• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@johanka. - ahojky, ráda si čtu tvoje postřehy, dost reflektují moje pocity, když jsem kdysi četla knížku poprvé. Napíšu svůj pohled na věc. Co se týče potlačování emocí - dávám si to do souvislosti s tím, co povídala v tom rozhovoru - že rodič nesmí potlačovat emoce, může vylepšit své reakce, ale jen o malinko, když se bude příliš snažit své emoce a pocity zakrývat, nevybuchne možná v tu danou chvíli na daný podnět, ale vybuchne bezpečně později kvůli nějaké prkotině, třeba i na někoho jiného..takže já tu knížku spíše chápu tak, že nepotlačovat, ale současně dává návod, jak své negativní emoce zvládat, jak je zpracovat tak, aby člověk nereagoval stereotypně (což tady v podstatě řešíme celou dobu, co tu běží diskuze - jak se nastavit, abychom dokázaly děti chápat - vycházím z montessori a přirozených potřeb, jak nastavit hranice atd..)..takže pro mě je to SALVE návod, jak zvládat ty situace (a představme si běžného rodiče, který nechápe ani to, že dtíě potřebuje házet hračky)...takže pro mě je to cesta růstu...A k tomu, že rodič má dát najevo naštvání - osobně se mi hodně líbí její koncept hněvu, že je to jakási zakrývací emoce, pod níž se skrývá něco hlubšího, nějaká naše potřeba, které si máme všímat..zapadá mi to do konceptu z rabru, Ruize - nesoudit, nehodnotit, je to v podstatě to samé, co říká Nenásilná komunikace- nemůžem vinit za své emoce, pocity druhé (obviňovat je), protože příčinou našich emocí jsou vždy nějaké naše potřeby, druhý člověk může dát jen podnět k tomu, aby se naše emoce rozjely..Takže vlastně pak nemůžeme mít na dítě nikdy zlost ani cítit naštávání, můžeme leda zjistit, že nejsme v pohodě, takže dítě nás jednodušeji vytočí, ale klíčem je uspokojit, identifikovat naši potřebu a třeba ji říct nahlas a pak eventuelně použít SALVE, že jak bychom se cítili, pokud bychom opustili stereotypní převzatou reakci, kterou nám naše mysl nabízí...

Rozumím, mě se taky více líbiily její články na netu, byly více konkrétní, uchopitelné, možná i proto, že byly v angličtině, nebyl tam posun v překladu.

Já si myslím, že ona hodně vychází z Liedloffové, z té dobrovolnosti a mě to zapadá právě do určitého konceptu, který mi učaroval..a to je nenutit druhé k činnosti, neosudit je a nehodnotit, nebrat si to, co dělají osobně a nechat věci plynout, žít přitomností...a prostě dělat to, co já sama chci dělat, a současně k činnosti nenutit ani sebe...Pak budeme ty činnosti dělat rádi...stejnou věci mi potvrdila kamarádka (už jsem tu psala, jak ji psycholog řekl na její slovo "musím" řekl - "musíte, proč myslíte že musíte, vy přeci nemusíte"...a ona týden nemusela, a pak začala chtít - odbourala stres, tkerý každý večer pociťovala při návratu z práce a pohledu na svůj byt, ten stres pak řešila tím, že pustila TV a dala si něco dobrého, než začne..a tv vypla pozdě v noci..poté, co si řekla, že nemusí, tak si začala vařit, je více produktivní, baví ji to..
Já myslím, že to nucení k povinnostem, právě jakoby předbíhá jejich mentální vývoj a buduje u nich negativní postoj k dané činnosti. Mě se teď často stává, že malý mi řekne, že nebude dávat věci na místo..já mu na to - ok, já je potřebuji dát na místo, mám ráda, když je večer vše na místě a ráno začnem nový den z čista..a on se bez řečí za chvilinku přidá, neudělá toho moc, něco ho zaujme, ale sám od sebe jde, a přidá se...Myslím, že pro děti je moc důležité, aby byly těm činnostem přítomny, aby se děly, když jsou vzhůru, aby rodič měl dobrý pocit, když je dělá a předávat uričtou informaci o tom, proč rodič je dělá...a přidání dítěte k činnosti už je na něm...Já třeba teď na Miškovi vidím to (oproti dřívějšku), že reaguje na nátlak tím, že mi nejprvě řekne, že mu to vadí a pokud tlačím dál, tak jakoby neslyší - může to být i jemný rabrovský nátlak, jakoby říkal - já vím, proč se ráno mají čistit zuby, ale nechci poslouchat, když ty si zrovna vzpomeneš..normálně ohluchne..když jsem to nechávala plynout, neřešila ho, jen si je vyčistlila sama pak jsme měli jít ven a zepstala se ho, jestli je připravený jít, tak si sám vzpoměl na zuby, že je ještě nemá...Jednou jsem se ho ptala, jestli mu vadí, že ho do toho čištění zubů trošku nutím, jestli potřebuje, aby to bylo jeho rozhodnutí..a on mi na to řekl, že potřebuje, aby to bylo jeho rozhodnutí...(nevím, možná zahrála roli sugesce). když měl tři, stačilo nějak říct - zoubky čistíme ráno, večer dáváme věci na místo..teď to spíše vede k tomu, že to vnímá jako tlak..jakoby to chtěl dělat ze svého popudu..takže zkouším přístup naomi a uvidíme, kam to povede...přitom během dne vidím spoustu momentů, kdy jde z něj dobro, když vidí, že něco potřebuji, tak to běží udělat, ale jsou to jeho rozhodnutí...tohle je v rozporu s rabrem, kde psali, že jedním z nejtěžších úkolů výchovy je naučit děti dělat i to, co se jim dělat nechce, protože to je "správné". S tím souhlasím, jen mám pocit, že my nějak v rámci tohoto konceptu ty děti příliš brzy vedeme k tomu, aby dělaly to, co se jim nechce..v době, kdy se jim formuje postoj k činnostem...Tak jaj jsem vnímala mezník mezi dobou do tří let a po třech letech..tak stejně tak si myslím, že další mezník bude po šestém roce, lepší koncentrace, menší žití daným okamžikem...

Ještě k tomu co píšeš, že ale budou muset plnit nějaké povinnosti..já nějak cítím, že oni ty povinnosti vnímají, a mají se s nimi vypořádat po svém, že nepotřebují, abychom je na plnění povinností připravovali dopředu tím, že se budou od mala učit plnit povinnosti proti jejich vůli...myslím, že potřebují vedení (náš příklad, že my si plníme povinnosti, že mají nějaký smysl a že nám je v tom dobře, tedy pozitivní přístup k povinnostem), ale ne trvání na plnění povinností.


No, nevím, jestli to má hlavu patu, Dneska mi to nějak nejde od klávesnice vyjádřit, co mám v hlavě. Jdu chrnět..doboru.
16. črc 2012 v 00:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Prave som docitala knizku koncept contiinua a som z nej nadsena. Len mi je luto,ze som to vsetko nestihla pouzit na svoju dcerku,ale nikdy nie je neskoro... :slight_smile: Odporucila by som ju vsetkym,mne objasnila vela veci,najma pocitov,ktorym som velakrat nerozumela. Este chcem preluskat Naomi a dat si to vsetko pekne dohromady.
16. črc 2012 ve 21:48  •  2 děti - čeká miminko, termín má v březnu 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, nějakou dobu vás tu čtu, příspěvky jsou moc podnětné a dnešní příspěvek Blandika mě přinutil reagovat, páč dnešní den byl pro mě po rodičovské stránce opravdu náročný a právě Blandik mi dnes svými slovy kápla do noty.
Dceři budou tři roky a řešíme teď každý den i třeba takový ty základní věci jakože si po příchodu z venku a před jídlem myjeme ruce, že se doma zouváme, že si po sobě uklízíme atd., prostě to, co se před nějakým půlrokem dalo rabrovsky zvládnout levou zadní prostým popsaním - informací. Dnes mi dcerka říká, že se jí to nelíbí, že jí to říkám, že to nechce poslouchat - oblíbené je její: Maminko, kšá...:slight_smile: - dnes mi řekla, žeprostě nechce mít uklizeno. Já oceňuju, že už v tomto věku umí jasně verbalizovat, co se jí líbí a co ne (teda spíš co ne), ale chybí mi prostě ten Blandikův nadhled a ten uvědomělý aldortovský přístup, to pochopení. Snažím se snažím, ale nakonec z toho vyjdu stejně jako nějaká hustomatka, která jen pindá, co by se mělo, i když se tomu snaží dát rabrovskou zástěrku:slight_smile:
Navíc čekáme zakrátko druhátko a moje pricipessa chce být miminko, nechce být velká, a proto ji maminka musí krmit, převlíkat, obouvat a vozit v kočárku.. A tak je u nás doma teď veselo.
No, tak já přetáčím, a budu se snažit svou dcerku vést a ne lpět na plnění povinností, to se mi moc líbilo..
16. črc 2012 ve 22:35  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@inees - přetáčím :grinning:. Ha, to jsem ráda, že někdo má podobnou zkušenost.. jakoby více pomohlo, když jsem dala prostor a malý si sám šel umýt ruce, když jsem přestala dávat ty informace, protože ty způsobovaly, že to nechtěl jít udělat. Teď jsem vysledovala, že třeba s těmi zuby, když je zmíním, tak vlastně je to kontraproduktivní, samo mě štve, že když si má čistit zuby, tak má jinou práci (tedy jde jen o ranní čištění), ale zdá se mi, že když jsem to nechala plynout /bez toho vnitřního pocitu - ojejej, co s tím, musí si přeci čistit), tak to fungovalo lépe..takže se k tomu chci vrátit, protože ani nátlak, ani info nezabírá.

Mě v tom hodně zaujalo to, že nemůžu chtít po dítěti, aby ono chtělo/mělo uklizené. POmohlo mi to, že jsem si uvědomila, že to já chci mít uklizené a "nemám" právo k tomu dítě nutit. Tím, že pozitivně budu přistupovat k tomu, že já uklízím, tak můžu dítěti vybudovat pozitivní vztah k této činnosti. Ale určitě u nás pořád zabírá hra, jakmile se "dávání na místo" pojme hravě, tak to jde o mnoho jednodušeji - že vezmeme ovečku maňáska, tatru, nakládáme hračky, vozíme..ovečka si s Miškou povídá...A v naomi mi pomohlo jedno uvědomění, které ona tam píše - když dtíě donutítte k něčemu, nebo dítě něco nechce udělat, ale na vaši apelaci, to udělá - budete mí z toho radost? Třeba neuklízí, a my ho přimějeme uklízet, jít spát atd...Nebudete...Radí, kdykoliv máme pocit, že dítě je smutné, když ho třeba odmítneme (jít s ním si hrát, že má počkat), nebo že dělá něco jen proto, aby nás potěšilo (a přitom to není z něj, z jeho popudu), tak svou činnost přerušit, jít se mu věnovat hned, nebo jej ujistit, že danou činnost nemusí dělat...to mě dostalo, to už je skutečně na míle vzdálené klasické představě, jak vychovávat děti.
17. črc 2012 v 06:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tikasi - taky jsem ji letos četla a od té doby s námi Miška spí v posteli, a nemůžu si to vynachválit, je to pro nás úžasný prožitek. Taky jsem si nadělala svoje chyby...Začala jsem číst včera kontaktní rodičovství, čekáme druhé, tak mi to dost dává...
17. črc 2012 v 06:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Dolezite je,ze si ich uvedomujeme a napravujeme ich :slight_smile: No inak prave som sa chcela spytat na nejaku dobru knihu o surodeneckych vztahoch....
17. črc 2012 ve 14:15  •  2 děti - čeká miminko, termín má v březnu 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky tak já začínám nějak ztrácet dech... Nebo spíš si říkám, jestli jsem měla pravdu já se svými naivními ideály anebo spíš všichni okolo, co mi říkali, že blbnu... Celý rok jsem k Samovi lítala, brečet jsem ho nenechala víc jak minutku dvě, jak začal plakat, tak jsem to šla řešit. A všem jsem vysvětlovala svoji vyčtenou krásnou teorii, jak dítěti naplním jeho potřebu blízkosti, takže nebude mít problém být samo a samostatné... A výsledek? Nemůžu ho nechat samotného ani snad 10 vteřin, pokud u toho tedy nemá něco k jídlu - to je pak výjimka. Jinak okamžitě řev, i když jdu jen na wc apod. Z usínání, kdy jsem ho položila, pohladila a odešla, nám postupně vzniklo hodinové dobrodružství, kdy nesmím nejen odejít z pokoje, ale musím ležet a dělat, že spím, jinak se začíná odznova... Kromě toho nechce skoro k nikomu jinému než ke mně - s výjimkou babičky, někdy (tak 50 na 50) tatínka a výjimečně teda i někdo jiný z rodiny se snese, ale to fakt je výjimka, jinak řev a schovávání se ke mně, jako kdybych ho chtěla prodat do otroctví a ne dát někomu na chvíli podržet. A to není tak, že by přišel teď do nějakého "období", spíše mi přijde, že už se to celé měsíce zhoršuje a já si začínám připadat jako úplnej blbec, co si někde něco vyčetl z knížek, místo aby dal na radu zkušenějších a teď je malej rozmazlenej jak cyp :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Tak co, mám vydržet, anebo jsem to fakt přepískla a "rozmazlila" (přes všechny krásné poučky o tom, jak se malé děti rozmazlit nedají)?
17. črc 2012 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik @tikasi Taky jsem udělala spoustu chyb. A je pravda, že po přečtení Naomi jsem trpělivější :slight_smile: a malá už nemá takové záchvaty vzteku, vlastně skoro vůbec.. Jen nevím, jak to praktikovat na jídlo. Nenutím jí, ale normální jídlo si nedá. Občas jogurt, plátek okurky, kůrku chleba (malou), dětskou sušenku, jinak jen MM a UM. Teď jsem měla úspěch s večerní kaší :grinning: . Myslíte, že je nějaký způsob, jak ji přesvědčit, aby si vzala normální porci jídla? Vaše děti jedí normálně nebo jste měly taky takové problémy? Sice není hubená, je akorát a dost čilá, ale mám strach, aby jí něco nechybělo.
17. črc 2012 ve 22:12  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka malej byl taky takovej a teď je to dobrý, na wc odejít můžu, usíná u mě, budí se tak 1-2x za noc, ale zvykla jsem si.....a dokonce si už i sám dokáže hrát
17. črc 2012 ve 22:23  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka uvidíš, že to bude dobrý a rozmazlený určitě není.... vydrž tak do 20 měs :slight_smile:
17. črc 2012 ve 22:24  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka já si nemyslím, že dítě bys svou přítomností mohla rozmazlit. spíš bych podle věku usuzovala na separační úzkost. Roste. Už si uvědomuje, že ty a on nejste "jeden", ale že jste každý samostatná bytost. A to je pro něj hrozně náročné, má strach. Může být úzkostlivější, než jiné děti, mazlivější, cokoli..... pokud budu mluvit za sebe, tak vydrž, to přejde :slight_smile: Rozmazlení je podle mě takové to, že rodič bezmyšlenkovitě skáče, jak dítě píská, neexistují žádné domluvy, kompromisy, dítě si dělá "co chce" bez ohledu na druhé.....
Spíš.... užij si, dokud o tebe má zájem. Uteče to jako voda a za chvilku nám bude líto, že ti naši mamánci chtějí usínat s jinou :stuck_out_tongue_closed_eyes:
17. črc 2012 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@romcovaklarka - myslím, že děláš to nejlepší, co dělat jde..malý je hrozně malinký, co vím, tak do toho roku a půl vrcholí separace. Věřila bych mu, že on ví, co potřebuje a že si o to říká a to nejlepší, co mu můžeš dát je to, že budeš následovat jeho potřeby. Dokud mu budeš plnit potřeby (jak plníš), tak dítě nemá potřebu vymýšlet nějaké strategie, jak si získávat pozornost, protože ji automaticky dostává, když ji potřebuje a tak mu i pomáháš v tom, že dítě se nedostává do rozporu mezi tím, co ono samo cítí, že potřebuje a tím, co mu rodič (jeho autorita) tvrdí, že má potřebovat (jestli mi rozumíš). Tím mu umožňuješ spoléhat se na své emoce, potřeby, na jeho vnitřní svět, že je správný. Samík má rok a měsíc, tam nějaké dohody, kompromisy nemají místo, na to je příliš malinký...Tyto děti ještě často "zhorší" své chování třeba před nějakým mezníkem ve vývoji, třeba začne brzy dělat něco nového..ale nemusí to tak být. Osobně bych mu věřila a vydržela..vzdala bych pokusy o osamostatňování, ale vycházela mu vstříc...U nás když jsme zkoušeli tlačit, že to by už mohl zvládnout atd, tak naopak se ještě více stal "závislým" a vyžadoval pomoc..
18. črc 2012 v 07:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka přesně, jak píšou holky - buď v klidu, nerozmazluješ ji, u nás to bylo to samé, ale zlepšuje se to - malá je v podstatě "mamánek" a závislák na mně dodnes, a to má čerstvě dva roky, jen teda už neječí a není to hysterický pláč :stuck_out_tongue_closed_eyes: , ale pořád musí mít přehled, že jsem s ní, když třeba vařím, donese si hračky ke mně a pořád sedí u mě na zemi, jak se přemístím, jde za mnou, na záchod se mnou.. Dál bere tatínka a babi a to je tak všechno - k ostatním by šla, ale musí se trochu rozkoukat, poznat je a pak časem, jinak ne a to většinou během návštěvy nestihne :wink: Ale chápu,je to náročný, zvlášť když vidíš kolem sebe maminky, které mohou děti dát komukoliv, smějí se na všechny....pak si říkám, co jsem zanedbala :sweat_smile: Ale já i mm jsme byli jako děti hodně podobné povahy, takže myslím, že výchova(jako že nenecháme plakat, plníme jim jejich přání - což je naprosto přirozené) na to takový vliv nemá - manžel měl dost přísnou výchovu, úplně opačnou než já a než vychováváme malou a stejně byl takový....takže vydrž, bude líp :wink: A malá taky dodnes usíná se mnou nebo s tatínkem - po obědě teda sama, já řeknu, že budu např. pracovat v kuchyni, nechám otevřené dveře a do 5 min spí, ale večer s ní jeden z nás musí zůstat a čekat, dokud neusne :wink:
U nás to bylo, jak píše @blandik - když jsme tlačili na pilu a chtěli osamostatňování nebo ji nutili - běž k tomu a tomu, bylo to mnohem horší a pak na mě byla fixovaná mnohem mnohem víc, jako by měla strach, že o mě přijde..... :cry:
18. črc 2012 v 07:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasminy malá má teď dva roky a s jídlem je to taky "slabý". Vlastně byla "buclaté" miminko, jen když jsem plně kojila. Teď UM(kojila jsem do 20-ti měsíců), kaše a jogurt, to by jí jelo, ale např. neexistuje, aby s námi obědvala. Ochutná jednu lžíci a je po jídle, a někdy má období, kdy sní tři lžíce polévky a končí s obědem :unamused: Druhé jídlo vůbec ne.Ale je většinou celkem polévková, až na vyjímky, takže dělám poctivé husté(protože vím, že druhé jíst nebude, jen chce ochutnat, co vidí u nás a to jí stačí), musím tam sem tam propašovat namixované maso(normálně odmítá) a většinou ji sní. ALe zeleninu má docela ráda, jak píšeš - má ráda okurek na kolečka, papriku na tenké proužky, tak to má denně....je taky spíš drobnější, vyloženě hubená ne, přibírá, tak snad bude ok :wink:
18. črc 2012 v 07:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@weri1 @fender @blandik @anehap Díky holky za podporu a pozvednutí na duchu, tak já se teda budu snažit se zas naladit na svoje předchozí nadšení :sweat_smile: No přesně jak píše @anehap kolem sebe vidím tak "samostatné" děti anebo čtu, co vše jsou při nich maminky schopné přes den udělat a já neudělám skoro nic a když jde spát, tak bych to nejradši zalomila taky :unamused: tak jsem si už říkala, že něco musím dělat blbě. Ale snad je to povahou a bylo by to tak, i kdybych ho "učila samostatnosti" jak tomu eufemisticky říká muž :grinning: Ono to taky bude lepší, až začne chodit a za druhé až se teďka přestěhujeme (což by mělo být možná už za týden). Teď jsme totiž u našich a je tu miliarda schodů, dokonce i obývák je ve dvou úrovních a koupelna taky a malej z nich ještě neumí dolů, leze po nich po hlavě, takže ho tam nemůžu nechat bez dozoru a celkově to tu pro něho není moc uzpůsobený, ale zase jim to tady nemůžu úplně předělat... Tak jsem se vypsala, tak teda děkuju :grinning: :slight_smile:
18. črc 2012 v 08:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasminy - chápu tvoje obavy, náš mě třeba alergii na mléčné bílkoviny, takže do dvou let vůbec nic s obsahem mléka z krávy, a ani pak nic moc..střídavě na to zpětně pak reagoval kašlem, takže tak proklamované mléčné věci v jeho jídelníčku téměř nejsou, a bude mít čtyři..a k tomu kupa potravin, které jsme zaváděli až kolem třetího roku..takže do tří let jedl hodně jednoduchou stravu ze zeleniny, příloh, ovoce, od dvou let vejce..cukr asi až od těch tří tuším..No, já vím, problém máš jinde..u nás jedl dobře, ale všimla jsem si, že asi tím, že jsme mu nedali hodně potravin (fakt do těch tří jedl tak 30%) potravin) do určitého věku, tak pak je dlouho odmítal, jakoby vůbec nejevil zájem o nové potraviny, ani je ochutnat..před tím třetím rokem a nástupem do školky to pak najednou šlo - že ochutnal ryby, luštěniny, kakao, skořici..opět vzal na milost aspoň trošku maso..

No, chtěla jsme napsat, že bych asi pokračovala tak, jak pokračuješ s tím, že bych ji určitě nabízela to, co bezpečně jí a k tomu ji dala na talířek něco nového, co nezná...když bude protestovat, tak bych ji řekla, že dáváš každému na talířek to stejné (a sobě samo dát to samé..) a že samozřejmě nemusí jíst to, co nechce...Když byl malý starší, tak jsem mu říkala, že může tu věc ochutnat, že když mu to nebude chutnat, tak to může vyplivnout...že je to v pořádku, když mu to nechutná...tak pak určité věci takto občas ochutnal a třeba mu zachutnaly..Někde jsem četla, že batolata mají hodně zvláštní přístup k jídlu a že důležitější je atmoška u stolování než kolik a jak rozmanitě jí..že nějak preferují jen jednoduché potraviny..a že se to časem upraví..taky vídím, že po tom třetím roce mu najednou nevadí, že těstoviny jsou zamíchané s vajíčkem (před tím jen a jen suché), že zelenina je zamíchaná v rýži, že na těstovinách jsou bylinky...dříve by to absolutně odmítl..vše čisté a oddělené od sebe. My si třeba svačinku dávali v pokojíčku někdy, kousky ovoce a jak jsem to jedla, tak jsem mu při hře nabídla a on si třeba dal...


@romcovaklarka - možná se chystá brzy vykročit:o) a ta úzkost je takový představ. Navíc, jestli jste v novém prostředí, tak cítí nejistotu /jestli jsem to dobře pochopila, že přechodně jste u rodičů..). Já mám někdy pocit, že ty děti "násilně" osamostatňované rodičemi, jsou skutečně některé dříve "samostatné", jenže mám pocit, že za to pak platí velkou cenu..vidím současně určité deformace v jejich chování...
18. črc 2012 ve 13:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jasminy Ako keby si pisala o mojej dcerke. Do 2 rokov nejedla vobec maso,kase mi nechce doteraz,v ziadnej podobe,sladke obedy uz vobec nie,takze jej davam co jej chuti.Nastastie miluje ovocie a zeleninu :slight_smile: Ked mame nejaku novu vec,niekedy len ochutna a vypyta si este polievku. Cestoviny len samotne,pripadne si ich namaca len do kecupu,ale ide to tak pozvolna,pomalicky. Som citala,ze niektore deticky malu velmi silne instinkty,preto odmietaju nove veci,ma to. Co pomohlo u nas: spolocne jedenie a absolutne si nevsimanie co zje a co nie,ziadne prehovaranie typu,aspon ochutnaj a samozrejme sa s jedenim moze hrat,jasne,ze ked ho zacne umyselne hadzat na zem zakrocim,ale inak ju nachavam tak.Musi vsak pockam,kym vsetci dojeme,az potom sa ide od stola a sem tam este nieco hodi do pusy.A este jedna vec,ziadne nahrady inym jedlom,je sa len to,co je na stole a ked nezje nic,tak jej len oznamim,ze bude mat hladne brusko :slight_smile: Napatie a stres deti hned vycitia,takze pokoj a kazdy nech si hladi do svojho taniera :wink:
18. črc 2012 ve 13:56  •  2 děti - čeká miminko, termín má v březnu 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@romcovaklarka no, někdy asi musíme i trochu ignorovat zprávy od maminek, že jejich děti jsou "samostatné" a hrají si v roce o samotě i hodinu atd :sweat_smile: Zrovna dnes mi známá, co má roční holčičku, která začíná chodit, vyprávěla, jak u toho ještě dělá věci do práce a zavařuje :sweat_smile: Pro mě naprosto utopie, nehrozí :stuck_out_tongue_closed_eyes: TO já taky jedině, když malá spí, tak mám čas na domácnost a chvilku relax, jinak malá vyžaduje pořád pozornost :wink: Ale opravdu se to lepší, už jí stačí si hrát pod mým dohledem, vidět mě nablízku, nemusím si hrát přímo s ní :slight_smile:
18. črc 2012 ve 14:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Nene, on se tu narodil :slight_smile: Jsme tu už třetí rok :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning: Ale vykročit se možná chystá. Je ovšem otázka, jestli se na to chystá už půl roku :grinning:
@anehap No jo, máš recht, já to vím, nesrovnávat, ale stejně to dělám :sweat_smile:
18. črc 2012 v 15:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@anehap @blandik @tikasi Děkuju za názory. Taky jí samotnou rýži - jenže po zrníčkách, normálně do pusy si vzala 2x a to i s omáčkou, ale jinak neee. Těstoviny taky jen suché. No, alespoň, že jí večer kaši :grinning: .
18. črc 2012 ve 21:10  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte holky
ja teraz riesim ako mam vysvetlit detom, ze u nas boli zlodeji, v zahrade sme mali postaveny stan a rano sme sa zobudili a deti isli do zahrady do stanu a stanu nikde mali von bicykle kolobezky nic nezmizlo iba ten stan, tak som im povedala, ze ho niekto v noci zobral,lebo ho potrebuje, neviem myslimoli si,ze to boli cigani,lebo ich je tu vela a kedze nemaju strechu nad hlavou, tak im stan padol vhod
a teraz neviem ako mam detom povedat, ze to niekto ukradol, ci ich postavit pred hotovu vec, alebo to nechat tak, tiez ich nechcem vystrasit,lebo mala je velmi bojazliva teraaz ma obdobie, ze vsade musim ist s nou a preto nechcem vyvolavat v nej dalsie stresujuce situacie,ze uz ani von do zahrady sama nepojde
vdaka moc
18. črc 2012 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bonaquaba no tak to bych se bála i já a ne tak malá, když si dovolí vám vlézt na zahradu jednou, můžou vlézt i podruhé, já bych to ohlásila na policii, přece jen je to krádež a dětem bych to oznámila jednoduše, tak jak jsi to napsala sem - prostě někdo ten stan ukradl, protože se mu hodil, ale že je to špatné, protože cizí věci se bez dovolení neberou a nemusí se bát, protože vy budete s nimi, nebo je necháváte v zahradě samotné?
19. črc 2012 ve 13:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@reruna vdaka za odpoved, ked niekedy varim tak ti dvaja starsi su sami v zahrade ale ako nam stan ukradli tak ani tam uz sami nechcu byt, tak tam byvam s nimi a ako vravis clovek sa normalne boji, ze este niekto ti v noci vlezie do domu a dobre ze ta nekilne,
19. črc 2012 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka Také se přikláním k názoru separace :-*. A jako další, když jsem si všimla, že jsi v 9tt (gratuluji :slight_smile:´, mě napadlo to, že u nás to bylo podobné, když jsem zjistila, že jsem těhu. Separační úzkost u nás trvala celkem dlouho, ještě před těhu, ale v tu dobu, co jsem těhu zjistila, tak všechno hrozně gradovalo. Pořád jsem ji měla na ruce, věčně u prsa, v noci klidně 6x za noc, její úžasný spaní šlo do háje, přes den, jak mě neviděla, tak řev. Do toho máte to stěhování, taky je to určitě nátlak na tvoje nervy a Sam to určitě vycítí...
19. črc 2012 v 19:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@martinka.pida Fakt? To ještě v takhle brzkém stádiu těhotenství to mrně vycítilo? Tak to je možné, to mě nenapadlo. Na to stěhování jsem zvědavá, jak to vezme - spíše teda tu změnu, že bude najednou bydlet jinde... Ale tak nějak to půjde :slight_smile: Jinak děkuji :dizzy_face:
19. črc 2012 v 19:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka To netuším :grinning:. Ale jak jsem koukla, že jsi těhu, tak jsem mě hned trklo, že u nás to bylo stejné v tom období. Může to být jen shoda náhod. Možná to nevycítí Sam, ale ty vlivem hormonů můžeš být citlivější, podrážděnější a to může vycítit. Nevím, jen mě to napadlo.
19. črc 2012 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka U nás to bylo taky dost podobné, když jsem otěhotněla - právě takhle na začátku - syn začal strašně žárlit, nemohl na mě sáhnout skoro ani manžel, pořád se chtěl kojit a nosit, do toho jsem já byla strašně unavená, takže asi podrážděnější - zpětně si říkám, že se možná nic tak neobvyklého nedělo, jenom mi to možná připadalo tak hrozné, právě proto, že jsem byla unavená a přecitlivělá.
Rozhodně si myslím, že to může být těhotenstvím a taky si myslím, že to právě takhle malé děti dokáží vycítit.
Tak držím palce, u nás to přešlo tak po tom prvním trimestru (současně s mojí děsnou únavou).
19. črc 2012 ve 23:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lynks @fender @berenika39 @blandik vdaka za komentare, mrzi ma, ze sa k odpovedi dostavam az teraz. Potesilo ma, ze Naomi explicitne trva na tom, ze rodic ma byt s emociami pred dietatom uprimny. Velmi sa mi paci aj jej koncept, ze hnev je maskovacia emocia pre nieco hlbsie. Akurat to neberiem ako univerzalne "riesenie" pre vsetok hnev. Viac sa mi zahovara vseobecnejsi postoj (z knizky "Raising an emotionally intelligent child"), ze z kazdej emocie vytazit nieco pozitivne, aj z takych tych "negativnych" emocii. Konkretne hnev tam uvadzaju ako emociu, co cloveka nabije energiou a vybudi k akcii. Taky trivialny priklad: ked som prednedavnom prisla do izby a videla som, ako svokra s manzelom tlacia do Michalky tiramisu, ktore bolo stavnato presiaknute rumom a hojne posypane ciernou kavou, nahnevalo ma to, okamzite som im velmi razne vysvetlila, ze toto teda nie, takze si myslim, ze si to zapamatali aj do buducnosti, ze detom sa proste taketo sladkosti nedavaju, pricom normalne vystupujem velmi zmierlivo a nekonfliktne, no v tejto situacii ma hnev donutil jednat inak ako zvycajne. Stale si myslim, ze takato reakcia je v takej chvili viac namieste nez empatia ("urcite ste chceli Misku potesit dobrym zakuskom..."). Ine vyuzitie hnevu ako energizujucej emocie: "Dnes rano ma manzel tak najedoval, ze som umyla vsetky okna na dome". Ano, za mnohym hnevom clovek najde problemy so sebou samym, no stale nie som presvedcena, ze clovek by mal takto roztopit vsetok svoj hnev, asi treba najst akusi zlatu strednu cestu, a to je uz umenie, najst ju, a kazdemu sedi niekde inde. Presne ako pise @berenika39, ze sa to v tychto knizkach vzdy trochu prezenie, aby vynikla idea, a treba to mat na pamati. Vsak budem pekne citat dalej.
20. črc 2012 ve 23:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@johanka. ten hněv se dá taky interpretovat kultivovaně....tak, aby nenapáchal víc škody, než užitku...je rozdíl, když někdo začne chrlit sprostá slova, pištět, ječet a případně mydlit dítě a když někdo asertivně dá najevo, co nechce....takže já jsem pro, mě to vyhovuje, 90% situací dám v klidu, s pochopením, případně mlčením :grinning: , ale občas "upustím páru", slušně, ale jednoznačně.
20. črc 2012 ve 23:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@romcovaklarka idem sice uz s krizikom po funuse, dievcata ta uz ukludnili, no chcem sa tiez pridat - je to naozaj uuuplne normalne v tom veku, ze dieta na tebe visi. Tiez som bola s toho mimo, ze preco ta slavna separacna uzkost nie a nie odist, ked sa tomu vravi aj "uzkost osemmesacnych", vtedy ma tu @blandik vyviedla z omylu, ze to netrva mesiac, ale pretrvava dlho. Naozaj sa to moze vracat s vacsou ci mensou intenzitou, rataj kludne do troch rokov. Este velmi dlho si neuzijes sukromia na zachode :wink: Ja si vzdy vravim, ze nie preto som na materskej, aby som si porobila okolo domu, ale preto, aby som bola s detmi. Dom tu bude aj o desat, o dvadsat rokov, aj zahrada, deti nie.
20. črc 2012 ve 23:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek