• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@janinininka - na tu paličatost - já bych řekla, že zkusit ji hodně věci vysvětlovat, co děláš, proč, proč zrovna nemůžeš udělat to, co ona chce. A pokud opravdu nemůžeš něco udělat, pak prostě neudělat s tím, že vysvětlíš. Já se snažím malému dost vycházet vstříc - ve smyslu, když to jde nějak zařídit, tak to zařídím (třeba máme pravidlo, že některé věci ,tekré chce dělat, tak jen u stolu).. nebo mu vyhovím na chvilku /že chce třeba zvednou k oknu, aby viděl, co tam jede/ a pak už mu vysvětlím, že maminka už musí jít na záchod nebo převedu pozornost jinam...
27. srp 2010 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 - taky mám pocit, že si příbuzní /tedy krom mé mamky, které hodně povídám o rabru a vůbec ona je takový rabr předchůdce ve smyslu, že alespoň malého nenutí dělat to, co nechce a dává mu prostor dýchat/ myslí, že máme rozmazlené dítě, nebo lépe řečené, že budeme mít. rozmazlené dítě. Že ho neplácnem, že ho necháme dělat příliš hodně věcí...

Strašně se mi líbilo, jak i malé děti jsou vnímavé - na té dovči, kde byli dvě jiné tradičně vychovávané děti totiž ten čtyřletý kluk nechtěl snídat některé věci a rodiče jej do toho nutili - musel vždy dojíst. Náš malý samozřejmě nemusí jíst, co nechce, nemusí dojídat.. (naštěstí jí naprosto ukázkově) - a sestřička toho nuceného chlapečka jendou u snídaně říká, ale Michalek nemusí jíst, co nechce, proč my musíme? Fakt jsem nevěděla, co ji na to říct.
27. srp 2010 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@prsky suhlasim s tebou. a tiez som na tom napodobne ze nechcem im odopierat malu ale zas nechcem malej sposobovat bloky a strachy. najhorisie bolo ked mala zacala plakat a oni mi ju nechceli dat a utekali s nou prec odomna aby ju mohli mat co najdlhsie. mala este viac plakala. to je pravda nic sa neda vynutit. :slight_smile: myslim ze tie deticky vedia a citia vsetko preto tak reaguju.
citala sisi tiez tu knizku RaR?
27. srp 2010 v 15:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik - díky za rady, zkusím večer at vyčistí zoubky panence ale když nebude chtít tak co? jsem fakt někdy na nervy a ztrácím trpělivost,dřív jsem vydržela víc, ale ted jsem čím dál víc unavená jak jsem těhu a prostě nemám nervy ani náladu! když jdeme ven tak neposlouchá sedá si na zem, tak se jí snažím rozptiýlit že se podíváme někde na pejska atd, někdy to zabere, někdy ne a sedí dál a já jsem pak už nervozní, dneska zase ležela na zemi tak jsem jí nechala a stála nad ní jenže jí to kolikrát popadne zničehonic a já ani nevím proč :confused: byla jsem s mámou, ta právě že by vzala klacek, tak jsem řekla že ne, že počkám a máma mi řekla že co pak budu dělat až půjdu s kočárkem, pže za ruku nechce, aby mi neutekla do silnice, z toho mám strach, aby se ještě něco nestalo pak, prostě neívm jak to budu zvládat! je šikovná umí spoustu říkadel, písničky, ráda plave, potápí se, je pohybově zdatná to je šikulka ale je hrozně paličatá a chce si dělat věci po svým a jak není po jejím je zle, zvlášt u mě to chce zkoušet, doma jí dám do kouta a řeknu at přijde až se uklidní, a pak si hrajeme a dobrý, ale venku když se válí je to prostě blbý vůči lidem!!
27. srp 2010 v 16:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
a s tou paličatostí vysvětluju pořád něco ale asi taky všechno ještě nechápe, i když něco určitě jo, ale ona má takovou povahu tatínek je jedno a to samý, taky si jde za svým!!

jinak rodiče tohle moc nechápou, naši taky říkají že je rozmazlená a co budu dělat pak až bude mimi- což mimochodem nevím :confused: ale třeba je to fakt přechodný období a zlepší se to- doufám! :sweat_smile: a taky by jí řezali, mě se fyzický tresty nelíbí, neříkám že na zadek vůbec nedám to ne, ale nejsem moc k nim nakloněná, potřebovala bych celou knížku nalejt do hlavy nebo mít rádce co a jak mám dělat v určitých situacích..
27. srp 2010 v 16:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja sa este vratim k tomu nuteniu k starym rodicom...to dietatko nechape socialny svet ako my...ono si ho len postupne utvara, postupne zacina chapat nejake vztahy...este raz je to dolezite, tak pre vztah k mamicke, k dovere, k priputanosti, ...ako aj vztah k cudzim ludom...mimo primarnej rodiny...aby dietatko zacalo rangovat tieto vztahy...
ono, keby sme zili v nejakej autokracii, alebo kastovnictve, kde sa ludia podriaduju tym nadradenym, tak mozno je to ok, lebo to patri do znaku kultury, mozno sa to dokonca vyzaduje...
ale, ak vychovame dalej dieta do sociality v demokratickej spolocnosti, tak odmalicka musi zacat a prezivat pojmy rovnakeho prava a respektu, lebo je to prirodzene dane pre tuto spolocnost...samozrejme spolu aj so strachom
strach je prirodzena zalezitost a znamena skutocne civilizacny pohyb...skoda, ze nam dnes kazdy nanucuje, ze za strach sa mame hanbit, dokonca za strach svojich deti...je to hrozne....ale niekde ten rozpor kazdy citi...dokonca za citlivost svojich deti, plac u lekara....rozne ine emocie----sa mame hanbit---trosku zvratene..ale zial asi kazdy s tym bojuje
takze ja som si povedala, ze za svoje dieta sa nebudem hanbit a najma ho nikdy neospravedlnovat pred cudzimi---pretoze dieta to vyciti
poviem vam prvy krat, ked som rezolutne odmietla tie nasilia, ze naruky...som bola dost tvrda, neoblomna...inak sa neda, lebo by ma zlomili, aj som im to vysvetlila, ze preco----zjavne to niektori ludia nevedia, alebo nechcu vediet...
napokon to pochopili
samozrejme, ze po druhy krat to budu skusat...ale uz sa budu aj na vas pozerat...atd. mozete uz byt aj viac empaticka...ze chapem, ake je to pre vas dolezite , ze potom tuzite...ale NIE lebo uz som vam dovody povedala...no a stale stojite za svojim...ale potom je to omnoho lahsie naozaj...najtazsie je ako to prvykrat tvrdo poviete a vsetci na vas pozeraju ako na "blazna"., tyrana... :slight_smile:
pre mna to vsak az tak tazke nebolo, maly mal v 8 mesiacoch v ociach....nie, prosim nie, zachran ma...len sa priblizili cudzi...takze tak
vysledok prednedavnom sa maly doslova hodil do narucia babky...co som skoro odpadla...ale asi to tak funguje, ze jednoducho ziadne nutene dotyky...a raz to pride
zvacsa s nimi ten predchadzajuci cas len komunikoval...a velmi ho to bavilo.. v podstate si to cely cas pamatal, kolko sa s nimi stretaval, to nie je zanedbatelne tiez.....ono sa to spravi, relativne rychlo, samozrejme bez natlaku
27. srp 2010 v 18:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
a co konkrétně byste dělaly v situaci že dítě sebou švihne o zem a lidi okolo chodí a koukají na nás? když má amok nechce abyste na něj mluvily,sahaly, co potom?
27. srp 2010 v 18:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik
velmi dobre sa ta cita, vyborne rady, budem ta este citat viac krat...aby som si nejake veci zautomatizovala :slight_smile: , si zlata, ze takto pomahas, zelmirka, este ti napisem IP vecer :slight_smile:
27. srp 2010 v 18:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janinininka
hlavne se nestyd....to musis prekonat ty...kasli na ludi, co si myslia....a potom sa ti to bude lahsie riesit....prva vec nesmies sa stydit za svoje dietatko, stoj si za nim...lebo ono to vyciti...je to prirodzene, co preziva, nie je prve ani posledne, je to normalne
27. srp 2010 v 18:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
to je právě ono mě je to blbý když se válí a ječí a kope a lidi čuměj a nejhorší jsou kolikrát starý baby co mají děti ale právě je vychovály starou metodou a radí jak jí mám nařezat atd atd....a už dopředu se děsím když takhkle půjdeme s kočárkem a ona tohle začne dělat, to nad ní budu stát s mimi a čekat až jí to přejde?
27. srp 2010 v 18:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik
ci to nie je naopak, tak, ze tie rozmazlene deti su tie placnute....lebo napokon dostanu tie hracky z vycitiek svedomia...
a stale dokola
27. srp 2010 v 18:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janinininka
ale im na tvojom dietatku skutocne nezalezi, oni ta chcu len poucovat, byt dulezity....atd.
ale tebe ano...a tvoju malu tiez cudzi ludia nezaujimaju, prosto nebudes hladiet na inych, pozeraj na nu, ona je pre teba najdolezitejsia...ostatne rady, skor skusenejsie maminky ti povedia
ak prekonas ten pocitu studu za nu, tak si viac ako z polovice vyhrala naozaj
a tiez si povedz, ze to tak nebude trvat vecne...to je prechodne, to prejde
27. srp 2010 v 18:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
to se modlím aby to bylo přechodné!!
27. srp 2010 v 18:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janinininka
pozri, ak to prekonas...tak danu situaciu budes riesit lepsie, v klidu , ako pisala blandik...a vyhody pre teba, ze jednoducho to obdobie prejde skor... a vyhoda pre dietatko, ze bude mat zdrave sebavedomie...pozri sa som si z prvych prednasok psychologie pamatala, ze dieta v obdobi vzdoru sa nema nijako trestat, ponizovat...to je zakladna poucka...
a pozri nemaj strach...mozno budes prekvapena a z nej sa stane hodna a velka sestra...ziskava novu rolu a zodpovednost...neboj sa
27. srp 2010 v 19:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
ale co když to není vzdor ale opravdu rozmazlenost,že jí všechno nebo hodně věcí povolím? snad je to vzdor v tomhle věku je to přirozené, nebo to i víc prožívám jak jsem těhu to je taky možný! miminka má ráda o Káje v bříšku se baví hezky i jí dává pusinky na bříško, občas pohladí, říká, jak jí bude dávat pusinky, ale je to o tom, že si to neumí představit, že už nebude středem pozornosti a miminko tady s námi už zůstane a já popravdě si to taky neumím představit zatím!!
prominte že takhle obtěžuju, ale ráda vyslechnu rady ostatních maminek :dizzy_face: :slight_smile:
27. srp 2010 v 19:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janinininka úplně vidím nás před půl rokem - sněhu po kolena, na chodnících led, já tlačila kočárek a Míša (tehdy 2,5 roku) nechtěl po tom ledu jít...seděl na zemi, začal se tam válet, vykřikoval, no divadlo... a přesně - zastavovaly se ženský a prý - ty tak zlobíš maminku, já si tě asi vezmu sebou... no to mu připadalo spíš směšné... a mě trapné... nedalo se nic dělat, vzala jsem ho pod paží a tím sněhem jsem ho kopajícího a řvoucího táhla domů, v druhé ruce kořárek a nákup se nekonal...nedalo se s ním prostě domluvit, a já jsem v té době ještě nečetla Rabr, i když popravdě, ani nevím, jestli bych se i tak nezachovala stejně, v tu chvíli jsem byla i já v setsakramentských emocích... ale aspoň jsem na něho před lidma neječela, celkem dlouho jsem čekala, že se umoudří, ale pak jsem to zabalila. jediné štěstí, že jsme nebyli daleko od domu... doma jsem se pak snažila to s ním nějak probrat, ale nevím, co z toho pochopil. udělal to ještě párkrát, ale nikdy to nezašlo až tak daleko, prostě jsem na něj čekala, dokud se nepřestal válet ve sněhu a pak ho to tak nějak přešlo a zase začal chodit za ruku nebo se drží kočárku.
Asi jediné, co se dá dělat, je zůstat v klidu a když už to nejde dál a ty cítíš, že bys to nevydržela a před lidma křičela a třeba i plácla, tak raději fakt asi popadnout a zmizet, s mimi v kočárku o bude těžší, ale půjde to.
27. srp 2010 v 19:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janinininka a věř tomu, že to je typický vzdor, to co popisuješ a že to prožívají všechny normální děti, jen pro nás je to porstě náročné období a zvláš´t v těhu, když hormony pracují...
27. srp 2010 v 19:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
musis, jej trosku verit, sama vidis, aka je mila a zlata, mozno si to nevie predstavit uplne realne, ale je plna lasky a dobroty, mozno by si sa cudovala kolko deti ju nemaju, musis na nu hladiet aj z tej pozitivnej stranky a urcite je to obdobie vzdoru...
vies, ked sa nad tym zamyslis: ze preco su tie prejavy na verejnosti ovela intenzivnejsie? pretoze jednoducho si na ne reagovala prilis, stydila si se, chcela si mat klid, mozno si bola aj tvrdsia....doma to riesis jednoduchsie...cim sme tvrdsie, cim viac zakazujeme, ze to sa nerobi, cim viac negujes tie pocity...tak tym tie deti sa spravaju horsie...je to priama umernost.... a dokazom su prave tie afektivne sceny na verejnosti....
ostatne neviem ti poradit, lebo nemam skusenost...to ti mozno poradia skusenejsie maminky
@janinininka
27. srp 2010 v 19:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik dlhsie som tu nebola... ale odpoved na tvoju otazku o Montesorri, tie seminare su urcene pre deti od 0-12r a potom sa na tom dalej samozrejme stavia.

co sa tyka jedla, zasadne nenutim. Nechces, nechces, ine nedostanes. Bodka. Ziadne nutenie, ziadne prosenie. Nic. Obcas ma dni, kedy ledva nieco zje a inokedy je dospelacke porcie. Ked sme boli teraz u svokry, tak ma chvalila, ze ako mudro, ze som ho nenutila, lebo ona deti stale nutila a stale nechceli jest a ze vidi, ze ja ho nenutim a krasne papa.

No a vynucovanie dotykov, naruky a pod. som nikdy nedovolila. Proste ak chcel ist, isiel, ked nechcel tak nesiel. A to ani ku mne. Ked napr. nechel ist ku mne, lebo babicka bola zaujimavejsia - OK, nechces, nechces.

Uz neviem kto ste to pisali, ze sa hanbime za strach deti, zato, ze placu u lekara... myslim, ze je velmi dolezite, aby sme pomohali detom zvladnut aj taketo situacie. Ale urcite nie stylom, ved to nic, nie je.. ved ti nic nerobi... neplac, ty si uz velky... alebo ked dieta spadne a udrie sa - neplac, to sa zahoji kym sa vydas.. Ukaz, ale ved to nic nie je.. a pod. Je dolezite dietatu pomoct pomenovat danu emociu - teba to boli, nie je ti prijemne, ze sa ta dotyka cudzi... mas strach.. zlakol si sa.. A pripadne aj ponuknut pomoc - Mam ta polutovat? Zoberiem Ta na rucicky? Ukaz mi kde ta to boli.. Velmi ta to boli? Zas nie nejako prehnane hystericky, ale normalne empaticky.
27. srp 2010 ve 20:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
veru baby co pisete o tom strachu ma tiez dokaze nahnevat ked vidim u niektorych rodicov, na dovolenke sme boli na takej zaujimavej preliezke a prisiel tam tatino so starsim chlapeckom ako je moj Misko ktory liezol spokojne hore a ten chlapcek nechcel, tatino nanho krical co sa bojis, si mačo...slaby ved vylez :stuck_out_tongue_closed_eyes: bolo to desne. Alebo sme isli do bazena a tam bola mini smyklavka a bolo tam asi rocne babo ktore rodicia stale chceli sklzavat dole a vzdy odtial utekalo, videla som mu na ociach ze nechce ale oni stale dookola....aj take to neplac chlapi neplacu ma vytaca do nepricetnosti ja totiz dodnes nechapem preco by chlapi nemali plakat...alebo si dieta ublizi a zlahcovat nic sa nestalo...je toho dost vela a pevne verim ze take nieco nikdy robit nebudem a vychovam z mojho drobceka sebavedomeho muza ktory bude zaroven citlivy a respektovat ludi okolo seba. :wink:
27. srp 2010 ve 20:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
diky moc baby. toto mi super pomohlo. takymto sposobom nadobudnem aj ja svoju zdravu hodnotu a naucim sa respektovat a nebat sa ozvat aj ked neistotu pocitujem len v tomto pripade :slight_smile: krasny napad tato kniha :sunglasses:
ked vyjadrim svoj nazor aby malu respektovali tak na mna kukaju ze im ju zakazujem byt s nou. nemali by to podla vas riesit nasi manzelia - komunikaciu so svojimi rodicmi? alebo ako s laskou vysvetlite aby respektovali aj vas aj vase deticky?
raz som svokre povedala ze potrebujem svoj priestor a nevyhovuje mi ze chce k nam chodit kazdy den na to sa ale urazila a stazovala sa mojemu muzovi. svokrovci byvaju na vedlajsej ulici.. chcu s nami travit dovolenky a vsetky sviatky aj vianoce ale ja mam o tom inu predstavu. nastastie moj muz to tiez tak citi len nedokaze povedat svojim rodicom ako to citime. cele moje sestonedelie sme ich tu mali na krku a ja som si nevedela vobec oddychnut nerespektovali ani to ze mala chcela spinkat alebo chcela byt len somnou..
asi chytim odvahu do ruk a najblizsie budem raznejsia :slight_smile:
27. srp 2010 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1
:wink: , tak , ako vravis, je to az smiesne chvilkami a chvilkami hrozne smutne :frowning2: , ked videte, ako dieta spadne, ale neskutocne a place od bolesti a rodic povie, sak nic, co ti je...v domnienke, ze bude silnejsi, co je samozrejme klam...
a inak k tomu, rodicia maju tendenciu ...vlastnosti, alebo osobnost dieta priamo stotoznovat s niekym s rodiny, ze ty si ako tatino, co je velka chyba...lebo sa nerespektuje jedinecna osobnost, ktoru dieta ma....inak samozrejme dedicnost robi svoje aj vychova...ale od narodenia, od 1.minuty ma babatko jedinecnu osobnost...dokonca kazde dieta sa prejavi inak po porode :slight_smile:
nas asi chce babo, lebo vzdy o nom hovori, mam pocit, ze je nejako fascinovany, ze asi potrebuje si preskumat , ci ochmatat babo, tak si myslim , ze mam mu kupit nejaku babiku s pipikom....ale nejako este stale vo mne sa ozyvaju hlasy tej tradicnej sexistickej a patriarchalnej spolocnosti...ze chlapci babiky nemaju....ja mu ju kupim, ale co si myslite?

@zuzi118 k tomu jedlu, cudujem sa mamicka , ze vobec jedlo riesia...ja som riesila s malym aktivitu...jedlo je nieco prirodzene, fyzicka potreba, ktora funguje...pre mna bolo smerodajne mu dat prve tyzdne len par lyziciek aby sa jeho telo naucilo spracovavat...a hlavne, ze vedel kyvat, nie...takze objemy som neriesila...chcel, nechcel...bolo mi luto, ze co som navarila nechce...ale co uz a teraz je super papkac, naozaj...stale som mu naranajky podavala cerstve ovocie,...nejako po nom nebazil boli to kusky , nie klasicka vyzivka...ale par spapal...ak nechcel, vzala som prec, ze samozrejme uz nechces....atd. a teraz si sam pyta ovocie, ze ukaze na obrovsky kosik...a je to jeho najoblubenejsie jedlo, ako aj masko, ako aj zeleninka, ako chlebik, prosto vsetko :slight_smile: a naozaj to nebol ten typ , ze zjedol na prvy krat 100 ml :slight_smile:
a ono problem je , ze ak dieta nutite jest v istom veku, ked sa nedokaze branit, najma v tych velmi skorych prikrmoch po 4 mesiaci...tak sa to neprejavi hned, ale ovela neskor, ze nechce papat vobec

27. srp 2010 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem máme doma panenku miminko, starší si s ní hrál, hlavně když se mu narodil brácha, to ho přebaloval, nosil v zavinovačce, kojil atd. nevidím, na tom nic špatného, klidně mu jednu kup
s jídlem bohužel zlobí oba moji kluci, hlavně ten starší a je to asi mnou, na mě je vždycky hrozně vidět, že mě strašně štve, že nejí... je jen kost a kůže. mladší zatím jí dobe, ale nechutnají mu obědy....
27. srp 2010 ve 21:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@nessaf
ono vies, co bolo bolo, stale mas sancu si obhajit svoje, svoj priestor, svoje emocie, svoju osobnost, nikdy nie je neskoro naozaj, manzel by mal stat pri tebe, bolo by to pre teba lahsie aj prirodzene....
takze tvoj cas uz prichadza, vies dolezite je vela veci najprv pochopit, zmena v sebe a to uz je polovica uspechu
poviem ti priklad...lebo dnes sme sa bavili o pristupe lekarom k vysetrovaniu dietatka...moja skusenost je taka, ze aj ten najvacsi nerespektujuci tyran, ak vidi snahu vo vas, ako v mamicke, ako dietatku vysvetlujete, co sa s nim robi, co citi atd...sa nejako podvedome prisposobi a vas imituje...len sa nebat rozhodne prejavit svoju volu...nie nejako direktivne, len rozhodne , si trvat na svojom a nebyt neisti...ludia to vycitia a hned to zneuzivaju na svoje ciele a na posilnenie svojho neisteho ega...takze z vas , z nas tazia
nasa lekarka je hrozne zlatunka, skutocne nechava neskutocny priestor na asimilaciu dietatka v prostredi, rozprava sa snim ako s vlastnym az tak zacne vysetrovat, ak ziska doveru a nasilne nepostupuje (samozrejme v ramci moznosti) ale moja skusenost je, ze kedze ja tiez nejako trvam na istych krokoch, aby sa moj maly citil proste relativne prijemne, aby rozumel , co sa deje, preco tam je...tiez mu vravim, ze mu je neprijemne atd...tak ona mu venuje este vacsi cas ako ostatnym detom...jednoducho imituje...ludia, ak citia vasu neochvejnu snahu pomoct dietatu a maju v sebe kuska citu aspon tak vam pomozu...len sa netreba bat prejavit to pred nimi
27. srp 2010 ve 21:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fem veru aj ja som chcela malemu kupit aj babiku, ved sa nemusi hrat len s hrackami ktore su akoze urcene pre chlapcov, moj drobec ma vsak najradsej nieco montovat, takze mame naradie, srobiky, kladivko....a potom soferovat takze volant. Inak citala som tiez vela o rozdelovani veci podla pohlavia, ine hracky, ine oblecenie, ine spravanie a pristup a casto sami urcujeme dietatu nieco co pre neho vobec nemusi byt prirodzene a podporujeme len klasicky patriarchalny model. Chcelo by to umoznit mu vidiet svet z kazdej stranky ale je to silne v nas zakorenene a myslim ze este dlho potrva kym sa o zmeni.
27. srp 2010 ve 21:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna -ani nevíšjak se mi ulevilo že nejsem sama, nic ve zlým :grinning: a ted bys reagovala stejně? vzít a odnést nebo čekat až se uklidní? fakt mi to pomáhá že nejsem sama pže hodně lidí mi říká že je rozmazlená, já jsem asi hodně tolerantní ale rozmazlená snad není..vím, že má i kladné stránky už jsem psala, ale tohle mi prostě dělá starosti a bojím se jak to budu zvládat!

s tím jídlem Kačka jí docela hezky, a když nechce tak jí taky moc nenutím, ale u nás je spíš zlo sladkosti- čokolády, bonbíčka, těch by mohla sníst a když jí nedám tak taky následuje hysterák tak jí vysvětluju že by jí mohly bolet zoubky atd atd..to je pořád dokola..

dneska jsme čistily zoubky oslíkovi a pak chvíli kačí ale to si jen přejela kartáčkem ale aspon něco.jenže co když to bude trvat dýl a fakt si je nebude chtít čistit, co potom?
27. srp 2010 ve 21:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
a s tím dr, tak to je přesně příklad moje máma říká kačí i když jdeme na očkování, že jí nic nebudou dělat i když budou, tak to uvádím na pravou míru, chce jí ochránit ale zároven je pak ve větším stresu že jí nakonec něco udělají. nebo dneska jak se vztekala jí říkala že je ošklivá jak se válí to se mi taky nelíbilo :pensive:
27. srp 2010 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
a panenku dostane od ježíška hezkou, jako že budeme mít miminko a ona novou panenku, že to bude zase její miminko to si myslím,že je dobrej nápad!
a do obchodu s dětma obouma chodit nebudu, na to bych neměla nervy, já ani nevím jak budeme chodit venku když mi kačí utíká z toho mám taky vítr zkusím aby mi pomohla vézt miminko..do krámu to nemá cenu tam mi zdrhne a já tam budu lítat s kočárkem za ní..
27. srp 2010 ve 21:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna
jej velmi si ma potesila, potrebovala som to pocut, od podobne zmyslajucich mamiciek , dakujem krasne :slight_smile:
inak s tym jedlom, je dobre, ak netrvas na objeme, ale skor na rovnakych casoch jedenia...samozrejme nie na minutu...ale ak bude papat ranajky, desiatu, obed, olovrant a veceru...nie je dolezite kolko toho je...ono dolezite je , ze do toho roka si ma dieta vytvorit najma kladny vztah k jedlu, skusat nove veci, nechat ho experimentovat, aj s chutami a akceptovat jeho nie...okrem toho sa uci socialny navyk stolovania...je dobre, ak si vsetci sadnete spolu a zacnete papat...dobra atmosfera, farebne servitky, mozete komunikovat o tom, co ho zaujima, trosku niekedy odputat pozornost, napr. o zvieratkach..atd. ale hracky nie...ako tradicne v rodine stolujete...jedlo je hlavne o tom navyku a nie len o hlade a presnych davkach
chlapci sa budu vzajomne imitovat...a nikdy nedaj na seba znat negativne emocie, s pokojom jedlo odnes, este aj tak pozitivne potvrdi, ze nechces nevadi...a opytaj sa ho, ci chce nieco ine...nieco mu skus ponuknut, ak nie ..tak povedz v poriadku...tak sa pojdeme umyt ruky, hrat... a urcite nemaj paniku v hlave, lebo v dalsom case si to vynahradi
ja ked malemu velmi presne nerozumiem...tak pristupim k jeho stolicke a pytam sa ho, ci chce ist dole...tiez niekedy nie som si ista ci by si este dal..alebo nie...
skus teraz hlavne u starsieho skor podavat oblubene jedla, aby mal motivaciu papat...a vyhybat sa nejakym konfliktom ci nedorozumeniam...napr. papaj mrkvicku, ved mrkvicku si mal vzdy rad - to je zle...atd.
ono je naozaj dobre, aby dieta ochutnalo co najviac roznych chuti...ono staci, ze da si len lyzicku...pretoze tie chute sa ucime rozpoznavat postupne, mozog sa takto vyvija a centrum chuti...a jednoducho ono si zapamata, ze to jedol..nie je dobre davat jednotvarne jedlo
a inak mozes trosku v tom procese, hlavne u toho starsieho aspon nacas upustit od uplne genialnej zdravej stravy, skus trosku aj improvizovat, mozno kreativa...ocka , ustocka usmievave na chlebiku :slight_smile:
27. srp 2010 ve 21:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1
to mi hovor, ono zasa nemoze to byt uplne radikalne a proti vladnucej moralke spolocnosti :wink: , ale podla mna aspon ten zaklad emocionality, empatie a socialnej inteligencie, ktory sa pokusame "chlapom" vstepit...je fajn...
nas nema nejake autickove obdobie, mozno zatial, neviem, vzdy nejake od toho pol roka mal, takze ich berie ako prirodzene...skor ho fascinuju skutocne babatka, nas psik, logicke hracky, ktore nevie vobec stopercentne dat...tak toho bavi...inak dobry napad som mala s magnetkami na chladnicku kupila som take uplne velke, obrazkove rozpravkove...tak tie sa naprekladal a nanalepoval , ked som varila :slight_smile:
27. srp 2010 ve 21:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek