Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

@romcovaklarka No já taky doufám, že to tak cítí.

@blumka Já mám kamarádky co mají dvě děi a ty si mé chování vysvětlijí, že jsem prvrodička a že oni taky takhle "bláznily" a teď to tak neřeší u druhého. ( tím myslím i zdravou výživu a tak ). a nevsvětlím jim, že to dělám proto že jsem přesvdčená, že je to tak správně.

@lusy82 tak to hovorili aj mne kym bolo jedno dieta...a zrazu uz je ticho 😀 😉

holky, poraďte prosím... rozjíždí se nám ukázkovej vzdor a někdy mám fakt co dělat se udržet...
v obýváku na stole leží telefon... matěj k němu přijde a trochu do něj cvrnkne, že odjede ke kraji... hodí po manželovi okem, jako, co on na to (já byla v kuchyni a celou akci jsem jen sledovala z povzdálí a nezasahovala)... manžel mu povídá - matěji, bylo by fajn, kdyby telefon zůstal na stole, když spadne na zem, může se rozbít... chvíli střídavě koukal na manžela, na telefon.... manželovi bylo jasné, co chce udělat, tak přidal - matěji, když ten telefon shodíš na zem, hned oblíkneme pyžamo, a půjdeš spát - bez mlíka... (v tu chvíli jsem si řekla, sakra, zní to trochu jak vydírání, ale sama jsem v tu chvíli nevěděla, jak zareagovat a upřímně jsem byla ráda, že to manžel zvládá v klidu)... no, samozřejmě, že telefon skončil vzápětí na zemi (jasně, chápu, zkouší hranice, potřeboval si vyzkoušet, jestli to fakt táta myslí vážně... jak se ukázalo... myslel... ale jen tak nějak napůl - oblékl mu pyžamo... ale chtěl mu udělat mlíko, které matěj teda po chvíli řvaní dostal...
když na to koukám zpětně, dojela bych to dokonce (spát bez mlíka)- aby mu v hlavě nezůstalo - aha, tak ono to nebude tak žhavý, stačí si chvilku pořvat... kdyby šel rovnou spát, asi bysme měli trochu rušnější večer, asi by se z pokojíčku párkrát vrátil a my ho zase odvedli zpět, ale v hlavě by mu zůstalo - aha, táta to myslí fakt vážně, dám si příště pozor... nebo co myslíte??? asi by byla lepší úplně jiná reakce než ke všemu došlo (ale popravdě jsem šťastná, že manžel se mnou ve věcech výchovy plně spolupracuje a moc se snaží a jsem ráda, že to takhle ustál a ruku na srdce neví, zda bych to zvládla v tu chvíli líp) - takže by mne zajímala vaše případná reakce - když vidíte, že je v dohledu konflikt... jak zabránit??? jak nastolit přirozený důsledek tak, aby to neznělo jako vydírání? děkuju
😉

@petruskaz první co mě napadlo -
a)když tam manžel u toho byl, když se malý blížil, bylo jasné, co bude následovat - stačilo mu nabídnout: ty chceš volat? komu? zavoláme spolu...nevím komu...a tak. Od začátku ANO - můžeš telefon mít za podmínky, že budeme u toho spolu (s tátou, mámou), můžeme jako volat. Telefon se rozbije, když spadne, to je jasné, ale když se uspokojí ta touha po něm, nebude tak často zkoušet ho urvat, hodit. nebude to nic zakázaného - sama píšeš, že na to šel od lesa - zkoušel, co bude🙂)))). když to jen trochu jde - vím, že ne vždy - předejít tomu, sama jsi tušila, co se stane, a nemuselo se řešit, jak trestat a jestli dodržet "bez mlíka" atd atd. to je právě pro mě neskutečná výhoda rabru - nemusím tak často složitě řešit, průšvihy, hasit požáry, protože k nim dochází minimálně.
b) mobil mít někde jinde, než v dosahu prcka
c) když už se to stalo, a mobil se nerozbil, je lepší to přejít - jakoukoliv akcí kolem se to stává atraktivnější, o to víc to bude zkoušet znovu. fakt je to tak, že když se nic nestalo, nestojí za to ani to pozdější "řešení", stres, jestli to bylo dobře, nebo ne, jestli mlíko nebo ne, co je přirozený důsledek a jaký trest a tak.
On nezkoušel vás, mámu a tátu, on zkoušel ten mobil, něco s ním podniknout🙂)))

@petruskaz já bych se hlavně snažila takovému konfliktu předejít tím, že bych ten mobil na stole vůbec nenechala, já si dávám mobil na skříň, kam nedosáhnou. Podle mě je ta věta - (matěji, bylo by fajn.....) na tak malé dítě moc dlouhá a nesrozumitelná, pokud to navíc tm říkal laskavým tonem a s úsměvem, tak to spíš malej viděl jako pobídku na ten telefon šahat a ta následující výhružka už byla úplně zbytečná, to sama víš, zvláš´t když nebyla dodržená. Nejspíš by stačilo se trochu přísně podívat a rozhodným tonem pronést - Matěji, telefon je tátův. (a zároveň si ho vzít). Ale to nevadí, zítra bude určitě dost příležitostí si vyzkoušet jiný postup, to je na to všem právě nejlepší, že ve výchově nic není nezvratné a nadobro pokažené, když nezabere jeden postup, zkusíme druhý

@petruskaz to co píše berenika je další možnost, která taky může vyjít, možná ještě lepší, než ta moje, určitě někdo přijde ještě s nějakým jiným nápadem 😉

@petruskaz obecně - mnohem výhodnější (pro tvoje nervy 😉 😉 😉 ) je najít nějakou alternativu, nějaký způsob, jak se s dítětem dohodnout, nabídnout mu, po čem touží, než složitě myslet na to, jestli jsem správně postupovala po akci - jestli jsem správně trestala, a tak.

@berenika39 @reruna Jak teď píšete to - předejít konfliktním situacím, to mě dneska vytočil táta se ségrou 😠 Musela jsem do banky a nechala jsem malýho doma, hlídali naši. Resp. normálně měl hlídat táta, ale nějak se na to sám necítil nebo se mu nechtělo, tak si zavolal na pomoc mámu (jsou rozvedení - ona bydlí o tři bloky dál 😀). Což je super, ona si s malým hrozně rozumí, krásně si s ním hraje, není sice úplně RABR, nechápe třeba, proč by ho neměla pochválit, taky mu brání dělat o chlup víc věcí, než v čem bych mu bránila sama apod., ale v zásadě respektuje to, co jí řeknu a má celkem neškodnej přístup. Táta je pravej opak, ten si myslí, že jsem úzkostlivá matka (on by mu dával jíst všechno, pít víno a nevím co ještě) a současně moc měkká (nenechám ho řvát, nevrazím mu jednu po zadku, když nás třeba plácá - umíte si to představit). Jako nedovolí si ho třeba bít proti mé vůli, ale furt mě popichuje, jak to dělám blbě.

No a s mámou přišla moje 20letá ségra, která studuje psychologii a co čert nechtěl, zrovna berou vývojovou psychologii a ona na malým furt zkouší nějaké pokusy. Takže když jsem se vrátila z banky, tak mi vyprávěla, jak mu dala krabičku sirek, aby si s ní hrál, ale nesměl ji strkat do pusy. No a Sam je opravdu extrémní strkač všeho do pusy 😝 Takže samozřejmě mu to musela furt říkat, on ji chudák zdá se celkem poslouchal, ale nakonec to stejně nevydržel a strčil si ji tam, takže mu ji sebrala. No a já jsem jí na to řekla, že se mi to moc nelíbí, že proč mu to teda dává, když je jasný, že to bude chtít strkat do pusy a že ho akorát bude muset furt napomínat. No a na to mi táta řekne, že "podle něho je dobrý, když mají děti jasné hranice" !!! Jako s tou větou souhlasím, ale k tomu podle mě není absolutně potřeba to dítě uměle vystavovat situacím, ve kterých mu ty hranice budu muset klást, když se tomu dá vyhnout!

Fuj, to jsem se zas rozepsala. Děkuji, už je mi líp 😅 😀

@berenika39
@reruna dík holky... je mi jasný, že věci, který nechci, aby měl v ruce, mám dávat mimo dosah... a taky se to tak děje... ale stane se... jinak spolu "voláme" - telefon zná, není pro něj úplné tabu a už několikrát měl možnost vidět, co se stane, když spadne na zem...
ale s tím zkoušením... nevím... fakt to vypadalo jakože čeká na reakci, co se stane "potom" než že by ho zajímalo, co se stane s telefonem... opravdu si myslím, že potřeboval zjistit, jestli to táta myslí vážně...
souhlasím, že jednodušší je předejít, a často se nám to daří, resp. se o to snažíme, ale někdy to prostě nevyjde no... 🙂

@romcovaklarka a co přesně chtěla ségra zjistit tím svým pokusem? že to jako nevydrží a zvítězí touha všechno prozkoumat pusinkou? to přece musela z vývojové psychologie vědět, že to tak prostě dopadne 😅 měla mu dát kousátko...

@romcovaklarka kliiiid, nechápu, jak si někdo mohl myslet, že malé dítě pochopí rozdíl mezi hračkou a sirkou. hračku žužlám, žužlám i sirku. logika, ne? tohle si vůbec neber do hlavy.

@petruskaz nevadí, však to vyjde příště. Možná opravdu čekal, co bude...třeba si chtěl jenom zase hrát na volání

@petruskaz právě že jde o to, že táta "nemusel nic myslet vážně", já to asi neumím napsat, ale ten souboj kdo z koho je lepší vynechat. klidně bych to převedla ve srandu, namalovala dva mobily na papír, vystřihla a udělala bitvu, nevím, vařím z vody 😀 . nečekala bych na to, až se stane to, co čekáš, že se stane. Grrrrrr neumím dát na papír to, co si myslím. Snad si to přebereš.
Pokud na něj táta "houknul", pak je jedoznačně dobrý houkat to, co můžu dodržet. Jinak se to míjí účinkem.
A opravdu tyhle nedůležitý situace jsou fajn na to, že si na nich uvědomíš, jak příště na to🙂), držím palce, strašně důležitý je už to, že o tom přemýšlíš. Nevadí, ani trochu, když to někdy nevyjde, nejsem ortodoxní vyznavač rabru, jen z toho těžím🙂)))

@petruskaz suhlas s tym, co tu bolo napisane. Ja sa tiez vzdy snazim "nie" nahradit "ano, ale...", je to pre dieta podstatne prijatelnejsie. Druha vec, ked povies, ze ak telefon spadne, moze sa rozbit, tak dieta s velkou pravdepodobnostou dostavas do pokusenia zhodit ho na zem a vidiet, ci sa naozaj rozbije. Ako sa hovori, ze ak si strcis velku ziarovku do ust, tak sice dnu ide, ale von ju uz nedostanes, a pravidelne vraj chodia na pohotovost ludia, ktori si to potrebovali overit - a to su dospeli ludia! Do toho sa lahsie vzijes, tak asi tak sa citi dieta konfrontovane s podobnou informaciou. (Ja vlastne ani neviem, ci je to pravda, neskusala som, uspokojila som sa s informaciou, ze je to tak, asi mi chyba nadsenie vyskumnika.)

@johanka. díky, ted se tu směju s představou lidí s žárovkou v puse 😀 😀 😀

@johanka. super, konečně to dostalo konkrétní rozměr....žárovka v puse...přesně tak to vnímají děti, nevím = zkusím to.
já ted zrovna s @blandik řešila - máme starší děti - problém militantní, prostě že mají touhu si hrát na bitky, vojáky, střílení - ale nevědí, co to znamená, potřebují to nejdřív zjistit. Takže: musela jsem petrovi zpřístupnit dostatek info o pistoli, vězení, vězňovi, zloději, policistovi...aby mohl relevantně rozhodnout, jestli je to ok nebo ne. Sám od sebe netušil, neměl zkušenost, prostě zuřivě střílel, netušíc, co dělá....to jejich bádání má smysl, obrovský. Jsem pro to jim to umožnit, co to jen jde. petrovi budou 4, v srpnu, už mluví jako normální dospělák, ale cítím v tom, že je to jen reprodukce....potřebuje vlastní zkušenosti.

Ahoj, když jste u těch trestů a přirozených důsledků, tak jak byste řešily tuhle situaci? Jiřík má večer Jídlo a k tomu kakao. A jako třeba dneska dělal při jídle vylomeniny a u toho vylil celé kakao. Resp. převrátil talíř s jídlem a pak loktem do toho kakaa vrazil loktem. Mám mu jako přirozený důsledek říct že rozlil kakao, protože blbne u jídla, tak žádný nemá. Když ho rozlije omylem opravdu nechtěně že normálně v klidu papá, tak mu jdu nový udělat a řeknu, že vím že nechtěl, že se to stává. Myslíte že to je tak správně, nebo bych se měla pokaždé zachovat stejně. A to nemluvím o tom že to kakao je jako dávka mléka, kterou by měl vlastně za ten den dostat. Díky za názory.

@johanka. příměr s žárovkou je sice trefný... ale ne moc pro naši danou situaci... matěj už mnohokrát viděl telefon spadnout na zem - z různých výšek, z různých rukou - včetně těch svých... takže moc dobře ví, co se s ním může stát... to, že tuhle informaci o rozbití dostal od manžela - bylo jen připomenutí - které evidentně bylo k ničemu...
taky se vyhýbáme doma - ne - namísto - ano, se mnou můžeš apod... - ale někdy jsou prostě okolnosti - únava, tlak... - natolik vyčerpávající, že jsem ráda, že situaci ustojíme aspoň tak, jak jsem popsala...
chjo, kdyby tak existoval nějakej mustr na podobný situace a daly se do něj napasovat všechny děti i reakce... ale to by pak byla hrozná nuda 😀
nic, nezbývá než zkoušet a vydržet... ale jsem ráda aspoň za fakt, že zatímco 9 mých kamarádek z 10 ( 😀 ) by podobnou situaci "řešilo" naplácáním nebo jiným trestem, já aspoň hledám, jak to jde jinak 😉 (kupodivu se často i trefím a věc funguje, to je pak radosti 🙂 ) a za podporu děkuji všem tu 🙂

@johanka. vsak presne ja sa snazim tie situacie predvidat, tiez jej davam na vyber alebo proste mame naucene, ze ona otvara dvere, ona zhasne, nebodaj sa pozabudnem tak je v momente amok, to ma depta pretoze clovek spravi fakt vacsinu veci podla nej, jednu spravi inak a uz je horor a popritom taka blbost, nic sa nedeje a ona zacne jacat, ja potom tiez uz zvysujem hlas a nema to cenu

@ludmilabb tak neviem, asi sa s tym uz ovela viac robit neda. Ja to tiez neviem, uplne potlacit tie jej vybuchy. Aj vcera na ihrisku sa mi Miska takmer zacala hadzat o zem, lebo jeden chlapcek tam rozhojdaval hojdacku, o ktorej ona mala zafixovanu predstavu, ze ta hojdacka ma stat. Mamicka toho chlapceka len cumela, ze o com to cele je.

Ja inak toto obdobie batolata vobec nevnimam ako "obdobie vzdoru", skor by som to nazvala "obdobie frustracie", dieta je neskutocne frustrovane tym, ze veci sa nedeju tak, ako by chcelo. Miska vzdy dost prudko reagovala aj na male podnety, takze aj tieto vybuchy frustracie (niekto to nazve zachvaty vzdoru) vedia byt pekne prudke. Snazim sa takto jej rozumiet, aby to mna co najmenej vytacalo, aj ked obcas je to i tak dost unavujuce. Niekedy, najma ked aj ja trochu stratim nervy, sa s Miskou k tomu neskor vratim, pripomeniem jej tu udalost, pomenujem, co sa vlastne vtedy dialo, co asi citila ona, co som citila ja, co sme spolu urobili a rozmyslam nahlas, co mozme nabuduce urobit, aby to cele prebehlo lepsie. Zda sa mi, ze je to dobry smer, lebo ked jej napriklad vecer tu udalost pripomeniem, stane sa, ze sa znovu rozplace, akoby si to potrebovala cele poriadne odcitit, vyliat zo seba lutost nad tou udalostou, aby sa jej ulavilo. Ale naozaj to nie je univerzalny vzdy fungujuci navod. Mimochodom teraz citam knizku "Raising an emotionally intelligent child" od Johna Gottmanna, takze som asi trochu inspirovana aj nou. Vzala som si odtial, ze je fakt blbost snazit sa eliminovat negativne emocie, tie patria k zivotu, a ja ako rodic mam pri negativnych pocitoch dietata vybornu prilezitost prehlbit svoj vztah k nemu, napriklad uz len tym, ze mu poskytnem pochopenie. Okrem toho, ze tym ziskam kvalitnejsi kontakt so svojim dietaom, mu samotnym pochopenim pomozem preniest sa cez to. Kym je Miska takto malicka, pomoze jej preniest sa cez tieto zachvaty aj dojcenie, esteze ho mame, cim bude vacsia, tym viac to bude zvladat spracovat ciste na mentalnej urovni.

Ahoj holky,mohu se k Vám taky přidat? ☹ Knihu si chci koupit už nějakou dobu,jen nevím kdy ji budu číst,ale musím se dokopat.. 😉 Bojuju doma taky se svým chováním,přijde mi,že poslední dobou na kluky jen hulákám a fakt se mi to nelíbí..Jednak to hrozně vyčerpává,asi obvzláště když vím,že to není dobře,ale hlavně to ani nezabírá.. ☹ Bydlíme bohužel s mojí mamkou,takže ještě k tomu cítím v zádech ty její pohledy,jak vše dělám špatně a slyším ty věty-tohle vy jste si nikdy nedovolili apod... 😠 Kluci jí nerespektují vůbec,takže nakonec musím zasahovat já a to si myslím taky není vůbec dobře...Jenže jak vysvětlit klukům,aby jí poslouchali?MM pořád tvrdí,že si to dělá sama,že je to musí naučit ona..A když jí řeknu,že by si měla respekt vybudovat sama,řekne mi vždyť Vás taky neposlouchají... 😠 Takže mi přijde,že mám ty nejhorší děti a my jsme ti nejhorší rodiče.. ☹ 😠 Takže Vás jdu pročíst a objednat asi knihu...Ale každopádně rady psané v knize jsou moc pěkný,ale dotáhnout to v reálu k tomu správnému je dost těžký.. 😒 😔

@honzulka ahoj, přesně tak, rady jsou rady, ale chovat se podle nich je těžké, možná ti pro začátek spíš doporučím knížku Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly nebo Sourozenci bez rivality od A.Faber, E.Mazlish, jsou rychlejší na čtení, je tam spousta komiksových obrázků modelových situací a ty zásady jsou stejné jako v Rabru, ten bych si nechala na přečtení až potom, je až příliš akademický, aby tě to spíš neodradilo. A vidím, že to máš ještě složitější, 3 děti a maminku v zádech, ale aspoň ti je pohlídá, když potřebuješ, že? A máš pravdu v tom, že respekt se nedá dítěti vnutit, dá se mu vnutit poslušnost, tím že ho zlomíš a bude se bát trestu, tak tu babičku raději poslechne, ale respekt se musí získat tím, jak ona s nimi bude jednat

@lusy82 neviem ci je moj komentar koser rabr, ale mne je napriklad uz samotne uvazovanie, ze ake pravidlo zaviest a za akych podmienok ho ako aplikovat, velmi neprirodzene. Uznavam, ze mozno som trochu taky lazo-plazo vychovavatel, no pozorujem, ze ked som sa snazila zaviest akekolvek umele pravidla, akekolvek umele treningy, akekolvek umele vychovne prvky, nikdy sa to neujalo. Jedine pravidlo, ktoreho sa drzime, je, ze ked si Miska vecer neumyje zuby a ani si nenecha odo mna ich umyt, na druhy den nema ziadne sladkosti. Mam pocit, ze deti bazia po skutocnom zivote a skutocnom rieseni skutocnych situacii, a velmi dobre rozlisuju, ci dana cinnost ma skutocny zmysel, alebo len "vychovny". Takze ako by som to robila ja: kakao je rozliate, treba ho utriet, a to hned, skor nez sa bude pokracovat vo veceri, nech sa to nerozmaze po celej izbe. Doniest handru, zotriet, vyplakat handru, pretriet, zaniest handru, vysusit. Podla veku a schopnosti dietata to robi viac ci menej samo. Ad dalsie kakao: Ak je to jeho davka mlieka, tak mu urobit dalsie, biologicka potreba je na prvom mieste. Ak by to rozlievanie prekracovalo tebou akceptovatelne medze, ries to, ako ti to pride najprirodzenejsie - urob mensiu davku, daj mu to mlieko v inej forme nez v kakau... Ad blbnutie pri jedle - ja sama nie som schopna kludne sediet a nic nerobit len jest, umrela by som od nudy (aj teraz prave obedujem, hehe), takze mi ani na um nepride to vyzadovat od dietata. Ak mi nevyhovuje, ako sa dieta zabava pri jedle, skusim ho zabavit inak. U nas ziadne uzasne stolovanie neexistuje. Myslim, ze moja mama ma celkom hrozu z toho, ked vidi, ako sa u nas "stoluje", na druhej strane ja mam z detstva spomienky na stolovanie ako na nieco neprijemne, strnule, o com som bola vzdy rada, ked uz bolo po tom.

@petruskaz ano, ked som odoslala prispevok, tak som videla, ze medzitym prebehla debata, z ktorej bolo jasne, ze to nie je celkom vasa situacia, pardon. No, aspon som snad prispela pre niekoho, kto si to cita a na koho by to mohlo pasovat 😔

Holky, nevím, jestli to není autosugesce 😀 ale od té doby, co na Samovy různé pláče (když se trošku uhodí, vzteká se apod.) reaguju spíše empaticky, než abych se mu snažila vysvětlit, že "to nic" anebo ho nějak rozptýlit, tak mi přijde, že trvají kratší dobu nebo se někdy ani nerozpláče. Ale nevím, přijde mi, že na to je ještě malej, aby to chápal... Nebo jestli to je tónem, obličejem a tak, z čeho si vezme, že jsem ho jakoby pochopila... Ale ať už je to pravda nebo si to namlouvám, moc mě to nabíjí k dalšímu úsilí 🙂
@honzulka To je blbý na tomhle, že bydlíte s mamkou - my teď bydlíme u mého táty a taky mám furt pocit, že ho mám "v zádech" ohledně toho, jak to dělám blbě 😒 Snažím se si to nepřipouštět, ale vím, že to není lehký...

@lusy82 viděla bych to asi jako johanka, pokud to rozleje, nejdřív utřít, jestli to neudělal schválně, udělat mu nové, ale třeba mu to pak podržet při pití, aby to zase nevylil, nebo mu dát brčko...ale jestli to dělá vyloženě schválně, tak příště žádné kakao a dávku mléka mu dát jinak - kaše, jogurt, tvaroh, sýr...a zkusit třeba za pár dní znovu kakao, bez připomínek

@romcovaklarka taky jsem si všimla, že to tu nás takhle funguje, ale trochu je to i povaha - starší je hysterka a brečí při každém škrábnutí, mladší zase nebrečí skoro vůbec a já se jen divím, kde přišel k těm modřinám, když ani nevím, že spadl....ALE při starším jsem byla mnohem úzkostlivější i já, takže na tom mám určitě i já svým přístupem podíl

@lusy82 osobne by som mu nove kakao uz nerobila. najskor by som ho ale pri tom vyvadzani upozornila, ze ak bude takto pokracovat, tak si ho vyleje a nebude mat.
ak to bolo nestastnou nahodou - to sa stava. kazdemu sa stane. tak by som povedala, nic sa nestalo, to sa stava a urobila nove. 😉