• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@schnucki no tu temu som aj ja citala.tiez som radsej vobec neprispela, lebo to ani nemalo zmysel to tam riesit..ale to je presne priklad moja sestra - ta mi uz povedala, ze ked moj syn niekedy ublizi jej malej, tak nema problem mu dat po zadku...ze by viacmenej bola rada aby som jej to odobrila, lebo jej kamaratka jej to odsuhlasila..ze ked jej syn ublizi neteri, tak mu moze vlastne cudzia mama dat po riti..ze ved nech vie..ze to je este lepsia autorita ako ona (matka)..a si to skor zapamata..a tiez to, ze vratit hryznutie, kopnutie...no tak to ja veru nepodporujem...
2. srp 2012 ve 14:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kazy teraz som precitala aj tvoj prispevok..tak vidim, ze s tym bitim mladsich a seberovnych to mate to iste:slight_smile:
2. srp 2012 ve 14:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@m.i.r.i no me se pri tom cteni uplne zadajil dech a ja rozhodne nedam nikomu svoleni bit moje dite nebo dat ji na zadek ... kamaradky mala ma uz od mala strach z manzela a ja nikdy nevedela proc, az jsem prisla na to, ze kdyz mala neco provede a neposloucha rekne kamaradka at tohlea tohle nebo prijde strejda a da ji na zadek ... pak prijdem na navstevu a mala se manzela boji, no a uz vim proc ....

jaq sice nevim proc mlati mensi deti, ale myslim ze se to casem srovna az pochopi ze ne kazdy uz je velky jako on ... treba mu vadi prave ta nemotornost mensich deti ... ale rozhodne si nemyslim ze by z nej byl potom kluk co mlati mladsi ....

me nekdy trva nez prijdu na to proc a jak :grinning:
2. srp 2012 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik
@johanka
Jakýžádám o názor (vás i ostatní) Když dítě někoho uhodí, chytnem ho za ruku a řekneme "To se nedělá, to bolí, uděláme malá", nebo něco v tom stylu. Ale když někomu řekne něco ošklivého, stereotyp mi velí říct "Neříkej to, z toho bude xy smutný" - vidíte tu paralelu s tím bouchnutím(nebo jsou to dvě odlišné věci?)? A ted je otáka, jestli to, že někoho bolí moje plácnutí, je jeho věc, stejně tak jako by měl být jen jeho problém, že ho zraní moje slova. Nebo k tomu přistupovta na obecné rovině "nemlátíme děti, neříkáme špatná slova"...ale to vysvětlení proč to neděláme, mi tam chybíVůbec mám problém, když Jenda zvoní na cizí zvonek, bouchá na cizí dveře, tak nikdy nevymyslim nic "plodnějšího" než "Pán se bude zlobit" a už je tu výchova strachem že?jak jinka na to reagovat.?..Jinka taky by se mi líbilo, když by dítě nebylo moc závislé na uznání okolí a uměl mít pocit vlastní hodnoty nezávisle na tom, co mu kdo řekne...ale na druhé straně aby byl vůči druhým empatický, k lidem citlivý(ale aby se ze smutku jiných nehroutil) pláám tady páté přes deváté nebo v tom všem vidíte nějakou souvislost?
2. srp 2012 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - ahojky, jj, rozumím, problém je v tom, že naše společnost je zaměřená na kritiku okolí, naše společnost viní za své pocity a neuspokojené potřeby okolí, místo aby jasně řekla za sebe JÁ potřebuji tohle a tamto..takže když dtíě odežene babičku, tak je zlobivý kluk..místo toho, aby babi za sebe řekla, že cítí potřebu s malým strávit čas, být mu na blízku...Jinak jsem zjistila, že nebrat si věci osobně je vlastně podstata asertivity - myslím, že většina lidí to nechápe, a asertivitu bere jako nějakou umírněnou formu boje, sofistikovanou formu boje, kdy si nenechám "kálet" na hlavu..kdežto ono je to o tom, že druhého můžu chápat a jeho výpady proti mě prostě beru jako zrcadlo jeho vnitřního rozpoložení.

Víš, kdykoliv řeknu našemu (a že se mi to poslední dobou nějak často daří, jak mi ztěžklo břicho a já celá :rolling_eyes: ) něco kritického, co bych dříve vzala jako srandu, tak on ohluchne, nevnímá to..takže vidím, že to dobré, co z něj jde, musí z něj vycházet samo, že on chce a ne že já mu řeknu...mám pocit, že kdykoliv začnu s kritikou, tak ho jen učím tenhle stereotyp. Když to řeknu za sebe, že potřebuji klid, tohle a tamto, tak jde a udělá...ale samo jsou chvíle, kdy prostě je rozjetý a nevnímá..
2. srp 2012 v 15:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kazy - já nevidím moc rozdíl mezi psychickým ublížením a fyzickým..jenže problém je v tom, že ty děti mají vždy důvod ublížit - tedy plácnout nebo říct co řeknou..myslím tedy děti, které neříkají a nebijí jen z toho důvodu, aby k sobě přilákaly negativní pozornost, což bývá běžné u tradičního přístupu, kdy tyhle formy používají jako prostředek vyjádření své agrese, bezmoci. Za mě - u nás nikdy nefungovalo říct - tohle nemůžeš dělat, máš dělat tohle..prostě to, co cítil bylo silnější než to, jak já si představovala, že bude reagovat..tedy určitě ne v té chvíli, kdy byl v emocích..když tak tak až po uklidnění, třeba i večer se k tomu vrátit..pro mě je signál, že dítě je na danou věc připravené to, že o tom samo začíná mluvit - někdo je smutný, bolí tě to?..Osobně bych to viděla tak, když se chystá ublížit - tak ho zastavit, bez negace - jen říct - vidím ,že se chystáš bouchnout..máš k tomu svůj důvod, nechceš půjčit hračku (pokud ti je jasné proč). Pokud už bouchne, tak se věnovat nejprve tomu bouchnutému, omluvit se mu, že ho to asi bolí....k tomu nevhodnému slovníku - tak třeba v domácím prostředí bych místo negace (že tohle se neříká, tohle jsou ošklivá slova..atd.) bych jen parafrázovala - místo - to jídlo je hnusné, to je idiot - bych řekla - tobě to jídlo nechutná a nechceš ho jíst, ten člověk udělal to a to..prostě bych to zkonkrétnila..stejně tak na veřejnosti - v případě té sprosté holčičky - asi bych jen řekla slušně popsala tu situaci - ha, ale tohle je teorie, a když mi malý odmítal babi, a křičel na ní - ne, ty ne, já nechci tebe.. tak mi taky bylo horko až za ušima..na řešení jsem si přišla samo až byli pryč..jen jsem byla ráda, že jsem do malého nebušila něco v tom smyslu - babi je smutná, jak ji odmítáš a nechceš si s ní hrát...

k tomu zvonění na cizí zvonky a bouchání - stačí jen ubrat na té expresivnosti - stačí jen říct - tohle je zvonek našeho souseda, když na něj zazvoníš, půjde nám otevřít..chceš s ním mluvit? Tady je náš zvonek, na ten můžeš zvonit, když bude doma táta, otevře nám...hm, snažím se ne mluvit za ostatní lidi - jak oni se budou cítit, když druhý něco udělá - i mi vadí, když mě doma manžel má tendenci bránit, že tohle mámě vadí atd..říkám, že svoje věci si umím vybavit sama a ozvat se za sebe a to samé čekám i od okolí..ale někdy se taky neubráním - že tohle už babi bolí atd. ...

