Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

sarkabrezen
24. únor 2009

Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨

Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂

blandik
29. srp 2010

@fem ještě k tomu boji o moc - ono k boji je potřeba dvou lidí. Když bojuje pouze jeden a druhý ne, pak to toho prvního přestane i "bavit", jelikož nemá protihráče, dříve se uklidní a je dříve prostor pro racionalitu - tedy vysvětlení. Takže pokud člověk zachová klid a nebojuje, naopak dá najevo, že chápe potřeby dítěte - pojmenuje je (což předpokládám se pak dítě naučí říkat samo - jakože když mu řeknu - vidím, že jsi smutný, protože nemůžeš to a to, pak dítě až bude mluvit, tak bude opakovat stejné fráze a v podstatě jej tak učíme kultivovaně sdělovat své emoční rozpoložení ostatním lidem, namísto ty mě tak štveš, necho'd mi na oči....)

blandik
29. srp 2010

@fem a ještě dodatek - a vlastně to vidíme te'D samy na sobě - když se snažíme reagovat na emoce dítěte klidně a s pochopením, pak ho vlastně učíme jednat v klidu a stresové situace zvládat v klidu, tedy bez vztekání, rozčilování, zvyšování hlasu, ječení....přeci to, že se zlobím ještě neznamená, že musím ječet, někoho urážet, vztekat se..naopak projevem kultivovanosti a vyzrálosti osobnosti je, když dokáže své pocity sdělit věcně a dále se věcne podílet na řešení problematické situace. Vztekání a ječení patří do dětství, kdy se děti jen učí své pocity zvládat a vyjádřit je slovy. Takže pokud někdo namítá, že dítě potřebuje vidět maminku v emocích - pak je to otázka toho, jestli si člověk přeje, aby jeho dítě i v dospělosti v sobě neslo reakci na hněv takovou, že se začně vztekat a hudrovat anebo dokáže svůj hněv vyjádřit slovy a hledat řešení (tedy jak se nám samotným tady potvrzuje, že když se snažíme zachovat klid při emocích dítěte, pak se nám mnohem lépe situace řeší a dojde k dřívějšímu uklidnění, navíc s efetkem vyřešení a ne rozpoutání boje o moc).

fem
29. srp 2010

@blandik presne tak, hovoris mi vo vsetkom z duse
tiez si myslim, ze riesenie bude, ze u dietata, ktore nechce, alebo bojkotuje jedlo, je docasne a v klude odist od stola...vratime sa, ked budes pripraveny jest...tiez na to myslim...uvidim, kedy na to pride 🙂
k tej pomste...ja som to pochopila, tak, ze ked sa dieta prilis casto nasilne manipulativne a fyzicky nuti k nejakej cinnosti, alebo nasilne z neziaducej cinnosti taha---napr. obliekanie...
prosto pouzije sa sila----dieta zacne davat vyssiu hodnotu tejto sile...je to moc ---a uplatnovat ju...sp rievodnym javom je podkopanie sebavedomia
ono logicky ak boj o nie...pokracuje...nie, nesmies a dieta notoricky dookola skusa rodicovsku trpezlivost...tak rodic pristupi k fyzickemu spacifikovaniu, akeho si typu fyzickeho nasilia...ako sa hovori boj vyhral ale vztah prehral...
a vlastne tu tkvie aj pricina agresivnych deti-ze oni nemuseli zazit priame packanie, po zadocku...ale tento sposob nasilneho spacifikovania,branenia ci nutenia do cinnosti

a co sa tyka bitia u deti ...je rozdiel, ak sa dieta v stave emocionalneho chaosu ohana....nedostatok komunikacie, hnev, frustracia...stav nekontrolovatelneho vzdoru, kedy je uplne mimo a nevnima okolity svet
a je rozdiel ak dieta pouzije fyzicke nasilie na ziskanie niecoho napr. u rovesnika--cize ako prenho adekvatny prostriedok komunikacie---tento druhy sposob je podla mna vysledkom toho casteho pacifikovania dietata fyzickou silou

fem
29. srp 2010

@blandik
veru odstupit od konfliktu by mal ten rovnopravny jedinec, ktory uz ma tu socialnu zrucnost...tazko dieta...ktore to este nevie, my ukazujem dietatu alternativu hladat konstruktivne riesenie...a pod. respektu sa nauci dieta, len tak, ze na vlastnej kozi zazije pocit byt respektovany...
inak vcera sa ma pozitivne dotkla jedna myslienka: ze pocity, ktore sprevadzaju nase reakcie, patria nam, my sme ich tvorcami a nemali by sme svoje pocity,nasledne reakcie zvalovat na inych, "ty si ma tak vytocil"....pocity su na nas--nie je riesenie mat pri dietati stale pocit on ma tak zranuje, ublizuje mi, provokuje ma, sebalutost, hnev ...ak budeme sa snazit modifikovat pocity (ze si jasne vysvetlime, ze ten, kto nam ich sposobuje je fakt male dieta, nie dospely clovek), tak pochopime, ze mnoho nasich pocitov je neadekvatnych...napr. podkopana autorita, zo strany dietata nemusi este ist o priame podkopanie autority, ale o cistu experience, co sa deje, ak...
ak pochopime nase pocity, pochopime, ze nase negativne pocity pramenia z nas, my sme ich tvorcami a nie okolie...tak je to cesta aj zmeny reakcii...
inak v suvislosti s tym este jedna myslienka: beatles hovorili, ze oni za to nemozu, co vyvolavaju v ludoch, ake pocity to jacanie, vrieskanie...a mali pravdu ti ludia sami potrebovali jacat , vrieskat a nasli si beatles... 🙂 pocity si vyvolava kazdy sam....tiez priklad typickych pesimistov

blandik
30. srp 2010

@fem - to máš pravdu o tom rozdílu v motivech dětí, když začnou "bít" okolí. Jestli jen nezvládají sami sebe a zuří z důvodu vzdoru, neschopnosti se vyjádřit....anebo již začaly používat donucovací prostředky k získání toho, co chtějí na základě převzetí vzorů chování svých rodičů. Domnívám se, že záleží hodně na temepamentu a povaze dětí - některé děti se v autoritativním prostředí vyvinou v poslušné děti a nebudou nejspíše ostatní děti na hřišti bít a některé budou vzdorovat a aktivně bojovat o moc a používat odkoukaných prostředků svých rodičů, samozřejmě svých způsobem odpovídajícím dětské mentalitě.

O trestání dětí jsem se něco nahádala v diskuzi o fyzických trestech v matka, otec, rodina. Bylo tam zvláštní pozorovat, jak některé zastánkyně plácání dětí a trestání napadaly osobnosti matek, co byly proti - namísto aby pouze diskutovaly o konání, chování dětí a rodičů. Zde se krásně ukazovalo, jak lidé naprosto nechápou rozdíl mezi kritizováním nějakého chování a kritizováním osoby, a jak spousta lidí žije v dojmu, že dítě musí poslouchat jinak jej nevychovají dobře. A předpokládám, že většina rodičů své děti bít ani trestat na počátku nechtějí, chtějí věci dělat po dobrém, ale prostě jak v 1,5 roce nastoupí první vzdor, tak si přestanou vědět rady a prostě mají pocit, že dítě musí donutit poslechnout + mají pocit, že dítěti musí říkat, co má dělat (nutit dělat věci proti jeho vůli). Nedokážou se oprostit od toho, že dítě je na světě pouze krátce a je třeba s ním jednat po dobrém a nebojovat. Všechno se to odvijí od znalosti toho, co se v dítěte v tomto období / i pozdějším/ odvíjí, proč dělá to a to a co jej vlastně chci naučit.

Můj poznatek z víkendu - byl tam i stejně starý chlapeček (tradiční výchova s plácáním několikrát za den, nulové vysvětlování, pokyny, příkazy)..- třeba náš malý spadl a jeho maminka svého chlapečka nutila, aby šel Mišku pohladit, že má bebi (běž za Miškou a pohla'd ho, no tak, běž....její chlapeček samozřejmě nešel) - kluci se neznali, navíč náš Miška by nejspíše začal ječet, že na něj sahá "cizí" dítě....bylo mi to líto, protože maminka se jen snažila opravdu hodně dítě usměr'novat a vychovávat a jak jsme se pak bavily, tak říkala, že si neví rady, že ho plácá denně, že ji prostě neposlouchá a ona nechce rozmazlené dítě. Vůbec ji nenapadlo, že by její syn (dva roky) mohl rozumět pravdivým informacím o světě, takže raději používala různé polopravdy (když už se neomezila jen na zákaz...) a tak třeba tvrdila, že mikrovlna nedělá cink (poté, co mikrovlna pod její rukou několikrát cink udělala - pak se není co divit, že dítě se čertí, protože máma "kecá" - stačilo by jen říct, že v mikrovlnce nic není a že naprázdno se microvlnka nepouští a že až budem chtít něco ohřát, tak to uděláme spolu (tak to u nás funguje u myčky, pračky, rádia).

blandik
30. srp 2010

@fem - to je pravda, my jsme tvůrci našich pocitů a pak záleží na našich převzatých vzorcích chování, jak se svými pocity naložííme - jak je spacifikujeme. Má vlastní zkušenost je taková, že když se nedokážu zavčas vyjádřit, co cítím a neudělám to kultivovaně - tedy v klidu s tím, že druhou stranu upozorním na to, že bych si chtěla promluvit (čímž druhou stranu taky připravím, že se bude něco řešit), pak většinou najednou vybuchnu silou vulkánu a téměř vše, co druhá strana udělá se mě neskutečně dotkne a přecházím od pocitů ukřivděnosti až do stavu, kdy mi je téměř jedno jaký argument použiju, jen abych tu druhou stranu nějak dostala (tedy nechci ze sebe dělat potvoru) - ale to co chci říct je to, že je opravdu dobřé si uvědomit, že dítě se má naučit své emoce prožívat, správně identifikovat a následně řešit své pocity - umět říci - MĚ se nelíbí to a to - a ne osočovat druhou stranu - TY jsi takový a takový (navíc napadám osobu) a přenáše vinu za vlastní pocity na druhé (to je totiž to nejjednoduší osočit ostatní a nehledat řešení, stavět se k tomu tak, že za to můžou ostatní a ne že prostě nastala situace, kdy se střetly rozdílné očekávání vícero lidí, že došlo k nepochopení a že je třeba si o tom promluvit a když se to ukočíruje v klidu, tak nedojde ani k emočnímu vypětí, které snad není nikomu příjemné - tedy pokud nechci bojovat o moc a netěší mě ten boj, ale skutečně se snažím situaci řešit...prostě řešení konfliktu v klidu šetří nervy a dává prostor racionalitě, posiluje vztahy).

Tento poznatek mě hodně obohatil, protože jsem si nějak neuvědomovala dostatečně výhody klidného řešení konfliktů. U našich se konflikty neřešily, protože máma do konfliktu jít nechtěla a já jsem prudší povaha /prostě býk/ a momentálně se učím své emoce zvládat a hledat způsob jak na to. Takže pro mě je objev jak postupvat u soptícího dítěte naprosto fundamentální a ukazuje mi i cestu, jak řešit konflikty s dospělými.

blandik
30. srp 2010

A ještě jedna věc - když se člověk seznámí blíže s tím, co batole potřebuje, proč a co dělá /a vůbec i kojenec, školák, puberťák ale i důchodce...) - a začne to respektovat a podporovat, pak najednou zjistí, že má doma čisté, nepopsané dítě, které prostě potřebuje objevovat svět a poznávat, jak funguje. Takže už nedokáže sám sobě ani jiným říkat - ten náš pořád zlobí, nevím, co s ním, ale já mu nedovolím přerůst přes hlavu...a dokáže na objevitelské aktivity svého dítěte hledět s láskou a pochopením a být mu oporou v jeho osamostatňování...což je naprosto krásné - zjistit, že naše dítě je i když objevuje, dobré a nedělá věci, aby nás vytočil, naštval, nevadí nám, že není cvičená opička....

berenika39
30. srp 2010

@blandik přesně, knížka neknížka, přístup k životu s mimčem,batoletem i puberťákem dokáže divy...to je moje cesta, vím, že ne každý je od přírody směják a optimista, ale dá se to i vědomě zkoušet, alespoň se snažit...ne za každým zakňouráním hlásit, to je hrozný, už zase řve, ale pokusit se přijít na to, proč kníká a vyřešit to, pak za to pochválit sebe i dítě a jít dál.

zelmirka1
30. srp 2010

ahojte kocky, vidim ze ste vela popisali, super sa to cita, kazda myslienka je fajn, nuti clovek zamysliet.
Ja si prave uvedomujem napriklad to ze dieta naozaj je casto obrazom svojich rodicov, vychovava sa nie slovami ale skutkami. Cokolvek robime s manzelom maly opakuje s neuveritelnou presnostou, takze sice mozem tvrdit ze zo zeme sa neje ale ked mne spadne kolac a dvihnem si ho tak to urobi aj on. 😉
Neviem ci poznate knizku Tvoje dieta ako sanca pre teba, je zaujimava, sice niektore veci sa mi zdali chvilami prehnane ale v podstate si myslim ze je pravdiva ze dieta je napojene na matku a ked mama nie je kludna a v pohode nemoze by ani dieta. Ja napriklad mam problem s tym ze maly je netrpezlivy a ked obcas sa zamyslim nad sebou, som taka ista, ja totiz veci robim dost rychlo, myslim tym niektore manualne cinnosti ale aj ine v praci sa to prejavilo ze dokazem zvladnut fakt necakane rychlo a ked mam pockat kym nieco maly zvladne sam tak je to tazke. Takze vlastne sa musim ucit trpezlivosti ja a aj Misko.
Co sa tyka zvladnutia placu tak dnes napriklad maly rano si vybral lyzicku a chcel z chladniky jogurt, aj ked vzdy rano papa chlebik. Akonahle som povedala ze mu pripravim chlebik a spolu sa napapame tak sa hodil na zem a krik.
Par krat som zopakovala ty si chcel jogurt papat lyzickou vsak, hned prikyvol a ked som mu vysvetlila ze jogurt papa na desiatu alebo olovrant a rano si dame chlebik tak proste nechcel nic pocuct. No veru som v duchu pocitala aby som nevybuchla, objala ho, vysvetlovala, nakoniec zabralo to ze som vytiahla syr ktory rad vybera z krabicky ale aj tak ked som ho posadila do stolicky este chvilu vystrajal. Nakoniec sme to zvladli a som rada, ale priznam sa ze mi to dost berie energiu ked je takych situacii cez den vela. Ale neva, ucim sa, snazim sa a verim ze casom to bude len lepsie. 😉
Inak s tym knikanim berenika39 je tazke zistit, lebo moj Misko veru dokaze mrncat paradne niekedy a to len chodi a vyzera ze sa nudi a nic ho nebavi a ked to robi od rana napriek tomu ze sme sa uz vselico zahrali tak veru chytam nervy. 😠

petrunka01
31. srp 2010

AHoj holky..ráda bych řekla,že patřím mezi vás,ale...zaítm se mi to moc nedaří.Malému jsou 4 roky,takže rozumí moc dobře,co se mu říká,s tím problém není.Jenže prostě nějak nemám tu trpělivost nebo co..Snažím se eliminovat pokyny a spíš vysvětlovat,dávat na výběr(což ovšem často selže,páč nechce to,ani to..).Trhá mi uši,když se kolikrát slyším,co říkám,nebo,co říká manžel.Knížku jsem zatím četla jen jednou a už je to dýl.Teď nějak nemám sílu,číst ji znovu,není to moc lehký čtení a já jsem buď v práci,nebo pak doma není síla a čas..Takže jsem jen chtěla říct,že vám fandím,ačkoli asi ne všechno,co je v knížce "dobré,správné",je mi úplně blízké.Mým ideálem je jakási kombinace "klasické" a rabr výchovy..snad se k tomu v dohledné době dopracuju..

fem
31. srp 2010

@blandik
co, vravis ma nuti zamyslat sa, velmi inspirujuce...uz u dospeleho cloveka nedostatok komunikacie, nevykomunikovane veci sposobuju problemy...a napokon vybuchne konflikt, lebo tie emocie sa niekde ukladaju...stale rozmyslam tiez nad kritikou proti Rabr, a neide mi to do hlavy, ...ze sa nestanovuju dieta limity a vzdy sa akoby pocita len s faktom, ze limity sa maju stanovovat negativne....a asi takym sposobom, ze nie nesmies, ved som ti to uz hovorila, ze toto sa nesmie...popr. placnut...akoby nikto nepocita s tym, ze dieta tak ako vravela, zelmirka
@zelmirka1 , sa mnohe uci imitovanim roli, imitovanim spravania, tych vzorcov...ze nemusim asi doneckonecna synovi zakazovat hadzat jedlo na zem...ked on vidi, ze sa z taniera proste je...nejako to v istom case aj pochopi---samozrejme popri pozitivnom povzbudzovani a prijemnej nenutennej atmosfere...a myslim si, ze je velky rozdiel povedat nie kludnym hlasom s informaciou, s dovodom...ako nie nahnevane bez inform....
cize ak to posunieme do abstraktnejsej roviny, nemusi dietatu prizvukovat, ze nema na mna kricat...ak nikto okolo neho kricat nebude, popr. nanho...hoci to zjednodusujem, ale je to logicke...
proste nerozumiem tej absolutnej skepsie proti Rabr
mne inak pomohlo, sa vzivat do emocionalneho sveta dietata a samozrejme poznatky, ako funguje jeho vedomie, aky typ myslenia a vztahovania k svetu obdrzuje...
i my sme s malym od babatka takto jednali...stale sme respektovali jeho telo, napr. pri prebalovani, pri akychkolvek ukonov...ja som viac pouzivala svoju komunikaciu, svoj hlas viac ako bezduche hojdanie...nosenie...
dbala som napr. na to, ze babatko si pri "prezivani toho akoze 3D filmu" musi pravidelne zrelaxovat , musi mat cas spracovat emocie...vzivala som sa do toho, ze ako ono to musi vsetko vnimat, ake to musi mat tazke, pri tolkych podnetoch... detto vlastne aj teraz...ked napr. tiez sa mi podari vypustit vetu typu...ved som ti vravela, ze to a to" tak sa vzijem do toho, co vlastne pri danej situacii preziva, ako to vnima, comu rozumie, comu nie... chvalabohu ked sa mi nieco take podari...tak to zastavim a zacnem ..inak uz stisujem hlas a nedoartikulujem...ale najlepsie na tom je, ze uz nepocitujem hnev a bezmocnost...
ako hovori
@berenika39 knizka, neknizka, ale je to o nas...ale som zastancom , takeho zastavenia sa nad situaciami nad knihou, kedy sa clovek vytrhne z prudu zivota...dokaze sa zastavit a objektivizovat prezite...

@petrunka01 ty niekde vies, ze co vravis, nie je tak dobre, ani nemusis citat knizku...proste si citliva na to a to je dolezite, su ludia, ktore si svoje "chyby" vobec neuvedomuju...vies ono nikdy nie je neskoro...ako povedala berenika je to cesta a stale sa ucime...urcite preto ze to doteraz nebolo perfektne a stopercentne by si nemala zahodit vsetko za hlavu...prvy krok je najtazsi...ale neboj nikto nie je dokonaly...a kazdy robi chyby...ale ten krok od tuzby a premietnutia k cinom, realizacii je dolezity...budem drzat palce...urcite si dobra mamicka a budes este lepsou...
inak asi to poznate, ze matkou sa stavame a nerodime...akoze matersky instinkt nam nezabezpeci byt dobrymi matkami...
to je moje dnesne zamyslenie maminky, trosku krkolomne ale predsa...som vdacna naozaj za tuto diskusiu, lebo mi dava silu, nove poznanie a hlavne spatnu vazbu toho, co robim... 🙂 , ale mam aj pracu, tak velmi nestiham 😉

fem
31. srp 2010

@zelmirka1
to co mamicky niekedy zvladaju je uctihodne...musime si len drzat palce, a cas aj zrelaxovat aj si oddychnut...mne pomaha, ze maly odkedy skoncili dovolenky sa opat sam hra v izbicke...a to relativne dost dlhu dobu ...takze ked sme opat akoze spolu ..tak sa obidvaja neskutocne tesime, zahrame si divadielko, basnicky, pesnicky..mne pomohlo sa vela smiat spolu...cize mame taku striedacku...sam sa hra a potom spolocne chvile...nejaky taky rytmus dna...no a medzitym povinnosti "upratovacky, kucharky, pracky..." 😀

blovitc120
31. srp 2010

Ja vás stále priebežne čítam, ale toľko toho popíšete, že vôbec nestíham reagovať, resp. sa mi nechce, lebo väčšinou píšem a čítam z mobilu a tam je to náročnejšie. Chcem sa len podeliť, že to naozaj funguje. Čím ďalej, tým viac sa snažím postupovať podľa knižky a myslím, že sa to zlepšuje. Hoci mám problém v tom, že keď sme s malou samé dve, takmer vždy v pohode vyjdeme, ale keď je tam aj niekto iný, ako keby neakceptovala, čo hovorím. Stáva sa to aj vám?
Inak ešte jeden postreh, v poslednej dobe si veľmi všímam komunikáciu ľudí okolo seba a zisťujem, že takmer všetci komunikujú príkazmi, zákazmi a s nerešpektom, keď niekedy čítam niektoré diskusie, je to tiež to isté. Rovnako som sa započúvala do filmov a vidím, resp. počujem, že strašne veľká časť komunikácie, aj s deťmi (ak vo filmoch vystupujú), je formou príkazov, zákazov a podobne. Možno aj preto to ľudia považujú za ten "normálny" štýl. Skúšali ste sa tiež niekedy započúvať?

evena
31. srp 2010

@blovitc120 máš pravdu, tohodle se nedá nevšimnout ... a máte to taky že si zkoušíte v duchu říct jak byste reagovali vy? 😅 teda alespoň já to tak mám, ale třeba je to proto, že já sem ve fázi "trénování", rabr nemám zatím ani dočtené a moc se mi nedaří s mým dítětem komunikovat tak jak bych si představovala, ta výchova mých rodičů je zažraná fakt hluboko 😝
poradíte jak je nejlepší reagovat když mi dítě opakovaně dělá věci které nemá (hrabání v koši a květináčích), koš ani květiny přemístit na jiné místo nemůžu ...

fem
31. srp 2010

@blovitc120 to som rada, ze je to lepsie, tesim sa...povzbudzujes aj mna... s tym pred inymi...asi je to prirodzene...ze deti maju v sebe maleho herca , dramatika a predvadzaju sa, skusaju hranice v pritomnosti inych...pravdepodobne v minulosti zistili, ze pred inymi mama inak reaguje..je to logicke...a na druhej strane sa snazia potvrdit sa voči mamičke...ja som si to vsimla, ze maly ak, su tu, stari rodicia tak ma doslova ignoruje...akoby ma nepotreboval...ukazuje svoju silu, samostatnost...podla mna je to stale akosi o tom dvojakom procese...napatia a spojenych nadob... mat identitu v mamicke, ona mi dava istotu a napokon sa voci nej potvrdit...no urcite pomaha spravat sa k detom rovnako aj pred cudzimi...mne to zatial vychadza...neberiem ohlad na nikoho...ale na verejnosti sme este vystup nemali...tak sa na to len pripravujem...no som zvedava, ci prakticky, zvladnem, co teoreticky hlasam...
nas je stale taky uprimny este...este nechapeme, ze verejnost v sebe nesie nejake zvlastne maniere "pretvarovania sa" 🙂 ... a s tymi filmami, si trafila klinec po hlavicky, ja som si to doteraz neuvedomila, ale ked sa zamyslim, ako stereotypizuju tie deti....kulturny stereotyp sa do nas vnara jednoducho nekriticky a podporeny tlakom konvečnej spoločnosti, čo sa ma...a prezentaciou vzorcov tradičnej vychovy, čo je v nas....mame, co robit 🙂 ...verim, ze nase deti budu podobne rozmyslat, ako my...a nase vychovne sposoby sa im budu zdat zastarale...a dufam, tak v lepsi svet 🙂

este poviem svoju skusenost z tesca...proste maly chlapec, taky maly, zlaty sa s radostou natiahol po konzervu detskej stravy a nechtiac ju rozbil....predavacky boli vedla a tak sa osopili na tu maminu...ta sa hrozne tvarila, uplne sklesnuta, neasertivna, nevedela sa branit...uplne ze hanba...a som pristupila ku nej a jej vravim,ze je to normalne, ze to sa stava, ved to je dieta...nic si z toho nerobte...ani to neupratujte..oni s tym pocitaju...len to pri pokladni zaplatite...ale ona bola v takom soku...maly taky sklesnuty...no ja by som kaslala , co si myslia nejake predavacky, urcite keby som videla smutny pohlad syna mu poviem, ze to nevadi, a nabuduce si ma davat lepsi pozor, aby si neublizil...a hlavne ten chlapcek bol ...v soku...zlakol sa...zrazu sa nieco rozbilo on ocividne si myslel, ze urobil nieco zle...ja by som ho v tom nenechala a neriesila nejake tety a nedvihala blbe sklo...inak bola tam este mladsia dcerka... (akoby sa rozbila cinska vaza za dynastie čí 😉 )....nechapem to...

fem
31. srp 2010

@evena
ja by som to v tomto veku nejak extra neriesila, dala by som jednoducho prec, ked to nerobi dobrotu (uplne z oci aspon na cas) ak je prilis na to zatazena...a dala by som jej nahradne vyzitie...do nadoby rozne druhy papiera...neskodne...servitky, mastny papier, papier napecenie, alobal...sacky na lad... a potom pieskovisko :D
vysvetlovanie este uplne nepomoze...
a notoricke zakazovanie len situaciu zhorsi 🙂

blovitc120
31. srp 2010

@fem u nás výstupy na verejnosti začali v cca 18-19 mesiacoch 😀. Teraz bývajú väčšinou len vtedy, keď sa niekam ponáhľame a malá vycíti, že som netrpezlivá a patrične reaguje. To Tesco... hrôza, je mi z toho fakt nanič, ako sa dokážu niektorí ľudia správať. V lepšom obchode by to nemusela ani zaplatiť a oni samé by jej povedali, že sa nič nedeje, sú to straty, s ktorými sa počíta

fem
31. srp 2010

@blovitc120
tak to sa tesim 🙂, inak fakt, ze pred inymi ludmi, ked su u nas je vzdorovitejsi, asi nechce byt pred nimi manipulovany...a v podstate ma pravdu...ak chce povzbudzovat, svoje sebavedomie pred cudzimi...tak sa to inak asi neda...len opatrnejsie k nemu pristupovat...tie deti su niekedy mudrejsie, ako predpokladame 🙂 ...teraz mi to doslo

berenika39
31. srp 2010

ráda to tu čtu. spousta podnětů k přemýšlení, super.
mám stejnou zkušenost jako @blovitc120 , sama, v klidu, přes den, jsme naprosto v pohodě, bez nejmenších potíží, prostě žijem spolu. ale pokud se nakupí vic lidí, vázne to. ale já hodně přikládám význam tomu vlivu okolí. děti takové jsou. petr jakoby znejistí, a z toho pak plynou jeho jiné reakce. není to "zlobení", jen nezvládá tu situaci, kdy nan něj kváká plno tet a strejdů, aby řekl to ato, udělal nedělal to a to. neumí se s tím vypořádat. často ho vezmu někam stranou, do jiné místnosti, vezmu no na ruku, čapnu si k němu (ta komunikace z očí do očí, na stejné úrovni je geniální funkční věc) a povím mu, že se nemusí ničeho bát, že tam jsem s ním a že nemusí mít strach, že jsme jen na výletě a ty tety a strejdové ho mají rády(i). uklidním ho a pak je to lepší.
fakt to někdy mezi cizími lidmi vypadá, že zlobí, jen já vím, že je nejistý a neví si rady. a vzhledem k jeho relativně klidné povaze to jde řešit.
@evena mě pomáhá, když opakovaně dělá, co nemá, vymyslet něco, proč by to neměl dělat, cokoliv, i zdánlivě nesmyslného, co pochopí. pak mu to vždycky zopakuju, připomenu a pak už si to sám uvědomí.
(jednou jsem před ním otevřela něco zubama - sáček, nevím...a on hned jak mu něco nešlo, dal to do pusy a jal se to trhat....až mu vlítla do pusy polovina toho malého žlutého obalu od kinder vajíčka. málem se udusil, musela jsem mu dát herdu do zad, vyletělo to z něj dva metry. řekla jsem mu, že když bude dávat věci do pusy, bude kašlat a nebude moct dýchat. od té doby si dá něco k puse, významně zakašle a neudělá to.).
na každé détě funguje něco jiného, ale mělo by následovat vysvětlení, ne jen zákaz......a stokrát zopakovat, proč ne....

blandik
31. srp 2010

@fem - taky si moc ráda přečtu, co píšeš. Mě tady tato diskuze hodně pomohla domyslet a promyslet si svoje reakce a jakoby postupně do sebe zapadaly až úplně zapadly puclíky. Když jsem si jen přečetla rabr, tak jsem byla teoreticky uchvácená, ale přeci jen to není šité na batolata a cítila jsem hodně mezer ve vědomostech pro každodenní fungování - a nejspíše to i souviselo s celkovým přenastavením na jiný způsob myšlení. V tom mi moc tady všechny pomáháte = zejména se to týkalo chování v případě emocionální bouře dítěte (uvědomila jsem si, že když zůstanu klidná, tak jej učím, že věci se dají řešit v klidu, když mu pojmenuji pocity jaké asi má - tak ho učím do budoucna postup, jak reagovat na svoje emoce (namísto vztekání, urážení, vydírání, ignorování) ho naučím "prostě" své emoce říct nahlas a očekávat od druhé strany, že se k tomu nějak postaví (aniž by měl napadat osobu protistrany). Na začátku mi to připadalo trošku umělé, unylé - jakoby nereálné reakce od matky na chování dítěte - ale teď chápu, že vlastně i já se potřebuji pohnout ku předu a ze svých "nevyzrálých" reakcí (křík, vtek, urážení) se posunout směrem ke zralému řešní konfliktů (v klidu sdělit, co se mi nelíbí a dohodnout se na tom, co s tím uděláme)...Toto je pro mě naprosto přelomové.

Taky občas přemýšlím nad argumenty proti rabru - myslím, že ten, co mi nejvíce vrtá v hlavě je ten, jak se to bude do budoucna vyvíjet - tedy pozoruji třeba starší děti, jejich komunikaci s rodičem a dumám, jak bych asi měla mluvit v rabr stylu. Ale to jsou asi takové úvahy, jako se u ročního dítěte zamýšlet nad tím, jestli zvládne ve třech letech školku. Věci se postupně vyvíjejí a je třeba je řešit až když nastanou. Každopádně jsem přesvědčená, že odpůrkyně rabru ani netuší proti čemu odporují - pro ně to je volná výchova, kdy se dítěti povolí téměř vše a rodiče jsou měcí...tedy vychovává rozmazlence. A přitom to je paradox , protože rabr výchovou učíme dítě jak se správně chovat a ne jen to, co se nedělá a snad každá psychologická knížka o výchově dětí říká, že dítě se učí zejména sociální nápodobou.

Chtěla jsem se zeptat, jakou máte zkušenost se svým dítětem, jestli vás "poslechne", když mu pouze řeknete nějaký pokyn, příkaz - třeba pojď sem (a není to při hře, kdy to plní s nadšením)..u nás malý neposlechne, nevnímá 😅

blandik
31. srp 2010

k tomu rozdílu mezi být s dítětem sama a když tam je ještě někdo- to je u nás stejné. Když jsem sama, je to pohoda. Domluvíme se na všem, je klid, žádné velké tóčo. Stačí, aby přišel domů táta a je to hodně ukňourané, umrčené, malý chce, aby táta dělal všechno....večer s ním do postele poslední tři měsíce vůbec nechodím, protože chce jen tátu. Já jen doufám, že ho to brzy přejde...

fem
31. srp 2010

@blandik
myslim si, ze je dobre, ak dieta je osamote s jednym rodicom, buduje sa im jedinecny vztah....nas ma niekedy po celom dni dost...poviem to tak, ako tu bolo naznacene...ak sa stotoznuje s tou rolou otca...prosto potrebuje sa vymanit akoby z vplyvu mamicky a pracovat na svojom sebavedomi...

fem
31. srp 2010

@blandik
neviem ci rozumie uplne presne, akoby samotnemu prikazu pod ku mne...pod ...musim to nejako doplnit a vacsinou zaujat pozornost..je to tazke, ja to stale kombinujem "s prenasanim" hoci uz menej...ale hlavne ked je unaveny, pred spanim a nejake cinnosti musime spravit...idem k nemu, do jeho perspektivy a poviem mu, ze pod k mamicke, ideme to a to...a cakam na reakciu...vacsinou sam ma akoby objime, alebo dava rucky...

ze je to umele, ano je to spočiatku viac kontrolovane, dochadza k vacsej kontrole...ale neznamena to, ze je to neprirodzene...pretoze zvacsa nase reakcie, prameniace zo zlych zlozvykov, zo stereotypov nie su uz vobec prirodzene...
poviem svoju skusenost, ja som si uz skor akosi vyjasnila, co je pre dieta prirodzene....ked som po dvoch hodinach nosenia placuceho novorodenca..ja placuca, mierne hystericka, nervozna, ze ho neviem utisit a mu pomoct, ze nechce uz ani jest...zistila , ze chcel len spat a bol prestimulovany...po dvoch hodinach mi napadlo, ze ho polozim do postielky a on v momente zaspal...bol tak prestimulovany z mojho nosenia a ja v domneni sily prirodzeneho objatia som si myslela, ze ho utisim...a v tom, je ta krehka hranica v tom, ze nie vsetko, co mi povazujeme za prirodzene, potreba objatia, ochrany, je aj prirodzene (a to chcem zdoraznit) v specifickom okamihu potreby toho dietata, ze mnoho pocitov prameni z nas...a mi ich casto dietatku vsugerujeme...takze po 2 tyzdnoch ziadna kolika a kvapky (co je vlastne psycho-somaticka zalezitost - skoda , ze to u nas pediatri opominaju a mamickam adekvatne nevysvetlia)...neexistovala...dietatko zacalo pravidelne spinkat a papat...a zmizol aj plac...mozno pre niekoho umele, ale my sme zacali nadherne komunikovat spolu...zvukom, gestami a ocami...to bolo neskutocne....
skutocne je potreba hladat a vzajomne sa ladit...harmonizovat aj v komunikacii...ja nepovazujem za umele premysliet si ako budem s dietatom komunikovat...a ucit sa na zaklade predchadzajucej skusenosti...asi by bolo umele domnievat sa ze moj stary zauzivany sposob komunikacie je vhodny pre dieta
... a presne ako vravis ten pocit umelosti, vacsej sebakontroly pomaly mizne....
ja si ani neviem predstavit presne, co pride, ako to bude dalej fungovat v inom veku...ale spolieham na vyvoj dielcich skusenosti a okamihov, v prude zivota... tiez som si neuvedomovala , ze zrazu uz ma tolko a tolko...ono to prislo tak prirodzene 🙂...lebo to je proces...neustaly...v jednote...to nie su sekvencie 🙂
a viem to, ze objatie nie je natolko prirodzene, aby som ho vynucovala...vcera ma maly sam od seba prisiel objat, ked som bola smutna a to je na tom nadherne...

blovitc120
31. srp 2010

@blandik u nás tak v 80% na pokyn "poď sem" ku mne príde, toto je spojenie, ktorého sa nedokážem zbaviť a beriem ho ako príkaz. Ale naozaj neviem, ako by som inak povedala, keď má ísť sem 🙂

berenika39
1. zář 2010

@blovitc120 to je tak zažitá fráze, že nejde ji nepoužít...hodně se snažím říkat: jdu si dát jogurt, jdeš taky? nebo jdu se oblíknout ven, jdeš taky ? a tp.

brisalek
1. zář 2010

chtela bych se zeptat, jestli nekdo nevi v jake programu knizku "respektovat a byt respektovan" otevrit?? Stahla jsem si ji z netu a ne a ne to otevrit🙂. Diky moc.

berenika39
1. zář 2010

to záleží na tom, v jakém tam je formátu.

brisalek
1. zář 2010

@berenika39 rar, uplny analfabet na pocitace nejsem, ale tohle teda nevim🙂 Diky

zelmirka1
1. zář 2010

ahojte pytala som sa tu ci niekto pozna knizku Tvoje dieta ako sanca pre teba ? celkom zaujimave citanie na uvedomenie si ze dieta je odrazom svojich rodicov.
Inak ten prikaz pod veru je tazke nahradzovat, lebo v priebehu dna stale niekam ideme nieco robit. Ale tesim sa aj ked sa podari nahradit len niektore a funguje to. 😉

brisalek
1. zář 2010

kdybyste mel nekdo dostupne jinak, budu moc rada za poslani