• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@johanka. Jasně, s tím souhlasím. Já jsem jen začala přece jen pochybovat, jestli nemají pravdu ti zastánci "teorie rozmazlování". Tak díky, že jste mě zas na pár měsíců uklidnily :grinning:
20. črc 2012 ve 23:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@johanka, @berenika39 . - ahojky pochopení a empatii místo hněvu vnímám jako vyšší level, něco, k čemu se chci propracovat, něco, co je více produktivní než "pouhé kultivované asertivní upuštění páry"...a samo se mi to nedaří..když jsi u toho tiramisu..tak velmi podobně jsem reagovala totálním zděšením, když jsem se dozvěděla, že malého krmili asi ve třech letech škvarkama /takový ten vytopený zbytek ze špeku prasete) u tchánovců a manžel byl u toho.

JInak pro mě to je asi tak - snažím se jet ve víře, že každý máme svůj svět a každý děláme to nejlepší čeho jsme momentálně schopni. Pokud se s tímto pohledem dívám na akce okolí, jsem schopná empatie /tedy nesklouzávám k výčitkám, hodnocení nebo posuzování, co mohl nebo nemohl, měl, neměl..je to hodně osvobozující pocit pro mě, takže se snažím ho v sobě budovat..). Ale samozřejmě tohle předpokládá, že nemám v sobě nevyřešené potřeby, respektive, že dokážu myslet ve schématu - manžel něco udělal (něco naštvávacího), jakou potřebu to ve mě vyvolává (ne, proč on to udělal špatně - tedy pocit, že cítím na něj naštvání, hněv), ale jakou já mám potřebu (tím pádem se koncentruji nejprve na sebe, pak na vyjádření mé potřeby a to, jestli se podle toho zařídí, už je na něm, já tohle nemůžu ovlivnit, ale mým hněvem si vydupat..). Já tohle vnímám jako spojení se sebou, to, že se bude naštvávat, cítit hněv, tak to mi bere hodně energie, navíc mám pocit ze soužití s Miškou, že jakýkoliv tlak (vyplývající z mého naštvání) nenese vůbec žádné ovoce, dítě ohluchne nebo mi začne říkat - že na něj křičím, že ho nutím a že tohle nemůžu :wink: Když jen řeknu svou potřebu, klidně, dítě funguje...

V nenásilné komunikaci psali o čtyřech možných reakcích na podnět od druhého (př. na větu - ty jsi kráva):
1. rozčílí mě to, začnu druhého taky osočovat - tedy jakoby nehledám chybu u sebe, ale hledám chybu u útočníka, bráním se..
2. vnitřně mě to zraní, hledám chybu u sebe, připustím, že možná na tom něco je...
3. rozhodí mě to, cítím velkou potřebu, uvnitř - potřebuji se zaměřit na to, jakou potřebu uvnitř mám - př.mám potřebu, aby se mnou okolí jednalo slušně, když chce řešit problém.
4. dokážu se vcítit do útočníka, nevnímám formální obsah slov, neberu je osobně, ale dokážu vnímat potřeby útočníka, ty parafrázuji, říkám nahlas, tohle posouvá řešení problému dále, útočníkovi vlastně pomáhám si udělat v sobě pořádek, poznat jeho potřebu, a tou nabídkou porozumění a odmítnutím v podstatě jít do konfliktu se dochází k uvolnění jeho emocí, vyventilévání...pak je útočník schopen začít opět uvažovat rozumně, sám si dojde k "racionálnímu" závěru...

Píše tam, že pokud ale nejsme schopni čtyřky, tak je to z důvodu, že si musíme nejprve vyřešit trojku - jakou potřebu ve mě jeho slova vyvolávají, to nám pomůže se pak posunout ke čtyřce...

Určitě souhlasím, že pokud cítíme naštvání, tak umytí oken je přínosnější činnost, jak vybít přebytečnou energii, agresi..než jen sedět a být naštvaná...U mě optimální stav je - vůbec se nenechat okolím naštvat - což dokážu jen tím, že okolí chápu a vnímám současně své potřeby, které říkám nahlas..jestli se těmi potřebami budou řídit, je na nich...nicméně tohle jednání nespouští obranný mechanismus typu boje o vlastní pravdu. Což v sobě obsahuji i asertivní sdělení vlastních potřeb - nechci, aby moje dítě jedlo tiramisu s rumem.
22. črc 2012 v 17:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Čtu knihu N.Aldort Vychováváme děti a rosteme s nimi, ovšem řešení svých konkrétních situací zatím nenacházím, a jaksi si obecné neumím zkonkrétnit, pomůžete mi prosím? Náš Jeník (2apůl roku) si nechce čistit zuby. Pastu hezky spapá, kartáček okouše, ale nenechá si pomoct, abych mu zuby vyčistila (ano, JÁ CHCI, aby měl zuby čisté, bojím se kazů, ne toho, že se to nikdy nenaučí). Další věc: jdeme domů z pískoviště, Jenda proběhne předsíní a v botech rovnou do naší postele, děsná legrace. Já zuřím, přede dveřmi vždy říkám, sedneme si na židli a zujeme si boty....nějak to nefunguje, nevidím jiné řešení než ho přidržet a boty a kalhoty z něj dostat, třeba i mírným násilím.... To samé s mytím rukou. Vím, že se to jednou naučí, ale co do té doby? Na písku strká do ostatních dětí,štípe je, bije, není to boj o hračky, spíš tak reaguje, když se bavím s jejich maminkami - mám přestat krafat a věnovat se POUZE jemu? Nemusí si s nimi hrát, ať jim ale nevěnuje takovou negativní pozornost emoticon Děkuji za rady, jak na to, v duchu koncepce paní NAomi :slight_smile:
23. črc 2012 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kazy tak ahoj tady, vítám tě, myslím, že i za ostatní:slight_smile:.
trochu pomáhá to, když si jasně do hlavy uložíš, že to, co dělá, je jen přechodné a velí mu to věk. At budeš dělat cokoliv, situace bude stejná:slight_smile:. jestli se tady tím naším povídáním prokoušeš, popisuje to tu @blandik víckrát (je evidentní, že do tohoto stadia se dostane každé dítě i maminka:- ).
A jedno vím jistě - to není napořád, neboj, to přejde:slight_smile:)))
23. črc 2012 v 11:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahojte, chcela by som sa podelit o svoj zazitok, resp. poznat nazor vas ostatnych. (dcera ma 28 mesiacov). Vcera sme autom isli na detsky areal, az na mieste som zistila, ze nemam peniaze (plati sa tam maly vstupny prispevok), boli sme tam prve, a tak som chcela zajst do najblizsieho obch.centra vybrat peniaze a jednou cestou by som malej kupila aj vodu vo flaske so sosakom. dosli sme na parkovisko, vysvetlila som malej preco sme tu, ze na areal nam treba peniazky... zacala sa mi vzpierat, ze mam ist sama do obchodu a ona zostane v aute. vysvetlila som, ze to nejde, male deti jednoducho v aute same zostat nemozu, je to zakazane..nech ide so mnou, kupime raz dva, vyberieme peniazky a pojdeme naspat na areal hrat sa s kamaratkami..nie..zacala som nasilu vyberat zo sedacky, dcera zacala plakat, vzpierat sa, fyzicky som ju velmi nezvladla, citila som, ze idem proti nej, fyzicky aj psychicky..po 5 metroch na asfalte na parkovisku sa mi celkom opustila, zostala lezat..tak som si povedala, OK, nechce ist, ideme naspat do auta..a tam zacalo opat presviedcanie a dohovaranie argumentmi, ze ak sa chceme ist hrat, tak tie peniaze vybrat treba (dala som jej platobnu kartu do ruky, ze mi moze pomoct s vyberanim..), kartu mi vratila"tu mas mamka", "chod plec","zostanem v aute sama"...mohlo prebehnut takych 10-15 minut, nervy v kybli, vonku horuco, zacinalo mi byt do placu, nezvladnuta situacia..reku fajn, ideme domov, ked nechce ist so mnou tam, tak nemozeme ist ani sa hrat na areal..ani to nie, plac aj pri zapinani do sedacky... tak som sa obzrela dookola, jedna pani pri nas cerstvo zaparkovala. zasla som za nou, ci by neprehovorila moju dceru,ze deti v aute naozaj same zostat nemozu...suhlasila a po chvilke prisla za nami a pozdravila sa jej.. navrhla mi,ze ju za ten cas postrazi v aute, ak jej verim, ze ked mam len tie peniaze vybrat ...ja som privolila a utekala po tu vodu a k bankomatu..ked som sa vratila, dcera sa s pani trosku porozpravala a ta mi nakoniec este povedala, ze so synom mala podobny problem,ze ked mu nekupila hracku, ktoru on chcel, tak sa hadzal o zem..ze to nic, ze to prejde. bola rada,ze mi mohla pomoct.

teraz k veci, citam rabr a je mi z toho celeho nanic, ked vidim ako moje dieta so mnou bojuje, ako ma odmieta, ako odmieta moje navrhy na cinnost, vsetko co poviem, niekedy aj naozaj banalne veci..obcas mi chce aj rozkazat ( chod prec, zostan tam, maminka papaj..). neviem sice do akej velkej miery som sa chovala "mocensky" predtym, teraz sa snazim kontrolovat ako to len ide, ale naozaj 90 perc. prejavu z jej strany je o vzdore, vzbure alebo o projekcii prikazov na mna. ten vcerajsi incident ma velmi psychicky vycerpal, nemam pocit, ze by som reagovala prehnane autoritativne, mozno v momente, ked som ju nasilu vyberala zo sedacky, lenze to som si aj velmi rychlo uvedomila..neviem, za inych okolnosti by som jej rovno dala po zadku, a kricala, take velke nervy som mala, prislo mi absolutne nerozumne, ze zacala strajkovat v takejto situacii..a mala som cas to riesit. teraz, kebyze ideme na lietadlo a suri nas cas? :pensive:

toto bola len jedna situacia, s obliekanim gatiek, s obliekanim celkovo, nejedenim, nespanim,odmietanim plienky na noc, pocikanim do postele, odmietanim pitia, jedla, ... to je na dennom poriadku.
inak medzi detmi je nekonflitkna, nema rada ak sa jej rychlo beru/poziciavaju hracky, na to este haklivo reaguje, ze je to "moje", ale zvacsa uz rada pozicia, rada sa aj podeli, aj s jedlom ,aj s hrackou..
myslim,ze kazde dieta ma vela a priori, ze preco sa tak chova, takze sa tu nebudem velmi rozpisovat o zazemi, ale tak prestahovali sme sa a nastalo odlucenie s otcom (zije v inej krajine, denne sme v kontakte).
24. črc 2012 v 15:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kazy aj ja mam tento strach co sa kazov tyka. viem, ake mam ja zle zuby a co vsetko musim robit, aby boli OK oproti inym ludom.. na profylaxiu co sa tyka 2x dokladneho umytia zubov rano a vecer nedam dopustit. casto dcere kupujem nove kefky a nove pasty (tie bezfluorove..), do maja t.roku si dala radat umyt zubky mnou alebo tatinkom, posledne dva tri mesiace (spadla na zubky v madride a mala tyzden opuchnute horne aj dolne dasna) je to vsak boj, uz ju neviem dostat do pohody, aka vladla pri umyvani zubov predtym. u nas zabera len to, ked si umyje na zaciatok zubky sama a potom jej dam pocitac so zapnutym skype a tatkom na druhom konci, za ten cas otvori aj usta a nejak nebojuje..priatel je pre nu "mocenska" autorita, posluchne.. vcera som to riesila sama, tak zavrela pusu a ani nahodou...u nas je to cisto o vzdore,ze ja nieco od nej pozadujem. samozrejme pripajam vzdy vyklad o tom,ze je to zdrave, ze celodennu stravu zo zubkov treba zmyt dole, inac moze narobit sarapatu, kazy a tie sa potom zle liecia, bolia,..snazim sa ju viest k zodpovednosti, ale holt zatial vyhrava len ten moj strach, ze bude mat kazy :( (tak aspon pije len cistu vodu a neje sladkosti... :slight_smile:)
24. črc 2012 v 15:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zajaciq - já myslím, že dcerku máš v klasickém vzdoru, ona potřebuje prosazovat svoji vůli, mít tu svou vůli odlišnou od tvé..k tomu, že používá rozkazy vůči tobě - záleží hodně, jak ty jsi na ni mluvila předtím, jestli jsi ji říkala jez, běž, pojď..tak ona to jen teďkom opakuje, absolutně nemá mentalitu pochopit, že tohle "můžou" používat dospělí a ona ne. Ale podstata podle mě je v tom, že ony ty děti v tom věku potřebují, aby se věci děly podle jejich schématu - třeba,aby určitá činnost probíhala stejným způsobem, v montessori nám to vysvětlili, že ony tím mají daný řáda pořádek, systém, mají ho přirozeně, a my ho pak potlačujeme, když nerespektujeme, že něco se děje podle jejich řádu (př. přivolání výtahu, zamknutí dveří, způsob, jak se připravuje mlíčko, kdo co dělá)...Navíc, co jsem si tak uvědomila, ty děti jsou sebestředné (dětský egocentrismus), ony neví, že my nevíme, co ony si myslí, co chtějí..náš poslední půl rok řeší - babi neví, že my máme tohle..ty nevíš, že já chci zrovna mlíčko? (a taky si k tomu nasadí někdy tón, vyčítavý, protivný, že se mám co držet, abych to ustála..).Nejprve mě to rozčilovalo, pak mě došlo, že on vlastně řeší to, že když on něco ví, chce, myslí, tak my to automaticky nevíme taky..a ověřuje si to..

K tomu incidentu v autě..zdá se, že čím více jsi tlačila, tím více bojovala, protestovala a nedalo se s ní domluvit. Já jsem rozlišovala dvě situace - situace typu odchod k lékaři, (jak píšeš letadlo) a pak ostatní, běžné, nedůležité.

U té první kategorie jsem si dala hodně času dopředu, abychom se mohli vypravit a kdyby se sekl, tak bych ho i přes protest prostě vzala a šla, ale nesnažila bych se bojovat, ani přesvědčovat, jen bych říkala - já vím, nelíbí se ti to, já tě nesu a ty nechceš, já ti rozumím..až bychom to zvládli, on by se uklidnil, tak bych mu vysvětlila - jak on se asi cítil (aby věděl, že jsem to chápala) a proč já udělala, co jsem udělala..bez výčitek, spíše bych se mu ještě omluvila, že jsem musela použít sílu a že to není v pořádku, ale jiné řešení jsem v danou chvíli neviděla, když jsme měli domluveného doktora..dá se to dost chápat tak, že ty děti vůbec nechápou, proč něco musí stát a být, a nemají ten náš nadhled..pak záleží, co my chceme - aby nás poslechly, aniž by přesně chápaly situaci a dopady (prostě na základě předešlého drilu) nebo aby věděly, že určitě chování vůči nim už není košér, aby jejich chování bylo založené na dobrovolnosti, postupně na kompromisu, dohodě, ústupcích (které ale na začátku potřebujeme dělat téměř pořád my, děti toho nejsou schopné, ale učí se naším příkladem).

K té druhé sitauci - jako byla vaše situace v autě - je důležité, aby jsi ji vůbec nedostala do toho odporu, boje. Mě na to moc pomáhalo jen zopakovat to, co mi dítě zrovna řeklo - u vás by to bylo - aha, takže nechceš jít se mnou pro ty penízky, chceš zůstat v autě sama a počkat mě tady..dobře. Děti můžou zůstat samy, když už se v tom dobře cítí..můžeme to zkusit, já vystoupím z auta a půjdu kousek dál..jestli ti to bude příjemné...(tedy náš aspoň zůstane sám před domem až posledních pár dní, bude mtí čtyři, dříve ani náhodou..)..takže za sebe - jen bych ji opakovala to, co ona chce a nechala ji čas, aby si to přechroustala..nepřemlouvala bych ji, nenutila /to vede jen k tomu ,že ještě delší dobu bude v tom autě chtít sedět..). JIná situace je doma, když se nechce oblíknout atd..tam má spoustu hraček, zábavy, takže tam by ses asi nedočkala..alle v tom autě by ji to asi začala brzy nudit..

Jj, období vzdoru je lahůdka pro naše nervy, fakt záhul, pro mě na tom jsou nejhorší ty momenty překvapení, když to nečekám..Nevím, jestli ti to pomůže..ale nám prostě pomáhala nejít moc proti jeho vůli, nedělat věci silou, protože to jen nějak prodlužovalo vzdor a vedlo k zacyklením, že dítě situaci chtělo znova a znova opakovat...
24. črc 2012 v 17:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@kazy - ad boty - no má evidentně radost, že tě to točí - máš dvě možnosti - buď si začít sundávat boty už před dveřmi a ne až doma..nebo ho nechat v klidu proběhnout ten byt, nechat ho skočit do té postele, poskákat..být v klidu, nenechat se vytočit, s tím scénářem počítat a pak klidně se začít věnovat té podlaze, posteli, hledat tam zbytky z bot..a jen tohle komentovat, že teď máme v posteli smetí..vytáhnout vysavač, vysát..tím, že mu nedáš tu negativní reakci na jeho chování (to vůbec neřešit, že ty jsi tu proběhl, ty jsi nadělal špínu..atd. to ne) , tak ho to přestane bavit..záleží nač máš žaludek.
Ad čištění zubů - vymyslela bych nějakého panáčka, maňáska, který přichází čistit dětem zoubky, už bych ho vytáhla přes den, aby se mu představil, pohrál si s ním, povděl mu, jak za ním příjde večer k mytí zoubku a že mu pomůže zoubky dočistit, protože je důležité, aby dětem do šesti let pomáhali ostatní zoubky dočistit, aby tam nezůstaly bakterie a zbytky jídla, protože to pak vede k tém kazům, dírkám..můžete přes den zkusit i nakreslit zub, na tom bakterii, jak kouše a kouše a udělá tam dírku..ale jde o to, aby tohle jste řešili předem, ne až večer, když je stres..jen tak mimochodem přes den...a smířila bych se s tím, že to nemusí jít hned...a nedávala bych žádné sladké pití a sladkosti.

A na tom písku - holt asi potřebuje tvoji přítomnost, sama to tak cítíš, já se na to dívám tak, že prostě děti v tom věku nejsou připravené na socializaci, a navíc tě svým nevhodným chováním k sobě volá, dělá to proto, že tě chce, a tohle tě přitáhne..takže jediná cesta je - věnovat se jemu a ne maminkám. Tyhle věci přejdou a budeš mít zase více volna.
24. črc 2012 v 17:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@kazy z tovojich problemov mame podobny jeden /mame 2 a pol.r/ --- to pieskovisko a maleho odpor k tomu ked sa rozpravam s inymi maminami :stuck_out_tongue_closed_eyes: -moj neutoci na nikoho,ale zacne revat , akoby ho z koze drali a hovori mi -nerozpravaj sa-ked neprestanem ma uplny hysak. :confounded:
je to teraz riesim tak, ze uz doma ho upozornim, ze sa budem AJ rozpravat s inymi ludmi-to nie su dlhe vykecavacky,jemu vadi aj minuta prehodeneho slova :cry: a ked mi to dovoli budem ho napr potom hojdat,hladat s nim slimacikov atd-proste to co robi so mnou rad.
To nie je uplne v sulade respektovat a byt respektovany-tam sa asi podmienky nekladu-ale toto nam aspom trochu funguje-uz mozem prehodit aspon par viet-ziadne rozhovory na dlhu dobu to nie su,ale aspon to uz mozem.
To proste bolo uplne na nervy co robil-dokonca aj pohlad si vsima-kam sa pozeras,nepozeraj sa tam,sem sa pozeraj-no totalna diktatura. :rolling_eyes:
lame sato ozaj slimacim tempom.
A na zubky nam krasne fungovlo obycajne vysvetlenie, ze sa proste zubky pokazia a budu boliet a potom uz nebude moct papat nikdy cukriky ani cokinu -niezeby to papal casto,ale miluje to.
A vzdy si pritom spievame tu istu pesnicku a teda presne vie kedy to skonci-ked aj pesnicka.
Staci toto spomenut a hned si necha zubky cistit-za cokinu by dal aj dusu. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
24. črc 2012 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik páčia sa mi tvoje odpovede, ľutujem, že už mám veľké deti a nečítala som túto tému pred rokmi :slight_smile: strááášne veľa chýb som vo výchove narobila a vlastne aj robím,chystám sa čítať RABR...ale, potrebujem radu, cudzí pohľad na náš aktuálny problém....v januári sme boli s dcérou v nemocnici, kde týždeň nič nejedla a nekakala.po týždni mala hroznú zápchu, nevedela vytlačiť a túto bolesť si zapamätala. odvtedy bojujeme s kakanim. proste ide len raz 3 dni. dnes prešiel tretí a nič.som z toho zúfalá, lebo moja veľmi dobrá kamarátka má dospelú dcéru a tá kaká len raz za týždeň, aj za 10 dní. nechcem takto dopadnúť. u nás je to čisto psychický problém, lebo papá vlákninu, ovocie, zeleninu, všetko čo má, dokonca stolica nie je tvrdá...len vidím, že zadržiava a hovorí, že kakať nie, lebo bude bibi. pýta sa na nočník a už sama si hovorí, alebo mňa sa pýta: "bibi ne?" a ked jej už ide, tak povie s výdychom, že "kakám ! bibi ne!" už to neviem riešiť. skúšala som aj nátlak, aj čítame, kocky, všetko možné na nočníku...ona totiž ten tretí deň presedí skoro celý na šerblíku, kým sa nevykaká, lebo sa pýta, akože pišať, posedí a ide preč a dookola. niekedy sedíme aj po polhodine, potom preč a zase a zase. už som z toho unavená. dnes som ju nechala, netlačila a nevykakala sa. bojím sa urobiť nejakú chybu, ale ani to nechcem zanedbať, nech sa to s ňou neťahá celý život....ako na to?
24. črc 2012 ve 23:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jonas17 my sme na tom podobne-maly mal zacpu -pred tyzdnom-kakal az na 4 den-tiez sme ten den cely presedeli na vecku-ale on to mal naozaj tvrde ,aj tlacil a neslo,plakal od bolesti :frowning2:
Bola som nutena mu stolicu vydolovat prstom a ked vyslo to tvrde,tak sa spontane vykakal.
Dr nam poradil aby som mu davala 10 dni Duphalac-je to laktuloza-nie je to prehanadlo v tom pravom slova zmysle-aby zabudol na tuto traumu.
tak teraz na tom ficime,plus,slivky,ovsenne vlocky dobre vymocene.....ved to poznas.
To drzi stolicu makku a na maleho plati,ze vecer ho necham s holou ritkou-po vydatnej veceri-ono sa mu to vtedy pohne a sponntane si sadne na nocnik-do teraz na nom nikdy nesedaval-kakal bud v klbku,alebo na vecku-to od tej traumy odmieta-ma to asi s nou prepojene-takze mame novinku nocnik.
na maleho plati motivacia vo forme odmeny-miluje kakao a to dostane az ked je hovienko vonku-je to nielen odmena,ale hlavne prakticky dovod-kakao robim do ryzoveho mlieka a to zapeka-takze to ozaj nemoze dostat kym sa nevykaka.
Som zvedava co ti poradi blandik.
25. črc 2012 v 07:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jonas17 jako radila kaja - vyzkoušejte ten duphalac, je na předpis, tak zajdi za dr., určitě předepíše, není to návykové, ale změkčuje to stolici a má pak větší nutkání, když si pak zvykne na to, že kaká pravidelně - alespoň 1X za 2 dny, tak se přestane tolik bát, ten duphalac se může brát i dlouhodobě. Taky jsme řešili problémy se zácpou a toto nám fakt pomohlo - samozřejmě taky úprava stravy, probiotika (laktobacílky nebo actimel), vysvětlování - dej jí pochopení, že víš, že se bojí, že to bude bolet, ale že spolu to zvládnete, že teď už to bude dobré
25. črc 2012 v 07:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kaja73
@reruna dievčatá, dík...ale u nás to nie je o tvrdej stolici...tomu nerozumiem, lebo ona kaká mäkké a "torty". Emka papá len dobré veci, žiadne sladkosti, čokolády, kakao, cukríky, sladké vody...sme na zelenine, ovocí, celozrrnný chlieb, mäso, voda, kojíme sa, semená, ľanový olej jej dám na lyžičku, probiotiká...číže nemá zápchu. len ona sa bojí. túto noc sme nespali. raz sa popišala, pritom sa tonestalo už niekoľko mesiacov, pýtala sa na nočník, no nevykakala sa, až ráno, sadla a hovorí, kakám, bibi ne? proste stále sa uisťuje, či ju to nebude bolieť. ja potrebujem poradiť, ako na ňu. neviem, ako sa vrátiť k tomu, že sme pravidelne ráno sadli na nočník, vypišali, vykakali a bol celý deň pokoj....tá hospitalizácia to pokazila.. :cry:
25. črc 2012 v 11:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jonas17 ja som ta pochopila-ale ked das duphalac mala to proste neudrzi a musi to pustit :wink: -to neovladne ak ma aj bez toho makku stolicu a ked sa to stane viac krat a nebud to boliet tak to prekona-to som tym chcela povedat :wink:
25. črc 2012 ve 13:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kaja73 už sme to vyskúšali....brala dufpalac asi 3 týždne, kakala raz denne, potom dostala nejakého bacila , kakala 3-4x denne, potom bacil zmizol a kakanie skončilo zas v 3-dňových intervaloch...počas toho bacila nemala hnačky, ale len veľa kakala, číže bolo to normálne, tak som si myslela, že ked pochopila, že to nebolí, že zabudne...nezabudla...
25. črc 2012 ve 13:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jonas17 a ona ma makku stolicu aj po 3 dnoch ked nekaka? Ta uz musi byt tvrdsia-voda sa vstrebe a zostava len to hutne tvrde tam.
Cim viacej dni je bez kakania ,tym to viacej tvrdne-moj aspon na treti den uz kaka stuple,ale ked kaka denne je to makke-aj on ma vyvazenu ,vlakninovo-ovocno- zeleninovu stravu-ale po 3 dnoch drzania to uz proste tvrde je :confounded: -on to tiez lubi drzat-zial.
Este aj pred tou zacpou to tak robielav,ale nikdy sa az tak nezastuploval ako naposledy.
25. črc 2012 ve 13:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jonas17 Píšeš, že zácpu zatím nemá, ale pokud bude dlouhodobě zadržovat stolici, tak zácpu začne mít a zase tu bude ten kolotoč, protože ji to zase začne pak bolet - jak píše kaja, duphalac právě taky znemožňuje to zadržování a může se brát dlouhodobě, takže 3 týdny asi nebylo dost dlouho, do toho ta hospitalizace - což byl pro ni stres a je to tu znovu, takže je potřeba asi to začít znovu brát, vyvarovat se dalšího stresu, pokud to bude možné a podle mě se to zase upraví, kdyby ne, tak potom už asi jedině poradit se s psychologem
25. črc 2012 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kaja73
@reruna podľa mňa to je normálna stolica, nie sú to štuple, ale ako torta, ten začiatok je kúsok hustejší, ale fakt to ide ľahko vonku. boli sme na gastre, tak vraj nechce dávať duphl., a podobné, že je čas ovocia a zeleniny,že to treba skúsiť takto, ale skúšame a nič...no, uvidíme, čo bude dalej...celé dni myslím na detské kaky :stuck_out_tongue_closed_eyes:
25. črc 2012 ve 14:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jonas17
@kaja73
@reruna ja si dovolim oponovat dlhodobejsiemu uzivaniu laxativ, kedze to moze sposobit ochabnutie svalstva (zvierac), ktory aj vypudzuje stolicu a nasledne uz clovek moze mat problem s vytlacanim. a z psychologickej stranky, obdobie analneho stadia je velmi dolezite vo vyvine deti. v tomto obdobi dieta pride na to, ze o tychto moze rozhodovat SAMO. za stolicu je odmenene pochvalami a ponuka to svojim bliznym ako darcek, aha tu to mate..ak zadrziava, moze to byt aj o kontrole a prevahe nad danou situaciou a prejavom vzdoru. ak dietatu dlhodobo date laxativum, strati kontrolu nad vlastnou regulaciou vykalov, ale nie len nad tym, moze sa to pretavit aj do psychiky dietata, nakolko sa mu zamedzi v samorozhodovani o tom, co chce prijat/ zadrzat (nazor, emociu, predmet) a to co chce zo seba vypudit.
ono, v patologickom prevedeni dochadza k fixacii na toto analne obdobie, ktore moze byt sprevadzane prave chronickou zapchou, ktora na druhej strane nie je nicim inym len symptomom primarnej psychopatologie ( co moze byt napr. obsesionalna neuroza ).
takze opatrne..

@blandik dakujem za rozsiahlu odpoved. mama mi vcera povedala, ze s malou jednam ako s dospelym clovekom, ze tak jej niektore veci vysvetlujem,ze inteligentny dospelak by s tym mal problem. :grinning: tak neviem, snazim sa vsemozne o to,aby symbolika (rec ) prevazovala nad zbesilymi afektovanmi cinmi (akt), no kolkokrat mam pocit, ze bud s tym nie som sama uplne stotoznena, ale to dieta akoby citilo,ze so mnou moze hybat ako chce. neviem ako to inak opisat, jednoducho citim, ze nie som pre nu autorita v danej chvili..co tym chcem povedat, ze castokrat sa necitim v pohode pri vychove, ze nieco niekde "pokulhava" a je neprirodzene..ta moja snaha robit veci inak..
25. črc 2012 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zajaciq laktuloza nie je laxativum v pravom slova zmysle,aj ked spada to tejto kategorie :wink: a nepodavam ju dlhodobo-len 10 dni aby zabudol na traumu z bolesti-aj to na radu Dr.
25. črc 2012 v 15:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zajaciq tu je popis laktulozy
Laktulóza jako prebiotická látka podporuje růst bakterií prospěšných zdraví, jako je bifidobacterium a lactobacillus, zatímco potenciálně škodlivé bakterie, jako clostridium a Escherichia coli mohou být potlačeny. Tak může vzniknout příznivější rovnováha střevní flóry.

Ale jasne ze inak mas pravdu :wink:
25. črc 2012 v 15:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zajaciq díky za info, mě to řekla dr., že to není návykové. Jinak s tím máš určitě pravdu, že zácpa, pokud je psychická, tak to může být i projevem vzdoru, většinou to ale bývá strach - tvrdá stolice následkem dietní chyby, bolestivé vyprázdnění a pak vědomé zadržování, aby to zase nebolelo a tak pořád dokola. Ještě by mě zajímalo, po jaké době může, jak píšeš, dojít k tomu ochabnutí svalstva svěračů? určitě ne po pár týdnech užívání - nikde v příbalovém letáku o tom nepíšou
25. črc 2012 v 18:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik a ostatni... obcas nakuknem do tejto temy, teraz by som potrebovala poradit... dcera ma 2 roky, obe jej babky byvaju blizko, tak ju obcas beru vonku... doteraz to bolo celkom ok, no v poslednej dobe na nu asi prisla separacna uzkost :frowning2: proste len mama mama... vobec nechce ist s nimi vonku, ani ked jej povieme, ze bude robit jej oblubene cinnosti (napr. vozit sa v autobuse)... nechcem ju nechavat s nimi nasilu ked place, ale niekedy potrebujem, aby ju postrazil niekto iny... je to len prechodne? doma, predtym ako pride babka, tak jej vysvetlujem, ze ja musim ostat doma, ze ona pojde s babkou vonku, vacsinou uz vtedy zacne reagovat, ze ona ostane so mnou doma...
25. črc 2012 v 18:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna určite sa to nestane po pár týždňoch užívania, ale niektoré deti to berú roky, lebo roky neodstránia rodičia psychický problém , ale stále to riešia laxatívami..vidím to u mojej kamarátky, ktorej 17-ročná dcéra nekaká už od roka. gastrošky jej roky podávajú všetko možné a jej to nezaberá, hoci problém mohli riešiť pred rokmi, v začiatkoch, dnes už nekaká aj týžden, dva a potom "rodí"...už je to veľmi ťažké....
25. črc 2012 v 19:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jonas17 no jéje, tak to já nemyslela brát to takhle dlouho, ale pár týdnů, než se to srovná, my jsme to brali už ani nevím, jak dlouho, 2-3 týdny a spravilo se to, pak se to ještě párkrát vrátilo, ale pak už jsme to zvládli vysvětlováním a stravou
25. črc 2012 ve 20:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zfidorka je to divné - nestalo se něco při těch procházkách?
25. črc 2012 ve 20:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, vidím, že je tady teď víc žádostí o radu :slight_smile: ráda bych přidala taky jednu, jestli budete mít některá čas napsat.

Můj Vik mě začal plácat po obličeji. A to i když se hrajem a smějem. Pokaždé mu chytnu ručky a řeknu, "žádné plácání" A pak se ho ptám " Ty se na mě zlobíš?" nebo "Boucháš mámu, protože ti věnuje málo pozornosti? ..no prostě se snažím vymyslet jaká je ta jeho emoce a jak mu ji přiznat. On ještě neřekne co ho trápí, tak je to plně na mně. Napadá vás čím by to mohlo být? Kde si mám dát pozor na co se zaměřit u sebe?
Prostě se mu něco muselo někdy nelíbit a teď se takhle vyjadřuje. Třeba i když jsme spolu celý den a všímám si ho, je nám fajn a pak z ničeho nic -prásk, buch, bum au, případně dostanu hlavou do nosu :slight_smile:
26. črc 2012 ve 04:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna neviem o tom, robi to pri oboch babkach... predtym, ked sla s nimi von, tak mi ani riadne nezakyvala, co sa tak ponahlala a tesila von... teraz je to boj :frowning2: ja mam pocit, akoby to bolo obdobie separacnej uzkosti...
minule sme boli aj so svokrovcami u mm babky, tak vsade sla len so mnou alebo mm, sama s nikym inym nechcela byt, aj ked my sme boli blizko...
26. črc 2012 v 07:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna este mi napadlo, dost casto robila problemy, ked sme ju chceli "nechat" bud u nasich, alebo u svokrovcov a sli sme prec... tak sme to robili tak, ze si ju prisli zobrat k nam, to nemala problem odist... pritom sme jej stale hovorili, ze ja (pripadne mm) pojdeme na chvilu prec, ale zase sa vratime...
26. črc 2012 v 07:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks Ahoj, nemůže to plácání být jenom pokus o hru? Náš Jojo nás někdy kopne nebo praští a chechtá se u toho - ještě víc, když křičíme auau. Vysvětluju si to tak, že se snaží dělat s námi "legraci", jako děláme my s ním, když se s s ním z legrace "pereme" nebo válíme - prostě taková ta fyzická mazlící hra, jenom ještě nedokáže odhadnout, jak by to bylo vhodné. Já to řeším tak, že mu nohy nebo ruce chytnu a dělám s nimi nějakou tu "legraci", která je vhodná a neubližuje.
Pokud to není vyloženě agresivní, což se mi z tvého popisu nezdá, tak bych za tím nehledala nějaké skryté emoce a prostě to přešla nebo obrátila v legraci.
26. črc 2012 v 08:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek