• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Respektovat a být respektován. Líbí se vám tato kniha?

6. června 2016 
Holky a ještě vás zneužiju nebo spíše vaše názory... Sam když mu něco nedovolím, nebo neudělám, co chce, např. aby si mohl při vaření sednout na linku (což někdy děláme a jindy ne, podle toho, jak je tam místo anebo jak moc se potřebuju po kuchyni pohybovat, aby mi nespadl...), tak buď začne plakat a volat "tuli tuliiiiiii" jako že se chce tulit - ale přitom většinou nechce ve skutečnosti :sweat_smile: Anebo mu řeknu, že něco nemůže dělat (teda třeba i neřeknu NE - řeknu třeba bouchat můžeme do gauče, mamince uděláme radši malá :grinning:) a on se začne ručičkou bouchat do hlavy! :astonished: Přitom my ho fakt nebijem natož ještě do hlavy a přijde mi, že když to někdo uvidí, tak si bude myslet, že to chudák dítě už je zvyklý, že dostane po hlavě :sweat_smile:
Jako je fakt, že většinou takhle reaguje, když už jsem trochu v nervech, ale někdy to dělá, i když mu něco řeknu úúúplně v klidu. Tak nevím.
22. led 2013 ve 21:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka bouchání do hlavy dělal i náš Vik. Bouchal hlavou o zem, když byl frustrovaný. Teď zpětne v tom spíš cítím touhu dostat z hlavy ven ten pocit frustrace, který nechápe a o kterém vidí, že mamince se nelíbí. Spíš se přikláním k tomu, že je Sam zatím nevyzrálý pochopit, co za pocit se mu děje a chce ho dát ze svý hlavy pryč. Bylo by dobré brát to tak jak to je, přejde ho to určitě. Můžeš mu zkusit tu ručku vzít a začít ho s ní hladit. Taky můžeš zkusit říct něco na způsob "Zdá se, že tě něco naštvalo a ty nechápeš, co se teď v tobě dějě"" ...zkusit mu pomoct pochopit co se v něm děje :slight_smile: Tak 100x mu to zopakuješ a až bude zralý a cítit se pochopený, tak to dělat přestane...óóó , jak jednoduché :sunglasses: A pokuď ti ruku odstrkuje a křičí ještě víc, tak sme to dělaly tak, že jsem se na něj koukala, ale ne s netrpělivostí, "no tak přestaň už, mám práci" ale snažila jsem se vpít do něj a soucítit. A čekala jsem až přestane a pak většinou chtěl obejmout.
Taky to dělal Vik z ničeho nic z klidu, ale to si buď z něčím hrál, nebo mu asi něco prolítlo hlavou - prostě přikládám to jeho nezralému myšlení pochopit svoje pocity a proč frustrace tak bolí. Je to prostě učení života. Pozorovat, pozorovat.
23. led 2013 v 05:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@hamma vauu, tobě se splnil můj sen - rodit doma, nepíšeš o tom někde v jiné témě? ráda bych si to přečetla..
23. led 2013 v 05:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee to se ti krásně rozsvítilo! :slight_smile: (není ironie) O tom to je, zamyslet se nad sebou a chtít něco začít dělat jinak. Ta pravidelnost tam asi smysl mít bude - to jsi zase rozsvírila ty mně - opravdu to tak bude - já odkdy pravidelně chodím na cvičení, tak jsem vyrovnanější!
23. led 2013 v 05:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks - ještě jak píšeš o tom vnímání světa a že na tom záleží naše pohoda - je to přesně tak, my jsme navyklí věříit tomu, jak vnímáme svět a tak se i cítit a smýšlet..jenže ono to je asi všechno jinak, protože to, jak vnímáme svět je prostě jen zděděný a naučený systém v naší mysli, my se takto nemusíme cítit ani myslet..jde o to se odosobnit od své mysli a emocí a prý pak se dokážeme spojit se svým vyšším vědomím - které mimojiné vstupuje do hry vždy, když je naše mysl v koncích - třeba v kritických okamžicích - tolle na základě toho ukazuje, že vlastně nemáme žádné problémy, pokud se nám podaří žít přítomným okamžikem, a odosobnit se od mysli a emocí, pak neexistují problémy - ty jsou jen projekcí naší mysli o budoucnosti a pak máme strach a negativní pocity, a pokud nastane něco negativního v přítomném okamžiku, pak to pro nás nebude nikdy problém, ale životní situace, kterou bude naše vyšší vědomí řešit..no tak nějak..
23. led 2013 ve 12:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blandik díky za popis...mně to smysl dává. líbí se mi, kolik se o tom mluví, jak to lidi opravdu začínají vnímat ve velkým.

asi si toho pána přečtu :slight_smile:
23. led 2013 ve 12:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks - souhlasím, zdá se, že lidem přestává vyhovovat běžně vnímaná realita. já mám pána rozečteného...a ještě se mi líbí jeho myšlenka: Stačí plně přijmout tento okamžik. Když to uděláte, najdete hluboký vnitřní klid.
23. led 2013 ve 12:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
23. led 2013 ve 14:24  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@petruskaz - supr, to jsem potřebovala, nabilo mě to!
23. led 2013 v 16:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@fender ani som nedocitala celu diskusiu.. :( ale clanok sa mi hodil. kolkokrat doma navzajom s mm do seba stuchame ked to skusa na nas neter, kszde jedno stuchnutie znamena nasledny nadych a vydych ale dari sa nam zatial nemozne..od juna co zije s nami, sme nemali ani jedno tresnutie dverami, ukricanu hadku alebo podobne prejavy, ktore boli predtym na dennom poriadku. je to ale smutne ze sami rodicia myslia ze prefackat pibertaka nieco riesi...co je mozno smutnejsie je diskusia na fb pod programom supermama, kde na otazku aky mame nazor na vychovne po zadku, vela rodicov pisalo ze je to ok, kym je dieta male, nerozumie zakazom, cize cca do 2 rokov..
23. led 2013 v 19:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
já ty diskuze obvykle ani nečtu, protože mi hnou žlučí hned při prvních pár příspěvcích..... a nehodlám se rozčilovat :stuck_out_tongue_closed_eyes: je to smutné, kolik lidí si myslí, že nejlepší výchovný prostředek je pár facek :confounded:
na každý přístroj do domácnosti, každý telefon, na všechno je návod, jak co používat..... akorát o výchově dětí si všichni myslí, že ví všechno nejlíp sami od sebe :pensive:
23. led 2013 v 19:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
@fender pár příspěvků jsem proletěla, až se divím, že jsou tam i příspěvky, které bití jako řešení nevidí. Pobavil mě jeden, kde člověku, co propaguje bití, napsal, že za chvíli se situace obrátí a dítě bude bít jeho. Každý chvilku, tahá pilku :grinning:
23. led 2013 ve 20:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lynks Chystám se sepsat porodní příběh, tak ti ho pak pošlu. Zatím jsem nenašla diskuzi, kde by se dalo o domácích porodech diskutovat a ne jen hádat se. Ale jsem moc ráda, že jsem to mohla prožít a přijde mi to jako skvělý začátek pro respektující vztah s dítětem :slight_smile:
23. led 2013 ve 23:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hamma dobře se o tom mluví v diskuzi "šijeme biooblečko" :slight_smile: jen je to trošku OoT

dneska jsme si den s Kubou OHROMNĚ moc užili. A přemýšlela jsem, kde je ta změna - samože ve mě - a jsem vlastně ráda i za tu drobnost, že jsem si to ten nešťastnej večer sem přišla pojmenovat, přiznat - začala jsem slovy "postěžovat na sebe" a teď mi dochází, jak je to podstatný, protože s tím můžu něco dělat a když to udělám tak je líp :slight_smile: je mi dneska tak prima...
23. led 2013 ve 23:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@hamma Porod doma závidím, musela to být krása. Mně příjde, že na MK je víc uživatelek, které jsou proti porodům doma. Na Rodině byla diskuze a fungovala úplně v pohodě, občas přišel nějaký šťoura, ale brzy ho to přestalo bavit.
24. led 2013 v 09:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka ja pridam len nasu skusenost na upokojenie..nas ked bol presne vo veku tvojho tiez zacal s bitim..Dovtedy to bol zlaty kludny mily chlapcek a vo veku 17 mesiacov sa odrazu nieco zlomilo..dovtedy si nechal aj hracku vziat este, nejako nereagoval..az raz to zacalo na navsteve, kde mu dievcatko stale bralo hracky a on si to proste nechal, vzala jednu, nechal, druhu nechal..ale ked uz sa hral s neviem ktorou a ona stale k nemu prisla, ze "moje" tak odrazu zurivy tiger co v nom dovtedy driemal sa prejavil a normalne ju schmatol , udrel a zahryzol do ruky :frowning2: My sme nechapali co sa deje, lebo nikdy s nim nebol takyto problem a bol uplne zlaty...na jednej strane som aj rada bola, lebo to dievcatko bolo o pol roka starsie, tak 2 rocne a bola vo veku, ze vsetko je moje, nic nedam, nepoziciam a nas maly si to stal nechal tak..aj mu ho luto bolo, ze mu vsetko beru a este sa nevie branit..tak odrazu sa to v nom prelomilo..a odvtedy ako videl, ze s tym mal uspech ( mala jasne plakala a hned mu dala hracky, uz sa neodvazila mu nic vziat) tak s tym podobne pokracoval..nebolo to nejako velmi zas..nehryzol vsetky deti alebo tak..ale napriklad pri stretnuti s neterou, ked ona ho chcela len postiskat, (o 3 mesiace starsia od neho) tak ked ho silno zovrela a jemu to bolo neprijemne, hned po nej capol..pripadne ked mu zacala ona brat hracky, isiel ju uhryznut do zadku..tiez jej raz skocil po vlasoch az chumac ostal v ruke :frowning2: My sme z toho boli nestastni..nas velmi necapal ani nehryzol..ale do inych deti sa obcas pustil a ja som s nim chodila cele leto vonku tak, ze som ho mala na voditku (tie remene co su pre deti ked sa ucia chodit) a drzala som ho tak, aby som ho mohla odtiahnut kedykolvek sa priblizoval k niekomu a mohol chnapnut..pritom napriklad strasne rad deti aj hladkal, dievcatka stale pusinkoval a hladkal po vlaskoch, len sme ani nevedeli nikdy ked sa priblizoval, ci ide pohladit, ci potiahnut, ci ide dat pusinku ci vyceri zuby a chce hryzt....snazili sme a to korigovat tak, ze uz ked sa blizil k niekomu tak som hovorila "ano, ideme Sarinku pohladkat po vlaskoch, ideme jej dat pusinku" a velmi sme ho chvalili ked sa chytili za rucky a pekne sa pohladili...moja mama z toho robila kovbojku, lebo neter ( tiez jej vnuca) bola chuda obet a ked uz jej vtedy aj vlasy vytrhol, tak mi davala rozumy, ze to mam z mojej vychovy, ze maly nema hranice, ze mu treba dat par krat po zadku, nech vie, ze toto je nepripustne a ze ako nam ho vezmu raz do skolky, ze tam bude za maleho teroristu a podobne katastroficke scenare.....ja som z toho bola nestastna, ale toto som brala jednym uchom dnu....
Citala som si potom vela clankom ohladom toho, ked deti biju ine deti alebo rodicov v tomto veku a vsade som sa docitala, ze deti minimalne do 3 rokov nebiju umyselne..nemyslia to tak, ze chcu niekomu ublizit..je to skor take vysporiadavanie sa so sebou samym, uvedomovanie si svojich schopnosti, objavovanie....a ze to vo vacsine pripadov prejde..sama som mala obavy..ale...preslo to! Viacmenej uz okolo 2 rokov mal len velmi obcasne vypadky, ze capol, velmi zriedka..chodil sa hrat s detmi do materskeho centra a aj s neterou sa zacal stretavat a salili sa spolu a nic..a potom to preslo uplne..od 2.5 roka chodi do skolky, je tam za milacika..nikdy nikomu neublizil, krasne sa hra s detmi, poziciava si hracky..ucitelky ho nevedia vynachvalit a ja vobec neviem co je to agresia..este v lete, ked mal teda 2.5 roka sa k nam chodil hravat chlapcek od susedov v rovnakom veku a aj my sme mali obdobie, ze nepoziciam, nedam..ale nikdy to neslo nasilim..uz mi normalne povedal, ze maminka, nech ide Misko domov, nechcem mu dat moje auticko...ked nesiel Misko, tahal domov od mna, ze sa nebudeme s nim hrat..aj ked chceli hracku obaja, tak si to maximalne vzali z ruky, ale ziadne bitky, nic..je to vsetko davno prec.
Ja som si potom uvedomila tiez to, ze nas maly proste prechadzal vtedy obrovskymi zmenami..to bolo obdobie kedy na neho toho bolo vela..zacal nam chodit v 16 mesiacoch, v 17 zacal rozpravat ..zo dna na den z par slov spajal vety..a este sme ho naucili za tyzden aj na nocnik..tak kym este v maji napriklad to bol chlapcek co len sedel a plazil sa, mall plienky a nerozpraval..este babatko, tak o 2 mesiace neskor stal na nohach, behal, rozpraval, komunikoval a pytal sa cikat..odrazu sa mu zmenil svet, zacal si uvedomovat, ze si vsetko vie poprosit, ze vie povedat strasne vela veci, ze sa dostane kam chce..ze vie kopat do lopty, vyliezt na schody a na smykalku a aj branit si svoje veci..tak to proste aj prejavil tak ako to prejavil..ale vsetko pominulo...:slight_smile:
Tak som si ista, ze i u vas to tak bude..malinky je vo veku kedy je to na deticky asi velke boom, plus u vas ocakavany surodenec..tak to takto prejavuje..ale uvidis, ze to prejde
24. led 2013 v 09:46  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@fender - mě se nelíbí článek ani diskuze
24. led 2013 ve 13:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@hamma znáš slepičárnu cézet? Tam... :slight_smile:
24. led 2013 ve 13:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ofelieee Dík za tip :slight_smile:. Jen jsem to neměla otvírat, protože od té doby se tu hromadí prádlo a nádobí :wink:
25. led 2013 ve 14:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
chtěla bych napsat, co mě zaujalo včera na kurzu rabr - možná vám to taky pomůže něco v sobě změnit.

mluvilo se o popisování situace. učili jsem se popisovat situace/obrázky bez hodnocení - např: nejdřív jsme dostali fotku (dělali jsme ve skupinkách) a měli jsme ji nejdřív popsat jednou větou stylem:To je ale fuj! nebo Ty se mají rádi! a ostatní hádali co je na tom obrázku. dokázali by jste si tipnout? zajímavé bylo, že ten jeden obrázek vzbudil dvě různé emoce, totálně matoucí. to nám vysvětlili, že když používame hodnocení situace na naše děti v tomhle stylu, tak je to pro ně taky matoucí, nic neříkající. nakonec jsme popsali obrázek fakty: " na obrázku je černý pes, který se dotýká hlavou malého batolete, a má vyplazený jazyk. dítě má otevřenou pusu a tou se dotýká jazyka psa, druhou ruku k němu natahuje" tak, a na tomhle základě je možnéi měnit SVOJE pocity vůči dítěti. a to tak, že nejdřív než se k určité nelibé situaci vyjadříte a zareagujete, si ji v hlavě popsat. Na zemi jsou rozbitá vajíčka a v nich sedí dítě a hraje si. Tohle by mělo postačit ke změně pohledu na věc a zařvání "co to děláš ty spratku!" dítě takhle stejně nechápe na co se ptáte a proč, vždyt to vidíte.
taky samozřejmě můžete popisovat nahlas, koukáte, co tam je a popisujete fakta, emoce najednou posutpně vymizí...co vy na to? já to rozhodně od včerejška v hlavě mám, ale chce si to zažít. a hlavně....moje téma - respektovat partnera.. a tam by bylo fajn, si v hlavě říct - vidím na zemi 3 páry ponožek a jedny černé spoďáry - a cítit se v klidu- místo, zase to hodil na zem, blbec...:slight_smile: a cítit se naštvaná ---- zkoušejte, dejte vědět jestli funguje, já taky.
25. led 2013 v 16:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
ahojte..
tak dnes som docitala N. Aldort...a nejak mi to vsetko do seba zapadlo. Musim sa priznat, ze som tu knihu otvarala trosku s predsudkom, kvoli tej jej "afere" s titulom a kvoli tomu co sa o nej popisalo, akych ma vraj arogantnych synov a ze jej vychova je taka "typicka americka". Ale musim povedat, ze mne ta kniha, tie myslienky davaju zmysel....o vychove citam dost ale toto mi prislo take ucelene a hlavne mne velmi blizke..Este to musim v sebe spracovat a urcite si ju chcem precitat este raz...Prve co som urobila ked som ju docitala, volala som manzelovi, ze toto urcite musi precitat, slubil, ze si ju vezme v lete do lietadla :grinning: Vela veci sme doma mali zavedene nejak tak intiuitivne a kniha ma len utvrdila ze to co robim je spravne pre moje deti...Som rada, ze ste mi ju odporucili :wink:
25. led 2013 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lynks - :grinning: :grinning: :grinning: : taky míváte doma nošené ponožky na nesprávném místě? Ano, my taky občas..je to věc, která mě nejvíce točí - tedy hned za tím, když partner začne komunikovat s miškou nerabrovsky...já myslím, že ten popis situace potichu nebo nahlas dává čas, čas odmítnout první reakci, kterou nám mysl nabízí a kterou spousta lidí považuje za to, co skutečně cítí...mě na to, abych zastavila negativní reakci u partnera nebo dítěte pomáhá "nechat proudit lásku" - dívat se a pozorovat, nemluvit tolik (jak často píše Berenika, mlčet, sledovat) a pokud se naskytne negativní reakce - tak začít v sobě pátrat - co mi chybí, proč jsem podrážděná? jsem přetažená, dítě nespí, řve? co se se mnou děje, že to zrovna nedávám...A opět jsme u úhlu pohledu - dítě, které převrátí všechny židle, vytahá všechny prkna, co máme doma, do toho nanosí asi 15 balíku plen a leze po tom jako po horolezecké stěně, že nemůžu ani projít..může vyvolat dvojí reakci - proboha, to je bordel..nebo pání, ta příroda je geniální, jak ho sama vede k rozvoji stability, mrštnosti...a to samé ponožky ladně ložené u postele...proboha, to jako nemyslí vážně už...nebo - hm, ponožky, no není to vábné..jenže má toho hodně, kdyby měl sílu, tak by si je sklidil..takže mě asi hodně pomáhá to, že se učím respektovat partnera a věřit v jeho schopnosti, že dělá maximum, kterého je schopný v danou chvíli a taky to, že se učím jakoby nerozporovat to, co dělá - nesnažím se ho předělat...(oh, zní to idylicky, kdyby to tak člověk uměl furt..)..


@blumka - měla jsem stejné pocity, manžel nečte knížky o výchově, ale poslouchá hodně Jaroslava Duška - Duše K a jiné zdroje z netu a ono to všechno do sebe zapadá, jakoby se k tomu respektu dostal oklikou přes indiány, Čtyři dohody -a když jsem si četla NA, tak jsem si říkala, to je přesně ono - to je aplikace indiánského přístupu v civilizovaném světě...taky jsem mívala ty stavy vnitřního vytržení, kdy jsem si říkala - to je přesně ono, něco takového děláme..nebo tohle sakra dává smysl...z té knížky jsem si vzala hodně a v té době jsem četla i třeba sourozence bez rivality, pak tu českou od Čapka.. a vůbec se mi nelíbily...všechny byly příliš formativní,,, :dizzy_face:
26. led 2013 v 10:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@blandik moj muz pocuva co mu hovorim, casto mu citam pasaze z knih, skoda ze nema viac casu ich sam citat ale aspon takto sa to k nemu dostane....a ked sedi v lietadle vzdy mu nejaku podstrcim :sweat_smile: Ctyri dohody som citala aj ja..uz davnejsie a pri vela veciach som len kyvala hlavou, ano ano ano ;)
26. led 2013 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blumka prepáč moju zvedavost, tvoj muž pracuje v lietadle?
26. led 2013 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@blumka - my se o tom taky často bavíme, nebo jsem četla, vlastně poslední dobou se hodně bavíme o tom, co on zase na cestách naposlouchal od Duška a jeho hostů ..jsme za jedno, co se týče výchovy, přístupu..dá se říct, že se nám konečně podařilo nahradit takové to klasické přetahování, hodnocení okolí, analyzování co, kdo, kdy proč a jak bychom my to udělali, a co kdo říkal....to se úplně vytratilo, jaksi jsme pochopili, že to opravdu bere energii a i ostatní lidi tak nějak respektujeme..a místo toho si povídáme jinak a je nám dobře.
26. led 2013 v 16:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@romcovaklarka buchanie do hlavy poznam. Nas starsi, ked ma zachvat hnevu tak si buchne hlavu o zem alebo nabytok a zakrici "buchol si sa" cize chce utesit. vlastne robi zo seba obet, robi to aj ked mu nieco nedovolim a on sa preto hneva
26. led 2013 v 16:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tea333 Aha, to mě nenapadlo. Takže třeba víc empatie a porozumění, i když mu něco zakazuju, tak ho jakoby "utěšit" za to - by možná mohlo pomoct :sweat_smile: Díky za zkušenost.
26. led 2013 v 16:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka mne to pride ze sa nevie vyrovnat s tym ze som proti nemu v opozicii, ze hovorim NIE, alebo ked poviem ze sa hnevam a ze si myslim ze sa toto a toto nerobi, pretoze.. potom to niekedy riesi tym ze chce vyvolat emociu ktora je v jeho prospech.
26. led 2013 v 16:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ja som znovu nakukla do temy, hladat inspiraciu pre riesenie situacie u nas doma.
Cim dalej tym viac mame s manzelom pocit, ze sa nam veci vymykaju z ruk. snazime sa byt milujuci a chapavi,
ale myslim ze zlyhavame v budovani hranic.
Nas starsi je tak trosku Maugli, tazsie zvladatelny. bezi kam chce bez ohladu na nebezpecenstvo, ked mu chcem vysvetlit preco nieco nerobit tak si zacne nahlas spievat, prekrikuje ma, robi naschvaly, s detmi sa nechce hrat, ale nedovoli aby sa dotykali akychkolvek hraciek. Posledny tyzden bol tazky - doteraz si mladsieho brata takmer nevsimol, teraz vsak zacal prudko ziarlit. Mladsi sa zacal pohybovat, starsi brat sa mi paci - chce ist za nim, stastne na neho pokrikuje alebo berie jeho hracky. Starsi mu berie z ruky uplne vsetko coho sa dotkne, a zacal ho bit :cry: Posledne vecery vzdy dojde k vyhroteniu situacie. on ublizi bratovi, alebo sa aspon pokusi, pride moje upozornenie ze sa NEBIJEME a potom zacne este viac utocit. ak mladsi zacne plakat, len ho to nabudi a ide ho kopnut/buchnut
26. led 2013 v 16:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek