• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
@blumka ta tvoja je s mojim ako cez kopirak! a pozeram, ze su asi aj rovnako stari...(nas je starsi o 6 dni :wink: ). Ten pribeh so starkou a autom to je ako u nas..rozhodneme, ze ideme vonku ( doteraz ziaden problem, vonku vzdy chce ist, dosiel ku mne, obliekali sme sa, obuli, proste ideal)..tak vcera ze ideme von..ja ze fajn, tak pod si obliect bundicku a obut topanky.on ze NIEEEE..tak ja ze chces ist teda vonku...ANOOOO..tak sa pod obliect..NIEEE..tak som mu otvorila dvere, ze no tak chod vonku v papuckach a v tricku..je riadna zima..a on rev na cely dom, ze on v papuckach vonku nejde..tak ze teda pod si obut topanocky ked nechces ist v papuckach..NIEEEE..tak teda ostaneme doma..NIEEEE Erik chce ist voooon..a amok, rev..dokola, dokolecka, nevies z kruhu von..
A presne, ked ma amok, tak ziadne objatie u nas nehrozi..ked pridem k nemu, dostanem kopance, zacne ma bit, este aj hovori, ze Erik bije maminku a capa dalej..ked nie do mna,tak do dveri a do steny..a rozbil by vsetko okolo...az po urcitom case prechadza ten amok do placu, ze maminkaaaaaa...a vtedy viem, ze uz nieco asi zaberie..tak ako ty, hlava mi duni, co mam vymysliet, ako odputat pozornost...potom pride utriet slzicky a normalne potom este o tom dokaze rozpravat, ze Erik plakal, lebo nechcel to a to...
A inak, presne som nad tym rozmyslala, ci ist spat s nim...ale ak si zvykne..tak konieec
13. říj 2012 ve 13:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
celkovo proste nechapem, ze to vzdor moze zacat az pomaly v 3 rokoch? ja som videla stale na okoli deti tak okolo 1.5-2 roky hadzat sa o zem a silno vzdorovat, tak nas ked bol taky dobry, tak som si myslela, ze proste mam stastie..ale na neho to proste doslo teraz..tak si teraz hovorim ako ty, ze hadam to je vrchol, proste doslo aj na nas ale bude to kratko trvat...
13. říj 2012 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@m.i.r.i tiez som si myslela, ze ked v 2 rokoch sem tam capla sestru alebo sesternice, alebo ked sem tam jacala ze nieco velmi chce, ze to je vzdor a ze teda ak to bude taketo tak to zvladneme. U starsej som taketo nieco nezazila, ona si dala veci vysvetlit, na nu platili a platia stale tie ucebnicove priklady o prirodzenom dosledku atd. Ale toto co zazivame teraz, to som teda necakala. a tiez dufam, ze to coskoro prejde, ze mozno ked uvidi moju akceptaciu, ze vlastne ona nevie preco to robi ale robi to, ze to respektujem, aj ked je to sakra tazke, ze mozo to prejde skor.
U nas je este problem s tym, ze ked ma taketo amoky a hysaky cez den, tak sa v noci budi s placom, potom nevie zaspat aj ked si ja alebo mm lahneme k nej. Cez tyzden mala zas taky "ukazkovy" den, zaspavala s revom, lebo nic nezaberalo, dokonca ani milovany ocko, a v noci ju z nicoho nic naplo a bola zvracat...takze ja sa bojim aby ten stres co ona preziva pri tom hysterceni nepresiel do nejakych problemov so zaludkom alebo do nejakej choroby.Ja sama ked mam nervy a stresy tak to hned citim v zaludku...
13. říj 2012 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte,
zas s odstupom casu sa hlasim v tejto teme :slight_smile:
Nas starsi ma vrcholne obdobie vzdoru- je to vycerpavajuce pre nas vsetkych. muz to tazko znasa, pre mna je to tazke s 2 detmi, no najtazsie je to pre synceka. vidim ze ma problem s neustalym hnevom a vzdorom, stale sa toci v bludnom kruhu NIEEEE a potom k MAMINE a pod. citam ze nie som sama co to ma doma denne :sweat_smile: ked poviem ze cukrik patri do ust aby si nezalepil ruky je ochotny hodit sa kvoli tomu na zem. Ked ho zavolam na ulicu robi to iste. chce ist von, no nechce sa obliect (vysvetlujem co si oblecieme nez vyjdeme von) Krik a hnev je odpovedou na vsetko. potom vzdy pride faza K MAMINE, kedy sa uplakany pride utisit do narucia.
snazi sa kontrolovat a ovladat vsetko co sa deje. krici a hneva sa ked sa posadim kam nechce, ked sa chytam jeho hraciek. nemozem si spievat, iba to co povie on, inak ma niekdy zacne bit alebo krici NIE. pyta sa za rucicku, aby nas vodil po dome kam on chce. neviem ako presne mam reagovat ked mi diktuje co mam robit, hovorit.
chodi za mnou s hrackou a opakuje ako sa hracka vola az kym to nezopakujem. vydrzi fakt dlho. niekedy sa nemozme s muzom rozpravat pretoze on vtedy pride a strci nam knihu pod nos a musime citat. snazime sa mu venovat a vysvetlovat ze nie je vsetko ako on chce, vysvetlujem ze ideme robit toto a toto, ale on vzdy trva na svojom a dostane zachvat zurivosti.
ked chce ist von hadze sa pri dverach 20 min. pritom mu vysvetlujem ze : IDEME VON, len sa vycikam a obleciem, zoberieme kocik a ideme. ale prenho je to TERAZ alebo NIKDY. po 20 minutach vsetkych prichystam, otvorim konecne dvere a on ide do izby a obuty a obleceny sa zrazu hra v izbe, a neviem ho dostat von :sweat_smile:
obcas byva agresivny, chytam mu rucicky aby ma nebil, vysvetlujem az kym sa neukludni ale vacsinou potom skusi zas.
Dufam ze je to len obdobie a ze nepotrva este roky :sweat_smile:
13. říj 2012 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tea333
@blumka
@m.i.r.i
Držím vám všem palce! Jak to tu čtu, vidím to na učebnicové fáze vzdoru, dětičky si vyjasňují jaké má kdo v rodině kompetence a co vše jim povolíme. Težko v této vrcholové fázi uvěřit tomu, jak píší psychologové, že děti jsou nakonec šťastné, že si dokážeme pevně stát za svým a ty hranice jim srozumitelně a přehledně nastavit. Fázi něco chci a když to dostanu tak už to nechci máme teď doma taky. Akorát v trochu jemnější verzi. Čím je dítko starší, tím jsou jeho metody promyšlenější a pro nás hůře zvladatelné. Taky malého vedu, aby respektoval když mluvím s někým jiným a neskákal mi do řeči. Přemýšlím nad oprávněností požadavků, které vůči němu mám a pokud je můj požadavek opravdu opravněný, tak si pevně stojím za svým. Snažím se ho přizvat ke spoluúčasti - od malička už mu dávám na výběr např. jaký jogurt chce či které tričko. Není to u všeho, ale párkrát denně mu to možnost dám. Samozřejmě, že si vybere a pak výběr změní. Jednou mu změnu umožním. Ale když vídím, že už si jen vymýšlí, nebo je mu to ve skutečnosti jedno nebo sám neví, který chce, tak mu pomůžu popisem - tehnle jogurt je meruňkový s kočičkou, tento banánový s pejskem.
Když se vzteká po té, co dostal to co chce a najednou křičí, že to nechce, tak mu řeknu že nemusí a víc to neřeším. Bývá z toho i 15 minutový řev, během něhož (v ideálním případě, když nevybuchnu i já) mu jen zopakuji - chceš obědvat, můžeš. Nechceš obědvat, nemusíš. Tečka. Žádné další vysvětlování, přemlouvání.
Jinak já si pamatuji, že jsem se učila, že první obodbí vzdoru přichází právě ve třech letech! Nevím, jestli páni psychologové měli pocit, že ty vzteky, co má každé dítě i před tímto věkem není období vzdoru. Řekla bych ze svých zkušeností, že ta období přichází průběžně několikrát do roka, ve větší či menší intenzitě. Matka aby pak byla "pán bůh" a rozlišila, kdy jde o vývojové vyjasňování si hranic a kdy jde jen o nějaké nespokojené protesty :slight_smile:
Jsem moc ráda, když tady vidím, kolik maminek se opravdu snaží nabourávat naše staré výchovné koncepty a nebojí se těch "hloupých novot". Přeji všem hodně sil a důvěru v to, že i když obodobí vzdoru nás budou provázet až do dospělosti, tak pokud ustojíme respektující přístup, tak to bude s mnohem méně závažnými důsledky než při běžné autoritativní výchově. Asi by bylo naivní si myslet, že když zavedem respektujícíc přístup, tak dítko nebude mít důvod k rebéliím. Ale věřím tvrzení autorů této knihy, že pokud se dítěti dostává respektující a empatická výchova a reakce na své chování, tak ji bude už v ranném školním roku také schopno vůči ostatním. To je moje naděje! :slight_smile:
13. říj 2012 ve 14:53  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@reruna Všichni učitelé na druhém stupni mají můj obdiv! Musít to být těžké dostat k dalšímu "zpracovávání" desítky dětí, které už prošli běžným školním autoritativním systémem a nyní jsou převážně v naprosté letargii. Nevidí smysl v učení. Mají třeba učitelé nějakou šanci vyzvat je k spoluúčasti? Věnovat několik hodin tomu, aby si děti s jejich pomocí sestavili jakási pravidla, která budou respektovatelná z obou stran? Také mám vystudovanou pedagogickou fakultu a když si vzpomenu, kolikrát jsem dělala různé nesmyslné zkoušky z obecné psychologie a jiné, tak se mi chce plakat. Jak jsou mi tyto znalosti k ničemu. Ale jak moc mi dalo šest dnů kurzu RaR! Nejsem naivní, ale věřím, že kdyby se tento systém vyučoval už na středních školách a hlavně na VŠ pedagogických, tak by v našem školním systému bylo lépe. Dětem i učitelům. Držím vám palce ať vám nadšení a respekt vydrží a pomůžete těm ztraceným dětem alespoň trochu s jejich nejistotou a zmateností!
13. říj 2012 v 15:03  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@m.i.r.i mojho prveho syna chytil vzdor az takmer presne v 3 rokoch-a to nastupom do skolky-bol v tom isto aj adaptacny stres-tam fungoval ako hodinky a potom doma nevedel co so sebou-trvalo to 7m-ale desnych 7 mesiacov-som bola zrela na psychatriu a aj sme navstvili psychologa. :astonished:
Proste jasny ,knizkovy vzdor.
Dnes ma 14 rokov,ani neviem ze ho mam,ma stale ciste jednotky,netula sa,obcas odpapuluje,ale ked to porovnam s jeho rovesnikmi,tak mam doma uzasneho syna. :slight_smile:
Mladsieho to chytilo skor -hned v 2 rokoch a trva to dodnes -ma 2,10 roka a trapime sa stale.
No nie je to take vyspickovane ako u prveho syna.
Tento sica reve za vsetko,ale zas sa nebucha o zem,neuteka mi na ulici rovno pod auto,nepovyzlieka sa vonku a nenahadze veci do blata.......aj to sme mali napr. s prvy synom. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Tak cakam kedy to prejde.
Ozaj pohodove to pri prvom synovi zacalo byt az v takmer 5 rokch,ale tak akutne bolo tych 7m-potom to slo uz len k lepsiemu. :wink:
13. říj 2012 v 15:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender
@si Je nás málo, ale my se nevzdáme! A věřím, že příklady táhnou. Spoléhám na to, že i třeba na dětském hřišti můžeme i cizí matky naším respektujícím přístupek k dítku přimět minimálně k zamyšlení.
Velké věci vznikají drobnou mravenčí a mnohdy klopotnou prací. Ale naše děti už to budou mít mnohem jednodušší :wink:
13. říj 2012 v 15:07  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@katerina108 když jsem studovala já, tak ještě Rabr ani nevyšel, ale něco podobného už razil G. Petty, možná znáš jeho Moderní vyučování, tehdy mě to hrozně nadchlo, ale ty ideály v běžné škole mezi puberťáky vezmou rychle za své...spoluúčast u nás na škole nějak moc není, někde bývají studentské parlamenty, které mívají schůze a řeší se tam školní řád atd. My jsme malinká škola a řešíme všechny problémy okamžitě se žáky a rodiči přes výchovného poradce, spolupracujeme s ped.psych. poradnou, sociálkou atd. školní řád je pevně daný, mění ho ředitel a žáci jsou s ním pouze seznámeni, ale každá třída si sestavuje chartu proti šikaně, každý měsíc je třídnická hodina a záleží tedy na třídním učiteli, jak pak se žáky pracuje a jak moc nechá žáky diskutovat a hledat vhodná řešení konkrétních problémů od zničených popsaných lavic, přes ukradený ventil na topení až třeba k záškoláctví, ,distribuce marihuany, padělání peněz atd. ( s tím vším jsem se setkala)
13. říj 2012 v 17:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. tvoj príspevok sa mi páčil, lebo ja takisto cítim, že malému škôlka prospieva. Aj keď vidím, že je tam dosť vecí, ktoré sa mi nezdajú úplne v poriadku, rabr prístup len niekedy, režim je dosť striktný a neradi ho menia. Ja som maleho mala u opatrovateľky do 4 rokov, proste som vedela že v 3 nie je na škôlku pripravený a odhadla som to správne, lebo nastúpil teraz, zvykol si veľmi dobre, žiadne plače ani stres neboli, prvý týždeň bol len doobeda a potom už na celý deň, ráno sa teší aj keď pre neho prídem je veselý, vidím na ňom posun čo sa týka niektorých aktivít, ktoré mi doma nešli (kreslenie, lepenie, strihanie....), rozpráva mi zrazu básničky a pesničky a hlavne čím ďalej tým viac vidím ako potrebuje kamarátov a chce sa hrať s deťmi, predtým vôbec nechcel, len mňa a je čím ďalej tým viac samostatný. Takže v konečnom dôsledku som spokojná, pravidelne sa na neho pýtam a riešim s učiteľkami ak sa mi niečo nezdá, snažím sa to diplomaticky a snáď to je dobré, lebo Miško hovorí, že sú učiteľky výborné. Keby som mohla vyberiem si určite montessori škôlku, ale žiaľ nemáme tu takú. Pevne verím, že všetko čo doma mu dávame v ňom ostáva a aj keď určite škôlka má veľký vplyv tak možno je práve dobrá tá konfrontácia s inými ľuďmi a prístupom aby si vytváral svoj názor a hľadal to správne. :slight_smile: Snažím sa to brať tak, keďže musím už pracovať.
14. říj 2012 ve 14:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@zelmirka1 presne tak, tiez vidim, ako Michalke skolka prospieva, je podstatne spokojnejsia, odkedy tam chodi, zacala lepsie komunikovat aj s inymi ludmi, akoby ziskala take sebavedomie v spolocnosti... jednoznacne to bol pre nu krok vpred. To rabr / nerabr ja az tak tragicky neberiem. Jednak si myslim, ze zaklad je to, co dostane dieta v rodine, a ze ho nemozem nechavat zit cely zivot v zlatej klietke. A tiez, ak sa niekto sprava k mojmu dietatu nerabr stylom, tak to podla mojho pohladu viac nez dietatu poskodi vztahu toho cloveka s dietatom, cize to beriem tak, ze dieta skor pride o prilezitost mat kvalitny vztah k cloveku, nez ze by utrpelo nejaku privelku psychicku traumu. Tak napriklad ak ked niektora stara mama zacne Michalku komandovat "urob toto", "povedz toto", "pod, daj mi pusu", tak si poviem ze je to jej vec a je to jej vztah s dietatom, je mi to luto, ale neberiem to tragicky.
17. říj 2012 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@johanka. moc obdivuju, že se ti daří brát vpohodě nerespektující chování ostatních lidí... já pokaždé vyjíždím (resp. je na mně hodně vidět, že mi to není po chuti - což, uznávám, rabr taky moc není :sweat_smile: opravdu myslíš, že to poznamená jen vztah mezi dotyčným a dítětem, a nikoliv dítě samotné? máš to třeba sama odpozorované, vyzkoušené?
mně se třeba pořád honí hlavou přístup mého táty k matějovi... prostě typická autorita... třeba včera když odjížděl, tak do matěje oba s mámou začali hučet - tak popřej dědečkovi štastnou cestu, řekni mu, dobře dojed dědo - :unamused: matěj teda nejdřív nic, ale potom se nechal zlomit a zopakoval, co chtěli... byli tak nadšení oba z toho, jakou jim předvedl cvičenou opici, že jim ani nevadilo, že to se spontánností nemělo společnýho nic... matěj opravdu hodně dobře mluví a naši si asi myslí, že pokud na něco má verbálně, tak na to má asi i mentálně... a to ho táta ještě pokáral za to, že se u toho dívá na špičky bot a ne jemu do očí :confused: v duchu jsem si řekla, že po něm ještě může chtít, aby mu zasalutoval...
neřekla jsem nic, stála jsem vedle tý manipulace s vlastním dítětem jak trubka... a nevím... měla jsem matěje třeba podpořit, že může /nemusí říkat, co oni chtějí? jeho by to možná posílilo, nevím... a to nemluvě o tom, jak by mou poznámku rozdýchávali prarodiče :fearful:
18. říj 2012 ve 13:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@johanka. s timhle naprosto souhlasim, sama co si z detstvi pamatuju, ze jsme meli treba takovyho "slizounskyho" strejdu, kterej vyzadoval takovy obradny zdraveni a "pusinky" apod. ... tak mi byl vlastne v celku volnej, protoze jsem vedela, ze rodice "stoji za mnou" - neopakovali jeho "rozkazy", nepodporovali ho, spis treba rekli - no jak se detem bude chtit nebo tak neco.... Presne to se snazim delat se svyma detma - ze kdyz se mi neco nelibi, tak i v ramci rabru vuci dospelym mi prijde hloupy je poucovat, kor pred ditetem, .... treba rodicum nebo svym babickam i reknu, co se mi nelibi a co chci delat jinak a proc, ale bojuju, jak mam tohle rikat muzovym babickam, popr. tchyni.... Takze volim tu cestu, ze kdyz napr. na bobek v pline reknou "fuj, styd se, ostudo, to je hruza apod." ... tak me uplne vstavaj vlasy, ale hned jdu za nim, obejmu ho a rikam mu, ze babicka to tak nemysli, ze se nemusi za nic stydet, ale ze bobek patri do nocniku, ale ze to neni fuj, ze bobek dela kazdej, at si z toho nic nedela..... Mam takovej pocit - a doufam - ze on svet vnima hlavne pres me a pres muze, to je pro nej realita a spis kdyz nekdo rika neco, co s tim nesouhlasi, tak je v jeho ocich divnej on - ten clvk - nez aby z toho mel trauma..... Jeste mi strasne vadi, kdyz muzova babicka rika, ze je "osklivej kluk" - to teda hned vyletim a rikam, ze mozna udelal osklivou vec, ale osklivej kluk rozhodne neni, ze je nase zlaticko a taky nenutim, aby vsecky hracky odevzdaval braskovi apod. - tohle koriguju, ze i kdyz mu to nejaky dospely "nakaze", tak reknu, ze nemusi.... Jinak ctim pravidlo, ze co rekne jakykoliv dospely, tak plati....
Kdyz tam ale nejsem, tak to neresim a nijak nekontroluju, staci mi, ze ho maji radi ... a stejne tak skolicka..... verim, ze proste ma v nas jistotu, ze jeho svet ma "domaci" pravidla a ty ostatni prostredi jen objevuje a ziskava zkusenosti :slight_smile:
18. říj 2012 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
@petruskaz ať chceš nebo ne, tak na dítě působí řada různých vjemů a vliv okolí není nezanedbatelný, proto je tak důležité, aby dítě do 3 let pobývalo co nejvíce v nejužší rodině, potom se stejně už vlivům okolí neubráníš a nezbude ti, než věřit, že jsi do dítěte dala to nejlepší a že se s tím "popere"
18. říj 2012 ve 14:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@petruskaz já jsem taky hodně přemýšlela o tom, co psala @johanka. a ač nemám žádný zkušenosti, Kuba je prostě zatím malej nebo nebyly zatím příležitosti, tak si říkám, že jedna věc je, jakej ty řeči mají vliv na ten vztah těch dvou, a do toho bych se nejraděj nemíchala, ale druhá věc je, co to dělá se sebeobrazem dítěte a tam bych ráda byla připravená mu pomoct se v tom zorientovat. Třeba - opravdu si myslíš, že jsi ošklivý? A třeba se probrat tím, že celej den je v pohodě a teď se stala nějaká nelibá věc a ta třeba byla ošklivá, označil by se za ošklivýho? Aby se učil vlastními sebevědomí. Moc se mi nezdá, jak píše @eveluska "babička to tak nemyslí" protože to já nemůžu vědět, a nerada bych dítě učila takhle věštit. Autor to řekl a jestli to tak nemyslí, tak ať to upřesní sám - na nás teď je porozumět, co z toho plyne pro nás.
18. říj 2012 ve 21:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
kdepak máme asi @blandik ?? :slight_smile:
18. říj 2012 ve 21:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee zeby uz? :wink:
18. říj 2012 ve 21:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ofelieee @m.i.r.i - ženušky, stále dva v jednom:o)
18. říj 2012 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petruskaz - no tak já s tím třeba problém měla, cítila jsem, že do určitého věku mohlo okolí mít dost silný vliv a vadilo mi to..nějak myslím, že když se to stane jednou za čas, tak se nic neděje, pokud ale dítě by mělo trávit pravidelně čas s někým, kdo předává špatný vzor, tak to není dobře...(myslím tím určitě tak děti do tří let). Taky jsem se snažila spíše komentovat synovi své postoje a a tím opravovat to, co kolem něj povídali...ale nějak se mi nedařilo to nechat plynout a nechat ho bezpranného a zmateného - tedy náš většinou při tlaku spustil ječák. Jak má po tom tří a půltém roce, cítím z něho mnohem větší sílu a většiou se nenechá vmanipulovat do věcí, které nechce a současně už neječí, ale prostě řekne ne..a tím to pro něj hasne..ale jasně, po takovém dni s manipulativní osobou, se taky nechá občas do čehosi uvrtat...Nevím, jestli je to správné, ale takto jsem to cítila, asi i důvod, proč jsem ho prostě nedokázala nechat s tchánovci (on ani nechtěl), až na nejnutnější případy samotného..teď před porodem si jen přeji, aby tam nemusel být sám nějakou dobu než dojede máma, nějak vím, že by odstartovali žárlivost...
Teď s tím čtvrtým rokem už z něj cítím jeho vlastní myšlení - sice velmi založené na tom, co my jsme mu předávali, ale vlastní aplikace, vlastní názory v tom duchu..kdežto pokud dítě jen opakuje a kopíruje, tak je to podle mě trošku problematické ho nechávat často s někým, kdo předává opravdu debilní vzor chování.
18. říj 2012 ve 22:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
tou poslední větou jsem myslela, že když je dítě ve věku, kdy jen kopíruje a opakuje cizí chování - možná tak do těch tří let, tak to jsem nevnímala dobře, že by měl často být s takovou osobou.
18. říj 2012 ve 22:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee no ja tam jsem si skutecne dost jista, ze skutecne nemysli, ze by byl "osklivej" kluk... tam je proste sila ty "tradicni" vychovy a maji to tak zakoreneny, ze se takovy veci rikaj, ale kdyz to vezmes, co to skutecne znamena, tak tak to nemysli .... Ja to v tomhle beru v tom duchu 4 dohod apod. ... proste rozkryvat, co je za osobnima "utokama", urazkama.... clvk tim vlastne nepopisuje toho clvka, ale svuj nazor na danou vec - babicku mozna frustruje, ze se nemuze pochlubit "nocnikujicim" ditetem, tak rekne neco takovyho, ale ve skutecnosti si to mysli max. o ty situaci, rozhodne ne o tom diteti...... No jsem se do toho pekne zamotala, ale snad me pochopite :grinning:
18. říj 2012 ve 22:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@eveluska no ono to nikdy ty nasi rodicia zle nemyslia:slight_smile: Urcite tiez nikdy nechcu ublizit svojmu vnucatku..robia to tak ako to pokladaju oni za spravne, ako sa to kedysi robilo, ako vychovavali nas..a tymto starsim ludom je uz potom tazko zacat inak rozmyslat, zmenit postoje..klobuk dolu pred tymi co to dokazu alebo aspon takymi co to respektuju...horsie ak su rodicia tvrdohlavi a na tom vnucikovi chcu dokazat maminke, ze oni maju pravdu...ale zle to iste nemysli nik..
Moj svokor tiez zvykne hovorit malemu, ze je zly alebo dobry...tiez pouziva vyraz ako " to bol ale darebny chlapec, ked cez obed nespal" :confounded: ja slovicko "darebny" ani nepoznam, asi som z inej casti Slovenska tak preto:slight_smile: ale moj maly potom ma v hlave sam z toho zmatok a hovori si, ze "Erik je zly ako vlk" a potom sam, ze "aky to je zly vlk?" a riesi dokola, ci vlk je zly alebo nie...ked ma tricko z vlckom, tak nechape, ze ten vlk je akoze dobry..a ten iny v nejakej rozpravke je zly...to dieta samotne ani nechape co je to dobry ci zly.. a uz vonkoncom nie "darebny"..nehovoriac o tom, ked starky na neho vybehne, ze prinesie papek a vyprasi mu zadocek..nikty to nurobil a verim, ze ani neurobi, ale moj maly na neho pozera a nechape...ze to je asi nejaka hra a sranda...
19. říj 2012 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@eveluska - chápu, na čtyřech dohodách frčíme, je to manželova cesta k respektu...nicméně u dítěte se mi to těžko daří, se musím přiznat - tedy právě ten respekt vůči dospělému okolí, když je to vůči malému dítěti..ale je to můj cíl :grinning:
19. říj 2012 v 15:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
pre všetky obľúbenkine konceptu Rešpektovat a být rešpektován - predminulý týždeň v relácii Doma je doma na TV Lux, boli hosťami manželia Kopřivovci, autori knihy. Pripájam link na archív, keby si niekto chcel pozrieť:
http://streaming.tvlux.sk/tvluxarchiv/DOD/DOD_0369_121008.wmv
Ja sa to chystám pozrieť. Ku knihe som sa ešte žiaľ nedostala :frowning2:...
19. říj 2012 v 16:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak ste ma prinutili zamysliet sa nad tym,co som napisala (asi by som mala najprv mysliet a az potom pisat, vsakze), a je fakt, ze ked som to pisala, tak som mala na mysli starsie deti (islo napriklad o tu skolku, cize naozaj deti od troch rokov vyssie). Je tiez pravda, ze ja som nejaky mohutny nerabr vplyv riesit nemusela, lebo moja aj manzelova rodina su daleko, vidime sa naozaj len obcas, a raz za cas sa to da predychat. S tym, ze som riesila len veci, co mi prisli naozaj zavazne (suslanie, sladkosti napriklad si teraz spominam). A pri takych kratkodobych vplyvoch som naozaj pozorovala, ze ked sa na Misku tlacilo, typicky ze nech prejavi lasku tak a tak, tak Miska mala tendenciu skor od toho cloveka bocit, nez sa nechat dirigovat. Ale asi zavisi aj od dietata, aj od situacie, urcite to nie je uplne cierno-biele, ze ide len o vztah a nie o vplyv na dieta, ale tak nejak celkovo to podla mna tak funguje.
20. říj 2012 v 19:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte, myslím, že každá z nás, ktorá sa aspoň trochu snaží uplatňovať Rabr princípy tak občas nezvláda vnútorne niektoré zažité klišé ktoré často použijú babičky a dedkovia....poznám to tiež, my dokonca žijeme s mojimi rodičmi v rodinnom dome, síce máme oddelené domácnosti, ale jasné, že sa vídame stále.
U nás napr. mamina povie Miškovi: když to nesníš nepujdeš se mnou ven se psem :confounded: (neskutočné pritom viem, že malý zje presne koľko mu stačí a nikdy sme ho nenútili, chúdatko tak rád chodí so psíkom že to zjedol nasilu), príde do detskej izby chvíľu sa hrajú a už počujem: a teď si to pekne ukliď aby tady by pořádek :confounded: (to začne tak po 10 minútach hry keď je malý v najlepšom), dej babičce pusinku je veľmi časté a keď nechce vlepí mu ju nasilu :confounded: ...udelej to nebo dostaneš na zadek...

je to zložité, sú chvíle kedy zasiahnem a situáciu mierne korigujem a potom neskôr mamine vysvetlím, že si to neželám, ale viem že zase vznikne iná situácia, proste oni boli zvyknutí vychovávať úplne inak. A krásne to vidím na Miškovi, lebo svokra je úplne iná, úžasne s malým vychádza, snaží sa dohodnúť, nenúti ho do ničoho a netrepe hlúposti, rešpektuje jeho názor a malý jú má neskutočne rád, teší sa na ňu strašne (žial žije v ČR tak ju vidí raz za tri mesiace). S mojou maminou je v pohode, lebo mamina mi často pomôže ho postrážiť keď je to potrebné, ale sám si vytvoril taký vzťah, že ju berie ako babičku, nemá problém s ňou byť, ale veľmi po tom netúži, proste už rozlišuje ten prístup.
Ja reagujem na veľa situácií, riešim veci doma aj v školke, aby sa aspoň priblížili môjmu prístupu, ono sa nedá celé okolie prerobiť alebo sa od neho izolovať. Najviac vidím na Miškovi (už mal 4 roky), ako si vytvára svoj názor a nedá sa manipulovať, čo dospelí často robia. A úplne najhoršie je keď pozorujem iné maminy s deťmi, hryziem si do jazyka aby som náhodou niekomu nekecala do výchovy :grinning:
22. říj 2012 v 08:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahojte dievcata, idem k vam po radu, dnes som bola v koncoch s mojim "rabrovskym" dietatom. doteraz som bola velmi rada, ze sme zvladali nekupovat tie hracky z reklamy typu little pony a pod. vzdy sme si to vysvetlili a bol pokoj. teraz ma v skolke podla jej slov najlepsiu kamosku, ktora si nosi kazdy den nejake hracky do skolky a su to prave tieto "reklamne gycove hracky" dnes mala nejakeho kona filiho, muz bol pre nu v skolke a my sme sa stretli az vecer v tesku na nakup. velmi chcela takeho kona akeho ma kamoska, uz som bola aj nalomena, ze jej ho kupim, ked po nom tak tuzi, len nemali samostatneho, co stoji nejake euro az dve, ale len s domcekom za 15 eur, co som nebola ochotna zaplatit. vysvetlila som jej to, ale ona chytila taky zachvat ako ked bola v obdobi vzdoru, prejavila som empatiu a pochopenie, dala na vyber z inych konov, nic. vynasala som ju revuc z obchodu, ma naozaj silny hlas, tak sme boli divadlom pre vsetkych okoloiducich, uz davno som to nezazila, take tie vysmesne pohlady inych ludi... no ale to ma netrapi. co s tym? ako jej mam vysvetlit, ze jej nebudem kupovat vsetky hracky, ktore ma jej kamoska? :confused: doma ked sa ukludnila, sme to prebrali, vysvetlili si to, ale nie som si ista, ci dokazem teraz prekonat vplyv tej jej velkej kamosky :frowning2:
22. říj 2012 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
myslite, ze vplyv pribuznych, co sa tu tak casto prebera mohol zanechat stopy aj v podobe toho, ze moje dieta si bude o sebe budovat mienku cez inych? alebo som urobila chybu ja? pretoze mam z tej kamosky mojej dcery taky pocit, ze moje dieta sa citi dolezitejsie a hodnotnejsie ked bude mat co maju kamarati.
cize uplny protipol toho, co jej mala ta moja povodne zmyslana vychova priniest... :pensive:
22. říj 2012 ve 23:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte,

idem poprosit radu mamicik, ktore maju viac ako jedno babatko. Starsi syn ma 2 roky a 3 mesiace a mladsia dcerka bude mat 3 tyzdne. Ako ste prosim riesili prve tyzdne s oboma detickami? Risko malu lubi, hladkal by ju, bozkaval, ale akonahle s nim a s babom ostanem sama ja alebo manzel, zacina ukazkovy vzdor - sileny plac, hadzanie sa o zem, trieskanie hlavy, odmieta jest, nechce sa obliect, nechce sa hrat, len chce byt "babatko" teda na rukach stale. Co sa da, kym sme doma obaja s manzelom, ale ten uz ide do prace. Je to narocne, neviem ho nijako utisit, ani zaujat, takze nakoniec to konci tak, ze place syn, place dcera a ja kricim, alebo placem s nimi :frowning2: :pensive: Je nejaka finta, alebo pristup, ako syna viac zaujat alebo zapojit, aby sme si nasli nejaky sposob vzajomneho fungovania? Neviem totiz, ako tie jeho fingovane place riesit, ci ich ignorovat - a teda vobec nie som zastanca vyplakavania - alebo ako mu pomoct. Ked mi totiz placu naraz dve deti, stava sa so mna hrozny stresak a nervoznik a potom uz sme "zli" a "nervozni" uplne vsetci. Dakujem za kazdu radu alebo aspon povzbudenie, ze sa to raz (najlepsie, co najskor :grinning: ) zlepsi.
23. říj 2012 v 11:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@luludi ...ahoj, dobře vím, co teď prožíváte, ale časem se to opravdu uklidní.
já jsem malému vždy dopředu řekla co se bude dít..teď nakrmíme sestřičku, ty si sedneš k nám a budeme číst, nebo si budeš hrát s autíčkama, popř. malovat, pak ji dáme spinkat a budeme dělat spolu to a to.
náš chlapeček se také dlouho choval jako miminko, dokonce začal pít zase mléko, které od necelého roku odmítal!...tak jsem mu to v rámci možností umožnila...při krmení mladší dostal svou lahvičku s mlékem i on (čert vem, že byla s dudlíkem :wink: ) a byla spokojenost.tohle celkem zabíralo...pak hodně chodit ven, v kočárku malá spinkala a já měla čas na něj...doma jsme si hráli společně...miminko leželo pod hrazdičkou, matýsek tam ležel taky :sweat_smile: ...on ten dvouleťáček JE ještě miminko svým způsobem...až budete mít doma zase tatínka, vezmi malého třeba ven, jen vy dva, nebo si někam zajděte..plavat třeba, nebo pošlete tatínka na procházku s kočárkem ať tě má malý na nějaký čas jen a jen pro sebe.
ale na 100% se to zlepší, to je jen teď všechno nové, ještě nezajeté a je toho hodně :wink: .
posílám mnoho sil a krásných chvil s dětičkami :slight_smile:
23. říj 2012 ve 13:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek