• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@kazy tu knihu RABR by sme mali dat povinne precitat aj nasim manzelikom :wink:
31. črc 2012 v 17:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj holky, můžu se k vám přidat? zrovna začínám s RABR, knihu ještě nemám dočtenou, ale je mi jasné, že to jsou opravdu prima zásady. zároveň jsem si vzpomněla na různé křivdy ze svého dětství, nevhodné tresty a křik, výhrůžky. a to jsem byla skoro bezproblémové dítě. proto bych se podle RABR opravdu chtěla chovat k jiným i k synovi. avšak chtěla jsem se zeptat, zda se dá vše vysvětlovat tříletému klukovi? bude to už chápat? no a hlavně, co vaše celá rodina, uplaťňuje taky RABR nebo mají jiné výchovy? říkám si, aby z toho malý neměl zmatek. že od mamky nedostane na zadek, ale babička může...
31. črc 2012 v 19:22  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maximka33 ahoj, trojročný už vie dosť pochopiť, aj s malými deťmi sa dá o mnohých veciach diskutovať, oni dosť chápu. A dieťa skôr urobí niečo po vysvetlení, keď pochopí, že je to v jeho záujme, ako na prikaz bez vysvetlenia. Aké sú tvoje skúsenosti s vysvetľovaním, ako na to reaguje tvoj synček?
31. črc 2012 v 19:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maximka33 myslím, že určitě ano. my jsme začali když měl malý rok a půl. RABR přece není o vysvětlování, ale o celkovém postoji a chování k druhým, zejména dětem :wink:
31. črc 2012 ve 20:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kazy k tomu ze co vyrastie z deti, ktore su vychovavane podla Naomi - myslim, ze presne to, co ona deklaruje: silni a sebavedomi jedinci. Akurat po tom, co som si citala Naomi a co som si precitala o Naomi, zacinam pochybovat, ci to je to prave, o co sa chcem snazit. Myslim, ze tym, ze my sme dostali vychovu, ktora sebavedomie a individualizmus potlacala, mame tendenciu sebavedomie vnimat ako nieco velmi poztivne, a cim je ho viac, tym lepsie. Ale:

(1) Jedna z kontroverznych odpovedi rodicom, ktore Naomi na svojej stranke uvadza, sa zaobera nezdvorilostou az hrubostou trojrocneho dievcatka:
http://mothering.com/child-rude-random-people
ked rodicia sa snazili jej vysvetlit, ze svoje city ma vyjadrit inak, menej zranujuco, no nic nezaberalo. Naomina reakcia je, ze dieta nie je hrube, to je len matkino vnimanie situacie. Je praveze super, ze je dieta tak otvorene. Nech jej nevravia, ze slova mozu zranit, lebo ju samu potom robia zranitelnou, zacne dbat na reci inych a to ju bude oslabovat. Ona nie je zodpovedna za pocity ludi, ktore v nich vyvolavaju jej slova, to ti ludia su za to zodpovedni.... Toto mne pride byt uz trochu extrem. A to nie je kniha, kde by svoje idey chcela zdoraznit prehnanymi prikladmi, to je konkretna odpoved konkretnym rodicom. Pre mna je to prisilne kafe.

(2) Na dvoch miestach som narazila na komentare ludi, ktori tvrdili, ze chodia na univerzitu s niektorym z Naominych synov a vyjadrovali sa o nom velmi nevalne, ako ze je to namysleny clovek, ktory je o sebe presvedceny, ze je najmudrejsi na svete a ze drviva vacsina spoluziakov ma problem s nim vyjst. Neviem nakolko je to vyjadrenie pravdive, ale zda sa mi to velmi pravdepodobne, celkom je to v sulade napriklad s odporucanim, co som uviedla vyssie. Poznam tiez cloveka, na ktoreho presne taky popis sedi, naozaj sa mu neda upriet sebavedomie a lahostajost k mienke inych, ku vsetkemu ma co povedat a je neotrasitelne presvedceny o svojej pravde, no ale to ti hovorim, nechcem, aby z mojho dietata vyrastlo nieco podobne.

Takze sebavedomie a nezavislost - ok, ale odtial potial. Presne to iste o Naominej vychove - vyborne myslienky a zasady, ale odtial potial. Uz len najst ten spravny balans, vsakano.
31. črc 2012 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@zajaciq ještě se vrátím k tvé situaci na parkovišti (byla jsem pryč, tak dočítám). Někdy pomáhá dát na výběr. Takže v tvé situaci mě napadá reakce - Ty chceš zůstat v autě, ale v autě můžeš čekat, když např. jdu zaplatit parkovný. Bankomat je daleko, tam půjdeme spolu. Chceš vystoupit sama, nebo chceš pomoct? (to pomoct myslím mírumilovně, ne výhružku, jak se to někdy používá). Chceš k bankomatu běžet, ať jsme tam dřív, nebo půjdem pomalu? Nebo vymyslet něco jiného, co by mohlo na tvou dceru zabrat. U nás by zabralo to vystupování sama, pokud by si nechtěla vybrat, začala bych ji teda vyndávat a na 90 % začne křičet, že sama a vystoupí.

Hezký článek o uklízení http://www.rodina.cz/clanek8882.htm, diskuze pod článkem je ale spíš smutná :unamused:
31. črc 2012 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahojte..tiez mam knizku na vecerne citanie doma a snazim sa z nej co - to pochytit aj ked ako pisete, je to o zmene celkoveho spravania a to nie je podla mna lahke zmenit zo dna na den.
My sme mali stale k malemu pristup skor vysvetlovaci, nepraktizujeme ziadne fyzicke tresty a aj ked obcas zvysim hlas, snazim a to hned stlmit..nam to vsetko super fungovalo, asi aj vdaka tomu, ze sme malemu od narodenia stanovili ritualiky, ktorych sme sa drzali a nebol u nas problem vlastne s nicim..ani zaspavanie, ani papanie, obliekanie....vzdy sme sa snazili mat na vsetko cas, aby som nemusela maleho tlacit casovo, ze niekam musime ist a on nestiha..bolo z neho mile dieta..
teraz ale uz je aj vo "svojom" obdobi ..ma 2.5 roka .dovolim si tvrdit, ze je z tych menej narocnych deti..aj ked sa pri nom nabeham a nenecha ma sediet nikde..ale nemusim ho nahanat lyzickou pri jedle, ani do obliekania, ani v obchode nevyvadza..na ceste sa sam hrnie na kraj,aby nas nezrazilo auticko..nehadze sa mi o zem..
ale mam s nim jeden problem, ktory sa zacal len asi pred mesiacom a rada by som sa vas skusenejsich s vychovou podla RABR opytala, ako by som mala podla vas postupovat..nevieme si s muzom rady..dufam, ze to popisem spravne.
Maly bol zvyknuty spavat vo vaku...viacmenej odkedy sme ho vybrali zo zavinovacky, tak spaval vo vaku..nemal s tym nikdy problem a ja som bola rada, ze nemusim riesit, ci sa mi v noci neodkope...ma 2.5 roka a stale spi v babatkovskej postielke,ale uz ho chceme dat do velkej..nemala som dovod nic menit, lebo on spaval vzdy ukazkovo- od 1.5 roka sam v izbicke, uspavanie ziadne, len pusa tatkovi, mamke, dobru noc a spal...az doteraz..
Problem nastal ked som uz musela zrusit ten vak..po prve prisli horucavy a tie vaky su teple, po druhe uz bol aj ten najvacsi len tak-tak a po tretie, chceme ho dat do velkej postele a urcite nechcem aby v tom vaku nejako vyliezol a nevedel sa pohnut ( odopnut sa sam nevie). Kym boli horucavy a spal len tak, neprikryty, tak to nebol nejaky problem, ale ked sa trosku ochladilo a ja som ho chcela prikryt, tak to zacala hotova katastrofa..najprv som ho prikryvala plachtou alebo oblieckou, ked bolo chladnejsie, tak dekou...zuril strasne, ze on sa nechce prikryt ale ked som povedala, ze teda fajn, nemusis, ze ho radsej trebars teplejsie obleciem, tak uz zas chce byt prikryty..ze on chce deku atd.
Teraz to vyzera u nas asi tak, ze kazdy vecer a poobede ked ma ist spat sa s nami maximalne hra..lahne si na brusko, ze ho mam prikryt dekou, ked ho prikryjem, tak ze on chce byt na chrbatiku a ked ho zas prikryjem, tak zas na brusku.. a tak to toci..ked odidem, ze ved si lahni ako chces, tak vrieska, ze nedobreeee, nedobreee je deka....ked chcem deku zobrat, tak krici, ze chce byt prikryty...vzdy ked ho necham, pekne mu dam pusu, vsetko, dobru nocku ako vzdy bolo, tak zacne vrcat, ze on chce na brusko, potom na chrbatik a dokola..ked odidem z izby, tak vrieska na plne obratky ze je vsetko nedobre...nevieme ako to riesit....uz sa nam normalne vyskiera to tvare, vidim ten pohlad ako ide pol hodiny sa bavit na nas, ako tam chodim dnu a von do tej izby, prikryvam, odokryvam..citim sa ako blbec...ziadne dobre slova neucinkuju.snazila som sa zacat pozitivne, ze ked bude pekne spinkat bez vymyslania, tak zajtra pojdeme na vylet, budeme si citat, cokolvek co ma rad...ziaden ucinok.skusali sme potom negativne, co sa snazim menej,ale obcas zaberie, ze ak nebude pekne spat, tak nebude to ci ono..uz som rozpravky vymyslala, ako ho sleduje Dedo Mraz a vidi ze pekne nespi, tak vsetko co ma pre neho nachystane na Vianoce da inym detom...ze mu musi ukazat ako krasne spinka..proste vsetko mozne..uplne to ale ignoruje..zabrala u nas potom drastickejsia vec, ze som mu povedala, ze ak nebude pekne lezkat tak bude musiet spat bez plienocky( stale spinka so svojou tulkavou plienkou)..neveril, tak som vzala..reval jak tur..po nejakom case ju dostal spat a zaspal..ale na druhy den uz ani to nefungovalo..tak vcera napriklad nas natahoval 1.5 hodiny...a to bol unaveny, oci suchal...takze nikdy to nie je tom, ze nie je unaveny..on dokaze spat aj cez obed este 3 hodiny a v noci spi tiez dobre celu noc..vzdy bol to spavejsie dieta, takze to nie je o vymyslani ako oddialit spanok..on sa tam aj sam zbera do tej postielky, vie, ze si umyjeme zubky, uz sada na nocnik, vycika sa, precitame knizocku a sam lezie do postele..ale teda posledny mesiac mame tazky kriz s tymto tahanim rodicov neviem kam..
doteraz som mala dieta co ukazkovo chodilo spat a teraz mam moru ked viem, ze sa blizi cas spania..cely cas si hovorim, ze musim byt kludna a aj sa mi to celkom dari, len absolutne neviem ako s tym skoncovat..mate nejaku radu? nechcem ho nechavat revat kazdy vecer kym to zafunguje..od septembra pojde do skolky, tam bude mat vankusik a perinku a bude sa musiet prikryvat..mozno sa to vyriesi tam....
31. črc 2012 ve 20:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. Jasně, tím sebevědomím myslím čistě zdravé sebevědomí...šla jsem nedávno s malým na preventivní prohlídku. Doma jsem koukala do knížky a přesně jsem tam našla obrázky dětí, jak se vytáčí do luku a špatně leží na bříšku bez opory loktů, no prostě ukázkové příklady toho, kdy je dítě zralé na rehabilitaci, a přesně to dělá náš Fanouš...tak jsem si řela, že to řeknu dr a požádám o doporučení na rehabiliitaci, aby mi dítě okoukli, jak se jí jeví. A co myslíte u dr...začala jsem něco žblekotat, hned jsem vypadala jako matka co rve děti někam do tabulek a když to na týden nesedí, tak už hysterčí...stačila nějaká její poznámka a odcházeli jsme bez doporučení, protože jsem si nebyla schopná si o něj asertivně říct, protože se mi zdálo, že bych doktorku urazila, když bych jí požádala o doporučo někam, kam ona to nevidí jako nezbytné. Jsem magor? přijdu si tak,a mám pocit, že to je tím, že mi záleží na tom neudělat si s nikým zle, i na úkor svých dětí. Celý měsíc se ted na to chystám, že jí o to doporučení požádám, jinak nebudu klidně spát, nechci něco zanedbat, ale ty nervy jaký z toho mám.

@m.i.r.i omlouvám se, že tady pod Tvůj dotaz píši reakci uplně mimo někam na diskuzi nad tím, ale mam taky hlavu v pejru ze svých dětí:slight_smile: Já jsem si za svýho druhýho těhotenství naučila spát staršího syna u nás v posteli (usínala jsem skoro dřív jak on a on vždy řval a nechtěl ve své spát, na to jsem neměla sílu a vedle mne pak dobře usnul), takže to trvá doted, usne jen když ležím u něj,jinak se zvedá za mnou, což je teda peklo, když bych radši něco dělala, ale napadlo mě, zda nezkusit to, že si lehneš vedle něj, co to udělá? A budeš dělat že taky odpočíváš, chvilku si s ním budeš povídat (Jenda odpovídá své spací panence, kde byl, co dnes dělala a tak) a pak už nereagovat, jen ležet vedle...teda nebudu se divit, když byste nechtěli zabřednout do té otročiny "osobního uspávání"...
31. črc 2012 ve 22:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@maximka33 Jo, tos uhodila "hřebíček o hlavičku" nebo jak se to říká...podpora rodiny... dávám tu poslední týden k dobru své zážitky s tím, jak mne rodina "podporuje" - všichni jsou prot mě: " škoda každý facky co padne vedle(nebo co nepadne když by mohla), nerozmazluj ho, nechod mi brečet na hrob až Ti přeroste přes hlavu, uděláš z něj mamana...to jsou reakce mojí mamky a manžela na mé pokusy o pozitivní nenásilnou výchovu bez trestů. Pořád si na to tady stěžuju, čímž ničeho nedosáhnu...říkala jsem si, že jediná možnost je prostě dál k tomu dítěti přistupovat tak jak mi velí svědomí a spíš než manželovi pořád vykecávat díru do hlavy (což nefunguje, stejně jako když dítěti říkáš uklid to), tak radši jít příkladem (asi tak jako vzít tu hračku a říct "patří sem na své místo, at tu máme hezky uklizeno" a dám jí tam) Zjistila jsem že na manžela jako na to malý dítě platí, že vzor je víc než nějaké příkazy a doporučování "měl bys neměl bys".
31. črc 2012 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kazy vidím, že je to dost těžké.. spoléhala jsem na to, že to půjde jako se znakováním, že se manžel prostě přidá, když uvidí, že to funguje. ale toto je poněkud obtížnější. a hlavně jeho nedonutím k tomu přečíst tu knihu. ale horší to bude u rodičů, to je jasné. oba dva jsme vyrostli v rodinách, kde byly příkazy, bití a tak. a dál se to praktikuje na vnoučatech. no musím s tím začít. dneska se mi vrátil syn po týdnu u babičky. je takový roztěkaný, zapomněl na všechny své hračky, tak je znova objevoval. takže na oslovení ani jemné výzvy nereagoval. uvidíme, jak to půjde zítra :wink:
31. črc 2012 ve 22:21  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kazy jinak i dosud jsem se potkávala s negativními reakcemi od manž. rodiny - kvůli znakování a bavlněných plen. ale zvykla jsem si a vysvětluju, že to je naše dítě, náš přístup, naše práce. tak s tím budu dál pokračovat. v tomhle fakt vidím smysl. jak tu knížku čtu, tak si vybavuji, jak jsem se cítila špatně a poníženě, když se mi něco nepovedlo. a v první třídě jsem si myslela, že chodím do školy kvůli mamince, abych jí dělala radost.
31. črc 2012 ve 22:23  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@maximka33 Jo, my jsme praktikovali bezplenkovou metodu, manžel brblal ale pak měl radost, když se mu malý taky vyčůral nad nočníček, moje mamka kroutila hlavou, že jsou to nějaké vyčtené vymoženosti, ale i jí to dostalo, když se to povedlo...ale tam viděli okamžitý úspěch...stokrát denně však dítěti něco vysvětlit v klidu, reagovat na jeho pláč a výmysly slovem "ano chápu že...", místo " neřvi, neber", to už je něco úplně jiného a hlavně, efekt není zrovna vidět hned (já třeba rozdíl vnímám, ale moje máti pořád mele svojí: přeroste ti přes hlavu,takhle ho nevychováš, musíš na něj občas zařvat, občas ho musíš plesknout)...prostě v tom vyrostli. Ke knize Naomi Aldortové jsou tu na diskuzi nějaké výhrady se kterými i souhlasím, ale jedno uznat musím: jsou to asi naše vlastní zranění z dětství , které nám brání přistupovat k dítěti jako k partnerovi, který se může rozhodovat sám a kterého máme podporovat v samostatnosti a nenutit ho dělat věci proto, že NÁM se to tak líbí a vyhovuje. jinak už nevim...
31. črc 2012 ve 22:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kazy ta bezplenková metoda je fakt zajímavá. k tomu jsem se ještě nedostala. jinak u RABR oceňuji, že je to kniha českých autorů, kteří dobře znají místní prostředí, jak bylo a jak může být. je mi to hodně blízké
1. srp 2012 v 08:54  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kazy manželovi nebo rodičům nemá cenu nic vysvětlovat, pokud k tomu primárně nejsou otevření. nejlepší je to příkladem. když opravdu vidí, jak funguje v praxi tvůj přístup a jak nefunguje ten jejich, je to nejlepší škola :stuck_out_tongue_closed_eyes:
můj manžel byl vychováván naprosto autoritativně ze strany otce, ze strany matky z podmíněnou láskou, otec ho i mlátil atd..... takže má s výchovou malého taky problémy, ale kolikrát ho chytnu, jak používá moje slova, moje postupy :wink: RABRu přečetl asi 20 stran a pak se na to vykašlal. u našich taky vidím, že to kolikrát přebírají ode mě, protože prostě vidí, že to funguje.
1. srp 2012 v 09:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kazy ziaden problem..ved je to otvorena tema:slight_smile:
U nas inak tiez mam problemy s mamou ale aj so sestrou ohladom pristupu k vychove..normalne striehnu na vsetko co moj maly spravi, ked nahodou zatrucuje alebo sa niecomu vzprieci, tak uz to mam na ociach, ze vidis, toto je len zaciatok, keby si mu dala obcas po zadku, tak je kludnejsi..ako mi prerastie cez hlavu..ked poviem mame, ze mne sa tiez nepacilo, ze sme boli aj bite so sestrou v detstve ( aj ked nemozem povedat, ze nas mlatili, ale fungovala aj vareska a kadeco) tak mama sa obhajuje, ze nic ine by na nas nefungovalo a ake sme potom boli poslusne..tazko je to vysvetlit, ze ked je dieta poslusne zo strachu, tak to asi nebude ono..horsie je, ze aj moja sestra je ineho nazoru. jej dcerka je od naseho len o 3 mesiace starsia, ale tam je ina vychova...asi od roka uz dostala po riti, este aj po plienke, teraz aj mimo..tiez ziadne mlatenie ale dostane..je pravda, ze poslucha asi viac ako nas maly,ale ja vidim na nej, ze preco poslucha- lebo tam je ten strach....nas je po prve chlapec, co uz asi vseobecne plati, ze chlapci si zivsi a vacsi betari...ked mal 1.5 roka, tak mal asi take 3 mesiace obdobie, ze sa pustal do netere..obcas aj do inych deti, ale to velmi zriedka, ale neviem preco, neter ho drazdila..nosila som ho na tom "voditku" radsej, aby do nej nejako neskocil..vedel sa rozzrurit a udret ju alebo hryzt..moja mama ked to videla, tak si viete predstavit co som mala na dennom poriadku...ze to je mojou vychovou, ze bude agresivny, ze mi ho ani do skolky nezoberu a raz bude mlatit mna a ja ho nezvladam, zaslusi si 25 na zadok..mal 1.5 roka!! ..a cuduj sa svete, ako prislo tak odislo..ja som si o tom vela citala a zistila som,ze maly mal obdobie velkych zmien...viacmenej v priebehu asi 3 mesiacov zacal chodit ( dost neskoro, az 16.6 mesacny), rozpravat ( doslova zo dna na den), v 17 m sme zrusili plienky v priebehu tyzdna a sam sa pytal na nocnik, v 18m dostal vlastnu izbicku a sam tam spinkal..obrovske zmeny, ked zo 16 mesacneho babatka, co len sedelo a povedalo par slov, s plienkami...bol 18 mesacny beziaci, rozpravajuci, cikajuci do zachodika...ved to sa ani on sam asi nevedel vysporiadat s tym aka velka zmena to bola..dovtedy tiez si nechal vsetko zobrat od deti, kedze viacmenej aj tak len sedel, kazde mu vsetko vzalo,neriesil..odrazu nastal zlom a naucil sa, ze aj on nieco moze mat a potom to patricne okorenil tym, ze capol, pohryzol..ja som to neriesila nijak zvlast, iba som mu rozpravala, ze sa to nesmie a odtiahla som ho od neterky prec..drzala na tych popruhoch ked sa k nej priblizoval..a ako vraim, odislo to o par mesiacov...ale co som sa napocuvala..moja mama uz videla tie najhorsie scenare, ake budeme mat agresivne dieta..a teraz ozaj ked sme s nimi a maly je ako anjel..sme tam 4 dni, raz zareve ked sa mu nieco nepaci alebo sa nazlosti a uz tie pohlady, komentare, v zmysle" teraz si zasluzi na zadok a nie dohovarat, ved ma z teba srandu"..najhorsie je, ze ked to tolko do mna hucia, tak sama zacnem pochybovat, sama sledujem maleho, ze ci sa mi to ozaj raz nevrati, ci ozaj so mnou nezacne tocit a vsetko okolie " vyhra" tym, ze to hodia na moju vychovu..lebo ved neterka tak krasne poslucha...ved musime byt ako stado oveciek...:frowning2:
1. srp 2012 v 10:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@m.i.r.i Napadlo mě, jestli by třeba nepomohlo, aby si mohl sám vybrat, kterou dekou nebo peřinkou se bude zakrývat, nebo třeba jít do obchodu a koupit nějakou, kterou by si sám vybral, aby se mu líbila. My občas máme podobné situace s pyžamem (není to tedy nikdy tak dlouho, jak píšeš ty) a tam to docela pomáhá - hlavně má dvě pyžama s autíčkama, který miluje a ty si chce oblíct vždycky (tak je někdy, když je nejhůř vytahuju ze špinavýho prádla:slight_smile:).
Ale možná ho trápí i něco jinýho, těžko říct.
1. srp 2012 ve 12:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. @kazy - ta rada ohledně hrubosti tříletého děvčátka mi taky utkvěla v hlavě, jen mě se ta její odpověď líbila..a taky tu teď přemýšlím, co píšete..Já celkem souhlasím s tím, že když budu dítěti říkat, že to, co říká, může ostatní zranit, tak mu předám určitý stereotyp - někdo může říct něco, co mi ublíží - přitom - každý si může říkat "co chce" a já si to nemusím brát osobně, nemusí mi to přeci ublížit..plus je tady problém přiměřenosti věku dítěte - kdy je dítě připravené brát ohled na city druhých - je třeba, aby ho k tomu rodiče vedli nebo dítě mentálně dospěje v určitou chvíli k tomuto a pak ho to začne zajímat...Náš třeba stále nechápe smrt a smutek z toho, že někdo umřel..když měl něco dost před třemi roky, a měli jsme tady babi a dědu a já je nechala v pokojíčku, babi tlačila a tlačila - a malý si s ní nechtěl hrát, protože ona mu jeho hru pořád organizovala, určovala, co budou dělat..až ji začal odmítat, že má jít pryč, nechce ji, chce jen se mnou..oni z toho měli trauma, babi slzela, já cítila, že vůbec nemá cenu s malým rozebírat nějaké - babi je smutná..protože on nebyl na to vyzrálý...dneska občas vyplodí, že někdo je smutný, někdo je veselý, ty jsi ráda, že to a to..to je pro mě známka toho, že tyto souvislosti začíná vnímat...ale i tak, je nutné, abych posilovala jeho pocity "viny" a odpovědnosti za cizí pocity nebo si k tomu dospěje dítě samo na základě našeho vedení, našeho příkladu - že člověk jako rodič sám řekne za sebe, jak a proč se chová vůči druhému...No, vrtá mi to v hlavně, určitě člověk nechce vychovat sobce bez ohledu na okolí..
1. srp 2012 ve 22:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@m.i.r.i Takže naše mamky jsou úúúplně to samé a mám mladšího bratra, který má dceru a ta se jěn špatně podívá (náznak zamračenosti, nesouhasu) a už jí taky jednu chytne - to dítě absolutně nemůže projevit své negativní emoce, vše v zárodku velmi potlačeno, brácha se bude divit, kam se jí to vyventiluje (drogy, nějakápsychická porucha, co já vim) Náš Jenda se vztekne nebo hodí hračkou a brácha na to "no to už by ode mě jednu dostal)...mám je oba ráda, ale na několik let bude náš kontakt asi omezen na krátké návštěvy u nás, kde je vytvořeno prostředí s minimem zákazů. jinak to nemám zapotřebí...
2. srp 2012 v 08:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hamma dakujem, ale to tiez nepomohlo..kupili sme obliecky ake chcel, jedny s krtkom, druhe s autickami...ale je to stale to iste...jemu vobec o to zakryvanie uz nejde.uz ide o cvicenie rodicov..dnesna noc bola najhorsia doposial...lebo sa zobudil v noci, co sa mu zvycajne nestava alebo ak ano, tak sa otocil vzdy na druhy bok a spinkal dalej..nikdy s nim problemy neboli, bol doslova ukazkovy..a teraz sa zobudil, vypytal sa cikat, tak ok, dala som ho, ved mozno obcas sa aj jemu stane, ze v noci potrebuje...tak sa vycikal a ked som ho dala do postielky, tak kolotoc ako pri zaspavani zacinal zas..prikrtyt, neprikryt, brusko, chrbatik, vyskieranie do tvare...asi 20 minut to trvalo,potom zaspal.dalsie zobudenie bolo o 4 a to zas, ze chce cikat..samozrejme, ze nevycikal nic, len sa vyskieral na mna..potom chcel pit, potom zas cely cirkus..to sa uz nastval aj manzel, uz sa aj rozkrical, co maleho asi burcovalo este viac..cely dom hore nohami o 4 rano, maly krical,, toto zle, hento zle..ked som sa spytala co konkretne je zle, co mu vadi, ci ho nieco boli, tlaci..tak sa smial...tak sme ho nechali nech si krici a zaliezli sme do postele...vydrzal kricat v postielke 40 minut a odrazu ticho..zaspal..manzel uz nemohol zaspat vobec, ja som zaspala, ale sme ako po flame, my co sme zvyknuti spat cele noci, tak to uz zasiahne :slight_smile: a to sme sa dnes prave chystali ho prelozit do velkej postielky..vcera ju manzel poskladal..a teraz nevieme co mame robit, lebo z tejto malej mi aspon nevylezie...ale ked este dostane postel, z ktorej sa da zist dole, tak to mi hadam bude pochodovat po celom dome..sme uplne zufali :frowning2: a samozrejme, ze ten plac mi trhal srdce...akokolvek som ale dohovarala, s kludom, s laskou, s pohladenim, tak to nepomahalo...


@kazy uplne ako u nas..my byvame od sestry dalej, ale ideme sa stahovat na nejake 2 roky, kedy budeme par krokov od nich a budeme sa stretavat asi castejsie...a uz teraz mam z toho obavy, lebo na jednej strane by som chcela, aby mal nas maly dobry vztah so sesternicou, ved su uplni rovesnici a mohli by byt kamosi, ale na druhej strane ten rozdielny pristup k vychove nas so sestrou strasne vzdaluje....raz sme boli u nich na navsteve, deti sa krasne hrali, ale uz potom asi po hodine, ked uz aj unava zacala pracovat, bolo to pred obednym spankom nas maly chcel nejaku knizku a ked ju chcela aj neter, tak nas maly zvrieskol..iba zakrical..obcas ked sa hneva tak zakrici..inak nic viac..upozornila som ho, prestal, vzala som si obe deti k sebe a citali sme knizku vsetci spolu..uz bolo dobre..ale sestra z toho spravila dramu..ze vsetky ine mamicky by dali pri takom spravani dietatu jasne najavo, ze to nie je spravne a to tym, ze by dostal po riti, siel do kuta, domov, alebo nieco..pritom nikomu neublizil, nikoho neudrel, len zvrieskol..a ja som mu povedala a vysvetlila, ze to nie je spravne a on prestal..doteraz mam vykrikovane tu udalost, ze jej mala na take spravanie nie je zvyknuta a ani si to nemoze dovolit...moj manzel mi vyslovene zakazal napriklad skusit nechat maleho niekedy u sestry sa hrat bez toho, aby sme tam boli my..alebo aspon nechat ho u mojich rodicov ked tam bude sestra s neterou, lebo co ak budu praktizovat svoje vychovne metody aj na nom, co ak mu daju po riti alebo nieco..moja mama aj ked ma iny nazor ako ja by si to hadam nedovolila, ale za sestru niekedy ruku do ohna nedam..a ja nechcem, aby maly videl, ze sa veci riesia bitkou..nas tieto vychovne postoje so sestrou neskutocne rozdelili..odkedy mame deti a pristupujeme ku vsetkemu vo vychove rozdielne, tak uz si pomaly ani nemame co povedat, lebo na vsetko mame iny nazor a potom je to len o presviedcani pravdy toho druheho...samozrejme sa to da respektovat, nech si robi kazdy ako chce, ale potom ked sme spolu, tak to proste dokopy nejde...
2. srp 2012 v 10:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@m.i.r.i taky si myslím, že to chce rozetnout to zacyklení - za stejných podmínek to bude pořád dokola :unamused: . možná by pomohlo něco zásadně jiného - ted ideálně někam zmizet, na dovču, k babičce, nebo prostě přestavět pokojík, nebo ho nechat spát někde jinde - u vás? :wink: , na nějakou dobu...ono tyhle věci prostě nejde přeprat, jakákoliv snaha o vítězství je marná, fakt:frowning2:. Jakmile se to na chvíli ztratí z pozornosti a zkusí se to po nějaké době znovu, bude reakce jiná. funguje to obecně na všelijaká zacyklení s jídlem, oblékáním,přebalováním na stejném místě...
2. srp 2012 v 11:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik když ono tohle jednání předpokládá, že nastejné vlně budou i ostatní, že jejich reakce bude ve stejném duchu, že budou smýšlet stejně jako my....ty to umíš - nebrat si to osobně, najít si v tom něco jiného - ale kdo jiný? bohužel.

mmch, jak je? myslím na vás:slight_smile:
2. srp 2012 v 11:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@m.i.r.i Tak z těma vztahama v rodině tě chápu. Já to mám teď taky blbí. Už skoro od narození malého. Dokud jsem poslouchala švagrový "chytrý rady" v těhotenství tak to bylo dobrý. Když se malej narodil tak jsem si začínala dělat věci tak nějak po svým ( z počátku instinktivně a pak postupně co jsem kde vyčetla ). No a dělala jsem toco jí se nepovedlo: zachránila jsem si kojení - ona měla rádkyně v porodnici já laktační poradkyni . Já ho krmým zdravě ona jelikož malého od půl roka v podstatě vychovává její máma aby ona mohla chodit do práce ( né že by na to byli špatně, já bych byla štastná za jejich příjem, ale přeci nebude pořád s malým, tak ho mámě strčila třeba na týden a pak s ním byla tak čtyři dny a pak zase na týden až 14dní k roičům), tudíš si dokážeš představit jak byl krmený. No a teď tahle výchova. Ona malýho vůbec nezvládá, radši ho někomu strčí nebo používá její oblíbenou výchovnou metodu ( hned po mlácení ) strašení klekánicema, čertama a tak. A to opravdu za každou blbost, jako třeba že mi nechtěl dát pusu na rozloučenou, nebo že se nechtěl fotit s Jiříkem u stromečku. Prostě hrůza - ale ono to přece tak funguje, ne? :sweat_smile: Ona vůbec je ráda když všichni skáčou jak ona píská. Když ne tak vyhrožuje ( i bráchovi - odchodem a pořízením jiného tatímka pro malého ) No ale to bych odbočila. Prostě teď jsem jí neposlouchala já a mám to hodně blbí a taky už se skoro vůbec nescházíme. Taky u našich, ani ne tak poslouchám, jako pozoruju ty obličeje ( nejvtipnější je ten madšího bráchy, kterému je 21 a samozřejmě bez dětí ) taky samozřejmě když malý něco udělá a že je teď hodně divoký i agresivní ( což stále řeším a ještě jsem nepřišl ana to proč ), tak už je na všech vidět jak za to určitě může moje výchova. Nejhorší ale je že já se nechám dotlačit k tomu že na něj pak křičím ( na zdek ale nedám nikdy ) a říkám věci které bych mu nikdy neřekla. A do toho ten tlak a to dusno u nás a je to celý na nic. Pak je malej ještě nervoznější a víc agresivní a rozdivočelý. Tak tam chodím nerada, stejně jako ke kamarádkám s dětma. To je úplně o tom samém. Navíc oni maj každá 2 děti tak tomu samozřejmě líp rozumí :sweat_smile: :stuck_out_tongue_closed_eyes: Už mi to vážně nebaví, jsem zvědavá jestli se to ukáže pak v pubertě a oni to uvidí. Ale stejně mi nedaj určitě za pravdu. Pokud budem ještě v kontaktu :frowning2:
2. srp 2012 ve 13:55  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@m.i.r.i u nas se taky jednou neco zvrtlo a prestala spat jako normalne, postylku velkou uz mela takze zacala i utikat ... jak pise @berenika39, nezmenila jsem ritualy jako koupani a cisteni zubu, ale vzala jsem si ji sem tam k nam, nechala jsem ji trosku dyl vzhuru a nejak se to ustalilo ... sice to neni jako driv, ale prece jen je uz o neco vetsi a ja si kolikrat uzivam kdyz usina u nas :dizzy_face:

a k predeslemu tematu, ja se neumim povznest nad to co nekdy rikaji ostatni, sice na tom pracuju, ale ja si beru vsechno moc osobne .... t :dizzy_face: akze nad vsim moc premyslim a zbytecne se stresuju ... rozhodne nechci aby mala byla v tomhle jako ja, ale rada bych aby vedela ze reci mohou i ranit ...

jinak jsem si taky kladla otazku nakolik muze malou ovlivnit kdyz se k ni nekd chova podle vychovy ze skoda rany ktera padne vedle, kdyz ja to delam jinak ....
2. srp 2012 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 nase mala zacala placat a ja jsem ji pozorovala a zjistila ze to dela kdyz chce pozornost ... nebo kdyz je rozdovadena, ale to neni umyslne, jeste nezna ty hranice kdy je to moc :slight_smile:
2. srp 2012 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@schnucki Když u malého je to pokaždé jiná situace. Většinou bije děti. Nejhorší je že když plácne jen tak mu nemůžu dát to pchopení, protože ho vlastně nehápu. No a vyhýbat se úplně dětem taky nejde. Nás taky bije spíš když je rozjetý a někdy i když je třeba spokojený nebo rozpačitý a tak. A v tu chvíly nevím jak mám reagovat, krom toho že řeknu "to se nedělá" nebo "ne!" atp.
2. srp 2012 ve 14:09  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 je mozny ze si s tema detma v tu chvili nechce hrat, nebo naopak? ... nase je sice mladsi, ale boucha deti kdyz se ji neco nelibi, nebo kdyz chce od nich pozornost .... ja se ji snazim rict ze takhle se to nedela a dat ji moznost jak upozornit jinak ... ale jeste to nemame vymakany ....
2. srp 2012 ve 14:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 Dost hustý a jako přes kopírák. To čučim, "vono" se to neděje jen u nás!
2. srp 2012 ve 14:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
tuhle si nejaka maminka nekde stezovala ze jeji dite zacalo kousat a chytre rady ne aby patrala proc, ale ze kdyz na prdel nepomuze tak bud taky kousnout at vi a ebo placnout na pusu ... me padla pusa dolu a asi by stejne nemelo cenu reagovat :frowning2:
2. srp 2012 ve 14:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 Přesně, já mam taky pocit že Jenda někdy nás bije, nebo hodí hračkou a je při tom úplně v pohodě a rozhodně to nění vztekem. Tak to vždycky tipnu, že jen chce, abychom si ho všímali a říkám" Au, to mámu bolí, já vím že jsi tady, vidím Tě, když mi chceš něco říct nebo když chceš abych si Tě všímala tak přijd a řekni "mámo tady jsem", no né že by to házení hračkama nebo kousání tím pádem přestalo, ale vnímám to jakože nás chce zaujmout. I děti bije, ale myslím, že je to taky žádost o pozornost nebo protest, když už s maminama na hřišti krafu dlouho...máme ty kluky skoro stejně starý, taky je prý možné (vyčetla jsem), že na vrstevníky nejsou připravení (Jenda bije jen menší nebo stejně staré děti) a že mu máme pořídit JEDNOHO a STARŠÍHO kamaráda - kamarádku, nejen že si s více vrtsevníky neumí hrát ale neumí je někdy vedle sebe ani "jen tak " mít. ne že bych kvůli tomu někde naháněla starší děti aby si sním hráli, ale jsem připravená, že může kdykoli zaútočit, jsem ve střehu a rozhodně nemám řeči typu "hezky si tu spolu hrajte", "proč ji biješ když je to kamarádka" apod.
2. srp 2012 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 no to mi je veru luto, ze tiez zazivas nieco podobne v rodine..vtedy je to ozaj velmi tazke. Tazko je vychovavat svojim sposobom ked nepodpori manzel, nepodpori najblizsia rodina..s mojim muzom sa vo vseobecnost na vychovu napriklad zhodneme, len on nejde tak do detailov..dokaze sa skor vytocit ako ja, potom zvysuje hlas a ked mu hovorim, ze to nie, musime byt pokojni a analyzovat preco maly robi to co robi, tak uz o tom nechce ani pocut..dnes napriklad povedal, ze nech uz nedavama maleho vobec spat na obedny spanok( co prosim on spava aj 3 hodiny niekedy)..lebo ked ma kazdy den absolvovat trucovanie pred tym a rev ked sa zobudi ( to tiez zacal asi pred par tyzdnami, ze vzdy sa zobudi s placom a neda sa utisit asi 10-15 minut..sedi v postielke a reve a mozem sa pytat a hovorit na neho, proste nic)..tak uz pride o nervy..tak ze radsej ho nemam dat spavat uz, ze nech sa unavi a vecer zaspi bez problemov..
no ja za toto nie som..po prve, ukazem mu to raz a zisti, ze ved na obec nemusim spavat vobec..po druhe, on ten obedny spanok este potrebuje, on je o 12 uz uplne unaveny, neviem si predstavit ako by vydzal do vecera...proste ja to beriem tak, ze to mame tazke, ale je to asi nejake obdbobie, ktore raz prejde..moj muz to uz nezvlada, uz po nom krici, nepodpori ma v tom velmi...a rodina to uz ani nehovorim...

a ze bije ten tvoj maly..nas tak zvykol ked mal 1.5 roka, potom to preslo, ako som popisala vyssie, asi sa vysporiadaval s velkymi zmenami..teraz je velmi spolocensky, ked vidi deti, tak sa rozbehne a chce sa s nimi hrat, ale nema rad mladsie deti..vacsinou starsie a rovesnikov vtedy ked su taki odvaznejsi..akonahle vidi male dieta co sa mu plance pod nohy alebo aj rovestnika, co sa hanbi, nereaguje, on k nemu aj podide a chyta za rucicku, ze Misko (napriklad) pod..ideme sa hrat..a to dieta sa hanbi a boji..to u nasho nejako zasvieti kontrolka, ze to je "slabsi" jedinec, nechce sa s nim hrat a takym detom ma tendenciu "ublizovat"..myslim tym, ze pri potycke moze sotit alebo v poslednej dobe chyti a stlaci ruku..nie zas nieco velmi agresivne, nemlati a nehryzie, ale ja musim dat pozor ci ho niekto "nedrazdi" tym, ze je malo aktivny a mensi...ale ked vidi velke deti, to je pre neho hned radost, hlavne vacsie dievcatka, to je v siedmom nebi...takze aj ja striehnem aby nikomu neublizil..a neviem ako mu vysvetlit, ze mensie deti este nevedia tak chodit a rozpravat ako on a netreba im ublizovat..samozrejme mama mi povie, ze ho mam vychovavat poriadne, lebo bude zakerny a agresivny a ublizovat slabsim..no ako mam 2.5 rocnemu vysvetlit, naozaj do hlby vysvetlit, ze niekto je silnejsi a niekto slabsi, niekto vacsi a niekto mensi, nietko starsi iny mladsi..a ze musi byt empaticky..ved to dieta este nechape same seba..este sa vysporiadava s vlastnou osobnostou, stale si hovori v tretej osobe..este nedokaze pochopit pocity inych..samozrejme to nenecham tak, ze je to v poriadku, ale ja mam pocit, ze z toho proste vyrastie, ze raz na to pride...a neznamena to, ze raz v skole bude sikanovat slabsich...
2. srp 2012 ve 14:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek