• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@lynks já myslím, že ti na ty otázky ještě nedokáže odpovědět, zkus vypozorovat, kdy to dělá - nejspíš žádá pozornost, nebo ti tak chce jen něco říct a neumí to ještě jinak, důležité je, abys ho vždy, když to udělá chytila a do očí mu řekla - žádné plácání - můžeš mě pohladit nebo dát pusinku
@zfidorka těžko říct, separační úzkost se nejvíce projevuje kolem 8-9 m, ale mezi 2-3 rokem zase dítě objevuje svoje já, že je samostatná osobnost, tak možná to souvisí s tím, že je na vás více fixovaná, řekla bych, že je to období, které zase přejde, jen jí musíte dát teď hodně svojí blízkosti a pokud to není vyloženě nutné, tak ji nenechávejte samotného ani u babičky a samozřejmě o tom mluvte a vyzkoušejte to třeba za měsíc znovu, odejít na chvíli po předchozí přípravě. Nejspíš má k tomu nějaký důvod, proč to najednou začala odmítat
26. črc 2012 v 08:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zfidorka - já bych se řídila tím, co malá chce - asi bych to zkusila tak ,že bych šla ven s ní a babičkou a pak bych zkusila ji říct, že půjdu domů..jestli tam zůstane s babičkou..jinak nechci strašit, ale náš nechtěl sám s babičkou ven nikdy a sám od sebe začal chtít ven až ve třech a půl letech (a to ne vždy)..dalo se to zařídit - říct mu, že potřebujeme zařídit to a to, je to na dlouho a že zůstane s babičkou, ale muselo se mu to říct předem, když byl v klidu, vyspaný, klidný..když to bylo třeba před spaním nebo hned ráno, tak to spouštělo hysterák..ale u odchodů pak byl v klidu, potřeboval se pořádně rozloučit..JO a od určitého věku pomáhalo ho ujistit, že kdykoliv se u babi nebude cítit dobře, bude mu smutno, můžou hned zvednout telefon, zavolat a my přijedem, domluvíme se..to ho uklidnilo.
26. črc 2012 ve 14:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik tiez mi napadlo, ze skusim ist vonku spolu s nou, s tym ze jej predtym poviem, ze budem musiet odist a uvidim ako bude reagovat...
26. črc 2012 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak jsem se po třech dnech vrátila z návštěvy od mamky. Že se vracím od tchýně s nulovým sebevědomým, to jsem si zvykla, ale tohle tedy byla síla!: " Jaktože neposloucháš mámu, nebreč, nesahej na to, zavři to, neber to...... "Jsi na něj měkká, proč mu jednu neplácneš, co se s nim bavíš, já už bych mu jednu flákla" Ještě teď se mi třesou ruce. Po ix měsících jsem přesně od tohot způsobu "výchovy" odstoupila a začala jsem k synovi přistupovat jinak. Říkám: "Ano, chápu, že potřebuješ nebo chceš dělat to a to, ale tady a takhle to nejde, ale uděláme to jinak..."Ano, jsi smutný, že Ti máma tohle nedovolila, můžeš plakat" a blabla však už to tady znáte nazpaměť. Musím říct že efekt byl téměř okamžitý, rapidně klesl počet breků a záchvatů, bráchu začal pusinkovat místo aby ho jen "fackoval", mě zas rodičovství začalo bavit. K prvnímu konfliktu "se starou školou" došlo ještě než jsme naskládaly věci do auta a pak už jsem si tři dny přišla jako desetiletý neposlušný spratek a zároveň jako nepoučitelná neschopná mladá blbá matka, která nezvládá své děti, od kterých si nechá "eat" na hlavu. A už to ve mě hlodá...nemá přece jen pravdu?neobrátí se to jednou proti mně?Připravuju se na to, že to bude asi ještě těžký, ne jen doma ale všude jinde, kde takovýto přístup k dětem neznají...neb na první pohled to může vypadat, že se vše přizpůsobuje dítěti a že se skáče jak ono píská. Vlastně ani nevím, co po vás chci. Asi se jen "vypovídat" a dodat zpátky odvahu a jistotu, že je potřeba poslouchat víc své srdce a své dítě, než lidi zraněné tou samou výchovou kterou praktikovali na nás a chtějí použít na naše děti. Ona moje mamka měla už v životě mnohokrát pravdu, kterou jsem nechtěla slyšet, ale ke které jsem nakonec také došla. Doufám, že v tomto se ale mýlí.
26. črc 2012 v 17:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zfidorka mozno blbost, ale neciti uz druhe babatko, co je na ceste a preto sa teraz viac na teba upla? (okolo 17tt sa tvori prve kolostum (ak si dobre pamatam) dokonca co chvila prve pohyby, tak ci to mala nejako inak nevnima)
26. črc 2012 v 19:47  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v červenci 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kazy - myslím, že krásně jsi to vystihla - a tak věta - že po třech dnech jsi se cítila jako desetiletý neposlušný apratek a zároveň jako nepoučitelná neschopná mladá blbá matka - to mluví za vše - přeci nechceme, aby naše děti (cokoliv budou dělat a i když si třeba budou dělat i svoje chyby) měly tento pocit v sobě, že tohle si o nich rodiče myslí..my přeci chceme, aby naše děti měly sílu si dělat své vlastní rozhodnutí s plným sebevědomím a pocitem naprostého přijetí u rodičů, podpory..Batolecí věk je hrozně specifický, děti jsou svéhlavé, nedokáží dát zpátky empatii, nepočkají..takže skákání podle jejich potřeb může opravdu působit jako rozmazlování, jenže ony to začnou vracet až na to mentálně vyspějí..a svým způsobem, osobitým..Dneska jsem nesla vysavač a jen jsem trošku hekla, jakože je to těžké, malý běžel za mnou a nesl ho se mnou..Přestala jsem tlačit na úklid, a malý včera přišel, že mi pomůže sklidit plastelínu, sám od sebe :dizzy_face:
26. črc 2012 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zfidorka U nas bylo trochu podobny obdobi docela nedavno, stehovali jsme se, babicky jezdily hlidat na prodlouzene vikendy, abychom mohli vsechno zabalit a prestehovat, brisko zacalo byt konecne videt - to byla vsechno poradna darda pro i tak dost velkyho mamanka. Kdyz jsme byli doma, tak babicky odmitala, ven tedy s nimi sla, protoze si uz uvedomovala, ze s nami jit nemuze, ale hned po navratu totalni ignorance babicek, babicky si proste skoro ani neskrtly, to bylo porad "nekdo jinej", ani na spolecny dovoleny s nasima se to moc nezlepsilo, mama tata porad dokolecka, az kdyz jsme byli definitivne v klidu prestehovany a oddovolenkovany, kdyz se nemusela nucene socializovat s nikym dalsim krom svych rodicu, tak se dostala do pohody. Byly jsme hlavne spolu, anebo s tatou, nenutila jsem ji do kontaktu s detmi a trebas pred tim prchala z hriste, jakmile se tam nejaky decko objevilo, tak najednou ji to prestalo vadit. Asi i proto, ze jsem byla najednou v klidu i ja, ze jsem se ji konecne mohla "podridit" v tom, co potrebovala (klid, stalost, pozornost mamy a taty), tak se tak pekne zharmonizovala, ze pak najednou zacala opet prijimat babicky (a dokonce i nektere deti). A pokracuje to tak, ze kdyz vidim, ze ma plny zuby navstev, ze "vosinoidni" a knoura a visi na me, tak je to pro me jasny znameni, ze potrebuje maminku vyhradne pro sebe. A hned je to pak znat. Ja nevim, jestli je to tak dobre, ze se ji prizpusobuju, ale kdyz vidim, jak se zklidni, tak mi to za to proste stoji za to. A verim (chci verit), ze bude porad lip :wink:
26. črc 2012 ve 21:50  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@inees - mám velmi podobnou zkušenost s naším dtíětem. On prostě o babičky nestál, bral je, ale nechtěl tu nucenou pozornost, chtěl primárně nás..a před časem je začal brát, stejně jako děti venku, začaly ho zajímat. rozšířil se okruh lidí...taky jsem ho v tom respektovala, podle toho, jak on potřeboval..
26. črc 2012 ve 22:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janulkan aj mne napadlo s tym druhym babatkom, ale doteraz sme jej len tak trochu naznacovali, ze budeme mat doma male babo, reagovala v pohode... tak neviem... podla mna si v tomto stadiu neuvedomuje svoje ohrozenie pozicie...

@inees ja sa tiez snazim vsetky situacie riesit hlavne s kludom, vsimla som si, ze ked ona rozrusena, tak sa skor ukludni ked som aj ja kludna... my nemame ziadne zmeny, preto prave nechapem, ze co zrazu take odmietanie babiek...

dnes ked som sa s malou rozpravala, tak aj sama hovorila, ze s babkou vcera plakala (ked som odchadzala od nich), ale ze preco som z nej nedostala... no uvidime, ako to bude pokracovat... v kazdom pripade teraz mame par tyzdnov cas, ze mozem byt s nou a skusim ju postupne znovu zvykat aj na babky tak, ze budem spolu s nimi a uvidim, ako bude reagovat, ked by som mala odist...
27. črc 2012 v 00:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zfidorka - děti na otázku proč neumí odpovídat, ta formulace těch důvodů je pro ně těžká a navíc "proč" implikuje už apriori jakýsi pocit výčitky, nesouhlasu rodiče..můžeš zkusit jen takové to nadhození - včera, když jsem odcházela, tak jsi plakala a byla smutná...a uvidíš, co ona na to řekne..Můžeš ji v tom i trošku formovat, můžeš ji říct - že když odcházíš, tak je smutná a chce, aby jsi tam zůstala..když pak je chvilku s babičkou, tak je to asi taky fajn, že si spolu pohrají a že se ji to asi taky líbí..a pak si třeba zase vzpomene na maminku a chce být sní..že tobě je taky smutno, když nejsi s ní, pak máš práci a taky tě ta práce baví..jakoby ji ukázat - na chvilku jsme smutní, já taky bez tebe, pak něco děláme a je to docela fajn, a pak si vzpomenem a chceme být zase spolu..možná ji to pomůže, že ty prožíváš podobně, a že smutek se střídá se spokojeností (to jsem zkoušela na malého ve školce, docela to fungovalo..povídal mi - já byl dneska smutný, hodně plakal, pak si hrál, pak zase byl smutný..). oni dost papouškují, co my jim říkáme ..není to úplně košer, ale měla jsem pocit, že když se ho zeptám - jak se ti líbilo ve školce (u babičky) - tak mi řekne nelíbilo a už tam nikdy nechci jít..(jesli mi rozumíš, nechtěla jsem, aby dostal do hlavy - nelíbilo, nechci..ale byl smutný, pak mi bylo dobře.., máma to cítí stejně).
27. črc 2012 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@zfidorka my jsme přesnějak píše @blandik řešili to samé, babička neee, bylo to období, které přešlo. naprosto přesně - nesnášel tu vynucenou pozornost, neustálé tlačení na mazlení, pusinky....měl averzi. Jeden čas jsme si doma hráli - s plyšákama, jak jsou dva spolu, jeden byl babička, přijel si pro toho jednoho, vzal ho k sobě domů, prostě "jako". u toho petr docela formuloval svoje myšlenky:slight_smile:.
27. črc 2012 v 09:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Příspěvek byl pozměněn adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Fórum není pro firmy".
27. črc 2012 ve 14:29 • manof
@blandik @kazy @lynks @fender a dalsie, co citate Naomi, ja hlasim, ze s tou knihou uz koncim. Celkovy dojem - nepaci sa mi. Samu ma to zarazilo, ako ma ta knizka sklamala, lebo nez som ju citala, tak podla toho, co o nej pisala blandik, som mala dojem, ze to bude velmi zaujimave citanie, tiez clanky na jej stranke ma oslovili, no myslim, ze blandik naozaj tu v tych prispevkoch vytiahla z tej knizky to podstatne pozitivne a zaujimave,, co v nej je, a zdvorilo opomenula negativa. Ja mam s knihou niekolko problemov, cosi som spomenula minule, dalsia vec, co mi stale dost neprijemne udierala do oci, boli vsetky tie priklady, ktorymi ilustrovala svoje myslienky - tie rozhovory na mna posobili veeelmi nepravdepodobne. Aj dospeli ludia reagovali v rozhovoroch s Naomi trochu zvlastne na moj vkus, ale hlavne deti reagovali tak, ze ja to akosi nedokazm prijat, ze by naozaj dieta na hentaku otazku odpovedalo, ako uvadza,pripadne reagovalo ako reaguje. Trochu som zabrowsovala na webe, ze si nieco o Naomi zistim, nejak prilis som nepatrala, no hned som narazila na info, ze ona vystupovala na akomsi fore pre rodicov ako autorita poskytujuca poradenstvo pri vychove, pricom sa nechavala titulovat ako psycholog PhD. Potom sa na tom fore prevalilo, ze to PhD neziskala studiom, ale si ho kupila za dolare na akejsi internetovej neakreditovanej univerzite, a ked sa jej na to prislo, uverejnila na svojej stranke akesi ospravedlnenie a titulu sa vzdala, vraj netusila, ze islo o neakreditovanu instituciu. Nuz pardon, ale ta institucia udelovala PhD len na zaklade nejakeho poplatku - ako si moze jeden inteligentny clovek mysliet, ze to je korektne ziskavanie titulu PhD? Ja som ten disclaimer uz na jej stranke nenasla, zrejme uz tuto kapitolu svojho zivota zo svojej minulosti vymazava. No ale obraz o nej sa mi zacal rutit ako domcek z karat, a hlavne to potvrdzovalo moje dojmy z jej knihy.

Nechcem povedat, ze v tej knihe nie je nic dobre, to rozhodne nie, akurat moj dojem je, ze to dobre si precitala tu a tam v inej literature, urobila z toho kompilat a podoplnala to svojimi velmi neautenticky posobiacimi prikladmi. (Su naozaj tie uvadzane priklady skutocne? Naozaj sa tie rozhovory odohrali, ci su to rovnake podvrhy ako jej titul?) Priznam sa, detailne som presla len prve dve kapitoly, vo zvysku som si len tak namatkovo listovala, takze to nie je odo mna velmi slusne hodnotit knihu, len asi ju ani nedocitam, tak chcem napisat aspon o tom, co som citala. No a v tych prvych dvoch kapitolach jedine nove, co som nasla, bolo pismeno S jej formuly SALVE. Vsetko ostatne je popisane aj inde a lepsie. Vztahova vychova - precitajte si Koncept Kontinua, kto chce nieco lepsie, precitajte si Mederith Small "Our babies, ourselves". Empatia, nezlahcovat city dietata, nehrnut sa mu prilis na pomoc s vlastnymi rieseniami - precitajte si John Gottman "Raising an emotianally intelligent child", tiez tam ma dokonca pat krokov k porozumeniu dietatu, akurat to ma inak rozdelene, je zamerany na pracu s dietatom, cize chyba to S z Naominho SALVE. Vlastne Naomina knizka nie je velmi o tom, ako s dietatom komunikovat, je o tom, ako ma rodic spracovavat svoje emocie. Pismenu S sa venuje zdlhavo, ostatnym (ALVE) zbezne, a to sa odraza aj v jej prikladoch, casto sa len riesi pocit rodica, preco je nespokojny, preco je nastvany, ako je to vsetko pozostatok toho, ako bol on vychovany, ako mi chyba laska, ze mu ju rodicia dostatocne neprejavovali, a ked si to rodic uvedomi, dieta zazracne smeni spravanie. Akoby to bola dalsia z mnozstva "self-help" knih o zdravom sebavedomi, tentokrat s tematikou "vychovavame dieta". (Tak mi pri jej citani zislo na um, ze ci to nie je tak trochu modla nasej zapadnej spolocnosti, to zdrave sebavedomie.)

Citam Naomi (teda citala som) paralelne s Gottmanovou knizkou, a musim povedat, ze ten Gottman je skvely. Nielenze je podstatne lepsie napisany, akoze dobre sa to cita, ma to hlavu a patu, clovek sa nestraca v dlhych vylevoch na temu "laska", ale je naozaj nabita informaciami a tipmi na to, ako a kedy pouzivat spominane metody (on to nazyva "emotional coaching"), co sa v Naomi nejak moc nenachadza, pre nu akoby rodicovstvo znamenalo uplne prisposobenie sa dietatu. Niekedy sice spomenie, ze rodic ma tiez vlastne potreby a musi ich naplnat, ale akosi je to v disharmonii s mnohycmi dalsimi odstavcami v jej knihe.

Urcite Naomi pomohla mnohym rodicom, ved inak by nebola tak popularna, ale ja s nou mam jednak moralny problem (PhD), a jednak si myslim, ze existuju na danu temu lepsie knizky (presnejsie knizky, co sa mi lepsie citaju), citat Naomi je pre mna stravit privela casu a ziskat za to primalo informacie a vhladu, no a casu pri dvoch detoch naozaj nemam nazvys, chcem kvalitnejsiu literaturu.

Ospravedlnujem sa za dlhy zdrbavajuci prispevok, no chcela som sa podelit o nazor, mrzi ma, ze som dnes tak negativna a nekonstruktivna, snad to bude nabuduce lepsie. Chcela som to sem uz dva dni napisat, nejak som nestihala, utekam uz spat, mladsie dieta buntosilo do noci, starsie ma o par hodin vykope z postele, tak rychlo koncim, dufam, ze sa to dalo precitat aspon do polovice, co som sem popisala.
28. črc 2012 v 00:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
aha, @blandik este som zabudla - odkial to mas o tych styroch stupnoch reakcie o nenasilnej komunikacii? To sa mi celkom paci, aj ked diskutovat by sa o tom dalo. Dufam, ze mi nenapises, ze z Naominej knizky, lebo to si budem pripadat naozaj ako tlk :grinning: (zartujem, kludne to napis, samozrejme, ak je to pravda).
28. črc 2012 v 00:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. Já Ti chci za Tvůj příspěvek moc poděkovat! Myslím, že Tvá kritika je konstruktivní už v tom, žes nabídla jiná, čtivější řešení (Ta kniha od J.Gottmana, myslíš tím "The heart of parenting: how to raise an emotionally intelligent child"? v češtině to žel, asi není, že?) Souhlasím s Tebou v názoru o těch příkladech - mě nevadilo, že to bylo víc o rodičích než o dětech, ale přiznávám, že jsem absolutně nepobrala, jakou logikou přišli Ti rodičové na to, čeho se týká jejich problém - teoreticky jim to má zrcadlit chování jejich dětí, ale já jsem to v tom nenašla a uznávám, že jsou ty příklady trochu "konstruované". A celá kniha jaksi zdlouhavá, prokousat se tím dá trochu práce. Já jsem v půlce, pořád čekám, že něco podstatného ještě přijde. Měla bys tip na nějakou knihu, která by v češtině-slovenštině byla? A nečetla jsi odpovědi na její otázky?: http://www.naomialdort.com/answers.html (ovládám angličtinu částečně, ale její odpovědi se mi líbily mnohem víc než kniha, jsou konkrétnější) A písneš mi číslo stránky, na ktré jsou tvé další poznámky k Naomině knize?chtěla bych si je přečíst.
28. črc 2012 v 08:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@manof Ano, pokud jde o autorku Naomi Aldort, tak to je ta kniha.
28. črc 2012 v 08:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna ano, zdá se že prostě neumí odhadnout sílu, je to všechno o pozorování dítěte proč co dělá.Pro mě je to těžké, nikdy jsem se do nikoho nevciťovala, až teď se to učím.Díky za názor.
28. črc 2012 v 09:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hamma a víš, že tohle mě nenapadlo? Já se bála, že se učí špatné návyky, že to v žádném případě nesmím tolerovat, ale takhle jsem se na to nepodívala.Teď jsem to zkusila pár krát jako hru, komentuju to slovy "bum, bum buuuum"a uhýbám mu aon se směje.Uvidím co bude dál. díky moc.
28. črc 2012 v 09:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. díky za názor, já tu knížku pořád nesehnala, ale z toho, co tu psala blandik jsem pořád nemohla některým názorům Naomi přijít na chuť a tys mi to te´d potvrdila, mě to totiž přišlo už extrém, volná výchova, kterou nechci praktikovat, to, co neustále lidi kritizují jako "americkou" výchovu a kvůli čemu pořád musíme obhajovat výchovu "respektující", která počítá s nastavením hranic, nedává dětem jenom práva, ale i povinnosti a učí je, že jejich svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka, učí je respektu nejen k sobě, ale taky k druhým. Díky za tip na toho Gottmana, v češtině to ještě nevyšlo?
28. črc 2012 v 09:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@johanka. tohle se mi stalo jednou, neznáte někdo Luise.L.Hay - knížka miluj sám sebe, zklamalo mě když jsem na netu našla to samé, že má titul PhD, ale nepravý.V americe může jakákoliv soukromá škola nebo organizace otevřít kurz na PhD, a za měsíc máš titul.

No ale zpátky k Luise L.Hay - jak jsem to zjistila zavrhla jsem její knížky, ale nevyhodila, má u mě pořád nižší kredit, že prostě potřebovala vypadat vzdělanější , aby se asi její knížky líp kupovaly, ale doteď si někdy v nich čtu. Prostě vyberu si z ní, co se mnou rezonuje.A tak to mám i s knížkama o výchově, co mě jakoby sedne, tak nad tím přemýšlím a zkuším to v životě a když to funguje, těší mě to a je mi jedno kdo to napsal.
28. črc 2012 v 09:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka.
zaujali ma tie knihy,o ktorych pises, kde sa daju zohnat, tie anglicke,dik moc
28. črc 2012 v 10:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks ja sa nd tymi titulmi nepozastavuje, beriem to uz ako sucast modernehosveta, aj ked to nie je normalne,pretoze niekto musi driet, aby mal titul a niekto si ho iba tak kupi :stuck_out_tongue_closed_eyes: a to uz vidiet aj u nas na vyskach ako to vyzera, a co sa tyka L. Hay, je to na jej svedomi a asi jej to dodalo aj viac sebavedomia, lepsie sa tak citi,ked ma ten titul a co tyka jej knihy tak z tejto problematiky som precitala vela knih a vzdy sa vratim iba k jej knihe Miluj svoj zivot, je napisana vecne, strucne a su tam dobre priklady, tak vzdy,ked ma prepadnu negativne myslienky, tak toto je jedina kniha,ktora ma postavi na nohy
a tato kniha Respektuj sa mi cita tazko,lebo je v cestine,ale to tak az nevadi,len nemam chvilu klud, aby som si ju citala,lebo deticky stale dookola pobehuju okolo mna a vecer som uz taka unavena, ze nevladzem mat oci otvorene, som na druhej kapitole uz asi tri tyzdne a nie a nie sa dostat dalej, tak dufam, ze sa mi to podari
28. črc 2012 v 10:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks s tím občasným plácnutím ze strany matěje to děláme podobně - jen u toho říkáme - máš babu! někdy se u toho honíme, někdy ne... ale je fakt, že co to řešíme takhle, tak jeho chuť plácat nás slábne... i když hlava mi nebere, kde to plácání viděl... možná mezi dětmi venku, nevím...
28. črc 2012 ve 13:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
a ještě se chci zeptat... hlavně maminek dvou dětí, co mají rozestup cca 2 roky... jak vaši starší zvládli příchod nového člena rodiny?
matěj (2r) šimona miluje, hladí ho, pusinkuje, mazlí... i když zrovna "jakoby" nekoukáme... takže to není jen proto, že se nám chce nějak zavděčit... opravdu je na něj moc něžnej...
problém má spíš se mnou - a potažmo já s celou tou situací... i když se snažím to pokaždý racionalizovat a chápat to jako součást vývoje našeho vztahu... snažím se dát mu prostor i čas, aby se s novou situací vyrovnal... ale popravdě mne jeho slova pokaždé raní zas a znova... i když vím to, co vím...
třeba včera se večer vrátili kluci od vody... matěj přilítnul celej rozjařenej do obýváku a evidentně chtěl začít vyprávět... mezi dveřma se zarazil, když viděl, že šimona kojím... nadšení opadlo, docela pomalu ke mně přišel, podíval se na šimona, na mne, šimona pohladil, dal pusu a mně povídá - máma není nejlepší, táta je lepšííííí, nechce mámu...plácnul mne přes koleno a utek k manželovi (což vůbec nevím, kde pobral - jak plácání nebo to lepší a nejlepší )
naštěstí je to "jen" ve chvílích, kdy se věnuju šimonovi (což je často)... takže se opravdu hrozně moc snažím, abych - když šimon třeba usne, se věnovala maximálně matějovi - což on staršně kvituje a v tu dobu mne mazlí a pusinkuje a říká, že mne má rád... já vím, že bych měla být nad věcí a chápat to... a i se o to snažím... ale prostě mne to pokaždý zasáhne...
přejde to? nebo se s tím prostě musím smířit? :sweat_smile: jak to bylo u vás?
28. črc 2012 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, často k vám nakukuju a váš přístup se m imoc líbí. Koupila jsem sii knihu Respektovat... a zatím jsem z ni nadšená, snažímse podle tohoto přístupu chovat k synovi (skoro 2 roky), celkem se i daří, hodne ubylo vztekání. Akorát mám jeden problém s kterým si moc nevím rady. Malý mi pořád utíká,jsme třeba na hřišti, v kavárně nebo jen před domem a on se najednou rozběhne a letí. Můžu volat, nic. Vždy ho doběhnu a snažím se mu vysvětlit, že je potřeba počkat na maminku, ale zatím žádný úspěch. Dvakrát už jsem ho plácla, lekla jsem se, málem vletěl pod auto. Pak mě to moc mrzelo. Budu vděčná za rady.
28. črc 2012 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz Já myslím, že od nás se dozvíš ode všech asi to samé...bud vděčná nebesům že máte staršího kloučka tak něžnýho k mladšímu a že na kom ventiluje případnou "zlost" nebo smutek z nové situace, jsi Ty, a ne miminko, a ještě že to probíhá spíš na verbální úrovni, než fyzickými útoky (plácnutí na koleno je hodně ok:slight_smile:
Náš dvou a půlletý Jenda nám čtyřměsíčního Fanouše fackuje a štípě, často sedim přímo u Fanouše a nestíhám zasahovat (nebo spíš věřím, že když jsem tak blízko, že to Jenda nezkusí, a on zkouší a natvrdo.) Mám dojem, že tu pro něj platí "Negativní pozornost lepší než žádná",a tak si jí vynucuje takto a to přesto, že mám dojem že nedělám nic jinýho, než že se Jendovi věnujem. Dřív za to vždycky dostal, ted s ním komunikuju stylem: "Ty se zlobíš, protože si máma všímá Fanouška a nehraje si s Tebou, vid"... nebo "Dáme Fanouškovi radši pusinku", pak pusinkujem Jendu a tak. Od té doby, co se s ním o jeho zlostných emocích bavím a uznávám je, místo abych trestala, se i ten vztah k malýmu zlepšil. Takže odpověd na Tvou otázku: Ano, je to tím, že už vaše pozornost není jen na Matějovi. Náš Jenda dělá největší brajgl právě když kojím, to je jasná věc, tam se ty starší děti asi cítí nejvíce "zraňované", ale rozhodně bych se nebála, že Tě nemá rád, to s tím nemá absolutně co dělat, jen je to chytrý kluk a nějak ví, čím nejvíc mámu potrestá. Náš Jenda to vybíjí fyziky, přestože mluví dobře, tak pohyb je pro něj priorita. Váš Matěj je na dvouletého kluka asi dobře výřečný a spíš se projevuje slovně. Výhoda pro Tebe. Zkus s ním o tom mluvit, když Tě zas plácne a bude říkat ty věci, jako že "mámu nééé, táta je lepší apod.", zkus na něj: "Matýsku, Tebe zlobí, že máma krmí Šimonka? Chtěl bys, aby máma měla v náručí Tebe?" nebo něco v tom smyslu, jako že vidíš, že se asi zlobí a jak by to podle něj mělo vypadat. A fakt si z toho vůbec nic nedělej, je to učebnicový příklad a Matěj to teda dle mého zvládá krásně. Předej Šimonka po kojení tatínkovi...když Matěj uvidí Šimona často i s tátou, kdoví, kdo bude ten "lepší", nebo ho možná to porovnávání přejde úplně. A dej vědět, co Matěj na to:slight_smile:
28. črc 2012 v 17:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lynks @bonaquaba tiez myslim, ze nezalezi tak velmi na tom, ci ma autor PhD alebo nie, podstatne je, ci je to dobra kniha. No po precitani par kniziek o vychove som si uvedomila jednu vec - popularne knihy, ktore napisal niekto z akademie, su dobre, a knihy s tou istou temou, co napisal nadsenec bez formalneho dost vysokeho vzdelania, su casto problematicke. Urcite to nie je na 100% pravidlo, ale dost to koreluje. Tak "Our babies, ourselves" sa skvelo cita, ma to hlavu a patu, je to prehladne, pekne usporiadane, nabite informaciami, vsetky fakty su podlozene referenciami, a pokial autorka napise nieco osobne, jasne to uvedie "toto je moj osobny nazor, moja osobna skusenost". Napisala to profesorka posobiaca na univerzite. Naproti tomu ked som citala Koncept kontinua, tak som si vravela fiha, skvele myslienky, skvele postrehy, hlavne ked uvazim, kedy bola ta kniha napisana, prevratne dielo svojim obsahom, skoda len ze to ta autorka nevedela cele lepsie usporiadat do tej knihy, casto sa opakovala, obcas zamotavala, bol to taky trochu chaoticky prudiaci sled pozorovani a uvah, dost to zneprijemnovalo citanie. (No vdaka obsahu je to naozaj skvela kniha, aby som zas neznela, ze ju zatracujem.) Podobe Gottman, co som ho tu spominala, jeho kniha je skvelo napisana, nie je to len taky sled uvah, ma to naozaj premyslenu strukturu, v tych myslienkach sa naozaj dobre orientuje, vsetky fakty su podlozene vyskumami, uvedene su referencie, takze je jasne, ze ked povie napriklad, ze deti, ktore doma obcas dostanu poza usi, neskor viac toleruju nasilie vo svojom zivote, nie je to len autorove presvedcenie, ktore by mal, pretoze to znie tak vierohodne. Autor ma PhD. Oproti tomu Naomi - aj je to formalne tazko citatelne, obcas sa treba prehryzat vselijakymi litaniami, a clovek len caka a caka, kedy sa konecne nieco dozvie, ako to vystihla @kazy a tiez si osobne myslim, ze ani neprinasa vela noveho, len pospajala uz existujuce vedomosti, postupy, metody. A vlastne je to pochopitelne, vediet si usporiadat myslienky a vlozit ich do knihy tak, aby to malo jasnu strukturu, je narocna praca. A popri PhD ma clovek vybormu prilezitost sa to naucit, ked ma neustalu spatnu vazbu od skolitela a od kolegov, okamzitu spatnu vazbu od oponentov a musi presvedcit aj komisiu, ze vie, o com toci. Na to nestaci len chytit pero a zacat pisat. Pre niekoho je to mozno detail, no ja nemam chut sa prehryzat zdlhavym vysvetlovanim, chcem si precitat jeden odstavec, hutny, jasny, vystizny, a mozem ho potom sama v hlave spracuvat, kym dojcim mladsiu a zaroven krmim starsiu, kym ideme na ihrisko, kym cakam vo fronte na poste atd.

Tazko mi je dalej citat Naomi tiez preto, ze mi je tazko pocuvat cloveka, ako mi hovori o tom, ze mam byt k detom velmi uprimna, ked viem, ako je ona sama "uprimna" k svojim citatelom a fanusikom, ze jej nevadi hrat sa na nieco, cim nie je.
28. črc 2012 ve 21:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@petruskaz urcite to prejde,len to chce cas, skus maleho vela objimat, ja moje deti som vela objimala, ked sa citili odsunute na vedlajsiu kolaj a velmi to pomahalo a potom same chodili mna objimat a aj som povedala a teraz urobime big hug Nelke a spolu sme ju objali a Andrej ju objal a citil sa ok,len teraz ked o tom pisem, tak rozmyslam, ze uz som ich davno neobjala, takze dobre,ze som si ta precitala a zajtra ich vyobjimam
28. črc 2012 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kazy pozrela som sa na tie otazky a odpovede, momochodom myslim, ze to je prave ten web, kde ona radila ako terapeut a kde ju odhalili s tym PhD. No musim sa priznat, ze uz som dost zaujata, asi uz neposudim velmi objetivne. Klikla som si na par otazok, ktore ma v suvislosti s nou zaujimaju a velmi sa mi to nepacilo. Napriklad o asi 4-rocnom chlapcovi sa tam nejaka mamicka radila, ze ho chu vzdelavat doma, no on chce ist do skoly, s nadsenim sa tam pyta, impulzom su vraj otazky, ktore dostava od susedov a znamych, ci tam pojde, lebo ze uz vek na to bude mat. A rodicia su teraz na rozpakoch, ze ho chcu viest inak ako je vedena drviva vacsina deti. Viem (Naomi to ma na svojej stranke), ze ani jedno z jej troch deti nechodilo do skoly, vsetky nechala vzdelavat sa doma, aj preto ma tato otazka zaujala. Jej odpoved je, ze rodicia si to maju jasne a velmi razne vybavit s okolim, nech sa na ich dieta s takymito recami neobracaju. Svojmu dietatu maju vysvetlit, co to znamena chodit do skoly - ze bude musiet rano vstavat, ked sa mu este nebude chciet vstat, ze bude niekolko hodin prec od rodicov, ze bude mat cez den povinnosti, ktore proste bude musiet vykonat... vraj ona to tak so svojimi detmi robila a fungovalo to... ak toto nie je manipulacia, tak co potom?
28. črc 2012 ve 21:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@bonaquaba @kazy, ja som si tie anglicke knizky kupila na amazone, tam dost kupujem, mne anglictina nevadi. Ta Mederith Small je ale cerstvo prelozena do cestiny, na nejakej ceskej stranke sa to uz da objednat, je len otazkou casu, kedy to zacnu predavat aj na Slovensku. Inak viac poradit neviem, zas az tolko som toho necitala, aj ked sa tu tvarim ako uzasny znalec :grinning: Aha, kazy, este tie moje predchadzajuce komentare k Naomi su tusim na 207. strane, vsak zalistuj, je to len niekde nedaleko.
28. črc 2012 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek