Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?
Většinu lidí, co znám, co se setkali s touto knihou nebo seminářem manželů Kopřivových, jejich principy nadchli. I pro mně bylo jejich objevení osvícením a přesně tím pravým... Jenže - přečíst knihu je jedna věc a každodenní realita věc druhá. 😒 Výchova je nesmírně těžká, zvláště když jsme sami vyrůstali v "typicky české výchově" a máme ji tak v sobě i podvědomě. Člověk se pořád přesvědčuje, že se bude chovat ke svým dětem jinak... a pak najednou s údivem a úděsem zjistí, že z něj vycházejí přesně ty samé věty, které slýchával jako malý... že jsou to jen pokyny, příkazy, rozkazy, křik... Nervy v kýblu a přitom dítě stále neposlouchá a co víc, je to čímdál horší... 😨
Převést principy RaR do praxe je těžké, hlavně ze začátku, je třeba toho v sobě hodně překopat... ale já věřím, že se to bohatě vyplatí, proto jsem rozhodnuta se s tím poprat. 😎 Vím, že RaR má i tady na Koníkovi spoustu příznivkyň, proto bych chtěla založit prostřednictvím téhle diskuse takový malý klubík 😵 , ve kterém si můžem pomáhat s různýma situacema, jak je řešit, povzbuzovat se, sdělovat si co pomáhá a co ne... a tak 🙂
Stručné shrnutí
- Kniha "Respektovat a být respektován" (RaBR) a související semináře manželů Kopřivových představují respektující přístup k výchově a nabízejí konkrétní fráze a techniky pro rodiče i pedagogy.
- Diskuse ukazuje, že převést principy RaBR do každodenní praxe je časově a emočně náročné; doporučená podpora zahrnuje čtivější doplňkové knihy (Faber & Mazlish "Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly...") a účast na kurzech (např. www.zkola.cz, semináře J. Nováčkové).
- Praktické nástroje probírané v tématu zahrnují eliminaci slova "NE", dvojslovné pokyny, „psí přístup“/ukončení hry při kousnutí, znakování bolesti a odvedení pozornosti (blok a kreslení) jako způsoby zvládání vzteku a agrese.
Q: Kde najdu kurzy a semináře k metodě Respektovat a být respektován (RaBR)?
A: Kurzy a semináře manželů Kopřivových jsou inzerovány na webu www.zkola.cz; v diskusi se také zmiňovaly semináře vedené Janou Nováčkovou a paní Nevolovou.
Q: Jaké doplňkové knihy se v diskusi doporučují k RaBR, pokud je RaBR „těžce čtivá“?
A: Doporučovaná čtivější literatura zahrnuje Faber & Mazlish "Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly", knihu "Nejšťastnější batole v okolí" a publikaci Jany Nováčkové "Mýty ve vzdělávání".
Q: Je RaBR vhodná pro roční děti nebo pro dvojčata dvouleté?
A: V diskusi převládal názor, že principy RaBR lze trénovat už od raného věku jako „nastavení“ rodiče, ale někteří rodiče považují samotnou knihu za více použitelnou pro starší děti (např. dvouleté); u dvojčat či více dětí účastnice upozorňovaly na větší obtíže v aplikaci.
Q: Jaké konkrétní praktiky rodiče v diskusi uváděli proti kousání a tahání za vlasy?
A: Uvedené postupy zahrnovaly kategorické „žádné tahání!“, okamžité ukončení hry („psí přístup“/odstoupení), použití znakové řeči pro ukázání bolesti a odvedení pozornosti (blok a kreslení). Některé rodiče v diskusi krátce zmínily plácnutí jako reálný impulz, ale fyzické tresty byly obecně sporné a většina diskutujících je odmítala.
Q: Jak naučit dítě respektovat sliby typu „moment“ nebo „za chvíli“?
A: V diskusi rodiče popisovali konkrétní praxi: používat jednoznačné slovo (např. „MOMENT“) a vždy slib dodržet; příklad: matka říkala Dominikovi „Moment, hned ti to dám“, on kýval a rodič splnil, což podle diskutujících posílilo důvěru.
Q: Kde lze v České republice kupovat doporučované knihy a kolik může stát?
A: V diskusi byla zmiňována možnost nákupu v knihkupectví Barvič a Novotný (pobočka „u hlavního nádraží“) a online přes CPress (ukázaná adresa http://knihy.cpress.cz); jedna účastnice uvedla objednávku za 280 Kč + 90 Kč poštovné.
Závěry z diskuze
Shoda
- RaBR inspiruje mnoho rodičů, ale převést principy do praxe je obtížné a vyžaduje trénink a čas.
- Užitek dává rodičům myšlenka "chovej se tak, jak chceš, aby se chovaly tvoje děti" a praktiky jako „šetřit slovy“ či chválit činy, ne osoby.
- Doporučuje se kombinovat RaBR s čtivějšími zdroji (Faber & Mazlish) a absolvovat semináře (např. Jana Nováčková) pro lepší porozumění a nácvik.
Sporné názory
- Řešení kousání/tahání: některé rodičky přiznaly krátké plácnutí nebo „pohlavek“, jiní to považují za neslučitelné s RaBR a odmítají fyzické tresty.
- Vhodnost RaBR pro nejmenší děti: část diskutujících tvrdí, že kniha je vhodnější pro starší děti; jiní radí začít od raného věku tréninkem rodiče.
- Metoda „výběrové řešení“ (nabízet dvě volby) je některými rodiči vnímána jako manipulativní, jiní ji používají efektivně tam, kde je třeba rychlé rozhodnutí.
Otevřené otázky
- Jak systematicky prosadit respektující přístup u prarodičů a širší rodiny, které dodržují „typicky českou výchovu“?
- Jak adaptovat RaBR pro situace s více dětmi současně (dvojčata, školka) nebo pro extrémně vyhrocené momenty rodiče (vyčerpání, hněv)?
- Jak dlouho trvá, než techniky RaBR přinesou trvalou změnu v chování dítěte a v rodinných vzorcích?
Zmíněné značky a firmy
Kopřivovi, Jana Nováčková, Mazlish, Faber, Jirina Prekopová, Manduca, CPress (knihy.cpress.cz), Zkola.cz, Barvič a Novotný, Nevolová
Zmíněné produkty a metody
Respektovat a být respektován (RaBR), Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (Faber & Mazlish), MÝTY VE VZDĚLÁVÁNÍ (Jana Nováčková), Nejšťastnější batole v okolí, semináře a kurzy manželů Kopřivových, metoda „šetřit slovy“, eliminace slova NE, dvojslovné pokyny, výběrové řešení, „psí přístup“ (ukončení hry jako reakce na kousnutí), znaková řeč pro bolest, odvedení pozornosti blokem a kreslením, deníček přání, chválení činů namísto osoby, Manduca nosič
Místa a osoby
Kopřivovi, Jana Nováčková, Mazlish, Faber, Jirina Prekopová, Nevolová, Barvič a Novotný, CPress, Zkola.cz, Manduca
@luludi ak ti mozem poradit - skus rozlisit, ktore potreby su v danom momente prioritne. ci dcerkine (akutny hlad, mokra plienka...) alebo synove a podla toho riesit a ukludnovat. vacsinou totiz, ak sa ukludni to akutne dieta, ukludni sa aj to druhe. u nas boli tiez zo zaciatku situacie, ze som mala pocit, ze mi vzdy jedno z deti place. starsi bol unaveny, potreboval ist spat, mladsi sa ale akurat kojil, starsi musel pockat. alebo opacne, prebalovala som starsieho, mladsi spustil rev, tak musel zas pockat on. ak si sama, nemozes sa rozdvojit - to nema s vyplakanim nic spolocne. 😉
u nas starsi vseobecne neznasal ked mladsi plakal (trebars v autosedcke),nevedel co ma v takej situacii robit. a ak zacal plakat este aj on, tak podla situacie ci miesta som riesila najskor jeho - bol vacsi, skor sa mu dalo vysvetlit, ze babo place v sedacke, lebo sa mu nieco nepaci (napr. ze auto stoji, ide pomaly...) a ze ked sa pohneme, bude lepsie. ze ked bude plakat on, babo urcite neprestane. cestou do garaze, to uz mladsi hucal ako na lesy, vacsinou hlasil, ze brata vratime do nemocnice, pripadne nechame sameho doma, ze ho v aute nechce. a jeho plac neznasa dodnes - akurat, ze ten mladsi to uz vie, takze ak nieco chce, tak chodi za starsim a huci mu do ucha, pokial starsi za neho neooroduje - mamiii, tak uz mu to daj, len nech je uz ticho 😀
taktiez u nas pomohlo urobit starsiemu program len pre neho - muz s nim chodil plavat - pravidelne, kazdu sobotu. boli to ich predpoludnia. dokonca bol s tatom 2 tyzdne sam na prazdninach u babky - tiez to bolo super. mal nieco, co ten mensi nemal 😉
a doma sme ho zapajali - pomahal prebalovat, mohol kupat - handrickou umyval vo vanicke babatko - vsetko okrem tvare 🙂 strazil ho na gauci - ked som isla na wc, alebo na matraci. nosil mu do lehatka hracky, zasadne vrcholne nevhodne, ale to nevadilo 😉 .
Ahoj holky, chtěla bych se poradit, jak reagovat na podle mě vyložené provokace od prcka, přijde mi, že na vysvětlování je ještě malej nebo to tak aspoň vypadá podle nulové reakce na ně; a navíc okolo toho máme neshody s mužem, tak se chci argumentačně posílit. Malému je 16m. Kopíruju příspěvek, co jsem psala kamarádkám na FB do debaty ohledně "surovosti" jejich dětí (které jsou od Samíka o pár měsíců starší - holky řešily spíše, že děti mlátí jiné děti hračkami, koušou, štípou...), ale snad to nebude na překážku pochopení.
Samík (zatím?) naštěstí není surovej, nemlátí mě třeba věcma, ani nekouše a tak, ale plácá mě s takovým tím vyzývavým výrazem, i když (nebo právě proto, že) dobře ví, že se to nemá. Napomínání a vysvětlování nemá valný účinek a když na něj houknu víc, tak se rozbrečí. Ale přijde mi, že spíše vzteky, než že by se bál nebo tak něco. Nebo jde a začne dělat něco jiného, co nesmí (mlátit něčím do skleněné desky stolu, vyhazovat hlínu z kytky...) a kouká se na mě, co já na to. Taky si s tím krapet nevím rady. Přitom jinak je dost mazlivej, tulivej, chovací. Tohle dělá hlavně, když dělám něco jiného a on na sebe chce upozornit (to hlavně boucá do toho stolu apod.) a mě plácá hlavně, když ho zvednu a někam ho nesu, když nechce. Třeba přebalit nebo tak. Pak mi ale dá třeba pusinku. Tak já nevím.
A taky mě štve, že muž na něj začne spíš křičet v takových situacích nebo opravdu hodně přísným hlasem ho hubuje, malej se z toho rozeřve, muž na něj zak řve, ať neřve, že půjde do postele (třeba ve čtyři odpoledne), nebo "ještě jednou" a dostane - podle mě to dítě tomu absolutně nerozumí, ale muž zas tvrdí, že ho rozmazluju a že se přece musí naučit, co může a nemůže... Ach jo 😝
@romcovaklarka
Ahoj, jsou to ale roštáci, co? Taky mám takového pokušitele. Opět bych to viděla na to zkoušení hranic. A jak si já teď osobně ověřuji, může být hodně náročné to "ustát" a držet se respektujícího přístupu. Když můj syn dělá něco podobného, tak mu jen rezolutně řeknu NE. On to samozřejmě opakuje, tak mu třeba chytnu tu ručku a opět řeknu NE, kdyžtak ještě přidám "mě se to nelíbí" (pokud se to týká přímo mě - bije do mě atp). Když pokračuje, tak prostě odejdu. Když buší do něčeho co by mohl rozbít, tak opět řeknu ne a při nejhorším předmět uklidím nebo místnost zavřu, aby už tam nemohl. Ke všem těmto "nevhodným" aktivitám se pak snažím nabídnout vhodnou alternativu (snažím se ctít pravidlo že za každým ne by mělo následovat ano). Může se totiž stát, že dítko tluče do stolu protože má zrovna období, kdy zkoumá jak které materiály zní či má prostě "zatloukací" obodbí (to už můj syn měl a miloval zatloukání hřebíků) Takže místo do stolu mu nabídnu tlučení do různých nádob atp. Ale ve vašem případě bych to opravdu odhadla na to zkoušení hranic. Takže jen přeji všem maminám, abychom tyto období zvládly bez újmy na dětských i našich dušíčkách a nezapomínaly, že děti nám za to vlastně budou vděčné, když jim jasně dáme najevo co se smí a co ne 🙂
@katerina108 Jo jó, to jsem zkoušela a moc- to nabízení alternativ. Ale mám opravdu pocit - už i z toho jeho pohledu, i z kontextu, ve kterém to dělá - že opravdu moc dobře ví, že to dělat nemá a že mě to zlobí. Že to není o tom, že si chce něčím do něčeho bouchat, ale že chce opravdu dělat přesně to, co má zakázané. Když mu tu věc seberu, vezme okamžitě jinou, kteoru má po ruce, a začne třískat do stolu s ní. Zavřít místnost, to nevyjde, musela bych ho vystrčit jedině na chodbu (jedná se o obývák spojený s kuchyní, kde trávíme spolu prakticky celý den, pokud nejsme venku. Svůj pokojík má nahoře a jen v něm spí a má oblečení, večkeré hračky, knížky a vše má dole v obýváku). Rozptýlit ho nějakou jinou zábavou, to často zabere, problém je, že on to dělá hlavně ve chvílích, kdy právě potřebuju dělat něco jiného (např. na PC do práce, anebo vařit, apod.)
A do toho mě ještě deptá muž, že jsem na malého moc málo drsná ☹ Nevím, jak mu mám vysvětlit, že je to období, které ho přejde. On je přesvědčený, že je potřeba ho tyto věci "odnaučit" tím, že ho za to sprdne anebo i plácne (to si zatím aspoň teda přede mnou netroufá, ale vyhrožuje mu tím) a zřejmě si myslí, že s mou výchovou to bude malej dělat do konce života, nebo já nevím...
@romcovaklarka moj maly to robil tiež, je to fakt prechodné, skúšajú koľko vydržíme 😀 boli chvíle keď som to nezvládla a vtedy začal rev, ale keď som dokázala prejsť v kľude a stále opakovať že toto sa nerobí, môžeš to robiť takto a takto...a nakoniec to opakovanie zabralo. Samozrejme ak to bolo nebezpečné tak som mu tu ručičku chytila alebo proste zabránila niečo rozbiť. Robí to občas aj dnes, ale keď zistil, že to až tak na mňa nezaberá, nevytočí ma ani nič nedosiahne, tak to prestalo byť zaujímavé. Najhoršie je vydržať, lebo sú situácie že mám chuť k nemu skočiť ako dravá zver a dať mu na zadok 😠 😀 Je jasné, že chce upútať tvoju pozornosť a to sa mu darí, skús mu vysvetliť, že niečo dorobíš a budete napr. spolu búchať do vankúša a hrať sa a potom to dodržať. Je to sranda ako to s nami vedia tí drobci, ale to je naozaj len o skúšaní hraníc a upútaní pozornosti.
@romcovaklarka moja mladsia dcera len tak "zo zabavy" bila svoju starsiu sestru. Hrali sa alebo pozerali rozpravku a zrazu praaask...a ked ona zacala plakat alebo som ja z kuchytne zakricala NIE, tak usmev na tvari a prask, prask, prask...Starsia sa naucila utekat pred nou, alebo na nu zakricat, Juli nerob!. Tiez som mala pocit ze vobec nic nezabera, ale krik to zhorsil, zacala revat aj ona, takze sme robili presne to co vyssie pisu baby. chytit rucky a razne povedat NIE, mna to boli, Terezku to boli...atd..neskor, ked som uz videla ze sa zahana a ide ju buchnut zas s tym usmevom, tak som k nej priskocila s tym, ze Juli ide pohladkat Terezku...a ona ju naozaj pohladkala...jasne ze nie vzdy som to stihla, velakrat sa stalo ze ju udrela ked boli same v izbe...
Cela rodina sme kricali NIE, mozes nas pohladkat. ak som videla ze chce buchat, tak sme buchali do vankusov, alebo sme si nafukli balony a robili balonovu bitku...
Uz toto obdobie preslo..teraz sa baby biju len ked si robia navzajom zle, uz nie len tak "zo zabavy" 😅
@zelmirka1 @bubelko @ined77 dakujem pekne za rady a mile slova, vcera sme so synom opat zaviedli spolocne vecerne kupanie a blaznenie vo vani, bol potom ovela spokojnejsi. Akurat este nieco vymysliet na rana, aby som ho bola schopna obliect, umyt a najest pred jedenastou 😅 to zatial velmi strajkuje a mala hodinu este sama nevydrzi.
@luludi ..jéje...trpělivosti bych taky přikoupila kdyby to šlo 😀 .
zkus na něj "netlačit "..dát časový úsek...až skončí pohádka/písnička, uděláme tohle a potom zase tohle.nebo třeba závody...když potřebuji malého popohnat tak jen tak prohodím mezi řečí s kačkou..no , myslím, že matýnek by nás už nepředhonil...a to máš vidět ten fofr najednou 😀 .ale on už je starší...nevím jestli by to fungovala teď u vás.
@vevet tak jsem se konečně dostala k tomu pořadu a je to pěkné. Je to fajn shrnutí RABRu. Myslím, že se to dá použít, pokud chce někdo někomu RABR představit a ke knížce by ho nedonutil.
Ahoj holky, skoro vás už nestíhám sledovat. Občas kouknu, ale to jen tak na pár příspěvků, na víc není čas. Po porodu mám nějak zatměno a rabr mi občas mizí z hlavy. Kolikrát se slyšim, jak na malou zvyšuji hlas a to se mi vůbec nelíbí. Potřebovala bych se zase nějak naladit zpátky a být více v klidu. Nevíte, jak to mám udělat 😀. Přitom se Verča chová ke Kubíčkovi krásně, zbožňuje ho, nedá bez mimi ani ránu. Pořád by dělala tuli tuli, pusu atd. Občas mu teda nějaká přistane, ale nečekala jsem, že to bude tak ideální 🙂. Spíš musim malýho bránit před její láskou než nenávistí 😀.
No ale jeden problém přeci jenom máme 😝. Verča má takové to "moje" období a všechno, co nutně potřebuje, si vezme. A je úplně jedno, kdo to zrovna má v ruce. Je u toho hrozně vzteklá, většinou naprosto nepříčetná. Kamarádky holčičku, co jsme spolu denně, tak dneska dost ošklivě "napadla". Přišla o pár vlásků a má trochu škrábanec.
Baby, raďte 😀. Já mám v hlavě jenom mlíko a nic kloudnýho ze mě momentálně většinou nevypadne 😀
Koukla jsem pár stránek dozadu, jestli je tu ještě blandik...Už má asi taky prcka u sebe, že?
ženy, s radostí posílám zprávu od @blandik, malá Linda se narodila v pondělí 😉 😉 😉
@blandik moc a moc gratuluju! At mala Linda roste do krasy a hlavne ve zdravi! 🙂
Děkuji všem za přání, později si dočtu. Máme Lindušku, má 4,5 kila a 53cm, jsme stále v porodnici i s manželem, což je úžasné. Jsme v pořádku a jsme šťastní.
@blandik Páni, Lindy je kus 😵 Taky moc a moc gratuluju a Lindě přeju hodně zdraví 🙂
@luludi je to úplne normálne, proste žiarli na bábetko, je ešte malý a chce maminu pre seba ako bol zvyknutý, treba sa teraz viac venovať jemu ako bábetku, lebo on to veľmi prežíva a cíti sa ohrozený preto reaguje vzdorom a krikom, máš dosť malý rozdiel medzi nimi a to chce čas. Daj mu šancu nech dá najavo čo cíti, pýtaj sa ho čo by chcel, ako vníma bábetko ak teda už dokáže povedať a stále mu dávaj najavo, že ho ľúbiš, znie to blbo, lebo určite to robíš, ale v tomto období to on potrebuje dvojnásobne. Neboj časom sa to určite zlepší, nájdi si čas kedy sa budeš venovať jemu, hlavne keď malá spinká sa vykašli na upratovanie, ale hraj sa s ním. Postupne nájdeš spôsob ako ho zapojiť aby ti napr. pomáhal pri prebalovní a podával plienky alebo mu dáš iné dôležité úlohy a povieš mu aká si šťastná že ho máš a pomáha ti...pár tyždňov potrvá kým sa s tým vysporiada, lebo pre neho je to fakt šok, väčšína rodičov hreší staršie dieťa že musí dať pozor na bábetko a stavia ho do pozície stašieho a rozumnejšieho, ale je to inak, v skutočnosti sa on cíti veľmi neisto. Malá ma len tri týždne, chce to fakt len čas, prajem veľa trpezlivosti a za chvíľu z neho bude starostlivý starší braček. 😉