• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@tkmama ahoj, což o to, odepsat - to ráda udělá každá, která sem chodí:slight_smile:, otázka je, jestli to bude mít nějaký smysl a přínos pro tebe, protože myšlenka RABR nejde nacpat do pár vět. Primárně je to kniha o komunikaci, o tom, jak se domluvit a přitom na sebe neřvat:slight_smile:. Autoři to navlékli na výchovu. Že dítě je člověk jako my, ne E.T., abychom měli právo s ním jednat jinak než tak, jako mezi sebou samými (mluvím o slušných dospělých lidech s mozkem). Kuk, tady je o knížce docela dost, jestli ti jde zvětšit obrázek, tak zadní obálka je takový výcuc toho hlavního.
http://www.zkola.cz/zkedu/rodiceaverejnost/vzdelavaniprodospele/respektovat/knihy/15350.aspx

RABR už má další stadium, autorka Naomi Aldort - podobné, ale mnohem sofistikovanější myšlenky, taková vyšší dívčí:slight_smile:
http://www.naomialdort.cz/

Tak kdyby se ti líbilo prožít s dítětem ty nejklidnější roky právě na mateřské - můžeš číst. :slight_smile:
13. srp 2012 ve 21:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@berenika39 Vďaka, budem to musieť prelúskať. Mám ju stiahnutú v PC, ale strašne zle sa mi to takto číta. Každopádne cítim, že moje výchovné postupy by potrebovali trošku "vylepšiť" a mám dojem, že táto kniha by mohla pomôcť...
13. srp 2012 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj holky tak se musím vyzpovídat ještě za tepla. Už delší dobu mě trápí jak Jiřík bije děti. A dost mi vadí reakce kamarádek jak je na nich vidět že oni by ho už pleskli a já jsem špatná, že to neudělám. No a dneska jsme u jedný z nich slavily, tak jsme měli nějakou tu skleničku a už se to rozjelo.Hlavně jsem jim připoměla , že vloni byl Jiřík ten otloukánek a já se na jejich děti i na ně koukala jinak. To samozřejmě bylo něco jiného a oni je párkrát pleskli a bylo to dobrý ( samožřejmě to tak nebylo ale ono to po roce samozřejmě vypadá jinak ). No a už se rozjela diskuze o tělesných trestech kdy já samozřejmě neměla pravdu a začali mi tam předhazovat německé děti. Ráda bych jim řekla víc, ale bylo to k ničemu. Řekla jsem jim že to chápu, jak oni přemýšlí a že jsem taky tak přemýšlela a pak jsem si přečtla RaBR a změnila jsem názor. No a oni by prý stejně názor nezměnily. No prostě to nemá cenu a dost mě to mrzí. No proastě jsem se chtěla vyzpovídat, protože i přesto že jsme se rozešli v dobrém, mě to vadí a potřebovala jsem to vyventylovat. Asi to bude ještě dlouho trvat než se ta naše mentalita změní.
13. srp 2012 ve 21:20  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 Vies ked si zvyknuta na urcity sposob riesenia situacii a faktom je, ze vsetci mame tendenciu spravat sa tak ako sme boli vychovani tak je tazko prijat nieco nove. Ja som z tej knihy precitala zatial len zaciatok, ale viem o co v nej ide. Len ci budem schopna sa podla toho riadit je velka otazka. Vo vychove sa to prejavi az neskor, tak ak sa podla toho riadis, vysledky budes vidiet rokmi a nemala by si sa nechat odradit inymi. Mozno o par rokov ti daju za pravdu ked budu mat oni problem s detmi.
13. srp 2012 ve 21:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tkmama ono to není nic složitého, v podstatě jde o princip, který když pochopíš, jsi za vodou:slight_smile:. pak se jen aplikuje na jednotlivé situace. i kdyby nic jiného, tak za přečtení, zamyšlení, třeba zapochybování - to stojí.
13. srp 2012 ve 21:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@dejka77 Jo to jsem jim taky říkala, že se to ukáže v pubertě. No já se prostě potřebovala vyzpovídat. Protože mi vadí ten postoj ke mě, že já jsem hrozná máma a jejich děti trpí. Je to někdy těžké s tímhle obstát. Ale dala jsem jim jasně najevo že kvůli nim malýho bít opravdu nebudu.
13. srp 2012 ve 21:41  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lusy82 Kazdy ma iny nazor na vychovu. Mne napr. vadi ked mi mama hovori nieco co ona tak robila a pritom je uz uplne ina doba. A hlavne neznasam reci typu "to by si mala" , to uz proste ignorujem. Jasne, ze robit nieco len preto, ze ti to niekto povie je hlupost, zvlast bitie deti.
13. srp 2012 ve 23:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lusy82 presne ako pises, este to bude dlho trvat kym sa zmeni myslenie ludi
14. srp 2012 ve 13:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, mam precitanu vacsinu diskusie, zacala som ked som si pozrela video Naomi Aldort u Duseka, ktore mi bolo odporucene, potom precitala par clankov a teraz luskam knihu RaBR... Pisem Vam hlavne preto, ze mam pocit, ze mi to proste vobec nejde. Mam 2 chlapcov 3 a 2 roky a kazdy den leti ako voda, kedy naozaj nemam ani cas rozmysliet si, ze CO povedat... Ked je starsi v skolke, tak sa to este ako tak da, ale su prazdniny a to sa nam teda vychova zopsula a je to skor zachranovanie ich zivotov a nasho domu... :slight_smile:))) a to potom aj tak vyzera.... pravdou je, ze som na nich sama - vzdy aspon 6 tyzdnov vkuse a musim sa teda obracat. Do toho prerabky okolo domu, domacnost, vsetko... proste uz zacinam trosku pochybovat, ci je to realizovatelne, ale zaroven viem, ze nasim doterajsim sposobom cesta nevede. pritom som teda dost benevolentna mama, vela veci mi nevadi (ziadna prehnana cistota, ukazkove spravanie a pod). Chcela by som teda vediet, ci je tu nejaka podobna mamina - dvoch takychto chlapcekov - a ako jej to ide (vacsinou som si vsimla, ze tu su maminky jedneho dietatka). napr by ma velmi zaujimalo, ze ako riesi ked chcu obaja zasadne jednu a tu istu hracku a nic nezabera. hlavne oni ma vtedy v tych svojich amokoch ani nevnimaju, takze mozem hovorit co chcem... vtedy ani neviem ktoremu venovat pozornost... pravdou je, ze ten mladsi vtedy o moju pozornost ani nestoji, ked sa priblizim zacne ma len bit a kopat. tak co s tym?
14. srp 2012 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lejlocka ahoj, mám taky 2 kluky, sice už starší, ale je to u nás podobné, jak píšeš, hlavně teď, jak jsou prázdniny a starší už nechodí od začátku července do školky, tak už je to teda krize a moje rabr myšlení, jestli jsem ho někdy měla, je teď totálně v háji. Rvačky o hračky jsou u nás na denním pořádku a řeším to různě - když jsou relativně v klidu, tak se snažím říct, že o hračku se nejdřív poprosí a počká se na půjčení - to ale málokdy zabere, skoro nikdy - když oba ječí a bijou se, tak je odtrhnu, hračku seberu a nemá ji nikdo - až se uklidní jejich řev, tak řeknu, že máme problém- 2 kluci a jedna hračka, a jestli je něco napadá - většinou nic, tak jim napovídám řešení, jak by si mohli hrát s tou hračkou oba, nebo si ji půjčovat, někdy něco z toho zabere, ale většinou bohužel ne a nálada je zkažená na hodně dlouhou dobu, než je zaujme něco jiného a začne to nanovo.

Jsem teď fakt docela zdrblá, vím, že se nechovám rabr, ale nemůžu v sobě najít sílu, asi si budu muset zase tu knihu přečíst, protože jsem te´d v takové nějaké blbé náladě, že nic nefunguje a od rána se kluci jen hádají, Luki má každý den několik hysterických záchvatů, kdy se vzteká tak, že až modrá, jak nemůže z toho řevu dýchat, dělám teď spoustu chyb, je toho na mě fakt moc, nejsem v pohodě, mám posledních 14 dnů RD a nejspíš ze mě je cítit nervozita z návratu do práce, všechno se vším, tak nám to teď nejde. No aspoň jsem se vypsala :sweat_smile:
14. srp 2012 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@reruna mě když je nejhůř, nic nefunguje, řvala bych vzteky, tak mi pomáhá číst Naomi - je to tak protkaný tou láskou, že mě to vždycky dostane... držím palce, ať je líp!
14. srp 2012 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@lejlocka mam tiez dve deti, ale s vacsim rozdielom ako ty. ale velmi dobre chapem, co pises. a veru skutocne niekedy nie je cas vysvetlovat a popisovat situacie. skratka clovek riesi za pochodu.
inak pri hadke o hracku nechavam mometnalne chlapcov, nech si to vyriesia sami. vacsinou sa dohodnu rychlejsie ako ked sa do toho zamiesam. ked vsak hrozi, ze bude "tiect krv", tak do toho vstupim a uplatim pravidlo prvej ruky - kto mal hracku v ruke prvy, ten sa s nou hra. ale je fakt, ze su vacsi.
minuly rok, ked boli mensi, tak pomohlo kupovat ak sa dalo dvojmo - dve hokejky, dve lopty, dve rakety, dve auta - rovnake modely, rovnaka farba.

@reruna luki a jonas by si mohli podat ruky. jonas jaci za vsetko, pri kazdej prilezitosti a ked nieco fakt chce, tak dokaze revat tak, ze az ho napina. a je mu jedno o aku vec ide - napr. zapalky a podobne. skratka, ked nieco chce, tak chce a ide si za tym. na kazdu snahu o vysvetlenie pride - preco? do nekonecna.
no a naposledy ma pribil lukas vetou - preco sa s tebou musim rozpravat, ked nechcem? takto zakoncil moj pokus o vysvetlenie ... :unamused: dnes bol prvy krat v skolke, tak som zvedava, co mu na podobne hlody povie pani ucitelka :confused:
14. srp 2012 ve 21:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bubelko taky jsem zvědavá, co bude ve školce, Míša jde za 14 dní a Luki poprvé půjde za 3 týdny
14. srp 2012 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna ach dakujem velmi pekne za odpoved. no presne ako u nas, este aj tie hystericke zachvaty do modra... vtedy nema vobec vyznam nic robit, byva to aj na verejnosti a ludia sa pristavuju, ale ja proste viem, ze vtedy nic nezabera, musi to len prejst. akurat zabranujem aby si ublizil, pretoze ma na to nabeh...
S tou hrackou presne, proste nezabera nic... ziadne hovorene slovo... :slight_smile: ani ziadna ina metoda. len to riadne teda vycerpava ten strasny rev a trva to teda dlho a niekolkokrat denne samozrejme.
ja teda knihu momentalne citam, ale ked sa oni dostanu do rausu, ktory trva vacsinou niekolko dni, tak mam naozaj pocit, ze bud autori su z marsu, alebo moje deti su z marsu... :slight_smile:)))
napr dnes som im podlahla a zobrala som ich do nakupneho centra, kedze pocko hruza... vsetky deti, ludia, zakaznici v klude chodili, len moje deti leteliiiiiiiiii a krik... ale zase dobre mi padlo, ked som si tak uvedomila, ze horsie by bolo keby ma drzali za rucicku a posluchali na slovo. :slight_smile:))
14. srp 2012 ve 22:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@reruna u nas lukas nastupil vcera. Jonas ide od buduceho tyzdna do spielgruppe. u neho som zvedava, ako sa vysporiada s jazykom.
15. srp 2012 v 09:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 ahoj po dlhej dobe :slight_smile: práve si čítam tvoj príspevok o tom ako stúpne tesne pred 4 rokom hladina testosteronu chlapcom a velmi dobre rozumiem....Miško bude mať 4 roky za mesiac a posledné 3 mesiaci len pozerám ako lieta, skáče, nevydrží u ničoho, máva rukami a búcha do všeličoho, kričí čo nikdy nerobil, stále sa chce naháňať...neuveriteľné koľko energie má zrazu a nevie čo s ňou. Celkom ma to ukludnilo, že je to normalne, lebo už občas pochybujem keď nereagoval na mňa posledné obdobie či moja výchova v štýle Rabr je fajn alebo nie. Ale je fakt, že to najhoršie asi už prešlo, chodí teraz s maminou venčiť psíka čo nikdy nechcel a teraz to miluje, behá za psíkom, ktorý je fakt rýchly a vybehajú sa spolu.
V septembri nastupuje do školky priznám sa že mam trochu strach, už teraz povedal že chce byť radšej u tety opatrovateľky kde bol doteraz a že ujde k nej....ona chodí s ním na prechádzky a potvorka presne pozná lokality kde je školka, kde býva a tak. Musím sa nastaviť hlavne ja pozitívne, lebo hneď vycíti moje obavy a pocit, že sa mu tam nebude páčiť.
15. srp 2012 v 11:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zelmirka1 ahoooooj, už jsem si říkala, kde je vám konec:slight_smile:. tak vidíš, můžeš být klidná:slight_smile:. ráda tě vidím. léto nám nahrává, petr je dítě ulice, pořád pořád by byl venku, doma jen spí:slight_smile:, tak se to tím kompenzuje a do zimy zase snad zklidní hormon :grinning: . přeji, at je začátek školky v pohodě, uvidíš, že to jde, chce to pomalu a malý to pochopí...ted ve čtyřech letech je to zase jiné než ve třech, chápe souvislosti, děti už nebude brát jako nepřátele, vtáhne ho to, uvidíš. budu na vás myslet.
15. srp 2012 v 11:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
baby viem si niekde knihu Naomi Aldort aj stiahnúť, príp. si ju preštudovať online?. Ď
15. srp 2012 ve 13:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gabika783 na uložto
15. srp 2012 ve 20:48  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Mozem sa este spytat ako teda riesite hystericke zachvaty na verejnosti? Odchadzate hned prec. Podotkynam, ze ziadne odputanie pozornosti nezabera a hlavne je so mnou aj starsi vasinou uprosred hry. Tiez maly sa vobec neda chytit na ruky - kopance, udiera hlavou, dnes mi vytrhol chumac vlasov...
15. srp 2012 ve 22:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik Tak a mozem sa uz troska podelit o "ucinkoch" vychovy podla Naomi. Takze nejake 3 dni to slo uplne super,boli sme z toho nadsene obe,aj na malej som videla akusi ulavu,ze som k nej viac laskava a vnimava. Potom do toho prisiel vykend,to sa vzdy vsetko pokazi,cely rezim hore nohami a odvtedy,ked sa neovladnem a zacnem kricat,normalne mi dava najavo,ze nechce aby som sa k nej tak spravala, Aj to popisovanie emocii pochopila hned a teraz mi sama povie,maminka som sa strasne nahnevala,alebo ked nieco vyvedie,tak pride a povie mrzi ma to. Je to neuveritelne,ako sa to tie deti rychlo naucia a nam to trva tak dlho a im staci par dni. Na nej vidim,ze to ma zmysel. Knihu zacal citat aj manzelik,tak z toho som happy,pretoze v dvojici to pojde ovela lahsie.
Ty mas uz tiez nejake postrehy? A ake PhD si myslela?

A mozem potvrdit,ze je to naozaj kniha plna lasky,ktoru treba citat,ked ste v koncoch :slight_smile:
15. srp 2012 ve 23:12  •  2 děti - čeká miminko, termín má v březnu 2013  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@weri1 Ďakujem... knižku mám už aj objednanú z darov-života a už je aj pdf-ko rozposlané všetkým kamoškám.. :slight_smile: veľmi dobrá kniha. uf... aj my akurát potrebujeme riešiť hádzačky sa o zem a vzdor. Aj keď asi by som niekedy potrebovala aj ja pomoc.. tú odbornú... heheh :grinning: :grinning: :grinning:
16. srp 2012 v 10:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tikasi - no to je krásné. Já myslím, že ty děti to mají přirozeně dané a my je to odnaučujeme naším chováním a našimi reakcemi :dizzy_face:
K tomu PhD - pár stránek zpátky můžeš najít odkazy, že si koupila PhD aniž by studovala a taky neoprávněně používala označení psycholog v poradně..Mě to docela rozhodilo, pak jsem si řekla, že na to kašlu, protože to, co psala mě oslovilo, potvrdilo se mi to, co jsem cítila uvnitř ....v podstatě mi to pomohlo se zbavit "strachu", takového toho stihomamu, jestli by už neměl to nebo ono dělat..Víš, naše dítě bude mít už čtyři, takže už nám začíná hodně vracet to "dobré" chování, takže už vidím tu zpětnou vazbu - jak tam píše, že děti nejsou na začátku schopny něco dávat, jen berou, ale pak začnou být schopné..a já už to doma vidím a mám velikou radost z toho, že je to přirozené a čisté, že to jde z něj a samo od sebe, a ne z toho, že jsem mu říkala, že tohle chování se mi líbí a tohle se mi nelíbí, že může dělat tohle a tamto už nesmí..jestli mi rozumíš...

Moje postřehy jsou asi takové, že už po tom třetím roce (před NA) jsem cítila, že nemůžu už říkat věty typu - večer si uklízíme hračky, večer si myjeme zadeček..že jakoby šel do kontra a nechtěl to dělat..nebo, že už je čas jít spát..dneska se jen zeptám - chceš už mlíčko? a buď chce nebo nechce, sám si dokáže řídit, kdy chce jít spát a nijak to "nezneužívá", to samé hračky, mytí rukou z veknu, všechno nějak začala lépe fungovat, když nevyvíjím tlak /i ten rabrovský/..a další věc - opravdu se mi potvrdilo, že on nechce, aby se věci řešily za něj - př. je rozrušený kvůli něčemu a druhý mu to začne řešit,hledat řešení a to ho rozčiluje ještě více, protože on už více méně má představu, jak to chce řešit nebo minimálně ví, co chce..a ten druhý se mu do toho plete..takže jak ona psala - nechte děti jen s láskou a přítomností, aby se vyrovnaly se svými emocemi, neřešte to za ně (nedejbože neodvádějte pozornost), tak to se mi potvrdilo, když mu to chce někdo začít řešit, tak se jeho emoce ještě více rozjedou..když ho necháme, tak zná svoje řešení nebo to nechá být..

NO mě ta knížka prostě pomohla v tom, že už dříve jsem nějak cítila, že nemůžu dítěti mluvit do jeho emocí nebo do jeho aktivit, můžu mu dát informaci, jak věci fungují, neutrálním tonem a nechat na něm, jestli se podle toho zařídít (mít tu víru v sobě, že se zařídí podle toho), protože pokud do toho začnu kecat, tak začnu předbíhat jeho vývoj nebo mu začnu dávat signál, že to, jak uvažuje, cítí není správné a má to cítit jinak (což dva lidi nikdy nemůžou cítit stejně)..takže já malému říkám, jak funguje svět, věci, ale jeho aktivity, jeho pocity jsou jen jeho..cítím, že nemůžu mu říkat - tohle nemůžeš dělat, protože tím v něm budu ubíjet jeho vlastní iniciativu..takže se snažím kritiku téměř nepoužívat /i nepřímou/, nemůžu pak chtít, aby byl iniciativní až bude mít větší zkušenosti, když tu iniciativu, tu proakčnost v něm zarazím (učiním ho závislým na vnímání okolí) v dětském věku...

Dále si myslím, že jsem odstranila opět o něco více "nepřímé nucení" - měli jsme před časem trošku problém - že nechtěl večer najednou dávat hračky na místo, že je unavený, nechtěl se mýt, ráno si začal odmítat čistit zuby - ono to bylo nějak v reakci na můj nepřímý tlak ..zuby si čistil ráno, sám si na to myslel, ale až když jsme měli někam jít ven, a já začala mít pocit, že to musí být po snídani, tak jsem začala vyvíjet tlak..výsledek byl, že to nechtěl dělat...hračky - na větu - je čas dát hračky na místo - já jsem unavený, ty sama..přestala jsem se bát, že už nikdy neuklidí jedninou hračku, a začala jsem to dělat sama, že už je večer, chci dát hračky na místo..sám se ke mě přidal..a pak jsem zpátky povolala ovečku, co jsem dříve používala a najednou není problém hračky dávat na místo i třeba ve tři odpoledne, když máme až do večera program venku a večer by už bylo pozdě..a udělá teď 90% práce, jak vidí, že se už nemůžu hnout ze země, že mám těžké břicho...sám od sebe..večer mu neříkám - je čas na mlíčko, a přes jeho protest, že si ještě hraje - mu neřeknu - ale už je pozdě..ale zeptám se - chceš už mlíčko? Ano, ne..ok...beru, nijak to nezneužívá..všechno mi to ladí dohromady, začala jsem vnímat, že nemůžu určovat, kdy má jít spát, co má říkat nebo neříkat...a jde to samo, dobře a krásně. Samozřejmě je tam v pozadí spousta vedení, promýšlení toho, jestli tohle moje chování je "vzorové" nebo není..není to ponechání věcí na něm, pomohlo mi i to její rozlišení - můžete dítě odmítnout, ale sledujte, jestli po tom odmítnutí není smutné, naštvané - pokud ano, nechte všeho, když to jde, a jděte se mu věnovat...tím jsem se plus mínus řídila i dříve, ale někdy se tam vkrádalo takové to - dělám dobře? - a teď vidím, že je to dobře, nezneužívá mojí pozornost, když to vezme v klidu, tak si dodělám svoje, když ne - tak se mu snažím vyhovět, pak se vrátím k práci...

Navíc se nám vývojově dost posunul za poslední půl rok, hodně věcí se "samo" změnilo - jeho akceptace příbuzných a ochota s nimi jít ven - vychází z něj samotného, dříve to vůbec nechtěl..a hodně se mi líbí, že cítím z jeho chování autenticitu - že tohle je on, ne něco, co jsem utvořila kritikou..často pozoruji na dětech kolem jak jakoby při kritice mají buď odmítavé a naštvané chování, nebo se začnou culit, a tak pitvořit (dělat obličeje, neví, co se sebou)..to samé dělají, když chtějí něco říct a setkají se třeba se sarkasmem, kritikou, zesměšněním, příkazem - tak jakoby sklopí uši a jsou potichu, jdou udělat i nesmysl, nebo si nechají líbit nespravedlnost od dospělých..(nechají si kecat do kde čeho - jak mají oblíknout panenku, kolik toho můžou sníst..náš bere svou roli ve skupině rovnocenně, když se setká s podobnou reakcí, tak se nenechá zahnat, ale začne říkat, proč to potřebuje..Myslím, že i o tom je Naomi.

No, je tam toho více..bych se rozepsala, už i tak jsem vyplodila zase elaborát.. :zipper_mouth:
16. srp 2012 v 11:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
ahojte mohli by ste mi poradit kde by som som si mohla staihnut knihu od naomi aldort? mam precitanu rabr a chcela by som si precitat aj tuto. dakujem
16. srp 2012 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hannah78 na uložto
16. srp 2012 v 19:33  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@weri1 dakujem
16. srp 2012 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik já chci mít výchovu jak ty a brát to vše tak samozřejmě jak ty :slight_smile: fakt



já se teď nějak ve všem potácím a lituji co udělám...no zralá na chocholouška :-/
16. srp 2012 ve 22:29  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik, krásně jsi to napsala, doufám, že výsledky taky brzo uvidím i já :wink: věřím tomu :slight_smile: ale zatím nevidím nic, jenom slyším řev dvojčat jak spolu bojují :unamused: :frowning2: :angry: chjo, často mám nervy nadranc.... :cry: Přitom když jsou rozdělení, jsou to ti nejúžasnější andílkové, klidný a spokojený a užasný děti se kterýma se dá skvěle domluvit. No a jakmile jsou spolu, je to prostě jedna velká katastrofa. Jen škoda, že nemáme moc možností častěji děti rozdělovat a nefunkční babičky.
16. srp 2012 ve 22:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik tie tvoje "elaboraty" su pre mna vzdy pohladenim na dusi, uz ked si myslim, ze to nema zmysel, tak si precitam tvoje pocity a zdovodnenia, a hned som si istejsia mojim pristupom, a je mi lepsie na dusi.
hlavne teraz cez leto, malu sme nedali do skolky, bola u babiciek, a krstnej, a zo vsetkych stran sa na mna vali kritika za moj pristup k vychove, vsetci hovoria, ze mala je super bezo mna, ale v mojej pritomnosti sa zmeni ne nepoznanie :slight_smile: az tento tyzden som bola s nou ja sama, tak sme sa davali do kopy obidve. ale bolo to pekne narocne, buduci leto obmedzim vplyv babiciek na velmi kratky cas, lebo to neprospelo asi nikomu :stuck_out_tongue_closed_eyes:
16. srp 2012 ve 23:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@klementina - ahojky, to mě dostalo - protože přesně tohle stejné jsme slyšeli od tchánovců - než jste přišli, byl jako andílek, žádný řev, žádný problém..a když jsi přišel, tak jen řve a kňučí..(s takovou tou patřičnou výčitkou - že je tedy jasné ,že to děláme špatně, protože na nás si dovolí a to si přeci nesmí dovolit)..ha, blbost...dle naomi máme být vděční za tyto naprosto upřimné projevy emocí a potřeb, protože svědčí o tom, že díte se cítí s rodičem v bezpečí a může si tedy dovolit takto ventilovat své nitro, bez strachu, že ho rodič odmítne nebo ho zarazí, nepochopí, odsoudí..takže je to manifest pocitu bezpečí u dítěte, když je s rodičem....my jsme si užili neuvěřitelně moc kňučení u příbuzných....A když přijde od příbuzných, tak tomu stavu v jakém je říkám - detox :grinning:. A možná to je chyba, ale teprve poslední dobou se cítím relativně v klidu, když má jít k příbuzným sám, protože už vím, že se "ubrání"...a ten vliv je znatelně menší než třeba ve dvou letech.
17. srp 2012 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek