůže vybrat, jestli je dítě připrvaené, stejně tak šel i MIška ani ne ve třech do školky..dál se uvidí. Moc se mi líbilo tvoje shrnutí tom, že není třeba dítě do kolektivu strkat, aby si zvykalo..cítím to stejně, mám pocit, že teď už to vím, dříve jsem ho nestrkala, nechávala na něm, ale měla jsem obavy, že co když právě tímto přístupm něco zanedbávám..¨

Z jiného soudku - dneska venku, dvě děti, mladší, ale tak do tří, matky je věčně napomínaly, ale nezvedly se z lavičky, jediné zvednutí bylo, aby daly na zadek...normálně začaly Mišku plácat, vypadalo to, jakoby chtěly takto zahájit kontakt s ním a hlavně, kdykoliv bouchly, chtěly v podstatě přivolat zájem maminy, když se mamina zvedla, dítě zdrhalo..pak začaly pokřikovat pí.o, to maminy taky zvedalo z lavičky - všechno s cíelm přilákat aspoň negativní pozornost...nebylo to nijak vyhrocené, miška na ně prskal jako drak - zase jeho forma obrany, docela se držel..pak mi šel říct - ty děti plácají, já je nechci plácat a vypadal tak hrdě na sebe....


@nobilis - já jsem chtěla napsat, že když jsem takto žonglovala v batol. věku, měla jsem strach, že ho tím rozmazlím, že by měl fungovat prostě jen tak na "výzvu", že se mají umýt ruce, časem jsem zjistila, že jsem se mýlila, že ta hra k tomu asi patřila, že to nemělo vliv na budoucí mytí rukou, možná naopak, protoež se mnou nezačal bojovat, že nebude..
31. kvě 2012 v 19:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik @nobilis převedení na hru opravdu hodně pomáhá, aby nebyly boje, když rodič chce, aby si dítě uklidilo, umylo se, najedlo, napilo atd. většinou se píše, že u jídla by si třeba dítě nemělo hrát, ale náš by se tak nenajedl vůbec, tak raději dovolím malou hračku u stolu, než aby dítě vznikl konflikt a dítě se nenajedlo a ještě bychom oba byli naštvaní, stejně tak u uklízení funguje soutěž - kdo dřív, nebo víš, kam to patří? atd. u oblíkání povídáme, u přebalování taky (dříve), prostě snažit se předcházet těm konfliktům. Tohle mě taky někdy hrozně unavuje, podle rabru by mělo stačit říct - je potřeba uklidit hračky - a dítě by mělo samo uklidit, ale tohle funguje možná u starších dětí, s mladším musíme začít a směrovat ho, co kam....je to unavující, ale vyplatí se to...
@blandik ještě s tou připraveností na školku - já te´d mám možnost srovnat svoje dva kluky, kteří mají úplně jinou povahu, Míša je uzavřenější, úzkostnější, naštěstí jsem byla na RD, tak ten první rok byl takový dost rozjezdový, chodil jen do oběda a byl hodně doma s každou rýmečkou a teprve te´d ten druhý rok se začal více zapojovat do kolektivu dětí a na Lukim už te´d vidím, že je mezi dětmi jako doma - když mezi ně přijde, vletí tam a hned si s nimi vykládá, směje a hraje, je ve svém živlu a jsem ráda, protože se vracím do práce a stejně by tam musel, připravený nebo ne.....
A to ještě můžeme být rádi, že máme tak dlouhou RD!