Osobně si myslím, že vzbuzování pocitu viny nefunguje. Nedávno se nám stalo, že jsme vyprali v pračce kraťasy s kamínky, které se vysypaly do pračky, a podařilo se nám to ukočírovat tak, že veškerou pozornost jsme věnovali jen pračce - že jestli je pračka dokázala zachytit, jestli to je ve filtru (byly jemné a prošly bubnem) a jestli nejsou v motoru /či čerpadle..) a malý byl celý zainteresovaný, bál se o pračku...jsem přesvědčená, že kdyby jsme mu začali říkat - kamínky nesmíš mít v kraťasek, teď se nám může pokazit pračka - tak by o tu pračku jevil pramalý zájem a šel by pryč..takže když se stane průšvih, mám zkušenost, že je třeba se věnovat té věci /té bouchnuté holčičce) a nepřenášet i nepřímo vinu na dítě, aby se cítilo provinile..dítě vůbec nebude řešit tu věc, to dítě, ale bude se bránit...nebude se cítit dobře a to mu zabrání se věnovat podstatě věci - té poškozené, ublížené...Poslední dobou se mi stává, že ujíždím, že na malého vyjedu, když mě třeba bouchne, nebo něco nedomyslí, něco polije..a kdykoliv vyjedu, hází na to bobek, nevnímá..když to řeknu jen za sebe, věnuji se té věci - stará se a může se přetrhnout..
2. srp 2012 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
tak já nevím co s tím hlavičkováním :slight_smile: malý se jenom vzbudí a bum, pecka do nosu, to má být hra? Spí s náma v posteli a takhle se budí.Pak mi ještě dá ránu dvě pěstičkou , no co já udělala, že má tuhle potřebu mě mlátit. I jsem zkoušela brát to jako hru, jak tady holky radily, ale co dál? Pomooc.
2. srp 2012 v 19:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik moc ráda bych Tě poprosila o radu. Mám dvouleté dvojčata, chlapeček je dominantnější a dost často žduchá nebo bouchá po hlavně holčičku a bere ji hračky. Dost si na ni dovoluje a podle mne zjistil, že ona je slabší a má nad ní velkou převahu a moc. Ona sama se bránit slovně v tu danou chvíli ještě tolik neumí, vždy začně hystericky plakat, nebo ho kousne. Nejvíc mi pomohl postup jak popisuješ výš, tzn. věnovat se ublížené, jeho nekritizovat. A jak přejde pláč, mluvím k Adriance, aby se bránila a nenechala si to líbit, že Davídek ji žduchat nemůže a jí to bolí.... že si to s ním má zkusit vyřídit sama, říct mu, že se zlobí.... Někdy to udělá, někdy ne, ale spíš ne, záleží jak moc předtím plakala. Jak Davídek slyší mne mluvit, většinou ji hračku hned vrací. Tento způsob mi funguval u dětí asi měsíc a zduchání a braní hraček neuvěřitelně ubylo a měli krásné vztahy dost dlouho. Byla jsem tak nadšená, no ale nedávno ale bylo několik kritických dnů, kdy zas holčičku neskutečně tyranizoval, bral ji hračky a źduchal ji celé dny, vůbec nepomáhlo jak jsem k dětem mluvila dřív. Pak zase den ze dne změna, ted je asi tři dny mnohem větší klid a zase přestává být takový agresivní. Hodně mne tyhle změny jeho chování překvapily, ale asi se to bude dít i dál, že se budou střídat odbobí lepší a horší. Doufala jsem, že jsem problém částečně vyřešila a místo toho se vrací. Co si o tom myslíš Ty? A ještě jak jsi psala v příspěvku výš, je dobré si o tom s ním večer promluvit, prosím Te, jak bys s ním tu komunikaci vedla? Moc by mne zajímal Tvůj názor a nějaká rada. Předem moc díky :wink: Jo a děti vychováváme respektující výchovou, nebijeme je, uznáváme jejich emoce apod... Před nějakou dobou jsem s ním hrála jednu mocenskou hru jak radí Naomi, bylo to bezva, ale zatím jen jednou, ale mám spíš problém s tím, že těžko hledám vhodný okamžiky během dne a tuhle hru hrát častěji. Jasně, třeba převlíkání bych mohla, ale to většinou bohužel pospíchám někam odejít, nebo je čas jít spát a prostě je potřebuju dát spát co nejdřív a v jejich čas a na takovou dlouhou hru není prostě čas. Šlo by to ale naplánovat na jinou denní dobu. Myslím, že on je prostě dominantní a potřebuje mít pocit moci. Ale na ostatní děti si netroufne, ani nás nikdy nebouchnul.
2. srp 2012 ve 21:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender odkaz mi bohužel nefunguje :unamused:
3. srp 2012 v 07:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@betelgeuzz jakto? :frowning2: mně jde normálně...... tak já to sem zkopíruju:

Milí přátelé R+R!
Uvolnila se dvě místa v pobytovém kurzu Respektovat a být respektován v Bystřici p.Hostýnem! Využijte možnost programu pro děti! Více v přiloženém letáku.
Přihlášky: koprivovi.spirala@tiscali.cz, mobil 777 332 457

Letní pobytový kurz Respektovat a být respektován
s programem pro děti
v Bystřici pod Hostýnem, středisko Sola Gratia
18. – 25. 8. 2012
Chcete se naučit dovednostem a postupům, které nám pomáhají
žít tak, abychom si vážili sami sebe a pomohli k tomu i dětem a dalším lidem, s nimiž denně přicházíme do styku?
žít, aniž bychom se vzájemně obviňovali; vyjádřit své rozrušení nebo zlost, aniž bychom někomu ublížili?
porozumět tomu, co prožívají druzí?
respektovat potřeby druhých a současně nezanedbávat své vlastní potřeby?
vychovávat děti k tvořivosti, iniciativě a zodpovědnosti?

Pokud ve vás tyto otázky probudily zájem, nabízíme vám účast v kurzu výchovných a motivačních postupů a komunikačních dovedností RESPEKTOVAT A BÝT RESPEKTOVÁN v rekreačním středisku SOLA GRATIA v Bystřici pod Hostýnem v krásném prostředí Hostýnských vrchů. Druhý letní pobytový kurz R+R proběhne od 18. do 25. 8. 2012. Více o místě najdete na www.sola.cz.
Kurz vedou manželé Tatjana a Pavel Kopřivovi z Kroměříže, psychologové a rodiče pěti dětí, lektoři kurzů o výchově, vzdělávání a vztazích mezi lidmi, spoluautoři knihy Respektovat a být respektován, která se během šesti let od svého vydání stala jednou z nejžádanějších knih o výchově dětí a komunikaci v ČR. Více o kurzu a lektorech na www.zkola.cz/respektovat.
Souběžně s kurzem R+R bude probíhat PROGRAM PRO DĚTI, který v duchu přístupu R+R povedou naše dcery a další mladí lidé s bohatými zkušenostmi s vedením dětských táborů. Program pro děti bude probíhat v terénu. Účastnit se mohou děti od 3,5 let, které jsou samostatné v sebeobsluze, vydrží několik hodin bez rodičů a dokáží se držet skupiny.
Můžete s sebou vzít i rodinné příslušníky, kteří se nebudou účastnit programu a udělají si dovolenou nebo se postarají o vaše malé děti, které se nebudou účastnit programu pro děti.

Základní témata kurzu R+R: Co znamená přístup „Respektovat a být respektován“. Základní principy dobré komunikace. Ukázky neefektivních a nácvik efektivních způsobů komunikace. „Abeceda“ základních komunikačních dovedností a návyků pro každodenní život. Jak vyjadřovat vlastní emoce a jak reagovat na emoce druhých. Vysoká sebeúcta jako psychický „imunitní štít“. Vnitřní a vnější motivace. Rizika trestů a co namísto nich. Rizika odměn a pochval ve výchově – jak projevit uznání a ocenění. Rizika soutěží a co namísto nich.
Časový plán: Příjezd v sobotu 18. 8. v odpoledních hodinách, zahájíme společnou večeří v 18 hodin a večerním programem. Kurz bude dále probíhat od neděle do soboty od 8.45 do 12.30 + 1 večer od 19 do 22 hodin. Na další dva večery počítáme s programem pro dospělé i děti. Odpoledne možnost výletů a rekreace. Časový plán seminářů lze po dohodě s účastníky samozřejmě upravit. Ukončení pobytu obědem v sobotu 25. 8.

Cena za pobyt (7x nocleh, 7x plná penze): hlavní budova - dospělí 4.200 Kč, děti do 12 let 3.290 Kč; vedlejší budova (Chaloupka) – dospělí 3.920 Kč, děti do 12 let 3.010 Kč. Děti do 3 let bez nároku na samostatné lůžko a stravu mají pobyt zdarma. K dispozici je společná kuchyňka s ledničkou. Více o cenách najdete na www.sola.cz.
Cena za kurz R+R (36 výukových hodin): 2.500 Kč. Manželé nebo páry 2 x 2.300 Kč.
Cena za program pro děti: 1.300 Kč. Sourozenci 1.100 Kč za jedno dítě.

Kontakt pro přihlášky: koprivovi.spirala@tiscali.cz
Mobil: 777 332 457

Těšíme se na setkání! Tatjana a Pavel Kopřivovi
3. srp 2012 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender možná proto, že nejsem na FB, ale jindy to hlásí, že se musím přihlásit, teď to hlásilo, že stránka neexistuje. Škoda, že teĎ dělají týdenní kurz a ne jak na jaře, když dělali dvě víkendovky. Jenže to byla mladší moc malá, teĎ už by se někam upíchnout dala, ale zase ne na týden :unamused:
3. srp 2012 v 09:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky

jdu pro radu za vámi, ptž mi vždy dobře poradíte....malej háže hračkama,stoupá na ně, a i když mu vysvětlím, že si je zničí, když to bude dělat, tak to dělá pořád a pořád a dnes na bazeně šlapal na kruh, tak mu říkám, že praskne, a nebude mít včem plavat a on...koupit nový :frowning2: jako já to řeším špatně a ani to tu nebudu psát, ale potřebuji radu jak tohle řešit.děkuji moc
3. srp 2012 v 18:31  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender kdybych měla penízky jedu hned
3. srp 2012 v 18:36  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@petranela - ahojky, vždy jsou lepší a horší dny, u nás taky a bude mít Miška čtyři..někdy si říkám, a dost - bude se dělat tohle a tamto a bude to prostě po mém..ha, nefuguje to, akorát ho zablokuju..pak to přestanu řešit a zase to funguje...Jsem ráda, že vám to zafungovalo a takové návraty zpátky určitě budou..myslím, že důležité je se i věnovat Davídkovi, po tom, co se dověnuješ holčičce, můžeš zkusit se věnovat i jemu, pokud máš pocit, že víš, proč ji zrovna chtěl bouchnout...třeba jen říct - ty sis moc chtěl hrát s tou hračkou a měla ji Anetka...(jo a Anetku bych moc nenaváděla, že se má bránit..) asi bych se jen držela toho popisu ..nejprve ublížené Anetce - a pak Davídkovi, tak aby v tom nebyla žádná kritika (návod Anetkce, že se má bránit je v podstatě taky kritika, že ji říkáš, jak se má zachovat, když ji tohle třeba není blízké). Trošku mám obavu, že pokud se budeš věnovat jen Anetce, tak Davídek může začít určitým způsobem žárlit, že on je ten špatný, a anetka je ta, která dostane pofoukáno, přitom on taky má svůj důvod bouchnout, on má taky pocit křivdy třeba.. a ty vidíš jen ten, co má Anetka..mezi dětmi určitě bude ještě docházet ke třenicím, jsou příliš malé, aby dokázaly cokoliv sdílet v klidu nebo se snesly si hrát vedle sebe v klidu..takže jde o to, aby jsi mezi ně nezasela nějaké nerovnosti, nespravedlnosti ( v jejich očích)..když budeš foukat bebi a chápat hlavně anetku a davídka ignorovat v té chvíli (bez empatie vůči němu), může se stát, že Anetka bude za chvíli pištět kvůli všemi i v situacích, kdy ji Davídek nic neudělá..a DAvídek se sám napasuje do pozice toho "špatného", i když se mu to přímo neřekne..Takže bych si zkusila vsugerovat, že Davídek není agresor, Anetka není ta oběť..ale to, že obě děti mají své potřeby a jinak je prosazují...jestli mi rozumíš. Zkusit je brát neutrálně..Davídek má taky důvody bouchnout, jen my jaksi máme problém akceptovat jeho způsob vyjádření jeho potřeb, zdá se nám méně akceptovatelný než to, co dělá anetka.. :confused:
3. srp 2012 ve 20:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@weri1 - je třeba má dát alernativy pro házení - zmuchalný papírek, míček atd, něco, po čem může chodit, nějakou překážkovou dráhu...jinak pokud hodí hračkou - tak se věnovat jen a jen hračce, úplně vynechat reakci na to, co syn udělal..to nekomentovat (že nemůžeš, nechoď, ty jsi na ni šlápl..)..přímo a rovnou říct - jé, podíváme se na autíčko, jestli je v pořádku, takto se může autíčko i zničit, prasknout..atd..čím více expresivní tvá reakce ohledně synova chování, tím větší chuť bude mít po hračkách chodit a házet (tedy krom toho, že je to asi i jeho momentální vývojová potřeba, kterou je třeba naplnit pomocí jiných vhodných předmětů), tak může dojít i k tomu, že ho zacyklíš, že bude chtít dělat danou věc pak už i proto, že ty reaguješ výrazně..
3. srp 2012 ve 20:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik moc díky za odpověď, pro mne je to velké zamyšlení a hned zítra zkusím :wink: Někdy se po rozepři věnuji i Davídkovi, ale opravdu jen občas. Nenapadlo mne, že když Adriance radím jak se má bránit, může být kritika. Ale už jsem jí to řekla snad tisíckrát, tak to zkusím přestat říkat a uvidíme :wink: Jistě ji moje rady už taky štvaly....
3. srp 2012 ve 20:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik děkuji
3. srp 2012 ve 21:54  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petranela - já myslím, že ony ty děti nedokáží reagovat tak, jak my jim říkáme..vše úměrně jejich mentálnímu vývoji. Myslím, že dobré je říkat věci za sebe - že ty tím popisem jim vlastně ukážeš, co můžou říkat v budoucnu. Místo direktivního - řekni davídkovi, že se ti to nelíbí, a´t tě něbije..tak můžeš tohle sdělovat nepřímo - tobě Adrianko se asi nelibí, když tě Davídek bouchne.. tobě Davidku se nelíbí, že ti Adrianka vzala hračku..chápu. zatím jsou malé, tak můžeš, pokud jsi si jistá, proč k tomu incidentu došlo, jim takto říkat, co asi cítí, co se asi stalo...Jinak bych se snažila vyvarovat jakéhokoliv řešení za ně - že ty te´d Adriance vrať hračku ...myslím, že stačí jen ten popis emocí, situace, bez návrhu řešení, děti si projdou tou emocí a jsou schopny si najít samy řešení nebo se té věci už dále nevěnovat..pokud jim to budem řešit, naučí se, že někdo jiný jim to musí řešit = ta situace je pro ně příliš těžká, aby si s ní mohly samy poradit, se s ní pocitově vyrovnat. A jinak si myslím, že když se ti podaří nastavit se neutrálně na obě děti, tedy nebrat Davídka jako agresora a Adrianku jako slabšího, tak uvidíš i Davídkovy důvody, proč bouchá - dětem někdy jen stačí, že druhé dítě se přiblíží, myslí si, že jim chce vzít to druhé dítě hračku apod.,
4. srp 2012 v 09:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik díky moc, hodně mi Tvoje odpovědi pomáhají, mnohem líp pak dětem rozumím. A tyhle konflikty mezi sourozenci zvládám často těžko.... zvlášť když jsem s nima doma sama, oba křičí a následuje jeden konflikt za druhým někdy fakt od rána do večera :frowning2: I když jsem několik knížek o výchově četla, v některých situacích nedokážu úplně správně reagovat. I když vím, že jdu správnou cestou, cítím, že to nemám vůbec dotažené. Ale výchova děti mne moc baví a ráda o ní čtu a pracuju na sobě :wink: A moc Tě obdivuju Tě jak dokážeš skvěle poradit a jak se vyznáš :wink: Někdy si děti s manželem rozdělíme, to je pak balzám na duši, jsou úžasní a dovedou si tak dlouho sami v klidu hrát a ten klid si všichni užíváme. Vždycky si říkám jedno dítě žádné dítě, ale jakmile jsou spolu a to jsou většinou, je to s nimi opravdu hodně náročné... No jo no, jsou to holt dvojčata na stejné mentální úrovni. Ale zase musím říct, že konflikty mají jen doma, mimo domov jsou docela bezproblémoví a venku si skvěle rozumí a zabaví se společně, pořád něco spolu vymýšlí, smějí se, užijí si spolu hodně zábavy :slight_smile:
4. srp 2012 v 09:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, pomalu se snažím praktikovat rABR, což znamená hodně přemýšlet o tom, co říkám (nejen) synovi. občas mi ještě ujede nějaký příkaz, ale pak to říkám jinak. změna nebude ze dne na den, když jsem takto více méně existovala celý život. ale trápí mě jedna věc: jsme teď na návštěvě u rodičů a malý je strašně divoký, pořád někde utíká a neposlouchá na své jméno. mohl by vletěl na silnici či spadnout do bazénu, tak pořád volám a lítám za ním. přijde mi, že prožívá relativně nové prostředí, jiné než doma, tak asi testuje možnosti. až do konce srpna to bude jiné, dovolená, táta s ním doma, pak jen babička. netuším, jak v tomto držet nějaký režim, jak se držet zásad, když s ním netrávím tolik času, když je s ním rodina víc než já. myslíte, že s tím pokračovat dál nebo počkat do konce prázdnin, kdy to už bude ve starých kolejích?
4. srp 2012 v 17:15  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender Tisíceré díky za zkopírování odkazu. Objevila jsem díky ní stránku, kde jsou zobrazené všechny jejich kurzy a spousta jich je ještě volných. Takže na podzim jdem do toho!!!

http://www.respektovani.com/index.php?obsah=4
6. srp 2012 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahojte baby, prajem vám veľa šťastia pri aplikoví roznych metód... a držím palce, aby fungovali... Skúšala som to na malého od malička dohovorom a podobne a teraz má skoro štyri roky a správa sa ku mne veľmi škaredo. Uvedomila som si, že ak tu nechceme mať "ameriku" aby sa nám tu deti strielali uz na stredných školách, jednoducho dohovorom to vzdy nejde... Nie je správne keď vaše dieťa bije iné deti mu len dohovárať. Myslím si, že jedna po zadku ešte nikomu neublížila. (nehovorím o nejakom "vylievaní" si zlosti na dietati, to je niečo celkom iné).
Samozrejme záleži aj od povahy dieťatka, ale toto je moj názor a moja skúsenosť.
6. srp 2012 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sisi33 Ahoj zdravím:slight_smile: pokud touto diskuzí zalistuješ,zjistíš, že názor "jedna po zadku neuškodí" tu asi nebude mít pozitivní odezvu. Ono je asi "domluvit" a "domluvit". Věda je právě v tom, co je obsahem té domluvy...a nad tím my tady všechny pátráme a dumáme. Protože ta jedna po zadku efekt bohužel nemá (leda pokud chce člověk ovládat dítě strachem)...
6. srp 2012 ve 13:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@sisi33 nesouhlasím (s tou jednou po zadku a už vůbec ne s tím příměrem k americe - takoví, co střílí do spolužáků, podle mne rostou z jiných děti než z těch, co jsou vychovávány dle rabr)... ale možná, kdyby sis rabr, aspoň zběžně pročetla... věděla bys, o co se tady všechny snažíme... ono je "dohovárať" (přesvědčovat dítě o tom, že tak, jak to vidíme my, je to správné) a "dohovárať" (vytvářet hranice s dítětem, ptát se na názor/řešení problému, nabízet alternativy a tak dál)
bez jedné po zadku to prostě jde :wink: naopak - jedna po zadku efekt prostě nemá... (možná jen pro ten daný okamžik)
tohle je zase můj názor a moje zkušenost :slight_smile:
6. srp 2012 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
no, tak než jsem to trochu sesmolila, tak už @kazy odpověděla první :slight_smile:
6. srp 2012 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sisi33 určitě ti tu nikdo nebude tvůj názor brát ani vymlouvat. ale prosím, jen jedno malé zamyšlení - zkus - když dítě plácneš, capneš - ukazuješ mu tím, že je to v pohodě - lidé se mezi sebou normálně plácají :unamused: . takže - názory se různí, ale nemusí z toho být konflikt :wink:
6. srp 2012 ve 14:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sisi33 - můžu se zeptat, jak dlouho máš pocit, že se k tobě chová škaredě, respektive, jak dlouho máš pocit, že tvé domlouvání nefunguje? Často čtu - domlouvání nefunguje, ale je to často tím, že rodiče chtějí tím domlouváním přesvědčit, donutit dítě, aby se zachovalo tak, jak rodiče chtějí - a to pak opravdu nefunguje, a rodiče jsou rozčarovaní..jde to i jinak.
6. srp 2012 ve 14:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 - jsem si na tebe nedávno vzpomněla, jak Péťa nechce zpívat..náš má zpívací období, a oblíbil si Čechomor, a tak třeba v obchodě spustí z plných plic - zabili, zamordovali, na jeho hrobě, na jeho hrobě kříž postavili.. :sunglasses:
6. srp 2012 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@maximka33 - když se změní prostředí, režim jde do kytek, ale děti tuhle variabilitu určitě potřebují. Až začne podzim, čtu si, že má už tři, tak zase zajede do starých kolejí...řekla bych, že můžeš zkusit s ním nastavit hranice dřív než se rozlítá venku, ještě uvnitř - mu říct - chci ti ukázat některé věci - tady je cesta, sám můžeš chodit jen k tomu "plotu", tady je tohle..tady můžeme chodit spolu...tedy v době, kdy tě ještě vnímá.
6. srp 2012 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek