• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@berenika39 - já teď poslední dobou pořád přemýšlím nad tím - že čím více do dítěte zasahuji, tím více mu dávám signál - tak jak uvažuješ, konáš a cítíš, není správné, máš to dělat tak a tak...a tím mu beru důvěru v sebe, dávám signál - nezvládáš, potřebuješ vedení a přitom ignoruji jeho vývoj, snažím se jít proti němu - někde kdysi jsem četla ani nevím už kde, že v prvních letech převládá u dětí "primitivní mozek" - tedy ta část mozku, která je pudová, takže dětí skutečně více méně jedou dle nějakého programu v mozku a jak stárnou tak více začíná převládat ta "nová část mozku, která se vyvinula později evolučně" a začíná převládat intelekt...
3. čer 2012 ve 21:34  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@lusy82 - taky si myslím, netlačit vůbec. U nás třeba první měsíc v noci bez plen - ani kapka, pak další měsíc každou noc převlíkání. A ptaní se, jestli se mu chce čůrat si myslím může pěkně naštvat..ale dají se sledovat určité signály - že dtíě si přettane hrát, ztuhne..to se chystá čůrat..já měla první dny všude sebou nočník po bytě a když ztuhl, tak jsem mu jej jen přistrčila, ale nekomentovala..
3. čer 2012 ve 21:36  • Odpověz  • To se mi líbí
@martinka.pida Mě je takových dětí taky líto. A že jich bohužel je. :frowning2: A ještě si myslí, že čím víc komandují a víc se zastávají jiných dětí i když nejsou v právu, tak tím jsou lepší rodiče
3. čer 2012 ve 21:37  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik ja rozumiem ze si uvedomuje ze je to jej ale to dieta este ani neprislo, neprejavilo zaujem a uz hned ta obava, popritom ona je ta co ide obzera cudzie hracky, formicky a chce ich a ked jej nechcu pozicat tak sa zacne zlostit....a dost pouziva slovnik typu: hnevam sa, to sa mi nepaci, toto sprav, tak rozkazuje ja viem ze robi len to co videla u nas je mi luto lebo na nej vidim vlastne chyby :frowning2:
3. čer 2012 ve 21:46  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik Jo to já taky poznám, ale pozdě :grinning: a pak mi to v klidu oznámí že Jiřík kakal ( u něj je to čůrání vody a čůrání je kakání bobku a nevysvětlím mu to že to říká obráceně :grinning: on to ví nejlíp :grinning: ) Tak já to tedy nechám být. Komentovat to nekomentuju i když v posledních dvou dní jsem už na něj i křičela i když vím že je to špatně. Teď už budu klidnější, když vím že je to normální.
3. čer 2012 ve 21:46  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 Já si s kamarádky nedělám hlavu, já to myslela jako že má už zkušenosti tak jsem se jí ptala :slight_smile: Asi jsem to napsala špatně. No ale jsem klidnější.

A ještě dotaz, zítra potřebuju s malým do města autobusem a vlakem myslíte, že mu dát plýnku nebo to nějak zvládnem. Nebo se na to vykašlu, není to úplně nutné.
3. čer 2012 ve 21:51  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
@ludmilabb opravdu, věř tomu, že to není nic, co bys ty zanedbala - oni procházejí takovými vlnami - jedna z nich je, že nějakou dobu je všechno MOJE, i to co není. Ona potřebuje zjistit, jak to funguje, proto všechno bere za svoje - a když to tak není, uvědomuje si na tom, že nemá pravdu - učí se chybama, jako dospělák....nech to v klidu proběhnout, má to tak být, to majetnické období je myslím dost důležité.
Pokud se ti zdá, že v ní slyšíš sebe, a není ti to po srsti, nezbývá, než změnit sebe - svoji komunikaci směrem k malé a taky k okolí, protože oni velmi spolehlivě vnímají i to, o čem si myslíme, že neregistrují.....

Vím, že se to asi ne snadno dělá - ale nechme ty děti si všechno prožít, je jen málo věcí, které musíme "řešit" :wink: :wink: :wink:
3. čer 2012 ve 21:55  • Odpověz  • To se mi líbí
@lusy82 dej mu jí, vůbec neřeš, nic se nestane - krom toho, že budete oba v pohodě:slight_smile:))
3. čer 2012 ve 21:58  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@berenika39 vdaka ja viem ze musim zmenit svoj pohlad ale nejaka som v poslednej dobe podrazdena, ked kazdy vecer 10x ku nej bezim do spalne lebo furt nieco vymysli, chce pit, chce aby som ju prikryla tak potom to uz beriem ako teror
k tomu uvedomovaniu si vlastnictva napr povie mi :toto je moje ale nie je to jej, takto argumentuje jedla som a popritom nejedla, proste vymysla, vytvori si svoju pravdu tak ako jej to vyhovuje a potom je to cele len o tom ze ona nieco tvrdi a ja vravim opak a potom uz chytam nervy, mm sa jej spytal ze preco klame? a ci ona vobec rozumie slovu klamstvo, jasne ze nie ale tiež nevie ako ma spravne reagovat...mala by som sa znovu nejako namotivovat abo co, pretoze to zacina byt o kriku ked sa vyskytne nejaky ten problem
3. čer 2012 ve 22:04  • Odpověz  • To se mi líbí
@berenika39 Tak jo. Já to dělala podle jednoho postupu na internetu a tam právě psali, že plínku pak už nedávat ani do auta aby dítě nebylo zmatené. Jenže tohle by bylo blbý. Hlavně v tom autobuse, vydržet 20 minut.
3. čer 2012 ve 22:09  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@ludmilabb nechceš třeba na tu její hru přistoupit? obzvlášť když víš, že je to jen další stupínek v jejím uvědomování si sebe sama - ona hledá, kde je pravda, kde je realita, kde už je to výmysl....opravdu za tím nehledej nějaké úmysly....normálně jí řekni, že ano, je to tak jak říkáš....vždy´t o nic nejde, zatím to není hra, kdo z koho (to přijde až v pubertě).
Budu upřímná - mě moc moc pomáhá, když si řeknu: je tohle opravdový problém? Ne, není, problém je, když je dítě vážně nemocný. Ostatní se dá...je to klišé, vím, ale strašně pravdivý :wink:

p.s. Do pokojíku k Perovi večer chodím taky někdy xxxx krát, momentálně jsem přišla na to, že má večer hlavu plnou myšlenek, nakumulované zážitky z celého dne, a potřebuje to vyventilovat - párkrát jsem zkusila s ním zůstat čtvrt-půl hodinky a mluvit, mluvit, mluvit, i místo pohádky, vedem dialog - on vypráví, já mu dávám takové nějaké motivační otázky, chrlí to ze sebe - tím se uspokojila jeho potřeba vypustit dojmy a pak si řeknem doboru a spí. Úplně odpadlo takové to vynucování si pozornosti (čůrat, pít, pusu, hračku, čůrat, pít, pusu, hračku)
3. čer 2012 ve 22:34  • Odpověz  • To se mi líbí (4)
@ludmilabb ... a hlavně si to zpětně nevyčítej! :wink: máš ještě spóóóustu času to překrýt lepšíma modelama... jak říkal jeden můj takovej guru, důležité je to, co převládá... jedna (nebo pár) chyba je leda přínosem pro učení se. Mě to moc pomáhá :slight_smile:

@blandik já tu knihu pořád zpracovávám, je tam toho tolik... měla jsem v pátek moc zajímavej rozhovor s jednou z účastnic toho semináře... hodně se mě dotýká právě to téma co tu teď běhá - dát tu důvěru, neválcovat to mnou, přiznat si upřímně motivy mýho jednání (proč jsem rozmrzelá, že dítě neusne, když už "by mělo"? Protože JÁ už se těším až budu mít klid...) a pokud nejsou naladěný na dítě, říct mu to nebo přehodnotit to jednání, bejt prostě upřímná i k sobě i k němu - pak ze mě nebudou padat perly typu "už je čas na spaní", "je potřeba uklidit hračky" (sama o sobě žádná potřeba neexistuje :grinning: ) u mě je teď téma "nechci ti teď dát mlíko" (a ne "teď se to nehodí", "před chvílkou jsi jedl" ...) nu ale to je jen špetička z toho všeho... budu se k té knížce určitě vracet... a budu ráda i za další postřehy a interpretace (jak jsem psala, třeba v těch mocenskejch hrách zatím dost plavu,ale věřím, že je to tím, že tam prostě ještě nejsme)
3. čer 2012 ve 22:43  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@ofelieee to by mě zajímalo, kdy je ta správná doba na aplikaci nabytých znalostí :grinning: :grinning: , ty píšeš, ještě tam nejsme, a já zase řeším, že to vím, protože jsem si tím prošla... :grinning: :grinning:, po bitvě je každý.....
3. čer 2012 ve 22:50  • Odpověz  • To se mi líbí
@ludmilabb Souhlasím s Berenikou. Zrovna nedávno jsem někde četla, že v tomhle věku je normální, když dítě lže. Je to jen dobře. Dítě získává nově nabytou schopnost představivost a vytvářet vlastní příběhy. Přijdou i větší výmysli :slight_smile:. Radí tam, že jim máš třeba říct to by bylo fajn kdyby to ato, jak by ses zachovala? co by jsi dělala? Prostě nepodporovat ve lži, ale v té fantazii. Mimoto je to prý i svým spůsobem důazem inteligence.Nebo to může být strach z trestu nebo touha po ocenění rodičem ( ale to myslím nebude váš případ ) Prostě je to jen další vývojová fáze u dítěte.
A to s tím mluvením, o tom co jste za ten den zažily, mám také dobré zkušenosti. I když je Jiřík o rok mladší.
3. čer 2012 ve 22:52  •  2 děti  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@berenika39 s večerním usínáním jsem měla včera jeden úžasnej zážitek, připomnělo mi ho to co píšeš výš, kterej mi zase potvrdil to všechno co se mi začíná v hlavě krystalizovat -

vždycky jsme měli večer jíst-slehnout (číst/zpívat...)-svlíct-mýt/koupat-pyžamo-kojit-spat. Pokud volal, chodím tam klidně xkrát (zatím mi neřekne pít/pusu/čůrat :slight_smile: ), pochovám, hladím, vyprávím... ale pořád jsem to cítila divně - že prostě já jsem rozhodla, kdy je ta minuta toho spaní (on teda usínává v klídku, ale stejně jsem z toho neměla úplně klidnej pocit). Nu a včera jsme byli v jinym prostředí, kojila jsem hned vedle postýlky (doma v jinym pokoji), jak se kojil, tak od toho odcházel, hrál si (na dosah, ne daleko), zase si přicházel, smáli jsme se, prohlíželi věci, co ho zaujaliy, "povídali si", zase si přišel trošku... pak jsem se zeptala - a už se ti chce do postýlky? (šmudlil si oči) on na ní vztáhl ruce, já ho tam dala, on se usmál, já ho pohladila, on zavřel oči a usnul. TAK krásně! Prostě ve chvíli, kdy už byl uplně uspokojenej, kdy to bylo správně. Myšlenky "aby si nezvykal" ukládám ještě hloubš a hloubš...
3. čer 2012 ve 22:54  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@berenika39 chichi, to je fakt... přinejmenším je to dobrá výmluva - to unás ještě nefunguje - to jsem tehdá nevěděla ... děti ví...
3. čer 2012 ve 22:58  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@ofelieee no přesně, my taky držíme takové ty rituály, které jsou mu příjemné, protože je po tátovi konzervativní, ale vůbec mu nevadí víkendové výpadky, když jsme na akci, karavan, stan, lítají s dětma skoro do tmy venku, jídlo se jí když nějaké je, zuby si čistí poo místo ráno...vrátíme se domů a je všechno zase ve svých kolejích...pokud to nejsou hranice "vydřené a vydupané" výhradně ze strany rodiče, fungují spolehlivě.
3. čer 2012 ve 22:59  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
@ludmilabb - ano, náš mě to samé - nikdo na tom hřišti ani nebyl, ani v dohledu a už mi dával věci, že je mám hlídat a nepůjčit a když někdo přišel, ani se na něj nepodíval, tak už mu povídal nebo mě - já to nepůjčím, on to bude chtít, že? já nepůjčím. Přešlo to. Jo, jo - vlastní chyby (plus ten krátký vliv školky), to znám dobře, tak nerada je poslouchám z jeho úst. Rozkazy taky občas vypouští a vůbec se mi neposlouchají dobře :confused:
4. čer 2012 ve 14:19  • Odpověz  • To se mi líbí
@ofelieee - já jsem tu knížku ještě nečela, a asi to nevydržím čekat na knihovnu a zítra si ji koupím :sweat_smile: Zatím čerpám z jejich stránek. Já plavu trošku v tom - plnit potřeby dítěte, když vniknou versus říct za sebe, jak se cítím (tedy třeba odmítnout splnit jeho potřebu) versus přehodnotit své potřeby versus svoboda není libovůle, dítě nemůže mít moc nad rodičem (a jak z toho, ha). Jak to chápeš? Povídali jste si o tom?

U nás ta mocenská hra byla o tom, že běhal a já ho chytala, on říkal Stop, já zastavila na jeho povel...a tak pořád dokola, až byl celý rudý, postupně jsem stupňovala " ach né, já ho nikdy nechytím...), pak to vedlo na běhání kolem stolu a já mu rukou dělala závoru a on to podlézal opět s tím, že ho chci chytit, ale nedaří se mi to - prostě tu moc měl on, on mi unikal, já nemohla a teatrálně jsem lamentovala, že ho nemůžu chytít... Druhá hra byla, že bubnoval a já ho prosila, aby toho nechal..a podstata je, že ho nechám dohrát tu hru, že on rozhodne, kdy už je konec, aby mu zůstal ten pocit moci..mě to připadalo úžasné v tom, že on se totálně fyzicky odrovnal, a současně byl pak jako beránek, šel se mnou dávat věci na místo, šel se klidně mýt, a byl na mě takový "navázaný" vnitřně. Měla jsem pocit ,že to uvolnilo jeho napětí a zlepšilo náš vztah...

a taky najednou vidím, že spousta věcí je klišé a že i rabrem člověk dost nutí - právě si chci přečíst naomi, udělat si názor a pak se vrátit k rabru, a číst ho novýma očima.
4. čer 2012 ve 14:58  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Ahoj Maminky!
Zapojte se do nové soutěže na MK a nechce svou fotografii tatínka s dítětem zvítězit! :slight_smile:
Více na: http://www.modrykonik.cz/diskuse/tema/ucastnis-se-rada-foto-soutezijestli-ano-vloz-zde-tu-nej-fotku-sveho-ditete-s-tatinkem-zapojis-se/?page=1

Hezký den :slight_smile: J*
4. čer 2012 v 15:00  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik ten clanok od Naomi Aldort, na ktory si sem dala link, je skvely, dakujem za tip. Asi si dam do svojho wishlistu aj jej knihu, meniny sa mi blizia, tak nech manzel vie, co mi kupit :wink: Oslovuje ma uz samotny jej nazov, "Vychovavame deti a rosteme s nimi", lebo cim dalej, tym viac zistujem, ze ked nieco potrebujem riesit s Miskou, tak si velmi casto musim najprv predovsetkym upratat sama v sebe.
4. čer 2012 ve 20:44  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
:slight_smile: jedna kamarádka to parafrázovala "vychováváme děti a rosteme z nich"

@blandik no... je to tak že Kuba ještě nemá potřeby který by si jakoby vymyslel, zatím v podstatě jen ty fyzický. Nebo ne? Sama přemýšlím. Nevzpomínám si, že bych na to zatím narazila. Je fakt, že mi Naomi trošku zatrnula, když tu měla nedávno přednášku (po tom víkendu - ale ani na tý jsem nebyla) a když tam začalo mrčet nějaký dítě, měla jasno - vyhovět jeho potřebám, odejít spát (jíst...) Tam já třeba nejsem. Něco se mnou musí vydržet. Ale obecněji - důležitá pro mě byla věta, že když mu vyhovuju, učím ho laskavosti, když ne, učím ho nelaskavosti a vymlouvání se (ona tvrdí, že až ono dozraje, pochopí, že i on může vyhovovat - do tý doby je to jen na nás). To je zase ta moje mantra - co se tím učí? A chci, aby se učil laskavosti. Pokud ne, tak pravdu, jak jsem psala včera... Pracuju teď na tom, abych se zbavila těch myšlenek, který mi brání vyhovovat mu. Důvod, kterej sama opravdu přijímám, pohodlně "obhájím" před ním i sebou. Vlastně by tam pak ta moc nemusela být vůbec (nebo to jsem naivní?) - protože i on má právo mi cokoliv odmítnout a já nesmím vytvářet prostředí, kde ho poprosím "podal bys mi to..." on řekne "ne" a to se nebude smět. Může říct ne. A říkat anobude "z lásky" (to jsou slova Naomi), stejně jako já...
4. čer 2012 ve 21:31  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
už jsem si tu knížku objednala :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
4. čer 2012 ve 21:49  • Odpověz  • To se mi líbí
@blandik @berenika39 @ofelieee @lusy82 dakujem za vase nazory :wink:
pred spanim mame so Sofiou tiez jeden taky ritual "ľuľkania" lahne si na mna prikryjeme sa a tak lezime, ona popritom niekedy spieva, proste taky fyzicky kontakt a potom ide do postielky, dnes bolo zase 4 x maminka prikryt, ked jej poviem ze to sa uz moze aj sama, tak sa tvari ze jej to nejde, potom 2x napit, 2x stratila hracku-no klasika
to je pravda zeby som sa jej mohla spytat ked si nieco vymysla, teda ze vravi presny opak toho ze co dalej, ako to myslela atd...inak ona je taka dost vybusna, strasne rychlo emocne vybuchne, hlavne ked sa jej nieco stane, hrame sa zrazu zo sekundy co bola kludna sa dostane do afektu a vresti lebo som nespravila s vlacikom to co si ona predstavovala, lenze ona to ma v hlave, ja neviem co chce proste zacne jacat, nerozumiem jej, ona vresti, pytam sa jej co sa stalo, ze nerozumiem preco place lebo nie je schopna v tom stave povedat zrozumitelnu vetu, potom sa dozviem ze som mala nieco spravit, velakrat dojde k takejto situacii aj pri veciach kedy ine deti reaguje miernejsie

@johanka. jeeej som davno nevidela prispevok od teba a sledujem ze uz mas druhe babo :dizzy_face: , gratulujem dodatocne :wink: mne sa ten rozhovor s naomi tiez velmi pacil, deti maju vzdy pravdu, nooo :grinning:
4. čer 2012 ve 22:06  • Odpověz  • To se mi líbí
@johanka. - vedle nalevo jsou na jejich stránkách "articles" - takže tam těch článků je vícero, pročítám se tím a jsem z toho nadšená, knížku koupím asi zítra, už se nemůžu dočkat. A někde dvě, tři stránky zpátky jsem dávala odkaz na její povídání v Duši K /přes dvě hodiny/, jestli máš zájem si poslechnout.

@ofelieee - děkuji, to, co jsi napsala, mi pomohlo to pochopit. Dává to smysl a myslím, že u nás se už začíná projevovat to, že už je schopen laskavost i dávat (po tom třetím roce to začalo a je to úžasné). Dokonce začíná i dost fungovat nechat věci na něm, nenutit a on si o to řekne /př. stříhání nehtů, čištění zubů, mytí vlasů../. takže jde o to, aby člověk zkoumal pod drobnohledem své potřeby, jestli náhodou to, že nechceme vyhovět nebo nechat dítě "být" nesouvisí s nějakým stereotypem v myšlení (př. nepodám mu ten ubrousek, může si ho podat sám, nenechám se zneužívat) a přemýšlet, jestli tohle je stereotyp, který chci předávat. Jestli to, že mu určuji - je čas jít spát - neučí dítě jen to, že někdo jiný o něm může rozhodovat, jestli už má potřebu nebo nemá /přitom ono samo to ví/...a pokud to skutečně reflektuje naší čistou potřebu (jsem už tak unavená, že prostě nezvládnu udělat ani o krok navíc/, tak je legitimní to dítěti říct a odmítnout vyhovět, poslouchat, fungovat - je to pak upřimné...to mě přivádí na myšlenku strachu - nevím, jestli to je z Naomi, ale někdy své potřeby a pochody analyzuji podle toho, jestli v pozadí se neskrývá strach - pokud ano, pak to beru, že je to špatně a o to více se soustředím na to, jestli moje potřeba je oprávněná a jaký stereotyp se za ní skrývá...
4. čer 2012 ve 22:39  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj holky,
stale vas ctu a zbiram inspiraci jak veci delat jinak ... momentalne mame problem, ze kdyz se mala rozcili tak hodi tim co ji prijde pod ruku ... dneska uz nevim proc mi hodila miskou se susenkama a to sem mela co delat abych nebouchla ... stale ji rikam ze chapu ze se rozciluje, ale ze se vecma nehazi, jak jinak ji mam dat najeaci vo ze takhle ne ....
ona je docela zive dite a staci ze se ji neco nepovede hned a uz se rozciluje ... takze skoro denne a nekdy uz nevim jak na to
4. čer 2012 ve 23:05  • Odpověz  • To se mi líbí
@schnucki - na tyhle problémy můžeš nahlížet tak, že jsou přechodné, jak malá bude vyspívat, tak přestane házet věcma kolem a bude třeba jen pištět :grinning: jak dlouho to asi trvá? A má potřebu házet věcmi i jen tak pro zábavu? Náš taky přechodně házel věcmi a rychle to přešlo. Jde o to, že když hodí něčím, tak v tom momentu bych neřešila, že tou věcí hodila. Vůbec, jen bych se soustředila na to, co ji rozčílilo a to bych ji popsala - chápu, věž spadla, jsi rozčílená...a dala ji pouze tu empatii a pochopení (aniž by jsi ji cokoliv dál vysvětlovala nebo řešila to, že hodila). Až by se zklidnila, tak bych řekla - podívám se /půjdeme se podívat, jestli je miska v pořádku. Je křehká, může se snadno rozbít...= jde o to, že pokud se budeš snažit její chování zarazit nebo ji "vysvětlit", že tohle nemůže - tak ona to stejně nepřestane dělat, má to jako program v hlavě a navíc ji budeš vlastně říkat, že to, co cítí a jak jedná není v pořádku a pro tvé dítě je důležité, aby cítila, že se může na své jednání a pocity spolehnout - ony jsou správné úměrně jejímu věku (resp. ona to cítí správně a jedná podle toho). Když ji dáš empatii, bude mít pocit vazby s tebou, bude se cítit v bezpečí a milovaná bezpodmínečně. A až se uklidní, můžeš ji právě takto nenápadně předat určitou hodnotu, znalost - půjdeme se podívat, jestli je miska v pořádku, je křehká a snadno se může rozbít - tím, aniž by jsi ji napadla, ji dáš informaci, miska se může rozbít, ukážeš ji, že i na věcech kolem záleží, a ona sama se pak později dokáže zarazit, že s věcmi nebouchne a nehodí, ale bude to její rozhodnutí, aniž by jsi vedla k tomu, že je dobré poslouchat jinou autoritu - tedy tebe - dává ti to smysl?
4. čer 2012 ve 23:20  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@blandik dekuju moc ... normalne uz nema potrebu hazet vecma, nekdy sice necim hodi, ale to je vetsinou v zachvatu vzteku, jinak uz pochopila ze se hazi micem ... ja jsem se ji tu empatii snazila dat, ale zaroven jsem ji rikala ze to se nedela, nacez ona mela tendenci vzit neco dalsiho ...
dekuju moc co jsi napsala, dava mi to smysl, jen nekdy v nekterych situacich nevim poradne jak zareagovat .... jeste stale se ucim si svoje mysleni prehodnotit a odprostit se od vsech tech predsudku a mysleni jak jsme byli vychovani a takove to jakoze ji davam moc volnosti a ze bych mela byt nekdy tvrda atd atd atd ...
dekuju moc, to jak tu resite co a jak mi fakt pomaha se na ni divat jinyma ocima, jen mam jeste kus cesty prede mnou :slight_smile:
5. čer 2012 v 09:06  • Odpověz  • To se mi líbí
@schnucki ahoj. pokud to dělá jen v reakci na nějakou nezdařenou akci, ve vzteku, můžeš jí nabídnout nějakou jinou, vhodnou alternativu, kde tu svou potřebu "vyzuřit se" může uspokojit. vzít polštář a dát si polštářovou bitvu :wink: , nebo něco nafukovacího, brzo se jí to spojí, že emoce může prožívat na plné kecky, to je správné, ale takovým směrem, kde to v uvozovkách nevadí....jinak blandik to popsala samozřejmě úplně super. je to jen přechodné období, ne výchovný problém, dospělák taky někdy reaguje prudce v afektu, ve vzteku, i dítě si někdy potřebuje ulevit, té emoci by se měl dát volný průběh - jde o to, nasměrovat prcka na nějaký přijatelný způsob:slight_smile:.
brzo to přejde, vyspěje, bude reagovat jinak.
5. čer 2012 v 09:58  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@schnucki náš taky ve vzteku někdy hází věcma - snažím se, aby si ten vztek vybil jinak - skákat, křičet, trhat papír na kousky, muchlat noviny, bouchat do polštáře, dupat, ale házet ne, to může být nebezpečné - něco se rozbije, někomu ublíží....
5. čer 2012 ve 14:07  • Odpověz  • To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek