Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

sarkabrezen
24. únor 2009

Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨

Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂

blandik
25. srp 2010

@zelmirka1 - to mytí vlásků - to vám závidím 😉 U nás to je vždycky s obavama - myjeme vlasy v umyvadle jako u holiče, ale po dnešním extempore asi začneme mýt ve vaně...nebo možná další měsíc vůbec...Navíc včera poprvé spal ve velké posteli a dneska je opět ve své staré miminkovské...(další věc, co mě dneska zklamala, ale po těch vlasech se ani nedivím)...

berenika39
25. srp 2010

@zelmirka1 dnes přijali malého do miniškolky, půjde ve svých 2 a čtvrt letech, jen na dva dny v týdnu, podnikám a měla bych začít pomalu nenásilně zase začít pracovat, takže do listopadu, než nastoupí, mám ohromnou motivaci ho naučit respektovat a být respektován🙂)))))

prsky
25. srp 2010

baby a ako ste na tom so strihanim nechtov a umyvanim zubov? lebo tam mi nepomaha ziadna hra, ukazovanie, ze si aj maminka a tatinko umyvaju, ani vysvetlovanie...je pri tom vzdy strasny rev. aj ked uz sa to trochu zlepsilo, len sa obavam, ze som ju skor zlomila ☹

prsky
25. srp 2010

@blandik tvoj popis batolacieho veku mi pripomenul scenku z ihriska, kde na starsieho chlapca rodicia svorne stekali prikazy a kazdy trochu inak (Hansik, daj auticko chlapcekovi, ved mas v ruke 4, Hansik, ona je malicka, pozri ako place, a dorazilo ma: rozmyslaj trochu). liezli mi po par minutach na nervy, ani som sa nedivila, ze ich Hansik totalne ignoruje.

fem
25. srp 2010

@zelmirka1
tie obdobia su skutocne prechodne, to si treba opakovat, ziadna panika , ze to bude tak vzdy...tieto obdobia su najdolezitejsie, hranicne aj najcitlivejsie...dochadza k boji o autonomiu, autonomia sa potvrdi, len ked sa uzna, inak ani nejestvuje (štat ma autonomiu iba vtedy, ak ho uznaju ostatni, inak nie 🙂 ), samozrejme najviac je to vzajomne...samozrejme, ze sa da spacifikovat....ako pri vyplakavani...ono ale vysledkom je, ze sa to vrati omnoho v horsej podobe, uz s narusenou sebadoverou...obdobie vzdoru sa zbytocne predlzuje, zbytocne zextenzivnuje...a dopady na osobnost negativne...ani nevravim
ja uz ked som komunikacne zlyhala, nechcela som kricat, je dobre situaciu nejako nevyhrocovat, riesenim, zdovodnovanim, predlzovat ten boj...skor len poviem, ze chapem, ze sa hneva...nezdelim mu dalsiu informaciu, lebo uz neviem, ako ...a tak staci snad to, ze on vie, ze ja chapem jeho pocity, ze ich nenegujem, vacsinou zosmutniem a som ticho a on to vyciti (nemusim ho vydierat, ze pozri , aka je mamicka nestastna, vidis, čo si urobil...) a vacsinou nejako sa ma snazi rozveselit....
a s hranicami asi...skus si skor vymenovat kolko veci vie, robi perfektne, ake ma socialne zrucnosti aj ine...
uvidis ono je toho viac, ako toho, co teraz bojkotuje...
inak s limitami a hranicami je to podobne, ono su stanovene, ale tiez nejestvuju, pokial nie su vzajomne uznavane...
takze tych limitov naozaj nemoze byt neprimerane vela pre vek, pretoze nebudu uznane, kedze im ani dietatko neporozumie tak ako vravela
@blandik , iank genialne si vystihla ten syndrom klasickej vychovy, ako sa ostatni vyzivaju v hneve rodicov...
inak vsetky tu pisete uplne super inspirativne veci a pouzitelne, som rada, ze nie som sama v tomto

zelmirka1
25. srp 2010

prsky nechty strihame vzdy pri rozpravke v TV a je to v pohode, rucky uplne drzi a vie ze potom mu dam do ruky noznicky, nozky obcas cukne ale ked som rychla zvladneme....zubky si da umyt lebo mu chuti pasta ale zase moc dlho nedrzi, ja to nehrotim, snazim sa umyt ale ked nechce tak mu dam kefku do ruky a necham ho.

prsky
25. srp 2010

@zelmirka1 no mne pedka hovorila, ze zatial staci, aj ked si pozuzle kefku sama, lenze ona si ju neda ani do ust, nieto zuzlat - do ust si chce dat moju, ked si umyvam zuby, tak som raz vyskusala, ze co spravi a len ocmulala pastu, o zuby hadam ani nezavadila. skusila som jej dat aj elektricku, lebo ju zaujala, ale len ju zapinala a vypinala a vycistila si jazyk 😀 . nechty idu lepsie ako zuby, ked vystihnem poho naladu, tak je to uplne bez problemov, tiez striham pri tv, najlepsie su reklamy. ale niekedy robi caviky, hlavne pri strihani nechtov na nohach.

bammbi
26. srp 2010

Ahoj, len som vas chcela poprosit, ci by ste mi tu par vetami mohli napisat, preco podla metody RaBR nie je vhodne dieta chvalit a pouzivat vety typu: "Sikulka..." atd po tom, ako sa mu nieco dobre podari... Momentalne nemam cas zhanat, kupovat a citat knizku, ale pochvaly su u nas na dennom poriadku, cize ma to dost zaskocilo, ze autori tejto metody to neodporucaju ( teda aspon tak som to pochopila z par prispevkov v tejto teme).... Vopred dakujem!!!!!!!

prsky
26. srp 2010

@bammbi chvalit ano, ale nie bez blizsieho popisu, ze za co je chvalene. cize ak pekne nakresli ruky k postave, tak nepovies, sikulka, ale ako krasne si nakreslil/a tie ruky, velmi sa ti podarili. baby ti to urcite vysvetlia krajsie 🙂

berenika39
26. srp 2010

prcek by tak nějak měl pochopit, že něčeho dosáhnout by měl proto, aby sám ze sebe měl dobrý pocit, že se mu to povedlo. aby nebyl cvičená opice - udělám komín z půlky dupla, aby máma měla radost - ne, udělám komín, jsem dobrej, dokážu už spojit dest kostek...

dagina
26. srp 2010

ahojky,

@prsky my stříháme nehty jedině ve spánku večer, není to ideální řešení, ale momentálně jediné 😅. Mytí vlasů je OK.
Jak jsi psala ten příběh ze hřiště o Hansikovi 😅..., někdy mám s tímto také problém, chodíme hodně na hřiště, pak i do MC, Lucinka např. veme ročnímu dítěti hračku se kterou si nehrálo, jakmile vidělo, že mu hračka mizí, řev jak blázen, maminka toho ročního na mě kouká jak na vraha co to mělu - řekla jsem něco jako, že zde jsou hračky pro všechny děti a je třeba si je půjčovat...., hračka byla momentálně volná, tak si ji Lucinka půjčila..., úplně ideálně jsem to také neřekla, ale i tak jsem měla trochu výčitky vůči tomu mladšímu dítěti. Měla jsem hrozné nutkání říct, tak jí to Lucinko den, ona je mladší 😅...., někdy si fakt připadám jak pitomá. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Jak to třeba řešíte vy?? Necháváte děti ať se "dohodnou" bez vašeho zásahu, když to druhé řve jak tur...

prsky
26. srp 2010

@dagina pri mojom popise Hansika ale slo skor o to, ze donho hucali z lavicky obaja rodicia a neustale a naraz a obaja trochu nieco ine a boli to stale prikazy a zakazy a nakoniec ta hlaska, ze ma trochu uvazovat ma dorazila, lebo to bol presny opak, ako ho ucia 😉 a ja som bola ohucana po 5 minutach, co musi citit Hansik, ked s nim takto komunikuju cely den?
co sa tyka hraciek - mam este male dieta, tak som skor na tej druhej strane ako ty, ale nezazeram po mamickach starsich deti, ktore si bez opytania hracku zoberu (v pripade, ze sa to mojej dcere nebude pacit a vyziada si odo mna pomoc, tak druhemu dietatu vysvetlim, ze je to jej hracka a musi si ju od nej vypytat a ak mu ju nechce pozicat, tak sa s tym musi zmierit, ale zato jej ono nemusi na buduce svoju hracku pozicat, ked nebude chciet). Zatial nasa dcerka nema problem s poziciavanim svojich hraciek na ihrisku, skor je to problem doma, ked k nam na navstevu pride kamoska s rovnako starou dcerou, ale aj to je skor o tom, ze obe chcu zasadne tu istu hracku. Zatial to riesim tak, ze nechavam deti vyriesit si to same, zasahujem len ak hrozi ublizenie na zdravi, alebo ked si moja dcera moju asistenciu vyziada - snazim sa jej doverovat v tom, ze to zvladne sama, ale som nablizku. Ked si hracku poziciava, snazim sa jej pritom vzdy vysvetlovat, ze si ju ma od dietata, ktoremu hracka patri, vypytat (nie od jeho rodica a cakame na odpoved od dietata, nie od rodica) - zatial to moc nefunguje = Lala si nic nepyta, ale to je zatial aj tym, ze toho moc nenahovori a zrejme je na to este aj mala. v kazdom pripade sa ale snazim polozit zaklad. dufam, ze nerobim blbost 😅

Som zvedava, ako tieto situacie riesite uz skusenejsie RaBR praktizujuce?

berenika39
26. srp 2010

no u nás to vypadá zatím tak, že petr potřebuje ode mne jakoby postrčit, není hrrrr...řekne mamiii,to brrrm brrrm Péééťa...tak mu povím, že jo, at udělá prsím prosím a že mu kluk motorku určitě půjčí. jde to zkusit, někdy to vyjde, někdy ne. když jemu někdo bere hračky, nechám je samotné, když nestojí o mojí pomoc, at si to zkusí vyřešit sám. nemám ráda takové ty prevíty, kteří schválně s cílem pozlobit menší dítě popadnou jeho věc a utečou s ní někam, kde nemá malý šanic si pomoct sám. tak to většinou za tím dítětem dojdu, udělám přednášku a pokusím se vysvětlit, proč se to takhle nedělá. snažím se ukázat petrovi sama svým přístupem, jak se dá jednat s dětma, lidma...aby to pochopil a použil.

chtěla jsem se zeptat, jak to máte s tím "já sám", jak moc jsou děti po druhém roce samostatné v oblékání,jídle, samoobsluze? necháváte je všechno dělat? nechci ho omezovat ve snažení, naopak, ale někdy se snaží dělat i to, co neumí ani náhodou a čertí se u toho, co pak?

blandik
26. srp 2010

@dagina - uf, to jsou situace s těmi dětmi. Já jsem měla podobnou příhodu - v jedné letní zahrádce bylo pár erárních odrážedel, jen jedno autíčko. Malý se na něj celý třepe. A bylo pořád obsazené, ale nakonec se k němu dostal a za chvilku byl u nás asi o dva roky starší chlapeček a že by taky chtěl jezdit a já jsem vůbec neměla chuť michalkovi říkat, že by mohl autíčko půjčit chlapečkovi a ten klučina se od nás dost dlouho nehnul a pořád se ptal, že on by taky chtěl. Já mu říkala, že bohužel, teď ho má malý a že až ho nebude chtít, tak mu ho dáme...a kluk furt chodil se ptát - bylo mi to trapné. Michalek půjčit nechtěl. Jenže si myslím, že se k tomu dítě nemá nutit .

A k té tvé situaci v MC - já se trošku divím, že u ročního dítěte nebyla jeho maminka - ale to je jiná. Já myslím, že jsi to dobře udělala. Asi by mě taky nic jiného nenapadlo...

blandik
26. srp 2010

@berenika39 - já mám pocit, že u nás ještě moc já sám neprobíhá. V podstatě u nás probíhá ne, ne, ne a nejraději by se vůbec nemyl, nepřebaloval, jen si hrál s autíčkem...nemá zájem zkoušet se obléknout nebo svléknout, ani u jídla moc nechce se sám krmit....jen u hraní si věci chce hodně dělat sám..tam čekám, až mi řekne - mama...Takže v tom nemůžu napsat zkušenost.

zelmirka1
26. srp 2010

inak ani moj maly zatial moc veci nerobi sam, len take drobnosti rozopnut sandalky, otvorit jogurt - to je velmi dolezite ked ho otvorim ja nechce ho jest 😀 , ale sam obliekat alebo jest moc nie, ja som rada lebo ked mu nieco nejde tak sa dokaze dost hnevat,
sice mimo temy ako vam zaspavaju drobci sami v postielke ? ja malemu citam vecer knizku, potom zhasneme, este sa chvilu mojkame, hladim ho a idem prec s tym ze zaspi sam. Ale v poslednej dobre zacina vyliezat z postielky, ked nazaspi do 10 minut, snazim sa ho dat naspat a on potvorka si vsimol ze ked ide k nemu muz tak si ho stiahne za ruku ku sebe aby lezal s nim kym nezaspi. Tak som rozmyslala ze na jednej strane by som rada keby pekne zaspinkal sam a na druhej strane si hovorim ze preco nebyt pri nom teraz ked je malicky, neskor to uz asi nebude chciet...

berenika39
26. srp 2010

@zelmirka1 ahoj, ktomu spaní..neodpírala bych mu to. máme to stejně, petr je dobrý spáč, od miminka spí celé noci bez buzení, odpoledne jde sám, lehne a spí dvě hodiny, ale večer usínal sám tak asi do roka a půl a pak najednou chtěl, a stačilo mu to, že si prostě k němu jeden z nás lehne, přitulí se a do čtvrt hodinky, dvacet minut spí. je mu tak dobře, nevylézá z pelechu, nic neřešíme, pohoda. nic špatného na tom nevidím, JENOM potřebuje cítit, že jsme s ním, spí pk klidně a spokojeně. zkoušeli jsme ho nechat samotného, vykládal, volal nás, nebrečel, ale nespal pak klidně. takže - vyjít jim vstříc není nic špatného.
ted jsme začali si číst, ale stejně u něj zůsanu, ne usne. proč by ne?

prsky
26. srp 2010

u nas zas mozem jogurt vybrat a otvorit, ale tam som skoncila. v lepsom pripade je lyzickou spravnym koncom, ale aj tak sa jej dari obcas vykydnut pri presune lyzicky z jogurtu do ust, v trochu horsom pripade je druhou stranou lyzicky a v uplne najhorsom pripade si do jogurtu namaca ruku, tu potom olizuje a ostatok si utiera do stola a nasledne to s velkou radostou po stole rozotiera 🙄 ale to uz je zvycajne az ked viac nechce jest - proste sa hra

@zelmirka1 my zaspavame este stale na prsniku, teda niekedy nie, nadojcime sa predtym, ale lezim pri nej, kym nezaspi. budem to musiet pomaly zmenit, kedze cakame dalsie babo a neviem si predstavit, ako by som to riesila po porode. hlavne to bude aj tak pre dcerku tazke, tak by som jej nerada potom pridavala este zmenou vecerneho ritualu. uz som sa radila s @fem, tak dufam, ze sa mi podari postupne a hlavne nenasilne zrealizovat tu zmenu 🙂

fem
26. srp 2010

@zelmirka1
ono preto raz tak, raz tak, lebo ste s manzelom rozporni ...musis sa rozhodnut sama, mojmu malemu vyslovne zacalo vadit, ak sme s nim boli, prilis sa aktivizoval, vysledkom prestimulacia, stres -takze som to skusila, je to ovela lepsie, az nadherne, mne ho bolo hrozne luto, lebo my vysloveny plac sme nikdy nepoznali...samozrejme, ak by som ho dala skor...tak sa buri , stoji a vola ma , ale nie vyslovene place zo zufalstva...ale vies ja som pripravena, kedykolvek mu pomahat pri zaspavani, ak to bude chciet... a potrebovat...hrozne mi dobre padlo, ze mu mozem doverovat...detom sa to meni, hlavne ak pride socialita a kolektiv...mozu opat potrebovat pritomnost rodicov
2x sa nam stalo nedavno, ze sme mali nabity program a maly mal akoby opat 2x denny spanok, lebo boli kratsie...vecer samozrejme nemohol zaspat...zacal murkat, prisla som za nim , pomohla mu a odisla a v pohode...vobec to nenarusilo to samostatne zaspavanie..ja mu hlavne doverujem a uz sa akoby nebojim tej buducnosti, lebo viem, ze ak budem k nemu pristupovat podla jeho tempa ...tak nic zle sa nemoze stat a naopak , ak by ma potreboval tak som ochotna sa obetovat 🙂

fem
26. srp 2010

@zelmirka1 este som chcela povedat, ono je to o tom respekte, nie je o boji, vie, ze respektujem jeho pocity, nema strach, neciti sa neisty, lebo vie, ze vzdy hned pridem, ak ma nejaky problem...ani samotne zaspavanie nesmie byt o nejakom boji, ze kto z koho a pod....

zelmirka1
26. srp 2010

@fem on prave zaspava sam cca od 15 mesiacov v pohode, on nas aj tak pocuje lebo my mame jednu izbu predelenu len vstavanou skrinou a on spi akoze v spalni a my v obyvacke pozerame telku takze staci hlasnejsie hovorit a pocujeme sa. Je fakt ze niekedy sa stane ked je muz velmi unaveny ze ide spat rovno s nim. Ale zaspaval v pohode, v poslednej dobe ked nezaspi rychlo tak vylezie, neplace lebo vie ze pridem vzdy ale vylezie 2-3 krat a som teraz uz nechcela pri nom ostavat. Ale zase je pravda ze cez den som pri nom kym nezaspi. Ale asi ma obdobie ze sa viac tuli, lebo my mama postielku spojenu s nasou a posledne dni bol prituleny ku mne.
Buduci rok budem musiet do prace a bud pojde do jasli alebo opatrovatelke tak by som bola rada keby nemal problem zaspinkat sam.

fem
26. srp 2010

@zelmirka1
tak to je v pohode, si myslim...ze obcasne, akoze narusenia nie su problem...dietatko aj tak musis ukladat vytulene, vymaznane, a zrelaxovane a hlavne, ak nevie sam sa uvolnit...mamicka musi byt s nim...az pokial nezaspi, a to je jedno aky ma vek, moze mat nejake zazitky... ved uvidis, hlavne mu doveruj....vstup do kolektivu, akoze staleho, to je tazke obdobie...on, ked ta bude potrebovat, tak jednoducho bude, ak ho nebudes odmietat, tak bude len silnejsi...urcite to nesil...podla toho, co hovoris je uz dost samostatny a rozumny, samostatny aj vo svojich emociach, zacina im aj naozaj rozumiet a vie, co potrebuje...navyky ma podla mna dobre

nessaf
26. srp 2010

ahojte viete mi poradit ako riesit situaciu ked k malej pristupujem ako s seberovnej a ucim ju aby respektovala nas ze sama je respektovana napr. na ruky ju vezmem len ak si to praje a ked ju chcem aj inokedy vziat vzdy sa ju spytam ci ide na ruky k mame a ona mi bud ukaze ano alebo nie a podla toho sa zariadim. ale ked sme u svokrovcov a aj ked im poviem ze nech ju neberu ked im ona nedovoli a nerespektuju to co mozem spravit v tomto pripade? mala im potom place na rukach ale nie vzdy. mate niekto taketo skusenosti?
dakujem

fem
26. srp 2010

@nessaf
jednoducho nedovolit, ak pri nich place, ma z nich pravdepodobne strach, nepozna doverne...ale ono je to aj take obdobie okolo toho 8. mesiaca, my sme mali to iste, potom sa to zlepsilo, vlastne az teraz ...ja som proste nedovolila, branila som...jednoducho nie!...dieta sa nema nutit k ludom, ktorych nechce...to aj pre buducnost je vyznamne, tak si uvedomuje svoju hodnotu, jedinecnost a samo si formuje obraz o sebe, napr. aj k ucta k telu
ak sa nerespektuje strach, moze to vyvolat este vacsi...hlavne sa nerespektuje jej emocia a osobnost vseobecne

nessaf
26. srp 2010

@fem to mi dodalo taku odvahu. dakujem ti fem 😎 vela krat som sa v tom citila jednoducho sama lebo cela manzelova rodina na mna kukala ako na selmu ze ake mam "divne poziadavky" lebo podla nich "to decko nic nevie a poplakat si predsa moze to mu z nosa neubudne" ☹
myslim ze tym pomahame aj sebe ak dietatu ponukame takyto pristup slobody sebahodnoty a respektu.

prsky
26. srp 2010

@nessaf nasa dcerka dlho neakceptovala nikoho ineho okrem mna (ani len tatina nie) a dodnes ma dost velku osobnu zonu. muzovu mamu neakceptuje takmer vobec (ale to pripisujem tomu, ze ona sa jej privelmi vtiera a je tak trochu nasilna - napriklad si vymyslela taku lest na malu, ze jej ponukala chrumku a ked si ju dcerka prisla zobrat, pricom sa priblizila iba natolko, aby dociahla na tu chrumku, tak ju svokra strhla k sebe a posadila si ju na kolena - dcera sa zacala odtahovat a ked to nepomohlo, tak sa rozplakala, naco ju svokra pustila), jeho otec ju dokaze zaujat, tak pri nom uz po chvili zabudne a drzi si mensi odstup, ale na kolena sa mu neposadi a moju mamu akceptuje po cca 10 min od privitania u nich doma a necha sa od nej aj nosit (ale to tiez trvalo, kym sme sa do tohto stavu prepracovali). boztek na privitanie alebo objatie nie je pripustne od nikoho okrem maminky a tatinka. mojej mame da pusu na rozlucku, aj to nie vzdy. ja som bola sice tiez "netykavka", ale strpela som prejavy naklonnosti voci mne, aby som neurazila. dost dlho nam ale trvalo naucit muzovu stranu, ze ju nemaju nasilu brat na ruky, objimat a pusinkovat. ale musim povedat, ze mi to bolo trochu trapne (pocitom nerozkazes) - na jednej strane som nechcela, aby sa dcerka citila nepohodlne a na druhej strane mam problem nerespektovat volu rodicov, aj ked, keby boli rozumni, tak si na mojkanie od vnucky pockaju aj sami od seba - to su veci, ktore sa nedaju vynutit.

janinininka
27. srp 2010

ahojky,
tuhle knížku mám taky doma, je hodně těžká, mám malou holčičku, která měla být spíše klkuk 😝 po obědě nespí večer usne třeba v 9 takže se ke knížce dostanu málokdy, když dovolíte, tak bych se k vám přidala..

máme problém, čekáme v prosinci miminko, a kačka je hrozně živý dítě, už od mala, ale ted má nejspíš období vzdoru, začala všechno bojkotovat, nechce si čistit zuby- to jí dělám já že na ní třeba lehnu, prostě to nejde, česat taky ne, ale hlavní problém je, že je hrozně paličatá, snaží se mě dirigovat, co mám dělat a chce abych jí poslouchala když neposlechnu tak ječí, brečí, venku sebou třeba plácne na zem a leží, je to dost trapný a já nevím co mám dělat! máma mi pořád říká at utrhnu klacek, ale to se mi nelíbí, nechci jí mlátit, i když mi někdy ruka ujede a dám jí na zadek, ale ted je to válení čím dál častější a já se bojím že až půjdeme potom s kočárkem, tak sebou někam praští a hotovo a co já budu dělat? kousek jí ted odtáhnu třeba ale jsem těhu tak taky moc nemůžu a s kočárkem to nepůjde vůbec, co byste dělali vy? přijde mi že to přestávám zvládat a bojím se až bude druhý mimi!! 😔

blandik
27. srp 2010

@nessaf - máme podobný problém. Chováme se k malému obdobně od mala a odmala mi vadí, jak se tchýně k malému chová - hodně stojí o to, aby ji malý "bral" a byl s ní rád, že to vede k tomu, že se mu vnucuje, pořád za ním trdlíkuje, ruší ho, když si hraje, chce ho brát na ruku, když malý nechce a zásadně se jej snaží odnést pryč z dohledu, jakmile se ji podaří malého k sobě dostat. Třeba posledně malý plakal, že táta odešel na záchod a tchýně ho popadla a chtěla odnést pryč (aby odvedla pozornost), já na ni volala, že si to malý nepřeje. Ona ho pustila. Jak jsem se nedívala (pár vteřín), už ho měla na rukou a odnášela (malý ječel). Byla jsem nakrnutá jak hrom. Malý se pak uklidnil, ale to je jasné - je malé dítě a nakonec příjde na jiné myšlenky, zabaví se. Ale nelíbí se mi, že nerespektuje to, že malý je zrovna v emocích, ječí za tátou, který mu zmizel a ona ho ještě odnáší pryč z místa, kde tátu viděl naposled - zní to dost pateticky, ale děti nejspíše takto uvažujou.

Každopádně u vás - malá má 8 měsíců - to začíná období separační úzkosti. To je velmi důležité, aby se malá "nenutila" do náručí k někomu, kam nechce. Děti v tomto období chtějí být hlavně u rodičů, nebo jen u mámy. Pokud se je nutí k jiným lidem, nebo se jiným lidem dovolí, aby dělali to, co děti nechtějí, prodlužuje se období oné separační úzkosti a dochází k tomu, co Fem krásně shrnula ve svém příspěvku.

Já nevím, co u nás s tchýní...ona se moc snaží, ale...když tam jsem, tak jakože se snaží respektovat vůli MIšky (spíše bych řekla, že se chudák bojí mé reakce), akorát pořád zkouší dokola, jestli ji malý dá ruku (zásadně nedává) co pár vteřin...a jakmile nejsem v dohledu, tak se ho snaží brát na ruce, i když pláče, tak to ignoruje...samozřejmě se ji nakonec na rukou uklidní (nebo ho tchýně pustí), ale i tak to není správné. Jakmile se k ní malý přiblíží, že si chce hrát, už se snaží si ho dát na klín, to zase malý protestuje...prostě nedá mu dost prostoru, aby se malý s ní otrkal, seznámil, okoukal si jí a navíc ona má asi pocit, že děti se vychovávají na klíně a malý tohleto - náruč, klíň nemá moc rád od mala - respektive je potřeba to na nechat na něm, jestli se bude chtít tulit. Zkusit to nebo se zeptat, jestli se chce přitulit a respektovat jeho NE.

blandik
27. srp 2010

@janinininka - já bych doporučila se pokusit tu knížku přelouskat dokavaď je mimi ještě v bříšku. Ale zásadní princip je, že se nedělají věci proti vůli dítěte - aneb - pokud dítě dělá něco, co nechceme, aby dělalo (ohrožuje sebe, jiné), pak je samozřejmě v pořádku dítěti činnost zarazit - vzít předmět z ruky, odnést jej pryč. Pokud ale dítě nechce něco dělat, pak se k tomu zásadně nemá nutit. Takže jak říkáš - nechce si čistit zuby, nechce to a ono a ty ji v podstatě nutíš - tím se zpouští z její strany (a asi i tvé) boj o moc, takže pak už ani nejde o to, jestli holčička chápe, že je potřeba si čitit zuby, ale potřebuje prosadit svou vůli proti tvé. Děti mezi prvním a třetím rokem prostě občas bojkotují určité činnosti a nechcou je dělat (momentálně máme za sebou období, kdy si nechtěl nechat nasadit ani sundat plenu, čistit zuby, ani se oblékat, svlékat...ale trvalo to asi dva měsíce a vrací se to do normálu. Vystřídává to období ne, ne, Ne na všechno...). Každopádně, pokud se dítě dostane do amoku, že jsi mu něco nedovolila, a ječí - pak je třeba zachovat klid a říkat jemně - vídím, že se zlobíš. Chtěla jsi dělat to a to (u nás tedy funguje, že jakmile se trefím do toho, co malý dělat chtěl, tak mi to i v tom jekotu odkýve hlavou a pak ječí dál a dále se toho domáhá). Já se pak jemně snažím uklid'novat, třeba jen opakuji důvod, proč to nejde. Pokud to ale nezabírá, naopak ho to ještě více čertí, pak přestanu mluvit a jen jsem mu na blízku a zkouším ho obejmout - nechce se nechat, ale když se pak začne trošku uklid'ňovat, tak se někdy obejmout nechá (to je u nás pokrok, dříve nechtěl) a pak se mu snažím odvést pozronost něčím, co má rád a až se zklidní a přestane brečet, pak mu znova zopakuji - ty jsi byl smutný, že jsi nemohl to a to...on to odkýve. A já mu pak řeknu důvod, proč to nemohl...Podstatné je neřešit proč to nemůže v situaci, kdy ječí (to není schopen uvažovat), ale až se uklidní. Prostě děti potřebují se naučit zvládat své emoce a na své emoce mají právo -takže nejde zakazovat, neječ, neřvi, nech toho - to je akorát rozčertí...Základ úspěchu v takové chvíli je zachovat klid na své straně (to mi tady baby na netu poradily a opravdu to funguje - jak jsem klidná, malý se lépe uklidní. Jak s ním začnu bojovat - nech toho, a dost....pak je to randál na půl hodiny... a vytočení jsme nakonec oba, dítě rozrušené o to více oč je matka v nepohodě).

Co se týče těch zubů, možná bych zkusila ji říct, že ji zoubky vyčistí její oblíbená hračka nebo malá může vyčistit zoubky své hračce, mamince...prostě nějak to obejít a jít na ni od lesa. Každopádně to násilné čištění to nevyřeší - a malý z toho udělá problém na dlouho, pokud se k tomu bude silou nutit.

zelmirka1
27. srp 2010

baby tie babicky su podobne, u nas to nie je svokra ale moja mamina, sice bývame spolu a maly je na nu zvyknuty,
ale stane sa ze pride k nam do bytu a hned sa ho pyta das mi pusinku alebo ho chyti do narucia prave ked je zaujaty hrou, on ju niekedy odhana rucickou a ju to hneva, alebo pride prihovara sa mu a ked on nechce a otoci sa tak mu povie nieco ti dam a to samozrejme maly kluse za nou 😖 Nastastie to nie je casto, ked niekam potrebujem tak mi ho ochotne postrazi a vtedy sa dohodnu celkom dobre, ale je fakt ze sa ani nepokusam jej vysvetlit co je respekt lebo ona to vola tak ze mu vsetko dovolim. Myslim si ze je spravne ked mu ja s muzom ten respekt dame tak to niako prilis neriesim len obcas upozornim na niake zasadne veci, na druhej strane som rada ze ma babicku a moze si ju este uzit.