31. kvě 2012 ve 20:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna - já jsem taky dovolila autička u jídla, měla jsem s tím na začátku potíž, někdy to odvádělo jeho pozrnost od jídla, ale na druhou stranu se Miška s autíčky dělil o jídlo, takže jsem to vnímala docela prosociálně. K té připravenosti na školku, určitě bych to neřešila, kdybych chodila do práce, cítila bych, že na to není připravený,ale dělat bych s tím moc nenaděla...To je supr, že tvé druhé dítě je mezi dětmi jako doma a že starší měl ten luxus, že nemusel do školky pořád ten první rok...taky si slubuji, že druhé děti bývají více sociální, tak snad u druhého nebudeme řešit podobné věci jako s Miškou..třeba dneska - byli jsme na dětském dni, co vymyslela tchýně. Pršelo, tak to bylo v uzavřených prostorách, tam jsme nějak ještě došli, ale pak tam spustili neskutečně nahlas hudbu a nařídili dětem, aby šly cvičit se šmouly..miška chtěl hned pryč. tak šli, pak se tam po čase zase vrátil, i se mu líbilo házet míčky, užil si to, bavila ho ta interakce s dětmi, ale pak zase, že už chce jít pryč, a venku chtěl jezdit na kole, totálně hotový, unavený, vystreslý, ječel a pištěl, nešlo mu to..prostě bylo jasně vidět, že už jakoby mezi děti trošku chce, ale stále mu to přináší stres.. ani nebudu psát, jaký dojem z toho měli prarodiče, když jsme ho nechali venku pištět a ječet a vztekat se nad kolem s nenutili ho do soutěží a nechali ho odejít pryč...tak tady sedím a říkám si - vím, co dělám, ostatní jsou vítr..
1. čer 2012 v 17:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik tak si nenech ty svoje myšlenky odfouknout:slight_smile:. máme to stejně. Petra bych ani teď nikam netahala, protože vím, že reaguje přesně stejně - jakmile je někde "akce", moc lidí, hluk, hudba,podium, repráky...je nešťastný. Nemůžeme spolu přes ten kravál mluvit, je nervozní, absolutně na nic se nesoustředí a pořád jakoby hlídá, odkud se něco stane:frowning2:. Ve středu jsme po školce jeli na takové hřiště tady v Praze, normálně to tam máme rádi, je to u Vltavy, fajn místo. Jenže se tam konal nějaký program - přehlídka dětských souborů a jakože Den dětí a stezka odvahy a tak. Vůůbec nechápal, proč by měl sbírat razítka do kartičky:slight_smile:. Odešli jsme hned, jak jsme obhlédli situaci. Děti by ho braly, ale tohle bylo moc:slight_smile:)). Dnešní svátek jsme strávili sami v klidu doma - pršelo, a já byla snad i ráda. Ten tlak okolí....máma: a jak budete slavit Den dětí? :rolling_eyes: . Jakoby nestačilo, že máme svátek každý den, prostě jen tak :wink: :wink:
1. čer 2012 v 19:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
No a ted řeším školku :wink: . Mají meezinárodní třídu, prostě v centru Prahy je to takový mix...mají tam dítko z Ruska, Ukrajiny, Číny, Vietnamu, Izraele, Bulharska a Slovenska. No a právě ta bulharská slečna je docela oříšek, a já moc nevím, co s tím. Předem říkám, že jsem rozhodně pro to, aby děti, které mají problém - jakkoliv hendikepované - pokud to jen trochu jde - byly integrované. Jenže je strašně tenká hranice, kdy to jde a kdy už prostě potřebují asistenta, případně speciální školku. Jiný náhled na to mají rodiče dítěte jiný paní učitelky, které mají dětí xxxx a jiný rodiče spolužáků. Malá je strašně milá, určitě zahrnutá péčí a starostlivostí, ale prostě má nějaký problém, nevím co, zase tak moc se neorientuji, nicméně: neustále musí chodit s paní učitelkou za ruku, jinak uteče, kdykoliv, kamkoliv, ráno hodinu je agreisvní, školku snáší dost špatně a děti bije, kouše, štípe, nic nepomůže,je to její oprávněná obrana a i to chápu. Co je mi nepříjemné je poo spaní: už čtvrtý den po sobě petr přišel utahaný a nevyspalý, paní učitelka mi řekla, narovinu, že by spal, i ostatní děti, ale že malá je prostě nenechá a oni nic nemůžou dělat - je tam jen jedna pí uč a nemůže z ložnice pryč. Ona piští, skáče po dětech, křičí, lítá, utíká ven, a to celou dobu spaní. Takže slabší povahy neusnou.
Tak co mám dělat? je mi jí líto, protože ona za to nemůže, ale ta učitelka dneska vypadala s nervama v koncích a mě nakonec to nespaní tak vadí:frowning2:
1. čer 2012 v 19:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 integrace je dobrá věc, o tom žádná, ale nesmí kvůli tomu trpět ostatní děti, tahle holčička buď potřebuje asistentku, nebo s prominutím nemá v normální školce co dělat, to musí ale vyřešit ředitelka školy. To samé se teď bude řešit i na ZŠ, určitě jste už slyšeli o rušení praktických škol, bývalých "zvláštních"... je to přesně, jak píšeš - jeden pohled na tu situaci mají rodiče nějak postiženého dítěte, další pohled na to mají rodiče ostatních dětí a pak tu jsou učitelky, které ale nestudovaly speciální psychologii a nedokážou si pak s takovým dítětem poradit... ve státní školce a na normální ZŠ, takové děti nejde zvládat bez asistenta, speciálního pedagoga nebo psychologa. Asi byste se vy rodiče měli zeptat ředitelky, jak tuto situaci hodlá řešit...
1. čer 2012 ve 20:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@reruna děkuji. když já jsem taková tolerance sama, opravdu to myslím upřímně, už se tam s těmi rodiči známe, oni si prostě pořád myslí, že to malá "dokáže", ale je červen, deset měsíců školky....ona je v tom nevinně, jazyková bariera taky dělá svoje. Myslím, resp.jsem si jistá, že by se cítila lépe s něčí pomocí, že by se mohla posunout, ale tohle je jen o represi - pořád řeší, co nemá dělat, jak se má chovat - a to není v její moci to změnit. Tipuji ji na nedonošeňátko, ADHD, rozumí všemu, ale prostě potřebuje speciální péči. Mě to mrzí, ale skoro si myslím, že tohle ubližuje především jí....je to pro ní permanentní stres. A odnáší to okolí.
1. čer 2012 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 naprosto souhlasím. Kolik mají vlastně dětí ve třídě? A ta učitelka je tam vždy jen jedna? Na tolik národností, co jsi vyjmenovala, by ten asistent tam měl být, to se nedá zvládnout podle mě, ty děti neumí jazyk, pocházejí z odlišných kultur.... je to samozřejmě neocenitelné, jak se učí toleranci, ale musí to být ku prospěchu všech...takhle to vypadá, že není spokojený nikdo - holčička ve stresu se chová nezvladatelně, učitelka na nervy, její rodiče se musí asi taky cítit špatně, ostatní děti trpí jejím chováním a samozřejmě jejich rodičům se to taky nelíbí....to fakt je situace vyžadují řešení.... ale teď budou prázdniny, nejspíš máte omezený provoz (nebo ne? v Praze to možná není, u nás jsou prostě prázdniny a rodiče dejte dítě kam chcete.....), chce to řešit asi teď, aby na příští školní rok ta ředitelka toho asistenta nějak sehnala....
1. čer 2012 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj :slight_smile:, nedávno jsem tady byla s prosbou o radu. Verča mi se vším doma třískala o zem, házela mobilem a vším možným. Nesu výsledky :slight_smile:. Už si ani nepamatuju, kdy naposled letělo něco ze stolu na zem :slight_smile:. Házely jsme spolu venku kamínky, doma jsme třískání do věcí nahradily takovým tím kladívkem a zatkloukávacími špalíčky. Pokaždé, když měla Verča doma potřebu s něčím házet, bouchat atd., tak jsem přinesla kladívko a zatloukávaly jsme. Dokonce mi přijde, že už tu potřebu bouchat nějak vyčerpala. Kladívko už skoro nepoužíváme, není potřeba :slight_smile:. Dřív lítaly i všechny hračky, které byly na dosah. Teď si vezmeme kýblík s kostičkama a malá je pokládá (nehází) na zem, prohlíží si je a pak je sama od sebe dá zpátky. Atd. atd :slight_smile:.
Pak byla zvyklá vyházet mi všechny šuplíky, vařečky atd, ke kterým měla přístup. A já jsem to po ní všechno uklízela, když jsme měly jít ven. Teď už uklízíme spolu. Já podávám a ptám se kam to patří. verču to baví, má to jako hru a hlavně toho nevytahá tolik :slight_smile:.
Donutilo mě to trochu víc přemýšlet a vymýšlet, jaké varianty jí nabídnout, když něco nechce, nelíbí se jí to nebo se něco nelíbí mě. Budu sem muset chodit častěji :grinning:.
1. čer 2012 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@reruna ve třídě je cca 25 dětí, ale aktivně, denně, chodí tak 13-15, víc ne. učitelky jsou na ně dvě, ale přes oběd - spaní - je tam jedna, střídají se. prázdniny jsou u nás tak, že 1.6. začíná rekonstrukce (jsem ráda, zmizí koberce, krom jiného),a otevřeno je 16.8.. Takže cca 7 týdnů konec světa:slight_smile:. Nabídli nám náhradní školku nedaleko, ta funguje celý červenec, další školka celý srpen, takže hlídání by bylo, ale ještě nevím, jak s tím naložím, petr je dost konzerva, možná měsíc zkusíme a měsíc pokryjeme vlastními silami.
Každopádně jsi mě teď docela navrtala, abych zkusila něco podniknout, děkuji.
1. čer 2012 ve 21:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martinka.pida to se moc krásně čte!!!!! všechno v batolecím věku přichází ve vlnách, všechno je hodně "silné", každá potřeba, ale brzo to vyprchá, dítě si to odzkouší, naučí se, pochopí a jede se dál. takže přesně podle tohoto "vzoru" můžete řešit každou další jakoby nežádoucí aktivitu - ty už víš, že je to jen pokusné období :wink: :wink: :wink:
1. čer 2012 ve 21:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 to je jako u nás, ale všechny děti jsou tedy české národnosti......a taky je možné, že holčička po prázdninách přijde zase o něco starší, klidnější....kdo ví....třeba to bude lepší, ale pokud má opravdu nějakou diagnozu -"pouze" s ADHD by si měly učitelky poradit, - tak by ten asistent do budoucna fakt měl být
1. čer 2012 ve 21:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna to je právě to, co neposoudím. i to mě napadlo, ted je krátce před prázdninami, nechám to, v září třeba bude líp:slight_smile:.
1. čer 2012 ve 21:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 nevím, jak je to ve školkách, ale na základkách je právě teď nejvhodnější doba pro ředitele pro shánění nových pracovních sil - ke konci šk. roku učitelům třeba končí smlouvy, vycházejí noví absolventi a tak....tak mě jen napadlo, že by třeba to shánění asistenta bylo jednodušší, ale ono to asi bude mít i jiná úskalí - na to musí mít ředitelka určitě finance, schválení od zřizovatele, nějaká doporučení od psychologů...asi to nebude tak jednoduché....
1. čer 2012 ve 21:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 Pokusné období zní krásně :grinning:.
A jak tady řešíte Vaše děti a jejich vztah k ostatním dětem, ke kolektivu. Verča sice ještě nedosáhla věku vašich dětí, ale pozoruju to podobně už teď. Zvládne jedno dítě, max dvě, kolektiv už je na ní moc a necítí se dobře. Měly jsme sraz se stějně starými dětmi v dětském koutku. Celý den byl docela katastrofa. Verča se ode mě nehnula na krok a poplakávala. Myslela jsem si, že je to tím, že je unavená, rozhodila jsem jí den tím, jak jsme cestovaly. Ale teď si říkám, když čtu vaše zkušenosti, že byla nejspíš nesvá mezi tolika dětmi. Jindy je totiž v dětském koutku, kde je pár dětí, ráda, pokud na mě aspoň vidí, dokáže se zabavit a nepotřebuje mě u sebe.
No opravdu vidím, že mi jen prospěje sem chodit a lépe tak z vašich zkušeností "poznat" svoje dítě :grinning:
1. čer 2012 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek